Jsou nám všem jistě známy problémy našeho národního hospodářství, víme, že i dobrá a spravedlivá usnesení o rychlém a komplexním rozvoji pohraničních okresů je třeba těmto zhoršeným podmínkám přizpůsobit, a některé záměry zredukovat. Přesto si myslím, že se stále dopouštíme stejné chyby. Když je třeba řešit některé problémy našeho národního hospodářství v souvislosti s velkými úkoly národního hospodářství a omezenými zdroji našeho státního plánu a rozpočtu, pak nesprávně provádíme nediferencovaná opatření na území celé republiky a tím zcela stíráme diferencované úvahy a záměry, zapracované do rozvojových programů.

Přitom takové radikální, nediferencované zásahy a opatření státu a společnosti nic nepřinášejí. Předpokládaná úspora na státní výstavbě bude zcela určitě v nejbližších letech mnohonásobně znehodnocena potřebou dalších prostředků a investic, jejichž potřebu si právě uvedené zásahy dříve nebo později samy vynutí.

Vzhledem k tomu, že jak jsem již řekl, v žádném jiném ukazateli nelze výrazněji a přesvědčivěji vyjádřit preferenci zaostávajících oblastí, nežli právě v bytové výstavbě a ve formách této bytové výstavby, jsou všechny okresy toho názoru, že by bylo nanejvýš spravedlivé a v zájmu jejich rozvoje, přehodnotit počty bytů, které u nich mají být v této formě realizovány do r. 1970 s cílem najít řešení pro jejich posílení.

Chtěl bych upozornit ještě na jedno nebezpečí, které může velmi ohrozit plán bytové výstavby v těchto okresech. Uvažuje se se změnou stabilizační družstevní bytové výstavby na podnikovou formu výstavby. K tomuto chystanému opatření by se mělo přistupovat s krajní obezřetností a se znalostí situace v ekonomické stabilitě podniků a závodů, rozložených v pohraničních okresech. Budou-li i zde opět paušálně přijata opatření pro území celé republiky, tedy včetně pohraničí, pak se může stát, že zde nepostavíme stovky a tisíce bytů jenom proto, že podniky a závody nebudou mít dosti vlastních zdrojů na plné financování podnikové výstavby, která je dosud v plánu uvažována jako stabilizační forma. I zde jsou pohraniční okresy společného názoru - pokud jde o možné důsledky takového opatření.

Uvedu jako příklad konkrétní situaci na bruntálském okrese: podíl družstevní stabilizační výstavby činí u nás z celkového počtu bytů 60 %. Z toho by mělo být převedeno do nové podnikové formy 46 % bytů. Provedli jsme u příslušných podniků a závodů předběžné šetření o možnostech financování této formy bytové výstavby. Negativní stanovisko vyjádřené závody, představuje již dnes zřeknutí se 176 bytů. Tento počet ovšem není konečný, mnoho závodů se vyjadřuje velmi opatrně. Reálně očekáváme, že v našem okrese by to mohlo znamenat nepostavit do roku 1970 nejméně 500 plánovaných bytů. V jiných okresech jak máme podklady, je situace podobná.

Domnívám se, že by bylo nutné, chceme-li pohraničí skutečně vyřešit, buď stabilizační formu bytové výstavby pohraničí ponechat, a to nejméně do roku 1970 v původním plánovaném rozsahu, nebo při jejím převodu na podnikovou formu poskytnout na její výstavbu úměrnou dotaci. V krajním případě navrhuji umožnit pohraničním okresům převod stabilizační formy na občanskou družstevní dodavatelskou formu výstavby, která, přesto, že jde již o formu pro pohraničí značně progresívní, není v dostatečném rozsahu ani pohraničí přidělována.

Tolik k bytové výstavbě a jen velmi stručně o přijímání posluchačů z pohraničí na vysoké školy. Pokud jde o přijímání posluchačů z pohraničí na vysoké školy, odvolávám se na usnesení vlády ze dne 18. února 1959 k rozvoji pohraničních oblastí, kde v odst. II/3 se ukládá ministru školství a příslušným radám KNV dále zvyšovat podíl posluchačů z pohraničí na odborných a vysokých školách, zejména na lékařských fakultách.

Chtěl jsem upozornit s. ministra školství na to, že realizace tohoto dobrého usnesení, které bylo dalším opatřením ústředních orgánů prohloubeno v tom smyslu, aby při přijímání posluchačů na vysoké školy byla dána přednost posluchačům z pohraničí, není některými vysokými školami dostatečně zajišťováno.

Každoročně dostáváme mnoho žádostí škol, rodičů i žáků o intervenci na vysoké škole, která přesto, že posluchač absolvoval úspěšně přijímací zkoušku, žadatele odmítla. V některých případech intervence úspěšná byla, ve většině případů ne. Uvažoval jsem pečlivě, zda mám v NS vznést interpelaci, obával jsem se, že jde o jednotlivé zdůvodněné případy odmítnutí přijetí. Požádal jsem proto předsedy příslušných ONV v okresech kategorie A o jejich zkušenosti a stanovisko.

S výjimkou okresu Cheb, kde se situace jeví příznivěji, jsou všechny okresy toho názoru, že by bylo vhodné a nutné přesněji vymezit zásady o přijímání uchazečů z pohraničí na vysoké školy a vytvořit podmínky k tomu, aby také vysoké školy tato opatření znaly, a důsledně je respektovaly.

Domnívám se, že takové opatření není spojeno se žádným nárokem na zdroje státního rozpočtu a přece by pomohlo vysoce účinně řešit tolik potřebnou stabilizaci vysokoškolských kádrů v pohraničních okresech.

Některé vysoké školy se nesprávně domnívají, že příslušná usnesení respektují tím, když při stejném konečném hodnocení posluchačů z pohraničí a z vnitrozemí dají, a to ještě ne vždy, přednost uchazeči z pohraničí.

Myslím, že aspoň pro posluchače z okresů kategorie A by měly být základními kritérii trvale dobrý prospěch na střední škole a úspěšné složení přijímací zkoušky na vysoké škole. Každé jiné hodnocení dává vysoké škole prakticky možnost posluchače odmítnout.

Tuto navrhovanou, zdánlivě nespravedlivou preferenci doporučuji proto, že absolventi vysokých škol z vnitrozemí v pohraničí pracovat nechtějí, a pokud vůbec nastupují, pak v drtivé většině pod nejrůznějšími záminkami brzy z pohraničí zase odcházejí.

Vládou schválený návrh ministerstva školství na nový způsob umisťování absolventů vysokých škol, i když může být prospěšný ve vnitrozemí, situaci v pohraničí ještě zkomplikuje. Je pravdou, a z toho zmíněné vládní usnesení vychází, že absolventi byli mnohdy i pod jistým nátlakem nuceni nastupovat na taková místa, která jim nevyhovovala. Těmi místy jsou především pohraniční okresy. Nebudou zde tedy nyní nastupovat zcela legálně. To by mělo stačit ke zdůvodnění přednostního přijímání uchazečů z pohraničí.

Mnoho okresů si stěžuje i na to, že vysoké školy neoznamují výsledky přijímacího řízení, takže jim není známo, zda žák nebyl přijat pro neprospěch při zkoušce, nebo pro velký počet zájemců, či z jiných důvodů.

Např. Český Krumlov dokumentuje, že největší potíže s přijímáním jsou na filosofické fakultě, kde nejsou přijímáni ani výborní žáci. Naprosto shodné stanovisko má Jindřichův Hradec. V Domažlicích se projevuje velký nedostatek lékařů a matematiků na středních školách, uchazeči z domažlického okresu však na vysoké školy přijímáni nejsou. Prachatice uvádějí, že orgány okresu marně usilují o to, aby vysoké školy přihlížely k potřebám pohraničí a přednostně tyto zájemce přijímaly. Přitom tam mají zvláště citelný nedostatek absolventů vysokých škol na úseku zdravotnickém a na úseku školství a kultury. Pracovní místa jsou obsazována vesměs nekvalifikovanými pracovníky. Stejná je situace v ostatních pohraničních okresech včetně bruntálského.

Bude třeba také seriózně posoudit, zda je objektivně správné a spravedlivé, že vysoké školy přihlížejí příliš jednostranně k výsledkům přijímacích zkoušek a nepřihlížejí vůbec k hodnocení školy, která zná posluchače, ne z několikaminutového pohovoru a jeho přítomnosti při zkoušce, nýbrž často z jeho více než pětiletého studia na příslušné škole.

Doporučoval bych proto, zvážit potřebu revize podmínek, za kterých jsou posluchači na vysoké škole přijímáni - a zde mám na mysli nejen posluchače z pohraničí. Bylo by to spravedlivé a celospolečenským zájmům určitě prospěšné.

V hospodářské i společenské sféře dochází neustále k hledání nových, účinnějších a objektivnějších forem ke zvýšení jejich účinnosti. Některé vysoké školy však těmto měnícím se podmínkám i potřebám - aspoň se tak domnívám - zůstávají něco dlužny. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Gudrichovi.

Před závěrem dnešního jednání chci upozornit, že v prvém kuloáru bude asi za půl hodiny promítnut dokumentární film o záplavách na jižním Slovensku v roce 1965 a nové výstavbě tohoto zaplaveného území. Film potrvá asi hodinu. Doporučuji všem soudruhům a soudružkám, aby se promítání zúčastnili.

Nyní přerušuji schůzi do zítřka do deváté hodiny.