Středa 10. listopadu 1965

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. inž. Červenému. Promluví posl. Kakos.

Posl. Kakos: Vážení soudruzi poslanci! V uplynulých 20 letech proběhly v naší zemi hluboké společenské, hospodářské i kulturní změny, jejichž rozsah i význam nelze srovnat s žádným jiným obdobím v našich dějinách. V této době se uskutečňovaly strukturální přeměny, které se dotýkaly všech oblastí našeho života. Došlo ke kvalitativnímu obratu ve vývoji naší společnosti od kapitalismu k socialismu.

Naše hospodářství, kultura a životní úroveň pracujících v letech 1945 až 1964 rostly tempem, které bylo v dřívější době u nás a nyní v některých hospodářsky vyspělých kapitalistických státech dosahováno pouze ve výjimečně příznivých letech. Toto úspěšné období zůstane navždy v našich národních dějinách spjato s heroickým činem všech pracujících a s moudrou politikou vedoucí síly v národě - KSČ.

V zájmu historické pravdy je zapotřebí vcelku kladně hodnotit i naše dřívější soustavy řízení národního hospodářství včetně jejich dětských nemocí a nedostatků, které se v průběhu vývoje společnosti vyskytovaly. Pravda, zdá se nám nyní s odstupem doby, že některé příčiny negativních jevů byly odhaleny opožděně, a proto si vyžádaly i většího úsilí při zjednávání nápravy, že mnohé prvky v řízení působily proti zájmům společnosti. Domnívám se však, že cesta poznání musí vést i přes řadu omylů a chyb a že ani do budoucna se jim nevyhneme. Je tomu tak proto, že o všech dobrých předsevzetích nakonec rozhodují lidé, jejich politická zralost, odborná zdatnost a organizační schopnost. Nezapomínejme, že jsou to konec konců vztahy lidí ve výrobním procesu, které zpětně a v rozhodující míře působí na samotný další rozvoj výrobních sil.

V souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení národního hospodářství je mnohými občany kladena otázka, zda se nové věci dají prosazovat starými lidmi. Říkám to obrazně. Mám na mysli lidi se starými návyky v metodách a stylu práce. Tato otázka je diskutována živě proto, že - jak již bylo několikráte řečeno - nejde o reformu, nýbrž o revoluční přechod od administrativních forem řízení k ekonomickým.

Dovolte mi, abych k této problematice řekl několik poznámek. Domnívám se, že v současné etapě budování nejsou vytvořeny na všech stupních řízení ještě dostatečné podmínky k tomu, aby se dalo jednoznačně rozpoznat, kdo myslí a jedná postaru a kdo ponovu, kdo plní linii a kdo ne. Naše měřítka pro hodnocení lidí jsou v mnohém směru poznamenána schematismem a subjektivismem.

To je pouze jedna stránka věci. Druhá spočívá v tom, že se dosud nepodařilo srozumitelně vymezit dělbu práce mezi jednotlivými orgány řízení od shora dolů. To má za následek - a především také proto, že je dobrá vůle pomáhat - že se na mnoha místech pracuje duplicitně, o stejných problémech se nezávisle na sobě přijímají usnesení, jeden druhému ukládá úkoly. V takovém systému je pak těžko hledat, kdo co rozhodl, jaké měl zdroje informací pro své rozhodnuti, kdo tedy vlastně za co zodpovídá, v jakém směru vést kontrolu a proti komu vyvozovat závěry z porušování usnesení.

Jsem dalek toho, abych obhajoval růst administrativy. Několikrát jsem o této problematice z hlediska znalostí hovořil ve výboru pro plán a rozpočet. Avšak není jedna z příčin jejích růstu právě nevyjasněnost v dělbě práce? Není řídkým zjevem, kdy pracovník, který zpracovával materiál, neznal předpoklady, tj., proč se takový materiál zpracovává, co má být jeho obsahem, čemu má sloužit apod. Logickým následkem pak je proces "pilování" materiálu, který se v průměru 3 - 5krát předělává, přepisuje, než se odešle adresátovi. Taková praxe však vede k formálnímu přístupu ke splnění úkolu, práce a čas vynaložený na zpracování zprávy se nerovnají efektu, vyjma snad toho, že je impulsem pro zvýšení výroby psacího papíru.

Soudruzi poslanci, s velkým zájmem jsem se seznamoval s usnesením ÚV KSČ z 3. listopadu k činnosti orgánů centrálního řízení. Plně se za něj stavím a udělám v rámci svých možností jako poslanec NS vše, abych pomohl jeho uvedení do života. Jsem přesvědčen, že usnesení ÚV dává v mnohém odpověď na to, co jsem v úvodu řekl, a že vytváří potřebné předpoklady pro jasnou dělbu práce pro všechny orgány centrálního řízení. Na základě vyjasnění vzájemných vztahů nahoře je možné očekávat též podstatné zlepšení řídící práce dole.

Samozřejmě, že usnesení může být jen návodem pro další hlubší propracování zásad, které v něm byly vytyčeny. Je to tak správné a nemůže tomu být jinak. To však na druhé straně nabádá, aby právě rozpracování zásad byla věnována mimořádně velká pozornost. Praxe nás nejednou vyplatila za to, že rozdílnost názoru se teprve projevila až při výkladu zásad, a nescházejí jistě příklady, kdy v procesu jejich rozpracovávání se samotné zásady jaksi rozplynuly. Aniž bych předbíhal etapu, v níž bude ještě vysloveno mnoho námětů, váženy ty či ony formulace pro konečné a konkrétní vymezení úlohy a pracovní náplně orgánů centrálního řízení, chtěl bych přece jen přispět troškou, jak se lidově říká, do mlýna.

Především považuji za základní moment v ujasňování vztahů mezi orgány na všech stupních řízení dořešení vztahů mezi politickými orgány, Národním shromáždění a vládou. Vždyť často se nám v poslanecké praxi stává, že v dobré víře prospět věci zasahujeme do těch sfér, které jsou nad naše síly. Nedivme se pak, že některé náměty, které jsme v orgánech NS vyslovili, vzbudily u některých vedoucích hospodářských pracovníků rozpaky. Vzniká tak mnohdy zbytečné napětí mezi výbory NS a orgány vlády. A přitom je pravdou, že poslanci NS plně důvěřují vládě, mají pochopení pro její někdy obtížnou práci, podporují její linii a usnesení. Vždyť je to vláda vzešlá z lidu, která nemá jiné cíle než věrně sloužit svému lidu. A takovou vládu budeme vždy uznávat a pomáhat jí v plnění jejího poslání, a to proto, že je to vláda, s níž i naše Národní shromáždění má společné cíle. Tak je třeba rozumět některým kritickým hlasům k práci vládních orgánů, které jsou ve výborech NS přednášeny.

Problém je v něčem jiném. Jde o to, aby NS při zachování účelné dělby práce mezi vrcholnými státními orgány, při využívání jejich činností postupně ovlivňovalo řešení nejobecnějších ekonomických a politických souvislostí a prosazovalo respektování celospolečenských zájmů ve všech oblastech rozvoje společnosti. Obtížnou otázkou je, určit ony nejobecnější ekonomické a politické souvislosti, dohodnout se s ostatními orgány, jakých forem používat k postupnému ovlivňování základních otázek politiky státu a sjednotit se v pohledu na obsah celospolečenských zájmů.

Zkvalitnit jednání poslanců v orgánech NS vyžaduje sjednotit praxi v uplatňování některých částí "dokumentu" Národního shromáždění o prohloubení jeho činnosti. Jde zejména o takové direktivy, které ukládají poslancům na plenárních schůzích NS uplatňovat své osobní poznatky i zkušenosti, názory a stanoviska svých voličů; na pořad jednání výborů pravidelně zařazovat připomínky a podněty voličů z volebních obvodů. Myslím si, že takové pojetí práce poslance pak vede často k tomu, že ve výborech NS se uvádějí poznatky ze svých pracovišť, a požaduje se, aby přítomní zástupci ministerstev přímo na ně reagovali; není-li tomu tak, bývá často nespokojenost na obou stranách. Tak my sami poslanci jsme mnohdy těmi, kteří zatahujeme resorty do dílčí operativní činnosti a odvádíme je od hlavních úkolů.

Na druhé straně je třeba vidět, že dosavadní praxe a potřeba zaměřit naše pracovní úsilí při jednáních ve výborech NS na koncepční otázky rozvoje národního hospodářství nejsou zcela v souladu. Resortní i místní hlediska jsou tedy zanášeny do činnosti NS také zvenčí, prostřednictvím ministerstev a národních výborů. Je třeba dodat, že tomu napomáhá i samotná organizační struktura NS, kdy většina výborů je organizována z resortních hledisek.

Myslím, že bude správné požadovat od předsednictva NS, aby posoudilo, nakolik změny v orgánech centrálního řízení si vyžadují upřesnit též organizaci, metody a styl práce NS.

Předseda vlády soudruh Lenárt uvedl ve svém projevu dnes dopoledne, co hodlá vláda zlepšit v řízení a organizaci. Jsem názoru, že bude nutné přesně vymezit koncepci práce vlády, pléna, předsednictva i soudruhů ministrů. Vláda jako nejvyšší hospodářský orgán ve státě projednává souhrnné charakteristiky vývoje národního hospodářství a návrhy koncepce a z toho hlediska by měla v práci vlády převažovat také taková náplň. Jde v podstatě o to, aby se ve vládě neznala uspěchanost, hlavně na úseku přijímání usnesení. V žádném případě by neměla být, i když tomu tak někdy je, vláda chápána jako zastupitelský orgán jednotlivých ministerstev, které si často - a máme s tím bohaté zkušenosti - pomocí vládního usnesení snaží zajistit spolupráci ostatních na řešení svých resortních záležitostí.

Pravděpodobně to bude také vyžadovat, aby soudruzi ministři měli daleko větší pravomoc, spojenou s vysokým stupněm odpovědnosti, a hlavně také aby měli právo rozhodovat o mnoha věcech sami. Jsem toho názoru, že je třeba vytvořit podmínky k tomu, aby činnost pracovníků centrálních orgánů se nevybíjela ve stálém přepracovávání zpráv a v předkládání zpráv, ale aby zůstalo více času na organizátorskou práci a na důsledné prověřování plnění základních direktiv Komunistické strany Československa a vlády republiky.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi ještě závěrem několik poznámek k vlastní kádrové práci. Jestliže má vedoucí pracovník především řídit perspektivně, s dlouhodobými cíli, a zakládat svou řídící činností velké akce k dosažení těchto cílů, jestliže má dále dělat cílevědomou a odpovědnou kádrovou politiku, je nutné, aby vedoucí štáby podniků byly maximálně stabilizovány a vytvořili se z nich skutečně pracovní kolektivy, spjaté principiální jednotou názorů.

Také styl práce vedoucích pracovníků je třeba postavit na objektivní základnu vědeckého řízení. I oni musí svou bezprostřední práci objektivně porovnávat s tím, jakých špičkových výsledků se dosahuje ve světě. Aby tohoto stavu bylo dosaženo, je nutné odstranit nahodilost a kampaňovitost ve výběru a výchově kádrů a překonat dnešní neudržitelný stav v kádrových rezervách. Vedoucí pracovníky je třeba nechat samostatně pracovat a za předpokladu, že mají naší plnou důvěru, všestranně podporovat jejich autoritu, chránit je před malicherným poručníkováním od kohokoliv a posuzovat nikoliv okamžitý stav, ale dlouhodobější výsledky jejich práce, aby mohly být objektivně porovnány kladné a záporné výsledky.

Od vedoucích kádrů v našem národním hospodářství musíme především požadovat, aby to byli lidé iniciativní, schopní socialisticky podnikat. Všichni, kdo rozhodují o kádrových otázkách, si musí uvědomit, že požadavek podnikavosti znamená, že vedeme řídící pracovníky k tomu, aby podstupovali v zájmu společnosti určité riziko, a že tato rizika jsou tím větší, čím většího efektu usilují dosáhnout. V tomto smyslu je nutné projevit v kádrových záležitostech nezbytnou velkorysost, samozřejmě bez sebemenšího porušení politických a odborných požadavků na vedoucí hospodářské pracovníky v socialistické zemi. Plně proto souhlasím s námětem, který vyslovil president republiky Antonín Novotný na zasedání ústředního výboru KSČ dne 3. listopadu, že je potřeba také s rozvahou a diferencovaně používat formy konkursů při přijímání pracovníků státního a hospodářského aparátu. Tak vytvoříme systém, kdy řídit budou nejlepší z nejlepších. Na druhé straně je správné provést energicky výměnu všude, kde se ukáže potřeba. Rozmisťování pracovníků podle jejich odborných schopností a politické úrovně by mělo být zcela běžnou praxí.

Myslím, že není dobrá psychologie, která je hluboce zakořeněna v našem myšlení. Jakmile totiž některý vedoucí pracovník odchází na jiné pracoviště, ihned se kolem něho rozjede plno dohadů, co udělal a komu byl nepohodlný. Vždyť přeložen na jiné pracoviště může být pracovník čestný, pracovitý, kterého lidé mají rádi. Budou si ho vážit ještě více i tehdy, když sám přijde a otevřeně přizná, že úkoly, které vyplývají z jeho funkce, jsou nad jeho síly. Je tedy současně třeba vytvářet takové zdravé veřejné mínění, které mnohým vedoucím jejich rozhodnutí usnadní. Pravda, máme i takové případy, kdy vedoucí pracovník není na svém místě, nedovede kolektiv stmelit a přitom nerad slyší kritiku. Takový vedoucí, který ztratil sebekontrolu, nemůže být společnosti prospěšný. A společnost to dříve či později pozná a vyvodí z toho důsledky i proti jeho vůli.

Socialistický typ vedoucího je tedy nerozlučně spjat s tvůrčím rozvojem myšlení celého kolektivu, který řídí. Musí vyžadovat od svých spolupracovníků, aby kriticky hodnotili jeho vlastní řídící práci. Je to tvrdá zásada kádrové práce, ale vede vždy k úspěchu Nová soustava řízení, kterou od 1. ledna zavádíme, si takové vedoucí vyžaduje. Nepochybuji, že takové pracovníky naše socialistická společnost za dvacetileté období vychovala. To je záruka toho, že změny, které do řízení národního hospodářství zavádíme, budou správně pochopeny a realizovány ku prospěchu celé naší společnosti.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kakosovi, promluví posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání předložených zákonů ve výborech jsme požádali o předložení přehledu o stavu pracovníků řídícího a správního aparátu, protože jsme toho názoru, že tyto změny by měly přinést nejen zkvalitnění práce, ale i snížení tohoto aparátu. Rozhodně je pro nás důležité, abychom přešli k takovým formám řízení, které nám zjednoduší, zoperativní a zlevní naše řízení. Zatím však zkušenosti jsou jiné.

Vytvořením oborových podniků se nám řídící aparát zvýšil, i když bylo zčásti použito pracovníků z resortů, ze sdružení a ze závodů, jak je uvedeno v přehledu, který jsme obdrželi.

To by bylo správné potud, pokud bychom tyto pracovníky na závodech nenahrazovali jinými. V závodech na místa těch, kdo odešli, nastoupili jiní, a tím došlo k nárůstu, protože se vnitropodnikové řízení až na malé výjimky nezměnilo.

Jsem toho názoru, že snižování aparátu nemůžeme provádět jen tak, že určíme procento, o které je nutno aparát snížit, ale musíme provést taková opatření, abychom změnili dosavadní způsob řízení a provedli obsazení schopnými lidmi. Tím nám automaticky dojde k uvolnění řady lidí. Myslím, že není správné brát si vzor, jak je uvedeno v materiálu, který jsme dostali, ze zemí, kde prý dojde ke zvýšení počtu řídícího aparátu, když na druhé straně neznáme počty pracovníků dnes. Bude správné zavést řízení na naše podmínky v našem národním hospodářství, abychom řídili s co nejnižším počtem lidí a s nejmenšími náklady. Schopných lidí máme dostatek, je nutné je využít a správně rozmístit. Stížností našich občanů na nepružnost, zdlouhavost, na spousty různých směrnic, které jim svazují ruce při řízení závodů apod., je tolik, že je nejsme v mnoha případech schopni vysvětlit a slibujeme jim, že zdokonalené řízení a všechna opatření i předložené zákony to budou postupně řešit.

Setkali jsme se s těmito názory na závodech při prováděných průzkumech, kde nám vedoucí pracovníci poukazovali na růst administrativy po utvoření oborových ředitelství o 50 až 100 %. To jsme vysvětlovali a vysvětlujeme tím, že obory musí získat podklady pro řízení a že to je dočasné. Věříme, že tomu tak bude.

Posl. Němec se již zmínil o tom, jak veřejnost přijala návrhy na změny v řízení. Bude proto nutné, abychom na všech úsecích pracovali podle těchto zásad. Budeme mít podporu všech občanů, protože naši pracující mají zájem na vývoji naší společnosti a záleží jim na tom, abychom měli dobré jméno ve světě.

My poslanci můžeme hodně pomoci a všichni pomůžeme vládě při realizaci těchto opatření. Musíme přestat diskutovat, kde máme začít - jestli shora nebo zdola.

Myslím, že bude správné začít na všech stupních a podobných přirovnání použít pro zlepšení naší činnosti a ne pro obhájení současného stavu. Museli bychom též porovnávat růst produktivity práce proti závodům, které jsou ve zprávě uvedeny.

Předložené zákony nám jistě pomohou, aby se rychle měnilo a zkvalitňovalo řízení na všech stupních. Pohodlnost a byrokracie musí ustoupit stranou a do popředí se musí dostat tyto nové formy.

Předseda NS s. Laštovička: Tím jsou vyčerpány všechny přihlášky do diskuse. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? S. posl. Holáň.

Posl. Holáň: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, jedním z klíčových úseků v našem národním hospodářství je investiční výstavba, od jejíž úrovně je závislý další rozvoj ekonomiky a vůbec celé společnosti, protože investiční výstavba neovlivňuje jen průmysl a zemědělství, ale i životní prostředí a životní podmínky občanů.

O tom, jakou pozornost věnujeme v naší socialistické republice investiční výstavbě, svědčí i návrh listopadového zasedání ÚV KSČ, tj. v zájmu účinnějšího řízení a lepší koordinace vědecko-technického rozvoje se záměry investiční výstavby sloučit dosavadní Státní komisi pro investiční výstavbu a Státní komisi pro koordinaci vědy a techniky v komisi novou, v Státní komisi pro techniku, která se stane jedním z nejdůležitějších orgánů vlády.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP