Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda a s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, dr. Dolanský, Fierlinger, Hendrych, Kolder, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidáti předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek, Sabolčík, Vaculík; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředsedové vlády Krajčír, inž. Krejčí; ministři inž. Burian, David, Dvořák, prof. dr. Hájek, Hamouz, Indra, Korčák, Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Majling, dr. h. c. Plojhar, Penc, Poláček, inž. Sucharda, inž. Takáč, Uher, Valeš.

274 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi, zahajuji 10. schůzi Národního shromáždění. Sděluji, že president republiky svolal dne 18. února 1966 zasedání Národního shromáždění. Na základě toho stanovilo předsednictvo Národního shromáždění plenární schůzi na dny 15. - 17. března 1966.

Na zasedání je do této chvíle přítomno 268 poslanců. Národní shromáždění je tedy schopné usnášení.

Omluveni jsou poslanci: Antonín Pospíšil, dr. Soňa Penningerová, Pavel Rapoš, Alois Neuman, Josef Borůvka, Oldřich Vaverka, Libuše Procházková, Štefánia Zemanová, Alois Indra na 17. 3., Jan Harus, Jozef Mjartan, Josef Bureš, Viktor Knapp, Richard Kundrata, Josef Macek, Oldřich Černík pro dnešní den, Martin Mikuláš, Čestmír Císař, Pavel Hron na 3 dny. Z ministrů neposlanců se omlouvá soudruh Vlasák a na dnešní dopoledne soudruh Sucharda.

Předsednictvo Národního shromáždění navrhuje plenární schůzi, aby schválila tento pořad jednání:

1. zpráva vlády k otázkám zahraniční politiky Československé socialistické republiky;

2. zpráva předsednictva Národního shromáždění o činnosti předsednictva a výborů Národního shromáždění za dobu od poslední schůze;

3. zpráva předsedy Národního shromáždění podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydaných opatřeních předsednictva Národního shromáždění;

4. vládní návrh zákona o vysokých školách;

5. vládní návrh zákona o péči o zdraví lidu;

6. volba členů výborů Národního shromáždění;

7. odpovědi na interpelace a dotazy poslanců.

Jsou připomínky k navrženému pořadu jednání? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem jednání, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji.

Pořad jednání plenární schůze Národního shromáždění je schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Zpráva vlády k otázkám zahraniční politiky Československé socialistické republiky.

Zprávu přednese ministr zahraničních věcí soudruh David. Prosím soudruha ministra Davida, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí s. Václav David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, byl jsem pověřen vládou, abych přednesl výklad o současné mezinárodní situaci a podal Národnímu shromáždění zprávu o zahraniční politice Československé socialistické republiky.

Ve své zahraniční politice vláda vycházela a vychází z linie stanovené XII. sjezdem Komunistické strany Československa. Ve vládním prohlášení, které přednesl na plenární schůzi Národního shromáždění dne 24. června 1964 předseda vlády soudruh J. Lenárt, byla tato linie dále rozpracována a stanoveny konkrétní úkoly ve všech oblastech zahraničně politické činnosti.

Vytyčené úkoly plnila vláda v období, kdy vývoj mezinárodních vztahů probíhal v podmínkách zostřujícího se mnohostranného a stále složitějšího zápasu mezi socialismem a kapitalismem, mezi silami pokroku a reakce. V poslední době došlo k podstatnému zhoršení celkové mezinárodní situace v důsledku stále stupňovaných útočných akcí světového imperialismu v čele se Spojenými státy americkými. Hlavním zdrojem nebezpečí pro mezinárodní mír je agresívní antikomunismus, který vláda USA sleduje v celém svém globálním, protimírovém zahraničně politickém kursu s cílem zastavit a zvrátit progresívní vývoj ve světě. K dosažení tohoto cíle používá bez ohledu na mezinárodní právo a obecně uznávané zásady soužití mezi národy nejhrubších forem politického a hospodářského nátlaku i ozbrojeného násilí. V zájmu zachování pozic imperialismu USA si svévolně osobují "právo" otevřené intervence do vnitřních věcí jiných zemí. Dokladem jsou soustavné úklady o svobodný vývoj Kubánské republiky, ozbrojená intervence v Dominikánské republice, akty hrubého vměšování v dalších zemích latinské Ameriky, Asie a Afriky a především otevřená agrese proti vietnamskému lidu.

Nebezpečný vývoj probíhá také v Evropě, kde německý imperialismus, který uvrhl lidstvo do dvou světových válek, se stal hlavním spojencem amerického imperialismu a s jeho podporou si osobuje postavení rozhodujícího evropského partnera v agresivním Severoatlantickém paktu. NSR stupňuje revanšistické požadavky, snaží se uplatnit svůj militaristický a revanšistický vliv v evropské i ve světové imperialistické politice a stále dravěji se domáhá plného přístupu k jaderným zbraním. To představuje další vážný zdroj nebezpečí ohrožující mír a bezpečnost národů.

Americký i západoněmecký imperialismus přisuzuje v rostoucí míře Severoatlantickému paktu hlavní úlohu pro dosažení svých agresivních záměrů. V souvislosti s vývojem poválečné situace ve světě a zvláště v NSR a s neustálým zdokonalováním jaderných zbraní stal se tento útočný pakt ještě nebezpečnějším nástrojem imperialistické politiky v Evropě i ve světě.

Za této situace zostřujícího se mezinárodního napětí vystupuje se vší naléhavostí do popředí požadavek semknutosti socialistických zemí, jejich akční jednoty ve společném boji za mír a bezpečnost, proti nastupující světové reakci. Jejich předním úkolem je dnes - spolu se všemi mírumilovnými národy odrazit agresívní akce imperialismu a podnikat účinné kroky na obranu národní svrchovanosti a územní celistvosti všech států, proti jakémukoli vměšování do jejich vnitřních věcí a k dosažení rozhodného obratu ke zlepšení mezinárodní situace a odstranění nebezpečí války.

ČSSR, Sovětský svaz a další socialistické země společně se všemi demokratickými a mírumilovnými silami bojují za dodržování mezinárodní zákonnosti, zajištění svobodného a pokojného života národů, za zabezpečení světového míru a uskutečnění pokrokových a humanistických ideálů. Na rozdíl od imperialistických sil, které využívají existujících sporů mezi státy k zostřování mezinárodního napětí, socialistické země neúnavně působí k tomu, aby mír byl neustále upevňován. O tom svědčí celá řada pozitivních návrhů Sovětského svazu a jiných socialistických zemí na mírové řešení nejdůležitějších problémů současnosti a urovnání sporných otázek pokojnými prostředky. Příkladem z poslední doby je všeobecně vysoce oceňovaný aktivní podíl sovětské vlády na úspěšné taškentské konferenci, který dále pozvedl prestiž Sovětského svazu ve světě.

Stupňování protimírových provokací není výrazem převahy imperialismu. Přes veškerou složitost vývoje mezinárodní situace, v němž dochází někde k přechodným zvratům, celkový poměr sil ve světě nadále umožňuje vést úspěšný boj za pokrok, mír a socialismus. Svědčí o tom rostoucí politický vliv a mezinárodní autorita socialistických zemí, rozmach národně osvobozeneckého hnutí, revolučního dělnického hnutí v kapitalistických zemích, jakož i narůstající rozpory uvnitř světového imperialistického tábora. Tyto rozpory nacházejí v poslední době svůj výraz nejen ve vzájemných vztazích mezi některými imperialistickými státy, nejen v různých jejich integračních seskupeních a mezi nimi navzájem, ale zejména v prohlubující se vojenskopolitické krizi Severoatlantického paktu. K vážným neshodám dochází uvnitř NATO v otázkách celkové strategie, hlavně pokud jde o vlastnictví nukleárních zbraní a pravomoc při jejich používání, a také v otázce strukturálních změn tohoto agresívního seskupení.

Solidarita široké protiimperialistické fronty je hlavním předpokladem pro rozhodný boj proti agresívní imperialistické politice svévole a diktátu a vytváření příznivějších podmínek pro uplatňování zásad mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením. Správnost a prospěšnost této politiky potvrdil sám život.

Politiku mírového soužití jsme nikdy nechápali a nechápeme jako neprincipiální smiřování s imperialismem a jeho agresívními akcemi. Mají-li být nastoleny dobré vztahy mezi státy s různým společenským zřízením a zajištěna plodná spolupráce mezi nimi, pak musí být především učiněna přítrž imperialistické zvůli. Každému národu musí být zajištěno nezadatelné právo rozhodovat svobodně o svém vlastním osudu, bez nátlaku a cizího vměšování. Proto politika mírového soužití znamená pro nás mnohostrannou, aktivní zahraničně politickou činnost, zaměřenou na zajištění světového míru a bezpečnosti, na řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, na prosazování pokrokových zásad do vztahů mezi státy s různým společenským zřízením. Její neoddělitelnou součástí je podpora myšlenek pokroku a socialismu na celém světě, boje národně osvobozeneckého hnutí, za svobodu koloniálních národů, za obranu nezávislosti a svrchovanosti rozvojových zemí.

Největší překážkou zdravého rozvoje vztahů a spolupráce mezi národy je protimírová agresivní politika amerického imperialismu, jejímž konečným cílem zůstává likvidace socialismu. Moc a síla socialistických zemí, a především mohutný obranný potenciál SSSR, jakož i vědomí vlastní zranitelnosti donutily USA k určité modifikaci jejich politiky vůči socialistickým státům a k přehodnocení názoru na globální válku jako na prostředek řešení základního rozporu mezi socialismem a kapitalismem. Hrozba termonukleární válkou, spjatá s teorií lokálních a speciálních válek a politikou "eskalace", však trvá i v současné americké taktice vůči socialistickým státům, aniž USA berou ohled na to, že jejich stupňované provokace by mohly vyústit ve světový válečný požár.

Nejbrutálnějším výrazem agresívní politiky USA je vyhlazovací válka, kterou Spojené státy při otevřeném porušování ženevských dohod o Indočíně a hrubém pošlapávání nezákladnějších zásad mezinárodního práva a lidskosti vedou proti lidu jižního Vietnamu, jakož i barbarské bombardování a další agresivní akce proti mírumilovnému socialistickému státu - Vietnamské demokratické republice.

Rozhodným a úspěšným odporem proti agresi maří hrdinný vietnamský lid naděje Spojených států amerických, že se jim podaří násilím mu vnutit svou vůli. To spolu s odsouzením politiky USA ve Vietnamu národy celého světa přimělo americkou vládu k demagogickému vyhlašování ochoty řešit vietnamskou otázku tzv. "jednáním bez podmínek".

Ve skutečnosti však Spojené státy pokračovaly ve své politice "z pozice síly", vysílaly další ozbrojené jednotky do jižního Vietnamu, rozšiřovaly tam své válečné základny a budovaly nové, zesilovaly vojenskou aktivitu včetně používání jedovatých chemických látek, bojových plynů a napalmu a neustále stupňovaly bombardování Vietnamské demokratické republiky.

Rozpor mezi jejich slovy a činy vedl k tomu, že i nedávná "mírová iniciativa" USA, doprovázená přerušením bombardování Vietnamské demokratické republiky byla všeobecně odsouzena jako manévr určený k oklamání americké i světové veřejnosti a k zastření příprav dalšího vystupňování a rozšíření agresívní války.

Nic nemohlo prokázat oprávněnost nedůvěry k této tzv. americké mírové ofenzívě přesvědčivěji než skutečnost, že 31. ledna, krátce po poselství presidenta Ho Či Mina hlavám více než 60 států, v němž byla ukázána cesta k míru a spravedlivému řešení situace ve Vietnamu, Spojené státy obnovily barbarské letecké bombardování Vietnamské demokratické republiky.

Tento čin americké vlády vyvolal rozhořčení ve všech zemích světa. Jménem československého lidu jej rozhodně odsoudil president republiky soudruh A. Novotný ve své odpovědi na poselství presidenta Vietnamské demokratické republiky soudruha Ho Či Mina, jakož i československá vláda na svém zasedání dne 2. února t. r. Své pobouření nad obnovením náletů na Vietnamskou demokratickou republiku a svou solidaritu s vietnamským lidem vyjádřili naši pracující na četných protestních schůzích a shromážděních, velikým množstvím rezolucí, telegramů a dopisů, vyzývajících k akční jednotě socialistických zemí a všech protiimperialistických sil v zájmu co nejúčinnější podpory spravedlivého boje vietnamského lidu proti americkým agresorům. Jakékoliv odmítání jednoty a společného postupu socialistických zemí v otázce Vietnamu škodí boji vietnamského lidu a objektivně pomáhá imperialistům USA.

Ve snaze dále klamat národy světa se vláda USA uchýlila i ke zneužití Rady bezpečnosti OSN, které projednávání vietnamské otázky nepřísluší. Nové letecké útoky na Vietnamskou demokratickou republiku, zesílení vojenské intervence v jižním Vietnamu a výsledky jednání presidenta Johnsona v Honolulu s představiteli loutkového a jen s námahou udržovaného saigonského režimu ukazují, že USA chtějí zůstat v jižním Vietnamu a odmítají připustit, aby jihovietnamský lid rozhodl svobodně, bez cizího vměšování o svém osudu. Nejsou ochotny přistoupit na řešení vietnamské otázky na základě ženevských dohod. Veškerá jejich politika a vojenská aktivita svědčí o tom, že jsou odhodlány ve zločinné válce proti vietnamskému lidu nadále pokračovat.

Stupňováním agrese, zatahováním svých satelitů a povolných spojenců do války a jejím plánovaným rozšířením na sousední státy ohrožují USA stále větší měrou světový mír.

Jedinou cestou k řešení vietnamského problému je ukončení agrese a intervence Spojených států amerických ve Vietnamu a přistoupení na známé čtyři body programu vlády Vietnamské demokratické republiky z dubna minulého roku a požadavky Národní fronty osvobození jižního Vietnamu z března 1965.

Československá socialistická republika se plně staví za tyto spravedlivé požadavky konkretizující ustanovení ženevských dohod o Indočíně z roku 1954.

ČSSR a další socialistické země, především SSSR, poskytují Vietnamské demokratické republice jak politickou, tak i materiální pomoc k posílení jejího hospodářství a obranyschopnosti a účinně podporují úsilí vietnamského lidu o odražení agrese. Tím přispívají k vytvoření široké politické fronty protiimperialistických sil na podporu hrdinného boje vietnamských vlastenců.

Jak zdůraznil president republiky ve své odpovědi na poselství presidenta Ho Či Mina, "československý lid a vláda ČSSR v duchu upřímného přátelství, mezinárodní solidarity a socialistického internacionalismu budou poskytovat vietnamskému lidu i nadále plnou podporu a pomoc v jeho boji proti americkým agresorům. Spolu s dalšími socialistickými zeměmi a protiimperialistickými silami budeme vietnamský lid podporovat v jeho úsilí o obnovení míru ve Vietnamu a zachování míru v ostatních zemích Indočíny."

Jsme přesvědčeni, že vietnamský lid ve svém hrdinném boji za svou svobodu a nezávislost zvítězí. (Potlesk.)