V popularizácii československej kultúry by
mohli zohrať ďaleko väčšiu úlohu
ako doteraz naše zahraničné kultúrne
strediská, ktoré máme v niektorých
socialistických, ale i kapitalistických a v rozvojových
krajinách. Myslíme totiž, že je škoda,
ak vo svojej činnosti pomerne málo využívajú
miestnych, spoločenských a kultúrnych organizácií
pre usporiadanie propagačných a kultúrnych
akcií, že málo pracujú s tvorčími
pracovníkmi, prekladateľmi, nakladateľstvami
a časopiseckými redakciami, či umeleckými
súbormi. Oveľa väčšiu pozornosť
ako doteraz by mali tieto strediská venovať i slovenskej
kultúre, ktorá je v ich činnosti - dá
sa povedať - popoluškou, napriek tomu, že práve
slovenská literatúra dosahuje v poslednej dobe vysokú
úroveň.
Vedecky fundovaná a veľkoryso prevádzaná
politika kultúrnych stykov so zahraničím
môže zohrať mimoriadnu úlohu ako v rozvoji
našich národných kultúr, tak i v upevňovaní
jednoty a zomknutosti socialistických zemí a pri
šírení idey socializmu v svete. Naše kultúrne
styky a propagácia našej kultúry v zahraničí
preto nie sú žiadnym luxusom, ale dôležitou
súčasťou našej zahraničnej politiky.
Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci!
Zahraničný výbor Národného
zhromaždenia venoval všetkým týmto otázkam
v uplynulom období veľkú pozornosť a považoval
ich za významnú, aj keď viem, že veľmi
dielčiu časť našej praktickej zahraničnej
politiky. Z jednania výboru vzišla rada pripomienok
a návrhov ako vytvárať čo najpriaznivejšie
podmienky pre prehĺbenie a ďalšie skvalitnenie
práce na tomto úseku.
Chcela by som sa zmieniť aspoň o niektorých
našich návrhoch, ktorých realizácia
by iste zlepšila i tie nedostatky, ktoré doteraz existujú.
Domnievame sa, že naliehavo treba riešiť predovšetkým
serióznu základňu spoločensko-vedného
výskumu a sociologického prieskumu problematiky
československých kultúrnych a propagačných
zahraničných stykov, aby sme mohli uskutočňovať
opravdu vedecky podloženú a úspešnú
propagandu a rozvíjať naše kultúrne styky
s čo najväčším efektom a najmenšími
stratami.
Pri uskutočňovaní štátnej propagácie
mali by sme uprednostňovať vždy tie prostriedky,
ktoré sú najúčinnejšie, ako televízia,
rozhlas a film. Chcela by som len na niekoľkých faktoch
dokumentovať, aký má napr. ohlas vysielanie
Čs. rozhlasu do zahraničia. Dnes vysiela náš
rozhlas asi do 86 zemí a je možno povedať, že
poslucháči zo všetkých týchto
zemí reagujú na naše programy, a naše
vysielanie získava veľké sympatie. Iste nie
sú bez zaujímavosti tieto čísla. Zatiaľ
čo v roku 1962 prišlo Čs. rozhlasu od poslucháčov
zo zahraničia 61 000 dopisov, v roku 1963 ich bolo už
85 000, v roku 1964 91 000 a v m. r. prišlo Čs. rozhlasu
viac ako 100 000 dopisov. V zahraničí sa organizujú
kluby Rádio Praga, ktorých je 173, čo presahuje
všetko to, čo je známe o podobných kluboch
v ktoromkoľvek zahraničnom vysielaní.
Podobne by sme mali zvýšiť i starostlivosť
o zahraničných novinárov, televíznych,
rozhlasových a filmových pracovníkov, ktorí
k nám prichádzajú, ako som to už v jednej
časti hovorila.
Ako jednu z naliehavých úloh by sme mali preveriť
i účelnosť väčšieho počtu
cudzojazyčných časopisov, vydávaných
zatiaľ bez koordinácie a preto teritoriálne
i obsahove sa dosť prekrývajúcich.
Ako predpoklad úspechu našej zahraničnej propagandy
v tom celkovom ideovom zápolení považujeme
za nutné rozvíjať ešte väčšiu
aktivitu o multilaterálny postup všetkých socialistických
zemí pri prevádzaní našej propagandy
a viac ako doteraz spolupracovať práve pri riešení
vedeckých a konkrétnych otázok kultúrnej
revolúcie.
Súdružky, súdruhovia, bude iste treba riešiť
u nás ešte mnoho ďalších problémov
či umelecko-tvorčích či organizačne-politických.
Ich riešenie, sme presvedčení, bude však
znamenať veľký vklad Československa spoločnému
boju socialistického sveta v ideovom stretávaní
so svetom kapitalistickým. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Fukové.
Soudružky a soudruzi, se zřetelem na velký
program plenární schůze pokládám
za naprosto nevyhnutelné, abychom dnes prodloužili
zasedání, poněvadž je ještě
přihlášeno osm soudruhů do rozpravy
a to posl. Gudrich, Rejhon, akad. Málek, Pašek, Poledňák,
Kuba, Hladký a Paulovič.
Navrhuji proto, abychom nyní přerušili naše
zasedání na 20 minut a potom pokračovali
do 18 hodin a zítra ráno od 9 hodin. (Projevy
souhlasu). Přerušuji jednání na
20 minut.
Místopředseda NS s. dr. Škoda: (zvoní):
Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v jednání.
Ke slovu je přihlášen posl. Rejhon.
Posl. Rejhon: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci, dovolte mi, abych se vrátil a zaujal jen velmi
stručné stanovisko k té části
zprávy soudruha ministra zahraničních věcí
V. Davida, ve které v souvislosti se zahraniční
politikou USA hovořil o tak zvané Johnsonově
doktríně a politice vměšování
do vnitřních věcí rozvojových
zemí.
Jsem přesvědčen a věřím,
že i vy všichni se mnou, že je nanejvýš
správné a časově příhodné,
že i z tribuny Národního shromáždění
Československé socialistické republiky přicházejí
slova jednoznačného odsouzení doktríny,
která v historii zahraniční politiky USA
není zcela nová. Vždyť již před
142 léty existovala v USA tehdy tzv. Monroeova doktrína
ofenzívní politiky USA vůči latinské
Americe, tehdy namířená proti snahám
evropské Svaté aliance a zároveň pro
přípravu "legální" cesty
k intervencím v latinské Americe a za nastolení
hegemonie USA v této oblasti.
V průběhu celého následujícího
století následovala celá dlouhá řada
expanzívních konfliktů USA vůči
svým sousedům, i když nehodláme bez
povšimnutí přejít ani krátké
údobí asi deseti let Rooseveltovy politiky tak zvaného
"dobrého sousedství", spočívající
na zásadě neintervence, ani údobí
Kennedyho reformistického programu, který poněkud
reálněji chápal, že nelze násilím
zadržet společenský pokrok a udržet diktátorské
režimy u moci.
Pozdější Mannova doktrína opět
míří se svými expanzívními
zájmy do Guatemaly, Hondurasu a Dominikánské
republiky atd. Velmi brzy musely původní humanitní
verzi, zdůvodňující vojenskou intervenci
USA, nahradit novým, zato ale skutečným důvodem,
tj. nepřipustit vznik další Kuby na západní
polokouli.
USA tímto na sebe převzaly úlohu "světového
četníka". Zformulovaly tzv. "Johnsonovu
doktrínu" a přivlastnily si "právo"
vnucovat svou vůli jiným národům.
Jsou rozhodnuty i ozbrojenou silou potlačit elementární
práva každé země, jejíž
lid bojuje za demokracii. Hledají všemožné
cesty, jak legalizovat agresi, osobují si právo
vojenské intervence v jakékoliv latinsko-americké
zemi, cítí se oprávněnými čelit
proti každému národně osvobozeneckému
a demokratickému hnutí, přivlastňují
si svévolné právo vměšovat se
a pošlapávat svrchovanost zemí, vyhrožují
i silou a zasahují.
President Johnson se snaží povýšit americkou
intervenci do kategorie právní doktríny,
prý platné pro celý svět. Ozbrojené
intervence USA se snaží legalizovat a dokonce i před
Radou bezpečnosti OSN, té světové
organizace národů, jejíž Charta přímo
a jednoznačně odmítá takovýto
počin kteréhokoliv státu. Jednou z krycích
značek pro intervence USA je "použití
mezi amerických ozbrojených sil." Tím
chtějí USA zamaskovat svůj návrat
k politice "velké hole" a právně
zabezpečit své svévolné zasahování.
Americké vměšování do života
národů nelze však vtěsnat do žádných
právních norem, ale je to jedna z nejostudnějších
stránek imperialismu, je to nová odrůda soudobé
agresívní politiky imperialismu. Američtí
monopolisté, stojící v čele světové
reakce, razí nesmyslnou teorii o svém "právu",
zavádět v kterékoliv zemi pořádky,
jež se jim hodí, ve snaze nepřipustit žádný
pokus o nastolení státního zřízení,
které neschvalují a které jim není
po chuti. Jejich sebeklam, založený na přesvědčení,
že USA jsou dosti silné, aby zastavily vývoj
dějin v kterékoliv části světa,
povýšili si na státní politiku.
Současná politika USA nevychází tedy
z reálných skutečností a o to větší
je nebezpečí, že se jí postupně
zmocní neodpovědné síly, řídící
se zásadou "buď pánem světa, nebo
záhuba". Všechny počiny v zahraniční
politice USA v poslední době nasvědčují
tomuto možnému stavu. V Bílém domě
a v Pentagonu se oddávají klamu a stále si
ještě myslí, že ozbrojenou silou lze odvrátit
sociální přeměny a společenský
pokrok ve světě. Jsou ochotni svůj předpokládaný
úspěch i draze zaplatit. Americkým imperialistům
prostě stoupla moc do hlavy. Myslí si, že silou
mohou zastavit objektivní vývoj dějin a svůj
úspěch zakládají jen a jen na hospodářské
a vojenské moci. Zapomínají, či nechtějí
uznat, že jde-li o národy, bojující
v současné epoše za národní a
sociální osvobození, nerozhoduje vždy
jen a jen jejich vlastní hospodářská
a vojenská úroveň. Dnes rozhoduje od základu
změněný světový poměr
sil ve prospěch míru a socialismu! Existence mohutné
světové soustavy socialismu, podpora a solidarita
všech pokrokových sil umožňuje těmto
ohroženým národům, jednajícím
v souladu s objektivními zákony společenského
vývoje, dosáhnout vítězství
nad imperialismem, který se staví proti objektivnímu
vývoji dějin.
V dnešní době nelze zastavit kupředu
se otáčející kolo pokroku, zrovna
tak jako nelze zastavit východ slunce, i když toto
poučení ještě president Johnson ignoruje.
Podle svých slov je odhodlán udělat všechno,
co je třeba, proti narůstajícímu komunistickému
nebezpečí, i kdyby to znamenalo jakékoli
riziko a výdaje. Všechny snahy dnešní
imperialistické reakce, provokující mezinárodní
konflikty, jsou odsouzeny ke krachu. Nepodaří se
jim ani jedna z dalších součástí
Johnsonovy doktríny, kterou je taktika politického
úskoku, s cílem, vyhnout se neočekávané
ostré celosvětové krizi, jež by rychle
vedla k vytvoření světové protiválečné
fronty.
Soudružky a soudruzi poslanci! Ve světle těchto
základních aspektů americké světovládné
zahraniční politiky můžeme projevit
to nejvyšší uspokojení nad tím,
že naše Československá socialistická
republika patří do nesmírně silného
a vlivného socialistického tábora. Jednoznačné
stanovisko naší vlády a cílevědomá
naše zahraniční politika je nedílnou
součástí jeho mírového úsilí.
V té souvislosti je tedy třeba odsoudit americkou
politiku vměšování se do záležitostí
druhých zemí a plně podpořit návrh
Sovětského svazu, aby Organizace spojených
národů přijala, respektovala a plně
zabezpečila Deklaraci o nepřípustnosti zasahování
do vnitřních záležitostí států,
o ochraně jejich nezávislosti a suverenity.
Jsme přesvědčeni, že přijetím
této deklarace by byly znemožněny všechny
budoucí akce, namířené proti spravedlivému
boji národů všech světadílů,
za národní nezávislost a svobodu.
K rychlé realizaci tohoto návrhu Sovětského
svazu v praxi spojme své síly s mírumilovnými
silami celého světa! (Potlesk.)
Mpř. NS dr. Škoda: Děkuji posl. Rejhonovi.
Podle pořadí došlých přihlášek
je nyní ke slovu přihlášen posl. Pašek.
Dávám mu slovo.
Posl. Pašek: Vážené soudružky,
soudruzi poslanci, plně souhlasím s projevem ministra
zahraničních věcí soudruha Davida
k zásadním otázkám současné
mezinárodní situace, pro jejíž poslední
vývoj jsou příznačné reakční
zásahy světového imperialismu s cílem
zastavit revoluční přeměny ve světě.
Jako odboráři jsme svědky rostoucího
odporu pracujících všech zemí proti
dobrodružné politice amerického imperialismu,
proti zesílení náporu monopolů na
odborová a demokratická práva a životní
úroveň pracujících, proti závodům
ve zbrojení a hrozbě atomové smrti. Mocná
vlna stávkových bojů, které proběhly
v poslední době v Itálii, Francii, Velké
Británii, západním Německu a v dalších
zemích, včetně Spojených států,
svědčí o růstu třídních
protikladů uvnitř kapitalistické společnosti.
A právě těchto slabých stránek
imperialismu je nutno využít ke koordinaci dosud dílčích
a izolovaných akcí pracujících v různých
částech světa a přeměnit je
v jednotná a účinná vystoupení,
která by postavila nepřekonatelnou hráz akční
jednoty pracujících a odborů proti všem
protilidovým a válečným plánům
imperialismu.
Názorným příkladem urputnosti, s jakou
se američtí imperialisté pokoušejí
zastavit světový revoluční proces,
jsou otevřené agresívní akce Spojených
států ve Vietnamu.
Po neúspěších, s nimiž se setkaly
jejich pokusy zlomit vůli vietnamského lidu po svobodě
a potlačit národně osvobozenecký boj
v jižním Vietnamu, vysílají další
tisíce a tisíce vojáků do této
oblasti, zesilují barbarské nálety a pokoušejí
se rozšířit svou agresívní válku
také na území Laosu a Kambodže.
To, že americká vláda přes výzvu
světové demokratické veřejnosti, přes
rostoucí odpor ve vlastní zemi a přes rady
některých státníků obnovila
barbarské nálety na VDR, si přímo
vynucuje, aby se všechny mírumilovné síly
světa rozhodně postavily po bok vietnamského
lidu na odpor proti americké agresi a zasadili se s veškerou
rozhodností o skončení války a dodržování
ženevských dohod. Zdrcující většina
evropských, asijských a latinsko-amerických
zemí jednomyslně odsuzuje tuto špinavou válku
amerických agresorů.
Také naši českoslovenští pracující
stojí bezvýhradně na straně vietnamského
lidu. V prosinci m. r. vyslala ÚRO do VDR delegaci, aby
přímo na místě tlumočila vietnamskému
lidu solidaritu a plnou podporu našich pracujících
v jeho spravedlivém boji. Delegace navštívila
kromě hlavního města Hanoje čtyři
další provincie a měla možnost na vlastní
oči vidět četné škody způsobené
americkými barbary.
V Nam-Dinh, jenž je třetím největším
městem VDR a hlavním městem provincie Nam-Ha,
jsme viděli rozbombardované nádraží,
celé čtvrti domů, jesle, školku - všechno
nově postavené objekty. Rovněž tamější
největší textilní kombinát severního
Vietnamu, který zaměstnává 12 tisíc
pracujících, byl počátkem léta
1965 ze 70 % zničen bombardováním. Zcela
zničen byl mimo jiné úplně nový
dělnický klub, postavený v roce 1964. - V
blízkosti města Thanh-Hoa jsme v krajském
závodě na výrobu zemědělských
strojů poznali mladého hrdinu Do-Suan-Longa, který
zneškodnil sám 96 nevybuchlých bomb z okolí
legendárního mostu Ham-Rong. Na tento most, spojující
břehy řeky Sam Son mezi dvěma vysokými
skalami, podnikli američtí piráti už
na 100 náletů, aniž se jim podařilo
tento most vyřadit z provozu.
Těžko popsatelné je hrdinství a nezlomné
úsilí vietnamského lidu. Pohled na rozbombardovaná
města, závody, domy, nemocnice, které tento
statečný lid s takovou obětavostí
budoval, je výstražným varováním
a naléhavou výzvou učinit vše, co je
v našich silách, aby tato hrozná nespravedlivá
válka co nejdříve skončila, aby se
nerozrostla v ještě ničivější
světový válečný požár,
který by znamenal obrovské utrpení pro celé
lidstvo.
V odpovědi presidenta ČSSR soudruha Antonína
Novotného na poselství presidenta VDR soudruha Ho
Či Mina jsme četli závažnou myšlenku,
která plně vyjádřila pocity našeho
pracujícího lidu: "zadržení zločinné
ruky imperialistického agresora vyžaduje vytvoření
a upevnění co nejširší protiimperialistické
fronty a využití všech forem boje proti imperialismu".
ÚRO dostává každodenně rezoluce,
které naši pracující posílají
velvyslanectví USA, velvyslanectví VDR a kanceláři
representace Národní fronty osvobození jižního
Vietnamu v Praze. V tisících protestních
dopisů je vyjadřováno jednoznačné
stanovisko všeho našeho lidu: Američané,
zastavte bombardování VDR, ukončete válku
a opusťte Vietnam! Respektujte Ženevské dohody
a umožněte vietnamskému lidu, aby sám
a svobodně rozhodl o své budoucnosti!
Ve spolupráci s vietnamskými odbory usilují
československé odbory o širokou morální
a materiální podporu vietnamského lidu.