Předseda NS s. Laštovička (zvoní):
Pokračujeme v rozpravě, hovoří s.
posl. Priehodová.
S. posl. Priehodová: Vážené súdružky
a súdruhovia poslanci! K § 103 nového zákonníka
práce som už hovorila na schôdzi kultúrneho
výboru. U s. posl. Paška som sa stretla s nepochopením,
a preto som si vo svojom volebnom obvode znova overovala mienku
svojich voličov. Väčšina sa stotožňovala
s tým, čo som povedala na schôdzi kultúrneho
výboru NZ, a nielen že so mnou súhlasili, ale
žiadali ma, aby som znova v pléne NZ k tomuto bodu
hovorila. Jedná sa o započítanie do nároku
na dovolenku i doby odpracovanej v poľnohospodárstve,
ktorá by sa podľa návrhu započítavala
len v tom prípade, keď pracovník zostane i
naďalej pracovať u štátnych majetkov alebo
lesov. Členovi JRD, ktorý by pracoval 10 rokov v
poľnohospodárstve, by sa táto doba nezapočítala
pre výpočet dĺžky dovolenky, keby pracovník
prestúpil do iného zamestnania.
Na prvý pohľad sa to zdá samozrejmé.
Veď predsa nechceme, aby nám ľudia z poľnohospodárstva
odchádzali. Nie, to naozaj nechceme. Ale, a tu sa pýtam,
pomôže nám to k tomu, aby ľudia do poľnohospodárstva
prichádzali? Myslím, že nie. Prevážna
väčšina družstevníkov je prestarnutých,
a tí tak či tak prirodzeným spôsobom
z výroby odídu. A bude tento paragraf lákať
mladých ľudí do poľnohospodárstva?
Keď im už napred dáme pocítiť, že
keď na iných úsekoch bude možné
zamestnanie zmeniť, prípadne si polepšiť,
na tomto úseku to nepôjde, len za cenu toho, že
bude skrátená dovolenka. Podľa mojej mienky
a tiež podľa mienky iných ľudí, nepomôže
nedostatok pracovníkov v poľnohospodárstve
odstrániť takéto opatrenia.
Chcela by som zdôrazniť i to, že keď XII.
zjazd strany vytýčil heslo, že poľnohospodárstvo
je treba do roku 1970 vyrovnať na úroveň priemyslu,
nemôžeme vydávať zákony, ktoré
by boli v rozpore s touto zásadou.
Preto by som prosila vážené Národné
zhromaždenie o zváženie možnosti vypustiť
z § 103, odst. 1 písm. f), slová: "...
pokiaľ ide o pracovníka, ktorý pracuje v poľnohospodárstve
alebo v lesníctve". Ďakujem.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. poslankyni Priehodové, dále bude mluvit s. posl.
Zavadil.
S. posl. Zavadil: Soudružky a soudruzi, naše
strana i celá společnost věnují mimořádnou
pozornost výchově naší mládeže.
Mládež dokazuje svou prací správný
vztah ke společnosti, uvědomuje si, co znamená
pracovat pro společnost. O tom nás přesvědčily
výsledky práce mladých lidí. Za 20
let naše mládež ve všech oblastech prokázala
svůj vztah ke společnosti. Většina chlapců
a děvčat vzala za svou účast v údernickém
hnutí na stavbách mládeže, na stavbách
přehrad, tratí, sídlišť, pomáhala
budovat pohraničí a dala své ruce k dílu
výstavby naší společnosti.
Nejde však pouze o historii, ale i současná
mladá generace navazuje na práci těchto dvaceti
let. Svědčí o tom účast mladých
lidí např. v roce dvacátého výročí
osvobození i v další práci pro společnost.
Dovolte mi uvést jediný konkrétní
výsledek, a to jak naše mládež plní
své slovo na stavbě širokorozchodné
trati. Mládež plní své slovo se ctí,
plní své závazky. Jsou to fakta, která
svědčí o tom, že mladí lidé
správně chápou politiku strany, že přeměňují
slova v činy, že pracují pro blaho naší
socialistické společnosti.
I zákoník práce, který je předkládán,
dokazuje velikou péči našeho státu o
společnost, o život a výchovu naší
mladé generace. Naše ústava zabezpečuje
veškeré podmínky pro život mládeže.
Tento rozvoj zajišťuje stát, společnost
i rodina. Je tedy samozřejmé, že návrh
zákoníku práce obsahuje zvláštní
ustanovení, která upravují pracovní
podmínky života mladých lidí do 18 let.
Význam je i v tom, že mladí lidé mají
právo na přípravu pro povoláni, k
čemuž jsou podniky a závody povinny vytvářet
vhodné pracovní a výchovné podmínky.
Návrh zákoníku práce je důkazem,
který svědčí o přednostech
našeho zřízení, který ukazuje
znovu na přednosti naší socialistické
společnosti, ukazuje rozdíly proti péči
buržoazní republiky.
Pro naši mladou generaci je to dnes jen historie, o které
čteme z knih, kterou vidíme ve filmech, jak kdysi
republika pečovala o mladé lidi. I v současné
době na Západě kapitalisté zbídačují
mládež. V západních zemích dochází
ke zbídačování, např. ve Francii,
kde mnoho mladých lidí přichází
bez odborné průpravy do pracovního procesu.
Systém věkových srážek umožňuje
podnikatelům krást mladým lidem přímo
ze mzdy ročně miliardy franků pro své
zisky. Zde je vhodná příležitost, abychom
ukázali mladým lidem, jaké byly poměry
v buržoazní republice, jaký je život na
Západě, že to není jen to pozlátko
- auta, filmy, muzika - ale také ta druhá stránka.
Působí tam vlčí zákony. Celý
systém tam má vliv na rozklad morálky mladých
lidí, na život bez cíle, bez záruk,
bez jistoty.
Proto velmi oceňujeme zákoník práce,
který sjednocuje mnoho různých zákonných
předpisů ve prospěch mladé generace.
Podniky a závody jsou povinny vytvářet podmínky
pro výchovu mladých lidi na závodech, spolu
s ČSM. To je veliká přednost našeho
zřízení. Svaz mládeže musí
vytvářet předpoklady pro hájení
práv mladých lidí. Tak např. paragraf
144 ukládá organizacím zabezpečit
absolventům vysokých škol přiměřenou
odbornou praxi a pracovní zařazení. Zde je
mnohdy dost nesprávností, závody mnohdy doslova
mrhají schopnostmi mladých lidí.
Další významné opatření
zákoníku práce zakazuje zaměstnávat
mladé lidi prací přesčas a prací
v noci. I v tomto směru přináší
zákoník práce lepší zabezpečení
a péči o zdraví mladých lidí,
když zakazuje tuto práci přesčas a v
noci u mladistvých do 18 let. To je velmi kladný
rys nového zákoníku práce.
Velmi významná je v návrhu zákoníku
práce část 3 pojednávající
o učebním poměru. Vychází z
faktoru, že učni jsou hlavním zdrojem k doplňování
dělnické třídy, že se mají
dobře připravit pro svou budoucí práci
na pracovištích v závodech, v zemědělství
i v průmyslu. To ovšem znamená, aby také
podniky a závody věnovaly pozornost učňovské
mládeži, aby vytvářely lepší
podmínky v odborné i teoretické výchově,
budovaly moderní učebny, dílny i domovy mládeže.
Zde musí naše resorty věnovat více kontroly
a pozornosti těmto otázkám pro vytváření
podmínek pro výchovu mládeže v učňovských
zařízeních, v učňovských
školách a dílnách.
V posledních letech u nás velmi vzrostl počet
učňů v celostátním měřítku.
To svědčí o tom, že je snad na místě
věnovat velkou pozornost otázkám výchovy
mládeže na závodech, v zemědělství
i v průmyslu. Zákoník práce také
vytváří správné podmínky
a na druhé straně i povinnosti pro učně.
I samotní učni se musí více starat
o to, aby se lépe připravili pro svoji budoucí
práci, pro své budoucí povolání.
Zde vystupuje do popředí úloha kolektivů
učňů i úloha našeho ČSM.
Zde zákoník práce počítá
s tím, aby Svaz mládeže více podporoval
výchovnou práci odborů i vedení závodů
a celé naší společnosti.
Chceme, soudruzi, aby zákoník práce byl pro
mladé lidi další podporou, vzpruhou pro pracovní
iniciativu k tomu, aby mladí lidé na všech
pracovištích prokázali svůj vztah k
politice strany i k naší společnosti. Chceme,
aby zákoník práce byl pro všechny organizace
Svazu mládeže v této době zdrojem další
iniciativy k rozvíjení pracovní aktivity,
k tomu, aby náš Svaz mládeže pomohl naší
straně budovat naši společnost. Chci říci,
že zákoník práce podpoříme
ze všech sil tak, aby přinesl co nejvíce prospěchu
celé naší společnosti.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Zavadilovi. Slovo má posl. akad. Knapp.
Posl. akad. Knapp: Vážené Národní
shromáždění, soudruzi poslanci, kteří
hovořili přede mnou, už se zmínili o
velmi četných aspektech nového zákoníku
práce. Chtěl bych se zmínit také o
jednom, o kterém dosud nebyla řeč, a to o
jeho stránce legislativní, která je rovněž
velmi důležitá.
Tato stránka je ovšem neodlučitelná
od problémů ekonomických a politických,
o kterých se už v diskusi hovořilo, a proto
to, co budu říkat, se v mnohém bude stýkat
s tím, co již bylo řečeno jak v úvodních
slovech, tak i v diskusi jinými soudruhy poslanci.
Zpravodaj s. posl. Mátl charakterizoval zákoník
práce ve své zprávě jako jeden z nejdůležitějších
zákonů, který byl projednáván
a přijat NS po ústavě z roku 1960. Myslím,
že by ani nebylo chybou, ani nadsázkou, kdyby se řeklo,
že je to nejdůležitější z
těchto zákonů. Mám na mysli nejen
to, že tento zákoník je čtvrtý
a poslední z řady kodexů, které byly
projednávány a přijaty Národním
shromážděním od roku 1963, (tj. občanský
zákoník, hospodářský zákoník
a zákoník mezinárodního obchodu),
ale mám na mysli to, co je asi ještě důležitější
a co už bylo v diskusi také řečeno,
totiž to, že je to první zákoník
práce, první kodifikace pracovního práva,
ke které dospíváme v historii naší
republiky. Je přirozené, že v buržoazním
státě, v buržoazní republice, o pracovním
kodexu, o kodifikaci pracovního práva nemohlo být
ani řeči. Vyplývá to z toho, co řekl
s. předseda NS ve svém úvodním projevu
k projednávání tohoto bodu, i z toho, co
řekl s. Zupka, a nechci zdržovat opakováním
toho, co už bylo řečeno.
I po socialistické revoluci, kdy postupně odpadly
třídní překážky, které
se stavěly v cestu kodifikaci pracovního práva,
bylo ovšem třeba velmi dlouho a velmi odpovědně
pracovat k tomu, abychom mohli ke kodifikaci přikročit.
Bylo třeba postupně řešit mnoho problémů
ekonomických i řadu problémů právních
a i poslední fáze tohoto vývoje těch
několik let příprav samotné osnovy
zákoníku práce, kterou dnes projednáváme,
byla naplněna obtížnou a odpovědnou
prací. Myslím, že je spravedlivé vyslovit
tu uznání pečlivé přípravě,
kterou této osnově zabezpečila Ústřední
rada odborů. Je především třeba
ocenit velmi rozsáhlý průzkum uskutečněných
pracovních vztahů a organizaci rozsáhlých
diskusí, jejichž zobecnění vede k tomu,
že se v osnově - v jejích paragrafech - projevují
nejen teoretické úvahy právní, ale
zároveň též i zobecněné
zkušenosti masové. Myslím, že zaslouží
i uznání velmi pečlivá juristická,
odborná právnická příprava
osnovy a k tomu bych chtěl já sám, jako pracovník
právní vědy, zdůraznit přímo
vzornou péči ÚRO o zabezpečení
spolupráce vědeckých pracovišť
na přípravě této rozsáhlé
osnovy, ať to byla pracoviště ČSAV či
pracoviště universitní.
V této spolupráci byly, myslím, vyřešeny
problémy, které se kladly a kterých nebylo
málo. Většinou byly vyřešeny úspěšně
a jednoznačně, i když nechci tvrdit, že
bylo dosaženo toho, aby v každé jednotlivé
otázce byla překonána různost názorů,
která existuje. Myslím, že je to přirozené
při tak složité práci a rozhodně
to nijak nepůsobí na hodnotu zákoníku
jako celku. Sám jsem v diskusích ústavně
právního výboru upozorňoval na některé
otázky, které se podle mého názoru
jeví ve vztahu zákoníku práce a právní
úpravy pracovních vztahů prokurátorů
a zejména též ve vztahu zákoníku
práce k jiným kodexům - občanskému
i dalším. V těchto i v některých
jiných otázkách jsem měl a mám
odchylné stanovisko než to, které je vtěleno
do osnovy zákoníku práce; pokud jde o vztah
k občanskému zákoníku, týče
se to zejména části první, hlavy druhé
a části páté osnovy. Toto ovšem
je otázka, která se netýká jen pracovního
kodexu, ale vůbec tvorby práva u nás, a nemá
to nikterak vliv na kladné posouzení hodnoty a úrovně
zákoníku práce jako celku. Proto o tom dále
hovořit nebudu, a to tím spíše, že
v obecné rovině (ne už ve vztahu k zákoníku
práce) bude možno o těchto otázkách
dále diskutovat na základě nedávného
usnesení vlády, která z podnětu usnesení
stranického orgánu zabezpečuje ve spolupráci
s NS přípravu rozpracování zásad
směřujících k dalšímu
zdokonalení našeho zákonodárství.
Chtěl bych proto říci k zákoníku
práce pár slov z jiného konce, a to k jeho
legislativní koncepci.
Bylo už řečeno v diskusi - nevzpomínám
si již, kdo z četných soudruhů, kteří
hovořili, to říkal -, že zákoník
práce je důstojným článkem
ve vývoji našeho socialistického zákonodárství;
chci se připojit k tomuto názoru a podepřít
toto stanovisko. Jsem přesvědčen o tom, že
tento zákoník je dílo veskrze progresívní
a že bude jako aktivní síla působit
na upevňování socialistické zákonnosti
v našem státě a že bude působit
i aktivně na rozvoj jak socialistické demokracie,
tak i socialistické ekonomiky u nás. A z tohoto
hlediska bych chtěl učinit tři krátké
poznámky ke koncepci zákona.
První z nich je tato: Zákoník práce
- jak už bylo rovněž řečeno - přijímán
v době a vstoupí v účinnost v době,
kdy se uvádějí do života nové
zásady plánovitého řízení
našeho národního hospodářství.
Projednávání těchto zásad a
jejich uskutečňováni vyvolalo řadu
problémů pro pracovní právo, a to
nejen dílčích a formulačních,
ale také - jak soudruh Pašek ve své úvodní
zprávě vysvětlil - problémů
týkajících se koncepce pracovního
práva. Domnívám se, že nový zákoník
práce tak, jak byl předložen, řeší
tuto stránku věci úspěšně.
Nechci opakovat to, co už bylo řečeno a chci
se jen připojit k vysloveným názorům,
že tento pracovní zákoník je v plném
souladu se zásadami nového řízení
národního hospodářství a že
bude, jsem o tom pře svědčen, v praxi napomáhat
jejich realizaci. - To je první poznámka.
Druhou poznámkou je to, co považuji z hlediska, že
kterého hovořím, za nejdůležitější.
Týká se to samého základu pojetí
zákoníku práce a - neváhám
říci, soudruzi -, nejen právního,
ale i filosofického základu tohoto zákoníku,
protože v této oblasti společenských
vztahů dílo tak rozsáhlé a tak důležité
má nutně i své filosofické problémy.
Ten hlavní, který tu vidím a v jehož
řešení vidím základ tohoto zákoníku,
je poměr jedince a společnosti v pracovních
vztazích. Myslím, že tento základní
problém je vyřešen zákoníkem
práce naprosto správně. Nemyslím tím
to, že zákoník práce opouští
pojmy "zaměstnanec" a "zaměstnavatel";
nejde jen o tato slova, na která jsme stejně pořád
ještě zvyklí. To, co je důležité,
je smysl těchto slov, který se nevědomky
vtírá do naší hovorové řeči,
a jímž je takové pojetí pracovního
práva, v něž jednotlivec, jako ten, kdo do
pracovního procesu vkládá svou pracovní
sílu, je chápán izolovaně od toho
druhého, od zaměstnavatele jako vlastníka
výrobních prostředků. V této
věci zákoník práce, na základě
dosavadního vývoje naší společnosti
i vývoje samého socialistického pracovního
práva, je dalek této koncepce a opouští
nejen slova, nýbrž staví zákoník
práce a pracovní právo na nový, socialistický
základ, jak se vyvíjí už léta
v naší společnosti. Staví jej na základ
socialistické demokracie; vidí pracovníka
v dialektické jednotě jako toho, kdo vkládá
do společenského pracovního procesu pracovní
sílu, ale zároveň jako účastníka
onoho společenství, kterému výrobní
prostředky náleží, a zabezpečuje
i náležitou účast pracovníků
na řízení společných věcí
v duchu článku 11 odst. 3 naší ústavy.
Dává plný výraz tomu, co se často
říkává, že pracovník v
pracovním procesu je nejen zaměstnancem, nýbrž
že je hospodářem na společném
díle, hospodářem na svém pracovišti.
A poslední poznámka, kterou bych chtěl v
této souvislosti učinit, se rovněž týká
toho, o čem už byla řeč. Bylo už
toho řečeno tolik, že sotva lze mluvit o něčem
jiném, ale chtěl bych přece jen uvést
ještě jeden další aspekt toho, co už
bylo při projednávání uvedeno, a upozornit
na něj. Mám tu na mysli kodifikační
význam tohoto zákona. A nejen kodifikační,
nýbrž i unifikační; tento zákon
totiž nejen kodifikuje, ale kodifikací současně
sjednocuje nepřehlednou tříšť předpisů,
která tu byla dosud a o které se také zmiňoval
s. Pašek. l toto má velký význam nejen
pro právo samé, ale i pro vývoj společenských
vztahů, a má to význam i etický, morální.
Myslím, že v této souvislosti se lze odvolat
na onu starou moudrost, že dobré účty
dělají dobré přátele. Je stará
zkušenost, že dobrý a přehledný
zákon působí preventivně, to znamená,
že zmenšuje pravděpodobnost sporů, které
jinak nejednou vznikají z nejasné právní
úpravy. Z tohoto hlediska nepochybuji o tom, že zákoník
práce bude působit i na upevnění a
prohloubení soudružské spolupráce v
pracovních vztazích.
To jsou tři poznámky, které jsem chtěl
učinit.
Skončit bych chtěl tím, čím
jsem začal, totiž vyjádřením
přesvědčení, že zákoník
práce je kodexem, který bude aktivně působit
tak, jak to jeho preambule předpovídá, že
bude působit na upevnění socialistické
zákonnosti i na rozvoj socialistické demokracie
a socialistické ekonomiky v naší zemi. Proto,
soudruzi, budu hlasovat pro zákoník práce
u vědomí toho, že zvedám ruku pro zákon,
který je důstojným článkem
budování našeho socialistického právního
řádu, a plně přesvědčen
se připojuji ke všem soudruhům, kteří
doporučovali, aby zákoník práce byl
přijat v té podobě, v jaké byl zpravodajem
předložen.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslanci akad. Knappovi. Slovo má posl. Kuropka.
Posl. Kuropka: Vážené súdružky,
súdruhovia poslanci! Pri prejednávaní predloženého
návrhu zákonníka práce vo výboroch
NZ sme vynaložili spoločné úsilie k
tomu, aby pracovné právo vytváralo dostatočný
priestor pre pôsobenie nových zásad organizácie
a riadenia národného hospodárstva.
Súdruh poslanec Pašek a zpravodajca súdruh
poslanec Mátl sa zmienili o tom, aké zmeny oproti
doterajšiemu stavu obsahuje návrh zákonníka
práce v úprave pracovnej doby. Dovoľte však,
aby som na niektoré ustanovenia zvlášť
poukázal. Chcem vysloviť presvedčenie, že
navrhované opatrenia pri dôslednom uplatnení
v praxi nám pomôže k dokonalejšiemu, ekonomickejšiemu
a efektívnejšiemu využívaniu pracovnej
doby ako vo výrobe, tak i v organizáciách
hospodárskej a štátnej správy, ale že
tiež prispejú ku zvýšeniu zainteresovanosti
pracovníkov na dodržiavaní poriadku v pracovnej
dobe.