ného, bolestného a za zohyzdenie a podobne, činilo by to niekoľko sto miliónov korún.

Uvediem len jeden sektor. Napríklad v závodoch spotrebného priemyslu v celoštátnom meradle za rok 1959 sa vyplatilo len na príplatky za prácu zdraviu škodlivú takmer 100 miliónov korún. V závodoch namiesto zlepšovania pracovných podmienok radšej vyplácajú tieto príplatky. Ďalej len na prirážkach k poistnému v minulom roku zaplatili 852 000 korún, na regresoch 400 000 korún. Na regresoch len do mája tohto roku už vyplatili 570 000 korún. Treba teda položiť otázku - odkiaľ berú závody finančné prostriedky na tieto výdavky, ak sa súčasne vyhovárajú, že nemajú peňazí na vytvorenie podmienok pre bezpečnú a hygienicky nezávadnú prácu?

K zlepšeniu stavu bude preto potrebné, aby všetky závody vypracovali presné perspektívne plány zlepšenia pracovných podmienok a bezpečnosti práce, ako to ukladá uznesenie vlády č. 757 z minulého roku. To bude jedna zo záruk postupného zlepšovania súčasnej situácie. Tieto plány sa musia stať súčasťou plánu tretej päťročnice.

V tretej päťročnici budeme stavať mnohé nové závody a mnohé staré budeme rozširovať a rekonštruovať. Bude treba pritom dbať na to, aby už projekty zodpovedali optimálnym požiadavkám bezpečnosti a hygieny práce. Bude to úlohou najmä našich projekčných zložiek a investorov.

Stretli sme sa a stále sa ešte stretávame s nedostatkami pri výstavbe nových závodov. Sú to napríklad Kapron Humenné, Závody Slovenského národného povstania Žiar nad Hronom, Cementáreň Banská Bystrica a iné, kde sa na bezpečnosť a hygienu práce dostatočne nepamätalo a naprávať chyby teraz, to vyžaduje oveľa väčšie finančné prostriedky a časové straty.

S prudkou výstavbou nových závodov, zintenzívnením výroby v starých závodoch, zavádzaním nových druhov výroby, súvisí otázka zhoršovania ovzdušia v samých závodoch a v ich okolí. Nebudem sa zaoberať osobitne škodami, ktoré spôsobujú exhalácie v Závodoch Slovenského národného povstania Žiar nad Hronom, alebo v Tepelnej elektrárni v Novákoch, alebo škodami na vodnom hospodárstve. V tomto prípade nás najviac zaujíma pôsobenie týchto škodlivín priamo na pracujúcich. Jednou z vážnych škodlivín je prach, kameň, obsahujúci voľný kysličník kremičitý, ktorý spôsobuje silikózu.

Problémom odstránenia prašnosti spôsobujúcej silikózu zaoberala sa v minulom roku vláda a za účelom zlepšenia vydala uznesenie, ktorým uložila konkrétne úlohy, a to v prvom rade

úlohu zabezpečiť výrobu protiprašných zariadení a náradia. Napriek zvýšenému úsiliu zdravotníckych a hospodárskych pracovníkov, ako aj odborových funkcionárov v závodoch sa potrebné zariadenia a náradia v dostatočnom množste nezískavajú a nepoužívajú.

Na zlepšenie situácie sme už urobili určité opatrenia. V závodoch i pri Slovenskej odborovej rade sa vytvorili protiprašné komisie. Od ich dobrej práce bude v značnej miere závisieť odstránenie prašnosti v našich baniach a dôsledné plnenie vládneho uznesenia v celom jeho rozsahu.

Taktiež nedostatky vetrania môžu mať v uhoľných baniach nedozerné následky. Všetkým baníkom a technikom závodov, kde je nebezpečie výskytu metánu, sú známe základné pravidlá bezpečnosti práce. Predsa sa však vyskytol prípad vo Veľkobani Handlová, že strelmajster nielenže nepozná pasport trhacích prác na pracovisku, ale pred trhacou prácou vôbec nezisťoval metán. Indikátorovú lampu síce mal so sebou. Túto požiadavku predpisu teda splnil, ale najdôležitejšiu povinnosť, zmerať metán v ovzduší pred trhacou prácou už nepokladal za potrebné.

Ako vidieť v našich závodoch sú ešte takí pracovníci, ktorí ani z predchádzajúcich nešťastí nevzali si patričné poučenie pre seba i pre svoju prácu. Nad dodržiavaním predpisov pri trhacích prácach má však bedliť okrem strelmajstra predák, revírnik a vo vlastnom záujme každý zamestnanec na pracovisku. Tento prípad presvedčivo ukazuje, akú malú pozornosť venujú technici kontrole dodržiavania predpisov. Stávajú sa i také prípady, že niektorí strelmajstri a revírnici indikátorovú lampu vôbec so sebou nenosia. Posúďte sami, aký je to človek, aký je to technik!

Výchova pracujúcich má v boji za zlepšenie bezpečnosti práce osobitné postavenie. Pracujúci, ktorí poznajú bezpečnostné predpisy, ba viac, ktorí si zvykli bezpečne pracovať a ktorí si uvedomujú dôležitosť ochrany svojho zdravia a zdravia svojich spolupracovníkov, sú najlepšou oporou v boji proti nedostatkom v bezpečnosti práce. Našťastie takýchto pracujúcich je väčšina.

Výchove k bezpečnej práci sa však nevenuje ešte stále žiadúca pozornosť. Sme si plne vedomí, že odborová organizácia má na tomto úseku veľké poslanie, a preto vynakladáme maximálne úsilie pri výchove pracujúcich k bezpečnej práci. No, ako pracovať a poznať bezpečnostné predpisy, tomu pracujúcich musia naučiť hospodárski pracovníci a najmä ich bezprostrední vedúci, t. j. majstri. Na tých záleží v prvom rade zodpovednosť za ovládanie a dodržiavanie bezpečnostných predpisov. Rovnako tak musia ovládať bezpečnostné predpisy hospodárski pracovníci, najmä technici, počínajúc projekčnými, konštrukčnými a výskumnými ústavmi a útvarmi až po závody. Samozrejme nielen ovládať, ale aj uplatňovať.

V uzneseniach vlády sa sústavne kladie dôraz na školenie majstrov a technikov v otázkach bezpečnosti práce a na preskúšanie ich vedomostí z bezpečnostných predpisov. Tieto školenia sa však uskutočňujú prevažne len vo veľkých priemyselných závodoch. V malej miere sú pritom o bezpečnosti práce školení projektanti, konštruktéri, výskumní pracovníci. Tým sa stáva, že i v mnohých novovybudovaných závodoch a pri konštrukciách nových strojov a výrobných zariadení sa vyskytujú závady z hľadiska bezpečnosti práce. Najmenej školia pracovníkov v malých závodoch riadených národnými výbormi, kde je stav bezpečnosti práce veľmi nepriaznivý. Vyše 50 % všetkých úrazov na Slovensku sa vyskytuje v závodoch riadených národnými výbormi. Preto národné výbory budú musieť dôslednejšie vyžadovať splnenie uznesenia vlády o školení a preskúšavaní majstrov a technikov v závodoch nimi riadených. Toto je prvý predpoklad pre zlepšenie stavu bezpečnosti práce v závodoch riadených národnými výbormi. Súčasne apelujem na poslancov Slovenskej národnej rady, aby pri výkone svojich funkcií nezabúdali pripomenúť zodpovedným osobám potrebu urýchleného riešenia týchto problémov.

Národné výbory, najmä krajské národné výbory a okresné národné výbory, budú sa musieť viac ako doteraz zaoberať bezpečnosťou práce a budú musieť dôslednejšie robiť opatrenia na zamedzenie pomerne vysokej úrazovosti. To ich nemôže uspokojovať, že ustanovili na odboroch miestneho hospodárstva a dopravy a poľnohospodárstva bezpečnostných technikov, ale bude nevyhnutné, aby sa touto otázkou dôsledne zaoberali i orgány, t. j. rady národných výborov a všetky ich odbory.

Keď som sa zmienil o školení našich majstrov a technikov, dovoľte mi povedať i niekoľko slov na adresu našich škôl. Naši mladí technici, ktorí prichádzajú zo škôl, či už stredných alebo vysokých do praxe, mnohokrát nepoznajú ani základné bezpečnostné predpisy. Vláda vo svojom uznesení už v roku 1955 uložila zaviesť do škôl technických smerov vyučovanie o bezpečnosti práce. Dosiaľ sa však bezpečnosť práce prednáša len ojedinele alebo len v malom rozsahu. Tak napríklad na strojníckej fakulte Vysokej školy technickej v Bratislave je pre celé štúdium zaradených len 15 hodín prednášok o bezpečnosti práce, čo v žiadnom prípade nestačí. Na iných technických školách okrem banského smeru sa však neprednáša bezpečnosť práce ani v takomto rozsahu.

Neuspokojivá je i situácia v bezpečnosti práce pri polytechnickej výchove a výrobnej praxi žiakov základných škôl. Tu sa neplní dôsledne uznesenie vlády číslo 906 z minulého roku, ktoré určuje závodom i vedeniam škôl maximálnu starostlivosť o bezpečnosť žiakov pri výrobnej praxi. Sústavne sa stretávame so sťažnosťami, že závody dávajú školám k dispozícii stroje, ktoré nemajú dostatočne bezpečnostné vybavenie, a nie sú preto ojedinelé úrazy žiakov. Žiaci pri polytechnickej výchove a výrobnej praxi nie sú dostatočne vedení k dodržiavaniu bezpečnostných predpisov ani k osvojovaniu si bezpečných návykov práce, lebo učitelia, ktorí ich majú k tomu viesť, mnohoráz bezpečnostné predpisy neovládajú.

Výchova k bezpečnej práci nie je však len vecou odborovej organizácie, hospodárskych orgánov, prípadne škôl, ale aj vecou všetkých výchovných a osvetových organizácií a inštitúcií. Výchova k bezpečnej práci sa nemôže robiť odtrhnuto od ostatnej výchovy nového socialistického človeka, ale musí byť jej nedeliteľnou súčasťou. Sme však stále svedkami toho, že verejné osvetové zariadenia sa s problémami bezpečnosti práce len veľmi málo zaoberajú. Ba vyskytujú sa prípady, že sa stretávame s úplným nepochopením v tomto smere. Napríklad Československý štátny film - štúdio populárno-vedeckého a náučného filmu v Bratislave požiadavky na vyhotovenie filmu o bezpečnosti práce vo vlastnej réžii nie je ochotný akceptovať. Odôvodňujú to tým, že vyhotovujú len filmy populárne, propagačné a vedecké a že pre budúci rok vyhotovujú filmy podľa požiadaviek Slovenskej akadémie vied. Ochotní by boli ich vyhotoviť len za úhradu všetkých nákladov.

Spytujem sa, či starostlivosť a bezpečnosť pracujúcich nie je vecou širokej propagandy, vecou osvety, vecou celonárodného významu, teda i filmu?

Jasným dôkazom sústavnej starostlivosti našej strany o uspokojovanie nielen materiálnych, ale aj kultúrnych potrieb pracujúcich je uznesenie o vytvorení predpokladov na skrátenie pracovného času. Ako sa toto uznesenie plní? Skutočnosť je taká, že mnohé závody nedodržujú ani doteraz stanovený 46-hodinový pracovný týždeň a pracujúci vykonávajú veľa prác v nadčasoch. Tieto nadčasové práce sú zavinené takmer vždy nesprávnou organizáciou práce, nesprávnym využitím pracovného času, zbytočnými prestojmi spôsobenými zlou prípravou práce a nedostatkami v prísune a odsune materiálu. Nie sú to teda objektívne príčiny, ktorých odstránenie by nebolo v moci závodu. Otázku nadčasovej práce spomínam preto, že okrem čisto ekonomických dôsledkov, prejavujúcich sa vo zvyšovaní nákladov, má nadčasová práca priamy vplyv i na úrazovosť.

Musím priznať, že na nežiadúcom stave nadčasových prác sa podieľajú aj závodné výbory ROH. Tieto výbory v zmysle príslušnej vyhlášky Ústrednej rady odborov majú spolurozhodovať pri povoľovaní nadčasových prác Ak by zodpovedne plnili túto úlohu, nemohlo by sa stať, že len v prvom polroku tohto roku v závodoch na Slovensku bolo odpracovaných 6 529 283 hodín v nadčase. Najviac nadčasových prác v tomto období bolo v závodoch stavebníctva, potravinárstva, energetiky. Vo všetkých týchto rezortoch je aj pomerne vysoká úrazovosť. Je preto potrebné v čo najkratšom čase sa s otázkami nadčasov vyrovnať a naviac vytvoriť podmienky pre postupné skrátenie pracovného času.

Súdružky a súdruhovia,

uviedol som niektoré poznatky a príčiny neuspokojivého stavu bezpečnosti práce v závodoch. Totiž pokiaľ vôbec úrazy budú, nebudeme môcť byť spokojní. Príčinou tohto stavu nie sú iba podmienky v závodoch a neznalosť platných predpisov, ale ľahostajnosť k dôslednému dodržiavaniu platných predpisov a zásad bezpečnej a zdraviu neškodnej práce. Nemožno tvrdiť, že by sa v závodoch neuskutočňovala kontrola z hľadiska bezpečnosti práce. Kontrola však nie je na žiadúcej úrovni a jej účinnosť je preto nepostačujúca.

Kontrola a jej účinnosť pritom hrajú rozhodujúcu úlohu pri zlepšení podmienok bezpečnosti práce. Hospodárski pracovníci musia kontrolu plnenia dostať na takú úroveň, aby sa neopakovali priestupky, ktoré som tu uvádzal, aby sa napríklad neopakoval osud príkazu riaditeľa Železorudných bani Rudňany, z ktorého do augusta tohto roku ani jeden bod nebol splnený a rešpektovaný. Podobný osud stihol aj príkaz podnikového riaditeľa Železorudných baní Spišská Nová Ves z mája minulého roku, ktorý bol vydaný po smrteľnom úraze. Negovanie týchto opatrení znamenalo stratu dvoch ďalších ľudských životov.

Pýtam sa, možno za neplnenie príkazov viniť len tých, ktorým boli príkazy adresované? Myslím, že vina je predovšetkým na tých, ktorých úlohou je sledovať a kontrolovať plnenie príkazov, uznesení a iných opatrení.

Za neuspokojivý stav bezpečnosti práce vo veľkej miere zodpovedá i Revolučné odborové hnutie. Veď je zodpovedné za dozor nad bezpečnosťou práce. Odborová organizácia, konkrétne závodné výbory ROH majú veľkú právomoc, podopretú zákonnými ustanoveniami.

Sme si vedomí toho, že odborová organizácia tieto práva nevyužíva v plnej miere. I v našej odborovej práci pri dozore nad bezpečnosťou práce musíme zvýšiť účinnosť kontroly, najmä kontroly vlastných opatrení zameraných na zvyšovanie bezpečnosti práce. Prvé kroky v tomto smere sme už urobili vykonaním zmien v organizácii dozoru a prenesením dozoru nad bezpečnosťou práce priamo na volené orgány.

Aby činnosť odborových orgánov pri zlepšovaní pracovných podmienok bola úspešná, treba predovšetkým dosiahnuť masovú účasť pracujúcich na riešení týchto otázok. Dobrou formou zainteresovania väčšiny pracujúcich na zabezpečovaní zdravotne nezávadného a bezpečného pracoviska sú hliadky bezpečnosti práce. Vďaka ich pôsobeniu dosiahli sa dobré výsledky v mnohých našich závodoch. Aj im možno ďakovať, že mnohé závody, ba celé sektory zaznamenali klesajúcu tendenciu úrazov. Ďalší veľký prínos pre zlepšenie situácie v závodoch znamená hnutie brigád socialistickej práce, ktorých členovia sa zaväzujú plniť a prekračovať úlohy plánu pri dodržiavaní bezpečnostných predpisov.

Iniciatíva pracujúcich a práca odborových funkcionárov je však závislá od pochopenia hospodárskych pracovníkov. Povinnosťou hospodárskych orgánov na všetkých stupňoch riadenia je pomáhať odborovej organizácii upevňovať jej autoritu a podporovať jej požiadavky na odstraňovanie zistených nedostatkov v bezpečnosti práce.

I keď úlohy hospodárskych orgánov a odborovej organizácie sú rôzne, cieľ máme rovnaký - blaho človeka - dobudovať socializmus a smelo vykročiť k métam komunizmu. (Potlesk. )

Podpredseda Biľak:

Ďakujem členovi Predsedníctva súdruhovi Daubnerovi za prejav.

Ďalej sa o slovo prihlásil poslanec súdruh inž. Jaroslav Knížka.

Prosím, aby prehovoril.

Poslanec inž. Knížka:

Vážená Slovenská národní rado, vážení soudruzi poslanci!

Soudruh ministr Majling ukázal ve svém referátě na hlavní články rozvoje národního hospodářství v třetí pětiletce na Slovensku, který znamená nejen ekonomické vyrovnání českých a slovenských krajů, ale znamená zejména i to, že novou technologií, novými progresivními zařízeními, zvyšujeme podstatně produktivitu práce, zvyšujeme úroveň výroby i vlastního výrobního prostředí a zajišťujeme tím splnění vytýčeného hesla "dohnat a předehnat ekonomicky nejvyspělejší kapitalistické státy".

Výstavba nových progresivních závodů, zvýšení výroby ve stávajících závodech, intenzifikace zemědělství a zejména příprava kvalifikovaných pracovníků pro nové závody, jsou hlavní úkoly Východoslovenského kraje.

Výstavba Východoslovenských železáren, jako hlavní článek pro zprůmyslnění celého Slovenska a rozvoj národního hospodářství v naši socialistické republice, stává se dalším důkazem správnosti politiky Komunistické strany Československa a technické vyspělosti našich techniků a dělníků.

Východoslovenské železárny budou patřit mezi deset největších hutních závodů na světě a svým technickým vybavením zajistí výrobní ukazatele světové úrovně.

Celá dispozice hutního závodu je řešena tak, že podle potřeby národního hospodářství bude možno zvýšit výrobní kapacitu závodu až na dvojnásobek.

Je třeba otevřeně přiznat, že i při technické vyspělosti našich projektantů a techniků, jedině dík velké pomoci Sovětského svazu můžeme v tak krátké lhůtě projekčně a výrobně připravit hutni zařízení, které znamená zvrat v naši hutní výrobě, a to ať již v technologii výroby, produktivitě práce, anebo ve výrobních ukazatelích.

Použití sovětských osvědčených typů hutních agregátů, plně mechanizovaných a automatizovaných, sovětské konzultace našich projektů, sovětské dodávky - zejména pro naše válcovny - jsou velkou pomocí, které se nám při tradování naší největší stavby dostává.

Nemáme dosud v Československé socialistické republice hutní zařízení takového výkonu a technologie, jaké ve Východoslovenských železárnách budujeme. Stokomorové koksově batérie.

snížení koksovací doby pod 16 hodin, předpokládá novou techniku v přípravě uhlí, automatizaci dopravy, vážení, vzorkování a znamená nejen usnadnění práce obsluhy, ale značné zvýšení produktivity práce proti stávajícím koksovým bateriím u nás.

Sovětský typ vysoké pece s dokonalou přípravou vsázky, počínaje homogenizační skládkou rudy přes vlastní aglomerace a zase automatizace ovládáni chodu pece, automatizace zavážení, dokonalé čistění plynu a využití energie plynu v expanzních turbinách představuje dnes nejpokrokovější hutní agregát na výrobu surového železa.

Při výrobě oceli použijeme kyslíkových konvertorů, které dnes představují nejpokrokovější technologii. Tato technologie umožní podstatné snížení zpracovacích nákladů proti výrobě oceli v siemens-martinských pecích a také podstatně zvýší hodinový výkon agregátů.

Nová technologie a technika projeví se také ve válcovnách plechu. Podstatný rozdíl proti dnešním válcovnám plechu u nás je v rychlosti válcování. Ve válcovně plechu v Lískovci, kde zaškolujeme pracovníky pro Východoslovenské železárny, je válcovací rychlost 1, 1 m/sec., na širokopásové válcovně za tepla ve Východoslovenských železárnách bude rychlost 12 m/sec., ve válcovně za studena - na čtyřstolicovém tandemu - bude rychlost 25 m/sec. a na pětistolicovém tandemu, který bude uveden do provozu již 1. 7. 1963, bude válcovací rychlost 35 m/sec., což se rovná rychlosti 126 km/hod.

Vážení soudruzi poslanci, na těchto několika příkladech chtěl jsem jen ukázat jakou novou technikou budou vybaveny Východoslovenské železárny.

Je přirozené, že také vlastní stavbu takového rozsahu, v tak krátkých termínech nemohli bychom zajistit starými formami práce na výstavbě. Vždyť provést 7600 mil. m3 výkopu, 2800 mil m3 násypu, položit 200 km vleček, postavit 80 km betonových silníc, uložit do technicky složitých základů budov a zařízení 1500 mil. m3 betonu, smontovat 150 000 tun ocelových konstrukcí, smontovat 350 000 tun železobetonových prefabrikátů, vyžaduje skutečně nové formy práce, novou techniku, a to jak v mechanizačních prostředcích, tak ve vlastní organizaci práce.

Proto po konzultaci se sovětskými odborníky bylo využito bývalého zařízení HUKA jako stavební základny, která bude sloužit stavební organizaci pro přípravu, aby stavební práce mohly býti v nejvyšší míře prováděny montážním způsobem.

Když jsme 4. ledna letošního roku zahajovali stavební práce.

byli jsme rozhodnuti, že využijeme dalších sovětských zkušeností, a budeme dodržovat při výstavbě systém nulového cyklu. To znamená, že nejdříve provedeme veškeré práce do hutní úrovně, jako kanalizace, vodovody, podzemní rozvodné kanály, silnice a vlečky a po provedení těchto prací teprve začneme s vlastními výrobními objekty. Do nulového cyklu zařadili sme výstavbu sociálního zařízení, jako šatny, umyvárny, kuchyně, abychom nestavěli nákladné provizória a dále pak halu ústředních mechanických dílen, kde od poloviny příštího roku začneme vyrábět pro vlastní výstavbu ocelové konstrukce.

S celkovým plněním ročního plánu nejsme spokojeni. Do 1. 9. 1960 splnili jsme na vlastní výstavbě pouze 42, 6 % z celoročního úkolu, ale provedli jsme taková opatření, abychom státní plán splnili. V měsíci květnu, červnu, červenci, neodpovídal přírůst plnění zajištění celoročního úkolu. Situace se změnila v srpnu a zejména v měsíci září, kdy dle dosavadního postupu na staveništi, bude za měsíc září splněno cca 12 % celoročního úkolu. Tento nárůst kapacity a plnění ukazuje, že státní plán roku 1960 splníme. A tak k dnešnímu dni máme provedeno 1700 mil m3 výkopu, přes 10 km vleček, které vedou až do středu staveniště, položeno 13, 5 km vodovodu, provedeno 5, 5 km betonových vozovek, 4, 8 km kanalizačních řadů a 1400 bm velkých podzemních elektrokanálů.

Zásadním nedostatkem stavební výroby při vzrůstající kapacitě však nadále zůstává, že úměrně tomu nepřibývají středné technické a vyšší technické kádry, které by zvládly organizaci práce a řízení výroby na vlastním staveništi. Tato záležitost nemůže zůstat pouze záležitostí podnikovou a je třeba, aby ministerstvo výstavby posílilo technické kádry Hronstavu zkušenými pracovníky ze stavebních podniků celé republiky. Nedostatek pracovních sil, který se projevuje na staveništi v měsíci září, je řešen krajskými orgány a bude z valné části odstraněn, zejména zlepšením dopravy pracujících z východní oblasti na staveniště.

Státní plán na rok 1961 ukládá provést stavebních prací o 2, 8 krát víc než v roku 1960.

Vycházíme-li z projektové připravenosti v roce 1961, pak by se zdálo, že dle hodnoty zadávacích projektů je vše v pořádku.

Nesmíme však zapomínat, že velké členění zadávacích projektů do dílčích etap, které je způsobeno pozdním předáváním podkladů od strojírenských podniků, nesvědčí ani stavební výrobě při zpracování prováděcích výkresů stavebních a ani vlastní strojírenské výrobě.

Nadále projevuje se nedostatek zkušených projektantů, zejména statiků a dalších specialistů u stavební výroby, čímž nejsou vytvořeny podmínky pro včasné zvládnutí prováděcích výkresů stavebních.

Tyto projekční problémy řešíme pomocí komplexních skupin a úzkou spoluprací projekčních složek stavebních s hutním projektem.

Naše snaha je zaměřena tak, aby během roku 1961 bylo docíleno ročního projekčního předstihu.

Jiná je však situace v samotném zajišťování výstavby v roce 1961.

Stavební závody, zejména Hydrostav, který provádí výstavbu válcovny za studena 5-ti stolicový tandem, nedal souhlas k plné výši státního plánu na rok 1961 a tak zůstává nekryto zhruba 44 mil. Kčs stavebních prací. Není to vina Hydrostavu, neboť nejsou zajištěny ocelové konstrukce ve výši cca 4000 tun a tím také nemohou býti provedeny další práce, které navazují po skončení montáže ocelových konstrukcí.

Považujeme za nesprávné, jestliže jsou ocelově konstrukce tak důležité výstavby, jako je výstavba Východoslovenských železáren, přidělovány do podniku, který se nezabývá speciálně výrobou ocelových konstrukcí - jako je Loděnice Komárno a méně důležité konstrukce jsou ponechávány ve starých zkušených mostárnách. Věříme, že zde musí ministerstvo huti, jako gestor ocelových konstrukcií provést taková opatření, aby nejpozději do 30. 9. 1961 byla ocelová konstrukce nejen vyrobena, ale i namontována.

Podobně je tomu u válcovny za studena i v zajišťování technologie v roce 1961. Z původně plánovaných 45 mil. Kčs je zajištěno pouze 12 mil. Kčs.

Nepříznivé je však zajištěni dodávek jeřábů, neboť ministerstvo těžkého strojírenství z požadovaných 21 kusů jeřábů zajišťuje v roce 1961 pouze 3 kusy. Nezajištění jeřábů neznamená jenom neplnění plánu technologie, ale znamená vlastní zdržení a neekonomické prováděni stavebních prací, neboť ve všech halách uvažujeme o použití jeřábů pro provádění stavebních prací.

Domníváme se, že i ministerstvo těžkého strojírenství mělo by znovu prověřit bilance jeřábů a v celku dívat se na výstavbu Východoslovenských železáren jako na budování své materiálové základny.

Dobrým příkladem takového postoje může býti ČKD Praha, kde pracující do dvou měsíců po naší prosbě vyrobili pro nás 2 lokomotivy. Proto dovolte, abych jím z tohoto místa ještě jednou poděkoval, neboť lokomotivy nám pomohou již pří zajišťování letošních úkolů na výstavbě. (Potlesk. )

I když dnes mluvíme o některých potížích při zajišťování, nejsou to potíže nepřekonatelné a jsme pevně přesvědčeni, že právě tak, jako my odstraníme své nedostatky na výstavbě, pomohou nadřízená ministerstva odstranit bilanční rozpory, a že připravíme našim pracujícím takové podmínky, abychom nejen státní plán v roce 1961 splnili, ale i překročili.

A nyní bych chtěl ukázat, jakou důležitost a pozornost musíme věnovat přípravě kvalifikovaných kádrů. Nic by nám nepomohla nová technika a nejpokrokovější zařízení, kdybychom nezvládli novou technologii, neudržovali toto zařízení v provozuschopném stavu a nedovedli tohoto moderního zařízení plně využít. K tomu ovšem potřebujeme kvalifikované pracovníky.

Provedeme-li si rozbor obyvatelstva Slovenska podle příslušnosti k hospodářským odvětvím, pak vidíme, k jakým podstatným změnám za deset let od roku 1950 na Slovensku došlo.

V   roce 1950 příslušelo pouze 18, 4 % obyvatel k průmyslu a výrobním řemeslům, 41, 9 % obyvatel k zemědělství a lesnímu hospodářství a 8, 7 % obyvatel ke stavebnictví.

V  roce 1960 už počítáme podle příslušnosti k hospodářským odvětvím na Slovensku 27 % k průmyslu, 36 % k zemědělství a 9 % k stavebnictví. Dokazuje nám to, nejen vývoj průmyslu na Slovensku, ale i růst produktivity práce ve stavebnictví a růst mechanizace v zemědělství.

Rzobíráme-li školské vzdělání obyvatelstva podle statistických údajů v roce 1950, zejména v bývalém Košickém a Prešovském kraji, pak v těchto číslech se projevuje politika vlády předmnichovské republiky a t. zv. slovenského státu, která neměla zájem na vyšším stupni vzdělání našeho obyvatelstva.

V  bývalém Košickém kraji absolvovalo 68, 7 % obyvatel pouze národní školu, 0, 4 % základní odbornou školu, 0, 7 % obyvatel nižší odbornou Školu průmyslovou, 0, 3 % vyšší odbornou průmyslovou školu a vysokou školu technickou 0, 1 % obyvatel. Ještě podstatně horši čísla týkající se vzdělání obyvatelstva projevují se v bývalém Prešovském kraji.

Radostnější je, sledujeme-li vývoj počtu odborníků podle oborů školského vzdělání, v čem vidíme správnou politiku naši strany a vlády.

Tak např. měli jsme se středoškolským vzděláním v oboru hutnictví v roce 1958 235 odborníků, v roce 1965 budeme mít již 1470 a v roce 1970 3200 odborníků. V oboru strojírenství jsme v roce 1958 měli 11 363 odborníků, v roce 1965 budeme mít 25 000 a v roce 1970, 35 000 strojírenských odborníků.

Stejně tak roste počet středoškolských odborníků v elektrostrojírenství. Počet 1100 odborníků z r. 1958 vzroste v roce 1965 na 3150, v roce 1970 na 4800 odborníků. Obdobně vzrůstá počet odborníků s vysokoškolským vzděláním.

V  roce 1958 měli jsme hutních odborníků s vysokoškolským vzděláním na Slovensku 189, v roce 1965 už budeme mít 608 a v roce 1970 1200 hutních inženýrů.

Počet strojních inženýrů v roce 1958 - 1398 zvýší se v roce 1965 na 2850 a v roce 1970 na 4300. Zvyšování kvalifikace, odbornosti, je správná cesta, která nám zaručí zvládnutí nové techniky, zvyšování produktivity práce a další rozvoj našeho socialistického státu.

Tato statistická čísla, ať již o rozmístění obyvatel v hospodářských odvětvích, nebo počtu technických odborníků nás upozorňují, že stává-li se Slovensko v třetí pětiletce velkým staveništěm nových moderních závodů, musí se státi současně velkou školou pro získání odbornosti a vyšší kvalifikace po vzoru Dubnice, Piesku a dalších závodů.

Chtěl bych ukázat, vážení soudruzi poslanci, na příkladu Východoslovenských železáren, jak velké úkoly v přípravě kádrů nás čekají a jak je zajišťujeme.

Východoslovenské železárny ve srovnání se stávajícími hutními závody československými budou mít nižší počet pracovníků, a to z důvodu vysoké mechanizace a automatizace.

Na základě zkušeností z Nové hutě Klementa Gottwalda vypracovali jsme plán potřeby pracovníků pro jednotlivé provozy a pracoviště, stanovili potřebné počty pracovníků v jednotlivých létech a navrhli plán zaškolování podle profesí a zaškolujících podniků.

Dosavadní zkušenosti nám ukazují, že kvalifikační složení pracovních rezerv na východním Slovensku vylučuje možnost získat potřebný počet odborně vyspělých pracovníků k přímému nástupu do Východoslovenských železáren. Pracovníky pro zaškolení v ostravských hutních závodech získáváme zatím v rámci organisovaného náboru těchto závodů, a tak evidujeme ke konci srpna v ostravských hutích celkem 3713 pracovníků.

V  období od května do srpna 1960 byly provedeny pohovory s 2600 pracovníky, z nichž 2393 se rozhodlo po zaškoleni přejít pracovat do Východoslovenských železáren. S těmito soudruhy budou postupně od konce roku 1960 uzavírány smlouvy o zaškolení s určením provozu a profese.