Návrh státního rozpočtu na rok 1968
vychází stejně jako návrh na rok 1967
z úvahy ministerstva financí, podložené
výsledky ekonomických rozborů, navazuje na
výsledky hospodaření minulého roku
s cílem aktivně přispět k dosažení
finanční rovnováhy, k dalšímu
upevňování měnové stability
a k rovnováze v platební bilanci.
Postavíme-li do popředí základní
úkol hospodářské politiky přispět
k rovnováze v národním hospodářství
zejména na třech rozhodujících frontách,
tj. v zahraničním obchodě, v investicích
a tržních fondech, je možné podle dosažených
výsledků hovořit o pozitivním vlivu
roku 1967 na proces postupné konsolidace národního
hospodářství velmi zdrženlivě.
Návrh státního rozpočtu pochopitelně
přihlíží i k ročnímu prováděcímu
plánu, jehož některé úkoly finančně
zajišťuje.
Příjmy státního rozpočtu plynou
především z výroby, a proto jsou závislé
na jejích výsledcích. Jestliže výdaje
ve státním rozpočtu na rok 1968 se zvyšují
o 5,8 %, pak je nezbytné, aby se zvýšily také
příjmy z výroby, má-li se respektovat
požadavek rozpočtové rovnováhy.
Jedním z hlavních úkolů hospodářské
politiky je dosažení takové rovnováhy
v národním hospodářství, která
umožní uspokojování všech potřeb
společnosti. V prvých dvou letech 4. pětiletky
došlo k podstatnému zrychlení tempa růstu
společenského produktu a národního
důchodu, avšak strukturální nerovnováha
v hlavních oblastech ekonomiky se podstatně nezměnila.
I když obnova ekonomické rovnováhy je dlouhodobým
úkolem, který nelze vyřešit ročním
plánem a rozpočtem, je možné a nutné
pro ni vytvářet účinnější
předpoklady.
Struktura průmyslové výroby se mění
velmi pomalu. Průmysl stále ještě nevyrábí
dosti výrobků, které je možno efektivně
uplatnit na domácích i zahraničních
trzích. Rostou zásoby, a to i výrobků,
na něž dovážíme suroviny, což
ve svých důsledcích snižuje přírůstek
národního důchodu použitelného
ke zvýšení životní úrovně
obyvatelstva. Nedochází také k žádoucímu
přerozdělení pracovních sil. Výbory
- zejména průmyslové - proto znovu zdůraznily,
že plán a rozpočet mají vytvářet
účinnější předpoklady
pro rychlejší obnovu ekonomické rovnováhy.
Z významných usnesení výboru pro hlavní
průmyslové odvětví a dopravu upozorňuji
aspoň na jedno. Výbor navrhuje, aby byla urychleně
propracována koncepce realizace strukturálních
změn ve strojírenství, z niž by bylo
jasné, které progresívní obory včetně
kompletačních se budou přednostně
rozvíjet, jaká je jejich rentabilita a zajištěnost
odbytu; jak budou zajištěny finanční
i kapacitní prostředky pro realizaci koncepce; kterými
novými nebo zdokonalenými ekonomickými nástroji
budou strukturální změny stimulovány
a jak budou strukturální změny realizovány
časově.
Mezi nejdůležitější opatření
k dosažení rovnováhy v národním
hospodářství patří politika
na trhu investic. Nemůžeme říci, že
došlo v roce 1967 k výraznějšímu
zlepšení. Restriktivní politikou se sice snížilo
tempo investiční výstavby a částečně
i rozestavěnost, avšak zvýšení
efektivnosti investic se nedosáhlo. Investiční
výstavba byla proto ve výborech NS nejvíce
a nejčastěji kritizována.
Velkou pozornost věnoval problémům investiční
výstavby zejména výbor pro investiční
výstavbu a stavebnictví. Ve svých závěrech
konstatoval, že malý efekt opatření
prováděných dosud k likvidaci vysoké
rozestavěnosti má hlubší ekonomické
příčiny. Vysoká rozestavěnost
vyplývá ze zásadní rozpornosti ekonomického
zájmu dodavatelů (hlavně stavební
a strojírenské organizace) a investorů, která
nebyla překonána ani ekonomickými nástroji
nové soustavy řízení. Nedokonalost
a nekomplexnost těchto nástrojů působí
dokonce v mnoha směrech protichůdně a podporuje
zvyšování rozestavěnosti. Výbor
proto doporučil dopracovat komplex diferencovaných
ekonomických nástrojů v oblasti investiční
výstavby tak, aby v investičním procesu ekonomické
hledisko investora, opírající se o vyjasněnou
dlouhodobou koncepci odvětví a vyjadřující
celospolečenský zájem, bylo rozhodující
pro posuzování optimálního tempa výstavby
a ekonomické nástroje ve svém souhrnu působily
k urychlení procesu investiční výstavby.
Výbor konstatoval, že jeho doporučení
z 21. března 1967 na uspokojení naléhavých
a odůvodněných potřeb vědeckovýzkumné
základny centrálně řízených
organizací jsou plněna nedostatečně
a nedochází k výraznějšímu
materiálnímu posílení této
základny.
Při této příležitosti znovu opakuji
to, co jsem řekl loni, že podniky a oborová
ředitelství nedostatečně využívají
možnosti spolupráce s výzkumnými ústavy,
vysokými školami a vědeckými ústavy.
Větší iniciativu k spolupráci měly
by projevit i pracovní kolektivy výzkumných
ústavů a vědeckých pracovišť.
To se týká i zemědělského výzkumu.
Myslím, že pro tento rok jsou nutná i ta opatření
vlády, která přímo omezují
zahajování nových nežádoucích
staveb. Přepočet cen totiž umožnil některým
podnikům získat neoprávněně
vysoké důchody, takže mohou financovat investice
ze svých prostředků a nejsou závislé
na úvěru banky. Je oprávněná
obava, že by se zahájily nové investice právě
v těch odvětvích, která v minulosti
dostala nejvíce prostředků ze státního
rozpočtu, a rozestavěnost by se dále zvýšila.
Situace však vyžaduje další snížení
a tím zefektivnění investiční
výstavby, zejména v průmyslu. Omezení
investic by mělo být především
v odvětvích, kde nejsou plně využity
dosavadní základní fondy. A samozřejmě
záleží i na odbytových možnostech.
Podle poznatků ÚKLK uvažují některé
resorty o zahájení dalších nových
staveb, přestože v posledních letech se vybudovaly
nebo budují kapacity, které nebudou plně
využity. I když se původní předpoklad
zahajování nových staveb snížil,
je oprávněná obava, že přes tato
restriktivní opatření nebudou zabezpečeny
plánované investice preferovaných staveb.
Plán na rok 1968 v investicích preferuje odvětví
chemického průmyslu stavebních hmot a investic
národních výborů, zejména bytové
výstavby. Je otázka, zda stanovené objemy
investic mohou být, zejména v potravinářském
a spotřebním průmyslu, realizovány,
neboť tato odvětví nemají příznivou
důchodovou situaci a jsou odkázána na vysoký
podíl úvěru. Přitom o naléhavosti
investiční výstavby v těchto odvětvích
nikdo nepochybuje. ÚKLK upozorňuje ve svém
stanovisku ke státnímu rozpočtu, že
pro zabezpečení květnového usnesení
pléna ÚV KSČ o rozvoji a modernizaci zmíněných
odvětví nejsou vytvořeny dostatečné
podmínky ve vlastních ani centrálních
zdrojích.
K průmyslovým investicím chci ještě
dodat, že bychom neměli ani v nejbližších
letech zvyšovat jejich podíl na národním
důchodě, máme-li podstatně zvýšit
výstavbu bytů, škol, komunikací, zdravotních
a sociálních zařízení.
Negativní jevy, zdůrazňované po řadu
let v investiční výstavbě, jsou v
mnohém směru vytvářeny současnou
metodikou plánování. Rozpor mezi nedostatkem
zdrojů a požadavky na investice vede plánovací
orgány na všech stupních řízení
k odsouhlasování investičních akcí
v rozsahu a členění, v kterém je opomíjeno
hledisko rychlého tempa investiční výstavby
jako důležitého faktoru efektivnosti. Při
krácení investičních limitů
pak dochází k rozptylu dodavatelských kapacit
na množství akcí a prodlužování
lhůt, což působí na zvyšování
rozestavěnosti investiční výstavby.
Bylo by prospěšné zavést takový
režim, aby lhůta výstavby konkrétních
investic byla podřízena hledisku optimální
doby výstavby se soustředěním všech
materiálových prostředků a pracovníků.
V roce 1968 se investice v nevýrobní sféře
zvyšují o 20 % a mzdy o 9 procent. Za situace, v níž
se nacházíme, se zdá tempo růstu investic
do nevýrobní sféry rychlé. Žel,
tyto zvýšené výdaje na investice se
z větší části odčerpávají
na zvýšené ceny stavebních prací.
To, že v minulosti jsme především rozvíjeli
výrobu za cenu odsunutí některých
potřeb v nevýrobní sféře, způsobilo
- jak už zde řekl soudruh ministr financí -
že nyní máme v této oblasti mnoho oprávněných
požadavků. Všichni chceme, aby se urychleně
prováděla bytová výstavba. Lidé
to od nás důrazně žádají.
Oprávněné jsou požadavky kulturního
výboru na výstavbu a modernizaci škol. I zde
je tlak z volebních obvodů - jak všichni potvrdíte
- velmi silný. Oprávněné jsou požadavky
zdravotního výboru na investice do zdravotnictví,
na větší investice do dopravy, obchodu, na
stavbu vodovodů, kanalizaci apod. Nemáme však
tolik stavebních kapacit, abychom tempo investiční
výstavby mohli zvýšit tak, abychom uspokojili
alespoň nejnaléhavější požadavky.
Jen stavitelé vzdušných zámků
- jak praví jedno ruské přísloví
- nepotřebují stavební materiál a
pracovní síly.
Tím více platí to, co jsem už řekl
o omezování investic do těch průmyslových
odvětví, kde nejsou plně využity dosavadní
základní fondy, aby bylo možno rychleji rozvíjet
nevýrobní sféru.
Je ovšem také nutná revize plánu bytové
výstavby v těch oblastech, u nichž se snižuje
původně plánovaná průmyslová
výstavba nebo rozsah výroby. Také demolice
obytných budov v současné bytové situaci
se musí omezit jen na zcela nezbytné případy.
Změny v ekonomických nástrojích mají
posílit žádoucí směr investiční
výstavby a znamenají také účinnější
podporu pro rozvoj Slovenska a některých průmyslově
méně rozvinutých oblastí.
Průzkumy, které v minulém roce provedl výbor
pro plán a rozpočet v mnoha okresech na Slovensku
a v pohraničí, ukazují na nutnost těchto
mimořádných opatření. Současně
se znovu potvrdilo, že komplexní řešení
oblastní problematiky je velmi naléhavé.
Ovšem v rychlejším rozvoji Slovenska nelze vidět
pouze řešení oblastní problematiky,
ale také přinos pro celostátní ekonomiku
a zabezpečování celospolečenských
potřeb.
Návrh plánu a státního rozpočtu
na rok 1968 a převod plánu na léta 1969 -
1970 předpokládá urychlení rozvoje
hospodářství na Slovensku proti původním
záměrům 4. pětiletého plánu.
V tomto roce se má Slovensko podílet na celostátním
objemu rozpočtových nákladů zahajovaných
staveb nad 1,5 mil. korun vcelku 30,5 %, v průmyslu dokonce
53 %.
V nové soustavě řízení a celé
naší hospodářské politice se
musí přizpůsobit i práce Státní
banky jako úvěrově měnového
místa, a tím její úloha emisní
banky, která zároveň v souladu s požadavky
peněžní rovnováhy a měnové
stability podporuje úvěrem podnikatelskou aktivitu
a iniciativu podniků. Ve výboru pro plán
a rozpočet jsme podpořili novou úvěrovou
politiku Státní banky. Naše pozornost se soustředila
především na používání
investičního úvěru, a to nejen ve
výrobní, ale i v nevýrobní sféře.
Souhlasíme se zásadou maximálního
využívání volných zdrojů
podniků.
Chci zdůraznit význam úvěrové
a úrokové politiky v zemědělství,
kde to není jednoduchá záležitost. Vyžaduje
to, aby pobočky banky si počínaly velmi citlivě,
aby odpovědně a důkladně posuzovaly
efektivnost investic, aby úvěrovou politikou byla
pozitivně ovlivněna tvorba důchodu zemědělských
závodů.
Banka má úvěrovou politikou podpořit
především ty zemědělské
podniky, kde je možno očekávat rychlou návratnost
investičních prostředků. Je to zejména
budování krmivářského průmyslu,
kde používáme i devizových úvěrů.
U ekonomicky slabých JZD byly v minulém roce zlepšeny
podmínky pro uplatňování zásad
zdokonalené soustavy řízení zemědělství
též provedením rozhodnutí vlády
o odpisech dlouhodobých úvěrů. Státní
banka ekonomicky slabým družstvům odepsala
v roce 1967 investiční úvěry ve výši
1,2 mld Kčs a zvláštní dlouhodobé
úvěry ve výši 610 mil. Kčs, přičemž
v roce 1968, případně v dalších
letech, budou tyto úvěry odepsány ještě
ve výši 130 mil. Kčs. Odpisem úvěrů
se odstraňují nepříznivé důsledky
neúměrného úvěrového
zatížení na hospodaření slabých
JZD. Snížily se jim roční náklady
na úroky, dále splátky zvláštních
dlouhodobých úvěrů asi o 200 mil.
Kčs a snížením splátek na investiční
úvěry jim zůstávají k dispozici
na nové investice vlastní zdroje ve výši
cca 180 mil. Kčs ročně.
Odpisy byly poskytnuty s podmínkou vypracování
plánu konsolidace družstev. K jejich plnění
musí působit realizace příslušných
ekonomických nástrojů.
Rozpočty národních výborů se
proti loňskému roku zvyšují téměř
o 11 procent. Přesto budou na mnohých národních
výborech značné starosti, jak zajistit aspoň
nejdůležitější potřeby obyvatelstva.
Chci při této příležitosti upozornit
na usnesení výboru NS pro národní
výbory, který žádal, aby souhrnný
vztah rozpočtu národních výborů
ke státnímu rozpočtu na léta 1969
-1970 byl vládou závazně stanoven současně
se schválením státního rozpočtu
na rok 1968 jako minimální.
Vládní usnesení z 8. prosince 1967 realizuje
tento návrh výboru pro národní výbory.
Souhrnný finanční vztah KNV ke státnímu
rozpočtu na léta
1968 - 1970 se sníží o skutečnou výši
odvodů, provedených v roce 1967 oborově řízenými
podniky do rozpočtu národních výborů.
To je pro národní výbory výhodné,
neboť podíly na hrubém důchodu oborově
řízených podniků, dosažené
v letech 1968 - 1970 nad skutečnost roku 1967, zvýší
jejich doplňkové zdroje.
V roce 1967 došlo současně s novou soustavou
řízení k uskutečnění
prvních kroků k vytvoření finančně
ekonomických vztahů mezi národními
výbory a ústředně řízenými
podniky.
Spojení hospodářství národních
výborů s ústředně řízenými
podniky je nesporně významné opatření.
Zvolená forma podílu na hrubém důchodu
(zisku) však toto přímé spojení
značně komplikuje. I když komplexní
hodnocení účinnosti podílů
národních výborů na odvodech ústředně
řízených podniků nelze zatím
provést, přece jen dosavadní zkušenosti
podniků a národních výborů
upozorňují na vážné nedostatky.
Zavedení podílů na odvodech z hrubého
důchodu ústředně řízených
podniků je nesporně přínosem pro finanční
samostatnost národních výborů. Tato
pomoc je však velmi nerovnoměrná. Vyhovuje
především oblastem s rozvinutým průmyslem.
Ty mají možnost dalšího rychlejšího
rozvoje z nadplánovaných zdrojů při
překračování tvorby hrubého
důchodu podniků.
Naproti tomu v málo rozvinutých oblastech je tato
možnost minimální, i když právě
tam by byla žádoucí. Podle údajů
ministerstva financí se finančně ekonomické
spojení týká všech městských
národních výborů, zatímco místní
národní výbory jsou zastoupeny necelými
20 %.
Značným nedostatkem je také to, že většina
podniků nemá sídlo v místě,
kde odvod provádějí, a proto o nějaké
užší spolupráci s národním
výborem nelze mluvit.
Nový způsob finančně ekonomického
spojení je také náročný na
administrativu podniků i národních výborů.
Ministerstvo financí počítá se současným
provizóriem v podstatě do roku 1970. Je však
správné, a je to v souladu s doporučením
výboru pro národní výbory, že
zvláštní pracovní skupina, v níž
jsou zástupci resortů, podniků i národních
výborů, zhodnotí dosavadní zkušenosti
a, jak zde prohlásil s. min. Sucharda, připraví
alternativní návrhy na řešení
této složité problematiky. Některé
změny, zejména administrativního rázu,
bude možno provést v dohledné době.
Zemědělský výbor se zabýval
celou širokou problematikou zemědělství
jako jednoho z rozhodujícího článků
národního hospodářství, zejména
působením ekonomických nástrojů
na rozvoj a řízení zemědělské
výroby. Zemědělské závody musí
mít jistotu pro své hospodaření. Proto
právem žádají, aby ekonomické
nástroje byly pokud možno pevné a neměnily
se. Jde o to, aby problémy zemědělství
se řešily uváženě, aby v hospodaření
zemědělských závodů nedocházelo
k zbytečným výkyvům a tím i
k hospodářským a politickým škodám.
V návrhu plánu se počítá do
roku 1970 s dalším snížením počtu
pracovníků v zemědělství. Přitom
nutno vzít v úvahu, že v souvislosti s poklesem
pracovníků dojde i k dalšímu prohloubení
nepříznivé věkové struktury.
Do důchodu odejde 150 000 pracovníků.
Zemědělský výbor NS poukázal
dále na skutečnost, že ve všech provozovnách
potravinářského průmyslu je vysoký
stupeň opotřebení strojního parku
a že do roku 1970 se situace nikterak nezlepší.
Zpracovatelský průmysl se dostává
tak do situace, která nedovoluje kvalitně zpracovat
zvýšenou zemědělskou výrobu.
Nerovnováha v národním hospodářství
se projevuje zvlášť výrazně ve
vnějších ekonomických vztazích.
Je to způsobeno především velkými
nároky podniků na dovoz z kapitalistických
států, jmenovitě z oblasti volných
měn, a nedostatečným vývozem na velmi
náročné trhy. Řešení tohoto
problému je především ve struktuře
výroby, v kvalitě zboží a zaměření
vývozu. Proto strukturální vyrovnanost z
hlediska zahraničního obchodu je prvořadý
úkol našeho národního hospodářství
pro nejbližší léta.