Předseda NS s. Laštovička: Program rozpravy je vyčerpán. Přeje si ještě někdo slovo? Hlásí se posl. Dobiáš.

Posl. Dobiáš: Chtěl bych udělat osobní doplněk ke zprávě s. Tymeše, a to k otázce, která se sice nezdá podstatná, když děláme bilanci hospodaření, ale myslím si, že pro další rozvoj je nesporně podstatná. Je to otázka rozvoje vědy a techniky, ke které bych chtěl říci doplněk. Naše výzkumnictví v různých malých ústavech a závodech má vývojové dílny, kde je početná armáda lidí. Jeden čas se dokonce říkalo nejen: "Co Čech, to muzikant", ale také: "Co Čech, to výzkumník". Výzkumnictví rostlo živelně. Člověk dělal šikovně - vytáhli ho. Dnes jeho práce upadá, ale on dělá výzkumníka. Bylo zde řečeno, že je to bez užitku pro společnost.

Proto se ozývám. V mnoha případech jde skutečně o vyhozené peníze bez užitku. Myslím, že není možné jednoduše říci, že se na práci na úkolu, pro který není výrobce, o který nemá výroba zájem, nemá pracovat. Ještě před chvílí se tu mluvilo o tom, že stagnuje zlepšovatelské hnutí, což by nemělo být. Jde o to, aby výroba měla vždy o všechno zájem. Myslím, - a k vůli tomu jsem se přihlásil o slovo - že Státní komise pro rozvoj vědy a techniky musí prověřovat úkoly, které budou dobré a vyvíjet tlak, aby se výroba snažila zajišťovat některé nové úkoly.

To je moje připomínka. Nechci, abychom udělali stop-stav, že by se řeklo: nic se nebude vymýšlet, na co není smlouva, nýbrž že je to určitá rezerva pro lidi, kteří skutečně mohou zítra přinést hospodářství velký kapitál. O to mi šlo. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Dobiášovi, o slovo se hlásí posl. Závacká; potom posl. Harus.

Posl. Závacká: Soudruzi a soudružky poslanci. Vyslechla jsem s velkým zájmem zprávu o státním závěrečném účtu za minulý rok, a to jak zprávu ministra financí, tak i zpravodajskou zprávu, a mám dotaz. Ve zpravodajské zprávě mě zajímalo především místo, kde se říkalo, že máme ještě řadu rozestavěných závodů, pro které nemáme program. Ptám se, podle jakého měřítka byla spočítána efektivnost těchto závodů, jaké důvody pro to byly stavět v nové soustavě řízení, když každý závod nebo podnik, který stavíme, je zdůvodňován právě efektivností. Jaké měřítko bylo bráno na tyto rozestavěné závody, pro které nemáme program. Prosím příslušné činitelé vlády o odpověď, ne obecnou, ale konkrétní. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Závacké. Prosím posl. Haruse.

Posl. Harus: Původně jsem měl v úmyslu přihlásit se o slovo včera, protože tu byl přítomen s. ministr těžkého strojírenství Krejčí a měl jsem strach, že tu dnes nebude. Využívám teď příležitosti, protože tu je. V jaké věci? Nebude zle, když o věci promluvím v plénu NS. Máme přísloví, že je bližší košile než kabát. Upozorňuji, že v ministerstvu financí tato zásada je opomíjena, ačkoliv je pravdivá a ministerstvo financí by jí mělo dbát.

Uvedu jeden příklad. Chápu, a je to správné, jestliže ministerstvo financí mobilizuje všechny zdroje, které jsou mu dosažitelné, pro národní hospodářství a na druhé straně nepoškozují národní hospodářství. Myslím, že bychom neměli prodávat to, co potřebujeme doma. A to se děje velmi často, že doma věci potřebujeme a prodáváme je. Je správné mobilizovat všechny možnosti, abychom si opatřili prostředky, abychom mohli také něco kupovat. Vyrábět musíme a vyrábíme proto, abychom prodávali. A prodáváme proto, abychom mohli zase kupovat. Tak například v Brně je 23 automatů, které potřebujeme pro národní podnik Autobrzdy v Jablonci. Měl jsem zde včera deputaci z tohoto závodu, kde hospodářský náměstek mě usilovně prosil, abych někde zatočil klikou. Hovořil jsem minulý týden s představiteli generálního ředitelství Automobilových závodů se s. Bartíkem a ještě se 2 soudruhy, jejichž jména si již nepamatuji. Žádal jsem je, aby tuto otázku měli na paměti; těchto 23 automatů, které v Brně jsou, jsou na prodej. Podnik Autobrzdy je monopolním výrobcem příslušenství k automobilům. Vedení závodu má strach, protože se na něj nakládají nové a nové povinnosti.

Mohli jsme o této věci hovořit, když jsme kritizovali, že jsme plánovali nový automobilový závod v Mladé Boleslavi a počítali jsme s prodejem a nikdo se nezamyslil nad tím, jak budeme dotovat výrobu nových automobilů v podniku, který stál 1,5 mld Kčs. Nikdo si nedal tuto otázku, že je potřeba zabezpečit pro stoupající výrobu náležitosti pro tuto výrobu. Počítalo se s výrobou 200 automobilů měsíčně, ačkoliv se to před třemi roky dotáhlo na 250 a nyní je to kolem 400. Je to na prodej pro zahraničí. Musí však k této výrobě být všechno příslušenství, nejen zvedáky, ale i celá řada jiných věcí, bez kterých automobil neprodáme. Nikdo si nedal otázku, jak toto zabezpečit. Autobrzdy existují 10 let a poslední léta odváděly okolo 90-100 miliónů do státní pokladny. Ale na obnovu a rozšíření výroby nic nedostaly zpět. Přece jen je zde návratnost velmi potřebná, poněvadž chceme-li vyrábět MB 1000, tak je musíme dobře vybavit. To nebylo vzato v úvahu.

Když jsem točil klikou, aby z těchto automatů, které v Brně jsou k dispozici, byly potřebné typy dány Autobrzdám, řekli mi ne, ty jsou na prodej a pro Autobrzdy budeme hledat jiné. Teď budeme hledat někde vhodné automaty pro Autobrzdy v Jablonci, kde se už druhým rokem staví šestipodlažní budova, kterou je třeba vybavit. Sice teprve příští rok bude hotová, ale je třeba se starat, abychom tuto šestipatrovou budovu vybavili příslušnými potřebnými stroji. Je třeba se o to starat již nyní. Proto přišel hospodářský náměstek, aby u mne koledoval, abych někde točil klikou a působil na ty lidi, kteří ty automaty musejí opatřit. Nebudeme přece dělat 100 milionů investic, abychom to potom nechali prázdné. To je důvod, proč jsem se přihlásil o slovo za přítomnosti místopředsedy vlády a ministra těžkého strojírenství v jehož resortu je generální ředitelství výroby automobilů.

Soudružka přede mnou žádala, aby někdo vysvětlil, proč se staví, co ona považuje za zbytečné. V minulém týdnu jsem slyšel, že v Lounech stavíme automobilový závod, největší v republice. Bude se asi pravděpodobně požadovat rozšíření výrobního programu podniku Autobrzdy, který je v mém volebním obvodě. Mám obavu, že soudruzi budou přicházet a budou žádat o pomoc. Pomoc od poslance je problematická. Ten může jít a někde jinde žádat, aby něco vykoledoval. Příští týden má snad být jednáno o této problematice mezi Sovětským svazem a naší republikou a ty, soudruhu místopředsedo vlády a ministře těžkého strojírenství, máš být přítomen. Jediná pomoc je, jak mi řekl soudruh Bartík, že nám Sovětský svaz některé typy dodá. Oni mají číslo a ještě písmeno T nebo B.

Já bych proto prosil, soudruhu, abys při této příležitosti požádal sovětské soudruhy o potřebné automaty, které potřebujeme v našem závodě v Jablonci, aby to nebylo předmětem kritiky nejen na závodě samotném, ale i ve veřejnosti. Lidé, kteří tam pracují, o tom totiž něco vědí, rozšiřuje se to a ukazuje se, že jdeme linií prodávat to, co sami potřebujeme, ačkoli bychom přednostně měli vybavovat předem naše továrny našimi stroji, které dovedeme vyrobit a které jsou lepší než stroje dovezené ze zahraničí. A taková zkušenost je v tomto závodě, a nejenom v tomto závodě, nýbrž také v LIAZu, což je také automobilový závod, závod pro nákladní automobily velmi progresívní a velmi dobrý.

To je všechno, soudruhu ministře. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Harusovi. Přeje si ještě někdo slovo? - Nikdo.

Prosím ministra financí inž. Suchardu, zda si přeje odpovědět na rozpravu.

Ministr financí inž. Sucharda: Vážení soudruzi, vážené soudružky, myslím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že jsem povinen říci několik slov k diskusi, která se ke státnímu závěrečnému účtu vyskytla jak ve výborech NS, tak na jeho dnešním plénu.

Chtěl bych nejprve vás všechny ujistit, že se budeme všemi podněty, které vyplynuly z diskuse ve výborech i na plénu velmi důkladně zabývat a že si je vezmeme jako podklad pro další práci.

Jestliže jsem se přihlásil k tomuto závěrečnému slovu, je to především proto, poněvadž si myslím, že by nebylo správné, abychom ukončili jednání o tomto bodě, o státním závěrečném účtu, aniž bych na některých konkrétních faktech a dokladech ukázal některé zásadní věci, přičemž bych se chtěl vyjádřit především ke třem základním otázkám.

Především je to otázka, jak dalece v úrovni centra střežíme rovnoprávnost vztahů mezi průmyslem a zemědělstvím. Je to, soudruzi, otázka nikoli jen ekonomická, je to otázka i krajně politická, je to otázka, se kterou se setkáváme trvale ve své veřejné práci, je to navíc otázka, která patří k prvořadým úkolům, které máme střežit z hlediska stranických usnesení včetně březnového pléna ústředního výboru.

Z toho vyplývá, že zabezpečujeme ve své práci v úrovni centra rovnoprávnost vztahů mezi průmyslem a zemědělstvím po všech stránkách velmi důsledně a já na některých dokladech uvedu, že někdy - myšleno z hlediska rovnoprávnosti mezi zemědělstvím a průmyslem, - spíše jdem opačně, i když musíme některé věci nechat stranou, protože jsou nedořešené a budou řešeny teprve tak, jak bude řešen problém rovnováhy národního hospodářství, problém demonopolizace atd.

Chtěl bych ukázat, jak postupujeme v této etapě v řešení důsledků přestavby velkoobchodních cen mezi zemědělstvím a mezi průmyslem.

Pokud jde o samotné investice, víte, že došlo k nepoměrně většímu růstu investic, než jsme původně předpokládali. Původní představa byla taková, že ceny ve stavebnictví vzrostou zhruba o 20 %, výsledky ukazují, že došlo ke zvýšení řádově zhruba o 35 %. Chci vás, soudruzi poslanci, ubezpečit, že zatímco průmyslovým podnikům jsme ve státním rozpočtu zajistili prostředky na investice v růstu 20 %, trváme na tom, že zbytek má být uhrazen z jejich vlastních zdrojů; neděláme to rozhodně náhodou a neděláme to proto, že bychom chtěli poškodit průmysl, nýbrž děláme to jako záměrnou protiinflační politiku v investicích, abychom zesílili tlak na to, aby se inflační tendence v investicích snížily.

Naproti tomu u zemědělských investic zajišťujeme ve státním rozpočtu celý dopad tak, jak jsme to mohli předvídat, to znamená celých 35 % v investicích snížily.

Při této příležitosti bych se chtěl znovu vrátit ke státnímu rozpočtu na rok 1967 a chtěl bych vám znovu připomenout, že na tuto částku jsme zajistili ve státním rozpočtu zhruba půl miliardy korun. Kromě toho chci říci, že velmi pečlivě sledujeme, jaké jsou dopady přestavby velkoobchodních cen v celku v poměru průmyslu a zemědělství a ostatních od větví národního hospodářství, přičemž bych chtěl znovu opakovat to, co jsem řekl včera ve svém výkladu, že pokud bychom zjistili, že dochází k podstatnějším odchylkám v poměru k zemědělství od linie, která vyplývá ze stranických usnesení, že si uvědomujeme, že nejsme oprávněni narušit důchodovou politiku v zemědělství. - To za prvé.

Za druhé bych chtěl říci, že pokud jde o celkové dopady na přestavbu velkoobchodních cen - naváži-li na otázku , jak se postupuje v tomto směru z hlediska zemědělství a z hlediska průmyslu, pak je volen tento postup:

V průmyslu přistupujeme k řešení tím způsobem, že nedochází ke kompenzaci dopadu jednotlivých změn v cenových relacích a průmysl musí uhradit důsledky této přestavby a tohoto pohybu cen v jednotlivých relacích ze svých zdrojů. Postupujeme tak nikoli proto, že bychom snad chtěli průmyslu ubližovat, nýbrž proto, abychom v cenách uplatnili jejich základní úlohu, která spočívá v tom, že ceny mají ovlivňovat strukturu výroby a spotřeby. Jde nám o to, aby se nepodřizovaly naše nástroje špatné struktuře výroby, ale aby se nedostatečná struktura výroby přizpůsobila nástrojům, a to především právě cenám, které mají postupně dospět k druhé etapě přestavby velkoobchodních cen, před kterou stojíme, k potřebné individualizaci.

Pokud jde o zemědělství, jsme tu stavěni před náročný úkol, abychom střežili, co znamená dopad do příští etapy, pokud jde o změny v oblasti zemědělství. Navrhujeme přitom zajistit potřebné kompenzace, na jejichž formách se budeme muset dohodnout, ovšem takové kompenzace, aby důchodová politika neztratila nic na atraktivnosti, na kterou kladl takový důraz a pozornost ústřední výbor strany ve svém jednání v březnu. - To za druhé.

Za třetí mi dovolte, abych ještě řekl, že podobně, jak jsem uvedl ve státním rozpočtu i včera, chceme k řešení problémů intenzifikace přistupovat velmi citlivě a velmi odpovědně a že k tomu využijeme i námětů vyplývajících z vašeho jednání ve výborech i v plénu. Chci vás ubezpečit, že k řešení těchto otázek rozhodně nechceme přistupovat formálně, protože jestliže vůbec něco nesnáší formálnost, pak to je to, co nazýváme zreálněním hospodářského a politického života a co jedině může vést k nápravě mnoha úseků v našem zemědělství.

A v naší konkrétní práci ministerstva financí je to o to závažnější, že si nemůžeme dovolit formálnost, protože, jestliže zdůrazňujeme práci s čísly a analýzu, analýza se nesrovnává s formálností tak, jako se nesrovnává oheň a voda. Navíc je to jediná cesta, jak se dopídit skutečné vědeckosti v řízení, jak dosáhnout skutečně objektivních závěrů, cesta, jak dosáhnout těch úspěchů, které máme na mysli v rozvoji celého národního hospodářství, aby mohlo, kdybych to měl tak vyjádřit, vzkvétat celé tak, jak si to představujeme a přeje i soudruh poslanec Kettner nejen pro obor celého zemědělství, ale i pro své vlastní družstvo.

A nyní mi dovolte, abych ještě uvedl několik připomínek, které byly vzneseny a které se týkají některých konkrétních otázek tak, jak byly v diskusi předneseny. Je to především otázka daně zemědělské a daně z obratu, která se vyskytuje u JZD. Pokud jde o zemědělskou daň, chci podtrhnout, že je ještě příliš krátká doba na souhrnné hodnocení účelnosti tohoto nového ekonomického nástroje. Ale chci vás ubezpečit a upozornit, že máme na mysli velmi vážně, abychom podporovali velmi citlivě a důsledně vztahy, které se mají vyvíjet mezi podniky a mezi národními výbory, a že tudíž se mají upevnit i vztahy mezi národními výbory i samotnými JZD. Proto jsem považoval za správné zdůraznit formy sdružování všeho druhu i na úrovni našich národních výborů. Chci při této příležitosti říci, že nejde tady jenom o nějaké otázky úzce fiskální, ale že jde o to, abychom my i v těchto sdruženích posílili vzájemnou kontrolu, posílili vzájemný smysl pro kalkulaci, pro úvahy o akcích, do kterých se chceme pouštět a abychom měli jistotu, že s mnohem větším kolektivním rozumem přistupujeme k hospodárnosti v jednotlivých investičních závěrech nebo jiných konkrétních akcích.

Pokud jde o daň z obratu z přímého prodeje zemědělských výrobků, chci jenom připomenout plénu Národního shromáždění, že poté, kdy byla přednesena interpelace soudruha poslance Mandovce a soudruha Borůvky, jsme provedli mnoho konzultací s řadou funkcionářů jednotlivých JZD. Pokládali jsme za správné, abychom takové konzultace provedli, a tak plnili tu linii, kterou jsme si vytyčili. Nemůžeme totiž úspěšně pracovat na nápravě věcí v hospodářství, když se neodtrhneme tak říkajíc od rozhodování u zeleného stolu. Mám na mysli jít tedy k zelenému stromu života.

V plné shodě s výsledky těchto konzultací jsme provedli i s účinností zpětnou od 1. ledna 1967 řadu opatření, a to celkem významných opatření k otázce zmocnění, a chci říci, že jsou to vesměs opatření, která mají přispět k přímým prodejům, poněvadž jsou rozumné, poněvadž máme o tyto formy prodeje a o jejich rozvíjení zájem.

Nyní k samotné otázce zmocnění ONV, aby mohly rozhodnout v případech, kde hrozí nebezpečí zkažení např. ovoce nebo zeleniny, a rozhodnout o tom, kde se mají pohotově snižovat sazby daně z obratu nebo jiné odvody. U této otázky jsme vycházeli z toho, že se má sledovat zájem vlastních pěstitelů, zájem celého rozvoje tak, aby se skutečně žádné pěstované hodnoty nezničily. Vycházeli jsme z toho, že musíme likvidovat stav, kdy se počítalo s tím, že se má o tom rozhodovat centrálně. Považovali jsme za správné, aby o tom rozhodovaly přímo orgány na místě, v okresech, kde znají konkrétní situaci, kde mají přehled o úrodě, o odbytu v jednotlivých produkčních oblastech a že jinak by to bylo rozhodně těžkopádné a že by skutečně mohlo docházet ke škodám a ztrátám tak, jak na to bylo správně v diskusi poukazováno. V tom směru jsme vycházeli a vycházíme z toho, že jde přece nejenom o práci našich finančních orgánů, že jde o práci orgánů národních výborů a nakonec i o práci samotných zemědělských sdružení, která pracují v jednotlivých okresech. Jestliže zjistíme, že je potřeba provést nějaké rozumnější řešení, jistě se tomu nebudeme vyhýbat, ale řešení, o kterém hovořím, je staré několik týdnů a myslím, že stojí za to, abychom měli trpělivost si alespoň zhodnotit první výsledky. Navíc bych chtěl také říci, že nelze rozhodně přejít obavy, že u národních výborů nastane určitá rozpornost v tom, že jde tady o zájem společnosti a o zájem národních výborů, jestliže bereme v úvahu samotnou odváděnou daň z obratu v poměru k rozpočtovým zájmům národních výborů. Chtěl bych k tomu říci dvě poznámky. Od 1. července 1967 začnou na národních výborech pracovat odbory státních financí, které budou v dvojí podřízenosti, jak víte, podle předcházejícího rozhodnutí. Domníváme se, že tím je do velké míry vyhověno připomínkám, které jsme v tomto směru dostávali. Jsou to odbory, které budou pracovat vedle odborů místních financí. A soudruzi, prosím vás, nemějte mi za zlé, jestliže v této připomínce řeknu, že jsem mohl vyslechnout mnoho dobrého v rámci diskuse k zákonu o národních výborech právě na adresu národních výborů o tom, co předpokládáme o jejich činnosti z hlediska právě střežení zájmů společnosti.