Usnesením 9. plenární schůze Národního shromáždění (viz stranu 213 tohoto protokolu) byla zakončena rozprava k vládnímu návrhu o státním plánu a k vládnímu návrhu o státním rozpočtu na rok 1966 s tím, že referáty poslanců, kteří nemohli vzhledem k tomuto usnesení pronést své příspěvky, budou tvořit součást protokolu tohoto zasedání. Příspěvky těchto poslanců uvádíme proto v této příloze.

Posl. s. Kulíčková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním plánu a rozpočtu na rok 1966 poukázala na některé rezervy v oblasti plnění národohospodářského plánu, jak je vidíme v závodech našeho hodonínského okresu.

Především chci říci, že hospodářské výsledky letošního roku máme v okrese dobré, neboť hrubá výroba od začátku roku byla překročena o 61 miliónů a výroba zboží do 30. 9. t. r. o 35 miliónů Kčs. Z tohoto hlediska považuji návrh státního rozpočtu, který je nám dnes předložen ke schválení, za reálný, a to právě pro tyto existující rezervy.

Především jsou to nevyčerpatelné zdroje rezerv v iniciativě pracujících, se kterými by se mělo v podnicích a vyšších hospodářských orgánech lépe hospodařit a je využívat. V prvé řadě je to socialistické soutěžení.

Zdaleka nedostatečně čerpanou rezervou je stále ještě oblast využití fondu pracovní doby. Jenom v našem okrese činí, a to přes zlepšení proti minulému roku, za 9 měsíců letošního roku 93,3 %.

Přímo hmatatelné rezervy se projevily v přístupu hospodářských pracovníků k plánovacím pracím, kde se aktivita v prvé etapě neprojevila na patřičné úrovni. Myslím, že shodně s tímto poznatkem z mého volebního obvodu lze charakterizovat obdobnou situaci v celostátním měřítku.

Působení ekonomického modelu řízení, založeného na mnohostupňovitosti ekonomických rozhodnutí, se dosud neprojevuje tak, jak by odpovídalo nové soustavě řízení.

Není tajemstvím, že plánovací orgány podniků se operativně nedokázaly oprostit od vžitých metod práce a v podstatě se snažily jen o vytvoření příznivější výchozí základny pro plnění plánu v příštím roce.

Není mým úmyslem snižovat snahu hospodářských pracovníků, zejména proto, že vím, že hospodářské organizace zvláště v experimentálních závodech provádějí ověřování za podmínek, které jim omezují prostor pro uplatňování progresívních prvků řízení. S přihlédnutím k této skutečnosti však existují v závodech a podnicích snahy vytvořit si pro plnění plánu příštího roku rezervy v těchto směrech.

1. V podhodnocení očekávané skutečnosti k 31. 12. 1965 jako základny pro prováděcí plán na rok 1966,

2. v nerozvíjení hlavních směrů projektu plánu, který podnikům vymezily nadřízené orgány; naopak se projevila snaha po změkčování projektu.

3. v rozpisu rozdělení hrubého důchodu, v němž jen minimálně bylo přihlíženo k širším zájmům podniku a hlavní zájem se soustředil na osobní hmotnou zainteresovanost.

Průmyslové podniky v našem okrese vytvořily prognózu, že plánovaný objem výroby zboží překročí do konce roku o 22 352 000, ačkoliv jim bylo známo, že nadplánovaná výroba ke konci srpna dosahuje již výše 20 200 000 Kčs. Jak je tato prognóza nereálná, ukazuje nejlépe výsledek k 30. 11. 1965, kdy průmyslové podniky dosáhly nadplánované výroby zboží v hodnotě 36 497 000 Kčs.

S obdobnými tendencemi se setkáváme i v oblasti nákladů na vyrobené zboží. Podnikové rozbory promítnuté do projektu prováděcího plánu na rok 1966 vycházely z předpokladu, že v průmyslové výrobě bude dosaženo ke konci letošního roku úspor v nákladech ve výši 16 miliónů Kčs, ačkoliv tyto úspory dosahovaly výše téměř 19 miliónů korun k 31. 8. 1965 a k 30. 11. 1965 dosahovaly již 23 miliónů korun.

Jako velmi neefektivní se jeví narůstání práce prováděné v přesčasových hodinách, které se zvýšily proti roku 1964 o 22 200 hodin. Ve srovnání s rokem 1964 zvyšuje se volno podle zákona a nárůst činí téměř 7000 dnů. Čerpání volna povoleného zákonem vzrostlo o 1116 dnů a potřeba volna na školení z pracovní doby se zvýšila o 537 dnů. Ve správné relaci se nevyvíjí ani měsíční a hodinová produktivita práce. Proti roku 1964 se zvyšuje měsíční produktivita o 1,7, zatímco hodinová produktivita jen o 0,2 %. Tento stav ukazuje na nevyváženost v organizaci a řízení výroby i na pomalý růst kvalifikace pracujících.

Zvýšená hospodárnost se projevuje v našem okrese i úsporami v nákladech na vyrobené zboží. Je možné předpokládat, že úspory dosáhnou ke konci roku 24 miliónů korun. Skladba těchto však není uspokojivá. Tak materiálové úspory představují 52 %, úspory živé práce 48 %. Materiálové úspory jsou však z převážné část ovlivňovány odpisy a tyto úspory jsou výsledkem jednak zpožďování uvádění kapacit do provozu a na druhé straně i měkkého plánu na letošní rok v této položce.

Problém, který v závodech máme, je také vysoké procento rizikových pracovišť a pracovišť, na kterých se musí vyplácet příplatky za ztížené pracovní prostředí. V našich závodech máme 220 takových pracovišť, na nichž pracuje 2294 pracovníků a ve ztížených pracovních podmínkách máme celkem 18 762 pracovníků, kterým na příplatcích za 9 měsíců letošního roku bylo vyplaceno 3 148 076 korun.

Mnoho podniků a závodů vyplácí příplatky na rizikových pracovištích a příplatky za ztížené pracovní podmínky proto, že s těmito náklady je počítáno v plánech. Přitom nikoho jako hospodáře nebolí, jestli se o nějaký ten milión vyplatí více nebo méně a pravděpodobně je mnohým i lhostejné, zda by nebylo lepší tyto vynakládané prostředky účelně investovat do vylepšování pracovního prostředí.

Již mnohokráte bylo zdůrazněno, že rozsah a zvláště struktura a kvalita služeb zaujímají v hospodářském životě společnosti důležité místo, a to jak z hlediska růstu životní úrovně lidí, tak i z hlediska realizace kupní síly obyvatelstva.

Podíl podniků v okrese Hodonín, které poskytují služby obyvatelstvu, představuje z celkového objemu služeb 33 %. Podniky místního hospodářství a výrobní družstva inkasovala od obyvatelstva k 30. 9. 1965 36 miliónů korun. Je to o půl miliónu víc než ve stejném období minulého roku. Každý obyvatel našeho okresu zaplatil tedy do 30. 9. letošního roku za komunální služby 244 korun, což je o 14 korun víc než ve stejném období předešlého roku.

Kvantitativní rozvoj služeb je v našem okrese poměrně rychlý. Ve srovnání s minulým rokem se jejich hodnotový objem zvýšil o téměř 6 %. Přitom poměr služeb k celkovým výkonům činí u komunálních služeb 78,4 %, zatímco u výrobních družstev je nepoměrně nižší a pohybuje se pod 30 %. Přesto však je nutno říci, že potřeby a poptávka obyvatelstva po službách není plně uspokojována. Toto samo není problémem jenom našeho okresu. Je to proto, že struktura služeb, které dnes tyto podniky nabízejí, není plně v souladu s potřebami vyvstávajícími v řadách obyvatelstva. Skladba služeb v podstatě stagnuje, zatímco potřeby obyvatelstva se rozvíjejí. Toto jsme mnohokráte konstatovali i v našem výboru Národního shromáždění.

Poptávka není zejména kryta po službách pokrývačských, klempířských, stolařských, zaostávají služby čistíren, oprav elektrospotřebičů a jiných spotřebičů. Snaha po rozšiřování tradičních služeb stále naráží na nedostatek vhodných provozních místností, a to jak ve městech, tak i ve spádových obcích.

Při zavádění nových služeb se objevuje další činitel, který jejich rozvoj brzdí. Je to nedostatek pracovníků v potřebné profesi. I vlastní vyučení pracovníci, zvláště komunálních služeb, postupně odcházejí do průmyslových podniků, kde nacházejí lepší platové i pracovní podmínky. Tak se v naší společnosti postupně vytváří situace, která se nedá řešit účinně na úrovni okresu ani kraje, nýbrž nabývá celostátního rozsahu.

Při rozdělování hrubého důchodu v roce 1966 pamatovaly podniky minimálně na rezervní fond, který se ve většině podniků vůbec nevytváří. Není tedy vytvořen v plánu předpoklad, aby rezervní fondy v případě potřeby mohly překonat nerovnoměrné výsledky hospodaření. Obdobná situace je i ve tvorbě fondu kulturních a sociálních potřeb, který je tvořen v minimálním rozsahu a obsahuje 0,6 % z hrubého důchodu. Vyskytuje se oprávněná obava, zda příděl z hrubého důchodu pro některé sociální a zdravotní účely není neúčelně krácený.

Vím, že oblasti rezerv, na které jsem ukázala, nejsou neznámé a nejsou problémem jen podniků našeho okresu, ani jen letošního roku. V našem okrese se těmito problémy nejednou zabývaly stranické, hospodářské i odborové orgány a ve své pravomoci přijaly řadu účinných opatření k jejich odstranění. V podstatě jsou však tyto problémy důsledkem extenzívního rozvoje národního hospodářství.

Toto vše, co jsem přednesla, svědčí o tom, že dosud všechny podniky nevyužívají k celospolečenskému rozvoji všechny možnosti, které jim dávají zásady nové soustavy plánování a řízení našeho národního hospodářství.

Zůstane zde velký úkol pro nově vybudovaná oborová ředitelství, aby v rámci ekonomické působnosti dohlédla v průběhu roku na vývoj výroby a plnění ekonomickotechnických ukazatelů u podniků spadajících do jejich kompetence. Proto bude nutné, aby vždy včas a operativně se odhalovaly nedostatky, tyto se odstraňovaly s cílem maximálně využít ekonomické páky nové soustavy ve prospěch celé naší socialistické společnosti. Tuto úlohu musí plnit též řídící národní výbory na úseku místního hospodářství a služeb.

Tolik jsem chtěla říci z tohoto místa k projednávání návrhu státního plánu a rozpočtu na rok 1966 v Národním shromáždění. Děkuji vám za pozornost.

Posl. s. Šubrt: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v průběhu roku 1965 se výbor Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví několikrát podrobně zabýval postupem prací na návrhu plánu investiční výstavby na rok 1966.

Již v březnu jsme ve výboru formulovali naše stanovisko k jednotlivým problémům investiční výstavby, jež zpracovatelé návrhu plánu v dalším období, se zřetelem k omezeným možnostem národního hospodářství, částečně využili. To se projevilo v některých úpravách návrhu plánu proti směrnicím vlády. Tak například byly částečně posíleny investice nevýrobní sféry při současném snížení výstavby v průmyslu. Dále byly zvýšeny investice pro vodní hospodářství, na komplexnost bytové a občanské výstavby, podíl Slovenska na investicích a generálních opravách a rovněž byly zvýšeny prostředky na údržbu a obnovu domovního fondu.

Přes tyto dílčí změny, odpovídající stanovisku výboru, jsme však nuceni konstatovat, že je návrh plánu investiční výstavby na rok 1966 v mnoha směrech odrazem současných obtíží našeho národního hospodářství. Přesto, že se v návrhu nacházejí některé progresívní a nové technice odpovídající akce, nezakládá vcelku návrh prozatím výraznější strukturální změny. V některých případech pokračuje extenzívní rozvoj jednotlivých odvětví ve snaze odstranit trvající disproporce. Důkazem extenzívních tendencí je například to, že zhruba 50 % investic v průmyslu je určena právě do oborů náročných na pracovní síly. Za nedostatečný považujeme i rozsah prostředků na komplexní modernizaci a rekonstrukcí stávajících kapacit, ačkoliv právě tento směr, zejména ve strojírenství, potvrzuje vysokou efektivnost. Jde prakticky asi o jednu osminu akcí o celkovém nákladu cca 1 mld Kčs.

Za nedostatek považujeme i to, že celý rozsah investiční výstavby v roce 1966, a to především na úseku bytové a občanské výstavby, není v potřebném rozsahu a sortimentu zajištěn stavebními materiály a ostatními kompletujícími výrobky. Ani v odvětvích stavebnictví nejsou plánem založeny v příštím roce předpoklady pro další rozvoj a strukturální změny. Přitom je vcelku logické, že další úspěšný vývoj všech odvětví je do značné míry závislý právě na rozvoji odvětví stavebnictví.

Přes veškerá opatření, která resorty z podnětu vlády provedly, musíme bohužel konstatovat, že potíže se stavebními materiály a kompletujícími výrobky zůstanou i v příštím roce a že je vláda opět nucena přistupovat k jejich dovozu. Často jsou tyto nedostatky připisovány ministru stavebnictví. To ovšem není správné, protože ministerstvo stavebnictví, vycházejíc z usnesení vlády č. 401, má pro příští léta konkrétní program, jak současné nedostatky v zásobování stavebními materiály odstranit. Jeho splnění však vyžaduje, aby se tomuto odvětví dostalo skutečně konkrétní a rychlé pomoci od dodavatelských resortů, především od strojírenství, pokud jde o rychlé dodávky a provedení montážních prací u rekonstruovaných provozů. Navíc je podstatné zlepšení neuspokojivé situace v zásobování stavebními materiály a výrobky závislé na činnosti nejen resortu stavebnictví, ale i ostatních dodavatelských resortů, především ministerstva těžkého, chemického a spotřebního průmyslu.

Nedostatky v zásobování těmito materiály ovlivňují úroveň celé investiční výstavby, ale především nepříznivě působí na rozvoj svépomocných forem bytové výstavby, na činnost okresních stavebních podniků, na zásobování vnitřního trhu atd. Nedostatek uvedených materiálů ovlivní například letos bytovou výstavbu tak, že nebude v úplné svépomoci splněno asi 4000 bytů a asi 4000 až 5000 rodinných domků v individuální výstavbě.

Upozorňujeme-li znovu na některé nedostatky plánu investiční výstavby na rok 1966, máme na mysli především nutnost soustředit urychleně pozornost na přípravu plánu na rok 1967 a na další léta. Bezodkladné zajišťování komplexní vědecké analýzy celkového reprodukčního procesu musí pomoci v odstranění všech současných nedostatků a zajistit správná hlediska na vysokou efektivnost nově zahajovaných staveb, zrychlení tempa výstavby a snížení rozestavěnosti, zvýšení hospodárnosti a kvality staveb. Především nám chybí dostatek uspořádaných a věrohodných informací, které by tvořily ucelenou soustavu a bez nichž nelze ke zpracování vědecké analýzy existujícího stavu v oblasti reprodukce základních fondů přistoupit. To ovšem současně ztěžuje vytyčení dlouhodobých cílů rozvoje společnosti. Těmito otázkami na podkladě hlubokých vědeckých poznání by se v nové organizaci v příštím roce měly vedle ústředních orgánů a vědeckých pracovišť podrobně zabývat investorské resorty a krajské národní výbory a především se cílevědomě zaměřit na otázky koncepční a projektové přípravy.

Další úspěšný rozvoj národního hospodářství si vyžádá exaktní zpracování studií a koncepcí rozvoje jednotlivých odvětví a oborů. Hlavními hledisky pro výběr nejdůležitějších nově zahajovaných staveb a rekonstrukcí musí být stanovené optimální výrobní programy, rychlá návratnost, zejména z hlediska světových trhů, a nízká investiční náročnost, při současném přihlédnutí k surovinovým podmínkám a k potřebám pracovních sil.

Pro rozhodování při sestavování plánu investic je žádoucí pracovat s variantami řešení, které pomohou při výběru nejvýhodnější alternativy. Takovou alternativní oponenturou by měla vládnout především Státní plánovací komise, jinak je totiž odkázána jen na názor a zdůvodňování navrhovatele, který může být do značné míry ovlivněn subjektivností a úzkou resortností.

Je známo, že projekce připravuje podklady na téměř dvojnásobek akcí, které je možno vůbec stavebně zajistit. Tento jev by nebyl škodlivý, kdyby šlo o alternativní řešení. Domnívám se, že by bylo vhodnější daleko výrazněji využít zkušeností a schopností pracovníků projektových ústavů právě pro širší účast na zpracování dlouhodobých studií a koncepcí dalšího rozvoje odvětví a oborů.

Z uvedených nedostatků zákonitě vyplývají další, které velmi nepříznivě ovlivňují průběh investiční výstavby. Jde především o rozestavěnost a dlouhé lhůty výstavby. Podle předpokladů bude plán investiční výstavby letos splněn na cca 96 %. Toto číslo je však ovlivněno povolením překročení dodávek strojů a zařízení, přičemž není prokázána jejich maximální efektivnost. To znamená, že skutečné neplnění plánovaných úkolů bude větší a dosáhne asi 3 mld Kčs. Například ze 161 kapacit, které měly být v letošním roce uvedeny do provozu, přesune se asi 25 kapacit na příští rok. Přes nepříznivou situaci v plnění bylo však povoleno zahájit letos v předstihu 25 dalších staveb v rozsahu 1,9 mld Kčs rozpočtových nákladů. Nepovažujeme tuto praxi za správnou, zvláště tehdy, není-li zaručeno zrychlení tempa výstavby a ekonomický přínos pro národní hospodářství.

Nemá-li docházet k soustavnému dlouhodobému umrtvování investičních prostředků, lidské práce a stavebních i technologických dodávek, je nutné vytvořit reálné podmínky pro zkracování lhůt výstavby od koncepčního záměru počínaje a realizací přes projekční připravenost a materiálové a kapacitní zajištění konče.

Vážným problémem, jemuž dosud nebyla v rozborových a organizačních pracích věnována náležitá pozornost, je analýza struktury dodavatelských kapacit ve vztahu ke struktuře nároků uplatňovaných na tyto kapacity plánem investiční výstavby. V makrostruktuře, to je v celkovém objemovém vyjádření se plán jeví zhruba zajištěn. Pokud jde však o mikrostrukturu, to je odpovídající skladbu dodavatelských kapacit podle podnikové specializace, profesí a územního rozmístění a kapacit některých oborů technologických dodávek je situace podstatně jiná. Neplnění plánu investiční výstavby v minulosti způsobovaly právě tyto rozdíly. I když byl plán v globální bilanci řádně zabezpečen, nebyly kapacity do provozu uváděny a docházelo k nežádoucím změnám struktury plánu investiční výstavby. Nesrovnalosti v oblasti mikrostruktury pak vedou k prodlužování doby výstavby, vysoké rozestavěnosti a rovněž k růstu rozpočtových nákladů staveb. V letošním roce se například soustřeďují dokončovací stavební a montážní práce z 53 % na 4. čtvrtletí. Myslím, že i těmto otázkám bychom v přípravě plánu na příští rok měli věnovat zvýšenou pozornost, abychom již v plánu nezakládali neřešitelné disproporce.

Mobilizace a maximální využití našich zdrojů ve prospěch investiční výstavby závisí v budoucnu do značné míry na tom, jak se v této oblasti prosadí ekonomické nástroje řízení. V tomto směru nejsou dosud mnohé otázky důkladně zpracovány, zejména v problematice strukturálních změn, o nichž jsem hovořil.

Máme-li v budoucnu soustavně omezovat zabezpečení investiční výstavby direktivními opatřeními, je nezbytné uvést do souladu zkvalitnění strukturálních bilancí s vhodným uspořádáním ekonomických nástrojů řízení i hmotné zainteresovanosti. Na řešení těchto problémů závisí žádoucí posílení pozice investora a změna situace na trhu investic, kde by se potřeby odběratele měly stát základním podnětem pro zájem dodavatelů. V zajišťování takových stimulů jsme však na samém počátku. Dokud totiž nejsou vytvořeny podmínky správné proporce mezi nabídkou a poptávkou a současnost je spíše ve prospěch monopolních dodavatelů, jeví se účelné některé stavby, na nichž má společnost prvořadý zájem, zvýhodnit a dát účastníkům možnost dohodnout se na ekonomickém zvýhodnění při současném zvýšení odpovědnosti dodavatele včetně přiměřené zvýšené majetkové sankce v případě nesplnění smluvních závazků.

Extrémní představy v řešení řízení investiční výstavby buď direktivností, nebo pouhými ekonomickými nástroji dané situaci neodpovídá. Řádové omezení závaznosti úkolů v oblasti jmenovitých staveb dává předpoklad pro seriózní plnění úkolů na omezeném výběru staveb. Zatímní nedostatky v řízení investiční výstavby mohou sice vyvolat investorům ve sféře oborových a podnikových staveb určité obtíže. To však nemůže být důvodem pro upuštění od principů nové soustavy řízení. Tím výrazněji vystupuje povinnost centrálních orgánů rozvážně stanovit hranice ovlivňující zejména vysokou efektivnost, možnost zahajování nových staveb, a tím ovlivnění rozestavěnosti a celkového tempa investiční činnosti.

Plán investiční výstavby na rok 1966 vychází z podmínek současných možností. Protože však zakládá předpoklady pro další úspěšný rozvoj investiční činnosti v dalších letech, je nutné, abychom se nyní, přes nedostatky plánu, na něž jsem upozornil, zaměřili na jeho plnění za současného hledání cest, jak zvýšit, rozšířit možnosti. To je nyní povinností nás všech, i nás poslanců.

Mobilizovat všechny rezervy a maximálně využívat všechny kapacity pro úspěšné splnění plánu investiční výstavby v roce 1966.

Posl. s. Josef Gemrot:

Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Projednáváme dnes zvlášť důležitý návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na r. 1966. Za čísly tohoto zákona se skrývají obrovské materiální hodnoty, které budou vytvořeny v příštím roce. Nejde však jen o příští rok, protože vývoj národního hospodářství v příštím roce ovlivní život v naší vlasti i v dalších letech.

Realizace plánu rozvoje národního hospodářství a naplňování státního rozpočtu jsou závislé na práci našich závodů a podniků. Je třeba se neustále rozmýšlet nad tím, zda jsme vyčerpali všechny možnosti i rezervy skryté v našem hospodářství, aby nejen bylo dosaženo cílů vytyčených v projednávaném zákoně, ale abychom byli vedeni snahou dosahovat vyšších a lepších výsledků.

V tomto směru se však dále setkáváme s nedostatečným pochopením této důležité národohospodářské problematiky. Jednou z oblastí, která výrazně ovlivňuje celkovou hospodářskou situaci, a které proto musíme věnovat mimořádnou pozornost, je devizové hospodářství našeho státu. Nesmíme proto podceňovat ani malé zdroje deviz, neboť dnes ani přínos nějakého menšího závodu není bezvýznamný.

Dovolte, abych uvedl jeden konkrétní případ ze svého volebního obvodu na Opavsku. Jde o využití břidlice, která se zde vyskytuje a kterou bychom mohli ve větší míře než dosud uplatnit jak na zahraničních trzích, tak i v našem stavebnictví.

Během poslední války a v prvních poválečných letech byla většina břidlicových dolů u nás likvidována. Na Moravě jediný důl tohoto druhu, který je v provozu, máme v Nových Těchanovicích v okrese Opava; kromě něho máme ještě jeden důl v Čechách, který však nemá tak kvalitní břidlici. Důl v Nových Těchanovicích, otevřený před 120 lety, již dožívá. Způsob výroby je neuvěřitelně zastaralý. Dodnes se tam doslova vyrábí na koleně. O moderní technice tam vůbec nelze mluvit a okružní pila na řezání břidlice pochází z roku 1903.

Soudružky a soudruzi, nebude-li stávající situace řešena, budeme během tří let u této suroviny, jejíž zásoby jsou u nás dostatečné, zcela závislí na dovozu, ačkoliv bychom mohli břidlici a výrobky z ní vyvážet a získávat devizy.

Již před čtyřmi léty zájemci z Velké Británie, Německé spolkové republiky, Polska, Švédska, Peru, Jugoslávie a dalších zemí projevili o břidlici a výrobky z ní zájem. Přitom u vzorků z naší břidlice konstatovali lepší jakost než například u břidlice portugalské. Tyto požadavky však dnešní výroba není s to uspokojit. Tak zůstala např. nevyužita poptávka z Brazílie, která požadovala jeden milión tabulek a 10 miliónů písátek pro jejich nejmenší školáky. Tím, že nemůžeme vyhovět poptávkám z ciziny, zbavujeme se možností získat valuty.

Vedoucí dolu v Nových Těchanovicích mne seznámil i s jiným příkladem. Východoslovenské železárny potřebují břidlicové obtahové kameny. Při pocínování plechu ušetří tím velká kvanta cínu. Břidlicové břity se používají k vyrovnávání pocínované plochy a seškrabování přebytečného cínu z válců. Břidlicové obtahové kameny však dovážejí z Itálie a Velké Británie za valuty. Když u dolu v Nových Těchanovicích objednávali dlažební kámen, zjistili, že břidlice a výrobky z ní jsou mnohem kvalitnější než břidlicové výrobky z Itálie.

Jen ve stručnosti chci poznamenat, že z tohoto materiálu se vyrábí například: krytina střech, které se používá při rekonstrukci našich historických památek, jako jsou Pražský hrad, Svatovítský chrám, budova předsednictva vlády, kde byla použita všechna výroba v minulém roce. Pak je to řada zámků a hradů, starších obytných budov v Praze i v jiných krajích. Také celá opavská oblast až po Jeseníky je pokryta touto krytinou. V letošním roce je celá výroba blokována pro pokrytí budovy Čs. expozice na světové výstavě v Montrealu. Přitom je třeba zdůraznit, že střechy pokryté touto břidlicí vydrží 70 až 100 let, zatímco střechy pokryté taškami z pálené hlíny při dnešní kvalitě se musí vyměňovat po 3 až 5 létech. Ověřoval jsem si u Okresního stavebního podniku v Opavě celkovou situaci pokrývání střech krytinou z pálené hlíny, tento poukázal na nekvalitní výrobu této krytiny, krátkou záruku dodavatele za skryté vady, která podle zásad hospodářského zákoníku je tříletá. Je to doba velmi krátká pro uplatňování náhrad škod, kdy krytina má vydržet aspoň 30 až 40 let. Největším vznikem škod je rozrušení krytiny mrazem, kde tašky se po třech letech sesypou do půdního prostoru, čímž nám vznikají velké národohospodářské škody a JZD se ptají, kdo jim nahradí tyto desetitisícové ztráty. Tak kupříkladu v r. 1956 hlášené poruchy krytin taškových, které již mají o málo překročenou tříletou záruční dobu, představují pouze u JZD hodnotu 106 500 Kčs. Mimoto tyto poruchy odčerpají stavebnímu podniku fond taškových krytin o výměře 8660 m² a odčerpají 1200 hodin práce z akcí plánovaných na nové stavby. Při nedostatku pokrývačů je tento jev nežádoucí.

l když nutno si uvědomit, že břidlicová krytina je dražší, jistě by propočty efektivnosti při volbě mezi těmito materiály hovořily s ohledem na větší trvanlivost ve prospěch břidlice.

Zdokonalením výroby a zejména zpracováním dosud nevyužitého odpadu by se této břidlice dalo výhodně použít na obkládačky, na obtahové kameny a jinde. Zájem o břidlicové výrobky, jako krytinu a obkládačky mimo cizinu projevil také Státní projektový ústav obchodu v Brně, Stavoprojekt v Brně, Projektový ústav v Hradci Králové, který by tento materiál uvítal při stavbě polikliniky na sídlišti na Slezském předměstí v Hradci Králové a jinde.

Pracovníci Severomoravského průmyslu kamene v Jeseníku, kteří spravují i břidlicový důl v Nových Těchanovicích, vypracovali již před třemi lety studii na zabezpečení nejen dosavadní výroby, ale i na její potřebný rozvoj. Geologický průzkum započatý již v roce 1958 v oblasti Kružberské přehrady, nebyl dosud plně proveden a vyhodnocen. I dosavadní výsledky však ukazují na to, že břidlici by zde bylo možno těžit několik desítek let. Pro uspokojení současné potřeby předpokládá se těžba 9000 tun ročně. Zásoby břidlice by přitom v tomto místě vystačily na 64 let.

Celkové investiční náklady byly odhadnuty na 6 miliónů korun. Touto investicí by jednak byla zabezpečena další zvýšená těžba, jednak by bylo dosaženo zvýšení produktivity práce více jak o 30 %. Podrobnější technickoekonomický rozbor by možná vedl k ještě lepším ukazatelům.

Návratnost této investice je propočítána na necelých 9 let.

Naléhavost řešení této otázky je odůvodněna tím, že zaměstnanci dolů stárnou a co nevidět odejdou na odpočinek a kdo pak na jejich místo? Je nutné výrobu zdokonalit, získat nové síly, které by mohly od starších odborníků převzít potřebné zkušenosti při štípání břidlice i při jejím dalším zpracování. Zároveň by to pomohlo řešit i využití zemědělských pracovníků JZD z rostlinné výroby v zimním období.

Obracím se proto na soudruha ministra stavebnictví se žádostí, aby pracovníci jeho resortu ve spolupráci s geologickým průzkumem i pracovníky zahraničního obchodu se snažili co nejdříve tento případ vyřešit. Jde nejen o vyhledávanou kvalitní stavební hmotu, ale i devizové příjmy a v neposlední řadě o využití pracovních sil v místě.

Nešlo mi však o tento konkrétní případ, takových by se našlo v naší republice ještě víc. Chtěl jsem na tomto příkladu ze svého volebního obvodu ukázat, jak taková zdánlivě bezvýznamná otázka místního charakteru má mnoho souvislostí s celým národním hospodářstvím a jak i takovým věcem je třeba věnovat pozornost, protože nám pomáhají řešit situaci i v tak důležité oblasti, jako je devizové hospodaření, a to je oblast, v níž nejen naše republika, ale i jiné státy nemohou přehlížet a zanedbávat takové drobnější zdroje, jak jsem právě uvedl, neboť ve svém souhrnu mohou mít značný vliv na devizovou bilanci.

Při respektování zásad koncentrace, specializace a jiných zdravých směrů rozvoje našeho národního hospodářství nesmíme přehlížet ani to, že ještě stále svůj podíl zaujímají i menší provozy, které proto nemůžeme zanedbávat a podceňovat.

Samozřejmě budeme při řešení takových otázek postupovat uvážlivě na základě technickoekonomických rozborů, avšak je třeba dojít v každém případě k závěru v co nejkratší době a nepřipustit, aby se vlekly několik let, jak je tomu s těžbou břidlice v Nových Těchanovicích, což jistě neprospívá našemu národnímu hospodářství.

Posl. s. Kolářová:

Vážené soudružky a soudruzi, ve svém příspěvku bych chtěla uvést, jak postupovaly a postupují práce na plánech pro rok 1966 a na 4. pětiletku v národním podniku Knoflíkářský průmysl v Žirovnici, kde pracuji.

Plánovací práce probíhaly v našem podniku podle zvlášť vypracovaných zásad politickoorganizačního zajištění těchto prací, které byly sestaveny hospodářským vedením podniku za úzké součinnosti stranických a odborářských orgánů.

Přitom jsme počítali, že ke schválení plánů, zejména pak plánu na rok 1966, dojde ve výrazném a postačujícím předstihu před vlastním zahájením roku, na který se plán sestavuje, a že dojde k odstranění dosavadní praxe, kdy plány byly schvalovány teprve v průběhu, teprve po zahájení plánovacího období. Současná situace však nasvědčuje tomu, že i v letošním roce dojde ke schválení konečného návrhu plánu později, než se původně předpokládalo.

Na základě této skutečnosti je prováděn v našem podniku rozpis plánu na vnitropodnikové útvary na I. čtvrtletí roku 1966 zatím bez skutečné jistoty o rozsahu a úkolech ročního plánu, jehož změny proti dosud rozepsanému objemu úkolů bude nutno promítat do plánů dalších čtvrtletí. Tím ovšem by mohlo dojít k nežádoucím rozdílům v rámci jednotlivých čtvrtletí mezi úkoly a fondem pracovní doby. Proto za dané situace byl v podniku proveden rozpis na I. čtvrtletí co nejpevněji, s využitím všech rezerv, aby případné zvýšení úkolů z hlediska ročního působilo co nejméně na vyváženost čtvrtletních podílů rozepsaného plánu.

K plánování na rok 1966, a i ke způsobu sestavování plánu na 4. pětiletku se stále ještě vyskytují připomínky, pokud jde o rozsah a počet ukazatelů, ve kterých se návrhy těchto plánů sestavují. Na podnicích i na jejich nadřízených orgánech se počítalo s tím, že rozsah ukazatelů plánu bude podstatně nižší, než tomu bývalo dříve; počítalo se s tím, že podnikům budou předepsány pouze rozhodující ukazatelé, ve kterých bude shrnut pohled na celou ekonomickou činnost podniků, to znamená, že bude rozepsán úkol tvorby hrubého důchodu, výše jeho odvodu, dále základní vztahy vůči státnímu rozpočtu a rozhodující prostředky ke splnění těchto úkolů, jako např. plán pracovníků a objem investiční výstavby.

Skutečnost je však taková, že počet ukazatelů, ve kterých se plány sestavují, se proti dřívější době téměř nesnížil. Naopak, v některých případech dochází k tomu, že některá hlediska a úkoly roku 1966 se rozepisují a plánují do větších podrobností, než tomu bylo dříve. Tak např. v podmínkách našeho podniku se produktivita práce bude v roce 1966 sledovat jednak v ukazateli hodnotovém, tj. ve vztahu k výrobě zboží, resp. k hrubé výrobě, jednak v ukazatelích pracovních. Přitom vývoj sledování produktivity práce v pracovním ukazateli probíhat v několika etapách. Po sledování a vykazování produktivity ve srovnatelných normohodinách, tj. v ukazateli technickém, nastoupil v roce 1965 nový způsob vykazování plnění plánu produktivity práce v tzv. cenových normohodinách, kde došlo především k vyloučení vlivu spotřebovaného materiálu a vlivu změn sortimentu. A k tomuto způsobu přichází v plánu na rok 1966 další způsob, podle kterého bude produktivita práce sledována na základě vynaložených jednicových mzdových nákladů.

Vezmeme-li v úvahu, že při plánování produktivity práce dochází ještě k jejímu výpočtu na pracovníka celkem, na výrobního dělníka apod., vidíme, že jen plánování tohoto ukazatele je záležitostí velmi pracnou a složitou. Náročnost tohoto plánování obzvláště vynikne, zvážíme-li ještě nutnost vypracování příslušných propočtů zajištění růstu produktivity práce na příslušné plánovací období v rozčlenění podle jejich zdrojů.

Vytvoření oborového ředitelství Podniky oděvního průmyslu v Prostějově, kam byl národní podnik Knoflíkářský průmysl v Žirovnici začleněn, bylo ze strany našeho podniku uvítáno, a to zejména proto, že v tomto oboru došlo k vytvoření výrobní hospodářské jednotky, jejíž jednotlivé podniky jsou výraznými odběrateli produkce našeho podniku. Od vytvoření oborového ředitelství, tj. za dobu zhruba půl roku - i když tato doba je vcelku krátká - došlo ke zlepšení přímého styku mezi pracovníky oborového ředitelství a podnikem, než tomu bylo v období, kdy bývalá hospodářská jednotka organizovaná formou vedoucího podniku vázala výrazně pracovníky výrobní hospodářské jednotky úkoly vlastního podniku.

Při řešení některých otázek a problémů podniku, a to ve spolupráci s oborovým ředitelstvím, však vznikají někdy situace, kdy ani v rámci oborového ředitelství není možno problém s konečnou platností vyřešit.

Tak např. náš národní podnik je prakticky - mimo velmi malý rozsah družstevní výroby - jediným výrobcem knoflíků v celém našem státě, kromě knoflíků skleněných a kovových. Přitom vývoj spotřebitelské poptávky jak v letošním roce, tak i pro další roky pětiletky je takový, že současné možnosti našeho podniku jsou hluboko pod těmito požadavky. Oborové ředitelství spolu s naším podnikem řeší tyto disproporce, zejména pokud jde o spotřebu uvnitř vlastního oboru, aby na jedné straně mohl být v maximální míře zajištěn export našich výrobků, hlavně knoflíků z pravé perleti do kapitalistických států, a na druhé straně aby byl co nejvíce snížen nutný dovoz některých druhů knoflíků, i když zatím z kapacitních důvodů není možné tento dovoz vyloučit plně.

Kladem těchto vzájemných jednání mezi oborovým ředitelstvím a vedením našeho podniku je, že dochází k usměrňování dovozu a že tím bude zabráněno takovým situacím - jako tomu bylo např. v roce 1964 - kdy byly dovezeny lisované knoflíky, jejichž možnost použití v oděvním průmyslu a v průmyslu prádla byla velmi omezená. Tyto dovezené výrobky ležely pak dlouho na skladech, jako nadnormativní zásoby se staly zdrojem finančních potíží a v důsledku toho i zdrojem krátkodobých potíží našeho podniku v roce 1964 na poli odbytovém.

Přestože při nové organizaci výrobní základny v červenci letošního roku nedošlo u oborového ředitelství Oděvní průmysl v Prostějově k tak těsnému spojení výroby se zahraničním obchodem jako v jiných oborech, např. u jablonecké bižuterie, jak z uvedeného příkladu vidět, že naznačeným postupem řešení některých otázek je možno výrazně působit na zlepšování vztahů a výsledků zahraničně obchodních akcí.

Za dané situace se ovšem pracující našeho podniku pozastavují nad tím, že na jedné straně knoflíky vyvážíme a na druhé straně - v některých případech dokonce totožné výrobky - dovážíme. Na popud pracujících podniku, zejména i na popud stranických složek došlo proto v podniku k vypracování návrhu řešení, který spočívá v tom, že vcelku nepříliš rozsáhlou investiční výstavbou a dovozem některých speciálních strojů ze zahraničí by mohly být vytvořeny takové výrobní kapacity, které by plně uspokojovaly nejen potřebu tuzemskou, tj. byl by plně vyloučen dovoz knoflíků, ale naopak - byly by vytvořeny podmínky pro další rozšíření vývozu. Přitom již dnes činí podíl vývozu na celkové výrobě našeho podniku více než 40 %.

Podrobně a zodpovědně vypracované propočty efektivnosti této výstavby ukazují, že vložené prostředky by se vrátily našemu národnímu hospodářství za necelé tři roky, a to úsporami na vlastních nákladech výroby v důsledku její výrazné koncentrace. Současný výrobní stav je již takový, že řada výrobních operací, zejména u standardních výrobků, je prováděna již na hranicích mezi mechanizovaným výrobním postupem vysokého stupně a postupem automatizovaným.

Vzhledem k vysoké efektivnosti navrhovaného opatření a rychlé návratnosti vložených prostředků uvažoval a uvažuje podnik dokonce s tím, že prostředky na nákup strojů ze zahraničí by uvolnil z vlastních dovozních limitů na nákup pravé perleti, protože toto jednorázově provedené opatření považujeme za společensky vysoce účelné.

A zde jsme u další otázky, tj. otázky umožnění výstavby skutečně efektivních investic. Očekávání podniku a pracujících v podniku se zaměřuje na to, že bude uvedena urychleně v život soustava konkursního řízení ve vztahu k zařazování jednotlivých akcí do investičního plánu podle jejich efektivnosti a podle návratnosti prostředků vynaložených na investice.

Při vypracování plánu na rok 1966 a na 4. pětiletku dochází - alespoň takové zkušenosti máme v našem podniku - ještě k některým dalším rozporům, kde úkoly nebo prostředky plánu nejsou v plném souladu se skutečnými potřebami.

V této souvislosti bych se např. chtěla zmínit o otázkách spojených s výchovou učňovského dorostu. Výroba knoflíků je sice oborem, který zaměstnává velmi vysoký podíl žen - ovšem narůstající mechanizace výroby a uplatňování některých prvků automatizace vyvolávají zvýšenou potřebu mladých učňů-chlapců; a tyto potřeby nejsou v postačujícím rozsahu ani zdaleka pokrývány, i když známe potíže v bilanci pracovních sil, zejména v našem Jihočeském kraji. Problém podniku je v této souvislosti prohlubován dále tím, že za této situace úkoly v náboru pracovníků-mužů pro preferovaná odvětví zůstávají na stejné úrovni.

Přitom ještě dochází v řadě případů k odlivu mladých vyučených děvčat z nejrůznějších důvodů mimo místo, mimo sídlo podniku. Jde především o potíže s výstavbou ubytoven, bytových jednotek pro mladé manželské páry a vůbec reálné možnosti založit spokojenou rodinu s možností vhodného ubytování.

I nad těmito otázkami bychom se měli zamyslet, protože podnik tak ztrácí výsledky práce, spojené s kvalifikací těchto mladých lidí. Přitom tato situace není jen problémem našeho podniku nebo našeho místa, s uvedenými problémy se setkáváme v celé řadě podniků a odvětví.

Myslím, že by bylo třeba, abychom nemluvili o investicích jen z hlediska zvyšování výroby, jen z hlediska nové výstavby výrobních budov a dodávek nových strojů, ale abychom za nejcennější investice považovali schopnosti a kvalifikaci našich pracujících, hlavně našich mladých pracovníků, a abychom tyto jejich schopnosti mnohdy neztráceli z důvodů, že někdy vykážeme mnohdy velmi problematickou úsporu za výstavbu nevýrobních zařízení, zejména internátů, ubytoven a bytových jednotek, mateřských škol a jeslí apod.

I když jsem ve svém příspěvku poukázala otevřeně na některé otázky a potíže, se kterými se náš podnik při nástupu do příštího roku setkává, mohu zdůraznit, že byla učiněna potřebná opatření k zajištění plánovaných úkolů roku 1966. Hlavní pozornost byla zaměřena na zajištění výrobních úkolů jednak mobilizačností rozpisu úkolů již pro I. čtvrtletí 1966, jednak mimořádnou pozorností při zajišťování rozpisu úkolů plánu technického rozvoje podniku. Plánem technického rozvoje zajišťuje podnik převážnou část zvýšení úkolu produktivity práce, úsporu pracovníků a nákladů. Plán technického rozvoje je zaměřen především na odstraňování namáhavých prací, na snížení podílu živé práce u operací v tomto směru velmi náročných, jako je např. ruční našívání knoflíků, na zlepšení procesu při provádění povrchové úpravy výrobků apod.

Novým podmínkám od 1. ledna 1966 byla přizpůsobena i vnitropodniková organizace útvarů a rozpracovány zásady pro uplatňování nového způsobu řízení. V zásadě je tedy možno konstatovat, že n. p. Knoflíkářský průmysl v Žirovnici zajistí podle úkolů plánem uložených výrobu a dodávky svých výrobků našemu národnímu hospodářství tak, aby své závazky vůči celé společnosti beze zbytku splnil.

Podobná situace jako v našem národním podniku je v závodech a podnicích mého volebního obvodu, tedy v okrese Pelhřimov. Je řada otázek, jejichž neujasnění pracující našich závodů tíží, přesto však převládá odhodlání dělníků i techniků zajistit úkoly plánu roku 1966 beze zbytku a uplatněním zásad nové soustavy docílit celkově větší efektivnosti v průmyslové výrobě.

V souvislosti s přípravou plánu na rok 1966 a na celou čtvrtou pětiletku máme v našem okrese jeden zvláštní problém. Jedná se o to, že v letech 1969 a 1970 se v okrese projeví důsledky výstavby vodní nádrže na Želivce, ze které bude zásobováno naše hlavní město vodou. Tak např. v okrese bude zastavena činnost škrobáren a lihovarů, musí dojít k některým omezením v zemědělské výrobě - např. v určité oblasti bude nutno zrušit výrobu vepřového masa, a projeví se ještě celá řada dalších, zejména hygienických opatření. V současné době však není známo, jak tyto důsledky budou řešeny jak po stránce financování, tak z hlediska dostatečného časového předstihu. Tento stav působí v okrese Pelhřimov určitou nervozitu a bylo by tedy správné, aby se příslušné orgány touto otázkou zabývaly a aby některá opatření byla již zamontována do čtvrté pětiletky.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěla zdůraznit, že dělníci a pracující našich závodů očekávají, že uplatnění zásad nové soustavy se co nejdříve kladně projeví v našem národním hospodářství. V souvislosti s tím se dožadují větší odpovědnosti při řízení na všech stupních. Jsou odhodláni řešit nedostatky a nešvary v práci na dílnách, ale to by nešlo tehdy, kdyby se více než dosud neuplatňovala odpovědnost na vyšších stupních řízení. Proto chci ještě zdůraznit požadavek zvýšení osobní odpovědnosti od shora dolů i naopak.

Posl. Čubová: Súdružky a súdruhovia. Kolektív n. p. Chemosvit vo Svite priaznivo plní úlohy plánu v tomto roku. Za 11 mesiacov vyprodukoval a dodal národnému hospodárstvu obalových materiálov z celofánu, ďalej vláken a strojov v hodnote viacej ako 6 mil. Kčs, čo je o 2,5 % viac ako určoval pôvodný plán. Úlohy vývozu preplňuje o 17 % a v trhovej produkcii o 1,9 %. Že podnik vyrába dobré výrobky svedčí to, že 1/4 vývozu smerovala do oblastí kapitalistických štátov.

Pozoruhodných výsledkov dosiahol kolektív n. p. Chemosvit za uplynulé obdobie vo vývoji a pohotovom uplatňovaní novej techniky. Spätosť tvorčich pracovníkov s výrobou prispela k progresívnemu zvýšeniu produkcie celofánu, syntetických vláken a vyriešeniu mnohých strojov na výrobu, zušľachťovanie a spracovanie celofánu, hodvábu a syntetických vláken. V posledných dvoch rokoch bola oprávnene predmetom kritiky nízka úroveň obalovej techniky v našej republike. S týmto problémom sa zaoberala aj vláda. Zvýšenie kultúrnosti predaja, hygieny a estetičnosti výrobkov potravinárskeho a spotrebného priemyslu nemalou mierou podmieňuje obalový materiál - celofán. Možno konštatovať, že za obdobie posledných štyroch rokov zabezpečil kolektív podniku zvýšenie produkcie celofánu na dvojnásobok, na vyše 5 tis. t a do roku 1970 sa ďalej zvýši na viac ako 8 tis. t. Súčasne so zvýšením produkcie celofánu došlo aj k rozšíreniu jeho užitných hodnôt, čo do sortimentu. Dnes už vyrábame celofán teplom lepiteľný, parovzdorný i kombinovaný s kovovými fóliami, napr. s hliníkom a sú vyriešené ďalšie druhy nových upravovaných obalových materiálov z celofánu. Brzdou rýchlejšieho rozvoja v rozširovaní sortimentu a povrchovej úpravy obalových materiálov z celofánu je nepružný dovoz niektorých zariadení a strojov zo zahraničia. K zlepšeniu kvality a ďalšiemu rozšíreniu užitných hodnôt o nové druhy výrobkov by hodne pomohli osobne získané poznatky zo štátov, ktoré sú na svetovej špičke v úrovni obalových materiálov z celofánu a syntetických fólií. Toto sa však podnikom málo umožňuje. No i napriek tomu dokázal kolektív podniku vyriešiť vývoj strojov a zariadení na výrobu a spracovanie celofánu a výrobu syntetických vláken tak, že tieto bude vyrábať naše strojárenstvo pre ďalší rozvoj výroby u nás i pre vývoz. Pro 4. päťročný plán sa počíta s dodávkou strojne-technologického zariadenia na výrobu a spracovanie celofánu pre jeden závod do SSSR a zariadenie pre závod na výrobu syntetických vláken.

Chcem však poukázať na niektoré negatívne stránky nášho podtatranského Svitu. Pokiaľ závody vo Svite zvyšujú prosperitu, pružne rozvíjajú výrobu, zavádzajú novú techniku a progresívne stavajú, nie sú vytvárané pre pracujúcich odpovedajúce podmienky napr. v doprave do zamestnania. V priemyslovom Svite pracuje do 8000 zamestnancov, z toho skoro 3000 dochádza vlakom a autobusmi z okolia. Je možno nezodpovednosťou a lajdáctvom nazvať postoj príslušných orgánov za dostavbu stanice ČSD vo Svite. Čo sa nahovorilo za posledných 10 rokov o boji proti rozostavanosti, o rýchlom ukončovaní stavieb a pod. Vo Svite je stanica ČSD rozostavaná od roku 1948, t. j. 17 rokov. Je to skoro neuveriteľné, ale je to fakt. Čo už komisií, porád a aktívov jednalo na rôznych úrovniach o ukončení stanice a riešení podjazdu. Keby tieto prostriedky a čas boli venované práci, mohla už stanica byť dávno dokončená i s podjazdom. Je už treba skutočne prinútiť investora k jej ukončeniu a odovzdaniu do užívania. Pracujúci Svitu právom očakávajú, že sa tak v krátkej dobe stane.

Doterajšia prax v plánovaní investičných prostriedkov na verejno-prospešné ciele bola značne jednostranná a subjektívna. Neprispievala ku zlepšovaniu podmienok a potrieb pracujúcich aj mimo rámec pracovného prostredia, t. j. rozvoju miest a sídlisk. Tak napr. pokiaľ sa vo svitovských podnikoch a závodoch vytvárajú podmienky pre lepšie prostredie, na pracoviskách sa neumožňovalo vytvárať tieto zo strany orgánov verejnej správy vyššieho stupňa v oblasti bytovej výstavby, ciest, chodníkov a kanalizácie. Svitovské podniky a závody prespievajú do tvorby národného dôchodku vo forme zisku, dane z obratu, dane zo mzdy čiastkou okolo 150 mil. Kčs ročne, no za posledných 15 rokov prakticky došlo len v tomto období k výstavbe budovy MsNV, v rámci ktorého je umiestnená pošta i sporiteľňa. Z iniciatívy podnikov Chemosvit a Tatrasvit bol v posledných rokoch odovzdaný kultúrny dom, detské jasle pre 140 detí a teraz sa započalo s výstavbou detskej škôlky s kapacitou pre 250 detí. Výstavba III. ZDŠ sa už dlhší čas odsúva a podmienky vyučovania na stávajúcich dvoch školách sú nepostačujúce. Svit má dnes zhruba 10 000 obyvateľov a chodia sem deti aj z okolitých obcí do školy. Z celkového bytového fondu mesta sa v rámci štátnej výstavby postavilo len asi 100 bytových jednotiek. Keď zhrnieme tento postoj k rozvoju verejných investícií po stránke uvoľňovania zdrojov vyšších orgánov verejnej správy a ich postoj napr. k spomínanej stanici ČSD, dôjdeme aj k príčinám pomerne značnej fluktuácie pracujúcich zo Svitu. Z n. p. Chemosvit odchádza ročne ¹/₄ zamestnancov, obrazne povedané, za 4 roky sa vymenia všetci zamestnanci. To nemôže prispieť k ich zapracovanosti a nakoniec ani ku kvalite výrobkov. Na tomto sa nemalou mierou podieľajú aj niektoré opatrenia v oblasti nájomného a vykurovania v pomerne odlišných klimatických podmienkach podtatranského kraja oproti iným miestam v republike. Myslím si, že by bolo správne uvažovať v rámci nového zdokonaleného systému plánovitého riadenia národného hospodárstva s tým, aby podniky zo svojich najviac vyprodukovaných výsledkov, tak ako odvádzajú odvody do štátneho rozpočtu, časť týchto odvádzali aj v prospech mesta, aby sa takto vytvárali lepšie podmienky pre výstavbu a rozvoj verejno-prospešných zariadení pre správu mesta a pre jeho zveľaďovanie po stránke kultúrnej, sociálnej a bytovej. Doterajšie skúsenosti v tomto smere potvrdzujú, že by takýto spôsob účasti záujmov podnikov na rozvoji mesta prispel k spokojnosti a stabilizácii pracujúcich a zodpovedal aj ich potrebám.

Pracujúci n. p. Vagónka Tatra v Poprade poukazujú na nesprávne tendencie, ktoré sa prejavujú v súvislosti s prechodom na novú organizačnú štruktúru priemyslu a s prípravou na zavedenie zdokonalenej sústavy riadenia národného hospodárstva.

Predovšetkým pokladajú za nesprávne organizačné usporiadanie bývalej VHJ ČSVT Studénka, podniky ktorej boli začlenené do generálneho riaditeľstva Závody ťažkého strojárstva Martin. Organizácia bola riešená tak, že doterajší podnik Vagónka Tatra Studénka bol ako vedúci podnik podriadený generálnemu riaditeľstvu a jemu ako odštepné závody podriadené doterajšie podniky Vagónka Tatra Poprad, Vagónka Tatra Č. Lípa a Kovolis Hedvikov.

Táto organizácia je podľa ich názoru v priamom rozpore so zásadami, ktoré pre usporiadanie organizačnej základne vytýčil ÚV KSČ, vytvára zbytočný medzičlánok a je vyslovene neefektívna.

Vyššie uvedené odštepné závody majú všetky uzavretý výrobný cyklus a sú finálnymi dodávateľmi svojich výrobkov bez nejakého mimoriadne vysokého podielu vzájomnej kooperácie. Deľba výrobných programov medzi troma vagónkami je tak jednoznačná, že vytvorenie jedného "vedúceho" podniku je zbytočným prepychom. Vytvoril sa tak zbytočný medzičlánok, takže proti starej organizácii majú teraz závody o jeden organizačný stupeň viac - závod - podnik - generálne riaditeľstvo - ministerstvo. Tento stav sa prejavuje vo výkazníctve - pre závody neúnosne skrátené termíny, pri bilancovaní - bilancia ide cez generálne riaditeľstvo na podnik a potom na závod atď. Celý tento systém je nepružný a už za prvých 5 mesiacov svojej existencie sa ukázal ako naprosto nevyhovujúci. Domnievame sa, že ďaleko jednoduchšie i efektívnejšie je podriadiť všetky odštepné závody i podnik Studénka ako samostatné podniky, prípadne odštepné závody generálnemu riaditeľstvu. Ušetrí sa tak najmene 40 zo 60 pracovníkov, ktorí prešli z bývalej VHJ ČSVT do terajšieho podniku VT Studénka, keď predpokladáme, že cca 20 pracovníkov bude treba pre generálne riaditeľstvo na priame riadenie terajších závodov, zruší sa jeden medzičlánok, znížia sa neproduktívne závody (platy cca 40 pracovníkov a ďalšie zníženie z titulu toho, že podnik VT Studénka bude v nižšej platovej kategórii), a celé riadenie bude podstatne operatívnejšie.

Závažná je i tá skutočnosť, že sa odstráni dvojkoľajnosť, ktorá sa už v riadení začala prejavovať. Vzhľadom k tomu, že jednotlivé odštepné závody sú vyslovene finálnymi dodávateľmi, rieši generálne riaditeľstvo niektoré otázky priamo so závodmi, ako je technický rozvoj, riadenie vedecko-výskumnej základne, investičná politika atď., pričom tieto otázky musia byť potom dodatočne oznámené, alebo prejednávané s podnikom. Nie menej dôležitou otázkou je i vytváranie rezerv pri rozpise plánu - rezervu si vytvára generálne riaditeľstvo, vytvára si ju i podnik a úlohy pre závody sú o to progresívnejšie.

Nemožno zabúdať i na jednu dôležitú okolnosť a síce, že napríklad v oblasti mesta Popradu sú vo vzdialenosti 3-14 km dva podniky, Tatrasmalt Matejovce a Tatraľan Kežmarok, ktoré boli v novom organizačnom usporiadaní začlenené ako samostatné podniky a ktoré sú o viac ako polovicu menšie ako Vagónka Tatra Poprad. Táto skutočnosť má samozrejme i politický dosah, lebo pracujúci Vagónky Tatra Poprad sa oprávnene pýtajú, ako je také usporiadanie možné.

V neposlednom rade je treba prihliadnuť, aká úroveň kvalifikácie je na jednotlivých organizačných stupňoch. Je iste zarážajúce, keď z 5 pracovníkov vedenia podniku Vagónky Tatra Studénka (riaditeľ a námestníci) nemá ani jeden vysokoškolské vzdelanie a naproti tomu na podriadenom závode VT Poprad z 5tich vedúcich pracovníkov majú štyria vysokoškolské vzdelanie.

Toto hľadisko nie je iste rozhodujúce, ale podľa nášho názoru i k nemu je treba prihliadať.

Domnievame sa, že vyššie uvedené dôvody hovoria jednoznačne pre to, aby došlo ku zmene organizačného usporiadania v tom zmysle, že VT Studénka, VT Poprad, VT Č. Lípa a Kovolis Hedvikov budú podriadené priamo generálnemu riaditeľstvu ako samostatné podniky, alebo odštepné závody.

Vážne nedostatky sa prejavujú v príprave prechodu na zdokonalenú sústavu riadenia. Cez to, že je už koniec roka, nemá napríklad Vagónka Tatra Poprad do dnešného dňa rozpísané úlohy odvodov pre rok 1966, nie sú stanovené pravidlá pre riadenie mzdovej politiky a návrhy plánov boli so závodom prejednávané len starou metodikou. Táto situácia samozrejme ovlivňuje celú prípravu plánu na rok 1966, vážne ohrozuje prípravu kolektívnej zmluvy i prejednanie všetkých nových úloh s celým kolektívom pracujúcich. Pretože sa táto situácia prejavuje prevažne v podnikoch bývalého Ministerstva ťažkého strojárenstva, domnievame sa, že ide o vážne narušenie prechodu na zdokonalenú sústavu riadenia práve pracovníkmi tohoto bývalého ministerstva. Je treba, aby z uvedených skutočností boli urýchlene urobené závery a prevedená radikálna náprava.

V súvislosti s prechodom na novú organizáciu a riadenie národného hospodárstva v roku 1966 prejavuje sa rada nesprávnych tendencií v príprave plánu na prvý rok 4. päťročnice. Vo VT Poprad boli jednotlivé časti plánu zostavené starou metodikou a taktiež spôsob ich prejednávania s nadriadenými pracovníkmi podniku bol prevádzaný starým spôsobom. Závodu boli spočítané presne jednotlivé kategórie pracovníkov, stanovené ich priemerné zárobky a z týchto prepočtov bol stanovený celkový fond odmien. Taktiež plán nákladov bol zostavovaný starým spôsobom, to znamená, prebraté podrobne jednotlivé položky kalkulačného vzorca a predpísané ako úloha celkového zníženia nákladov. V pláne práce taktiež bolo určené zníženie pracnosti. Tento spôsob zostavovania je v priamom rozpore so zásadami zdokonalenej sústavy riadenia. Podniku neboli zatiaľ oznámené ekonomické nástroje plánu, to znamená odvody, ani odvody z prírastku, neboli stanovené pravidlá pre riadenie mzdovej politiky a príprava plánu na rok 1966 sa tedy obmedzia na rýdzo formálne prejednanie uvedených úloh s kolektívom pracujúcich. Pri takomto spôsobe zostavovania plánu nielenže nie je závodu poskytnutý priestor pre vlastnú iniciatívu, ale sú mu priamo nadekretované úlohy až do jednotlivých položiek plánu nákladov, jednotlivých kategórií pracovníkov, ktoré závod môže zaistiť len s maximálnym vypätím. Taktiež príprava kolektívnej zmluvy musí byť prakticky odsunutá až do druhej polovice mesiaca decembra, pretože jej rozhodujúca časť - pravidlá pre riadenie mzdovej politiky, systém odvodu a dotácie jednotlivých fondov, nebude skôr pripravená.

Je to hrubé narušenie zásad, ktoré boli vytýčené pre zostavovanie plánu prvého roku prechodu na zdokonalenú sústavu riadenia a zároveň i prvého roku 4. päťročnice. Pri zavádzaní novej sústavy riadenia v n. p. Tatrasvit sa objavili niektoré nepriaznivé vplyvy, ktoré narušili celkový postup.

- Ako prvé je potrebné uviesť, že zásadné vyhlášky vlády, ktoré sa dotýkajú novej sústavy riadenia, boli vydané len v poslednom období so značným oneskorením - čiže neskoršie, ako tieto problémy boli riešené komisiami oboru.

- Doposiaľ nie je vyjasnená otázka právomoci a zodpovednosti MSP - obor - podnik.

Z toho dôvodu riaditelia podnikov v zmysle Zbierky zákonov, čiastky 42 zo dňa 23. septembra 1965 nemajú upravenú právomoc. Naväzuje to spätne i na právomoc námestníkov a vedúcich závodov.

- I pri všetkej snahe obor. riaditeľstva metodicky neboli doriešené také zásadné otázky ako je riadenie plánom (na tomto úseku sú len malé zmeny oproti doterajšiemu spôsobu plánovania).

- Na úseku tvorby a rozdeľovania HD sú metodicky nevyjasnené a ekonomicky nezdôvodnené niektoré prvky. Tak napr. ak podnik vytvára vyšší HD, nedostáva sa mu z jeho rozdelenia dostatočných prostriedkov (pri dnešnej platnej metodike) na zainteresovanosť či už osobnú, alebo podnikovú. Je to z toho dôvodu, že podnik okrem základného odvodu, ktorý odvádza v stanovenej výške na základe očakávanej úrovne, resp. dosiahnutej skutočnosti roku 1965, dostal predpísaný i dodatkový odvod vo forme tzv. ekonomickej úvahy, ktorý doposiaľ nebol podnikom dostatočne zdôvodnený a vysvetlený. Táto ekonomická úvaha v rozpise predstavuje cca 54 % z prírastku HD. Okrem toho podnik odvádza ďalší predpísaný odvod z prírastku HD vo výške 40 %, čím v rozpise je pre podnik ponechaná čiastka z vytvoreného prírastku HD vo výške cca 6 %. I keď v rozdelení HD je uvažované s príslušným podielom na úhradu požiadaviek vo fonde pracujúcich (mzdy, prémie) pre fond kultúrnych a sociálnych potrieb, nie je vyjasnená forma a metodika prídelov, resp. vytváranie prostriedkov pre fond obnovy, pre úhradu investičných úverov pre rezervný fond, s čím zatiaľ v návrhu plánu ročného i päťročného plánu nie je v zmysle platných smerníc oborového riaditeľstva uvažované.

- Na úseku odberateľsko-dodávateľských vzťahov nie sú doriešené také problémy ako dostatok PA vlákien, naprosto nedostačujúce sú prídely obalových materiálov i niektorých pomocných materiálov. A ako sa tento problém javí, nie je v možnosti oborového riaditeľstva, aby toto v krátkej dobe vyriešilo.

Posl. s. Rudolf Zíma: Vážení soudruzi, návrh prováděcího plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1966 zajišťuje podle doprovodné zprávy SPK na úseku dopravy nároky národního hospodářství na přepravu.

Doprovodná zpráva dále zjišťuje, že se však zpomaluje rozvoj moderních trakcí v důsledku zpoždění v dodávkách dieselových a elektrických lokomotiv, které pokračují i v roce 1966.

Zajištění potřeb národního hospodářství na úseku dopravy je ve srovnání se situací před dvěma až třemi roky jistě úspěchem. Domnívám se však, že je nyní třeba podrobněji se podívat i na otázku, jak ekonomicky doprava tento úkol zvládá.

Hospodářský výsledek resortu dopravy celkem za přímo řízené organizace skončí v roce 1965 ztrátou cca 1 397,8 mil. Kčs, což jest proti plánu na rok 1965 ztráta vyšší o 67,0 mil. Kčs.

V roce 1966 je hospodářský výsledek sestaven již podle nové plánovací metodiky, takže resort dopravy vykazuje také zisk ve výši 165,6 mil. Kčs, k čemuž bude však zapotřebí dotace ze státního rozpočtu ve výši 1 492,4 miliónů Kčs.

Výše dotace nutná k vyrovnání ztráty, která by jinak vznikla, není dána jen výší tarifů určujících příjmy za přepravu, o nichž víme, že nekryjí náklady dopravy ze známých důvodů; je rovněž ovlivňována výší nákladů, které závisí jednak na kvalitě řízení a organizace provozní práce v dopravě, jednak na objektivních podmínkách vytvářených stavem, tj. množstvím, rozsahem, kvalitou (parametry) základních provozních prostředků. Průběh provozní práce na úseku dopravy měl v roce 1965 vcelku vzestupnou tendenci - zlepšilo se plnění grafikonu vlakové dopravy, zmenšila se nehodovost, zkrátil se oběh vozů a i hospodářské výsledky r. 1965 budou příznivější než v předchozím roce. Dá se předpokládat, že tento konsolidační proces bude pokračovat i v roce 1966. Chtěl bych se proto ve svém diskusním příspěvku zabývat druhou stránkou věci, tj. tím, jaké objektivní vlivy působí nepříznivě na efektivnost dopravy a zda lze očekávat v plánu na rok 1966 zlepšení.

Je třeba otevřeně konstatovat, že i při vynakládání vysokých prostředků na modernizaci dopravy nejsou vytvářeny příznivé objektivní podmínky pro vyšší tempo snižování nákladů dopravní práce. Dodavatelské resorty neplní již po několik let své dodavatelské povinnosti v rozsahu a kvalitě, která je pro dopravu - a jejím prostřednictvím pro státní rozpočet - žádoucí. Uvedu alespoň několik případů.

Vývoj elektrické lokomotivy na střídavý proud typu S 489.0 je značně opožděn. Pro podstatné změny na prototypu nedodržely ZVIL Plzeň termín ukončení jejího vývoje 30. 9. 1964 a požádaly ministerstvo dopravy o povolení výjimky z technologické kázně na výrobu prvních 15 ks; dále sdělily, že dodávka plánovaná na IV. čtvrtletí 1965 nebude splněna.

Vzhledem k tomu, že ZVIL Plzeň neplní ani svoje závazky na vývoz do BLR, projednává se v současné době snížení plánovaného počtu 60 lokomotiv této řady pro ministerstvo dopravy v roce 1966 (včetně zmíněného skluzu) o 8 ks na krytí schodku pro export, s čímž z hlediska dopravy nelze souhlasit.

Zpožděný vývoj i dodávky těchto lokomotiv, i když lze toto zpoždění objektivně zdůvodnit, znamenají přece jen z hlediska dopravy, že nebude zahájen provoz na trati Kolín-Havlíčkův Brod ve lhůtě stanovené usnesením vlády č. 264/64. Z hlediska národního hospodářství dojde k nízkému využití kapacit v hodnotě 262 mil. Kčs a narušení postupu při výstavbě této progresívní trakce; znamená to i ztráty v provozních nákladech, v palivové bilanci, a ve svých důsledcích to vede k nedůvěře v novou techniku.

V roce 1965 mělo být ministerstvu dopravy dodáno od závodu Aero, Letňany 5 ks letadel Z-37 nulté série s tím, že v případě potřeby budou 1-2 ks zapůjčeny MZO na předvádění zahraničním zájemcům. Výroba nulté série však v roce 1965 zahájena nebyla a v současné době ze dvou prototypů tohoto letadla předaných ke zkouškám je v provozu pouze jeden. Tato změna podstatně ohrožuje zajištění potřeb zemědělství.

Na stavbách elektrické trati Velký Osek-Hradec Králové-Pardubice a Kolín-Havlíčkův Brod-Jihlava není plněn harmonogram dodávek a montáží pro některá pevná trakční zařízení od ČKD Praha a EZ Praha, ovlivňující nepříznivě postup celé stavby.

U naftových lokomotiv a motorových vozů dosahují prostoje z titulu garančních oprav 25-30 % a počty vozidel do garančních oprav přistavených jsou nepřípustně vysoké, např. u motorových vozů M-240 v některém měsíci bylo vyřazeno do garanční opravy až 50 % dodaných vozů. Závady, které tento stav zapříčiňují, nejsou prakticky ve výrobě odstraňovány.

Nejčastější závady:

- u motorových lokomotiv T-678 a T-679 (ČKD Praha):

vadná ložiska vstřikovacích zařízení;

- u převodové skříně, způsobující praskání klikových hřídelí (celkem 71 případů);

- u elektrické lokomotivy E-499 a E-669 (ZVIL Plzeň):

praskání rámů podvozků;

- elektrické lokomotivy E-469.1 (ZVIL Plzeň):

vysoká poruchovost nápravové převodové skříně.

Úhrnem lze konstatovat, že naše výroba způsobuje těmito závadami dopravě ztráty, které, myslím, by bylo možno užší a těsnější spoluprací obou resortů podloženou ekonomickými vztahy odstranit. Tím by se i dosáhlo příznivějšího celospolečenského výsledku.

l pro stavební výrobu i silniční hospodářství vyrábějí obě strojírenská ministerstva celou řadu klíčových mechanismů, které jsou limitujícím činitelem při postupné mechanizaci těchto prací. Většinou jde o stroje poměrně dobré kvality. Závadou však je nedostatečné krytí požadavků a v případě unikátní výroby i malý rozsah série dodávek.

Silniční vozidla v současné době u nás vyráběná i dovážená nevyhovují. Ve srovnáni s vozidly evropské úrovně jsou tato vozidla těžká, mají vyšší spotřebu pohonných hmot, menší životnost a jsou náročnější na údržbu a opravy. Za účelem odstranění těchto nedostatků požadovalo ministerstvo dopravy dílčí modernizace, které byly pojaty do usnesení vlády č. 375/1964. Úkoly se však neplní.

Vozidla, která budou dodávána v roce 1966, případně v roce 1967, budou stejně nízké technické úrovně jako vozidla dodávaná v letech 1964 a 1965. Rovněž i vývoj nových typů vozidel se soustavně opožďuje a je možné jej charakterizovat podle dosažených výsledků jako málo úspěšný. Příkladem je možno poukázat na vývoj a zavedení do výroby nového velkého autobusu Škoda 11. Tento typ autobusu je vyvíjen od roku 1960 a podle známých skutečností bude zaveden do sériové výroby až v roce 1967. Zpoždění nastává zejména v důsledku nedostatečné koordinace vývoje podvozkových orgánů, tj. motoru, převodovky a zadní nápravy. S tímto stavem nelze souhlasit.

Nejsvízelnější situace je ovšem v současné době u užitkových automobilů nosnosti 1,5 a 3 tuny.

Závěrem lze konstatovat:

Situace v dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi strojírenskými resorty a ministerstvem dopravy vykazuje typické nedostatky charakterizující současný stav našeho národního hospodářství. Československé strojírenství rozvíjí výrobní kapacity v těch druzích, které jsou určeny na export, často bez ohledu na porovnání ekonomické efektivnosti vývozu a dovozu. Tím jsou požadavky vnitrostátní dopravy uspokojovány až druhořadě.

Bude proto třeba zejména na tomto úseku dosáhnout takového stavu, který by byl nejvýhodnější pro naše celospolečenské zájmy.

Posl. s. Vlad. Varmuža:

Prováděcí plán na rok 1966 přináší náročné úkoly i pro veřejnou automobilovou dopravu. Objem výkonů veřejné automobilové dopravy dosahuje v plánu dalších přírůstků proti očekávané skutečnosti roku 1965, a to v tunách o 4,5 % a v tkm o 3,3 %. Obdobně jako v nákladní dopravě dochází k dalšímu růstu i v dopravě osobní, a to zhruba o 2,8 % proti skutečnosti, kterou očekáváme v r. 1965.

Porovnáme-li tyto přírůstky výkonů s růstem celkových výkonů dopravní soustavy zjišťujeme, že veřejná automobilová doprava dosahuje relativně nejvyšších přírůstků. To platí i ve vztahu k závodové dopravě silniční, proti které zaznamenává veřejná silniční doprava vyšší tempo růstu. Domnívám se, že takový vývoj, který ukazuje na možnosti progresívního rozvoje veřejné silniční dopravy, je plně opodstatněný a v plánu ještě není dost důrazně vyjádřen - je třeba uvážit, že uplatnění nových zásad řízení přinese snahu o urychlení reprodukčního procesu, což povede k dalším požadavkům na veřejnou silniční dopravu.

V souvislosti s tím bych chtěl upozornit na to, že právě z hlediska potřeb dalšího rozvoje veřejné silniční dopravy a z hlediska ekonomicky účelné dělby práce má plán na r. 1966 některá úzká místa. Je to zejména plán práce, ve kterém počty pracovníků jsou bohužel vážným limitujícím činitelem rozvoje veřejné silniční dopravy. Vždyť proti původní směrnici na r. 1966 obdržela veřejná silniční doprava téměř o 650 pracovníků méně. To pochopitelně podvazuje potřebný rozvoj komplexnosti dopravních služeb a je třeba počítat s tím, že část přepravních nároků, která by jinak mohla být zabezpečena veřejnou dopravou, bude s menší hospodárností zajišťovat doprava závodová.

Kromě toho stanovené počty pracovníků nezabezpečují snížení přesčasové práce, což je tím závažné již vzhledem k zákoníku práce. To je další velmi vážný důsledek, který vyplývá z plánu práce na r. 1966.

Obdobná situace je i v rozdělení bilancí vozidel na r. 1966. Ukázal jsem již na to, že veřejná silniční doprava zaznamenává vyšší tempo růstu. Tomu však neodpovídá rozdělení bilancí vozidel mezi veřejnou a závodovou dopravou. Domnívám se, že ekonomicky účelná dělba přepravní práce vyžaduje v dalším období přehodnotit zásady bilanční politiky a vozidla přidělovat především tam, kde budou s maximem hospodárnosti využívána.

Chtěl bych zdůraznit, že řešení všech těchto otázek nelze dále odkládat, a že je třeba je odpovědně řešit již v pětiletém plánu na léta 1966-1970.

Ve vztahu k zajišťování úkolů příštího roku bych se chtěl stručně zmínit o pojetí přepravní činnosti v nové soustavě plánovitého řízení, která se ve veřejné automobilové dopravě zavádí počínaje 1. lednem 1966. V souvislosti s novou soustavou bude třeba se nově orientovat a urychleně přejít od dosavadního administrativního řízení na bázi obchodního podnikání. To znamená změnit práci veřejné automobilové dopravy tak, aby cílem bylo především pohotové, kvalitní a úplné zabezpečení všech přepravních nároků požadovaných zákazníkem-přepravcem. Přitom je třeba vidět, že spokojenost přepravců bude v nové soustavě jedním z rozhodujících měřítek dobré nebo špatné práce veřejné silniční dopravy.

Nová situace v přepravní činnosti na základě obchodního pojetí si vyžádá neustálé rozšiřování přímého styku mezi dopravcem a přepravcem. K zajištění soustavného styku mezi oběma partnery bude napomáhat systém hospodářských smluv, který bude v průběhu roku 1966 uplatněn.

Tento systém umožní uzavírání hospodářských smluv nejen na období jednoho roku, případně období kratším, ale zejména na období delší, tj. více let, takže skýtá záruku stabilizace vztahů mezi přepravcem a dopravcem a i stabilizaci přepravní práce. Tím bude umožněn i plný rozvoj podniků veřejné silniční dopravy a rovněž i přepravce bude mít jistotu, že kontrahované přepravy budou plně a kvalitně zabezpečeny.

Přitom je třeba zdůraznit, že hospodářské smlouvy o přepravě a z nich vyplývající závazky podpoří zájem jak dopravce, tak i přepravce na vytváření daleko příznivějších předpokladů pro zabezpečování všech nutných podmínek pro co nejefektivnější realizaci požadovaných přepravních úkolů.

Další rozvoj veřejné silniční dopravy bude ovlivňován ekonomickými stimuly a bude spočívat na vzájemných dohodách mezi dopravcem a přepravcem a na kvalitě poskytovaných služeb.

K dosažení hospodárného způsobu provádění přepravních výkonů v silniční dopravě musí kromě dobře organizované hlavní činnosti přispívat i hospodárný provoz samotných vozidel.

A právě v této oblasti technické základny silniční dopravy existuje řada vážných nedostatků, které způsobují vysoké náklady na provoz vozidel.

Je skutečností, že o těchto nedostatcích ví jak Státní plánovací komise, ministerstvo financí a ministerstvo těžkého průmyslu, tak i držitelé vozidel několik let, a přesto jejich odstraňování je pomalé a v některých případech se situace dokonce zhoršuje. Uvedu několik případů:

1. Obnova vozidel je nedostatečná, značný počet vozidel je starších 10 let, která pak vyžadují nejen velkou potřebu oprav, ale i mnoho náhradních dílů.

2. Skladba - složení vozového parku neodpovídá potřebám dopravy, chybí značné počty málo a středotonážních specializovaných vozidel.

3. Není dostatek opravárenských kapacit, zejména u autobusů, těžkotonážních vozidel, nákladních přívěsů a návěsů; kvalita prováděných oprav je velmi nízká.

4. Situace v náhradních dílech je již prostě neudržitelná - jen pro ilustraci u sériově vyráběných vozidel Tatra 138 je situace dokonce horší než u starých vozidel.

5. Nové typy vozidel jsou velmi pomalu zařazovány do sériové výroby; tak je tomu např. u kloubového autobusu ŠM 11 a nové pětituny - typ N 540.

6. Do ČSSR jsou dovážena vozidla, která svými technicko-ekonomickými parametry neodpovídají požadavkům provozu, např. vozidla rumunské výroby Carpati a maďarské výroby Ikarus 620 a 630.

Jistě by bylo možno uvést další příčiny nehospodárného provozu vozidel, ale myslím, že ty, které jsem uvedl, jsou nejdůležitější. Proto je žádoucí, aby tyto nedostatky byly urychleně řešeny a odstraněny, zejména na úrovni Státní plánovací komise a v oblasti výroby a v resortu těžkého průmyslu tak, abychom za rok či dva se nemuseli k těmto otázkám vracet.

Největší podíl na přepravě osob v Jihomoravském kraji má v současné době veřejná autobusová doprava cca 36 % a do roku 1970 se předpokládá její růst na 37,1 %.

Největší podíl v přepravě osob má dělnická frekvence, která se pohybuje od 58 - 60 % a bude neustále úměrně růst, právě tak jako frekvence žákovská.

Veřejná silniční autobusová doprava ČSAD je prováděna v Jihomoravském kraji na 658 tratích, přičemž je na autobusovou síť napojeno 1836 obcí přímo, tj. 88,7 %, ostatní obce mají buď železniční spojení, anebo nejsou na přímé trati. Ve výhledu se předpokládá další napojování obcí, kde není žádné jiné spojení, ovšem to je značně závislé na bilanci autobusů pro ČSAD, která vzhledem k růstu výkonů v přepravě osob je stále nedostačující. I když se od r. 1960, kdy ČSAD měl průměrný stav autobusů 980 a vleků 238, projevil nárůst v roce 1965 na 1231 autobusů a 293 vleků, předpokládaná bilance nám v roce 1966 umožní nárůst jen na 1296 autobusů a 298 vleků a do roku 1970 na 1397 autobusů a ve vlecích dokonce předpokládáme pokles znovu na původní stav z roku 1965, tj. 293.

Vzhledem k velkému růstu výkonu v přepravených osobách a podstatně pomalejšímu a nedostatečnému růstu počtu autobusů nelze ve výhledu zabezpečit podstatný růst kultury cestování, neboť počet přepravených osob na 1 obsaditelné místo je v r. 1965 2293 a v r. 1970 se předpokládá 2281 osob.

Největší část bilance autobusů a celá bilance vleků musí přejít na obnovu vozového parku, poněvadž technický stav autobusů je velmi špatný. Vlivem nedostatečně prováděných generálních oprav má dnes ČSAD odepsáno přes 100 % - 676 autobusů a jen zbytek je v poněkud lepším technickém stavu. U vleků je stav ještě horší, neboť přes 100 % hodnoty má odepsáno 210 vleků a jen zbytek je v poněkud lepším stavu. Proto ještě dnes jezdí ČSAD s autobusy z roku 1947 (29 kusů), 1948 - 78 kusů a z r. 1949 - 84 kusů.

Vzhledem k uvedenému stavu není s to podnik ČSAD zlepšit kulturu cestování; jen s velkými potížemi zvládá ranní špičky v dopravě pracujících a žáků. Věci by značně prospělo zvýšení bilance vleků, které nyní dostáváme z Polska, avšak i bilance autobusů, hlavně nového typu Š 11 a kloubových by měla být zvýšena, a to podle provedených propočtů o cca 150 % na pětiletku. V současné době je rozhodující pro zlepšení situace rozložení pracovní doby v podnicích a zvyšování směnnosti, která jak v našem kraji, tak i celostátně poklesla.

Do r. 1970 nebudeme tedy při stávající bilanci autobusů a vleků moci zavádět nové tratě a nebudeme moci ani pokrýt požadavky železnice na převzetí dopravy tam, kde má být pro nerentabilnost zrušena místní trať, a to je celkem v 17 případech. Jakékoliv převzetí další dopravy navíc je podmíněno zvýšením bilance autobusů.

Soudruzi a soudružky, dále bych vás chtěl seznámit se stavem silniční sítě v ČSSR a jejím uvažovaném rozvoji do roku 1970.

Několik statistických údajů o silniční síti k 31. 12. 1964.

z toho podle správního členění připadá

Podle stavu sjízdnosti je na silnicích velmi špatných a špatných vozovek I. tř. 1601 km, II. tř. 3835 km, III. tř. 17 300 km.

Silničních mostů v ČSSR je celkem 26 421 o celkové délce 220 110 bm.

Podle druhu konstrukce k 31. 12. 1964 bylo z celkového počtu provizorních mostů 3155 o celkové délce 33 589 bm; z těchto provizorních mostů bylo dřevěných mostů 795 o celkové délce 9956 bm.

Podle stavu mostů (všech) k 31. 12. 1964 je v ČSSR špatných a velmi špatných silničních mostů 6483 o celkové délce 50 100 bm.

Z uvedeného statistického přehledu je patrný poměrně uspokojující stav silnic, pokud jde o bezprašnost vozovek, avšak signalizující stav, pokud jde o únosnost mostů. Škody, které způsobil přechod fronty po poslední světové válce na mostech, ještě nejsou ve všech krajích odstraněny.

Nejpalčivější je stav v krajích Východoslovenském, Středoslovenském, Jihomoravském a Severomoravském; ani v ostatních krajích není problém náhrady málo únosných mostů dosud vyřešen. V některých krajích - kromě již uvedených - tj. v Severočeském, Východočeském i Jihočeském zatíží přestavba mostů ještě plán investic a generálních oprav i po roce 1970.

Obdobně málo uspokojivý je stav únosnosti silničních krytů, podkladů a podloží, což prokázal stav silnic na jaře 1965 po jarním tání. Největší poškození bylo na úsecích značně dopravně zatížených. Škody ze snížení únosnosti vozovek rok od roku rostou. V roce 1963 činily 262 mil. Kčs a v roce 1965 již 1351 mil. Kčs.

Vzhledem k rozsahu silniční sítě v ČSSR a k různému dopravnímu významu i zatížení jednotlivých jejích částí byla již v roce 1963 vládním usnesením č. 286 silniční síť rozčleněna na vybranou a ostatní silniční síť, přičemž celková délka vybrané silniční sítě činí cca 13 000 km.

V naší republice není v souladu nárůst intenzity silniční dopravy se zkvalitňováním stavu silniční sítě, se zvyšováním její kapacity i únosnosti vozovek. V porovnání mezi rokem 1958 a 1964 vzrostl dopravní výkon v tunách o 61,3 % a v tunokilometrech o 66,3 %.

Přitom veškeré prostředky vydané na silnice vzrostly pouze o 15 %.

Vzhledem k stavu našeho národního hospodářství není únosné během 4. pětiletky zkvalitnit celou silniční síť. Dopravním průzkumem bylo dokázáno, že 46 % dopravního výkonu je prováděno na 18 % z celkové délky silniční sítě, na kterou ministerstvo dopravy se ve 4. pětiletce snaží usměrnit investiční prostředky a prostředky určené pro generální opravy silnic a mostů.

Přednostně je nutno upravit, tj. zvýšit únosnost, dopravní kapacitu a jízdní rychlost odstraněním hlavních dopravních závad, u části vybrané sítě silniční v délce cca 3600 km, do které jsou zahrnuty hlavně mezinárodní silniční tahy a silniční tahy celostátní i krajské důležitosti, mimořádně dopravně zatížené.

Vznik a vývoj rozsáhlých poruch v roce 1965 na silnicích v našem kraji (škody v objemu 180 mil. Kčs, což jest 4,5krát více než v r. 1964) prokazuje, že na značné části silniční sítě nastává totální rozpad nosných konstrukcí. Výzkumný ústav dopravní v Praze provedl v průběhu letošního roku v tomto směru šetření a dospěl k závěru, že dopravně zatížené vozovky ve značném rozsahu jsou již na mezi únavy a dožívají. To je vážná výstraha - silniční síť není tedy v patřičném tempu obnovována pro vzrůstající požadavky silniční dopravy. Zkušenosti ze socialistických a kapitalistických států prokazují, že je třeba tuto situaci řešit radikálně - rebilancí finančních prostředků a kapacit celého národního hospodářství, aby tak nedošlo k ochromení silniční dopravy, a tím i hospodářského života ve státě.

Odbor dopravy Jihomoravského krajského národního výboru vědom si značné zodpovědnosti na úseku rozvoje silniční sítě v kraji - iniciativně v průběhu roku zajišťoval maximum stavebních kapacit pro obnovu silniční sítě na léta 1966 až 1970. Provedená bilance zajištěných stavebních kapacit, i když naprosto nesplňuje požadavky rychlé přestavby nejdůležitějších silničních tahů, není však v souladu s dotací finančních prostředků vyčleněných pro silniční hospodářství na období 4. 5LP ústředními orgány. Na období let 1967-1970 (rok 1966 již nelze uvažovat) nejsou kapacity pokryty ve výši 307 mil. Kčs (tj. přibližná částka, kterou dostává Jihomoravský kraj na výstavbu, obnovu a údržbu silniční sítě na rok).

V současné době již ani přerozdělení finančních prostředků vydělovaných pro silniční hospodářství v rámci republiky mezi kraji nemůže zabezpečit požadovaný rozvoj silniční dopravy. Odbor dopravy Jihomoravského krajského národního výboru vypracoval v souladu s vládním usnesením č. 286/63 (o dlouhodobém rozvoji silnic) koncepci rozvoje silniční dopravy do roku 1970, která byla schválena v dubnu 1964 v radě Krajského národního výboru v Brně a poté v ekonomické komisi KV KSČ. Koncepce byla charakterizována jako minimální, ale důležitý je požadavek rozvoje silnic v kraji. Předpokládala totiž, že do roku 1970 (v rámci investiční výstavby a generálních oprav silnic a mostů) přestavíme 32 % vybrané silniční sítě v kraji a 90 % špatných a nevyhovujících mostů. S ohledem na vydělované prostředky ústředními orgány je již dnes patrné, že ani toto minimum nebude možno v plném rozsahu realizovat.

V zájmu rozvoje silniční sítě v Jihomoravském kraji je nutné poukázat i na tu skutečnost, že v celostátních bilancích prostředků věnovaných na úpravu silnic nebylo až dosud přihlíženo k potřebám silniční dopravy. Uvádím proto dále některé závěry, ke kterým dospělo Středisko pro rozvoj silnic a dálnic při průzkumu dopravy v letech 1962-1963. Výsledky průzkumu prokazují nesoulad u našeho kraje mezi délkou silniční sítě (13,3 % z celkové délky silnic v ČSSR), jejím dopravním výkonem (14,7 % z dopravního výkonu v ČSSR) a dotaci finančních prostředků (pouze 11,9 % z celkové finanční dotace v ČSSR). Velikost dopravního výkonu je jedním z ukazatelů pro ekonomické vynakládání finančních prostředků na výstavbu a úpravy silniční sítě. Máme za to, že určité proporce přídělů prostředků pro jednotlivé kraje musí vycházet z jejich potřeb, má-li být zajištěna jejich správná ekonomická účinnost.

Při porovnání procenta špatných a velmi špatných silnic je náš kraj v celostátním pořadí nejhorších silnic na třetím místě, což v porovnání s oběma předcházejícími kraji (Košice, Plzeň) je další nevýhodou, jelikož se jedná o kraje s cílovou dopravou. Z hlediska dopravních výkonů mají silnice v kraji především celostátní a mezinárodní význam, což je patrné z toho, že tzv. vybraná silniční síť tvoří v Jihomoravském kraji 18 % z celkové délky silnic v ČSSR a část této vybrané silniční sítě, na kterou se má v následujících letech soustředit modernizace a homogenizace silnic, tvoří v našem kraji 15,6 % z celkové délky této sítě v ČSSR.

Považujeme za logické, že jednou ze základních předpokladů pro správnou bilanci finančních prostředků a kapacit vyčleňovaných ústředními orgány pro silniční hospodářství je rozdělení prostředků podle ukazatelů, jako je délka silniční sítě, rozsah vybrané silniční sítě, délka části vybrané silniční sítě (supervybraná silniční síť), dopravní výkon silnic a současný technický stav vozovek. Nerespektování těchto zásad v minulosti přineslo našemu kraji zaostávání silniční sítě za potřebami dopravy.

Pro zkvalitnění silniční dopravy v jednom z hlavních dopravních směrů činí se přípravy k zahájení výstavby dálniční sítě ve 4. pětiletce, a to především propojením největších měst naší republiky, to je Prahy, Brna a Bratislavy. Po vybudování tohoto dálničního tahu bude následovat výstavba dálnic Praha-Plzeň-Rozvadov (NSR), Praha-Ústí n. L. (NDR), Praha-Hradec Králové-Náchod (Polsko), Brno-Ostrava (Polsko), Bratislava-Trenčín-Žilina atd.

Výstavba dálniční sítě bude velkým přínosem pro zkvalitnění a zhospodárnění silniční dopravy, pomůže zvýšit turistický ruch a bezpečnost jízdy a zlepšit dopravní podmínky na průjezdních úsecích měst ležících na hlavních silničních tazích.

Problémy výrobních organizací řízených krajskými národními výbory, to je národních podniků Silnice, jsou jednak v pracovnících, jednak ve vybavení základními fondy. Celkový jejich výkon okolo 1,6 mld Kčs ročně, v něm převládají generální opravy (66,5 %), je zajišťován ročně asi 21 300 pracovníky. V tomto počtu jsou zahrnuti i pracovníci v lomech (8 krajů) a v Prefách (5 krajů) s objemem výroby 155 mil. Kčs (lomy) a 14 mil. Kčs (v Prefách.

Plán práce se trvale neplní, např. za první pololetí 1965 byl pod stavem o 782 pracovníky. Výkony vykazují klesající tendenci vlivem přechodu na pracnější prvky, ale i v důsledku nedostatečné vybavenosti strojními fondy a též jejich schátralým stavem.

Opotřebení již celostátně přesahuje 85 % a někde dokonce i 90 %. Při průměrném ročním odpisovém procentu 12,7 % je to signalizace vážného stavu, který by měl být do roku 1970 řešen.

Důsledky se promítají i do lomařské výroby, jejíž zvýšení je vzhledem k nekrytým potřebám kameniva velmi žádoucí.

Vzhledem k stavu silniční sítě bylo by zapotřebí soustavně zvyšovat jejich vybavenost.

Značné závady jsou stále ještě ve velkém počtu akcí, které jsou těmto podnikům zadávány. Je třeba zlepšit v tomto směru práci investorských útvarů a akce soustřeďovat do souvislých velkých celků na nejdůležitějších silnicích, čímž se vyhoví jak požadavkům provozu, tak i požadavkům efektivnosti výroby. Podniky však musí podstatně zlepšit organizaci práce a zvýšit směnnost na prováděných akcích tak, aby tyto byly ukončovány v daleko kratším čase než dříve.

Bezpodmínečně je třeba rozšiřovat výrobu kameniva a využít k tomu hlavně pojízdných drtících souprav, které je ovšem třeba dovézt.

Zlepšovat je třeba i kvalifikaci pracovníků na podnicích; celostátně nedosahuje předepsaného vzdělání 48 % technicko-hospodářských pracovníků, z toho na ředitelstvích 34,0 % a na závodech 53,0 %.

Nadále je třeba, aby se silniční podniky a jejich řídící orgány zaměřily na doplnění a obnovu strojního vybavení výkonnými stroji a na zkvalitňování kádrů.

Pokud jde o organizace údržbové, o okresní správy silnic řízené okresními národními výbory, projevuje se zde nedostatek pracovníků, kteří jsou nadto ještě přestárlí. Situace v mechanizaci prací údržbových je zcela neuspokojivá. Tím chybí i atraktivnost tohoto zaměstnání, snižovaná ještě i nepoměrně nízkým průměrným výdělkem, který je teprve pro rok 1966 alespoň částečně zlepšen.

Potřeba prací údržbových však stále roste. Stačí poukázat například na nutnost vodorovného značení silnic, osazování nových bezpečnostních zařízení, reflexních značek apod. Ani řídící aparát není na výši. Chybí mu kvalifikace, inženýr se v údržbě silnic téměř nevyskytuje - až na 3 případy ze 105 organizací.

I zde je třeba postupně vylepšit stav strojního vybavení a kvalifikaci řídících pracovníků.

Obnova a vybavení strojního parku, jehož nynější reprodukční hodnota je pouze 180 mil. Kčs celostátně, by si vyžádala do roku 1970 minimálně 545 mil. Kčs, pro stavební investice 50 mil. Kčs, zatímco příděl předpokládaný směrnicemi SPK, je o 430 mil. Kčs nižší.

Soudružky a soudruzi, ve svém diskusním příspěvku jsem chtěl ukázat na jeden důležitý úsek našeho národního hospodářství a myslím, že bude snahou nás všech věnovat co největší pozornost naší silniční dopravě. Je to v zájmu jak našeho národního hospodářství, tak v zájmu obranyschopnosti naší ČSSR.

Posl. s. Vincenc Červinka: Soudružky a soudruzi poslanci! Na dnešní schůzi pléna NS se zabýváme plánem rozvoje národního hospodářství a návrhem rozpočtu na příští rok.

Z důvodové zprávy přednesené místopředsedou vlády s. ing. Černíkem vyplývá, že stanovené úkoly jsou mobilizační a že k jejich splnění bude třeba odborných a organizačních schopností vedoucích hospodářských pracovníků, jejich politického rozhledu a umění jednat s lidmi.

Bez zvýšené náročnosti vůči každému pracovníku, bez zvyšování uvědomělé pracovní kázně bychom stěží zvládli náročné úkoly příštího roku.

V denní masově politické práci bude třeba pracujícím vysvětlovat, že vžitá móda mnohých lidí kritizovat vše jenom směrem nahoru, při přehlížení a omlouvání nedostatků na vlastním pracovišti, je krajně nesprávná a pro společnost škodlivá.

Z malých nedostatků vznikají velké, a proto je třeba, aby stranické a společenské organizace s větší odvahou odhalovaly a odstraňovaly nedostatky na vlastních pracovištích a objektivně také poukazovaly i na nedostatky vyšších orgánů.

V gottwaldovském okrese z 32 ústředně řízených podniků 30 překračuje od začátku letošního roku plány výroby ve všech ukazatelích přes 100 %.

Hrubá výroba byla splněna v závodech okresu na 102,7 %, výroba zboží na 102,8 % a export na 104,7 %.

Dobře si vedou i podniky MH a služeb a JZD a státní statky v plnění nákupu živočišných výrobků.

Ozimy byly přesety a zimní orba je provedena.

V souvislosti s dnešním projednáváním plánu jsem si ověřil v národním podniku "Svit", jak mají připravený plán na rok 1966. Chtěl bych podotknout, že tento podnik i v letošním roce úspěšně plní své úkoly.

Proti roku 1964 byla zvýšena výroba obuvi více než o 4 milióny párů. Úspěšně jsou plněny i kvalitativní ukazatele a na kvalitativním ocenění získal podnik 1 100 000 Kčs.

Produktivita práce se zde zvýšila o 3,4 % a do konce října bylo dosaženo 15 mil. Kčs nadplánovaného zisku.

Národní podnik "Svit" plnil poměrně dobře stanovené úkoly i v minulosti. Pravdou však je, že letošním plnění je daleko lepší než v minulých letech a je to v určitém směru i zásluhou nové soustavy řízení, která je zde experimentálně uplatňována od 1. 1. 1965.

Mezi podnikem a jeho odběrateli se v letošním roce podstatně zlepšily i dodavatelsko-odběratelské vztahy.

Podnik se v průběhu roku snažil vyhovět přáním svých odběratelů. Mohou být však připomínky ze strany soudružek poslankyň ohledně kozaček. I tuto situaci jsem si u soudruha ředitele a dalších zodpovědných pracovníků podniku ověřoval.

Veřejně o těchto otázkách hovoří jak zástupci obchodu, tak i zástupci výroby velmi opatrně, takže to vypadá tak, že sice poptávka po tomto druhu obuvi není zdaleka kryta, ale viníka nelze najít.

Skutečnost je taková: Obchod předběžně požadoval od výrobce v letošním roce 776 000 párů. Výrobnímu podniku se to zdálo málo a nabídl 1 010 000 párů, obchodu se to zdálo moc. Nakonec se počátkem ledna letošního roku dohodli na 700 000 párech. Na toto množství kozaček si výrobní podnik zabezpečoval v plánu materiál i výrobní kapacitu. Situace se poněkud změnila až tenkrát, kdy se začalo tvořit nové oborové ředitelství Obchodu obuvi.

Vedoucí pracovníci oborového ředitelství přijali nabídku výrobce a dodatečně zvýšili požadavek na kozačky na 1 400 000 párů. To již ovšem nastaly potíže ve výrobní kapacitě a v opatřování materiálu. Nakonec výrobní podnik problém vyřešil a požadavky vnitřního obchodu byly plně uspokojeny. Proč přesto poptávka není plně kryta? Na to již odpovědět nemohu, snad by na to mohl odpovědět ministr vnitřního obchodu s. Uher.

Velkoobchodní sklady dostaly od výroby do 30. 9. 1965 451 000 párů a do 30. 10. 1965 800 000 párů. Kdyby tyto kozačky byly ihned expedovány do prodejen a kdyby byly prodávány obdobně jak v prodejnách "Svitu" již koncem září, nemuselo by dojít k panice, kterou dnes pozorujeme u mnohých obchodů s obuví.

Myslím si vůbec, že by ministerstvo vnitřního obchodu mělo promyslet současný stav vánočního trhu. Pracovníci vnitřního obchodu stále shromažďují fondy zboží k vánocům místo toho, aby se běžně prodávalo.

Domnívám se, že dnes je situace jiná a vánoční trh by měl začínat ne v prosinci, ale již koncem října nebo začátkem listopadu. Kdyby se toto uskutečnilo, pak by se nákupy neprováděly na poslední chvíli a často i neuváženě. Mimoto tento způsob prodeje také podporuje mezi pracujícími snahy o vyplácení prémií, všelijakých vánočních a novoročních příplatků - těsně před vánocemi, aby mohli využít zvýšené nabídky obchodu. Kolik pracovního vypětí to vyžaduje od pracovníků obchodu, každý z nás to dovede posoudit.

Národní podnik "Svit" je poměrně dobře připraven i na plnění úkolů obsažených v plánu příštího roku. Přesto, že má výrobní kapacity vesměs využity na 2 směny, zvýší výrobu obuvi oproti letošnímu roku o 1 300 000 párů. Bude to převážně obuv z plastických hmot. Změní se podstatně i technologický proces a ve větším rozsahu se bude obuv vyrábět progresívnějším odlévaným způsobem z pasty PVC. O tuto obuv má zájem i zahraniční obchod. I tradiční výrobky v pánské a dámské obuvi budou vyráběny s vysoce kvalitní podešví a podpatkem z nových materiálů.

V technologii spoléhá podnik především na další rozvoj obuvi napínané lepením bez hřebíků, s předem opracovanými podešvemi na výkonných strojích z dovozu i vlastní výroby.

Velké problémy jsou v podniku se získáváním pracovníků. Vysoké procento žen a krajní nedostatek bytů pro mladé vyučence způsobuje značnou fluktuaci, která ročně činí až 3500 lidí. Poněvadž získání takového počtu pracovníků není jednoduché pro pásovou výrobu, při celkovém nedostatku pracovních sil, spolupracuje "Svit" velmi dobře a úspěšně se svými patronátními JZD.

Po dohodě s těmito družstvy zaměstnává mladší družstevnice a družstevníky z rostlinné výroby v době vegetačního klidu 4-5 měsíců, což je prospěšné jak pro podnik, tak i pro JZD. V letošním roce do dnešního dne jich bylo přijato 512. Tito lidé pracují ve Svitu již více let, jsou zhruba zapracováni a proto se kvalita výrobků nezhoršuje. Tato spolupráce přináší oboustranné dobré výsledky a spokojenost.

Také v zabezpečování materiálu pro výrobu na rok 1966 došlo zlepšením odběratelsko-dodavatelských vztahů k celé řadě dohod.

Poměrně nejhorší situace je v zabezpečování některých materiálů chemických, bez nichž se obuvnická výroba neobejde. Celá řada materiálů, které byly dříve chemickým průmyslem běžně dodávány, začínají být nedostatkovými.

O jaké materiály a o které dodavatele jde: Moravské chemické závody, Ostrava na požadavek dodávky 450 tun titanové běloby, bez níž nelze vyrábět gumovou obuv a vůbec žádnou obuv světlých barev, daly příslib jen na dodávku 200 tun. Na požadavek 700 tun sirníku sodného hodlají dodat pouze 450 tun.

Chemické závody W. Piecka, Nováky nepokrývají z poloviny až ze dvou třetin požadavky na PVAC, směsi a granuláty PVC, ze kterých se vyrábějí kvalitní podpatky na obuv a "Svit" jich potřebuje přes 7 miliónů.

Obdobná situace je s vývozem a dovozem umělých usní. Těchto nedostatkových materiálů pro obuvnický průmysl je celá řada. Nevím však, jak se to srovnává s novou soustavou řízení, když podniky chemického průmyslu místo zvyšování dodávek svých výrobků říkají obuvnickému průmyslu: Od nás obdržíte jen toto, zbytek si dovezte, my totiž tyto výrobky také musíme vyvážet, protože jsme na tom hmotně zainteresováni.

Takové působení nové soustavy nás ani neobohatí, protože my tento materiál vyvezeme za světovou cenu a zpět ho zase dovezeme za stejných podmínek. Takové manipulace naši společnost neobohatí, ale naopak nám to v hospodářském životě způsobuje komplikace v dopravě, v administrativě apod.

Podle mého názoru by bylo prospěšné uskutečnit v takových případech rozumnou koordinaci v exportu, rozumně vyřešit materiální zainteresovanost, abychom vyváželi do světa práci našich lidí místo materiálu, který pro výrobu sami potřebujeme.

Pokud se týká přípravy plánu kvalitativních ukazatelů pro rok 1966, pak tato příprava vázla. Koncem srpna bylo zabezpečování úspor na nákladech a pracovních silách opožděno proti minulým letům o 3 měsíce. Po poradě ve vedení a se společenskými organizacemi bylo rozhodnuto vyplatit zálohu na celoroční úspěšné výsledky ve výši 5 miliónů korun. Soudruzi byli za tento počin všemi možnými institucemi kritizováni. Výsledky však hovoří o tom, že postupovali správně. Ihned nato se zvýšila iniciativa pracujících, bylo podáno 900 námětů a TOO, a celoroční úkol ve snížení nákladů je na příští rok zajištěn.

V produktivitě práce schází ještě zajistit 20 % na stanovený úkol.

Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že ještě není ani konec roku, pak jsou všechny předpoklady k zajištění i tohoto úkolu. Pracující n. p. "Svit" úspěšně plní úkoly po řadu let. Je však třeba říci, že i v tak dobře organizovaném podniku jsou stále značné rezervy, které třeba odhalovat a účelně využít. Jsem přesvědčen o tom, že pracovníci "Svitu" udělají všechno pro to, aby úkoly, stanovené podniku na rok 1966, úspěšně splnili.

Posl. Kotrba: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, k projednávání kapitol návrhu plánu rozvoje národního hospodářství a státního rozpočtu na rok 1966 chci říci, jak asi vypadá příprava podniků a závodů našeho kladenského okresu.

Jako každý rok, tak i letos závody a podniky kladenského okresu sčítají výsledky své celoroční práce, předkládají svým pracujícím úspěchy dosažené spoluprací všech dělníků, techniků, orgánů KSČ, ROH, ČSM a vedení závodu a podniku, prostě bilanci všeho toho, co pracující našeho okresu přinesli během roku naší socialistické společnosti, aby tak přispěli k posílení státního rozpočtu. Zároveň pracující našeho okresu jsou dobře připraveni k plnění státního plánu. Příprava na pětiletku je zajišťována všemi našimi pracujícími tak, abychom nemuseli dovážet tolik obilí, ovoce, masa i jiných produktů, které jsme schopni ve velké míře si sami vyrobit.

V podnicích a závodech kladenského okresu byla projednávána příprava plánu na příští rok 1966 již v červnu a červenci tohoto roku. Po odevzdání návrhů plánu se v podnicích a závodech zabývali možností dalšího zprogresívnění plánu. Tak ve Spojených ocelárnách, n. p., Kladno, návrh plánu jak na rok 1966, tak i na čtvrtou pětiletku vyjadřuje snahu na docílení co nejrentabilnější výroby, o čemž svědčí zavádění cenově nejvýhodnějších výrobků a zvyšování podílu ušlechtilých druhů vyráběného materiálu. Podnik nejen zajišťuje v návrhu plánu na rok 1966 daný rozpis ve výrobě zboží, ale dokonce jej i překračuje o více než 23 mil. Kčs. Změna struktury výroby příznivě působí na zvýšení úspor vlastních nákladů na výrobu. Jde zejména o materiálové náklady, u kterých dochází k výraznějšímu poklesu. Pokud jde o investiční výstavbu v příštím roce, obdržel podnik závaznou směrnici pouze v členění na jmenovitě schvalovanou a limitovanou výstavbu. Podnik promítl do plánu nižší rozpis u oborových investic centrálně plánovaných ve výši 14 mil. Kč. V této kategorii staveb nebude v příštím roce zahájena žádná stavba. Dokončeny mají být stavby rozšíření odělení Anticoro a vývojový poloprovoz. Podnikové investice jsou v tomto závodě zajišťovány vesměs ve vlastní režii.

Obtížná situace při stavbě plánu pro příští rok vznikla u všech národních podniků kladenského uhelného revíru. U všech podniků dochází k poklesu těžby při zpevnění kvalitativních ukazatelů (překročení tržeb a snížení vlastních nákladů). Počítá se, že v příštím roce klesne těžba proti plánu letošního roku o 155 000 tun. Z tohoto hlediska je třeba kladně hodnotit úsilí pracovníků kladenských dolů, jakým způsobem se snaží zabezpečit úkoly v plánu na rok 1966. Na všech podnicích zaměřili pozornost na další zlepšení sortimentu těženého uhlí, jeho kvalitu, a tím na překročení tržeb.

Velkou pozornost věnovali rozborům vlastních nákladů. Výsledkem těchto prací je soubor technickoorganizačních opatření, které byly vypracovány ve všech podnicích a v nichž jsou rozpracovány úkoly na maximální využití porubních front, na zavádění progresívních dobývacích metod, na přehodnocení dobývacích okrajových slojí a v neposlední řadě na snížení nákladů výrobní i správní režie. Technickoorganizační opatření dále sledují konkrétní opatření k zajištění zkrácené pracovní doby a na stabilizaci pracovních sil. Všechny doly kladenského revíru uzavřely hodnotné závazky na počest XIII. sjezdu KSČ, ve kterých se nejlépe odráží pochopení našich havířů pro potřeby národního hospodářství. Znamená to, že závazky nejsou zaměřeny na zvyšování těžby, ale právě na kvalitativní ukazatele plánu. Kupříkladu havíři z n. p. Zápotocký ve svém závazku si zpevňují hospodářský výsledek bez zvyšování těžby o 3 mil. Kčs.

Také v n. p. Kablo, Kladno byl návrh plánu na rok 1966 vypracován se snahou docílit rentability u všech výrobků. Proti rozepsanému směrnému číslu ve výrobě zboží zvýšit si podnik úkol v návrhu plánu na příští rok o 34 mil. 400 tis. Kčs. Tato zvýšená výroba je plně zajišťována odbytem, i když požadavky odběratelů nejsou ještě plně uspokojeny. V návrhu plánu dodržuje podnik i další stanovené ukazatele, jako např. snížení nákladovosti, dodávky pro tržní fondy, relaci mezi produktivitou práce a průměrnými výdělky. Přesto je třeba vidět, že výroba pro tržní fondy má nízký trend a u dodávek pro export jde podnik v návrhu plánu hluboce pod letošní očekávanou skutečnost. Tento pokles je z velké části zapříčiněn názorem vyšších hospodářských orgánů, že vývoz kabelů je nerentabilní. V této otázce bude třeba, aby tyto orgány posoudily rozbor, který podnik předložil oborovému ředitelství závodů silnoproudé elektrotechniky, ministerstvu zahraničního obchodu a vývozní společnosti Feromet a který dokazuje naopak hospodárnost exportu kabelových výrobků.

Do plánu investiční výstavby zařazuje podnik dvě rozestavěné akce z letošního roku, a to rekonstrukci v závodě Kladno a rekonstrukci kotelny ve Velkém Meziříčí. Obě tyto akce jsou dokumentačně zajištěny. Jako nové stavby budou v příštím roce zahájeny 4 akce nevýrobního charakteru v celkové hodnotě 1 mil. 856 tis. Kčs, jejichž vybudování je nutné pro zajištění výroby v dalších letech. Stavby jsou zajištěny kapacitními smlouvami, projektovou a rozpočtovou dokumentací i finančními zdroji.

Národní podnik Bateria, Slaný jako jediný výrobce baterií v republice přijal v návrhu plánu na příští rok vyšší úkol ve výrobě zboží proti rozpisu o 4 mil. 114 tis. Kčs. Přesto podnik nepokrývá plně požadavky odběratelů v důsledku nedostatečné kapacity, zejména v oboru kapesních a tužkových baterií. Velmi vážným dosud nevyřešeným problémem je otázka rovnoměrného dovozu a dostatečného množství elektrotechnického burelu, kterého dosud chybí podniku pro příští rok 10 tun, tj. asi čtvrtina celoroční spotřeby.

I přes nedostatky, které jsou dosud u některých závodů, jejichž základní podnik je mimo okres, hlavně pokud jde o neznalost některých ukazatelů plánu vyplývajících z nových zásad řízení, lze hodnotit přípravy plánu na příští rok dobře. Je třeba vyzdvihnout a kladně zhodnotit úsilí všech pracovníků za snahu po odhalení rezerv a zajištění všech úkolů.

V závěru je třeba říci, že při zajišťování úkolů plánu na rok 1966 se kladně projevila ve všech závodech aktivní účast pracujících. V tomto období byla na závodech svolána celá řada aktivů funkcionářů, na závodech se konaly technickoekonomické konference, porady nejlepších pracovníků, veřejné schůze atd. Ze strany pracujících byla celá řada konkrétních připomínek, co a jak na kterém pracovišti je potřeba zlepšit. Byly i kritické připomínky k nedostatkům, které byly již dříve kritizovány, nebo jsou všeobecně známy a náprava je prováděna příliš zdlouhavě.

Tak v celé řadě závodů přišli pracující s podnětnými návrhy na zlepšení hospodárnosti, zvýšení kvality, upevňování a dodržování pracovní a technologické kázně, na zlepšení rentability některých výrobků snižováním jejich pracnosti. V této souvislosti byly dobře využity zkušenosti získané při prověrce rentability, která probíhala na všech závodech zpočátku roku a která sama o sobě přinesla celou řadu hodnotných podnětných návrhů. Na základě diskusních příspěvků pracujících na schůzích, aktivech a poradách a na základě technicko-organizačních opatření byly uloženy celé řadě pracovníků konkrétní úkoly. Na některé úkoly byly uzavřeny čestné závazky na počest XIII. sjezdu a osobní účty úspor jak jednotlivců, tak i kolektivů a některé z těchto závazků se kladně projevují již ve výsledcích plnění plánu letošního roku. V tomto období příprav plánu se úspěšně rozvinula v podnicích a závodech kladenského okresu také "soutěž o průkaz technika a inženýra", její výsledek je, že k 1. 11. 1965 bylo do soutěže zapojeno již 1776 techniků a skutečně dosažená úspora je 129 mil. 800 tis. Kčs.

Kladem bylo, že v průběhu příprav nebylo diskutováno o nemožnosti naplnění směrných čísel plánu, ale že ve většině podniků a závodů se prováděla opatření, která vedla k zajišťování úkolů.

Posl. S. Růžička:

Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, nová soustava zdokonaleného plánovitého řízení našeho hospodářství, kterou začneme uplatňovat v roce 1966, pro který právě projednáváme návrh plánu a rozpočtu předpokládá mj. i zabezpečení dostatku elektrické energie pro všechny úseky, zvláště pak pro výrobní odvětví.

Není představitelné v nové soustavě omezovat účelnou spotřebu. Náš průmysl a zemědělství, ale i domácnosti, obchod a všichni ostatní spotřebitelé musí mít zajištěny takové dávky energie, aby mohli bez obtíží plnit všechny úkoly dané jim státním plánem a přitom mohli i kulturně žít.

Energetika má nesporně primární význam pro celé národní hospodářství. A základem pro úspěšné plnění úkolů je zabezpečení výroby ušlechtilé elektrické energie. Proto již od osvobození věnujeme značné prostředky na výstavbu nových elektráren, aby byl zajišťován potřebný předstih energetiky. Spotřeba elektřiny rok od roku roste, v posledních letech u nás se projevuje růst okolo 10 % ročně. Předpokládáme, že v 80. letech dosáhneme spotřeby na 1 obyvatele kolem 10 000 kWh ročně. Dnešní spotřeba na 1 obyvatele je cca 2000 kWh, což je na úrovni řady vyspělých států.

U energetiky vidíme 2 hlavní stránky. Je to na prvém místě výroba a pak nízkoztrátový rozvod a spotřeba. Výrobě jsme věnovali velkou pozornost a výsledkem je řada velkoelektráren, které jsme s velkými náklady vybudovali a dále budujeme. V našich podmínkách je nejefektivnější v této době využívat parních elektráren na spalování hnědého uhlí. Hnědého energetického uhlí máme zatím dostatek a v důsledku ekonomického způsobu jeho těžby je výroba elektřiny poměrně levná. Staré - neekonomické elektrárny postupně musí být rušeny, protože jejich náklady na vyrobenou kWh jsou často desetkrát i vícenásobně vyšší, než v moderních elektrárnách. Vodní díla v naší republice nemohou hrát větší úlohu pro omezenost vodních zdrojů. Dnes se výrobny na vodních elektrárnách podílí přibližně jen 9 % na celkové výrobě elektřiny a za deset let bude tento podíl sotva pětiprocentní. Protože perspektiva tepelných elektráren na pevná paliva není již dlouhodobá, musíme urychleně zajišťovat náhradu. Naším již dnešním významným úkolem je zajišťovat usilovně rozvoj a výstavbu jaderných elektráren. Na tomto úseku bude třeba nasadit podstatně rychlejší tempo, máme-li po dvaceti letech mít zajištěn plynulý přechod v zásobování elektřinou z dožívajících uhelných elektráren na jaderné.

Naše zásoby tuhých paliv nebudou moci zajišťovat již kolem roku 1975 celý nutný přírůstek energie a musíme proto nalézt jiné zdroje primární energie.

V současné době budujeme u nás za účinné pomoci Sovětského svazu první jadernou elektrárnu, která sice nebude mít významný vliv na energetickou bilanci, ale na základě zkušeností, získaných při vývoji a výstavbě na realizaci dalších obdobných elektráren podstatně již většího výkonu.

Průmyslový výbor pro hlavní výrobní odvětví a dopravu vzhledem k důležitosti problematiky ustavil ze svých členů komisi pro sledování rozvoje a využití atomové energie. Již první poznatky této komise přesvědčují o značných úspěších pracovníků našeho výzkumu, ať již při ČSAV nebo ve strojírenství. Viděli jsme doklady dosavadních výsledků, které jsou v některých směrech na nejvyšší úrovni. Např. soudruzi v plzeňské Škodovce vyřešili určité problémy technologie oceli, se kterými si nevědí dosud rady vědci v nejvyspělejších státech na světě. A obdobně i v řadě dalších úseků si soudruzi dobře vedou. - Druhou stránkou však je otázka, jak rychle se přistupuje k realizaci získaných poznatků. Návratnost jistě nemalých prostředků vkládaných do výzkumu závisí na rychlosti realizace výsledků. Toho jsou si soudruzi v Plzni vědomi a věřím, že s pomoci resortu učiní maximum pro úspěšný další rozvoj atomové energetiky.

Jak jsem uvedl, věnujeme velkou pozornost budování výroben elektřiny. Ale má-li být využita vysoce efektivně vyráběná energie s minimálními ztrátami, musí se věnovat podstatně větší pozornost rozvodům elektřiny. Zatím se realizuje postupně výstavba hlavních tahů na napětí 400 kV. Po jejím konečném zapojení dostaneme se na světové parametry minima ztrát, i když již dnes jsme mezi státy, které mají nejmenší ztráty v hlavních rozvodech. Naše slabé místo je stále ještě v podružných rozvodech, zvláště v distribučních sítích, které vyžadují urychlenou rekonstrukci. Pokud jsem informován, pracovníci resortu energetiky jsou si toho vědomi a potřebné práce v rámci možností zajišťují. Jsou to úkoly, které se nezvládnou během roku, ale dlouhodobě. Domnívám se však, že již v roce 1966 bude třeba učinit maximum v rámci daných prostředků.

Soudružky a soudruzi, jak je v plánu na rok 1966 zabezpečena plynulost v zásobování elektrickou energií?

V letošním roce souhrn příznivých okolnosti se projevil ve zlepšení zajišťování požadavků všech spotřebitelů energie. Jednak jsme přecházeli z minulého roku s novými zdroji a pak - pro energetiku příznivé meteorologické podmínky umožnily využívat dostatek vody v hydroelektrárnách.

Do roku 1966 nevstupujeme s tak příznivými podmínkami. Jednak plánované nové zdroje z elektráren Ledvice a Vojany nebudou v plném rozsahu včas k dispozici. Také nemůžeme počítat s obdobnou situací ve vodních elektrárnách - a také bychom si to ani nepřáli. Dovoz elektřiny tedy bude pro nás doplňujícím zdrojem chybějících výkonů a v tomto směru budeme muset být co nejlepšími hospodáři.

Naše výrobny elektrické energie budou v příštím roce pracovat tak, aby v průběhu letních měsíců byly prováděny generální opravy a rekonstrukce výroben, aby pak byly schopny v zimních měsících provozovat zařízení v maximálních parametrech a v bezporuchovém provozu. V tomto smyslu se organizují všechna opatření i ze strany USE.

Stejně jako v minulých letech bude zabezpečeno, aby vyprazdňování vodních nádrží se přesouvalo až do zimních měsíců a tak aby soustava vodních elektráren mohla účinně pomoci v zásobování elektřinou v době, kdy to bude nejvíce potřeba, tj. na přelomu roku.

Nejvážnější pozornost v plánu na příští rok a jeho realizaci bude nutno soustředit na dvě rozhodující otázky:

1. K výstavbě elektráren Vojany a Ledvice, které budou dávat jediný přírůstek nových výkonů v příštím roce. O Vojanech se dá říci, že mají situaci v rukou, že termíny plánu budou zhruba splněny a že proces osvojování bude probíhat tak, aby její kapacity daly svůj národohospodářský efekt v příští zimě. Pokud jde však o Ledvice, probíhá v současné době jednání ministerstva těžkého průmyslu, které spolu s USE organizuje opatření ke zmírnění skluzu, který ohrožuje tuto stavbu.

Druhou základní otázku, i když přímo nesouvisí s plánem na rok 1966, vidíme v pokračování výstavby jaderné elektrárny. Tam bude třeba zajišťovat plánované úkoly, aby stanovený termín skončení montáže v roce 1968 nebyl ohrožen a tak, aby se nevytvořila objektivní skutečnost pro skluzy - jak se projevilo při výstavbě v Ledvicích.

Jak jsem uvedl, průběh v zásobování elektřinou se v letošním roce zlepšil. Mnozí spotřebitelé tak žijí v domnění, že je vše v pořádku, že je dostatek elektrické energie. Ve skutečnosti však situace není tak růžová. Energetika provádí zásobování elektřinou za cenu využívání i neekonomických zdrojů. V příštím roce, nebudou-li plánované kapacity uvedeny včas do provozu, zostří se napjatost mezi bilancí zdrojů a spotřebou.

Známe cesty, jak zabezpečit potřebné množství energie pro naše národní hospodářství v rámci dnešních možností. V zásadě jde o maximální efektivnost hospodaření s energií - odstranit zbytečné plýtvání.

Jako jeden z příkladů uvádím zvýšení účinnosti světelných zdrojů a svítidel. U nás činí podíl spotřebované energie pro osvětlení zhruba 11 %. Přitom víme, že běžně používané žárovky mají velmi malou účinnost - v porovnání s relací evropské úrovně jsme asi na 50 %. Kdybychom setrvali na dnešní úrovni osvětlovací techniky, pak při rostoucí náročnosti na kvalitu osvětlení pracovišť, veřejných prostranství a domácností by spotřeba elektrické energie u nás vzrostla do roku 1980 na 27 mld kWh a podíl na osvětlení by vzrostl z dnešních 11 % na cca 20 % z celkové spotřeby energie.

Konkrétními opatřeními na tomto úseku, tj. zejména postupným nahrazováním dnešních obyčejných žárovek žárovkami s dvojitým vláknem, žárovkami krypton, nebo zářivkami by se podstatně zvýšila účinnost světelných zdrojů a v roce 1980 by se snížila předpokládaná spotřeba na osvětlení o 6 mld kWh ročně.

Pro růst produktivity práce, snížení úrazovosti, zkvalitnění práce i zvýšení kulturnosti je nezbytné zvyšovat intenzitu osvětlení. K tomu přispěje nejen zvyšování výkonu světelných zdrojů, ale též větší péče při údržbě svítidel, tj. čistění jak svítidel, tak i oken.

SEI měřením zjistila mimo jiné, že například ve výrobě valivých ložisek se snížila svítivost v provozu, kde se 6 měsíců nečistila okna a žárovky od prachu, o 40 - 60 %.

Jako další cesta za úsporou elektrické energie je přestavba televizorů na tranzistorové. Počítá se, že v roce 1980 bude u nás 3 200 000 přijímacích stanic. Jestliže se podaří skutečně tranzistorace všech televizorů, pak podle propočtu pracovníků Tesly by se uspořilo 250 mil. kWh ročně a na výkonu pak asi polovina moderní velkoelektrárny jako jsou např. Tušimice. Další možnosti úspor jsou v zemědělství. Dnešní situace je taková, že k zajištění potřebného množství teplé vody jsou jednak vyřazené lokomotivy od ČSD, které jsou velmi nehospodárné a pak elektrické ohřívače, které jsou sice efektivnější, ale protože výroba nedodává potřebnou velikost na 500 a 1000 litrů, ale jen typy 100 a 200litrové, jsou zemědělci nuceni dávat baterie po 5 - 10 kusech. Tím se jednak zvyšuje neúměrně náklad na jejich pořízení, ale také se projevuje nedostatek stolitrových bojlerů pro domácnosti, pro které jsou původně určeny. Kdyby se výroba zaměřila na výrobu větších ohřívačů - projevilo by se to podstatně i na snížení spotřeby elektrické energie.

ÚSE spolu s ÚVOS a ČSVTS vyhlásily v letošním roce konkurs na nejlepší návrhy k úspoře elektrické energie - pro všechny průmyslové energetiky. Ze všech krajů republiky se sešlo 152 návrhů, z nichž některé již jsou realizovány a další se budou postupně realizovat. Při hodnocení 78 nejlepších návrhů se projevila roční úspora 182 000 MWh.

Uvedu některé konkrétní příklady: v Žiaru nad Hronom byla v minulosti tendence vyrábět hliník za každou cenu - přitom nikdo nepřihlížel k tomu, že se plýtvá elektrickou energií. Při experimentu na novou soustavu začali technici na závodě přemýšlet a přišli na to, že dodržováním technologické kázně, důsledným měřením potřebného elektrického proudu a regulaci na optimální spotřebu dosáhli roční úspory jen na tomto úseku 17,2 mil. kWh, což zlepšilo zisk o 2,5 mil. Kčs.

Obdobně i v závodech ČSP v Záluží pod vlivem nové soustavy hospodaření provedli řadu menších rekonstrukcí na strojích, které přinesly absolutní úsporu 27 mil. kWh a 10 650 tmp za rok.

SEI při svých kontrolách odhalila některé plýtvající závody. Např. v Olšanských papírnách, závod Aloisov - nedodržováním předepsané technologie a špatnou organizací práce spotřebovali zbytečně 57 kWh za čtvrtletí. Podobně i v Královopolských strojírnách v Děčíně se zjistilo, že zde nemají zájem na efektivním využívání elektřiny. Nechali zde trvale svítit 42 žárovek po 300 W a tak zbytečně odebrali 45 000 kWh za rok.

Takových neukázněných odběratelů elektřiny je více. Svádí je k tomu nízká cena za elektřinu. Nejde nám zde o peníze, ale hlavně zasluhuje kritiku skutečnost, že takoví neukáznění odběratelé elektřiny mohou ohrozit plynulou dodávku pro ostatní.

Rok 1966, do kterého vstupujeme, rok zavádění nové soustavy zdokonaleného plánovitého řízení, si vyžádá nejvyšší kázeň ode všech. Plán ÚSE dává plné předpoklady k zabezpečení potřebného množství elektrické energie, nenastanou-li nepředvídané poruchy. Předpokladem však je - vedle nejvyššího úsilí energetiků - též maximální efektivnost všech spotřebitelů energie.

Po projednáni kapitoly energetiky v průmyslovém výboru pro hlavní výrobní odvětví a dopravu lze říci, že návrh plánu a rozpočtu je reálný.