Předložený návrh zákona zavádí především vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Zákoník práce totiž v § 153 stanoví, že koná-li těhotná žena práci, která je těhotným ženám zakázána, nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je organizace povinna převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. To platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu. Dosahuje-li žena při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí k vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění. Pro pracovníky v pracovním poměru, jejichž nemocenské pojištění provádí Ústřední rada odborů, byly tyto zásady uvedeny v život již zákonem č. 67/1965 Sb. o některých změnách v nemocenském pojištění, který nabude účinnosti současně se zákoníkem práce dnem 1. ledna 1966.

Zákoník práce v § 162 dále stanoví, že jeho předpisy, týkající se pracovních podmínek těhotných žen a matek se vztahují i na ženy ve výrobních družstvech a v JZD. Proto je třeba v souladu s tímto ustanovením zavést vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství též pro družstevní rolnice.

Tato zásada se provádí předloženým návrhem zákona, který je novelou zákona č. 103/1964 Sb. o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

Navržená úprava vyrovnávacího příspěvku družstevnicím je v podstatě stejná jako v nemocenském pojištění zaměstnanců. Na nutné odchylky již poukázal předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení. Podrobnosti budou upraveny v prováděcích předpisech.

Další změna v porovnání s dosud platným zákonem číslo 103/ 1964 Sb. se týká doby pracovní činnosti rozhodné pro určení sazby nemocenského, podpory při ošetřování člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství. Zatímco se v nemocenském pojištění zaměstnanců ještě zachovává podmínka nepřerušeného zaměstnání v témže podniku, pokud jde o dobu před 1. lednem 1966, v sociálním zabezpečení družstevních rolníků se podle předloženého návrhu zákona již zcela upouští od té podmínky, protože zde měla důsledky mnohem omezenější a není v souladu s potřebou stabilizovat a získávat pracovníky pro JZD.

Podpora při ošetřování člena rodiny se stejně tak jako v zákoně č. 67/1965 Sb. rozšiřuje na některé další případy v souladu s novou úpravou pracovního volna poskytovaného z tohoto důvodu podle předpisů zákoníku práce.

Výdaje spojené s novou úpravou započítávání dob pracovní činnosti pro určení procentní sazby peněžitých dávek zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a zabezpečení matky a dítěte a s novou úpravou podpory při ošetřování člena rodiny jsou poměrně velmi malé. Půjdou převážně na vrub sociálních fondů JZD. Zvýšení výdajů státu si vyžádá zavedení vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Výdaje pro tento účel se odhadují maximální částkou 11 mil. Kčs ročně, jak to uvedl předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení. Tyto výdaje budou zabezpečeny v rozpočtech národních výborů již na rok 1966.

Je potěšitelné, že navrhovaná úprava, která je obsažena v projednávaném návrhu zákona, zvýhodňuje nejvíce mladé družstevnice. Jsem přesvědčena, že navržená úprava bude přijata v zemědělské veřejnosti s uznáním.

Soudružky a soudruzi poslanci, návrh předloženého zákona byl podrobně projednáván ve výboru zemědělském, v zdravotním a ústavněprávním výboru. Tyto výbory se usnesly doporučit projednaný návrh zákona ke schválení plenární schůzi Národního shromáždění se změnami, které jsou obsaženy v písemné zprávě, kterou máte k dispozici.

Navržená změna v článku I. č. 3 v § 16 odst. 1 č. 2 písm. c) je odůvodněna tím, že nemůže-li žena, která jinak pečuje o dítě družstevníka mladší 10 let, pečovat o dítě z toho důvodu, že porodila, je třeba posuzovat potřebu péče o dítě stejně jako při onemocnění takové ženy. Stejnou zásadu obsahují pro obor nemocenského pojištění zaměstnanců připravované prováděcí předpisy k zákonu č. 67/1965 Sb. Výbory, které návrh zákona projednávaly, doporučily, aby tato zásada byla vyjádřena přímo v navrhovaném zákoně. Tím se dosáhne větší srozumitelnosti.

Navržená změna v článku I. č v § 19a odst. 5 směřuje k zachování jednotné terminologie v předpisech o sociálním zabezpečení, zejména s ohledem na formulaci § 39 zákona číslo 103/1964 Sb. a vyhlášky č. 104/1964 Sb. Tato ustanovení vypočítávají příčiny, pro které se promíjí odpracování stanoveného počtu pracovních dní, jako vážné důvody a nikoli závažné důvody.

Navržená změna v odst. 6 § 19a vyplývá z § 3 odst. 2 zákona č. 115/1965 Sb. o změnách v organizaci a působnosti některých odvětvových ústředních orgánů.

Ve zdravotním výboru i ve výboru zemědělském někteří poslanci doporučovali, aby v § 16 odst. 8 projednávaného návrhu zákona byla doba prvních 7 dnů ošetřování člena rodiny, po kterou se vyplácí podpora z prostředků sociálního fondu družstva, zkrácena na 3 dny. Tento pozměňovací návrh byl důkladně projednán a nakonec se všechny výbory usnesly nezařazovat jej jako návrh na změnu předloženého zákona plenární schůzi NS, protože tato změna by se musela logicky provést i v § 8 zák. č. 103/1964 Sb., pokud jde o výplatu nemocenského, která se vyplácí za prvních 7 dnů z prostředků sociálního fondu družstva a počínajíc 8. dnem z prostředků státu. Tato změna by znamenala značné zvýšení nákladů ze státních prostředků. Vláda z toho důvodu také tuto změnu nenavrhovala a její uskutečnění by bylo nutno znovu projednat, poněvadž by se dotýkala státního rozpočtu. Tím by se však celá úprava odsunula a výhody, které přináší návrh předloženého zákona, zejména těhotným družstevnicím, by se nemohly uplatňovat již od 1. ledna 1966. Měnit tuto úpravu je v zákoně vyhraženo vládě.

Ve výborech někteří poslanci upozorňovali také na to, že v důsledku mechanizace zemědělství ubývá v jednotných zemědělských družstvech lehčích pracovních příležitostí, které by byly vhodné pro těhotné ženy. Vyslovovali obavy, aby jasné ustanovení § 153 zákoníku práce nezůstalo, pokud jde o JZD, jen na papíře.

Soudružky a soudruzi, ne ve všech družstvech bude dostatečné pochopení u funkcionářů. Sami to známe. Jak předsedové, tak i členové představenstva jsou většinou muži, ženy nejsou v tak velkém procentu zastoupeny. Ne vždy mají správné pochopení pro ženské problémy a ne vždy ve schůzích představenstva k nim zaujmou přímo stanovisko a ženám nevycházejí vstříc. Proto je velmi správné, že to bude zakotveno v zákoně a ženy na to budou mít zákonný nárok.

Při projednávání státního rozpočtu a plánu na r. 1966 se s celou vážností na základě provedených rozborů ukázalo, že se přímo v JZD mohou tyto podmínky vytvořit. Je však také třeba pokud možno rychle odstranit namáhavé ruční práce, které ženy v zemědělství ještě vykonávají. Bude velmi správné ve spolupráci s patronátními závody, abychom rozřešili různé problémy zaměstnání, jednak těchto žen, jednak i pracovníků se změněnou pracovní schopností.

Se změnami, které jsou obsaženy v písemné zprávě, doporučuji jako společný zpravodaj výborů zdravotního, zemědělského a ústavněprávního předložený návrh zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků ke schválení.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zpravodajce posl. Hejlové. Zahájíme rozpravu. Přihlášen je posl. Karhan, uděluji mu slovo.

Posl. Karhan: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Projednáváním návrhu zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků uskutečňujeme vytýčené heslo, že vyrovnáme pracovní podmínky pracovníků v zemědělství na úroveň podmínek pracovníků v průmyslu a jiných odvětvích národního hospodářství.

Zákoník práce schválený Národním shromážděním v červnu t. r. stanovil tyto podmínky sociálního zabezpečení pro pracovníky v pracovním poměru. Projednáváním návrhu zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků rozšiřujeme tytéž podmínky a umožňujeme stejné nároky pracovníkům v zemědělství.

Chci vyzvednout význam tohoto navrhovaného zákona z toho důvodu, že v současné době není dobrá situace v pracovních silách v zemědělství. Vysoký průměrný věk, nedostatek hlavně mladých pracovníků brání rozvoji zemědělství tak, jak by bylo potřebné a úměrné k rozvoji potřeb zemědělských produktů v našem státě. Současná situace v pracovních silách v zemědělství si vyžaduje řešení a rovněž si vyžaduje zvýšeného úsilí a silné podpory a pochopení všech složek a orgánů. Jsme si vědomi, že rozvojem průmyslu a zavedením mechanizace v zemědělství muselo dojít ke snížení počtu pracovníků v zemědělství, avšak i mnoho jiných důvodů, jako bytová výstavba, pracovní doba, pracovní prostředí, kultura práce, sezónnost práce, společenské podcenění a řada jiných důvodů vedly k tomu, že dnešní stav pracovníků v zemědělství tak poklesl a věkovou strukturou se zhoršil, že je velmi vážný a vyžádá si v brzké době neodkladné řešení.

Jedním z těch důvodů, proč zemědělství ztrácelo pracovníky, bylo i nerovnoměrné sociální zabezpečení pracovníků v zemědělství. Tato situace v úbytku pracovních sil v zemědělství není jen naší bolestí, je dnes zjevem světovým, a proto je nutno tento stav řešit.

Bez maximálního využití našich možností v zemědělské výrobě neskýtá se záruka opatřit zemědělské produkty výhodně dovozem. V naší soustavě socialistického státu máme jistě mnoho předností, jak rychleji vyřešit tuto situaci vložením finančních a materiálních prostředků do zemědělství k rozvoji zemědělské výroby tak, jak je potřebné a nutné. Je třeba, abychom toto pochopili rychle, neboť situace později bude ještě tíživěji řešitelná než nyní.

Vzhledem k této situaci je navrhovaný zákon o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků jistě pomocí pro pracovníky v zemědělství, i když si vyžádá vyšší nároky v organizátorské práci. Navrhovaný zákon zvýhodňuje proti současnému stavu matky jak vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství, tak stanovením podpory při ošetřování člena rodiny. V současné době jest v pracovním poměru v zemědělství - a do budoucna bude tomu rovněž tak - více než polovina pracujících žen, takže se dá očekávat, že pomoc bude účinná. Sociální fondy JZD, které měly sloužit k tomu, aby ženám v těhotenství a na mateřské dovolené vyrovnávaly jejich újmy ve výdělkových možnostech, ve většině případů tak nečinily a jistě nebylo správné, že byly takto ženy pracující v zemědělství poškozovány finančním příjmem.

Jsme si vědomi toho, že tím nejsou zdaleka ještě dány do relace všechny nedostatky, které se jeví v sociálním zabezpečení pracovníků v zemědělství, jako např. nízké důchody hlavně starodůchodců, nízké důchody v družstvech s nižší úrovní hospodaření a další, avšak je to již další zlepšení situace, které je v současné době dosažitelné.

Jako člen zemědělského výboru doporučuji navrhovaný zákon ke schválení a budu pro něj hlasovat s vědomím, že jde o věc dobrou a spravedlivou.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Karhanovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo.

Prosím s. Štancela, jest-li si přeje slovo. (Předseda SÚSZ Štancel: Ne, děkuji.) Prosím s. Hejlovou. (Zprav. posl. Hejlová: Také ne.)

Dám tedy hlasovat. Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků podle společné zprávy výborů, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Národní shromáždění schválilo vládní návrh zákona o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků podle společné zprávy výboru ústavněprávního, zemědělského a zdravotního jednomyslně.

Nyní přistoupíme ke čtvrtému bodu, jímž je:

4. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství podepsaná ve Varšavě dne 17. května 1965.

Návrh odůvodní ministr David. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr David: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi říci několik slov úvodem k předložené vám Úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství.

Jednání o uzavření této Úmluvy probíhalo ve Varšavě ve dnech 10.-17. května t. r. a bylo úspěšně zakončeno jejím podpisem zmocněnci obou zemí. Úmluva umožní odstranit dosavadní nežádoucí stav, kdy je poměrně značný počet osob, které mají jak československé, tak polské státní občanství. V důsledku toho vznikají různé obtíže jak těmto osobám, tak i státním orgánům, např. při opatřování a vydávání osobních a cestovních dokladů, dále z hlediska plnění branné a dalších občanských povinností apod.

Takovýchto osob žije na našem území asi 3000, zejména na Ostravsku a Karvinsku, na území Polské lidové republiky pak asi 7000. Jejich počet dále roste narozením dětí ze smíšených československo-polských manželství, kterých bylo jen během posledních deseti let uzavřeno na 10 000.

Samy tyto údaje svědčí o důležitosti a naléhavosti řešení otázky dvojího státního občanství mezi oběma spřátelenými zeměmi. Přijetí a provedení úmluvy odstraní dvojí státní občanství, československé a polské, státních příslušníků žijících na území ČSSR a Polské lidové republiky, resp. na území třetích států tím, že jim umožňuje zvolit si na základě dobrovolného rozhodnutí ve lhůtě jednoho roku ode dne vstupu Úmluvy v platnost jedno z obou státních občanství.

Úmluva pamatuje též na řešení těch případů, kdy by dotyčné osoby nepodaly ve stanovené lhůtě požadované prohlášení o volbě svého státního občanství, a zajišťuje odstranění dvojího státního občanství u nezletilců.

Důležité je rovněž to, že ustanovení úmluvy zabraňují vzniku dvojího státního občanství i v budoucnosti. Úmluva podléhá ratifikaci. Její provádění si nevyžádá žádných výdajů ze státního rozpočtu. Obdobné úmluvy máme již uzavřeny se Sovětským svazem i Maďarskou lidovou republikou.

Uzavření úmluvy mezi ČSSR a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství je důležitým krokem ve smluvně právní oblasti, která má významné místo v našich vzájemných stycích.

Vždyť s Polskou lidovou republikou máme uzavřeno celkem 74 dvoustranných smluv a řada dalších otázek smluvně právního charakteru je projednávána.

Sjednání předložené vám Úmluvy je zcela v souladu se stále se rozšiřujícími a prohlubujícími všestrannými vztahy obou našich bratrských zemí. Domnívám se, že jsou tedy všechny důvody pro to, aby Národní shromáždění vyslovilo s Úmluvou souhlas. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. ministru Davidovi. Prosím zpravodaje posl. Gemrota, aby přednesl zprávu.

Zpravodaj posl. Gemrot: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Národnímu shromáždění je předložena k projevu souhlasu Úmluva mezi ČSSR a PLR o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství. Přijetí této Úmluvy mezi našimi bratrskými národy svědčí o dalším upevňování přátelství a bratrských svazků, které jsou dalším potvrzením o dobrém vztahu jednoho k druhému v historii našich národů.

Úmluva, k jejímuž uzavření došlo, je oboustranně prospěšná. Na Ostravsku a Karvinsku žije značný počet osob, které mají dvojí státní občanství, což při projednávání různých osobních i majetkových záležitostí činí nejen zúčastněným osobám, ale i státním orgánům různé potíže a právě sjednanou Úmluvou bude toto vše odstraněno. Úmluva řeší otázku dvojího státního občanství na území, kde často docházelo zvláště u mladých lidí k navazování známostí a k uzavírání sňatků, i když každý z nich byl příslušníkem jiného státu. Z takových manželství rodily se děti, které měly každého z rodičů příslušníkem jiného státu, a tím vznikalo dvojí státní občanství. Také úprava nabývání a pozbývání státního občanství byla velmi rozdílná a v každém státě byla jinak upravena. Dodnes např. platí zákon o státním polském občanství z r. 1962, podle něhož dítě, u něhož alespoň jeden z rodičů je polským státním občanem, bez ohledu na to, kde se dítě narodí, nabývá dvojího státního občanství. V ČSSR je na případy dvojího státního občanství pamatováno ustanovením § 33 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním. Na Ostravsku a Karvínsku nejsou jen ojedinělé případy, kdy mladý člověk, který má dvojí státní občanství, při opatřování osobních dokladů naráží na řadu překážek. Nastává korespondování mezi úřady a někdy to trvá i delší dobu, než se záležitost vyřeší. Všechny tyto nevítané těžkosti budou touto Úmluvou odstraněny.