Usnesením 9. plenární schůze Národního
shromáždění (viz stranu 213 tohoto protokolu)
byla zakončena rozprava k vládnímu návrhu
o státním plánu a k vládnímu
návrhu o státním rozpočtu na rok 1966
s tím, že referáty poslanců, kteří
nemohli vzhledem k tomuto usnesení pronést své
příspěvky, budou tvořit součást
protokolu tohoto zasedání. Příspěvky
těchto poslanců uvádíme proto v této
příloze.
Posl. s. Kulíčková: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych v souvislosti
s projednáváním plánu a rozpočtu
na rok 1966 poukázala na některé rezervy
v oblasti plnění národohospodářského
plánu, jak je vidíme v závodech našeho
hodonínského okresu.
Především chci říci, že
hospodářské výsledky letošního
roku máme v okrese dobré, neboť hrubá
výroba od začátku roku byla překročena
o 61 miliónů a výroba zboží do
30. 9. t. r. o 35 miliónů Kčs. Z tohoto hlediska
považuji návrh státního rozpočtu,
který je nám dnes předložen ke schválení,
za reálný, a to právě pro tyto existující
rezervy.
Především jsou to nevyčerpatelné
zdroje rezerv v iniciativě pracujících, se
kterými by se mělo v podnicích a vyšších
hospodářských orgánech lépe
hospodařit a je využívat. V prvé řadě
je to socialistické soutěžení.
Zdaleka nedostatečně čerpanou rezervou je
stále ještě oblast využití fondu
pracovní doby. Jenom v našem okrese činí,
a to přes zlepšení proti minulému roku,
za 9 měsíců letošního roku 93,3
%.
Přímo hmatatelné rezervy se projevily v přístupu
hospodářských pracovníků k
plánovacím pracím, kde se aktivita v prvé
etapě neprojevila na patřičné úrovni.
Myslím, že shodně s tímto poznatkem
z mého volebního obvodu lze charakterizovat obdobnou
situaci v celostátním měřítku.
Působení ekonomického modelu řízení,
založeného na mnohostupňovitosti ekonomických
rozhodnutí, se dosud neprojevuje tak, jak by odpovídalo
nové soustavě řízení.
Není tajemstvím, že plánovací
orgány podniků se operativně nedokázaly
oprostit od vžitých metod práce a v podstatě
se snažily jen o vytvoření příznivější
výchozí základny pro plnění
plánu v příštím roce.
Není mým úmyslem snižovat snahu hospodářských
pracovníků, zejména proto, že vím,
že hospodářské organizace zvláště
v experimentálních závodech provádějí
ověřování za podmínek, které
jim omezují prostor pro uplatňování
progresívních prvků řízení.
S přihlédnutím k této skutečnosti
však existují v závodech a podnicích
snahy vytvořit si pro plnění plánu
příštího roku rezervy v těchto
směrech.
1. V podhodnocení očekávané skutečnosti
k 31. 12. 1965 jako základny pro prováděcí
plán na rok 1966,
2. v nerozvíjení hlavních směrů
projektu plánu, který podnikům vymezily nadřízené
orgány; naopak se projevila snaha po změkčování
projektu.
3. v rozpisu rozdělení hrubého důchodu,
v němž jen minimálně bylo přihlíženo
k širším zájmům podniku a hlavní
zájem se soustředil na osobní hmotnou zainteresovanost.
Průmyslové podniky v našem okrese vytvořily
prognózu, že plánovaný objem výroby
zboží překročí do konce roku
o 22 352 000, ačkoliv jim bylo známo, že nadplánovaná
výroba ke konci srpna dosahuje již výše
20 200 000 Kčs. Jak je tato prognóza nereálná,
ukazuje nejlépe výsledek k 30. 11. 1965, kdy průmyslové
podniky dosáhly nadplánované výroby
zboží v hodnotě 36 497 000 Kčs.
S obdobnými tendencemi se setkáváme i v oblasti
nákladů na vyrobené zboží. Podnikové
rozbory promítnuté do projektu prováděcího
plánu na rok 1966 vycházely z předpokladu,
že v průmyslové výrobě bude dosaženo
ke konci letošního roku úspor v nákladech
ve výši 16 miliónů Kčs, ačkoliv
tyto úspory dosahovaly výše téměř
19 miliónů korun k 31. 8. 1965 a k 30. 11. 1965
dosahovaly již 23 miliónů korun.
Jako velmi neefektivní se jeví narůstání
práce prováděné v přesčasových
hodinách, které se zvýšily proti roku
1964 o 22 200 hodin. Ve srovnání s rokem 1964 zvyšuje
se volno podle zákona a nárůst činí
téměř 7000 dnů. Čerpání
volna povoleného zákonem vzrostlo o 1116 dnů
a potřeba volna na školení z pracovní
doby se zvýšila o 537 dnů. Ve správné
relaci se nevyvíjí ani měsíční
a hodinová produktivita práce. Proti roku 1964 se
zvyšuje měsíční produktivita
o 1,7, zatímco hodinová produktivita jen o 0,2 %.
Tento stav ukazuje na nevyváženost v organizaci a
řízení výroby i na pomalý růst
kvalifikace pracujících.
Zvýšená hospodárnost se projevuje v
našem okrese i úsporami v nákladech na vyrobené
zboží. Je možné předpokládat,
že úspory dosáhnou ke konci roku 24 miliónů
korun. Skladba těchto však není uspokojivá.
Tak materiálové úspory představují
52 %, úspory živé práce 48 %. Materiálové
úspory jsou však z převážné
část ovlivňovány odpisy a tyto úspory
jsou výsledkem jednak zpožďování
uvádění kapacit do provozu a na druhé
straně i měkkého plánu na letošní
rok v této položce.
Problém, který v závodech máme, je
také vysoké procento rizikových pracovišť
a pracovišť, na kterých se musí vyplácet
příplatky za ztížené pracovní
prostředí. V našich závodech máme
220 takových pracovišť, na nichž pracuje
2294 pracovníků a ve ztížených
pracovních podmínkách máme celkem
18 762 pracovníků, kterým na příplatcích
za 9 měsíců letošního roku bylo
vyplaceno 3 148 076 korun.
Mnoho podniků a závodů vyplácí
příplatky na rizikových pracovištích
a příplatky za ztížené pracovní
podmínky proto, že s těmito náklady
je počítáno v plánech. Přitom
nikoho jako hospodáře nebolí, jestli se o
nějaký ten milión vyplatí více
nebo méně a pravděpodobně je mnohým
i lhostejné, zda by nebylo lepší tyto vynakládané
prostředky účelně investovat do vylepšování
pracovního prostředí.
Již mnohokráte bylo zdůrazněno, že
rozsah a zvláště struktura a kvalita služeb
zaujímají v hospodářském životě
společnosti důležité místo, a
to jak z hlediska růstu životní úrovně
lidí, tak i z hlediska realizace kupní síly
obyvatelstva.
Podíl podniků v okrese Hodonín, které
poskytují služby obyvatelstvu, představuje
z celkového objemu služeb 33 %. Podniky místního
hospodářství a výrobní družstva
inkasovala od obyvatelstva k 30. 9. 1965 36 miliónů
korun. Je to o půl miliónu víc než ve
stejném období minulého roku. Každý
obyvatel našeho okresu zaplatil tedy do 30. 9. letošního
roku za komunální služby 244 korun, což
je o 14 korun víc než ve stejném období
předešlého roku.
Kvantitativní rozvoj služeb je v našem okrese
poměrně rychlý. Ve srovnání
s minulým rokem se jejich hodnotový objem zvýšil
o téměř 6 %. Přitom poměr služeb
k celkovým výkonům činí u komunálních
služeb 78,4 %, zatímco u výrobních družstev
je nepoměrně nižší a pohybuje se
pod 30 %. Přesto však je nutno říci,
že potřeby a poptávka obyvatelstva po službách
není plně uspokojována. Toto samo není
problémem jenom našeho okresu. Je to proto, že
struktura služeb, které dnes tyto podniky nabízejí,
není plně v souladu s potřebami vyvstávajícími
v řadách obyvatelstva. Skladba služeb v podstatě
stagnuje, zatímco potřeby obyvatelstva se rozvíjejí.
Toto jsme mnohokráte konstatovali i v našem výboru
Národního shromáždění.
Poptávka není zejména kryta po službách
pokrývačských, klempířských,
stolařských, zaostávají služby
čistíren, oprav elektrospotřebičů
a jiných spotřebičů. Snaha po rozšiřování
tradičních služeb stále naráží
na nedostatek vhodných provozních místností,
a to jak ve městech, tak i ve spádových obcích.
Při zavádění nových služeb
se objevuje další činitel, který jejich
rozvoj brzdí. Je to nedostatek pracovníků
v potřebné profesi. I vlastní vyučení
pracovníci, zvláště komunálních
služeb, postupně odcházejí do průmyslových
podniků, kde nacházejí lepší
platové i pracovní podmínky. Tak se v naší
společnosti postupně vytváří
situace, která se nedá řešit účinně
na úrovni okresu ani kraje, nýbrž nabývá
celostátního rozsahu.
Při rozdělování hrubého důchodu
v roce 1966 pamatovaly podniky minimálně na rezervní
fond, který se ve většině podniků
vůbec nevytváří. Není tedy
vytvořen v plánu předpoklad, aby rezervní
fondy v případě potřeby mohly překonat
nerovnoměrné výsledky hospodaření.
Obdobná situace je i ve tvorbě fondu kulturních
a sociálních potřeb, který je tvořen
v minimálním rozsahu a obsahuje 0,6 % z hrubého
důchodu. Vyskytuje se oprávněná obava,
zda příděl z hrubého důchodu
pro některé sociální a zdravotní
účely není neúčelně
krácený.
Vím, že oblasti rezerv, na které jsem ukázala,
nejsou neznámé a nejsou problémem jen podniků
našeho okresu, ani jen letošního roku. V našem
okrese se těmito problémy nejednou zabývaly
stranické, hospodářské i odborové
orgány a ve své pravomoci přijaly řadu
účinných opatření k jejich
odstranění. V podstatě jsou však tyto
problémy důsledkem extenzívního rozvoje
národního hospodářství.
Toto vše, co jsem přednesla, svědčí
o tom, že dosud všechny podniky nevyužívají
k celospolečenskému rozvoji všechny možnosti,
které jim dávají zásady nové
soustavy plánování a řízení
našeho národního hospodářství.
Zůstane zde velký úkol pro nově vybudovaná
oborová ředitelství, aby v rámci ekonomické
působnosti dohlédla v průběhu roku
na vývoj výroby a plnění ekonomickotechnických
ukazatelů u podniků spadajících do
jejich kompetence. Proto bude nutné, aby vždy včas
a operativně se odhalovaly nedostatky, tyto se odstraňovaly
s cílem maximálně využít ekonomické
páky nové soustavy ve prospěch celé
naší socialistické společnosti. Tuto
úlohu musí plnit též řídící
národní výbory na úseku místního
hospodářství a služeb.
Tolik jsem chtěla říci z tohoto místa
k projednávání návrhu státního
plánu a rozpočtu na rok 1966 v Národním
shromáždění. Děkuji vám
za pozornost.
Posl. s. Šubrt: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, v průběhu roku 1965 se výbor
Národního shromáždění
pro investiční výstavbu a stavebnictví
několikrát podrobně zabýval postupem
prací na návrhu plánu investiční
výstavby na rok 1966.
Již v březnu jsme ve výboru formulovali naše
stanovisko k jednotlivým problémům investiční
výstavby, jež zpracovatelé návrhu plánu
v dalším období, se zřetelem k omezeným
možnostem národního hospodářství,
částečně využili. To se projevilo
v některých úpravách návrhu
plánu proti směrnicím vlády. Tak například
byly částečně posíleny investice
nevýrobní sféry při současném
snížení výstavby v průmyslu.
Dále byly zvýšeny investice pro vodní
hospodářství, na komplexnost bytové
a občanské výstavby, podíl Slovenska
na investicích a generálních opravách
a rovněž byly zvýšeny prostředky
na údržbu a obnovu domovního fondu.
Přes tyto dílčí změny, odpovídající
stanovisku výboru, jsme však nuceni konstatovat, že
je návrh plánu investiční výstavby
na rok 1966 v mnoha směrech odrazem současných
obtíží našeho národního
hospodářství. Přesto, že se v
návrhu nacházejí některé progresívní
a nové technice odpovídající akce,
nezakládá vcelku návrh prozatím výraznější
strukturální změny. V některých
případech pokračuje extenzívní
rozvoj jednotlivých odvětví ve snaze odstranit
trvající disproporce. Důkazem extenzívních
tendencí je například to, že zhruba
50 % investic v průmyslu je určena právě
do oborů náročných na pracovní
síly. Za nedostatečný považujeme i rozsah
prostředků na komplexní modernizaci a rekonstrukcí
stávajících kapacit, ačkoliv právě
tento směr, zejména ve strojírenství,
potvrzuje vysokou efektivnost. Jde prakticky asi o jednu osminu
akcí o celkovém nákladu cca 1 mld Kčs.
Za nedostatek považujeme i to, že celý rozsah
investiční výstavby v roce 1966, a to především
na úseku bytové a občanské výstavby,
není v potřebném rozsahu a sortimentu zajištěn
stavebními materiály a ostatními kompletujícími
výrobky. Ani v odvětvích stavebnictví
nejsou plánem založeny v příštím
roce předpoklady pro další rozvoj a strukturální
změny. Přitom je vcelku logické, že
další úspěšný vývoj
všech odvětví je do značné míry
závislý právě na rozvoji odvětví
stavebnictví.
Přes veškerá opatření, která
resorty z podnětu vlády provedly, musíme
bohužel konstatovat, že potíže se stavebními
materiály a kompletujícími výrobky
zůstanou i v příštím roce a že
je vláda opět nucena přistupovat k jejich
dovozu. Často jsou tyto nedostatky připisovány
ministru stavebnictví. To ovšem není správné,
protože ministerstvo stavebnictví, vycházejíc
z usnesení vlády č. 401, má pro příští
léta konkrétní program, jak současné
nedostatky v zásobování stavebními
materiály odstranit. Jeho splnění však
vyžaduje, aby se tomuto odvětví dostalo skutečně
konkrétní a rychlé pomoci od dodavatelských
resortů, především od strojírenství,
pokud jde o rychlé dodávky a provedení montážních
prací u rekonstruovaných provozů. Navíc
je podstatné zlepšení neuspokojivé situace
v zásobování stavebními materiály
a výrobky závislé na činnosti nejen
resortu stavebnictví, ale i ostatních dodavatelských
resortů, především ministerstva těžkého,
chemického a spotřebního průmyslu.
Nedostatky v zásobování těmito materiály
ovlivňují úroveň celé investiční
výstavby, ale především nepříznivě
působí na rozvoj svépomocných forem
bytové výstavby, na činnost okresních
stavebních podniků, na zásobování
vnitřního trhu atd. Nedostatek uvedených
materiálů ovlivní například
letos bytovou výstavbu tak, že nebude v úplné
svépomoci splněno asi 4000 bytů a asi 4000
až 5000 rodinných domků v individuální
výstavbě.
Upozorňujeme-li znovu na některé nedostatky
plánu investiční výstavby na rok 1966,
máme na mysli především nutnost soustředit
urychleně pozornost na přípravu plánu
na rok 1967 a na další léta. Bezodkladné
zajišťování komplexní vědecké
analýzy celkového reprodukčního procesu
musí pomoci v odstranění všech současných
nedostatků a zajistit správná hlediska na
vysokou efektivnost nově zahajovaných staveb, zrychlení
tempa výstavby a snížení rozestavěnosti,
zvýšení hospodárnosti a kvality staveb.
Především nám chybí dostatek
uspořádaných a věrohodných
informací, které by tvořily ucelenou soustavu
a bez nichž nelze ke zpracování vědecké
analýzy existujícího stavu v oblasti reprodukce
základních fondů přistoupit. To ovšem
současně ztěžuje vytyčení
dlouhodobých cílů rozvoje společnosti.
Těmito otázkami na podkladě hlubokých
vědeckých poznání by se v nové
organizaci v příštím roce měly
vedle ústředních orgánů a vědeckých
pracovišť podrobně zabývat investorské
resorty a krajské národní výbory a
především se cílevědomě
zaměřit na otázky koncepční
a projektové přípravy.
Další úspěšný rozvoj národního
hospodářství si vyžádá
exaktní zpracování studií a koncepcí
rozvoje jednotlivých odvětví a oborů.
Hlavními hledisky pro výběr nejdůležitějších
nově zahajovaných staveb a rekonstrukcí musí
být stanovené optimální výrobní
programy, rychlá návratnost, zejména z hlediska
světových trhů, a nízká investiční
náročnost, při současném přihlédnutí
k surovinovým podmínkám a k potřebám
pracovních sil.
Pro rozhodování při sestavování
plánu investic je žádoucí pracovat s
variantami řešení, které pomohou při
výběru nejvýhodnější alternativy.
Takovou alternativní oponenturou by měla vládnout
především Státní plánovací
komise, jinak je totiž odkázána jen na názor
a zdůvodňování navrhovatele, který
může být do značné míry
ovlivněn subjektivností a úzkou resortností.
Je známo, že projekce připravuje podklady na
téměř dvojnásobek akcí, které
je možno vůbec stavebně zajistit. Tento jev
by nebyl škodlivý, kdyby šlo o alternativní
řešení. Domnívám se, že
by bylo vhodnější daleko výrazněji
využít zkušeností a schopností
pracovníků projektových ústavů
právě pro širší účast
na zpracování dlouhodobých studií
a koncepcí dalšího rozvoje odvětví
a oborů.
Z uvedených nedostatků zákonitě vyplývají
další, které velmi nepříznivě
ovlivňují průběh investiční
výstavby. Jde především o rozestavěnost
a dlouhé lhůty výstavby. Podle předpokladů
bude plán investiční výstavby letos
splněn na cca 96 %. Toto číslo je však
ovlivněno povolením překročení
dodávek strojů a zařízení,
přičemž není prokázána
jejich maximální efektivnost. To znamená,
že skutečné neplnění plánovaných
úkolů bude větší a dosáhne
asi 3 mld Kčs. Například ze 161 kapacit,
které měly být v letošním roce
uvedeny do provozu, přesune se asi 25 kapacit na příští
rok. Přes nepříznivou situaci v plnění
bylo však povoleno zahájit letos v předstihu
25 dalších staveb v rozsahu 1,9 mld Kčs rozpočtových
nákladů. Nepovažujeme tuto praxi za správnou,
zvláště tehdy, není-li zaručeno
zrychlení tempa výstavby a ekonomický přínos
pro národní hospodářství.
Nemá-li docházet k soustavnému dlouhodobému
umrtvování investičních prostředků,
lidské práce a stavebních i technologických
dodávek, je nutné vytvořit reálné
podmínky pro zkracování lhůt výstavby
od koncepčního záměru počínaje
a realizací přes projekční připravenost
a materiálové a kapacitní zajištění
konče.
Vážným problémem, jemuž dosud nebyla
v rozborových a organizačních pracích
věnována náležitá pozornost,
je analýza struktury dodavatelských kapacit ve vztahu
ke struktuře nároků uplatňovaných
na tyto kapacity plánem investiční výstavby.
V makrostruktuře, to je v celkovém objemovém
vyjádření se plán jeví zhruba
zajištěn. Pokud jde však o mikrostrukturu, to
je odpovídající skladbu dodavatelských
kapacit podle podnikové specializace, profesí a
územního rozmístění a kapacit
některých oborů technologických dodávek
je situace podstatně jiná. Neplnění
plánu investiční výstavby v minulosti
způsobovaly právě tyto rozdíly. I
když byl plán v globální bilanci řádně
zabezpečen, nebyly kapacity do provozu uváděny
a docházelo k nežádoucím změnám
struktury plánu investiční výstavby.
Nesrovnalosti v oblasti mikrostruktury pak vedou k prodlužování
doby výstavby, vysoké rozestavěnosti a rovněž
k růstu rozpočtových nákladů
staveb. V letošním roce se například
soustřeďují dokončovací stavební
a montážní práce z 53 % na 4. čtvrtletí.
Myslím, že i těmto otázkám bychom
v přípravě plánu na příští
rok měli věnovat zvýšenou pozornost,
abychom již v plánu nezakládali neřešitelné
disproporce.
Mobilizace a maximální využití našich
zdrojů ve prospěch investiční výstavby
závisí v budoucnu do značné míry
na tom, jak se v této oblasti prosadí ekonomické
nástroje řízení. V tomto směru
nejsou dosud mnohé otázky důkladně
zpracovány, zejména v problematice strukturálních
změn, o nichž jsem hovořil.
Máme-li v budoucnu soustavně omezovat zabezpečení
investiční výstavby direktivními opatřeními,
je nezbytné uvést do souladu zkvalitnění
strukturálních bilancí s vhodným uspořádáním
ekonomických nástrojů řízení
i hmotné zainteresovanosti. Na řešení
těchto problémů závisí žádoucí
posílení pozice investora a změna situace
na trhu investic, kde by se potřeby odběratele měly
stát základním podnětem pro zájem
dodavatelů. V zajišťování takových
stimulů jsme však na samém počátku.
Dokud totiž nejsou vytvořeny podmínky správné
proporce mezi nabídkou a poptávkou a současnost
je spíše ve prospěch monopolních dodavatelů,
jeví se účelné některé
stavby, na nichž má společnost prvořadý
zájem, zvýhodnit a dát účastníkům
možnost dohodnout se na ekonomickém zvýhodnění
při současném zvýšení
odpovědnosti dodavatele včetně přiměřené
zvýšené majetkové sankce v případě
nesplnění smluvních závazků.
Extrémní představy v řešení
řízení investiční výstavby
buď direktivností, nebo pouhými ekonomickými
nástroji dané situaci neodpovídá.
Řádové omezení závaznosti úkolů
v oblasti jmenovitých staveb dává předpoklad
pro seriózní plnění úkolů
na omezeném výběru staveb. Zatímní
nedostatky v řízení investiční
výstavby mohou sice vyvolat investorům ve sféře
oborových a podnikových staveb určité
obtíže. To však nemůže být
důvodem pro upuštění od principů
nové soustavy řízení. Tím výrazněji
vystupuje povinnost centrálních orgánů
rozvážně stanovit hranice ovlivňující
zejména vysokou efektivnost, možnost zahajování
nových staveb, a tím ovlivnění rozestavěnosti
a celkového tempa investiční činnosti.
Plán investiční výstavby na rok 1966
vychází z podmínek současných
možností. Protože však zakládá
předpoklady pro další úspěšný
rozvoj investiční činnosti v dalších
letech, je nutné, abychom se nyní, přes nedostatky
plánu, na něž jsem upozornil, zaměřili
na jeho plnění za současného hledání
cest, jak zvýšit, rozšířit možnosti.
To je nyní povinností nás všech, i nás
poslanců.
Mobilizovat všechny rezervy a maximálně využívat
všechny kapacity pro úspěšné splnění
plánu investiční výstavby v roce 1966.
Posl. s. Josef Gemrot:
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci!
Projednáváme dnes zvlášť důležitý
návrh zákona o státním plánu
rozvoje národního hospodářství
a státním rozpočtu na r. 1966. Za čísly
tohoto zákona se skrývají obrovské
materiální hodnoty, které budou vytvořeny
v příštím roce. Nejde však jen
o příští rok, protože vývoj
národního hospodářství v příštím
roce ovlivní život v naší vlasti i v dalších
letech.
Realizace plánu rozvoje národního hospodářství
a naplňování státního rozpočtu
jsou závislé na práci našich závodů
a podniků. Je třeba se neustále rozmýšlet
nad tím, zda jsme vyčerpali všechny možnosti
i rezervy skryté v našem hospodářství,
aby nejen bylo dosaženo cílů vytyčených
v projednávaném zákoně, ale abychom
byli vedeni snahou dosahovat vyšších a lepších
výsledků.
V tomto směru se však dále setkáváme
s nedostatečným pochopením této důležité
národohospodářské problematiky. Jednou
z oblastí, která výrazně ovlivňuje
celkovou hospodářskou situaci, a které proto
musíme věnovat mimořádnou pozornost,
je devizové hospodářství našeho
státu. Nesmíme proto podceňovat ani malé
zdroje deviz, neboť dnes ani přínos nějakého
menšího závodu není bezvýznamný.
Dovolte, abych uvedl jeden konkrétní případ
ze svého volebního obvodu na Opavsku. Jde o využití
břidlice, která se zde vyskytuje a kterou bychom
mohli ve větší míře než
dosud uplatnit jak na zahraničních trzích,
tak i v našem stavebnictví.
Během poslední války a v prvních poválečných
letech byla většina břidlicových dolů
u nás likvidována. Na Moravě jediný
důl tohoto druhu, který je v provozu, máme
v Nových Těchanovicích v okrese Opava; kromě
něho máme ještě jeden důl v Čechách,
který však nemá tak kvalitní břidlici.
Důl v Nových Těchanovicích, otevřený
před 120 lety, již dožívá. Způsob
výroby je neuvěřitelně zastaralý.
Dodnes se tam doslova vyrábí na koleně. O
moderní technice tam vůbec nelze mluvit a okružní
pila na řezání břidlice pochází
z roku 1903.
Soudružky a soudruzi, nebude-li stávající
situace řešena, budeme během tří
let u této suroviny, jejíž zásoby jsou
u nás dostatečné, zcela závislí
na dovozu, ačkoliv bychom mohli břidlici a výrobky
z ní vyvážet a získávat devizy.
Již před čtyřmi léty zájemci
z Velké Británie, Německé spolkové
republiky, Polska, Švédska, Peru, Jugoslávie
a dalších zemí projevili o břidlici
a výrobky z ní zájem. Přitom u vzorků
z naší břidlice konstatovali lepší
jakost než například u břidlice portugalské.
Tyto požadavky však dnešní výroba
není s to uspokojit. Tak zůstala např. nevyužita
poptávka z Brazílie, která požadovala
jeden milión tabulek a 10 miliónů písátek
pro jejich nejmenší školáky. Tím,
že nemůžeme vyhovět poptávkám
z ciziny, zbavujeme se možností získat valuty.
Vedoucí dolu v Nových Těchanovicích
mne seznámil i s jiným příkladem.
Východoslovenské železárny potřebují
břidlicové obtahové kameny. Při pocínování
plechu ušetří tím velká kvanta
cínu. Břidlicové břity se používají
k vyrovnávání pocínované plochy
a seškrabování přebytečného
cínu z válců. Břidlicové obtahové
kameny však dovážejí z Itálie a
Velké Británie za valuty. Když u dolu v Nových
Těchanovicích objednávali dlažební
kámen, zjistili, že břidlice a výrobky
z ní jsou mnohem kvalitnější než
břidlicové výrobky z Itálie.
Jen ve stručnosti chci poznamenat, že z tohoto materiálu
se vyrábí například: krytina střech,
které se používá při rekonstrukci
našich historických památek, jako jsou Pražský
hrad, Svatovítský chrám, budova předsednictva
vlády, kde byla použita všechna výroba
v minulém roce. Pak je to řada zámků
a hradů, starších obytných budov v Praze
i v jiných krajích. Také celá opavská
oblast až po Jeseníky je pokryta touto krytinou. V
letošním roce je celá výroba blokována
pro pokrytí budovy Čs. expozice na světové
výstavě v Montrealu. Přitom je třeba
zdůraznit, že střechy pokryté touto
břidlicí vydrží 70 až 100 let,
zatímco střechy pokryté taškami z pálené
hlíny při dnešní kvalitě se musí
vyměňovat po 3 až 5 létech. Ověřoval
jsem si u Okresního stavebního podniku v Opavě
celkovou situaci pokrývání střech
krytinou z pálené hlíny, tento poukázal
na nekvalitní výrobu této krytiny, krátkou
záruku dodavatele za skryté vady, která podle
zásad hospodářského zákoníku
je tříletá. Je to doba velmi krátká
pro uplatňování náhrad škod,
kdy krytina má vydržet aspoň 30 až 40
let. Největším vznikem škod je rozrušení
krytiny mrazem, kde tašky se po třech letech sesypou
do půdního prostoru, čímž nám
vznikají velké národohospodářské
škody a JZD se ptají, kdo jim nahradí tyto
desetitisícové ztráty. Tak kupříkladu
v r. 1956 hlášené poruchy krytin taškových,
které již mají o málo překročenou
tříletou záruční dobu, představují
pouze u JZD hodnotu 106 500 Kčs. Mimoto tyto poruchy odčerpají
stavebnímu podniku fond taškových krytin o
výměře 8660 m2 a odčerpají
1200 hodin práce z akcí plánovaných
na nové stavby. Při nedostatku pokrývačů
je tento jev nežádoucí.
l když nutno si uvědomit, že břidlicová
krytina je dražší, jistě by propočty
efektivnosti při volbě mezi těmito materiály
hovořily s ohledem na větší trvanlivost
ve prospěch břidlice.
Zdokonalením výroby a zejména zpracováním
dosud nevyužitého odpadu by se této břidlice
dalo výhodně použít na obkládačky,
na obtahové kameny a jinde. Zájem o břidlicové
výrobky, jako krytinu a obkládačky mimo cizinu
projevil také Státní projektový ústav
obchodu v Brně, Stavoprojekt v Brně, Projektový
ústav v Hradci Králové, který by tento
materiál uvítal při stavbě polikliniky
na sídlišti na Slezském předměstí
v Hradci Králové a jinde.
Pracovníci Severomoravského průmyslu kamene
v Jeseníku, kteří spravují i břidlicový
důl v Nových Těchanovicích, vypracovali
již před třemi lety studii na zabezpečení
nejen dosavadní výroby, ale i na její potřebný
rozvoj. Geologický průzkum započatý
již v roce 1958 v oblasti Kružberské přehrady,
nebyl dosud plně proveden a vyhodnocen. I dosavadní
výsledky však ukazují na to, že břidlici
by zde bylo možno těžit několik desítek
let. Pro uspokojení současné potřeby
předpokládá se těžba 9000 tun
ročně. Zásoby břidlice by přitom
v tomto místě vystačily na 64 let.
Celkové investiční náklady byly odhadnuty
na 6 miliónů korun. Touto investicí by jednak
byla zabezpečena další zvýšená
těžba, jednak by bylo dosaženo zvýšení
produktivity práce více jak o 30 %. Podrobnější
technickoekonomický rozbor by možná vedl k
ještě lepším ukazatelům.
Návratnost této investice je propočítána
na necelých 9 let.
Naléhavost řešení této otázky
je odůvodněna tím, že zaměstnanci
dolů stárnou a co nevidět odejdou na odpočinek
a kdo pak na jejich místo? Je nutné výrobu
zdokonalit, získat nové síly, které
by mohly od starších odborníků převzít
potřebné zkušenosti při štípání
břidlice i při jejím dalším zpracování.
Zároveň by to pomohlo řešit i využití
zemědělských pracovníků JZD
z rostlinné výroby v zimním období.
Obracím se proto na soudruha ministra stavebnictví
se žádostí, aby pracovníci jeho resortu
ve spolupráci s geologickým průzkumem i pracovníky
zahraničního obchodu se snažili co nejdříve
tento případ vyřešit. Jde nejen o vyhledávanou
kvalitní stavební hmotu, ale i devizové příjmy
a v neposlední řadě o využití
pracovních sil v místě.
Nešlo mi však o tento konkrétní případ,
takových by se našlo v naší republice
ještě víc. Chtěl jsem na tomto příkladu
ze svého volebního obvodu ukázat, jak taková
zdánlivě bezvýznamná otázka
místního charakteru má mnoho souvislostí
s celým národním hospodářstvím
a jak i takovým věcem je třeba věnovat
pozornost, protože nám pomáhají řešit
situaci i v tak důležité oblasti, jako je devizové
hospodaření, a to je oblast, v níž nejen
naše republika, ale i jiné státy nemohou přehlížet
a zanedbávat takové drobnější
zdroje, jak jsem právě uvedl, neboť ve svém
souhrnu mohou mít značný vliv na devizovou
bilanci.
Při respektování zásad koncentrace,
specializace a jiných zdravých směrů
rozvoje našeho národního hospodářství
nesmíme přehlížet ani to, že ještě
stále svůj podíl zaujímají
i menší provozy, které proto nemůžeme
zanedbávat a podceňovat.
Samozřejmě budeme při řešení
takových otázek postupovat uvážlivě
na základě technickoekonomických rozborů,
avšak je třeba dojít v každém případě
k závěru v co nejkratší době
a nepřipustit, aby se vlekly několik let, jak je
tomu s těžbou břidlice v Nových Těchanovicích,
což jistě neprospívá našemu národnímu
hospodářství.
Posl. s. Kolářová:
Vážené soudružky a soudruzi, ve svém
příspěvku bych chtěla uvést,
jak postupovaly a postupují práce na plánech
pro rok 1966 a na 4. pětiletku v národním
podniku Knoflíkářský průmysl
v Žirovnici, kde pracuji.
Plánovací práce probíhaly v našem
podniku podle zvlášť vypracovaných zásad
politickoorganizačního zajištění
těchto prací, které byly sestaveny hospodářským
vedením podniku za úzké součinnosti
stranických a odborářských orgánů.
Přitom jsme počítali, že ke schválení
plánů, zejména pak plánu na rok 1966,
dojde ve výrazném a postačujícím
předstihu před vlastním zahájením
roku, na který se plán sestavuje, a že dojde
k odstranění dosavadní praxe, kdy plány
byly schvalovány teprve v průběhu, teprve
po zahájení plánovacího období.
Současná situace však nasvědčuje
tomu, že i v letošním roce dojde ke schválení
konečného návrhu plánu později,
než se původně předpokládalo.
Na základě této skutečnosti je prováděn
v našem podniku rozpis plánu na vnitropodnikové
útvary na I. čtvrtletí roku 1966 zatím
bez skutečné jistoty o rozsahu a úkolech
ročního plánu, jehož změny proti
dosud rozepsanému objemu úkolů bude nutno
promítat do plánů dalších čtvrtletí.
Tím ovšem by mohlo dojít k nežádoucím
rozdílům v rámci jednotlivých čtvrtletí
mezi úkoly a fondem pracovní doby. Proto za dané
situace byl v podniku proveden rozpis na I. čtvrtletí
co nejpevněji, s využitím všech rezerv,
aby případné zvýšení úkolů
z hlediska ročního působilo co nejméně
na vyváženost čtvrtletních podílů
rozepsaného plánu.
K plánování na rok 1966, a i ke způsobu
sestavování plánu na 4. pětiletku
se stále ještě vyskytují připomínky,
pokud jde o rozsah a počet ukazatelů, ve kterých
se návrhy těchto plánů sestavují.
Na podnicích i na jejich nadřízených
orgánech se počítalo s tím, že
rozsah ukazatelů plánu bude podstatně nižší,
než tomu bývalo dříve; počítalo
se s tím, že podnikům budou předepsány
pouze rozhodující ukazatelé, ve kterých
bude shrnut pohled na celou ekonomickou činnost podniků,
to znamená, že bude rozepsán úkol tvorby
hrubého důchodu, výše jeho odvodu, dále
základní vztahy vůči státnímu
rozpočtu a rozhodující prostředky
ke splnění těchto úkolů, jako
např. plán pracovníků a objem investiční
výstavby.
Skutečnost je však taková, že počet
ukazatelů, ve kterých se plány sestavují,
se proti dřívější době
téměř nesnížil. Naopak, v některých
případech dochází k tomu, že
některá hlediska a úkoly roku 1966 se rozepisují
a plánují do větších podrobností,
než tomu bylo dříve. Tak např. v podmínkách
našeho podniku se produktivita práce bude v roce 1966
sledovat jednak v ukazateli hodnotovém, tj. ve vztahu k
výrobě zboží, resp. k hrubé výrobě,
jednak v ukazatelích pracovních. Přitom vývoj
sledování produktivity práce v pracovním
ukazateli probíhat v několika etapách. Po
sledování a vykazování produktivity
ve srovnatelných normohodinách, tj. v ukazateli
technickém, nastoupil v roce 1965 nový způsob
vykazování plnění plánu produktivity
práce v tzv. cenových normohodinách, kde
došlo především k vyloučení
vlivu spotřebovaného materiálu a vlivu změn
sortimentu. A k tomuto způsobu přichází
v plánu na rok 1966 další způsob, podle
kterého bude produktivita práce sledována
na základě vynaložených jednicových
mzdových nákladů.
Vezmeme-li v úvahu, že při plánování
produktivity práce dochází ještě
k jejímu výpočtu na pracovníka celkem,
na výrobního dělníka apod., vidíme,
že jen plánování tohoto ukazatele je
záležitostí velmi pracnou a složitou.
Náročnost tohoto plánování
obzvláště vynikne, zvážíme-li
ještě nutnost vypracování příslušných
propočtů zajištění růstu
produktivity práce na příslušné
plánovací období v rozčlenění
podle jejich zdrojů.
Vytvoření oborového ředitelství
Podniky oděvního průmyslu v Prostějově,
kam byl národní podnik Knoflíkářský
průmysl v Žirovnici začleněn, bylo ze
strany našeho podniku uvítáno, a to zejména
proto, že v tomto oboru došlo k vytvoření
výrobní hospodářské jednotky,
jejíž jednotlivé podniky jsou výraznými
odběrateli produkce našeho podniku. Od vytvoření
oborového ředitelství, tj. za dobu zhruba
půl roku - i když tato doba je vcelku krátká
- došlo ke zlepšení přímého
styku mezi pracovníky oborového ředitelství
a podnikem, než tomu bylo v období, kdy bývalá
hospodářská jednotka organizovaná
formou vedoucího podniku vázala výrazně
pracovníky výrobní hospodářské
jednotky úkoly vlastního podniku.
Při řešení některých otázek
a problémů podniku, a to ve spolupráci s
oborovým ředitelstvím, však vznikají
někdy situace, kdy ani v rámci oborového
ředitelství není možno problém
s konečnou platností vyřešit.
Tak např. náš národní podnik
je prakticky - mimo velmi malý rozsah družstevní
výroby - jediným výrobcem knoflíků
v celém našem státě, kromě knoflíků
skleněných a kovových. Přitom vývoj
spotřebitelské poptávky jak v letošním
roce, tak i pro další roky pětiletky je takový,
že současné možnosti našeho podniku
jsou hluboko pod těmito požadavky. Oborové
ředitelství spolu s naším podnikem řeší
tyto disproporce, zejména pokud jde o spotřebu uvnitř
vlastního oboru, aby na jedné straně mohl
být v maximální míře zajištěn
export našich výrobků, hlavně knoflíků
z pravé perleti do kapitalistických států,
a na druhé straně aby byl co nejvíce snížen
nutný dovoz některých druhů knoflíků,
i když zatím z kapacitních důvodů
není možné tento dovoz vyloučit plně.
Kladem těchto vzájemných jednání
mezi oborovým ředitelstvím a vedením
našeho podniku je, že dochází k usměrňování
dovozu a že tím bude zabráněno takovým
situacím - jako tomu bylo např. v roce 1964 - kdy
byly dovezeny lisované knoflíky, jejichž možnost
použití v oděvním průmyslu a
v průmyslu prádla byla velmi omezená. Tyto
dovezené výrobky ležely pak dlouho na skladech,
jako nadnormativní zásoby se staly zdrojem finančních
potíží a v důsledku toho i zdrojem krátkodobých
potíží našeho podniku v roce 1964 na poli
odbytovém.
Přestože při nové organizaci výrobní
základny v červenci letošního roku nedošlo
u oborového ředitelství Oděvní
průmysl v Prostějově k tak těsnému
spojení výroby se zahraničním obchodem
jako v jiných oborech, např. u jablonecké
bižuterie, jak z uvedeného příkladu
vidět, že naznačeným postupem řešení
některých otázek je možno výrazně
působit na zlepšování vztahů
a výsledků zahraničně obchodních
akcí.
Za dané situace se ovšem pracující našeho
podniku pozastavují nad tím, že na jedné
straně knoflíky vyvážíme a na
druhé straně - v některých případech
dokonce totožné výrobky - dovážíme.
Na popud pracujících podniku, zejména i na
popud stranických složek došlo proto v podniku
k vypracování návrhu řešení,
který spočívá v tom, že vcelku
nepříliš rozsáhlou investiční
výstavbou a dovozem některých speciálních
strojů ze zahraničí by mohly být vytvořeny
takové výrobní kapacity, které by
plně uspokojovaly nejen potřebu tuzemskou, tj. byl
by plně vyloučen dovoz knoflíků, ale
naopak - byly by vytvořeny podmínky pro další
rozšíření vývozu. Přitom
již dnes činí podíl vývozu na
celkové výrobě našeho podniku více
než 40 %.
Podrobně a zodpovědně vypracované
propočty efektivnosti této výstavby ukazují,
že vložené prostředky by se vrátily
našemu národnímu hospodářství
za necelé tři roky, a to úsporami na vlastních
nákladech výroby v důsledku její výrazné
koncentrace. Současný výrobní stav
je již takový, že řada výrobních
operací, zejména u standardních výrobků,
je prováděna již na hranicích mezi mechanizovaným
výrobním postupem vysokého stupně
a postupem automatizovaným.
Vzhledem k vysoké efektivnosti navrhovaného opatření
a rychlé návratnosti vložených prostředků
uvažoval a uvažuje podnik dokonce s tím, že
prostředky na nákup strojů ze zahraničí
by uvolnil z vlastních dovozních limitů na
nákup pravé perleti, protože toto jednorázově
provedené opatření považujeme za společensky
vysoce účelné.
A zde jsme u další otázky, tj. otázky
umožnění výstavby skutečně
efektivních investic. Očekávání
podniku a pracujících v podniku se zaměřuje
na to, že bude uvedena urychleně v život soustava
konkursního řízení ve vztahu k zařazování
jednotlivých akcí do investičního
plánu podle jejich efektivnosti a podle návratnosti
prostředků vynaložených na investice.
Při vypracování plánu na rok 1966
a na 4. pětiletku dochází - alespoň
takové zkušenosti máme v našem podniku
- ještě k některým dalším
rozporům, kde úkoly nebo prostředky plánu
nejsou v plném souladu se skutečnými potřebami.
V této souvislosti bych se např. chtěla zmínit
o otázkách spojených s výchovou učňovského
dorostu. Výroba knoflíků je sice oborem,
který zaměstnává velmi vysoký
podíl žen - ovšem narůstající
mechanizace výroby a uplatňování některých
prvků automatizace vyvolávají zvýšenou
potřebu mladých učňů-chlapců;
a tyto potřeby nejsou v postačujícím
rozsahu ani zdaleka pokrývány, i když známe
potíže v bilanci pracovních sil, zejména
v našem Jihočeském kraji. Problém podniku
je v této souvislosti prohlubován dále tím,
že za této situace úkoly v náboru pracovníků-mužů
pro preferovaná odvětví zůstávají
na stejné úrovni.
Přitom ještě dochází v řadě
případů k odlivu mladých vyučených
děvčat z nejrůznějších
důvodů mimo místo, mimo sídlo podniku.
Jde především o potíže s výstavbou
ubytoven, bytových jednotek pro mladé manželské
páry a vůbec reálné možnosti
založit spokojenou rodinu s možností vhodného
ubytování.
I nad těmito otázkami bychom se měli zamyslet,
protože podnik tak ztrácí výsledky práce,
spojené s kvalifikací těchto mladých
lidí. Přitom tato situace není jen problémem
našeho podniku nebo našeho místa, s uvedenými
problémy se setkáváme v celé řadě
podniků a odvětví.
Myslím, že by bylo třeba, abychom nemluvili
o investicích jen z hlediska zvyšování
výroby, jen z hlediska nové výstavby výrobních
budov a dodávek nových strojů, ale abychom
za nejcennější investice považovali schopnosti
a kvalifikaci našich pracujících, hlavně
našich mladých pracovníků, a abychom
tyto jejich schopnosti mnohdy neztráceli z důvodů,
že někdy vykážeme mnohdy velmi problematickou
úsporu za výstavbu nevýrobních zařízení,
zejména internátů, ubytoven a bytových
jednotek, mateřských škol a jeslí apod.
I když jsem ve svém příspěvku
poukázala otevřeně na některé
otázky a potíže, se kterými se náš
podnik při nástupu do příštího
roku setkává, mohu zdůraznit, že byla
učiněna potřebná opatření
k zajištění plánovaných úkolů
roku 1966. Hlavní pozornost byla zaměřena
na zajištění výrobních úkolů
jednak mobilizačností rozpisu úkolů
již pro I. čtvrtletí 1966, jednak mimořádnou
pozorností při zajišťování
rozpisu úkolů plánu technického rozvoje
podniku. Plánem technického rozvoje zajišťuje
podnik převážnou část zvýšení
úkolu produktivity práce, úsporu pracovníků
a nákladů. Plán technického rozvoje
je zaměřen především na odstraňování
namáhavých prací, na snížení
podílu živé práce u operací v
tomto směru velmi náročných, jako
je např. ruční našívání
knoflíků, na zlepšení procesu při
provádění povrchové úpravy
výrobků apod.
Novým podmínkám od 1. ledna 1966 byla přizpůsobena
i vnitropodniková organizace útvarů a rozpracovány
zásady pro uplatňování nového
způsobu řízení. V zásadě
je tedy možno konstatovat, že n. p. Knoflíkářský
průmysl v Žirovnici zajistí podle úkolů
plánem uložených výrobu a dodávky
svých výrobků našemu národnímu
hospodářství tak, aby své závazky
vůči celé společnosti beze zbytku
splnil.
Podobná situace jako v našem národním
podniku je v závodech a podnicích mého volebního
obvodu, tedy v okrese Pelhřimov. Je řada otázek,
jejichž neujasnění pracující
našich závodů tíží, přesto
však převládá odhodlání
dělníků i techniků zajistit úkoly
plánu roku 1966 beze zbytku a uplatněním
zásad nové soustavy docílit celkově
větší efektivnosti v průmyslové
výrobě.
V souvislosti s přípravou plánu na rok 1966
a na celou čtvrtou pětiletku máme v našem
okrese jeden zvláštní problém. Jedná
se o to, že v letech 1969 a 1970 se v okrese projeví
důsledky výstavby vodní nádrže
na Želivce, ze které bude zásobováno
naše hlavní město vodou. Tak např. v
okrese bude zastavena činnost škrobáren a lihovarů,
musí dojít k některým omezením
v zemědělské výrobě - např.
v určité oblasti bude nutno zrušit výrobu
vepřového masa, a projeví se ještě
celá řada dalších, zejména hygienických
opatření. V současné době však
není známo, jak tyto důsledky budou řešeny
jak po stránce financování, tak z hlediska
dostatečného časového předstihu.
Tento stav působí v okrese Pelhřimov určitou
nervozitu a bylo by tedy správné, aby se příslušné
orgány touto otázkou zabývaly a aby některá
opatření byla již zamontována do čtvrté
pětiletky.
Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěla
zdůraznit, že dělníci a pracující
našich závodů očekávají,
že uplatnění zásad nové soustavy
se co nejdříve kladně projeví v našem
národním hospodářství. V souvislosti
s tím se dožadují větší
odpovědnosti při řízení na
všech stupních. Jsou odhodláni řešit
nedostatky a nešvary v práci na dílnách,
ale to by nešlo tehdy, kdyby se více než dosud
neuplatňovala odpovědnost na vyšších
stupních řízení. Proto chci ještě
zdůraznit požadavek zvýšení osobní
odpovědnosti od shora dolů i naopak.
Posl. Čubová: Súdružky a súdruhovia.
Kolektív n. p. Chemosvit vo Svite priaznivo plní
úlohy plánu v tomto roku. Za 11 mesiacov vyprodukoval
a dodal národnému hospodárstvu obalových
materiálov z celofánu, ďalej vláken
a strojov v hodnote viacej ako 6 mil. Kčs, čo je
o 2,5 % viac ako určoval pôvodný plán.
Úlohy vývozu preplňuje o 17 % a v trhovej
produkcii o 1,9 %. Že podnik vyrába dobré výrobky
svedčí to, že 1/4 vývozu smerovala do
oblastí kapitalistických štátov.
Pozoruhodných výsledkov dosiahol kolektív
n. p. Chemosvit za uplynulé obdobie vo vývoji a
pohotovom uplatňovaní novej techniky. Spätosť
tvorčich pracovníkov s výrobou prispela k
progresívnemu zvýšeniu produkcie celofánu,
syntetických vláken a vyriešeniu mnohých
strojov na výrobu, zušľachťovanie a spracovanie
celofánu, hodvábu a syntetických vláken.
V posledných dvoch rokoch bola oprávnene predmetom
kritiky nízka úroveň obalovej techniky v
našej republike. S týmto problémom sa zaoberala
aj vláda. Zvýšenie kultúrnosti predaja,
hygieny a estetičnosti výrobkov potravinárskeho
a spotrebného priemyslu nemalou mierou podmieňuje
obalový materiál - celofán. Možno konštatovať,
že za obdobie posledných štyroch rokov zabezpečil
kolektív podniku zvýšenie produkcie celofánu
na dvojnásobok, na vyše 5 tis. t a do roku 1970 sa
ďalej zvýši na viac ako 8 tis. t. Súčasne
so zvýšením produkcie celofánu došlo
aj k rozšíreniu jeho užitných hodnôt,
čo do sortimentu. Dnes už vyrábame celofán
teplom lepiteľný, parovzdorný i kombinovaný
s kovovými fóliami, napr. s hliníkom a sú
vyriešené ďalšie druhy nových upravovaných
obalových materiálov z celofánu. Brzdou rýchlejšieho
rozvoja v rozširovaní sortimentu a povrchovej úpravy
obalových materiálov z celofánu je nepružný
dovoz niektorých zariadení a strojov zo zahraničia.
K zlepšeniu kvality a ďalšiemu rozšíreniu
užitných hodnôt o nové druhy výrobkov
by hodne pomohli osobne získané poznatky zo štátov,
ktoré sú na svetovej špičke v úrovni
obalových materiálov z celofánu a syntetických
fólií. Toto sa však podnikom málo umožňuje.
No i napriek tomu dokázal kolektív podniku vyriešiť
vývoj strojov a zariadení na výrobu a spracovanie
celofánu a výrobu syntetických vláken
tak, že tieto bude vyrábať naše strojárenstvo
pre ďalší rozvoj výroby u nás i
pre vývoz. Pro 4. päťročný plán
sa počíta s dodávkou strojne-technologického
zariadenia na výrobu a spracovanie celofánu pre
jeden závod do SSSR a zariadenie pre závod na výrobu
syntetických vláken.
Chcem však poukázať na niektoré negatívne
stránky nášho podtatranského Svitu.
Pokiaľ závody vo Svite zvyšujú prosperitu,
pružne rozvíjajú výrobu, zavádzajú
novú techniku a progresívne stavajú, nie
sú vytvárané pre pracujúcich odpovedajúce
podmienky napr. v doprave do zamestnania. V priemyslovom Svite
pracuje do 8000 zamestnancov, z toho skoro 3000 dochádza
vlakom a autobusmi z okolia. Je možno nezodpovednosťou
a lajdáctvom nazvať postoj príslušných
orgánov za dostavbu stanice ČSD vo Svite. Čo
sa nahovorilo za posledných 10 rokov o boji proti rozostavanosti,
o rýchlom ukončovaní stavieb a pod. Vo Svite
je stanica ČSD rozostavaná od roku 1948, t. j. 17
rokov. Je to skoro neuveriteľné, ale je to fakt. Čo
už komisií, porád a aktívov jednalo
na rôznych úrovniach o ukončení stanice
a riešení podjazdu. Keby tieto prostriedky a čas
boli venované práci, mohla už stanica byť
dávno dokončená i s podjazdom. Je už
treba skutočne prinútiť investora k jej ukončeniu
a odovzdaniu do užívania. Pracujúci Svitu právom
očakávajú, že sa tak v krátkej
dobe stane.
Doterajšia prax v plánovaní investičných
prostriedkov na verejno-prospešné ciele bola značne
jednostranná a subjektívna. Neprispievala ku zlepšovaniu
podmienok a potrieb pracujúcich aj mimo rámec pracovného
prostredia, t. j. rozvoju miest a sídlisk. Tak napr. pokiaľ
sa vo svitovských podnikoch a závodoch vytvárajú
podmienky pre lepšie prostredie, na pracoviskách sa
neumožňovalo vytvárať tieto zo strany
orgánov verejnej správy vyššieho stupňa
v oblasti bytovej výstavby, ciest, chodníkov a kanalizácie.
Svitovské podniky a závody prespievajú do
tvorby národného dôchodku vo forme zisku,
dane z obratu, dane zo mzdy čiastkou okolo 150 mil. Kčs
ročne, no za posledných 15 rokov prakticky došlo
len v tomto období k výstavbe budovy MsNV, v rámci
ktorého je umiestnená pošta i sporiteľňa.
Z iniciatívy podnikov Chemosvit a Tatrasvit bol v posledných
rokoch odovzdaný kultúrny dom, detské jasle
pre 140 detí a teraz sa započalo s výstavbou
detskej škôlky s kapacitou pre 250 detí. Výstavba
III. ZDŠ sa už dlhší čas odsúva
a podmienky vyučovania na stávajúcich dvoch
školách sú nepostačujúce. Svit
má dnes zhruba 10 000 obyvateľov a chodia sem deti
aj z okolitých obcí do školy. Z celkového
bytového fondu mesta sa v rámci štátnej
výstavby postavilo len asi 100 bytových jednotiek.
Keď zhrnieme tento postoj k rozvoju verejných investícií
po stránke uvoľňovania zdrojov vyšších
orgánov verejnej správy a ich postoj napr. k spomínanej
stanici ČSD, dôjdeme aj k príčinám
pomerne značnej fluktuácie pracujúcich zo
Svitu. Z n. p. Chemosvit odchádza ročne 1/4
zamestnancov, obrazne povedané, za 4 roky sa vymenia všetci
zamestnanci. To nemôže prispieť k ich zapracovanosti
a nakoniec ani ku kvalite výrobkov. Na tomto sa nemalou
mierou podieľajú aj niektoré opatrenia v oblasti
nájomného a vykurovania v pomerne odlišných
klimatických podmienkach podtatranského kraja oproti
iným miestam v republike. Myslím si, že by
bolo správne uvažovať v rámci nového
zdokonaleného systému plánovitého
riadenia národného hospodárstva s tým,
aby podniky zo svojich najviac vyprodukovaných výsledkov,
tak ako odvádzajú odvody do štátneho
rozpočtu, časť týchto odvádzali
aj v prospech mesta, aby sa takto vytvárali lepšie
podmienky pre výstavbu a rozvoj verejno-prospešných
zariadení pre správu mesta a pre jeho zveľaďovanie
po stránke kultúrnej, sociálnej a bytovej.
Doterajšie skúsenosti v tomto smere potvrdzujú,
že by takýto spôsob účasti záujmov
podnikov na rozvoji mesta prispel k spokojnosti a stabilizácii
pracujúcich a zodpovedal aj ich potrebám.
Pracujúci n. p. Vagónka Tatra v Poprade poukazujú
na nesprávne tendencie, ktoré sa prejavujú
v súvislosti s prechodom na novú organizačnú
štruktúru priemyslu a s prípravou na zavedenie
zdokonalenej sústavy riadenia národného hospodárstva.
Predovšetkým pokladajú za nesprávne
organizačné usporiadanie bývalej VHJ ČSVT
Studénka, podniky ktorej boli začlenené do
generálneho riaditeľstva Závody ťažkého
strojárstva Martin. Organizácia bola riešená
tak, že doterajší podnik Vagónka Tatra
Studénka bol ako vedúci podnik podriadený
generálnemu riaditeľstvu a jemu ako odštepné
závody podriadené doterajšie podniky Vagónka
Tatra Poprad, Vagónka Tatra Č. Lípa a Kovolis
Hedvikov.
Táto organizácia je podľa ich názoru
v priamom rozpore so zásadami, ktoré pre usporiadanie
organizačnej základne vytýčil ÚV
KSČ, vytvára zbytočný medzičlánok
a je vyslovene neefektívna.
Vyššie uvedené odštepné závody
majú všetky uzavretý výrobný
cyklus a sú finálnymi dodávateľmi svojich
výrobkov bez nejakého mimoriadne vysokého
podielu vzájomnej kooperácie. Deľba výrobných
programov medzi troma vagónkami je tak jednoznačná,
že vytvorenie jedného "vedúceho"
podniku je zbytočným prepychom. Vytvoril sa tak
zbytočný medzičlánok, takže proti
starej organizácii majú teraz závody o jeden
organizačný stupeň viac - závod -
podnik - generálne riaditeľstvo - ministerstvo. Tento
stav sa prejavuje vo výkazníctve - pre závody
neúnosne skrátené termíny, pri bilancovaní
- bilancia ide cez generálne riaditeľstvo na podnik
a potom na závod atď. Celý tento systém
je nepružný a už za prvých 5 mesiacov
svojej existencie sa ukázal ako naprosto nevyhovujúci.
Domnievame sa, že ďaleko jednoduchšie i efektívnejšie
je podriadiť všetky odštepné závody
i podnik Studénka ako samostatné podniky, prípadne
odštepné závody generálnemu riaditeľstvu.
Ušetrí sa tak najmene 40 zo 60 pracovníkov,
ktorí prešli z bývalej VHJ ČSVT do terajšieho
podniku VT Studénka, keď predpokladáme, že
cca 20 pracovníkov bude treba pre generálne riaditeľstvo
na priame riadenie terajších závodov, zruší
sa jeden medzičlánok, znížia sa neproduktívne
závody (platy cca 40 pracovníkov a ďalšie
zníženie z titulu toho, že podnik VT Studénka
bude v nižšej platovej kategórii), a celé
riadenie bude podstatne operatívnejšie.
Závažná je i tá skutočnosť,
že sa odstráni dvojkoľajnosť, ktorá
sa už v riadení začala prejavovať. Vzhľadom
k tomu, že jednotlivé odštepné závody
sú vyslovene finálnymi dodávateľmi,
rieši generálne riaditeľstvo niektoré
otázky priamo so závodmi, ako je technický
rozvoj, riadenie vedecko-výskumnej základne, investičná
politika atď., pričom tieto otázky musia byť
potom dodatočne oznámené, alebo prejednávané
s podnikom. Nie menej dôležitou otázkou je i
vytváranie rezerv pri rozpise plánu - rezervu si
vytvára generálne riaditeľstvo, vytvára
si ju i podnik a úlohy pre závody sú o to
progresívnejšie.
Nemožno zabúdať i na jednu dôležitú
okolnosť a síce, že napríklad v oblasti
mesta Popradu sú vo vzdialenosti 3-14 km dva podniky, Tatrasmalt
Matejovce a Tatraľan Kežmarok, ktoré boli v novom
organizačnom usporiadaní začlenené
ako samostatné podniky a ktoré sú o viac
ako polovicu menšie ako Vagónka Tatra Poprad. Táto
skutočnosť má samozrejme i politický
dosah, lebo pracujúci Vagónky Tatra Poprad sa oprávnene
pýtajú, ako je také usporiadanie možné.
V neposlednom rade je treba prihliadnuť, aká úroveň
kvalifikácie je na jednotlivých organizačných
stupňoch. Je iste zarážajúce, keď
z 5 pracovníkov vedenia podniku Vagónky Tatra Studénka
(riaditeľ a námestníci) nemá ani jeden
vysokoškolské vzdelanie a naproti tomu na podriadenom
závode VT Poprad z 5tich vedúcich pracovníkov
majú štyria vysokoškolské vzdelanie.
Toto hľadisko nie je iste rozhodujúce, ale podľa
nášho názoru i k nemu je treba prihliadať.
Domnievame sa, že vyššie uvedené dôvody
hovoria jednoznačne pre to, aby došlo ku zmene organizačného
usporiadania v tom zmysle, že VT Studénka, VT Poprad,
VT Č. Lípa a Kovolis Hedvikov budú podriadené
priamo generálnemu riaditeľstvu ako samostatné
podniky, alebo odštepné závody.
Vážne nedostatky sa prejavujú v príprave
prechodu na zdokonalenú sústavu riadenia. Cez to,
že je už koniec roka, nemá napríklad Vagónka
Tatra Poprad do dnešného dňa rozpísané
úlohy odvodov pre rok 1966, nie sú stanovené
pravidlá pre riadenie mzdovej politiky a návrhy
plánov boli so závodom prejednávané
len starou metodikou. Táto situácia samozrejme ovlivňuje
celú prípravu plánu na rok 1966, vážne
ohrozuje prípravu kolektívnej zmluvy i prejednanie
všetkých nových úloh s celým
kolektívom pracujúcich. Pretože sa táto
situácia prejavuje prevažne v podnikoch bývalého
Ministerstva ťažkého strojárenstva, domnievame
sa, že ide o vážne narušenie prechodu na
zdokonalenú sústavu riadenia práve pracovníkmi
tohoto bývalého ministerstva. Je treba, aby z uvedených
skutočností boli urýchlene urobené
závery a prevedená radikálna náprava.
V súvislosti s prechodom na novú organizáciu
a riadenie národného hospodárstva v roku
1966 prejavuje sa rada nesprávnych tendencií v príprave
plánu na prvý rok 4. päťročnice.
Vo VT Poprad boli jednotlivé časti plánu
zostavené starou metodikou a taktiež spôsob
ich prejednávania s nadriadenými pracovníkmi
podniku bol prevádzaný starým spôsobom.
Závodu boli spočítané presne jednotlivé
kategórie pracovníkov, stanovené ich priemerné
zárobky a z týchto prepočtov bol stanovený
celkový fond odmien. Taktiež plán nákladov
bol zostavovaný starým spôsobom, to znamená,
prebraté podrobne jednotlivé položky kalkulačného
vzorca a predpísané ako úloha celkového
zníženia nákladov. V pláne práce
taktiež bolo určené zníženie pracnosti.
Tento spôsob zostavovania je v priamom rozpore so zásadami
zdokonalenej sústavy riadenia. Podniku neboli zatiaľ
oznámené ekonomické nástroje plánu,
to znamená odvody, ani odvody z prírastku, neboli
stanovené pravidlá pre riadenie mzdovej politiky
a príprava plánu na rok 1966 sa tedy obmedzia na
rýdzo formálne prejednanie uvedených úloh
s kolektívom pracujúcich. Pri takomto spôsobe
zostavovania plánu nielenže nie je závodu poskytnutý
priestor pre vlastnú iniciatívu, ale sú mu
priamo nadekretované úlohy až do jednotlivých
položiek plánu nákladov, jednotlivých
kategórií pracovníkov, ktoré závod
môže zaistiť len s maximálnym vypätím.
Taktiež príprava kolektívnej zmluvy musí
byť prakticky odsunutá až do druhej polovice
mesiaca decembra, pretože jej rozhodujúca časť
- pravidlá pre riadenie mzdovej politiky, systém
odvodu a dotácie jednotlivých fondov, nebude skôr
pripravená.
Je to hrubé narušenie zásad, ktoré boli
vytýčené pre zostavovanie plánu prvého
roku prechodu na zdokonalenú sústavu riadenia a
zároveň i prvého roku 4. päťročnice.
Pri zavádzaní novej sústavy riadenia v n.
p. Tatrasvit sa objavili niektoré nepriaznivé vplyvy,
ktoré narušili celkový postup.
- Ako prvé je potrebné uviesť, že zásadné
vyhlášky vlády, ktoré sa dotýkajú
novej sústavy riadenia, boli vydané len v poslednom
období so značným oneskorením - čiže
neskoršie, ako tieto problémy boli riešené
komisiami oboru.
- Doposiaľ nie je vyjasnená otázka právomoci
a zodpovednosti MSP - obor - podnik.
Z toho dôvodu riaditelia podnikov v zmysle Zbierky zákonov,
čiastky 42 zo dňa 23. septembra 1965 nemajú
upravenú právomoc. Naväzuje to spätne
i na právomoc námestníkov a vedúcich
závodov.
- I pri všetkej snahe obor. riaditeľstva metodicky neboli
doriešené také zásadné otázky
ako je riadenie plánom (na tomto úseku sú
len malé zmeny oproti doterajšiemu spôsobu plánovania).
- Na úseku tvorby a rozdeľovania HD sú metodicky
nevyjasnené a ekonomicky nezdôvodnené niektoré
prvky. Tak napr. ak podnik vytvára vyšší
HD, nedostáva sa mu z jeho rozdelenia dostatočných
prostriedkov (pri dnešnej platnej metodike) na zainteresovanosť
či už osobnú, alebo podnikovú. Je to
z toho dôvodu, že podnik okrem základného
odvodu, ktorý odvádza v stanovenej výške
na základe očakávanej úrovne, resp.
dosiahnutej skutočnosti roku 1965, dostal predpísaný
i dodatkový odvod vo forme tzv. ekonomickej úvahy,
ktorý doposiaľ nebol podnikom dostatočne zdôvodnený
a vysvetlený. Táto ekonomická úvaha
v rozpise predstavuje cca 54 % z prírastku HD. Okrem toho
podnik odvádza ďalší predpísaný
odvod z prírastku HD vo výške 40 %, čím
v rozpise je pre podnik ponechaná čiastka z vytvoreného
prírastku HD vo výške cca 6 %. I keď v
rozdelení HD je uvažované s príslušným
podielom na úhradu požiadaviek vo fonde pracujúcich
(mzdy, prémie) pre fond kultúrnych a sociálnych
potrieb, nie je vyjasnená forma a metodika prídelov,
resp. vytváranie prostriedkov pre fond obnovy, pre úhradu
investičných úverov pre rezervný fond,
s čím zatiaľ v návrhu plánu ročného
i päťročného plánu nie je v zmysle
platných smerníc oborového riaditeľstva
uvažované.
- Na úseku odberateľsko-dodávateľských
vzťahov nie sú doriešené také problémy
ako dostatok PA vlákien, naprosto nedostačujúce
sú prídely obalových materiálov i
niektorých pomocných materiálov. A ako sa
tento problém javí, nie je v možnosti oborového
riaditeľstva, aby toto v krátkej dobe vyriešilo.
Posl. s. Rudolf Zíma: Vážení
soudruzi, návrh prováděcího plánu
rozvoje národního hospodářství
na rok 1966 zajišťuje podle doprovodné zprávy
SPK na úseku dopravy nároky národního
hospodářství na přepravu.
Doprovodná zpráva dále zjišťuje,
že se však zpomaluje rozvoj moderních trakcí
v důsledku zpoždění v dodávkách
dieselových a elektrických lokomotiv, které
pokračují i v roce 1966.
Zajištění potřeb národního
hospodářství na úseku dopravy je ve
srovnání se situací před dvěma
až třemi roky jistě úspěchem.
Domnívám se však, že je nyní třeba
podrobněji se podívat i na otázku, jak ekonomicky
doprava tento úkol zvládá.
Hospodářský výsledek resortu dopravy
celkem za přímo řízené organizace
skončí v roce 1965 ztrátou cca 1 397,8 mil.
Kčs, což jest proti plánu na rok 1965 ztráta
vyšší o 67,0 mil. Kčs.
V roce 1966 je hospodářský výsledek
sestaven již podle nové plánovací metodiky,
takže resort dopravy vykazuje také zisk ve výši
165,6 mil. Kčs, k čemuž bude však zapotřebí
dotace ze státního rozpočtu ve výši
1 492,4 miliónů Kčs.
Výše dotace nutná k vyrovnání
ztráty, která by jinak vznikla, není dána
jen výší tarifů určujících
příjmy za přepravu, o nichž víme,
že nekryjí náklady dopravy ze známých
důvodů; je rovněž ovlivňována
výší nákladů, které závisí
jednak na kvalitě řízení a organizace
provozní práce v dopravě, jednak na objektivních
podmínkách vytvářených stavem,
tj. množstvím, rozsahem, kvalitou (parametry) základních
provozních prostředků. Průběh
provozní práce na úseku dopravy měl
v roce 1965 vcelku vzestupnou tendenci - zlepšilo se plnění
grafikonu vlakové dopravy, zmenšila se nehodovost,
zkrátil se oběh vozů a i hospodářské
výsledky r. 1965 budou příznivější
než v předchozím roce. Dá se předpokládat,
že tento konsolidační proces bude pokračovat
i v roce 1966. Chtěl bych se proto ve svém diskusním
příspěvku zabývat druhou stránkou
věci, tj. tím, jaké objektivní vlivy
působí nepříznivě na efektivnost
dopravy a zda lze očekávat v plánu na rok
1966 zlepšení.
Je třeba otevřeně konstatovat, že i
při vynakládání vysokých prostředků
na modernizaci dopravy nejsou vytvářeny příznivé
objektivní podmínky pro vyšší tempo
snižování nákladů dopravní
práce. Dodavatelské resorty neplní již
po několik let své dodavatelské povinnosti
v rozsahu a kvalitě, která je pro dopravu - a jejím
prostřednictvím pro státní rozpočet
- žádoucí. Uvedu alespoň několik
případů.
Vývoj elektrické lokomotivy na střídavý
proud typu S 489.0 je značně opožděn.
Pro podstatné změny na prototypu nedodržely
ZVIL Plzeň termín ukončení jejího
vývoje 30. 9. 1964 a požádaly ministerstvo
dopravy o povolení výjimky z technologické
kázně na výrobu prvních 15 ks; dále
sdělily, že dodávka plánovaná
na IV. čtvrtletí 1965 nebude splněna.
Vzhledem k tomu, že ZVIL Plzeň neplní ani svoje
závazky na vývoz do BLR, projednává
se v současné době snížení
plánovaného počtu 60 lokomotiv této
řady pro ministerstvo dopravy v roce 1966 (včetně
zmíněného skluzu) o 8 ks na krytí
schodku pro export, s čímž z hlediska dopravy
nelze souhlasit.
Zpožděný vývoj i dodávky těchto
lokomotiv, i když lze toto zpoždění objektivně
zdůvodnit, znamenají přece jen z hlediska
dopravy, že nebude zahájen provoz na trati Kolín-Havlíčkův
Brod ve lhůtě stanovené usnesením
vlády č. 264/64. Z hlediska národního
hospodářství dojde k nízkému
využití kapacit v hodnotě 262 mil. Kčs
a narušení postupu při výstavbě
této progresívní trakce; znamená to
i ztráty v provozních nákladech, v palivové
bilanci, a ve svých důsledcích to vede k
nedůvěře v novou techniku.
V roce 1965 mělo být ministerstvu dopravy dodáno
od závodu Aero, Letňany 5 ks letadel Z-37 nulté
série s tím, že v případě
potřeby budou 1-2 ks zapůjčeny MZO na předvádění
zahraničním zájemcům. Výroba
nulté série však v roce 1965 zahájena
nebyla a v současné době ze dvou prototypů
tohoto letadla předaných ke zkouškám
je v provozu pouze jeden. Tato změna podstatně ohrožuje
zajištění potřeb zemědělství.
Na stavbách elektrické trati Velký Osek-Hradec
Králové-Pardubice a Kolín-Havlíčkův
Brod-Jihlava není plněn harmonogram dodávek
a montáží pro některá pevná
trakční zařízení od ČKD
Praha a EZ Praha, ovlivňující nepříznivě
postup celé stavby.
U naftových lokomotiv a motorových vozů dosahují
prostoje z titulu garančních oprav 25-30 % a počty
vozidel do garančních oprav přistavených
jsou nepřípustně vysoké, např.
u motorových vozů M-240 v některém
měsíci bylo vyřazeno do garanční
opravy až 50 % dodaných vozů. Závady,
které tento stav zapříčiňují,
nejsou prakticky ve výrobě odstraňovány.
Nejčastější závady:
- u motorových lokomotiv T-678 a T-679 (ČKD Praha):
vadná ložiska vstřikovacích zařízení;
- u převodové skříně, způsobující
praskání klikových hřídelí
(celkem 71 případů);
- u elektrické lokomotivy E-499 a E-669 (ZVIL Plzeň):
praskání rámů podvozků;
- elektrické lokomotivy E-469.1 (ZVIL Plzeň):
vysoká poruchovost nápravové převodové
skříně.
Úhrnem lze konstatovat, že naše výroba
způsobuje těmito závadami dopravě
ztráty, které, myslím, by bylo možno
užší a těsnější spoluprací
obou resortů podloženou ekonomickými vztahy
odstranit. Tím by se i dosáhlo příznivějšího
celospolečenského výsledku.
l pro stavební výrobu i silniční hospodářství
vyrábějí obě strojírenská
ministerstva celou řadu klíčových
mechanismů, které jsou limitujícím
činitelem při postupné mechanizaci těchto
prací. Většinou jde o stroje poměrně
dobré kvality. Závadou však je nedostatečné
krytí požadavků a v případě
unikátní výroby i malý rozsah série
dodávek.
Silniční vozidla v současné době
u nás vyráběná i dovážená
nevyhovují. Ve srovnáni s vozidly evropské
úrovně jsou tato vozidla těžká,
mají vyšší spotřebu pohonných
hmot, menší životnost a jsou náročnější
na údržbu a opravy. Za účelem odstranění
těchto nedostatků požadovalo ministerstvo dopravy
dílčí modernizace, které byly pojaty
do usnesení vlády č. 375/1964. Úkoly
se však neplní.
Vozidla, která budou dodávána v roce 1966,
případně v roce 1967, budou stejně
nízké technické úrovně jako
vozidla dodávaná v letech 1964 a 1965. Rovněž
i vývoj nových typů vozidel se soustavně
opožďuje a je možné jej charakterizovat
podle dosažených výsledků jako málo
úspěšný. Příkladem je
možno poukázat na vývoj a zavedení do
výroby nového velkého autobusu Škoda
11. Tento typ autobusu je vyvíjen od roku 1960 a podle
známých skutečností bude zaveden do
sériové výroby až v roce 1967. Zpoždění
nastává zejména v důsledku nedostatečné
koordinace vývoje podvozkových orgánů,
tj. motoru, převodovky a zadní nápravy. S
tímto stavem nelze souhlasit.
Nejsvízelnější situace je ovšem
v současné době u užitkových
automobilů nosnosti 1,5 a 3 tuny.
Závěrem lze konstatovat:
Situace v dodavatelsko-odběratelských vztazích
mezi strojírenskými resorty a ministerstvem dopravy
vykazuje typické nedostatky charakterizující
současný stav našeho národního
hospodářství. Československé
strojírenství rozvíjí výrobní
kapacity v těch druzích, které jsou určeny
na export, často bez ohledu na porovnání
ekonomické efektivnosti vývozu a dovozu. Tím
jsou požadavky vnitrostátní dopravy uspokojovány
až druhořadě.
Bude proto třeba zejména na tomto úseku dosáhnout
takového stavu, který by byl nejvýhodnější
pro naše celospolečenské zájmy.
Posl. s. Vlad. Varmuža:
Prováděcí plán na rok 1966 přináší
náročné úkoly i pro veřejnou
automobilovou dopravu. Objem výkonů veřejné
automobilové dopravy dosahuje v plánu dalších
přírůstků proti očekávané
skutečnosti roku 1965, a to v tunách o 4,5 % a v
tkm o 3,3 %. Obdobně jako v nákladní dopravě
dochází k dalšímu růstu i v dopravě
osobní, a to zhruba o 2,8 % proti skutečnosti, kterou
očekáváme v r. 1965.
Porovnáme-li tyto přírůstky výkonů
s růstem celkových výkonů dopravní
soustavy zjišťujeme, že veřejná automobilová
doprava dosahuje relativně nejvyšších
přírůstků. To platí i ve vztahu
k závodové dopravě silniční,
proti které zaznamenává veřejná
silniční doprava vyšší tempo růstu.
Domnívám se, že takový vývoj,
který ukazuje na možnosti progresívního
rozvoje veřejné silniční dopravy,
je plně opodstatněný a v plánu ještě
není dost důrazně vyjádřen
- je třeba uvážit, že uplatnění
nových zásad řízení přinese
snahu o urychlení reprodukčního procesu,
což povede k dalším požadavkům na
veřejnou silniční dopravu.
V souvislosti s tím bych chtěl upozornit na to,
že právě z hlediska potřeb dalšího
rozvoje veřejné silniční dopravy a
z hlediska ekonomicky účelné dělby
práce má plán na r. 1966 některá
úzká místa. Je to zejména plán
práce, ve kterém počty pracovníků
jsou bohužel vážným limitujícím
činitelem rozvoje veřejné silniční
dopravy. Vždyť proti původní směrnici
na r. 1966 obdržela veřejná silniční
doprava téměř o 650 pracovníků
méně. To pochopitelně podvazuje potřebný
rozvoj komplexnosti dopravních služeb a je třeba
počítat s tím, že část
přepravních nároků, která by
jinak mohla být zabezpečena veřejnou dopravou,
bude s menší hospodárností zajišťovat
doprava závodová.
Kromě toho stanovené počty pracovníků
nezabezpečují snížení přesčasové
práce, což je tím závažné
již vzhledem k zákoníku práce. To je
další velmi vážný důsledek,
který vyplývá z plánu práce
na r. 1966.
Obdobná situace je i v rozdělení bilancí
vozidel na r. 1966. Ukázal jsem již na to, že
veřejná silniční doprava zaznamenává
vyšší tempo růstu. Tomu však neodpovídá
rozdělení bilancí vozidel mezi veřejnou
a závodovou dopravou. Domnívám se, že
ekonomicky účelná dělba přepravní
práce vyžaduje v dalším období
přehodnotit zásady bilanční politiky
a vozidla přidělovat především
tam, kde budou s maximem hospodárnosti využívána.
Chtěl bych zdůraznit, že řešení
všech těchto otázek nelze dále odkládat,
a že je třeba je odpovědně řešit
již v pětiletém plánu na léta
1966-1970.
Ve vztahu k zajišťování úkolů
příštího roku bych se chtěl stručně
zmínit o pojetí přepravní činnosti
v nové soustavě plánovitého řízení,
která se ve veřejné automobilové dopravě
zavádí počínaje 1. lednem 1966. V
souvislosti s novou soustavou bude třeba se nově
orientovat a urychleně přejít od dosavadního
administrativního řízení na bázi
obchodního podnikání. To znamená změnit
práci veřejné automobilové dopravy
tak, aby cílem bylo především pohotové,
kvalitní a úplné zabezpečení
všech přepravních nároků požadovaných
zákazníkem-přepravcem. Přitom je třeba
vidět, že spokojenost přepravců bude
v nové soustavě jedním z rozhodujících
měřítek dobré nebo špatné
práce veřejné silniční dopravy.
Nová situace v přepravní činnosti
na základě obchodního pojetí si vyžádá
neustálé rozšiřování přímého
styku mezi dopravcem a přepravcem. K zajištění
soustavného styku mezi oběma partnery bude napomáhat
systém hospodářských smluv, který
bude v průběhu roku 1966 uplatněn.
Tento systém umožní uzavírání
hospodářských smluv nejen na období
jednoho roku, případně období kratším,
ale zejména na období delší, tj. více
let, takže skýtá záruku stabilizace
vztahů mezi přepravcem a dopravcem a i stabilizaci
přepravní práce. Tím bude umožněn
i plný rozvoj podniků veřejné silniční
dopravy a rovněž i přepravce bude mít
jistotu, že kontrahované přepravy budou plně
a kvalitně zabezpečeny.
Přitom je třeba zdůraznit, že hospodářské
smlouvy o přepravě a z nich vyplývající
závazky podpoří zájem jak dopravce,
tak i přepravce na vytváření daleko
příznivějších předpokladů
pro zabezpečování všech nutných
podmínek pro co nejefektivnější realizaci
požadovaných přepravních úkolů.
Další rozvoj veřejné silniční
dopravy bude ovlivňován ekonomickými stimuly
a bude spočívat na vzájemných dohodách
mezi dopravcem a přepravcem a na kvalitě poskytovaných
služeb.
K dosažení hospodárného způsobu
provádění přepravních výkonů
v silniční dopravě musí kromě
dobře organizované hlavní činnosti
přispívat i hospodárný provoz samotných
vozidel.
A právě v této oblasti technické základny
silniční dopravy existuje řada vážných
nedostatků, které způsobují vysoké
náklady na provoz vozidel.
Je skutečností, že o těchto nedostatcích
ví jak Státní plánovací komise,
ministerstvo financí a ministerstvo těžkého
průmyslu, tak i držitelé vozidel několik
let, a přesto jejich odstraňování
je pomalé a v některých případech
se situace dokonce zhoršuje. Uvedu několik případů:
1. Obnova vozidel je nedostatečná, značný
počet vozidel je starších 10 let, která
pak vyžadují nejen velkou potřebu oprav, ale
i mnoho náhradních dílů.
2. Skladba - složení vozového parku neodpovídá
potřebám dopravy, chybí značné
počty málo a středotonážních
specializovaných vozidel.
3. Není dostatek opravárenských kapacit,
zejména u autobusů, těžkotonážních
vozidel, nákladních přívěsů
a návěsů; kvalita prováděných
oprav je velmi nízká.
4. Situace v náhradních dílech je již
prostě neudržitelná - jen pro ilustraci u sériově
vyráběných vozidel Tatra 138 je situace dokonce
horší než u starých vozidel.
5. Nové typy vozidel jsou velmi pomalu zařazovány
do sériové výroby; tak je tomu např.
u kloubového autobusu ŠM 11 a nové pětituny
- typ N 540.
6. Do ČSSR jsou dovážena vozidla, která
svými technicko-ekonomickými parametry neodpovídají
požadavkům provozu, např. vozidla rumunské
výroby Carpati a maďarské výroby Ikarus
620 a 630.
Jistě by bylo možno uvést další
příčiny nehospodárného provozu
vozidel, ale myslím, že ty, které jsem uvedl,
jsou nejdůležitější. Proto je žádoucí,
aby tyto nedostatky byly urychleně řešeny a
odstraněny, zejména na úrovni Státní
plánovací komise a v oblasti výroby a v resortu
těžkého průmyslu tak, abychom za rok
či dva se nemuseli k těmto otázkám
vracet.
Největší podíl na přepravě
osob v Jihomoravském kraji má v současné
době veřejná autobusová doprava cca
36 % a do roku 1970 se předpokládá její
růst na 37,1 %.
Autobusy ČSAD | přepravily v roce 1960 | - | 175 800 000 osob |
přepravily v roce 1964 | - | 214 800 000 osob | |
přepraví v roce 1965 | - | 215 300 000 osob | |
a v r. 1970 se předpokládá | - | 240 000 000 osob |
Největší podíl v přepravě
osob má dělnická frekvence, která
se pohybuje od 58 - 60 % a bude neustále úměrně
růst, právě tak jako frekvence žákovská.
Veřejná silniční autobusová
doprava ČSAD je prováděna v Jihomoravském
kraji na 658 tratích, přičemž je na
autobusovou síť napojeno 1836 obcí přímo,
tj. 88,7 %, ostatní obce mají buď železniční
spojení, anebo nejsou na přímé trati.
Ve výhledu se předpokládá další
napojování obcí, kde není žádné
jiné spojení, ovšem to je značně
závislé na bilanci autobusů pro ČSAD,
která vzhledem k růstu výkonů v přepravě
osob je stále nedostačující. I když
se od r. 1960, kdy ČSAD měl průměrný
stav autobusů 980 a vleků 238, projevil nárůst
v roce 1965 na 1231 autobusů a 293 vleků, předpokládaná
bilance nám v roce 1966 umožní nárůst
jen na 1296 autobusů a 298 vleků a do roku 1970
na 1397 autobusů a ve vlecích dokonce předpokládáme
pokles znovu na původní stav z roku 1965, tj. 293.
Vzhledem k velkému růstu výkonu v přepravených
osobách a podstatně pomalejšímu a nedostatečnému
růstu počtu autobusů nelze ve výhledu
zabezpečit podstatný růst kultury cestování,
neboť počet přepravených osob na 1 obsaditelné
místo je v r. 1965 2293 a v r. 1970 se předpokládá
2281 osob.
Největší část bilance autobusů
a celá bilance vleků musí přejít
na obnovu vozového parku, poněvadž technický
stav autobusů je velmi špatný. Vlivem nedostatečně
prováděných generálních oprav
má dnes ČSAD odepsáno přes 100 % -
676 autobusů a jen zbytek je v poněkud lepším
technickém stavu. U vleků je stav ještě
horší, neboť přes 100 % hodnoty má
odepsáno 210 vleků a jen zbytek je v poněkud
lepším stavu. Proto ještě dnes jezdí
ČSAD s autobusy z roku 1947 (29 kusů), 1948 - 78
kusů a z r. 1949 - 84 kusů.
Vzhledem k uvedenému stavu není s to podnik ČSAD
zlepšit kulturu cestování; jen s velkými
potížemi zvládá ranní špičky
v dopravě pracujících a žáků.
Věci by značně prospělo zvýšení
bilance vleků, které nyní dostáváme
z Polska, avšak i bilance autobusů, hlavně
nového typu Š 11 a kloubových by měla
být zvýšena, a to podle provedených
propočtů o cca 150 % na pětiletku. V současné
době je rozhodující pro zlepšení
situace rozložení pracovní doby v podnicích
a zvyšování směnnosti, která
jak v našem kraji, tak i celostátně poklesla.
Do r. 1970 nebudeme tedy při stávající
bilanci autobusů a vleků moci zavádět
nové tratě a nebudeme moci ani pokrýt požadavky
železnice na převzetí dopravy tam, kde má
být pro nerentabilnost zrušena místní
trať, a to je celkem v 17 případech. Jakékoliv
převzetí další dopravy navíc
je podmíněno zvýšením bilance
autobusů.
Soudruzi a soudružky, dále bych vás chtěl
seznámit se stavem silniční sítě
v ČSSR a jejím uvažovaném rozvoji do
roku 1970.
Několik statistických údajů o silniční
síti k 31. 12. 1964.
z toho podle správního členění
připadá
na silniční síť | 9 089 km, | z toho je bezprašně upraveno 99 % | |
na silniční síť | 17 604 km, | z toho je bezprašně upraveno 87,5 % | |
na silniční síť | 46 139 km, | z toho je bezprašně upraveno 54,7 % |
Podle stavu sjízdnosti je na silnicích velmi špatných
a špatných vozovek I. tř. 1601 km, II. tř.
3835 km, III. tř. 17 300 km.
Silničních mostů v ČSSR je celkem
26 421 o celkové délce 220 110 bm.
Podle druhu konstrukce k 31. 12. 1964 bylo z celkového
počtu provizorních mostů 3155 o celkové
délce 33 589 bm; z těchto provizorních mostů
bylo dřevěných mostů 795 o celkové
délce 9956 bm.
Podle stavu mostů (všech) k 31. 12. 1964 je v ČSSR
špatných a velmi špatných silničních
mostů 6483 o celkové délce 50 100 bm.
Z uvedeného statistického přehledu je patrný
poměrně uspokojující stav silnic,
pokud jde o bezprašnost vozovek, avšak signalizující
stav, pokud jde o únosnost mostů. Škody, které
způsobil přechod fronty po poslední světové
válce na mostech, ještě nejsou ve všech
krajích odstraněny.
Nejpalčivější je stav v krajích
Východoslovenském, Středoslovenském,
Jihomoravském a Severomoravském; ani v ostatních
krajích není problém náhrady málo
únosných mostů dosud vyřešen.
V některých krajích - kromě již
uvedených - tj. v Severočeském, Východočeském
i Jihočeském zatíží přestavba
mostů ještě plán investic a generálních
oprav i po roce 1970.
Obdobně málo uspokojivý je stav únosnosti
silničních krytů, podkladů a podloží,
což prokázal stav silnic na jaře 1965 po jarním
tání. Největší poškození
bylo na úsecích značně dopravně
zatížených. Škody ze snížení
únosnosti vozovek rok od roku rostou. V roce 1963 činily
262 mil. Kčs a v roce 1965 již 1351 mil. Kčs.
Vzhledem k rozsahu silniční sítě v
ČSSR a k různému dopravnímu významu
i zatížení jednotlivých jejích
částí byla již v roce 1963 vládním
usnesením č. 286 silniční síť
rozčleněna na vybranou a ostatní silniční
síť, přičemž celková délka
vybrané silniční sítě činí
cca 13 000 km.
V naší republice není v souladu nárůst
intenzity silniční dopravy se zkvalitňováním
stavu silniční sítě, se zvyšováním
její kapacity i únosnosti vozovek. V porovnání
mezi rokem 1958 a 1964 vzrostl dopravní výkon v
tunách o 61,3 % a v tunokilometrech o 66,3 %.
Přitom veškeré prostředky vydané
na silnice vzrostly pouze o 15 %.
Vzhledem k stavu našeho národního hospodářství
není únosné během 4. pětiletky
zkvalitnit celou silniční síť. Dopravním
průzkumem bylo dokázáno, že 46 % dopravního
výkonu je prováděno na 18 % z celkové
délky silniční sítě, na kterou
ministerstvo dopravy se ve 4. pětiletce snaží
usměrnit investiční prostředky a prostředky
určené pro generální opravy silnic
a mostů.
Přednostně je nutno upravit, tj. zvýšit
únosnost, dopravní kapacitu a jízdní
rychlost odstraněním hlavních dopravních
závad, u části vybrané sítě
silniční v délce cca 3600 km, do které
jsou zahrnuty hlavně mezinárodní silniční
tahy a silniční tahy celostátní i
krajské důležitosti, mimořádně
dopravně zatížené.
Vznik a vývoj rozsáhlých poruch v roce 1965
na silnicích v našem kraji (škody v objemu 180
mil. Kčs, což jest 4,5krát více než
v r. 1964) prokazuje, že na značné části
silniční sítě nastává
totální rozpad nosných konstrukcí.
Výzkumný ústav dopravní v Praze provedl
v průběhu letošního roku v tomto směru
šetření a dospěl k závěru,
že dopravně zatížené vozovky ve
značném rozsahu jsou již na mezi únavy
a dožívají. To je vážná
výstraha - silniční síť není
tedy v patřičném tempu obnovována
pro vzrůstající požadavky silniční
dopravy. Zkušenosti ze socialistických a kapitalistických
států prokazují, že je třeba
tuto situaci řešit radikálně - rebilancí
finančních prostředků a kapacit celého
národního hospodářství, aby
tak nedošlo k ochromení silniční dopravy,
a tím i hospodářského života
ve státě.
Odbor dopravy Jihomoravského krajského národního
výboru vědom si značné zodpovědnosti
na úseku rozvoje silniční sítě
v kraji - iniciativně v průběhu roku zajišťoval
maximum stavebních kapacit pro obnovu silniční
sítě na léta 1966 až 1970. Provedená
bilance zajištěných stavebních kapacit,
i když naprosto nesplňuje požadavky rychlé
přestavby nejdůležitějších
silničních tahů, není však v
souladu s dotací finančních prostředků
vyčleněných pro silniční hospodářství
na období 4. 5LP ústředními orgány.
Na období let 1967-1970 (rok 1966 již nelze uvažovat)
nejsou kapacity pokryty ve výši 307 mil. Kčs
(tj. přibližná částka, kterou
dostává Jihomoravský kraj na výstavbu,
obnovu a údržbu silniční sítě
na rok).
V současné době již ani přerozdělení
finančních prostředků vydělovaných
pro silniční hospodářství v
rámci republiky mezi kraji nemůže zabezpečit
požadovaný rozvoj silniční dopravy.
Odbor dopravy Jihomoravského krajského národního
výboru vypracoval v souladu s vládním usnesením
č. 286/63 (o dlouhodobém rozvoji silnic) koncepci
rozvoje silniční dopravy do roku 1970, která
byla schválena v dubnu 1964 v radě Krajského
národního výboru v Brně a poté
v ekonomické komisi KV KSČ. Koncepce byla charakterizována
jako minimální, ale důležitý
je požadavek rozvoje silnic v kraji. Předpokládala
totiž, že do roku 1970 (v rámci investiční
výstavby a generálních oprav silnic a mostů)
přestavíme 32 % vybrané silniční
sítě v kraji a 90 % špatných a nevyhovujících
mostů. S ohledem na vydělované prostředky
ústředními orgány je již dnes
patrné, že ani toto minimum nebude možno v plném
rozsahu realizovat.
V zájmu rozvoje silniční sítě
v Jihomoravském kraji je nutné poukázat i
na tu skutečnost, že v celostátních
bilancích prostředků věnovaných
na úpravu silnic nebylo až dosud přihlíženo
k potřebám silniční dopravy. Uvádím
proto dále některé závěry,
ke kterým dospělo Středisko pro rozvoj silnic
a dálnic při průzkumu dopravy v letech 1962-1963.
Výsledky průzkumu prokazují nesoulad u našeho
kraje mezi délkou silniční sítě
(13,3 % z celkové délky silnic v ČSSR), jejím
dopravním výkonem (14,7 % z dopravního výkonu
v ČSSR) a dotaci finančních prostředků
(pouze 11,9 % z celkové finanční dotace v
ČSSR). Velikost dopravního výkonu je jedním
z ukazatelů pro ekonomické vynakládání
finančních prostředků na výstavbu
a úpravy silniční sítě. Máme
za to, že určité proporce přídělů
prostředků pro jednotlivé kraje musí
vycházet z jejich potřeb, má-li být
zajištěna jejich správná ekonomická
účinnost.
Při porovnání procenta špatných
a velmi špatných silnic je náš kraj v
celostátním pořadí nejhorších
silnic na třetím místě, což v
porovnání s oběma předcházejícími
kraji (Košice, Plzeň) je další nevýhodou,
jelikož se jedná o kraje s cílovou dopravou.
Z hlediska dopravních výkonů mají
silnice v kraji především celostátní
a mezinárodní význam, což je patrné
z toho, že tzv. vybraná silniční síť
tvoří v Jihomoravském kraji 18 % z celkové
délky silnic v ČSSR a část této
vybrané silniční sítě, na kterou
se má v následujících letech soustředit
modernizace a homogenizace silnic, tvoří v našem
kraji 15,6 % z celkové délky této sítě
v ČSSR.
Považujeme za logické, že jednou ze základních
předpokladů pro správnou bilanci finančních
prostředků a kapacit vyčleňovaných
ústředními orgány pro silniční
hospodářství je rozdělení prostředků
podle ukazatelů, jako je délka silniční
sítě, rozsah vybrané silniční
sítě, délka části vybrané
silniční sítě (supervybraná
silniční síť), dopravní výkon
silnic a současný technický stav vozovek.
Nerespektování těchto zásad v minulosti
přineslo našemu kraji zaostávání
silniční sítě za potřebami
dopravy.
Pro zkvalitnění silniční dopravy v
jednom z hlavních dopravních směrů
činí se přípravy k zahájení
výstavby dálniční sítě
ve 4. pětiletce, a to především propojením
největších měst naší republiky,
to je Prahy, Brna a Bratislavy. Po vybudování tohoto
dálničního tahu bude následovat výstavba
dálnic Praha-Plzeň-Rozvadov (NSR), Praha-Ústí
n. L. (NDR), Praha-Hradec Králové-Náchod
(Polsko), Brno-Ostrava (Polsko), Bratislava-Trenčín-Žilina
atd.
Výstavba dálniční sítě
bude velkým přínosem pro zkvalitnění
a zhospodárnění silniční dopravy,
pomůže zvýšit turistický ruch a
bezpečnost jízdy a zlepšit dopravní
podmínky na průjezdních úsecích
měst ležících na hlavních silničních
tazích.
Problémy výrobních organizací řízených
krajskými národními výbory, to je
národních podniků Silnice, jsou jednak v
pracovnících, jednak ve vybavení základními
fondy. Celkový jejich výkon okolo 1,6 mld Kčs
ročně, v něm převládají
generální opravy (66,5 %), je zajišťován
ročně asi 21 300 pracovníky. V tomto počtu
jsou zahrnuti i pracovníci v lomech (8 krajů) a
v Prefách (5 krajů) s objemem výroby 155
mil. Kčs (lomy) a 14 mil. Kčs (v Prefách.
Plán práce se trvale neplní, např.
za první pololetí 1965 byl pod stavem o 782 pracovníky.
Výkony vykazují klesající tendenci
vlivem přechodu na pracnější prvky,
ale i v důsledku nedostatečné vybavenosti
strojními fondy a též jejich schátralým
stavem.
Opotřebení již celostátně přesahuje
85 % a někde dokonce i 90 %. Při průměrném
ročním odpisovém procentu 12,7 % je to signalizace
vážného stavu, který by měl být
do roku 1970 řešen.
Důsledky se promítají i do lomařské
výroby, jejíž zvýšení je
vzhledem k nekrytým potřebám kameniva velmi
žádoucí.
Vzhledem k stavu silniční sítě bylo
by zapotřebí soustavně zvyšovat jejich
vybavenost.
Značné závady jsou stále ještě
ve velkém počtu akcí, které jsou těmto
podnikům zadávány. Je třeba zlepšit
v tomto směru práci investorských útvarů
a akce soustřeďovat do souvislých velkých
celků na nejdůležitějších
silnicích, čímž se vyhoví jak
požadavkům provozu, tak i požadavkům efektivnosti
výroby. Podniky však musí podstatně
zlepšit organizaci práce a zvýšit směnnost
na prováděných akcích tak, aby tyto
byly ukončovány v daleko kratším čase
než dříve.
Bezpodmínečně je třeba rozšiřovat
výrobu kameniva a využít k tomu hlavně
pojízdných drtících souprav, které
je ovšem třeba dovézt.
Zlepšovat je třeba i kvalifikaci pracovníků
na podnicích; celostátně nedosahuje předepsaného
vzdělání 48 % technicko-hospodářských
pracovníků, z toho na ředitelstvích
34,0 % a na závodech 53,0 %.
Nadále je třeba, aby se silniční podniky
a jejich řídící orgány zaměřily
na doplnění a obnovu strojního vybavení
výkonnými stroji a na zkvalitňování
kádrů.
Pokud jde o organizace údržbové, o okresní
správy silnic řízené okresními
národními výbory, projevuje se zde nedostatek
pracovníků, kteří jsou nadto ještě
přestárlí. Situace v mechanizaci prací
údržbových je zcela neuspokojivá. Tím
chybí i atraktivnost tohoto zaměstnání,
snižovaná ještě i nepoměrně
nízkým průměrným výdělkem,
který je teprve pro rok 1966 alespoň částečně
zlepšen.
Potřeba prací údržbových však
stále roste. Stačí poukázat například
na nutnost vodorovného značení silnic, osazování
nových bezpečnostních zařízení,
reflexních značek apod. Ani řídící
aparát není na výši. Chybí mu
kvalifikace, inženýr se v údržbě
silnic téměř nevyskytuje - až na 3 případy
ze 105 organizací.
I zde je třeba postupně vylepšit stav strojního
vybavení a kvalifikaci řídících
pracovníků.
Obnova a vybavení strojního parku, jehož nynější
reprodukční hodnota je pouze 180 mil. Kčs
celostátně, by si vyžádala do roku 1970
minimálně 545 mil. Kčs, pro stavební
investice 50 mil. Kčs, zatímco příděl
předpokládaný směrnicemi SPK, je o
430 mil. Kčs nižší.
Soudružky a soudruzi, ve svém diskusním příspěvku
jsem chtěl ukázat na jeden důležitý
úsek našeho národního hospodářství
a myslím, že bude snahou nás všech věnovat
co největší pozornost naší silniční
dopravě. Je to v zájmu jak našeho národního
hospodářství, tak v zájmu obranyschopnosti
naší ČSSR.
Posl. s. Vincenc Červinka: Soudružky a soudruzi
poslanci! Na dnešní schůzi pléna NS
se zabýváme plánem rozvoje národního
hospodářství a návrhem rozpočtu
na příští rok.
Z důvodové zprávy přednesené
místopředsedou vlády s. ing. Černíkem
vyplývá, že stanovené úkoly jsou
mobilizační a že k jejich splnění
bude třeba odborných a organizačních
schopností vedoucích hospodářských
pracovníků, jejich politického rozhledu a
umění jednat s lidmi.
Bez zvýšené náročnosti vůči
každému pracovníku, bez zvyšování
uvědomělé pracovní kázně
bychom stěží zvládli náročné
úkoly příštího roku.
V denní masově politické práci bude
třeba pracujícím vysvětlovat, že
vžitá móda mnohých lidí kritizovat
vše jenom směrem nahoru, při přehlížení
a omlouvání nedostatků na vlastním
pracovišti, je krajně nesprávná a pro
společnost škodlivá.
Z malých nedostatků vznikají velké,
a proto je třeba, aby stranické a společenské
organizace s větší odvahou odhalovaly a odstraňovaly
nedostatky na vlastních pracovištích a objektivně
také poukazovaly i na nedostatky vyšších
orgánů.
V gottwaldovském okrese z 32 ústředně
řízených podniků 30 překračuje
od začátku letošního roku plány
výroby ve všech ukazatelích přes 100
%.
Hrubá výroba byla splněna v závodech
okresu na 102,7 %, výroba zboží na 102,8 %
a export na 104,7 %.
Dobře si vedou i podniky MH a služeb a JZD a státní
statky v plnění nákupu živočišných
výrobků.
Ozimy byly přesety a zimní orba je provedena.
V souvislosti s dnešním projednáváním
plánu jsem si ověřil v národním
podniku "Svit", jak mají připravený
plán na rok 1966. Chtěl bych podotknout, že
tento podnik i v letošním roce úspěšně
plní své úkoly.
Proti roku 1964 byla zvýšena výroba obuvi více
než o 4 milióny párů. Úspěšně
jsou plněny i kvalitativní ukazatele a na kvalitativním
ocenění získal podnik 1 100 000 Kčs.
Produktivita práce se zde zvýšila o 3,4 % a
do konce října bylo dosaženo 15 mil. Kčs
nadplánovaného zisku.
Národní podnik "Svit" plnil poměrně
dobře stanovené úkoly i v minulosti. Pravdou
však je, že letošním plnění
je daleko lepší než v minulých letech
a je to v určitém směru i zásluhou
nové soustavy řízení, která
je zde experimentálně uplatňována
od 1. 1. 1965.
Mezi podnikem a jeho odběrateli se v letošním
roce podstatně zlepšily i dodavatelsko-odběratelské
vztahy.
Podnik se v průběhu roku snažil vyhovět
přáním svých odběratelů.
Mohou být však připomínky ze strany
soudružek poslankyň ohledně kozaček.
I tuto situaci jsem si u soudruha ředitele a dalších
zodpovědných pracovníků podniku ověřoval.
Veřejně o těchto otázkách hovoří
jak zástupci obchodu, tak i zástupci výroby
velmi opatrně, takže to vypadá tak, že
sice poptávka po tomto druhu obuvi není zdaleka
kryta, ale viníka nelze najít.
Skutečnost je taková: Obchod předběžně
požadoval od výrobce v letošním roce 776
000 párů. Výrobnímu podniku se to
zdálo málo a nabídl 1 010 000 párů,
obchodu se to zdálo moc. Nakonec se počátkem
ledna letošního roku dohodli na 700 000 párech.
Na toto množství kozaček si výrobní
podnik zabezpečoval v plánu materiál i výrobní
kapacitu. Situace se poněkud změnila až tenkrát,
kdy se začalo tvořit nové oborové
ředitelství Obchodu obuvi.
Vedoucí pracovníci oborového ředitelství
přijali nabídku výrobce a dodatečně
zvýšili požadavek na kozačky na 1 400
000 párů. To již ovšem nastaly potíže
ve výrobní kapacitě a v opatřování
materiálu. Nakonec výrobní podnik problém
vyřešil a požadavky vnitřního obchodu
byly plně uspokojeny. Proč přesto poptávka
není plně kryta? Na to již odpovědět
nemohu, snad by na to mohl odpovědět ministr vnitřního
obchodu s. Uher.
Velkoobchodní sklady dostaly od výroby do 30. 9.
1965 451 000 párů a do 30. 10. 1965 800 000 párů.
Kdyby tyto kozačky byly ihned expedovány do prodejen
a kdyby byly prodávány obdobně jak v prodejnách
"Svitu" již koncem září, nemuselo
by dojít k panice, kterou dnes pozorujeme u mnohých
obchodů s obuví.
Myslím si vůbec, že by ministerstvo vnitřního
obchodu mělo promyslet současný stav vánočního
trhu. Pracovníci vnitřního obchodu stále
shromažďují fondy zboží k vánocům
místo toho, aby se běžně prodávalo.
Domnívám se, že dnes je situace jiná
a vánoční trh by měl začínat
ne v prosinci, ale již koncem října nebo začátkem
listopadu. Kdyby se toto uskutečnilo, pak by se nákupy
neprováděly na poslední chvíli a často
i neuváženě. Mimoto tento způsob prodeje
také podporuje mezi pracujícími snahy o vyplácení
prémií, všelijakých vánočních
a novoročních příplatků - těsně
před vánocemi, aby mohli využít zvýšené
nabídky obchodu. Kolik pracovního vypětí
to vyžaduje od pracovníků obchodu, každý
z nás to dovede posoudit.
Národní podnik "Svit" je poměrně
dobře připraven i na plnění úkolů
obsažených v plánu příštího
roku. Přesto, že má výrobní kapacity
vesměs využity na 2 směny, zvýší
výrobu obuvi oproti letošnímu roku o 1 300
000 párů. Bude to převážně
obuv z plastických hmot. Změní se podstatně
i technologický proces a ve větším rozsahu
se bude obuv vyrábět progresívnějším
odlévaným způsobem z pasty PVC. O tuto obuv
má zájem i zahraniční obchod. I tradiční
výrobky v pánské a dámské obuvi
budou vyráběny s vysoce kvalitní podešví
a podpatkem z nových materiálů.
V technologii spoléhá podnik především
na další rozvoj obuvi napínané lepením
bez hřebíků, s předem opracovanými
podešvemi na výkonných strojích z dovozu
i vlastní výroby.
Velké problémy jsou v podniku se získáváním
pracovníků. Vysoké procento žen a krajní
nedostatek bytů pro mladé vyučence způsobuje
značnou fluktuaci, která ročně činí
až 3500 lidí. Poněvadž získání
takového počtu pracovníků není
jednoduché pro pásovou výrobu, při
celkovém nedostatku pracovních sil, spolupracuje
"Svit" velmi dobře a úspěšně
se svými patronátními JZD.
Po dohodě s těmito družstvy zaměstnává
mladší družstevnice a družstevníky
z rostlinné výroby v době vegetačního
klidu 4-5 měsíců, což je prospěšné
jak pro podnik, tak i pro JZD. V letošním roce do
dnešního dne jich bylo přijato 512. Tito lidé
pracují ve Svitu již více let, jsou zhruba
zapracováni a proto se kvalita výrobků nezhoršuje.
Tato spolupráce přináší oboustranné
dobré výsledky a spokojenost.
Také v zabezpečování materiálu
pro výrobu na rok 1966 došlo zlepšením
odběratelsko-dodavatelských vztahů k celé
řadě dohod.
Poměrně nejhorší situace je v zabezpečování
některých materiálů chemických,
bez nichž se obuvnická výroba neobejde. Celá
řada materiálů, které byly dříve
chemickým průmyslem běžně dodávány,
začínají být nedostatkovými.
O jaké materiály a o které dodavatele jde:
Moravské chemické závody, Ostrava na požadavek
dodávky 450 tun titanové běloby, bez níž
nelze vyrábět gumovou obuv a vůbec žádnou
obuv světlých barev, daly příslib
jen na dodávku 200 tun. Na požadavek 700 tun sirníku
sodného hodlají dodat pouze 450 tun.
Chemické závody W. Piecka, Nováky nepokrývají
z poloviny až ze dvou třetin požadavky na PVAC,
směsi a granuláty PVC, ze kterých se vyrábějí
kvalitní podpatky na obuv a "Svit" jich potřebuje
přes 7 miliónů.
Obdobná situace je s vývozem a dovozem umělých
usní. Těchto nedostatkových materiálů
pro obuvnický průmysl je celá řada.
Nevím však, jak se to srovnává s novou
soustavou řízení, když podniky chemického
průmyslu místo zvyšování dodávek
svých výrobků říkají
obuvnickému průmyslu: Od nás obdržíte
jen toto, zbytek si dovezte, my totiž tyto výrobky
také musíme vyvážet, protože jsme
na tom hmotně zainteresováni.
Takové působení nové soustavy nás
ani neobohatí, protože my tento materiál vyvezeme
za světovou cenu a zpět ho zase dovezeme za stejných
podmínek. Takové manipulace naši společnost
neobohatí, ale naopak nám to v hospodářském
životě způsobuje komplikace v dopravě,
v administrativě apod.
Podle mého názoru by bylo prospěšné
uskutečnit v takových případech rozumnou
koordinaci v exportu, rozumně vyřešit materiální
zainteresovanost, abychom vyváželi do světa
práci našich lidí místo materiálu,
který pro výrobu sami potřebujeme.
Pokud se týká přípravy plánu
kvalitativních ukazatelů pro rok 1966, pak tato
příprava vázla. Koncem srpna bylo zabezpečování
úspor na nákladech a pracovních silách
opožděno proti minulým letům o 3 měsíce.
Po poradě ve vedení a se společenskými
organizacemi bylo rozhodnuto vyplatit zálohu na celoroční
úspěšné výsledky ve výši
5 miliónů korun. Soudruzi byli za tento počin
všemi možnými institucemi kritizováni.
Výsledky však hovoří o tom, že
postupovali správně. Ihned nato se zvýšila
iniciativa pracujících, bylo podáno 900 námětů
a TOO, a celoroční úkol ve snížení
nákladů je na příští rok
zajištěn.
V produktivitě práce schází ještě
zajistit 20 % na stanovený úkol.
Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že ještě
není ani konec roku, pak jsou všechny předpoklady
k zajištění i tohoto úkolu. Pracující
n. p. "Svit" úspěšně plní
úkoly po řadu let. Je však třeba říci,
že i v tak dobře organizovaném podniku jsou
stále značné rezervy, které třeba
odhalovat a účelně využít. Jsem
přesvědčen o tom, že pracovníci
"Svitu" udělají všechno pro to, aby
úkoly, stanovené podniku na rok 1966, úspěšně
splnili.
Posl. Kotrba: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, k projednávání kapitol
návrhu plánu rozvoje národního hospodářství
a státního rozpočtu na rok 1966 chci říci,
jak asi vypadá příprava podniků a
závodů našeho kladenského okresu.
Jako každý rok, tak i letos závody a podniky
kladenského okresu sčítají výsledky
své celoroční práce, předkládají
svým pracujícím úspěchy dosažené
spoluprací všech dělníků, techniků,
orgánů KSČ, ROH, ČSM a vedení
závodu a podniku, prostě bilanci všeho toho,
co pracující našeho okresu přinesli
během roku naší socialistické společnosti,
aby tak přispěli k posílení státního
rozpočtu. Zároveň pracující
našeho okresu jsou dobře připraveni k plnění
státního plánu. Příprava na
pětiletku je zajišťována všemi našimi
pracujícími tak, abychom nemuseli dovážet
tolik obilí, ovoce, masa i jiných produktů,
které jsme schopni ve velké míře si
sami vyrobit.
V podnicích a závodech kladenského okresu
byla projednávána příprava plánu
na příští rok 1966 již v červnu
a červenci tohoto roku. Po odevzdání návrhů
plánu se v podnicích a závodech zabývali
možností dalšího zprogresívnění
plánu. Tak ve Spojených ocelárnách,
n. p., Kladno, návrh plánu jak na rok 1966, tak
i na čtvrtou pětiletku vyjadřuje snahu na
docílení co nejrentabilnější
výroby, o čemž svědčí
zavádění cenově nejvýhodnějších
výrobků a zvyšování podílu
ušlechtilých druhů vyráběného
materiálu. Podnik nejen zajišťuje v návrhu
plánu na rok 1966 daný rozpis ve výrobě
zboží, ale dokonce jej i překračuje
o více než 23 mil. Kčs. Změna struktury
výroby příznivě působí
na zvýšení úspor vlastních nákladů
na výrobu. Jde zejména o materiálové
náklady, u kterých dochází k výraznějšímu
poklesu. Pokud jde o investiční výstavbu
v příštím roce, obdržel podnik
závaznou směrnici pouze v členění
na jmenovitě schvalovanou a limitovanou výstavbu.
Podnik promítl do plánu nižší rozpis
u oborových investic centrálně plánovaných
ve výši 14 mil. Kč. V této kategorii
staveb nebude v příštím roce zahájena
žádná stavba. Dokončeny mají
být stavby rozšíření odělení
Anticoro a vývojový poloprovoz. Podnikové
investice jsou v tomto závodě zajišťovány
vesměs ve vlastní režii.
Obtížná situace při stavbě plánu
pro příští rok vznikla u všech
národních podniků kladenského uhelného
revíru. U všech podniků dochází
k poklesu těžby při zpevnění
kvalitativních ukazatelů (překročení
tržeb a snížení vlastních nákladů).
Počítá se, že v příštím
roce klesne těžba proti plánu letošního
roku o 155 000 tun. Z tohoto hlediska je třeba kladně
hodnotit úsilí pracovníků kladenských
dolů, jakým způsobem se snaží
zabezpečit úkoly v plánu na rok 1966. Na
všech podnicích zaměřili pozornost na
další zlepšení sortimentu těženého
uhlí, jeho kvalitu, a tím na překročení
tržeb.
Velkou pozornost věnovali rozborům vlastních
nákladů. Výsledkem těchto prací
je soubor technickoorganizačních opatření,
které byly vypracovány ve všech podnicích
a v nichž jsou rozpracovány úkoly na maximální
využití porubních front, na zavádění
progresívních dobývacích metod, na
přehodnocení dobývacích okrajových
slojí a v neposlední řadě na snížení
nákladů výrobní i správní
režie. Technickoorganizační opatření
dále sledují konkrétní opatření
k zajištění zkrácené pracovní
doby a na stabilizaci pracovních sil. Všechny doly
kladenského revíru uzavřely hodnotné
závazky na počest XIII. sjezdu KSČ, ve kterých
se nejlépe odráží pochopení našich
havířů pro potřeby národního
hospodářství. Znamená to, že
závazky nejsou zaměřeny na zvyšování
těžby, ale právě na kvalitativní
ukazatele plánu. Kupříkladu havíři
z n. p. Zápotocký ve svém závazku
si zpevňují hospodářský výsledek
bez zvyšování těžby o 3 mil. Kčs.
Také v n. p. Kablo, Kladno byl návrh plánu
na rok 1966 vypracován se snahou docílit rentability
u všech výrobků. Proti rozepsanému směrnému
číslu ve výrobě zboží
zvýšit si podnik úkol v návrhu plánu
na příští rok o 34 mil. 400 tis. Kčs.
Tato zvýšená výroba je plně zajišťována
odbytem, i když požadavky odběratelů nejsou
ještě plně uspokojeny. V návrhu plánu
dodržuje podnik i další stanovené ukazatele,
jako např. snížení nákladovosti,
dodávky pro tržní fondy, relaci mezi produktivitou
práce a průměrnými výdělky.
Přesto je třeba vidět, že výroba
pro tržní fondy má nízký trend
a u dodávek pro export jde podnik v návrhu plánu
hluboce pod letošní očekávanou skutečnost.
Tento pokles je z velké části zapříčiněn
názorem vyšších hospodářských
orgánů, že vývoz kabelů je nerentabilní.
V této otázce bude třeba, aby tyto orgány
posoudily rozbor, který podnik předložil oborovému
ředitelství závodů silnoproudé
elektrotechniky, ministerstvu zahraničního obchodu
a vývozní společnosti Feromet a který
dokazuje naopak hospodárnost exportu kabelových
výrobků.
Do plánu investiční výstavby zařazuje
podnik dvě rozestavěné akce z letošního
roku, a to rekonstrukci v závodě Kladno a rekonstrukci
kotelny ve Velkém Meziříčí.
Obě tyto akce jsou dokumentačně zajištěny.
Jako nové stavby budou v příštím
roce zahájeny 4 akce nevýrobního charakteru
v celkové hodnotě 1 mil. 856 tis. Kčs, jejichž
vybudování je nutné pro zajištění
výroby v dalších letech. Stavby jsou zajištěny
kapacitními smlouvami, projektovou a rozpočtovou
dokumentací i finančními zdroji.
Národní podnik Bateria, Slaný jako jediný
výrobce baterií v republice přijal v návrhu
plánu na příští rok vyšší
úkol ve výrobě zboží proti rozpisu
o 4 mil. 114 tis. Kčs. Přesto podnik nepokrývá
plně požadavky odběratelů v důsledku
nedostatečné kapacity, zejména v oboru kapesních
a tužkových baterií. Velmi vážným
dosud nevyřešeným problémem je otázka
rovnoměrného dovozu a dostatečného
množství elektrotechnického burelu, kterého
dosud chybí podniku pro příští
rok 10 tun, tj. asi čtvrtina celoroční spotřeby.
I přes nedostatky, které jsou dosud u některých
závodů, jejichž základní podnik
je mimo okres, hlavně pokud jde o neznalost některých
ukazatelů plánu vyplývajících
z nových zásad řízení, lze
hodnotit přípravy plánu na příští
rok dobře. Je třeba vyzdvihnout a kladně
zhodnotit úsilí všech pracovníků
za snahu po odhalení rezerv a zajištění
všech úkolů.
V závěru je třeba říci, že
při zajišťování úkolů
plánu na rok 1966 se kladně projevila ve všech
závodech aktivní účast pracujících.
V tomto období byla na závodech svolána celá
řada aktivů funkcionářů, na
závodech se konaly technickoekonomické konference,
porady nejlepších pracovníků, veřejné
schůze atd. Ze strany pracujících byla celá
řada konkrétních připomínek,
co a jak na kterém pracovišti je potřeba zlepšit.
Byly i kritické připomínky k nedostatkům,
které byly již dříve kritizovány,
nebo jsou všeobecně známy a náprava
je prováděna příliš zdlouhavě.
Tak v celé řadě závodů přišli
pracující s podnětnými návrhy
na zlepšení hospodárnosti, zvýšení
kvality, upevňování a dodržování
pracovní a technologické kázně, na
zlepšení rentability některých výrobků
snižováním jejich pracnosti. V této
souvislosti byly dobře využity zkušenosti získané
při prověrce rentability, která probíhala
na všech závodech zpočátku roku a která
sama o sobě přinesla celou řadu hodnotných
podnětných návrhů. Na základě
diskusních příspěvků pracujících
na schůzích, aktivech a poradách a na základě
technicko-organizačních opatření byly
uloženy celé řadě pracovníků
konkrétní úkoly. Na některé
úkoly byly uzavřeny čestné závazky
na počest XIII. sjezdu a osobní účty
úspor jak jednotlivců, tak i kolektivů a
některé z těchto závazků se
kladně projevují již ve výsledcích
plnění plánu letošního roku.
V tomto období příprav plánu se úspěšně
rozvinula v podnicích a závodech kladenského
okresu také "soutěž o průkaz technika
a inženýra", její výsledek je,
že k 1. 11. 1965 bylo do soutěže zapojeno již
1776 techniků a skutečně dosažená
úspora je 129 mil. 800 tis. Kčs.
Kladem bylo, že v průběhu příprav
nebylo diskutováno o nemožnosti naplnění
směrných čísel plánu, ale že
ve většině podniků a závodů
se prováděla opatření, která
vedla k zajišťování úkolů.
Posl. S. Růžička:
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, nová soustava zdokonaleného
plánovitého řízení našeho
hospodářství, kterou začneme uplatňovat
v roce 1966, pro který právě projednáváme
návrh plánu a rozpočtu předpokládá
mj. i zabezpečení dostatku elektrické energie
pro všechny úseky, zvláště pak
pro výrobní odvětví.
Není představitelné v nové soustavě
omezovat účelnou spotřebu. Náš
průmysl a zemědělství, ale i domácnosti,
obchod a všichni ostatní spotřebitelé
musí mít zajištěny takové dávky
energie, aby mohli bez obtíží plnit všechny
úkoly dané jim státním plánem
a přitom mohli i kulturně žít.
Energetika má nesporně primární význam
pro celé národní hospodářství.
A základem pro úspěšné plnění
úkolů je zabezpečení výroby
ušlechtilé elektrické energie. Proto již
od osvobození věnujeme značné prostředky
na výstavbu nových elektráren, aby byl zajišťován
potřebný předstih energetiky. Spotřeba
elektřiny rok od roku roste, v posledních letech
u nás se projevuje růst okolo 10 % ročně.
Předpokládáme, že v 80. letech dosáhneme
spotřeby na 1 obyvatele kolem 10 000 kWh ročně.
Dnešní spotřeba na 1 obyvatele je cca 2000
kWh, což je na úrovni řady vyspělých
států.
U energetiky vidíme 2 hlavní stránky. Je
to na prvém místě výroba a pak nízkoztrátový
rozvod a spotřeba. Výrobě jsme věnovali
velkou pozornost a výsledkem je řada velkoelektráren,
které jsme s velkými náklady vybudovali a
dále budujeme. V našich podmínkách je
nejefektivnější v této době využívat
parních elektráren na spalování hnědého
uhlí. Hnědého energetického uhlí
máme zatím dostatek a v důsledku ekonomického
způsobu jeho těžby je výroba elektřiny
poměrně levná. Staré - neekonomické
elektrárny postupně musí být rušeny,
protože jejich náklady na vyrobenou kWh jsou často
desetkrát i vícenásobně vyšší,
než v moderních elektrárnách. Vodní
díla v naší republice nemohou hrát větší
úlohu pro omezenost vodních zdrojů. Dnes
se výrobny na vodních elektrárnách
podílí přibližně jen 9 % na celkové
výrobě elektřiny a za deset let bude tento
podíl sotva pětiprocentní. Protože perspektiva
tepelných elektráren na pevná paliva není
již dlouhodobá, musíme urychleně zajišťovat
náhradu. Naším již dnešním
významným úkolem je zajišťovat
usilovně rozvoj a výstavbu jaderných elektráren.
Na tomto úseku bude třeba nasadit podstatně
rychlejší tempo, máme-li po dvaceti letech
mít zajištěn plynulý přechod
v zásobování elektřinou z dožívajících
uhelných elektráren na jaderné.
Naše zásoby tuhých paliv nebudou moci zajišťovat
již kolem roku 1975 celý nutný přírůstek
energie a musíme proto nalézt jiné zdroje
primární energie.
V současné době budujeme u nás za
účinné pomoci Sovětského svazu
první jadernou elektrárnu, která sice nebude
mít významný vliv na energetickou bilanci,
ale na základě zkušeností, získaných
při vývoji a výstavbě na realizaci
dalších obdobných elektráren podstatně
již většího výkonu.
Průmyslový výbor pro hlavní výrobní
odvětví a dopravu vzhledem k důležitosti
problematiky ustavil ze svých členů komisi
pro sledování rozvoje a využití atomové
energie. Již první poznatky této komise přesvědčují
o značných úspěších pracovníků
našeho výzkumu, ať již při ČSAV
nebo ve strojírenství. Viděli jsme doklady
dosavadních výsledků, které jsou v
některých směrech na nejvyšší
úrovni. Např. soudruzi v plzeňské
Škodovce vyřešili určité problémy
technologie oceli, se kterými si nevědí dosud
rady vědci v nejvyspělejších státech
na světě. A obdobně i v řadě
dalších úseků si soudruzi dobře
vedou. - Druhou stránkou však je otázka, jak
rychle se přistupuje k realizaci získaných
poznatků. Návratnost jistě nemalých
prostředků vkládaných do výzkumu
závisí na rychlosti realizace výsledků.
Toho jsou si soudruzi v Plzni vědomi a věřím,
že s pomoci resortu učiní maximum pro úspěšný
další rozvoj atomové energetiky.
Jak jsem uvedl, věnujeme velkou pozornost budování
výroben elektřiny. Ale má-li být využita
vysoce efektivně vyráběná energie
s minimálními ztrátami, musí se věnovat
podstatně větší pozornost rozvodům
elektřiny. Zatím se realizuje postupně výstavba
hlavních tahů na napětí 400 kV. Po
jejím konečném zapojení dostaneme
se na světové parametry minima ztrát, i když
již dnes jsme mezi státy, které mají
nejmenší ztráty v hlavních rozvodech.
Naše slabé místo je stále ještě
v podružných rozvodech, zvláště
v distribučních sítích, které
vyžadují urychlenou rekonstrukci. Pokud jsem informován,
pracovníci resortu energetiky jsou si toho vědomi
a potřebné práce v rámci možností
zajišťují. Jsou to úkoly, které
se nezvládnou během roku, ale dlouhodobě.
Domnívám se však, že již v roce 1966
bude třeba učinit maximum v rámci daných
prostředků.
Soudružky a soudruzi, jak je v plánu na rok 1966 zabezpečena
plynulost v zásobování elektrickou energií?
V letošním roce souhrn příznivých
okolnosti se projevil ve zlepšení zajišťování
požadavků všech spotřebitelů energie.
Jednak jsme přecházeli z minulého roku s
novými zdroji a pak - pro energetiku příznivé
meteorologické podmínky umožnily využívat
dostatek vody v hydroelektrárnách.
Do roku 1966 nevstupujeme s tak příznivými
podmínkami. Jednak plánované nové
zdroje z elektráren Ledvice a Vojany nebudou v plném
rozsahu včas k dispozici. Také nemůžeme
počítat s obdobnou situací ve vodních
elektrárnách - a také bychom si to ani nepřáli.
Dovoz elektřiny tedy bude pro nás doplňujícím
zdrojem chybějících výkonů
a v tomto směru budeme muset být co nejlepšími
hospodáři.
Naše výrobny elektrické energie budou v příštím
roce pracovat tak, aby v průběhu letních
měsíců byly prováděny generální
opravy a rekonstrukce výroben, aby pak byly schopny v zimních
měsících provozovat zařízení
v maximálních parametrech a v bezporuchovém
provozu. V tomto smyslu se organizují všechna opatření
i ze strany USE.
Stejně jako v minulých letech bude zabezpečeno,
aby vyprazdňování vodních nádrží
se přesouvalo až do zimních měsíců
a tak aby soustava vodních elektráren mohla účinně
pomoci v zásobování elektřinou v době,
kdy to bude nejvíce potřeba, tj. na přelomu
roku.
Nejvážnější pozornost v plánu
na příští rok a jeho realizaci bude
nutno soustředit na dvě rozhodující
otázky:
1. K výstavbě elektráren Vojany a Ledvice,
které budou dávat jediný přírůstek
nových výkonů v příštím
roce. O Vojanech se dá říci, že mají
situaci v rukou, že termíny plánu budou zhruba
splněny a že proces osvojování bude
probíhat tak, aby její kapacity daly svůj
národohospodářský efekt v příští
zimě. Pokud jde však o Ledvice, probíhá
v současné době jednání ministerstva
těžkého průmyslu, které spolu
s USE organizuje opatření ke zmírnění
skluzu, který ohrožuje tuto stavbu.
Druhou základní otázku, i když přímo
nesouvisí s plánem na rok 1966, vidíme v
pokračování výstavby jaderné
elektrárny. Tam bude třeba zajišťovat
plánované úkoly, aby stanovený termín
skončení montáže v roce 1968 nebyl ohrožen
a tak, aby se nevytvořila objektivní skutečnost
pro skluzy - jak se projevilo při výstavbě
v Ledvicích.
Jak jsem uvedl, průběh v zásobování
elektřinou se v letošním roce zlepšil.
Mnozí spotřebitelé tak žijí v
domnění, že je vše v pořádku,
že je dostatek elektrické energie. Ve skutečnosti
však situace není tak růžová. Energetika
provádí zásobování elektřinou
za cenu využívání i neekonomických
zdrojů. V příštím roce, nebudou-li
plánované kapacity uvedeny včas do provozu,
zostří se napjatost mezi bilancí zdrojů
a spotřebou.
Známe cesty, jak zabezpečit potřebné
množství energie pro naše národní
hospodářství v rámci dnešních
možností. V zásadě jde o maximální
efektivnost hospodaření s energií - odstranit
zbytečné plýtvání.
Jako jeden z příkladů uvádím
zvýšení účinnosti světelných
zdrojů a svítidel. U nás činí
podíl spotřebované energie pro osvětlení
zhruba 11 %. Přitom víme, že běžně
používané žárovky mají velmi
malou účinnost - v porovnání s relací
evropské úrovně jsme asi na 50 %. Kdybychom
setrvali na dnešní úrovni osvětlovací
techniky, pak při rostoucí náročnosti
na kvalitu osvětlení pracovišť, veřejných
prostranství a domácností by spotřeba
elektrické energie u nás vzrostla do roku 1980 na
27 mld kWh a podíl na osvětlení by vzrostl
z dnešních 11 % na cca 20 % z celkové spotřeby
energie.
Konkrétními opatřeními na tomto úseku,
tj. zejména postupným nahrazováním
dnešních obyčejných žárovek
žárovkami s dvojitým vláknem, žárovkami
krypton, nebo zářivkami by se podstatně zvýšila
účinnost světelných zdrojů
a v roce 1980 by se snížila předpokládaná
spotřeba na osvětlení o 6 mld kWh ročně.
Pro růst produktivity práce, snížení
úrazovosti, zkvalitnění práce i zvýšení
kulturnosti je nezbytné zvyšovat intenzitu osvětlení.
K tomu přispěje nejen zvyšování
výkonu světelných zdrojů, ale též
větší péče při údržbě
svítidel, tj. čistění jak svítidel,
tak i oken.
SEI měřením zjistila mimo jiné, že
například ve výrobě valivých
ložisek se snížila svítivost v provozu,
kde se 6 měsíců nečistila okna a žárovky
od prachu, o 40 - 60 %.
Jako další cesta za úsporou elektrické
energie je přestavba televizorů na tranzistorové.
Počítá se, že v roce 1980 bude u nás
3 200 000 přijímacích stanic. Jestliže
se podaří skutečně tranzistorace všech
televizorů, pak podle propočtu pracovníků
Tesly by se uspořilo 250 mil. kWh ročně a
na výkonu pak asi polovina moderní velkoelektrárny
jako jsou např. Tušimice. Další možnosti
úspor jsou v zemědělství. Dnešní
situace je taková, že k zajištění
potřebného množství teplé vody
jsou jednak vyřazené lokomotivy od ČSD, které
jsou velmi nehospodárné a pak elektrické
ohřívače, které jsou sice efektivnější,
ale protože výroba nedodává potřebnou
velikost na 500 a 1000 litrů, ale jen typy 100 a 200litrové,
jsou zemědělci nuceni dávat baterie po 5
- 10 kusech. Tím se jednak zvyšuje neúměrně
náklad na jejich pořízení, ale také
se projevuje nedostatek stolitrových bojlerů pro
domácnosti, pro které jsou původně
určeny. Kdyby se výroba zaměřila na
výrobu větších ohřívačů
- projevilo by se to podstatně i na snížení
spotřeby elektrické energie.
ÚSE spolu s ÚVOS a ČSVTS vyhlásily
v letošním roce konkurs na nejlepší návrhy
k úspoře elektrické energie - pro všechny
průmyslové energetiky. Ze všech krajů
republiky se sešlo 152 návrhů, z nichž
některé již jsou realizovány a další
se budou postupně realizovat. Při hodnocení
78 nejlepších návrhů se projevila roční
úspora 182 000 MWh.
Uvedu některé konkrétní příklady:
v Žiaru nad Hronom byla v minulosti tendence vyrábět
hliník za každou cenu - přitom nikdo nepřihlížel
k tomu, že se plýtvá elektrickou energií.
Při experimentu na novou soustavu začali technici
na závodě přemýšlet a přišli
na to, že dodržováním technologické
kázně, důsledným měřením
potřebného elektrického proudu a regulaci
na optimální spotřebu dosáhli roční
úspory jen na tomto úseku 17,2 mil. kWh, což
zlepšilo zisk o 2,5 mil. Kčs.
Obdobně i v závodech ČSP v Záluží
pod vlivem nové soustavy hospodaření provedli
řadu menších rekonstrukcí na strojích,
které přinesly absolutní úsporu 27
mil. kWh a 10 650 tmp za rok.
SEI při svých kontrolách odhalila některé
plýtvající závody. Např. v
Olšanských papírnách, závod Aloisov
- nedodržováním předepsané technologie
a špatnou organizací práce spotřebovali
zbytečně 57 kWh za čtvrtletí. Podobně
i v Královopolských strojírnách v
Děčíně se zjistilo, že zde nemají
zájem na efektivním využívání
elektřiny. Nechali zde trvale svítit 42 žárovek
po 300 W a tak zbytečně odebrali 45 000 kWh za rok.
Takových neukázněných odběratelů
elektřiny je více. Svádí je k tomu
nízká cena za elektřinu. Nejde nám
zde o peníze, ale hlavně zasluhuje kritiku skutečnost,
že takoví neukáznění odběratelé
elektřiny mohou ohrozit plynulou dodávku pro ostatní.
Rok 1966, do kterého vstupujeme, rok zavádění
nové soustavy zdokonaleného plánovitého
řízení, si vyžádá nejvyšší
kázeň ode všech. Plán ÚSE dává
plné předpoklady k zabezpečení potřebného
množství elektrické energie, nenastanou-li
nepředvídané poruchy. Předpokladem
však je - vedle nejvyššího úsilí
energetiků - též maximální efektivnost
všech spotřebitelů energie.
Po projednáni kapitoly energetiky v průmyslovém
výboru pro hlavní výrobní odvětví
a dopravu lze říci, že návrh plánu
a rozpočtu je reálný.