.

Posl. Pokorná: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Při prostudování návrhu zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státního rozpočtu na rok 1965, zvláště pak jeho důvodové zprávy, připomínali jsme si neustále dva problémy, se kterými se setkáváme při práci ve svém volebním obvodu, to je ve frýdlantské části libereckého okresu. Ráda bych se teď při tomto jednání obrátila s dotazem na příslušné soudruhy ministry, aby v rozsahu své působnosti pomohli některé ty problémy řešit.

První dotaz se týká potravinářského průmyslu. V úkolech státního plánu se říká, že zvyšování výroby musí být v podstatě zajištěno růstem produktivity práce při současném dalším rozšiřováni sortimentu zboží, že však ve vztahu k vnitřnímu obchodu nejde jen o dosažení obchodního obratu, ale také o všestranné uspokojování potřeb obyvatelstva.

Dosavadní praxe v postupném zprůmyslňování a koncentraci výroby v potravinářském průmyslu, konkrétně však při výrobě pečiva, jak se jeví v našem libereckém okrese, budí zdání, že je mnohem větší důraz kladen na ekonomické ukazatele ve výrobě než na konečný efekt, který má tato výroba zajišťovat, tj. na optimální uspokojování potřeb obyvatelstva.

Technický rozvoj v pekárnách, jehož výsledkem je zavedení nového výrobního zařízení, které např. nyní používáme v Liberci na výrobu housek, sice splňuje požadavky na hygienu výroby, splňuje požadavky i v tom, že nám pomohl zvýšit produktivitu práce a snížit mzdové náklady, na druhé straně má však velmi nepříznivý dopad v tom, že se zvýšil podíl pečiva vyráběného v nočních hodinách a dodávaného spotřebitelům až ráno, tedy již starší než 6 hodin, s prošlou lhůtou, která je stanovena pro zachováni čerstvosti pečiva. Protože pro tuto pekárenskou linku platí stejné požadavky maximálního využití základních fondů jako pro každý jiný stroj v jiných průmyslových odvětvích, byly zrušeny menší pekárny, které zásobovaly vzdálenější části okresu, aby tato linka mohla plně využívat svou kapacitu ve směnách.

Na tento jednostranný ekonomický pohled doplácejí občané pravě v těchto vzdálenějších obcích, neboť sem se musí dovážet výrobky z první noční směny, protože s ohledem na značnou vzdálenost nemohlo by jinak být zajištěno jejích zásobování.

A tak se sice můžeme chlubit, že máme u nás moderní zařízení, ale méně pěkná je již druhá stránka věci, totiž to, že občané frýdlantské oblasti mohou na čerstvé pečivo jen vzpomínat.

A to nehovořím o tom, že výrobní linky nejsou obvykle vyřešeny tak, aby mohly vyrábět několik druhů pečiva, a dochází ke snížení sortimentu, což je v rozporu se zásadami, které si všeobecně klademe.

Je jisté, že cesta nastoupená ve zprůmyslnění i pekárenské výroby je z hlediska potřeb národního hospodářství správná. Zdá se mi však, že není dokončena. Chtěla bych se proto zeptat s. ministra Krutiny, proč nejsou v podobných případech, jako jsem uváděla, zajištěna souběžná opatření, která by snižovala na minimum některé záporné znaky zprůmyslnění potravinářské výroby, a jak je do budoucna pamatováno na to, aby technický rozvoj v potravinářském průmyslu se nedostával ve svém účinku do rozporu se zájmem spotřebitelů.

Můj druhý problém se týká životního prostředí, konkrétně pak čistoty ovzduší. Když jsme probírali ve zdravotním výboru příslušné kapitoly státního rozpočtu, bylo o těchto otázkách hodně hovořeno. Všichni víme, jaké starosti máme v tomto směru na Ostravsku a Ústecku, neboť přípustná norma spadu popílku je mnohokrát překračována a nadměrné exhalace kysličníku siřičitého zničily již tisíce hektarů lesa v Krušných horách. O škodách na zemědělské půdě a zemědělských kulturách a o prakticky nevyčíslitelných škodách na lidském zdraví se již hodně psalo a mluvilo právě v souvislosti s těmito dvěma oblastmi.

Málo se však ví o tom, že stejné nebezpečí se všemi škodlivými důsledky ohrožuje nyní rekreační oblast Jizerských hor. Až do r. 1963 bylo možno Frýdlantsko pokládat za zdravou krajinu. Obrat však nastal zahájeným provozu elektrárny Turów v PLR, v těsném sousedství státní hranice a tím i frýdlantské oblasti. Tři mohutné komíny této elektrárny chrlí dnem i nocí mraky hustého kouře, a to podle účinku naprosto nefiltrovaného. Při jednání zástupců Státní plánovací komise a Severočeského KNV přímo v této elektrárně bylo konstatováno, že elektrofiltry nedosahují žádané účinnosti a že mletí paliva není dostatečně jemné. Bude prý třeba této otázce věnovat ještě další pozornost - uvádí se v závěru zprávy z tohoto jednání.

Domnívám se, že takovýto vlažný postoj k řešení problému, který má nedozírné následky pro celou frýdlantskou oblast, Jizerské hory a přilehlou část Krkonoš, není naprosto na místě.

Nebudu zde uvádět všechny škody, které za poslední rok napáchala činnost této elektrárny na výsledcích naší zemědělské výroby a na lesních porostech, postačí snad, řeknu-li, že podle údajů pracovníků hygienické služby, kteří letos u nás zjišťovali měřením obsah kysličníků síry v ovzduší, byl obsah těchto kysličníků ve dnech západního větru dokonce vyšší než na Ústecku a Ostravsku.

Žádám proto soudruha předsedu Státní plánovací komise Černíka o sdělení, jaká opatření budou učiněna, aby elektrárna v Turówě v PLR zajistila v nejbližší době svůj provoz tak, aby spadem popílku a nadměrnými exhalacemi neohrožovala obyvatelstvo na našem území, zvláště pak s ohledem na to, že kapacita této elektrárny se má výhledově zdvojnásobit.

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Slovo má posl. Dobiáš.

Posl. Dobiáš: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Ke zprávě, kterou projednáváme o rozpočtu, chci připojit sice dílčí, ale přece závažná některá fakta, která se dotýkají dvou kulturních institucí - rozhlasu a televize.

Chci v úvodu říci, že obě instituce prohlásily v našem kulturním výboru, že rozpočet pro příští rok jim dává možnost, aby po stránce programové splnily své úkoly. Bylo by to tedy celkem v pořádku, kdyby nebylo toho "kdyby." A o tom mi dovolte, abych - byť stručně - znovu něco řekl.

To "kdyby" má mnoho tváří, mnoho otázek. Nejvíce a všemi kritizovaná je přirozeně otázka, jaký program má rozhlas a televize, jaký je obsah tohoto programu, jaké je jeho provedení. Při obrovském množství jen za jediný den se stává ledaco, co by nemělo být, a hledá se, kdo to zavinil.

Jak v rozhlase, tak v televizi se na tvorbě programu podílejí stovky pracovníků a jejich odborná a politická kvalifikace je různého stupně. A stejně jako v novinách, tak i zde to, co spatří světlo světa, není jen věcí těch, kdo to napsali, věcí autorů, ale i redaktorů. A to je to: hledejme viníka. Mnohdy se nám ty věci opravdu nelíbí. A v péči o redaktory a jejich úroveň by jak vedení rozhlasu, tak vedení televize mělo přidat a přemýšlet o nových, účinnějších formách vlivu na ně.

Rozhlas připravuje pro příští rok zajímavé relace "Jací jsme" a "Záleží na nás". Jsou to témata velmi lidská a živá a na nich se ukáže celá problematika naší doby. Velká je odpovědnost každého redaktora, aby nezkreslil naši současnost, aby ji dnes nenabarvil jako dříve na růžovo, ale na černo - to je dnes velká móda. Být hodně kritický, hlavně na cizí účet, a stát tak trochu nad situaci, radit.

Posluchači pochopitelně vycítí, jak to s nimi kdo poctivě myslí, jak chce pomáhat, a jestli ten, kdo radí, hoří tím životem, jestli skutečně má plno dobré vůle a plno nadšení. A to se dnes - abychom nevypadali jako staří a konzervativní - trochu přiškrcuje. Není to dnes móda být nadšený. A myslím, že život to potřebuje jako sůl, a nechť se za to rozhlas a televize a nikdo z nás nestydí, za toto nadšení.

Před několika lety se zdálo, že nástup televize je tak všemocný, že zatlačí rozhlas úplně do pozadí. Výsledek tohoto souboje dnes nemluví tak stoprocentně pro televizi. Rozhlas pod tlakem té velké konkurence úplně omládl. Jeho program je živější, současnější, rozhlas pružněji reaguje na události než televize, má jiné možnosti, nepotřebuje dokumentaci a obrázky. Zpráva se rychleji přenese. Rozhlas je dnes nejvydatnějším zdrojem informací v naší společnosti.

V názorech na program rozhlasu a televize se můžeme rozcházet, budeme se přít, někdy se i neústupně hádat, kdo má pravdu, ale v jedné věci jsme okamžitě zajedno a nikdo nás neumluví. A o tom chci mluvit, to je to další "kdyby".

V naší televizi i v rozhlase se objevují čím dále tím více záběry a snímky ze světa a my chtě nechtě všichni srovnáváme kvalitu obrazu, kvalitu zvuku, a doufejme, že brzy i kvalitu barvy. A před tímto srovnáním nezavřeš ani uši, ani oči, tomu neutečeš. A zde přichází to další "kdyby", moc a moc nepříjemné: kdyby ty přístroje byly lepší, to technické vybavení rozhlasu i televize.

Soudružky a soudruzi, přirozeně jako jeden z tohoto úseku jsem tam častěji než mnozí z vás. Je mi to však až trapné mluvit o tom, že s tím nedovedeme hnout. Můj apel na vás všechny je současně apelem na naše orgány státní a politické k rozhodnějšímu činu v této věci včetně vedení televize a rozhlasu, aby byly trochu neústupnější a odvážnější. My jsme dokázali na některých úsecích dobré věci a dnes z toho žijeme. Gramofonová deska žije z určité odvahy před 15 lety. Nechci to rozebírat.

Řeknu vám dva maličké příklady: Ve světě je dnes už několik tisíc nejnovějších zařízení pro záznam obrazu, říká se tomu ampex. U nás dosud není ani jediný. I když naše vláda dala souhlas k nakoupení, americký seznam strategického zboží obsahuje toto zařízení a nedovolí k nám vývoz. Tak důležité je to pro západní svět nevyvézt ampex k nám. Takovou roli hraje dnes technika ve sdělování. V Sovětském svazu a NDR vyvíjejí něco podobného, doufejme, že nám pomohou. Bylo by to pro mne samého jakýmsi vnitřním zadostiučiněním ten "flek" jim dát co nejdříve. Myslím, že v hodnotách kulturních, lékařských by žádný seznam strategického zboží neměl existovat. Když to myslíme vážně s mírovým soužitím a soutěživostí, nechť tyto věci slouží každému, kdo má o to zájem.

Na kongresu o astronautice ve Varšavě se zpravodaji našeho rozhlasu podařilo dát dohromady několik velkých světových es, sovětské vědce, amerického představitele Pickeringa, který má připravit sondu na Měsíc, Mars a Venuši, a ještě další esa. Přirozeně při rozhovoru se natáčí na magnetofon. A když to bylo nejvíce napínavé, všichni se místo rozhovoru museli dát do spravování magnetofonu. Je to trapné. Nepřeji vám být na místě redaktora, když to najednou neklape a všichni mu musí pomáhat. Stydíte se. Cítíte reprezentaci Československa na sobě a v té chvíli je stydno. Já jsem něco podobného zažil. Nechci o tom mluvit.

V těchto věcech jsme se pouštěli odvážně do výzkumu, ve výzkumných ústavech se mnozí jednotlivci snažili jít po vlastních nohách, ale ono to nepůjde tak lehce. Jak nás malá sériová výroba vysoké techniky zbaví nedostatků? Mimo to v rámci RVHP, s. Šimůnek jistě o tom ví, přes naše podněty stále nedochází k nějaké dělbě, ke koordinaci v těchto věcech. Není to všechno tak aktuální. Chápu, že jsou důležitější věci, ale někdy věc malé důležitosti se stává účinnou a důležitou v rozhodné chvíli. Nářky nám nyní nepomohou. Také nám nepomohou další odklady. Určitou část techniky budeme muset nakoupit urychleně v zahraničí a obávám se, že položky rozpočtu na příští rok, i když televize ani rozhlas nefňukají a chovají se moc slušně, ani by se tak slušně chovat neměly, stačit nebudou.

Je ještě jedno slabé místo v naší rozhlasové práci. Zahraniční vysílání má dnes prokazatelné úspěchy. Jestliže během dvou let nám vzroste počet dopisů od zahraničních posluchačů z 50 na 80 tisíc, je to dokument, že vysílání se ve světě poslouchá. A nyní nám řekne vedení rozhlasu, že polovina redaktorů zahraničního vysílání nebyla v zemi, pro kterou připravuje program. Jak o tom mohou hovořit, když to neviděli. Myslím, že nejde jenom o devizy, ale také o nepružnost vedení, že tam neposílá přednostněji právě tyto pracovníky než jiné. A jestli je to otázka deviz, měly by se vydupat. Znát terén je něco naprosto nutného. Musím vědět, jak to vypadá u těch, pro které mluvím. Je samozřejmé, že za 14 dní není redaktor vševědem, ale kontakt přece jen má. Máme skutečně prokazatelný účinný ohlas na naše zahraniční vysílání v Itálii, v Západním Německu, v severských státech i jinde.

A nyní to "kdyby" nejnáročnější. Jde o to postavit konečně nové objekty, které potřebujeme jako sůl, na Kavčích horách. Televize snad začne v příštím roce. Šípková Růženka, staveniště, se zase pomalu probudí ze spánku. Prožívám to už 10 let. Není lehké se smířit s tím, že projekt už zastaral. Všichni bychom to chtěli dělat dobře, lépe a mrzí nás, že ve světě i chudší partneři mají dnes objekty, které se nedají srovnat kvalitou s námi. Zůstali jsme velmi pozadu. Vymlouváme se mnohdy, že to ještě stačí, že to klape. Je rozhodnuto, že televize začne s výstavbou v příštím roce. Přimlouvám se za to, aby se této výstavbě dalo takové tempo, aby se už nedala zastavit. Výstavba rozhlasového střediska je odložena na r. 1968 - 1969 a vypadá to na neurčito, možná, že nebude zahájena ani v příští pětiletce, že se nedostane ani do plánu. Chtěl bych říci, že první etapa výstavby rozhlasu je velmi nutná. Např. naše nahrávací studio představuje asi 1/4 toho, co je ve světě považováno bez nadsázky za normu. A dělejte zázraky, konkurujte. Prostor má veliký vliv na kvalitu zvuku a celou řadu dalších věcí. Ale to není všechno. Nejde jen o rozhlas. Studio podle mnohých názorů, a čím dále tím více se to rýsuje, mělo sloužit filmu, televizi, gramofonovým závodům, vzniká nová možnost koordinace, ekonomičtějšího využití, levnější výroby apod. Myslím, že první etapa výstavby rozhlasu by se neměla odkládat až po r. 1970 a že by se také v této pětiletce měla zahájit.

Soudružky a soudruzi poslanci, upozorňuji na tato určitá "kdyby", která brzdí rozvoj našeho rozhlasu a televize. Zabraňme tomu, aby tato brzda nebyla čím dále tím větší. Rozhlas a televize patří denně každému z nás. Proto vás prosím o účinnou podporu. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji. Slovo má posl. Rapoš.

Posl. Rapoš: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci! Ve svém diskusním příspěvku bych chtěl hovořit k dvěma problémům. Je to především rozvoj průmyslu na Slovensku, jak je předpokládán v plánu na r. 1965, a dále k úloze školské soustavy v naší společnosti a chtěl bych bezprostředně navázat na diskusní příspěvek, který zde přednesl posl. Poledňák, jak je zabezpečena školská soustava v plánu pro příští rok.

Především k první otázce: bouřlivý průmyslový rozvoj Slovenska od osvobození, který se udál přímo před našima očima, je významným důkazem realizace programových směrnic KSČ. Průmysl na Slovensku se stal významnou součástí hospodářského potenciálu celé ČSSR.

Je známo, že téměř všechny přední kapitalistické země, které se tak chválí svou průmyslovou vyspělostí, mají přesto průmyslově značně zaostalé oblasti. Je to americký jih a střed, je to anglický sever, a na konec dobře známý italský jih. Vyřešit průmyslový rozvoj zaostalých oblastí tyto země v současných podmínkách nejsou schopny právě tak, jako to ani u nás nebylo možné v buržoazní republice. Mnohé západní státy vypracovávají různé programy pro průmyslový rozvoj zaostalých oblastí. V Itálii existuje více variant pro řešení problému jihu, tento problém chtějí řešit zásahy státu, avšak jejich možnosti jsou v tomto směru nutně omezené a jejich dosavadní výsledky nesplnily očekávání. Realizace těchto programů je velmi skromná. Jistě i proto hospodářský rozvoj dříve zaostalé oblasti státu v socialistických podmínkách se stal pro ně velmi zajímavý. Větší skupina italských odborníků a veřejných činitelů byla studovat i naše zkušenosti. Italští národohospodáři z Neapolské university měli před nedávnem možnost navštívit Slovensko a když se seznámili s našimi úspěchy, musím říci, byli udiveni prudkým průmyslovým rozvojem Slovenska v socialistickém Československu. Svědčí to o tom, že naše výsledky pronikají do světa, i na Západ, že se máme čím před světem pochválit.

Také plán na r. 1965 předpokládá další rychlejší rozvoj průmyslové výroby na Slovensku. Zatím co v příštím roce vzroste průmyslová výroba v Československu o 5,5 %, na Slovensku to bude o 9,3 %. V důsledku toho podíl průmyslu na Slovensku na celostátní průmyslové výrobě vzroste z dosavadních 19,9 % na 20,6 % v r. 1965. Tím se zvyšuje úloha průmyslu na Slovensku jako důležité součásti celostátní průmyslové kapacity naší vlasti.

Vycházejíc ze směrnic XII. sjezdu naší strany o přechodu k intenzívnímu rozvoji naší ekonomiky se vytvářejí v plánu na příští rok některé důležité předpoklady takovéhoto intenzívního rozvoje i na Slovensku. Je přirozené, že to není proces jednoduchý, nedá se řešit z roku na rok, ale začínají se tu urychlovat především některé strukturální přeměny. Je to především rychlejší růst výroby elektrické energie, která vzroste o 20 %, strojírenství o více než 10 %, významněji vzroste i chemie a hutnictví. Jsou to právě ta odvětví průmyslové výroby, která ve struktuře moderního průmyslu rostou na váze a která v moderním průmyslu mají významnou specifickou váhu.