Velké rezervy, které by umožnily šetřit
zemědělskou půdou při investiční
výstavbě, vidíme v přehodnocení
celé spleti bezpečnostních, požárních,
zdravotních a jiných předpisů a technických
norem. Uvedu jeden konkrétní přiklad. V roce
1964 schválilo Národní shromáždění
zákon číslo 51 o drahách. V §
13 tohoto zákona je uzákoněno, že k
ochraně drah slouží ochranné pásmo
dráhy. V prováděcí vyhlášce
k tomuto zákonu je ochranné pásmo dráhy
vymezeno vzdáleností do 60 m od kolejí. V
ochranném pásmu je až na výjimky zakázáno
stavět pozemní objekty. Umíte si představit,
co to znamená v investiční výstavbě,
když projektant nesmí v prostoru ochranného
pásma v areálu závodu navrhnout sebemenší
objekt sloužící provozu? Takovéto předpisy
potom nadměrně zvyšují nároky
na zábor zemědělské půdy pro
investiční akce a svazují ruce projektantům
v jejich úsilí navrhnout pokroková řešení.
Domnívám se, že je třeba všechny
předpisy a technické novinky v této oblasti
podrobit přísné prověrce, zda nejsou
přežitkem z doby Rakousko-Uherska a zda odpovídají
progresívním metodám investiční
výstavby a normám podle požadavků soudobé
techniky.
O nic menší rezervy jsou i přímo v zemědělské
výstavbě. Pro účelovou zemědělskou
výstavbu bylo doposud použito asi 45 000 hektarů
zemědělské půdy, většinou
nejlepší kvality. Nejméně polovina této
plochy, to je asi 20 000 ha, zůstane i při dostavbě
výrobních středisek trvale nevyužita.
Je věcí samých zemědělců,
aby tuto plochu náležitě využili. Jen
osázením jedné třetiny z těchto
volných ploch ovocnými stromy by činily tržby
za ovoce asi 70 mil. Kčs ročně.
Investiční výbor Národního
Shromáždění se zabýval také
složitostí řízení při
odnímání půdy zemědělské
výrobě. Připomínky poslanců
se týkaly jak dvoustupňového řízení,
tak diferencovaného rozhodování na ONV, KNV
a ministerstvu zemědělství a jednání
s výrobní zemědělskou správou
a uživateli půdy. Výbor dospěl k názoru,
že je třeba souhlasit s komplikovaným postupem,
jak je formulován v konečném znění
návrhu zákona. Předchozí souhlas k
odnětí zemědělské půdy
je podmínkou pro schválení investičního
úkolu a rozhodnutí o odnětí je vázáno
na vydání stavebního povolení. Dvoustupňovost
je v dané situaci odůvodněná a znamená
zintenzívnění ochrany zemědělské
půdy a současně znamená v druhém
stupni konkretizaci nároku na zábor půdy
podle vypracované dokumentace. Povinnost jednat s výrobní
zemědělskou správou a uživatelem půdy
je nutno zdůraznit, protože dosavadní ustanovení
zákona o stavebním řádu není
v tomto směru plněno.
Tato komplikovanost v řízení při záboru
zemědělské půdy je vyvolána
podle mého názoru mimořádně
nepříznivou situací, která se v hospodaření
s půdním fondem vytvořila.
Máme-li však na jedné straně půdu
důsledně chránit, ale na straně druhé
také zajistit rychlou projekci a výstavbu nových
investic, je třeba postupovat rozumně a pružně,
abychom nepřecházeli od jednoho extrému ke
druhému. Že k takovým extrémům
dochází, uvedu opět na příkladu
výstavby nové rafinerie v Čechách.
Šest let trval výběr staveniště
pro tuto stavbu, která má klíčový
význam pro naše národní hospodářství
a jeho strukturální přeměny. Nyní
snad již bude rozhodnuto o dvaadvacáté alternativě
umístění. Bohužel, příprava
stavby je již vážně ohrožena.
Jsem proto toho názoru, že po určité
době, kdy investorům přejdou do krve principy
důsledného hospodaření s půdou
a její ochrana, kdy národní výbory
všech stupňů a zemědělské
orgány budou v souladu s duchem zákona postupovat
při územně plánovacím řízení,
bude účelné zákon upravit s cílem
zjednodušení řízení při
odnímání zemědělské
půdy. Považuji proto tento prvek předloženého
zákona za určitou direktivní formu, která
bude postupně překonána prohloubením
principů nových zásad řízení
v oblasti hospodaření s půdou.
Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi na závěr
vyslovit ještě jeden požadavek, který
nesouvisí bezprostředně s projednávaným
zákonem. Při projednávání problematiky
odvodů peněžitých částek
za odnímanou půdu jsme narazili na otázku,
co tento odvod představuje. Jedni soudruzi byli názoru,
že to je forma sankce, jiní, že to je určitá
forma diferenciální renty, jiní zase tento
odvod považovali za určitou formu daně. Tato
otázka není teoreticky ujasněna. V souvislosti
s prohlubováním vědeckosti našeho řízení
je třeba, aby se naši teoretici problémem ocenění
půdy zabývali a řešili jej v souladu
s naším socialistickým řádem.
Na závěr mi dovolte, abych za výbor Národního
shromáždění pro investiční
výstavbu a stavebnictví vyslovil souhlas s předloženým
návrhem zákona o ochraně zemědělského
půdního fondu. Doporučujeme jej ke schválení
plénu Národního shromáždění
v přesvědčení, že pomůže
řešit vážné otázky ochrany
zemědělské půdy i věcné
problémy efektivnosti naší investiční
výstavby.
Na závěr celé zpravodajské zprávy
kladu dotaz na ministerstvo zemědělství a
ministerstvo financi, zda mají připraveny příslušné
prováděcí směrnice a nařízení,
která budou součástí schváleného
zákona.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci Pružincovi, nyní promluví posl. Vajda.
Posl. Vajda: Vážené Národné
zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, návrh
na novelizáciu zákona o ochrane pôdného
fondu, ktorý dnes máme schváliť, považujem
za vysoko reálny a spravodlivý. Vychádza
z objektívnych potrieb a snáh zabrániť
ďalšiemu, často nedostatočne premyslenému
poškodzovaniu tých hodnôt, ktoré boli
v potu tváre pracne budované desiatkami generácií
malých a stredných roľníkov, ktorí
stvárňovali a zúrodňovali našu
zem, aby ako základný výrobný prostriedok
čím ďalej tým bohatšie slúžila
spoločnosti pri zabezpečovaní jej výživy.
Vo vystúpení s. ministra Buriana a zpravodajcu s.
Borůvku bolo štatistickými číslami
dokumentované, k akým zmenám v objemu pôdneho
fondu došlo za posledné roky. Pravdou je, že
na pôde, ktorá ubudla, sa mohlo vyrobiť mnoho
rastlinných produktov, ktoré nám často
chýbajú. Sme štátom, v ktorom sa výživa
obyvateľstva z vlastnej výroby dnes ešte zabezpečuje
s veľkými ťažkosťami, a preto ochrana
pôdneho fondu a jeho efektívne využívanie
si zasluhuje v každom prípade nie menšiu pozornosť,
ako ktorýkoľvek iný zložitý úkol.
V hospodárení s pôdnym fondom musíme
hľadať možnosti, ako úbytok pôdy zmierniť,
a na druhej strane čo urobiť, aby úbytok produkcie
bol správnym intenzifikačným zásahom
vyrovnaný i na menšej ploche.
I v našom okrese ubudlo od roku 1937 do roku 1965 3668 ha
pôdohospodárskej pôdy, ale i napriek tomu si
nemôžeme dovoliť obmedziť plánovanú
investičnú výstavbu, ani ťažbu
surovín alebo stavu ciest, resp. reguláciu tokov
a pod., pretože spriemyselnenie južnej časti
Slovenska vzhľadom na vysokú pracovnú bilanciu
pracovných síl si tento fakt naliehavo vyžaduje.
Uvoľňovanie pôdy z poľnohospodárskeho
pôdneho fondu pre pôdohospodárske účely
sa dialo pred vydaním zákona 48/59 Zb. skoro živelne,
bez ohľadu na záujmy rozvoja poľnohospodárskej
výroby. Bohužiaľ je treba povedať, že
situácia sa podstatne nezlepšila ani po vydaní
tohoto zákona až do roku 1963, pretože záborom
pôdy neboli dostatočne finančne postihnuté
organizácie, ktoré pôdu potrebovali, častokrát
boli pozemky okrem investičnej výstavby znehodnocované
taktiež tzv. dočasným vyňatím
z pôdneho fondu na dočasné skládky,
cesty alebo manipulačné priestory, ktoré
sa neúmerne rozširovali a po ich likvidácii
sa pôda obyčajne nevrátila do pôvodného
stavu.
Najnehospodárnejšia devastácia v minulosti
v našom okrese vznikla pri živelnej ťažbe
štrkopiesku, a to tak zo strany stavebných organizácií,
ako aj zo strany samotných poľnohospodárskych
závodov. V súčasnej dobe je touto formou
devastované 200 ha pôdy. Podobný stav je pri
ťažbe tehliarskej suroviny, kde je devastované
100 ha pôdy. Takých a podobných príkladov
by sme mohli uviesť viac. Nezodpovedne postupujú i
podniky uskutočňujúce t.č. reguláciu
rieky Hronu a podnik budujúci preložku rieky Nitry
do Váhu. Tieto akcie sú z hľadiska celospoločenského
záujmu naliehavé a veľmi efektívne,
ale chybou je, že tieto dočasne vyňaté
pozemky pôdneho fondu neodôvodnene rozširujú
a poškodzujú priľahlé pozemky viac, ako
je to nutné.
Od roku 1963, po uznesení pléna ÚV KSČ,
po previerkach hospodárenia s pôdnym fondom a po
vydaní vládneho uznesenia č. 392/64 nastalo
v našom okrese podstatné zlepšenie. Podniky,
miestne i okresné národné výbory si
uvedomovali, že doterajšie pomerne prudké tempo
zaberania alebo znehodnocovania pôdneho fondu síce
nemohli úplne zastaviť, ale predsa len bolo do určitej
miery regulované a zvažované. Zvýšeným
úsilím a starostlivosťou bolo v okrese zúrodnené
a navrátené do pôdneho fondu 1570 ha poľnohospodárskej
pôdy. Navrátenie týchto pozemkov stálo
však štát i poľnohospodárske závody
mnoho peňazí. Len za posledné štyri
roky sme zo štátneho rozpočtu vyčerpali
3 mil. Kčs vo forme subvencií na rekultiváciu
a zúrodňovacie práce.
Ťažba štrkopiesku v našom okrese sa už
aj vzhľadom na novelizáciu zákona nebude môcť
uskutočniť na úkor devastácie pôdneho
fondu, ale bude sa musieť preorientovať na rieky Dunaj,
Váh alebo Hron, kde je ho dosť a skoro zadarmo. Za
peniaze, ktoré by podniky museli zaplatiť za pôdu,
si môžu vybudovať nielen zariadenie pre ťažbu
z riek, ale aj sprístupniť a vybudovať cesty.
Podobne aj rekultivácia devastovaných pôd
po ťažbe hliny stojí podľa našich prepočtov
na 1 ha najmenej pol milióna Kčs za predpokladu
dostatku materiálu na zavezenie jám. Pri ročnom
zábore cca 4 ha, ktoré tehelne zaberajú,
to predstavuje hodnotu rekultivačných prác
vo výške 2 mil. Kčs. Je na uváženie,
či za takú hodnotu, ktorú by mali ročne
vynaložiť na rekultiváciu, by nebolo účelnejšie
urobiť koncentráciu výroby tehál na
takom mieste, kde by náklady na rekultiváciu boli
minimálne. A taká možnosť v okrese je.
V poľnohospodárstve - mám na mysli družstvá,
štátne statky v našom okrese - budeme naďalej
využívať všetky možnosti rekultivácie
zvlášť málo výnosných plôch,
ktorých máme v okrese viac ako dosť. Máme
napr. asi 1500 ha už desiatky rokov zanedbanej svahovitej
pôdy s nízkou intenzitou úrody, na ktoré,
vzhľadom na priaznivé prírodné a klimatické
podmienky, je ideálna možnosť pre intenzívny
rozvoj vinohradníctva a sadárstva. Potrebujeme však
väčšiu finančnú podporu. V posledných
dvoch rokoch vysadzujeme ročne 130 ha viníc a 80
ha sadov a boli by sme schopní výmeru zdvojnásobiť,
lenže prevádzkove si to naše poľnohospodárske
závody vzhľadom na svoju súčasnú
ekonomickú úroveň nemôžu dovoliť.
V našom okrese máme radu významných
riek, ako je Dunaj, Váh, Nitra, Ipeľ a Hron, vody
ktorých by sme vedeli s veľkým efektom využiť,
lenže tiež nemáme dostatok prostriedkov na budovanie
veľkoplošných závlah. V súčasnej
dobe zavlažujeme 6000 ha pomocou prenosných závlahových
súprav, t. j. primitívnym spôsobom. Vzhľadom
na množstvo vody, ktoré nám okresom preteká,
mohli by sme do roku 1980 zavlažovať 15 000-20 000 ha
pôdy. Niektoré toky by však bolo treba urýchlene
zregulovať, lebo nám predovšetkým v daždivých
rokoch pôsobia viac škody ako úžitku.
Hovorím o týchto veciach aj preto, aby prostriedky,
ktoré Ministerstvo poľnohospodárstva získa
odvodom za zabranú pôdu, boli okresu vrátené,
aby sme mohli rýchlejšie pokračovať v
intenzifikácii rastlinnej výroby a vyprodukovať
naviac nielen to, čo stratíme úbytkom pôdy,
ale ďaleko viacej. Možnosti náhrady strát
na poľnohospodárskej produkcii z titulu záboru
pôdy sú v našom okrese veľké. Budeme
ich maximálne využívať pre realizáciu
zvyšovania výroby. V tomto smere nám bude novelizácia
zákona o ochrane pôdneho fondu veľkým
pomocníkom a prínosom. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Vajdovi, dále promluví posl. Jan Červinka.
Posl. J. Červinka: Soudružky a soudruzi poslanci,
vážené Národní shromáždění!
Dosavadní vývoj v hospodaření se zemědělským
půdním fondem svědčí o tom,
že stanovení účinných právních
i ekonomických zábran proti plýtvání
se zemědělskou půdou je nanejvýš
nutné. V odnímání zemědělské
půdy jejímu nejvlastnějšímu účelu,
tj. zemědělské výrobě, jsme
v minulých letech dosáhli úctyhodného
tempa. Kdybychom tímto tempem pokračovali dále,
znamenalo by to vážné narušení
rozvoje celého národního hospodářství.
Často se setkáváme s názory, že
hlavní příčinou tohoto úbytku
je to, že národní výbory odnímání
zemědělské půdy zejména pro
účely investiční výstavby velmi
blahovolně posuzovaly. Když tuto otázku podrobněji
zkoumáme, zjišťujeme, že to zdaleka není
jediná a hlavní příčina. Nechci
se zabývat zabíráním půdy pro
výstavbu průmyslových závodů.
Tam byly národní výbory, zejména městské
a okresní, zpravidla posledními, jejichž stanovisko
k umístění velkých průmyslových
staveb se bralo v úvahu. Celá příprava
a ekonomika výstavby se podřizovala zájmům
investorů, možnostem a zájmům stavební
výroby.
Podívejme se však na bytovou a občanskou výstavbu
ve městech. Celé rozhodování o umístění
bytové a občanské výstavby ve městech
bylo a dosud je odvislé od neutěšené
situace v územně technickém plánování,
v projekční činnosti a v daleko větší
míře než u průmyslové výstavby
se muselo podřizovat možnostem a zájmům
stavební výroby.
K umístění vyprojektovaných bytových
staveb, ke způsobu Jejich výstavby a možnostem
a zájmům stavební výroby se nejlépe
hodila půda mimo zastavěný obvod měst.
Tak nám zejména za poslední desetiletí
vyrostla kolem našich měst rozlehlá nová
sídliště, zpravidla na nejlepší
orné půdě. Za této situace nebylo
v silách národních výborů dosáhnout
toho, aby se stavělo na pozemcích a parcelách
v zastavěných obvodech měst, v prolukách,
na plochách získaných asanací přežilých
budov a zařízení, v městských
centrech, která jsou ve velkém počtu měst
v havarijním stavu.
Městské a okresní národní výbory
byly v minulých letech od výstavby měst prakticky
odstaveny. Celá příprava, projektování
a provádění bytové a občanské
výstavby včetně investorské funkce
byla soustředěna u krajských národních
výborů a v centrálních orgánech.
Při takovém uspořádání
nezbývalo městskému národnímu
výboru nic jiného než potvrdit a schválit
to, co se kde naplánovalo a připravilo.
Poukázali jsme na tento neutěšený způsob
a stav ve výstavbě měst v loňském
roce, když jsme se ve výboru pro národní
výbory zabývali problematikou měst a práce
městských národních výborů.
V současné době se připravují
na základě usnesení ÚV KSČ
a vlády a v souladu s usneseními XIII. sjezdu opatření
k tomu, aby se s největším urychlením
vytvořily podmínky, které umožní
přejít od dosavadního umísťování
bytové a občanské výstavby mimo obvod
měst k plánovité a cílevědomé
dostavbě a přestavbě měst. Jsme si
vědomi toho, že přechod na takovýto
způsob dostavby a přestavby měst nebude jednoduchý
ani snadný. Bude pro něj třeba vytvořit
podmínky v územně technické přípravě
v projektování staveb a zejména pak ve stavební
výrobě. Stejným způsobem musí
být vytvořeny podmínky i pro přípravu,
projektování a provádění výstavby
průmyslových a zemědělských
staveb.
Jestliže s největším urychlením
nebudou takové podmínky vytvořeny, bude velmi
obtížné dosáhnout, aby právní
a ekonomické zábrany, které jsou stanoveny
v zákoně, dokázaly dalšímu úbytku
zemědělské půdy pro bytovou a občanskou
výstavbu zabránit. Mám obavu z toho, aby
až se za rok nebo za dva po přijetí nového
zákona spočítá, kolik ubylo zemědělské
půdy, nesvalila se veškerá vina na národní
výbory. Jestliže beru v ochranu národní
výbory, nemám tím v žádné
případě na mysli už předem z
nich snímat odpovědnost za ochranu zemědělského
půdního fondu, která se jim v návrhu
zákona ukládá. Naopak, chtěl bych
tuto odpovědnost velmi zdůraznit. Myslím,
že realizace nových opatření k posílení
samostatnosti, pravomoci a odpovědnosti národních
výborů jim umožní, aby daleko důrazněji
než dosud ve svých orgánech a organizacích,
které řídí, pro takový způsob
bytové, občanské, průmyslové
i zemědělské výstavby vytvářely
podmínky. Souvisí to s posílením úlohy
krajských a okresních národních výborů
v oblastním i územním plánování,
s jejich postavením jako orgánů, které
řídí projektové a investorské
organizace, i s posílením úlohy městských
národních výborů v přípravě
a řízení výstavby měst.
Národní výbory musí také vytvářet
neúprosný tlak na centrální orgány
i na oborově řízené výrobní
a stavební organizace, aby ve vytváření
takových podmínek splnily ten díl, který
jim patří.
Zdůrazňuji ještě jednou, že o těchto
problémech a o nutnosti vytvořit podmínky
pro šetření zemědělskou půdou
v celém okruhu činnosti národních
výborů i ústředních orgánů
mluvím proto, že jsem přesvědčen,
že opatření daná novým zákonem
by sama o sobě tento problém nevyřešila,
a to ani za předpokladu, kdyby si ministerstvo zemědělství
a lesního hospodářství vyhradilo sebevíce
případů k vlastnímu rozhodování.
Stejným způsobem jako o výstavbě měst
bychom mohli mluvit i o výstavbě našich obcí.
I tam se veškerá výstavba umísťuje
mimo zastavěný obvod obcí, zpravidla na nejlepší
zemědělské půdy. I zde nám
naši architekti a stavební organizace zůstali
mnoho dlužni. Pro plánovitou a účinnou
přestavbu a dostavbu obcí nemáme vytvořeny
předpoklady jak pokud jde o územně technickou
přípravu, tak ani ve vývoji vhodných
typů staveb pro vesnickou zástavbu ani ve stavební
výrobě a ve výrobě stavebních
hmot.