Celá oblast mimořádných zisků
- a že nejde o malé částky, svědčí
zjištění, že některé podniky
dosahují 50 % i vyšší rentability - je
prakticky mimo dosah dnešních nástrojů
odčerpávání části hodnoty
realizované na podnicích pro potřeby uspokoj
ování celospolečenských potřeb.
Bude nutno přistoupit ke zkoumání možností
odčerpávání podstatné části
mimořádného zisku z podniků, např.
formou zdanění zisků apod. Toto řešení
se jeví jako nezbytné zejména do té
doby, dokud nebudou podniky pod tlakem světových
cen nuceny racionalizovat výrobu a snižovat náklady
i ceny. Jinak velké rezervy na podnicích povedou
k otupení ekonomických nástrojů.
Okolnost, že dosud neexistuje ekonomický nástroj
řízení, který by mimořádný
zisk, na jehož tvorbě zpravidla podnik nemá
zásluh, progresivně odčerpával, působí
nesnáze ve financování terciární
sféry, zejména již zmíněného
školství, kultury, vědy, zdravotnictví
i sociálního zabezpečení. Zkušenosti
z jihomoravského kraje např. ukazují, že
na zákonné zvýšení platů
učitelů nebyly nebo nemohly být přisunuty
prostředky ze státního rozpočtu, ale
hledala se původně úhrada ve fondu rozvoje
a rezerv národních výborů.
Pouze důslednější odčerpávání
mimořádných zisků podniků může
vytvořit podmínky pro to, aby rozvoj terciární
sféry jako celku, který je objektivní nutností,
nezaostal při zavádění nové
soustavy řízení. K navrženému
postupu je třeba přistoupit na základě
skutečných výsledků cenové
přestavby a finanční situace podniků,
jež má zjistit předseda Státního
statistického úřadu v květnu, resp.
nejpozději v srpnu t. r.
Pokud jde o rozpočet školství, zkušenosti
s jeho sestavováním ukazují, že bylo
převážně postupováno tradičním,
avšak nedokonalým způsobem: vycházelo
se z pnění rozpočtu v minulém roce
a na nové úkoly se přidávaly podle
možností další prostředky. Tím
však jen velmi málo mohly být řešeny
nedostatky ve vybavení jednotlivých oblastí,
míst a zařízení. Vážným
nedostatkem je existence dlouhodobé koncepce rozvoje národního
hospodářství, jeho odvětví
a finanční politiky. Školství by bylo
nutné financovat pouze ze státního rozpočtu
až na okrajové služby, jako např. školní
stravování apod.
Vzhledem k dlouhodobosti reprodukce společenské
pracovní síly je nutné doplnit plán
rozbory, z nichž by bylo patrno, jakým způsobem
přispívá plán v období jednoho
roku k realizaci perspektivních příjmů.
Roční plán zakládá do budoucna
určitou kvalifikační strukturu pracovní
síly, k jejímuž posouzení je třeba
znát dlouhodobé cíle.
Návrh plánu, pokud jde o nově přijímané
žáky na střední školy, nastupuje
správnou cestu tím, že posunuje všeobecné
vzdělání, a to především
středně všeobecně vzdělávací
školy, které mohou absolventům dát v
budoucnu širší použitelnost než úzce
specializované odborné školství.
Pokud běží o jednotlivé obory, tak počet
nově přijímaných posluchačů
vysokých škol a středních odborných
v jednotlivých skupinách oborů plánu
výkonů odpovídá momentální
situaci vzniklé ze současné nerovnováhy
v národním hospodářství. Návrh
plánu se této situaci trpně přizpůsobuje.
Je jistě správný pokles přijímaných
žáků ve strojírenství a elektrotechnice
na středních odborných školách,
poněvadž je jich v současné době
přebytek. Diskusní je však pokles v zemědělství,
který je zřejmě ovlivněn současným
neuspokojivým stavem podmínek reprodukce pracovních
sil v tomto odvětví a proto snad i místními
požadavky na kvalifikované kádry. Právě
v zemědělství na rozdíl od průmyslu
je nedostatek kvalifikovaných kádrů brzdou
zavádění technického pokroku. Vzniká
tak nebezpečí, že na tomto úseku nedochází
v některých profesích ani k prosté
reprodukci pracovní síly. Přesto jak u vysokých
škol tak také u středně odborných
škol klesá v návrhu plánu přijímání
nových posluchačů. Nelze očekávat,
že do zemědělství by mládež
přišla jinak než ve formě kvalifikovaných
odborníků.
Při posuzování celkového počtu
všech nově přijímaných posluchačů
je třeba vidět, že budou absolvovat v roce
1972, tedy v období další pětiletky,
když už počítáme s uskutečňováním
hlavních směrů dlouhodobého výhledu.
Zdá se však, že čísla nových
posluchačů neodpovídají tempům
růstu odborníků s vysokoškolským
a středoškolským vzděláním,
která jsou ve výhledech uvažována. Bylo
by správné, aby bylo uvedeno, jak byly stanoveny
potřeby absolventů vysokých škol v roce
1972, které ministerstvo školství dalo do návrhu
plánu. Zda jsou výsledkem vědeckých
analýz či odhadů apod. Víme, že
jsou to důsledky odhadů často velmi subjektivních.
Předpokládaný návrh plánu je
totiž poplaten do značné míry staré
metodice. Této metodice vsak odpovídalo umisťování
absolventů do pracovního procesu na základě
umístěnkových řízení.
Nyní však, kdy absolventi se budou o místa
ucházet v konkurzním řízení,
zvláště vyniknou nesprávně stanovené
potřeby absolventů v jednotlivých oborech.
Z národohospodářského hlediska každý
neumístěný absolvent nebo umístěný
v jiném oboru, než pro který má kvalifikaci,
znamená zbytečně vynaložené prostředky
ze státního rozpočtu a plýtvání
společenskou prací.
V současné době nefunguje poptávka
po kvalifikované pracovní síle. Naše
národní hospodářství není
schopno vstřebávat kvalifikovanou pracovní
sílu. Obdobný problém např. není
ve vysoce vyspělých průmyslových státech,
kde pokročila vědeckotechnická revoluce.
Zde poptávka po pracovní kvalifikované síle
roste a je saturována imigrací odborníků.
U nás na jedné straně existuje společenská
nutnost zvyšovat kvalifikaci a vzdělání
a na straně druhé vznikají nesnáze
při umisťování absolventů středních
a vysokých škol.
Noví absolventi přicházejí do praxe
a nacházejí místa obsazena praktiky, kteří
si v té či oné formě doplňují
vzdělání a na starých místech
setrvávají. Naopak mladí nejsou po určitou
dobu schopní zastávat místa, pro něž
je vysokoškolské vzdělání podmínkou.
Vzniká složitý komplex různých
forem vzdělání a cest zapojování
kvalifikovaných absolventů do hospodářského
procesu, což by se ovšem mělo i v plánu
odrazit. Podtrhuje to opět základní myšlenku,
že tento plán je v podstatě administrativní
dokument, a nikoliv ekonomický elaborát.
V plánu by mělo být řečen.o,
jak probíhá reprodukce kvalifikovaných pracovních
sil v jednotlivých profesích. Zejména v některých
učňovských oborech není zabezpečována
ani prostá reprodukce.
Měly by se objevit vlivy rozvoje vědy a techniky
na počet a kvalifikaci pracovních sil, rozbory tempa
růstu mezi posluchači denního studia a studia
při zaměstnání, analýzy vlivů
staré soustavy řízení a složitá
situace s reprodukcí kvalifikovaných pracovníků,
jež vyplývá z potřeb nové soustavy
řízení. Je nebezpečí, že
i při zavádění nové soustavy
poklesnou zprvu požadavky na kvalifikované pracovníky,
ale pak opět rychle vzrostou a škola je nebude mít
připravené.
Velmi aktuální je vliv tzv. "trhu práce",
který konkursním řízením bude
působit na zpětnou tvorbu proporcí společenské
pracovní síly, jinak řečeno vytvářet
vliv mikrostruktury na makrostrukturální proporce
společenské pracovní síly. Pak se
již s administrativním sestavováním
plánu vůbec nevystačí a vznikne otázka,
zda roční plán, jak je dnes předkládán,
je vůbec nutný. Bude zapotřebí nových
metod poznávání budoucích potřeb
pracovních sil, aby zpožďování
jejich poznání, typické pro současnost,
bylo odstraněno.
S rozvojem vědy a techniky se stále více
projevuje důležitost vnitřního, zejména
technického vybavení škol. Zvýšení
podílu strojů a zařízení na
vybavení budov podmiňuje jednak ekonomika procesu
výuky, jednak zvyšování podílu
experimentální výuky a zvyšování
její jakosti, jakož i rozvoj a růst vědeckovýzkumné
práce vysokých škol.
Vybavování škol přístrojovou
a strojní technikou a zařízením po
řadu let zaostává. Těžiště
tohoto problému se výrazně projevuje zejména
v laboratořích vysokých škol, u nichž
úroveň vybavení zdaleka nedosahuje úrovně
vysokých škol průmyslově vyspělých
států a je ji ž pod úrovní škol
některých vývojových zemí,
jejichž laboratoře byly zařízeny z prostředků
UNESCO.
Jedním z důvodů nedostatečného
vybavení laboratoří vysokých škol
je nízký objem investičních prostředků,
které má již po řadu let ministerstvo
školství k dispozici k nákupu přístrojové
a strojní techniky. To se projevuje zejména v dovozu
přístrojové a strojní techniky z kapitalistických
států vzhledem k nedostatku devizových prostředků.
Přitom je nezbytné opatřovat některé
přístroje, stroje a zařízení
z kapitalistických států, neboť se srovnatelné
výrobky v tuzemsku nebo v socialistických zemích
nevyrábějí buď vůbec, nebo v
nedostatečné kvalitě.
Objem prostředků, které má ministerstvo
školství k dispozici, zejména na dovoz přístrojové
a strojní techniky z kapitalistických států,
neumožňuje, aby organizace v odvětví
školství doplňovaly vybavení svých
provozů novou přístrojovou a strojní
technikou potřebné kvality tak, aby je bylo možno
udržovat na světové úrovni. Tento omezený
objem jim neumožňuje ani řádnou obnovu
fyzicky a technicky .zastaralého zařízení,
aby vybavení zůstávalo relativně na
téže úrovni. Zvláště citelně
se to projevuje v laboratorním vybavení vysokých
škol.
Dovoz strojní a přístrojové techniky
a zařízení z kapitalistických států
je zajišťován ze dvou zdrojů devizového
krytí. Jedním zdrojem jsou devizové prostředky
fondu vědy a techniky, které rozdělují
Státním resortům účelově
k zajištění úkolů vědeckovýzkumné
základny komise pro techniku. Tyto prostředky jsou
značně omezené a pro resort ministerstva
školství nepostačuji. V roce 1967 činí
jejich objem 1530 tis. Kčs obchodní parity, tj.
přibližně 4900 tis. Kčs v nových
kupních cenách zahraničního obchodu.
Druhým zdrojem byl závazný dovozní
limit na dovoz strojů a zařízení rozepsaný
resortům Státní plánovací komisí
ve státním plánu. Pro rok 1967 by byl činit
jeho objem u ministerstva školství 1,5 mil. devizových
korun o. p., tj. přibližně 4, 9 mil. korun
v nových kupních cenách zahraničního
obchodu.
Tento dovozní limit byl fakticky počínaje
rokem 1967 zrušen, neboť odběratelským
resortům se již státním plánem
nestanoví objem prostředků na dovoz strojů
a zařízení pro investice z kapitalistických.
států a všechny potřebné devizové
prostředky se zajišťují tzv. ekonomickým
nákupem deviz u Státní banky čs. Objem
dosavadních závazných limitů pro jednotlivé
resorty je pro Státní banku čs. pouze orientačním
ukazatelem, který banka není povinna v rámci
svého devizového fondu dodržet.
Pro rok 1967 byly devizové prostředky již vyčerpány.
Stalo se tak v důsledku nutnosti devizového krytí
tzv. nesporných dovozů, které byly u zahraničních
dodavatelů již smluvně zajištěny
(převážně stroje s dlouhodobými
dodacími lhůtami pro průmyslové investiční
celky) a v důsledku snížení devizového
fondu banky na základě rozhodnutí přijatého
na zasedání vlády dne 5. října
1966. To se projeví nepříznivě i v
dalších letech.
V důsledku toho odprodala banka organizacím v odvětví
školství, převážně odborným
školám lI. cyklu, devizové prostředky
pouze v objemu 450 tis. devizových korun, tj. přibližně
1,5 mil. Kčs v nových kupních cenách
zahraničního obchodu na dovoz investic, to značí
o 650 tis. devizových korun (Kčs obchodní
parity) méně, než kolik by bylo na dovoz investic
možno vyčerpat ze závazného limitu Státní
plánovací komise. Navíc na dovoz investičních
strojírenských výrobků zůstal
limit ve výši 340 tis. devizových korun, tj.
přibližně 1,1 mil. Kčs v nových
kupních cenách zahraničního obchodu.
To signalizuje ještě nepříznivější
vývoj i v dalších letech, neboť kromě
potřeby devizových prostředků k zajištění
dovozních požadavků v kategorii strojů
nezahrnutých do rozpočtu staveb jeví se potřeba
devizových prostředků na stavby zařazené
do plánu investiční výstavby resortu
do roku 1970 v objemu 11,67 mil. devizových korun (Kčs
obchodní parity) a po roce 1970 20,7 mil. devizových
korun (Kčs obchodní parity).
Na všechny prostředky vložené do vysokých
škol by bylo nutno. se dívat z běžných
ekonomických hledisek, zejména s krátkodobým
výhledem, jako na prostředky nenávratně
ztracené. Vysoké školy z tohoto hlediska nemají
větší hospodářské výsledky,
jsou ztrátové. Teprve při použití
širších celospolečenských hledisek
se jeví věci zcela jinak a celá oblast školství
a vědy je vysoce efektivní. Již dnes je známo,
že efektivnost prostředků vložených
do vědy, výzkumu a rozvoje techniky je v čs.
poměrech přibližně 5 -15 krát
vyšší než u prostředků vložených
do průmyslové výroby. U průmyslově
-vyspělých států tento poměr
sice klesá, neklesne však pod pětinásobek.
Pro vysoké školy je zvláště důležitý
dovoz odborných knih a časopisů, na němž
závisí účinnost jejich práce
a zajištění nejnovějších
informací. Již řadu let se projevuje nedostatek
devizových prostředků na dovoz odborné
literatury z kapitalistických států, který
má. za následek nedostatky v práci. Od roku
1963 se objem těchto devizových prostředků
na dovozy knih a časopisů pro vysoké školy
nezměnil a činí přibližně
1,2 mil. Kčs devizových korun, tj. přibližně
3,8 mil. Kčs v nových kupních cenách
zahraničního obchodu. Přitom ceny těchto
publikací na zahraničních trzích neustále
stoupají, a průměrně asi o 30 % ročně,
u některých speciálních časopisů
vsak stouply ceny předplatného z roku na rok až
o 100 %.
Ve svých důsledcích to znamená, že
počet titulů a počet výtisků
jednoho titulu dovážených knih a časopisů
se neustále zmenšuje, a tím se také
zmenšuje počet dosažitelných odborných
a vědeckých informací. Je nutné, aby
se tato situace pronikavě zlepšila, což se zákonitě
zobrazí na kvalitě vychovávaných odborníků
a ve vědecké práci na vysokých školách.
Plynulý tok čerstvých informací ušetří
investice a prostředky vynakládané na zkoumání
věcí již objevených, vynalezených,
propracovaných a publikovaných.
Vysoké školy dostávají malý podíl
deviz, zejména na nákup z kapitalistických
zemí, i když rozvíjejí činnost,
znamenající neplánovaný přínos
deviz. Tak kupř. jen cizinecký ruch v kolejích
by znamenal příjem 3 200 000 Kčs, z čehož
minimálně 40 % připadá na účastníky
z kapitalistických států. Jen při
1,5 dolaru za lůžko a den znamená to získání
120 000 dolarů nad plán. Z těchto výnosů
by měly být přiděleny podíly
vysokým školám nejméně ve výši
30-40 % Čedok ovšem při projednávání
této záležitosti nabídl pouze 5000 devizových
korun, což nelze akceptovat.
Státní plánovací komise vychází
při přidělování pracovních
sil vysokým školám z relací mezi počtem
pracovníků a počtem posluchačů
a dokazuje, že nerostou-li počty studentů,
neměly by růst ani počty ostatních
pracovníků. Tento systém by znamenal ovšem
stagnaci vysokých škol. Počty studentů
neurčují rozsah činnosti vysokých
škol samy o sobě. Mimo vědeckovýzkumnou
činnost je nutné na vysokých školách
brát v úvahu expertizní, projekční,
ediční činnost a jiné, které
nezávisí na poctu posluchačů. Také
modernizace výuky a zavádění nové
výpočetní techniky vyžaduji další
pomocné a technické odborné síly.
Nové směry a obory ve výuce, jako je psychologie,
sociologie, ergonomie a další, je nutné zajišťovat
také novými lidmi.
Doporučované přerozdělování
sil na vysokých školách není snadno
realizovatelné s ohledem na značně úzkou
specializaci v některých vědních oborech.
V oblasti kultury by přispěla k zlepšení
rozpočtování jednotná klasifikace
bohaté stupnice kulturních zařízení
na ta, která mají celospolečenský
význam, např. státní divadla, knihovny,
galerie apod. a jež z tohoto důvodu by měla
být financována ze státního rozpočtu,
a druhou skupinu zařízení místního
významu, jež by byla závislá pouze na
vlastních příjmech a fondu rozvoje a rezerv
národních výborů. Čím
více bude uplatňována nová soustava
řízení, tím větší
pozornost bude muset rozpočet národních výborů
věnovat školství a kultuře. Tato kvalitativní
změna v poslání rozpočtu národních
výborů by se měla také promítnout
do připravovaného zákona o národních
výborech.
Tolik několik poznámek ke zlepšení možné
tvorby dalších rozpočtů i k tomu, jak
ho v tomto roce využít. Děkuji za trpělivou
pozornost. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Vyskotovi, promluví s. Závěta.
Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!
Jedním z nejvážnějších problémů,
které v současné době řešíme
v ROH , je otázka mzdové denivelizace a vytvoření
správných podmínek pro uplatnění
hmotné zainteresovanosti pracujících na výsledcích
výroby.
V údobí předchozího systému
řízení rostla mzdová úroveň
poměrně pomalu. Dnes, s odstupem let, dospíváme
k závěru, že politika zmrazených mezd
anebo velmi pomalého růstu neměla příznivý
účinek na růst produktivity práce.
V mnoha případech pracující přizpůsobovali
své výkony možnému výdělku,
místo aby se výdělky přizpůsobovaly
jejich možným výkonům.
Třebaže naše hospodářství
trpí některými důsledky ekonomické
nerovnováhy mezi potřebami a zdroji pro jejich krytí,
nastupujeme v mzdové politice novou cestu. Předpokládá
se, že v příštích letech budou
průměrné mzdy v národním hospodářství
vzrůstat ročně o více než 3 %,
přičemž produktivita práce se bude zvyšovat
o takřka 5 % ročně. Domníváme
se, že tento rámec mzdové politiky vytváří
dostatečný prostor pro aktivní podněcování
hmotné zainteresovanosti pracujících všech
profesí.