Hľadajú sa aj nové formy dodávateľských
organizácií, ako je akciová spoločnosť
pre výstavbu rodinných domčekov, v ktorej
popri našich organizáciách a obchodného
podniku Stavivá, sú aj podniky ostatných
rezortov. Zriadenie tohto nového typu inžinieringu
a dodávateľskej organizácie sme podporovali,
pretože vytvára podmienky pre žiadúcu
konkurenciu a špecializovanejšiu a pritom mnohostrannejšiu
službu zákazníkovi.
Naše úsilie sústreďujeme teraz na úlohu
urýchlene prekonať nedostatok stavebných materiálov,
ktoré v posledných rokoch limitujú uspokojovanie
potrieb investičnej výstavby i potrieb obyvateľstva.
V minulosti sa v našej ekonomike dlho podceňoval investičný
rozvoj priemyslu stavebných materiálov. Do stavebných
materiálov sa dávali len 3 % z celkového
objemu investícií do národného hospodárstva
(výnimku tvorí rok 1960, kedy to bolo 8 %). Tak
sa po celé roky produkcia nedostatočne rozvíjala,
ba dokonca stagnovala a v niektorých materiáloch
aj poklesla.
Dokonca aj podľa pôvodných smerov a cieľov
štvrtej päťročnice sa rozvoj stavebných
materiálov tak obmedzil, že hrozilo nebezpečenstvo
ďalších vážnych disproporcií
medzi výrobou a potrebou stavebných materiálov.
Na náš návrh a za účinnej pomoci
Národného zhromaždenia rozhodla strana a vláda
v decembri 1966 podstatne posilniť investície pre
výrobu stavebných materiálov oproti smerom
a cieľom štvrtej päťročnice, a to o
jednu štvrtinu, t.j. o 2,3 mld Kčs.
Stavebníctvo musí teraz za tri až štyri
roky vyrovnať niekoľkoročné zaostávanie
v rozvoji stavebných materiálov a musí realizovať
náročný investičný program,
ktorý v histórii tohto odvetvia nemá obdoby.
Minulý rok bol rokom intenzívnej prípravy
a počiatkom realizácie investičného
programu, kedy objem realizovaných investícií
vzrástol oproti roku 1966 o 58 %. V tehliarskej výrobe
sme začali modernizovať, olejofikovať a plynofikovať
tehelne. Vlani to bolo 36 teheľní, v tomto roku asi
60 a do konca roku 1970 to bude celkom 172 tehelni, v ktorých
sa zvýši ročná výroba najmenej
o 183 mil. tehál pri podstatnom skvalitnení výrobkov
a zlepšení pracovného prostredia.
Rozšírime tým aj sortiment najmä tenkostenného
materiálu. Okrem rekonštrukcii a rozšírenia
závodov postavíme 14 nových tehelní
s celkovou kapacitou do 700 miliónov tehelných jednotiek.
Z nich sme v minulom roku začali stavať tehelne: Týn
nad Vltavou, Hevlín, Pezinok, Ondrášová,
Ružomberok a Humenné. Lehoty výstavby tehelní
s kapacitou okolo 300 mil. tehál skracujeme oproti doterajším
4-5 rokom na poldruhého, maximálne na dva roky.
Tehelne budú mať moderné strojové zariadenie,
z ktorého niektoré časti, ktoré rozhodujú
o technickej úrovni, dovážame. Výrazne
sa zvýši produktivita práce. Kým doteraz
potrebujeme 8 i viac pracovníkov na výrobu jedného
milióna tehál ročne, v nových závodoch
to budú iba dvaja pracovníci. Vítame iniciatívu
a pomoc ČSM pri výstavbe tehelne v Týne n.
Vltavou a rátame s rozšírením tejto
pomoci aj pri výstavbe ďalších závodov.
V cementárskom odbore urýchľujeme výstavbu
moderných cementární v Mokrej a v Ladcoch,
ktoré budú produkovať jeden a pol milióna
ton vysoko hodnotného cementu ročne. Prvú
pec v Mokrej dáme do prevádzky už vo štvrtom
štvrťroku tohto roku, druhú v roku 1969. V Ladcoch
skrátime lehotu dokončenia o pol roka a cementáreň
začne vyrábať na jeseň tohto roku. V
príprave sú ďalšie dve cementárne,
a to v Čížkoviciach a v Turni, ktoré
začneme stavať ešte v tejto päťročnici.
V odbore stavebnej keramiky sú vo výstavbe dva nové
závody na keramické dlaždice v Michalovciach
a v Chlumčanoch s kapacitou 3 mil. m2. Pre vyššie
zhodnotenie keramických surovín pre zahraničný
trh i domácu spotrebu pripravujeme výstavbu plaviarní
kaolínu v Kaznejove a Poříčanoch.
Usilujeme o rýchly rozvoj výroby perlitu, nového
izolačného materiálu, ktorý sa široko
uplatni nielen v stavebníctve, ale aj v ostatných
odvetviach národného hospodárstva.
Začíname rýchlejšie rozvíjať
aj ľahkú prefabrikáciu na báze kovov
a umelých hmôt, pre ktorú už dostávame
potrebné materiály ako tvarované a povrchovo
upravované hutnícke materiály, najmä
plechy, ako aj viac umelých hmôt.
Pre zabezpečenie potrebných technologických
zariadení pre nové a modernizované závody
na svetovej technickej úrovni vychádza nám
naše strojárstvo v poslednom roku v ústrety
a mnohé otázky sme vo vzájomnej spolupráci
už vyriešili.
Materiálová základňa, ktorú
v rezorte urýchlene rozširujeme, predstavuje menej
ako polovicu materiálneho zabezpečenia výstavby.
Bez súčasného rozširovania výroby
materiálov a výrobkov pre stavby v ostatných
odvetviach by sme však materiálový problém
nevyriešili.
Na zaver by som chcel poďakovať Výboru Národného
zhromaždenia pre investičnú výstavbu
a stavebníctvo a všetkým poslancom za účinnú
pomoc, ktorú stavebníctvu poskytovali a tak významne
prispeli k riešeniu zložitých problémov
a k jeho ďalšiemu rozvoju a poprosiť, aby tomu
tak bolo aj v budúcnosti. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
soudruhu Takáčovi; promluví poslanec Kalkus.
Posl. Kalkus: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci! Zpráva ministerstva financí k návrhu
státního rozpočtu v bodě 3 pod písm.
g) zdůrazňuje, že zájem rozvoje některých
oblastí, a to jak v českých krajích,
tak i na Slovensku vyžaduje další opatření,
kterými bude prohloubena účinnost dosavadních
ekonomických nástrojů oblastní proporcionality.
My hovoříme často o tom, že bychom měli
přijímat opatření k rychlejšímu
rozvoji některých zaostávajících
oblastí, především také oblastí
pohraničních. Přestože se provádí
a byla provedena mnohá opatření, vidíme,
že v řadě pohraničních okresů
tak, jak to i ukazují zkušenosti z Jihočeského
kraje, se jeví již tato provedená opatření
stále jako málo účinná, o čemž
svědči to, že ekonomika těchto okresů
stále pokulhává za ekonomikou jejich vnitrozemských
sousedů.
Tak je tomu i u jindřichohradeckého okresu, který
svou rozlohou patři k největším okresům
v republice a má specifickou polohu, neboť je celý
rozložen podle státních hranic s Rakouskem.
Jindřichohradecký okres byl až do roku 1945
okresem převážně zemědělským
a mimo pivovarského, lihovarnického a škrobárenského
průmyslu nebyl vůbec ostatní průmysl
rozvinut. Za celou dobu trvání předmnichovské
republiky nebyl vybudován ani jeden větší
průmyslový závod. Teprve když pracující
lid vzal vládu do svých rukou, došlo zejména
po únoru 1948 péči strany a vlády
o zaostalé oblasti k vybudování několika
nových velkých průmyslových závodů,
jako je Jitka Otín, SVA Dačice, Otavan Třeboň,
sloupárna v Chlumu u Třeboně, Dřevokombinát
v Suchdole a Jindř. Hradci, byly založeny 4 státní
statky, JZD a rozvijí se velmi iniciativně v poslední
době i krmivářský průmysl.
To jistě mělo a má příznivý
vliv na zlepšení životní úrovně
pracujících i na změnu struktury ekonomiky.
Koncem roku 1966 bylo z celkového počtu 91 000 obyvatel
zaměstnáno 15 000 osob v průmyslu, což
je v porovnání s předmnichovskou republikou
mnoho, ale v porovnání s ostatními oblastmi
v republice velmi málo.
Přes velkou péči a pomoc věnovanou
na zlepšení životních podmínek
obyvatelstva jindřichohradeckého pohraničního
okresu se nepodařilo zamezit některým nežádoucím
jevům. Jedním nejvážnějším
z nich je i trvalý úbytek obyvatelstva okresu. Jsme
jedním z mála okresů naší republiky,
kde přirozený přírůstek obyvatelstva
nestačí pokrýt, abych tak řekl, saldo
plynoucí z migrace a trvale dochází k jeho
vylidňování. Svědčí
o tom skutečnost, že zatímco v letech 1961-1966
činil přirozený přírůstek
obyvatelstva 1398 osob, odstěhovalo se za tutéž
dobu o 1557 osob více, než se přistěhovalo.
Příčinou tohoto jevu, soudím, je to,
že větší průmyslové závody
se začaly budovat opožděně, dále
to, že struktura průmyslu v okrese je nevyrovnaná
a skýtá stále menší možnost
zaměstnání mužů, také
i to, že zaměstnání ve spotřebním
průmyslu přináší nižší
výdělkové možnosti a posléze
pak vcelku velmi zaostalý bytový fond v Jindř.
Hradci, v Třeboni, v Dačicích a dalších
obcích okresu. Zatímco průměrná
mzda pracujících v socialistickém sektoru
bez JZD dosáhla v roce 1966 v republice již 1533 Kčs,
činí průměrná mzda pracujících
jindřichohradeckého okresu v témže roce
jen 1370 Kčs.
Z okresu odešlo i mnoho zedníků. To bylo způsobeno
tím, že u ústředně řízených
stavebních organizací docházelo k vyšší
hmotné zainteresovanosti dělníků,
takže byly stavy pracovníků u okresního
stavebního podniku postupně snižovány.
Zatímco v roce 1961 měl okresní stavební
podnik 1000 pracovníků, došlo k poklesu v roce
1967 až na 795 pracovníků. Mám za to,
že by měly být tyto otázky zkoumány
a že by mělo být přistoupeno v těchto
oblastech k platové preferenci pracovníků
u okresních stavebních podniků a tak k zastavení
úbytků stavebních dělníků
zaostávajících oblastí.
Náš Jihočeský kraj i jindřichohradecký
okres byl kolébkou zedníků. Mnoho jich z
existenčních důvodů odešlo do
severních Čech a jiných průmyslových
okresů a v současné době nedostatek
stavební kapacity brzdi již i plánovanou výstavbu
a zdá se, že se tu vytváří kruh,
ze kterého není východisko. Mám však
za to, že by se východisko hledat mělo a že
by se v takovýchto oblastech mělo pomáhat
i stavebními kapacitami, a to takovou měrou, aby
bylo možno v těchto okresech splnit přinejmenším
všechny záměry pětiletého plánu.
Chtěl bych uvést, že v posledních letech
dělaly funkcionářům našeho okresu
velké starosti problémy okolo rekonstrukce závodu
masného průmyslu ve Studené. Tento závod
je závodem exportním, problémy jsou tam těžko
řešitelné a slibovaná rekonstrukce se
po mnoha intervencích stále jen odkládá.
Prosil bych ministra zemědělství soudruha
Mesteka, aby dal věc prověřit a s konečnou
platností bylo rozhodnuto o urychlené rekonstrukci
uvedené provozovny. Obávám se, že nebude-li
včas vyřešena kapacita mlékárenství
v této oblasti, že dojde nezbytně ke ztrátám
na tak cenné surovině, jako je mléko, protože
nákup mléka je ročně větší,
než jsou stávající kapacity okresu.
Pracující v zemědělství pohraničního
jindřichohradeckého okresu dokázali od roku
1960 zvýšit hrubou zemědělskou produkci
o 34 %, z toho tržní zemědělskou produkci
o 32 %.
Výroba by mohla být ještě pronikavěji
zvyšována, kdyby bylo možno rychleji vyřešit
velmi nepříznivé vodní poměry.
v povodí řeky Lužnice a Nežárky,
jakož i v třeboňské pánvi, kde
více než 10 000 hektarů rybniční
plochy působí a tlačí na zvýšenou
hladinu spodní vody. Třeboňská pánev
zasahuje do tři okresů a vysoká spodní
voda podmáčí několik desítek
tisíc hektarů zemědělské a
lesní půdy a více než 10 000 ha půdy
orné. Přitom jde o půdu velice úrodnou,
která zatím však vlivem zamokření
nedává více než 15-20 q obilovin po
hektaru v průměru posledních 10 let.
Celkem je nutno v okrese Jindřichův Hradec zmeliorovat
40 000 ha zemědělské půdy nákladem
zhruba asi 300 mil. korun, vybudovat 500 km koster nákladem
téměř 200 mil. korun. l když jsou náklady
vysoké, je zaručena jejich návratnost. Svědči
o tom příklad farmy velkovýkrmny ve Smržově,
kde před odvodněním se hektarové výnosy
pohybovaly v desetiletém průměru kolem 19
q po hektaru. První rok po odvodnění celého
katastru byl výnos zrnin celkem v průměru
26 q po hektaru. Po provedené rekultivaci jsou předpoklady,
že pole budou rodit nejméně 30 q zrnin po hektaru.
Podobné zkušenosti jsou i v ostatních zemědělských
závodech třeboňské pánve, ať
už jde o družstva nebo o státní statky.
Odborníci spočítali, že po odvodnění
celé třeboňské pánve a k ní
přilehlých oblastí bude vyráběno
o 20 000 tun zrnin více, nehledě k výrobě
vysoce kvalitních pícnin tam, kde dnes roste jen
ostřice. To by prakticky znamenalo, že by v zemědělských
závodech v této oblasti mohla být zvýšena
téměř o polovinu živočišná
výroba a navíc do státních fondů
by každoročně mohlo přicházet
o 8000 tun obilovin více. Oblast, kde lidé po staletí
velmi těžce žili a práce na panském
jim byla často prokletím, by se pak změnila
ve vysoce produkční zemědělský
kraj, zkrášlil by se i vzhled krajiny, zpříjemnilo
by se klima, zmizela by podstatná část obtížného
hmyzu, zvláště komárů, a tento
překrásný kraj by se nabízel jako
nová krásná oblast pro náš rozvíjející
se turismus.
Přestože již jednou jsem měl možnost
z tribuny Národního shromáždění
upozornit na některé problémy odvodnění
třeboňské pánve a povodí Nežárky,
jakož i na některé problémy související
se zúrodněním Vitorazska, hovořím
o této situaci znovu také proto, že tomu bude
právě 10 let, kdy vznikla myšlenka komplexního
odvodnění třeboňské pánve
a zúrodnění Vitorazska a že právě
po těchto 10 letech musím konstatovat, že práce
na odvodnění probíhají z různých
příčin stále ještě pomalu
a mnohde se ještě vůbec nezačalo. Projekt
je ještě ve velmi vzdálené budoucnosti.
Z tohoto místa bych chtěl plně podpořit
včerejší myšlenky,které přednesl
soudruh ministr zemědělství Mestek. Mluvil
o tom, že chceme-li skutečně zabezpečovat
zvýšení zemědělské výroby,
bude nutno začít především u
půdy a že musíme kousnout i do tak těžkého
oříšku, jakým jsou právě
investiční náklady na takovéto zúrodnění
půdy.
U nás na Třeboňsku a na celém Jindřichohradecku,
pokud jde o třeboňskou pánev, je situace
v různých zemědělských závodech
různá. Jsou zemědělské závody,
které okamžitě mohou zajistit i větší
investice do půdy, to jsou zpravidla závody, které
mají menšinu poli zamokřenu a na větší
části katastru provádějí rostlinnou
zemědělskou výrobu normálním
způsobem. Jsou ovšem také zemědělské
závody, které celým svým katastrem
hospodaří na velmi zamokřené půdě,
a v důsledku toho je jejich důchod pochopitelně
velmi nízký. Jedná se o jednotná zemědělská
družstva i o státní statky. Zemědělské
závody, které tak těžce v těchto
zamokřených oblastech musí každodenně
bojovat o svou existenci, mají pochopitelně také
méně finančních prostředků
k tomu, aby mohly financovat tak rozsáhlé meliorační
akce.
Dnes se cena meliorování jednoho hektaru komplexní
drenáži pohybuje kolem 13 000 korun. K tomu je nutné
připočítat, že se nejméně
3000-4000 Kčs, podle povahy katastru, musí dát
na rekultivaci po provedeném odvodnění. Z
toho vidíme, že pro malé zemědělské
závody v takovýchto oblastech budou tyto problémy
velmi těžké, jestliže pomoc neposkytne
společnost, jestli neprozkoumá správně
tuto problematiku a nebude diferencovaně řešit
pomoc takovýmto zemědělským závodům.
Myslím, že nejde o to, aby každý měl
jen požadavky na státní pokladnu, aby každý
stále jen opakoval: chceme, znovu chceme, opět chceme.
Jde ale o to, že bychom měli k zemědělským
závodům přistupovat diferencovaně.
Navrhuji také, abychom přistoupili i k tomu, že
zemědělským závodům poskytneme
na meliorace bezúročný úvěr
třeba na dobu tří až čtyř
let se zahájením splácení až
třeba po čtvrtém nebo pátém
roce podle povahy té či oné oblasti tak,
aby si tyto zemědělské závody mohly
poněkud zlepšit svou situaci a na základě
toho potom vytvářet podmínky k tomu, aby
mohly částky, které věnovaly melioračním
procesům splácet.
Chtěl bych poprosit soudruha ministra zemědělství,
aby i nadále odvodnění třeboňské
pánve byla ze strany ministerstva zemědělství
věnována zvýšená pozornost a
navrhoval bych, aby byla vytvořena skupina pracovníků,
složená z pracovníků ministerstva zemědělství
a dalších zainteresovaných orgánů
i z pracovníků z místa, sám bych se
chtěl také této práce zúčastnit,
která by vypracovala ucelenější návrh
diferencovaného přístupu k řešení
těchto naléhavých problémů,
protože by z toho mohl vzniknout model nejen pro jindřichohradecký
okres, ale možná i pro celý Jihočeský
kraj a celou řadu dalších oblastí. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Kalkusovi. Uděluji slovo posl. Zemanové.
Posl. Zemanová: Vážené súdružky
a súdruhovia poslanci! Návrh plánu a rozpočtu
na rok 1968, ktorý je predložený plénu
Národného zhromaždenia na schválenie,
ukazuje, že i napriek niektorým kladným výsledkom,
ktoré sa dosiahli pri plnení hospodárskej
smernice vytýčenej XIII. sjazdom KSČ a konkretizovanej
májovým a decembrovým uznesením ústredného
výboru v minulom roku, zostáva celý rad nedoriešených
problémov, ktoré budeme musieť v ďalšom
období riešiť.
Vo svojom vystúpení chcem poukázať na
niektoré problémy ekonomicky menej rozvinutej oblasti
Michalovského okresu. Prosila by som prítomných
poslancov i zodpovedných zástupcov centrálných
orgánov - súdruhov ministrov, aby moje vystúpenie
nepovažovali za požiadavku, že chcem za každú
cenu, bez ohľadu na efektívnosť a spoločenské
záujmy, ďalšie podniky do okresu. To vôbec
nemám v úmysle preto, že viem, aké škody
sa urobili v minulosti tým, že sa niektoré
závody stavali a umiestňovali nie z hľadiska
efektívnosti a potrieb národného hospodárstva,
ale pod rôznymi subjektívnymi vplyvmi.