Důvodová zpráva

Všeobecně

V uplynulém desetiletí došlo k podstatným změnám ve vývoji naší společnosti. Vyrostl nový, socialistický stát se silným a vyspělým hospodářstvím, s vysokou životní úrovní obyvatelstva a s rozvinutou socialistickou demokracií.

Na pronikavých přeměnách naší společnosti se aktivně účastní a podle jejích potřeb se rozvíjejí též socialistické spoje.

Přemisťováním hodnot, hospodářských dokladů a zpráv nutných pro evidenci a řízení závodů, podniků a celého socialistického hospodářství napomáhají spoje rozvoji a prohlubování socialistických hospodářských vztahů. Pohotovost, rychlost a spolehlivost spojových zařízení a výkonů má přímý vliv na urychlení procesu socialistické reprodukce. Spoje napomáhají při plnění úkolů státní správy a ke zvyšování branné schopnosti státu. Spoje přispívají k odstranění podstatných rozdílů mezi městem a vesnicí tím, že svými zařízeními a výkony sbližují společenské a kulturní podmínky života na vesnici a ve městě. Rozvíjením mezinárodních styků přispívají spoje ke vzájemnému poznávání, výměně hmotných i kulturních hodnost a tím k prohlubování a upevňování vzájemných vztahů mezi národy, především mezi národy socialistického tábora; účastní se mezinárodní socialistické dělby práce.

Při budování vyspělé socialistické společnosti se zvyšují neustále požadavky na množství a kvalitu výkonů spojů v důsledku neustále se zvyšujícího tempa rozvoje výrobních sil a růstu hmotné i kulturní úrovně lidu.

Ze spojových oborů neustále vzrůstá úloha a význam telekomunikací, zejména telefonu, telegrafu, rozhlasu a televize.

Počet telefonních stanic vzrostl z 386 tisíc v roce 1948 na 1;294 tisíc ke konci roku 1963. Počet podaných telegramů se zvýšil z ročních 7,4 mil. v roce 1948 na 13 miliónů v roce 1963. Počet meziměstských telefonních hovorů se zvýšil z 36 miliónů v roce 1948 na 109 miliónů v roce 1963. Délka tratí meziměstských kabelů se zvýšila z 3739 km v roce 1948 na 13 420 km k 31. prosinci 1963. Počet majitelů televizních povolení dosáhl koncem roku 1963 celkem 1 630 013, počet účastnických povolení éterického rozhlasu činil k témuž datu 3 112 144, počet účastnických povolení rozhlasu po drátě činil 571 683, přičemž počet zapojených reproduktorů činil 1 002 916.

Přes tento rozvoj je však úroveň telekomunikačních výkonů v některých směrech dosud neuspokojivá. Stále ještě je mnoho přihlášených meziměstských telefonních hovorů uskutečňováno opožděně; telefonní provoz manuálních ústředen je udržován jen v omezených hodinách. Se zpožděním se vyřizují přihlášky o zřízení bytových telefonních stanic a stanic rozhlasu po drátě. Dochází ještě ke zpožďování v přepravě a doručování telegramů. Území státu není ještě dostatečně pokryto elektromagnetickým polem rozhlasových a televizních vysílačů.

V dosavadním zákoně o telekomunikacích č. 72/1950 Sb. se odráží snaha různých subjektů o vybudování vlastních telekomunikačních sítí, protože jejich požadavky nebylo možno dříve zařízeními resortu spojů plně uspokojit. Budování telekomunikačních zařízení mimo resort spojů vedlo však k tříštění prostředků, k duplicitám a nehospodárnosti ve výstavbě i v provozu zařízení. Tak byly odčerpávány výrobky našeho slaboproudého průmyslu i telekomunikačních zařízení z dovozu; zpomaloval se rozvoj veřejně telegrafní a telefonní sítě, sloužící celé společnosti. K odstranění těchto nedostatků byla již učiněna některá opatření na základě vládních usnesení č. 214/1960 o efektivnějším využití telekomunikací v Československu a čís. 914/1960 o opatřeních k vytvoření jednotné československé telekomunikační sítě.

Státní plán rozvoje národního hospodářství vytváří postupně předpoklady pro vybudování telekomunikačních prostředků resortu spojů v takovém rozsahu, aby mohly být náležitě uspokojovány potřeby socialistické společnosti v oboru telekomunikací.

Do roku 1970 má být automaticky uskutečňováno 20 % všech meziměstských hovorů. Do konce roku 1967 bude dokončena automatizace veřejného telegrafu. V nejbližších letech bude vybudována radioreléová síť k zabezpečení kvalitního spojení rozhlasových a televizních vysílačů se studii a pro vnitrostátní i mezistátní přenosy. Rádiová reléová síť bude sloužit též ve značném rozsahu k přenosům telefonních hovorů.

Technický rozvoj a výstavba jednotné telekomunikační sítě důsledně směřuje k rozšíření, urychlení a zkvalitnění telekomunikačního styku.

Jednotná celostátní telekomunikační sít, spravovaná resortem spojů, bude sloužit nejen dosavadním potřebám celé společnosti, ale i novým požadavkům, vyplývajícím z nejnovějších pokroků vědy a techniky. Úkol zajišťovat přenos informací pro řízení národního hospodářství, pro dálkové řízení, měření a jiné úkony (samočinné počítače) vyžaduje vybudování potřebných přenosových cest, náročných zejména na kvalitu a plnou spolehlivost přenosu.

Stále rostoucí význam telekomunikací vyžaduje posílení jejich centrálního řízení i zvýšení jejich ochrany.

Zákonná úprava v oboru telekomunikací byla dosud rozptýlena ve dvou zákonech a třech vládních nařízeních (zákon č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích; vládní nařízení č. 73/1950 Sb., o povolování telekomunikačních zařízení; vládní nařízení č. 13/1952 Sb., o správě spojil zákon č. 33/1922, o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy, vládní nařízení č. 21/1923 Sb., kterým se provádí zákon č. 33/1922 Sb.). Uvedené zákonné předpisy, zejména pak normy z let 1922 a 1923 jsou zastaralé a neodpovídají dnešním společenským ani hospodářským poměrům.

Je proto třeba nového základního zákona o telekomunikacích, který by komplexně upravil všechny zásadní otázky z oboru telekomunikací. Nový zákon má zajišťovat vybudování a provoz jednotné celostátní telekomunikační sítě, určené k uspokojování potřeb celé naší společnosti, a umožnit i koordinovaný rozvoj ostatních telekomunikačních zařízení těch provozovatelů, jejichž potřeby nemohou být jednotnou celostátní sítí uspokojeny.

K jednotlivým ustanovením

K oddílu I

Vysvětlení pojmu "telekomunikační zařízení" a výčet těchto zařízení odpovídá dnešnímu stavu technického rozvoje a svou širokou formulací vyhovuje i pro budoucnost. Výčet byl v porovnání s dosavadním zákonem o telekomunikacích doplněn o vysílací a přijímací zařízení světelná vzhledem k možnosti použití koherentních světelných kvantových generátorů k dopravě zpráv.

K oddílu II

Souhrnným označením "jednotná telekomunikační síť" se rozumí všechna telekomunikační zařízení na území celého státu, která jsou budována organizacemi spojů a jsou v jejich správě pod centrálním řízením Ústřední správy spojů, jakož i telekomunikační zařízení jiných resortů do správy organizací spojů přejímaná. Specializovaná, středně řízená správa telekomunikačních zařízení dává předpoklady pro jejich efektivní využívání, hospodárnost provozu včetně údržby, pro účelnou výstavbu a rozvoj, vycházející ze zájmů celé společnosti i zájmu jednotlivých uživatelů těchto zařízení. Výčet zařízení, která jsou součástmi jednotné telekomunikační sítě, je příkladmý. Jsou to jednak zařízení, jimiž organizace spojů zprostředkují telekomunikační styk (telefonní hovory, telegramy, přenosy dat, obrazů apod.) socialistických organizací a obyvatelstva, jednak zařízení, jimž se uskutečňuje vysílání a přenos rozhlasových a televizních programů pro veřejnost a také zařízení, jež organizace spojů zřizují a udržují pro socialistické organizace, které těchto svěřených zařízení používají k svému individuálnímu telekomunikačnímu styku. Organizace spojů přebírají postupně do své správy a začleňují do jednotné telekomunikační sítě zařízení, jež jsou dosud ve správě jiných organizací, aby byla tato zařízení efektivněji využívána a udržována, popř. jako součást jednotné telekomunikační sítě dále budována; podmínkou takového převedení správy je, že potřeby telekomunikačního styku těchto organizací budou pohotově a kvalitně uspokojovány výkony jednotné telekomunikační sítě.

Podmínky pro užívání jednotné telekomunikační sítě stanoví Ústřední správa spojů po projednání s příslušnými ústředními úřady a orgány v předpisech (Telefonní řád, Telegrafní řád, Dálnopisný řád aj.), které uveřejňuje popř. vyhlašuje ve Věstníku Ústřední správy spojů a které jsou uživatelům přístupny u všech organizací spojil a jejich provozoven, obstarávajících příslušné výkony.

Doba trvání poruchy, po které vzniká uživateli (účastníkovi) telekomunikačního zařízení nebo výkonů nárok na vrácení poplatku, stanoví se podle druhu telekomunikačního zařízení, druhu výkonu a povahy poplatku. Tyto lhůty budou postupně zkracovány po vytvoření potřebných technických a provozních předpokladů.

Pokud jde o rozhlasové a televizní vysílání, přísluší stanovení jejich pořadu organizacím pověřeným tvorbou těchto pořadů, tj. Československému rozhlasu a Československé televizi. Rozsah a doba vysílání jakož i způsob spolupráce při vysílání a jeho přípravě se stanoví dohodami těchto organizací s organizacemi spojů; obsahem těchto dohod budou též účinná opatření směřující k omezení závad a poruch na všech úsecích zúčastněných na tvorbě a vysílání rozhlasových nebo televizních pořadu.

Omezení nebo zastavení provozu telekomunikací kromě případu zvýšeného ohrožení státu může přicházet v úvahu též z naléhavých provozních důvodů nebo v ojedinělých případech k uspokojení naléhavé potřeby socialistických organizací a státních orgánů; může být všeobecné nebo se vztahovat na některý druh telekomunikačních zařízení nebo výkonů, na určité oblasti nebo dobu, popř. omezovat délku trvání telefonních hovorů, počet slov telegramů apod.

Vyloučení závadných zpráv z dopravy, které je na základě mezinárodních dohod přípustné i ve styku s cizinou, netýká se tzv. státních telegramů, případně hovorů (tj. zpráv určitých státních orgánů, diplomatických a konsulárních zástupců). Povinnost zachovávat telekomunikační tajemství není vyloučením zprávy z dopravy dotčena.

K oddílu III

Mimo jednotnou telekomunikační síť mohou být zřizována a provozována:

a) Telekomunikační zařízení, povolená výjimečně příslušnými orgány. Zvláštní skupinou těchto zařízení jsou vysílací rádiové stanice, pro jejichž zřizování a provoz platí zvlášť přísné podmínky, vzhledem k jejich povaze, nebezpečí zneužití a omezeným možnostem provozování v jednotlivých kmitočtových pásmech. Neúplnou vysílací rádiovou stanicí se rozumí soubor podstatných součástek určených k sestavení takové stanice (§ 186 trestního zákona).

b) Telekomunikační zařízení, jež jsou bez povolení oprávněny zřizovat a provozovat v zákoně uvedené orgány a organizace, a to pouze ke stanoveným účelům; okruh takto oprávněných subjektů resp. rozsah jejich oprávnění se omezuje v souladu s usnesením vlády č. 914/1960; již zřízená a provozovaná telekomunikační zařízení, jichž se týká toto omezení, stávají se zařízeními povolenými (§ 24).

c) Telekomunikační zařízení, omezená na budovu nebo souvislé pozemky téhož provozovatele, pepř. rádiová zařízení zcela omezeného rozsahu.

d) Technická zařízení uvnitř rozhlasových, televizních nebo zpravodajských středisek nebo na přenosových místech, určená k vytvoření modulačního signálu předávaného k dalšímu zpracování a dopravě organizacím spojů.

e) Rozhlasové a televizní přijímače, jež jsou uživatelé povinni přihlásit k evidenci a platit za ně stanovené poplatky; podmínky provozování těchto přijímačů, jsou stanoveny za účasti Československého rozhlasu a Československé televize, jimž organizace spojil též odvádějí vybrané poplatky.

K oddílu IV

Úhrady, popř. poplatky za užívání jednotné telekomunikační sítě se stanoví podle obecně platných předpisů o tvorbě cen.

Poplatky za povolení ke zřízení a provozování telekomunikačního zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť jsou též náhradou za úkony spojené s evidencí a revizemi těchto zařízení. Za povolaní vysílacích stanic pokusných a amatérských se vybírá správní poplatek podle vyhlášky č. 160/1960 Sb.

Povinnost uživatelů telekomunikačního zařízení zaplatit náhradu za přesně nezjistitelnou škodu při neoprávněném užívání zařízení je obdobou ustanovení elektrizačního zákona a plynárenského zákona.

Výkony poskytované jednotnou telekomunikační sítí spočívají v dopravě zpráv elektrickou energií, nikoli tedy hmotných předmětů, jejichž cena by mohla být při vzniklé škodě (ztrátě anebo poškození) nahrazována. Hodnotou zprávy ve vztahu mezi uživatelem telekomunikačních výkonů a organizací spojů je v podstatě výše úhrady, popř. poplatku zaplaceného za zprostředkování zprávy. Proto se náhrada škody vzniklé uživatelům telekomunikačního zařízení a výkonů omezuje na povinnost organizací spojit vrátit poplatek (popř. jeho část), bylo-li uživateli znemožněno bez jeho zavinění užívat svěřeného zařízení nebo nebyl-li výkon náležitě poskytnut. Rozšiřovat povinnost organizací spojů na náhradu škod, které by mohly v důsledku závad při telekomunikačních výkonech vzniknout, není za dnešních technických a organizačních podmínek možné.

Hmotná odpovědnost za škody vzniklé uživatelům při užívání telekomunikačních služeb není zavedena v žádném státě. Zásada omezené odpovědnosti je zavedena v souladu s platnými mezinárodními úmluvami i v telekomunikačních službách spojů socialistických států, a to i v jejich styku vnitrostátním. Rozvoj hospodářské spolupráce a kulturních styků mezi socialistickými státy vede též k užší spolupráci na úseku spojů. Vývoj směřuje k tomu, aby výkony spojil ve vzájemném styku těchto států byly poskytovány za podmínek a výhod platných pro vnitrostátní styk. Vhledem k těmto souvislostem bude Ústřední správa spojů otázku hmotné odpovědnosti za telekomunikační výkony (zejména ve vztahu k socialistickým organizacím) konzultovat se správami spojů socialistických států.

I při omezené odpovědnosti věnují organizace spojů odstraňování závad a poruch soustavnou péči. Je sledován technický stav a poruchovost zařízení stejně jako rychlost přepravy a nedostatky se promítají do systému hmotné zainteresovanosti pracovníků. Množství závad je v porovnání s rozsahem provozovaných telekomunikačních zařízení a poskytovaných výkonů poměrně malé. Kdyby však byla dána možnost uplatňovat nárok na náhradu škod, nelze ani přibližně odhadnout zvýšení reklamací a výši požadovaných náhrad, uváží-li se miliónové počty telefonních spojení, telegramů apod. Projednávání reklamací (prokazování zavinění nebo zprošťujících důvodů, ověřovaní výše nároků aj.) přinášelo by neúměrný vzrůst administrativy, a to tím spíše, že na přijímání, přepravě a dodání zprávy se zpravidla zúčastní několik organizací spojů.

K oddílu V

Telekomunikační zařízení je nutno chránit jednak proti škodlivému rušení, k němuž dochází zejména působením vysokofrekvenční energie na rádiová zařízení, jednak proti mechanickému poškozování, jemuž jsou vystavena všechna telekomunikační zařízení, především vnější vedení.

Ochranu rádiových zařízení před rušením sledují postupně vydávané státní normy.

Za zvýšené investiční výstavby dochází ve značnější míře k poškozování jednotné telekomunikační sítě, zvláště podzemních kabelů při zemních pracích, spojených s prováděním staveb nebo zřizováním vodohospodářských děl a zařízení.

Poškozováním těchto kabelů vznikající škody nespočívají jen v materiálním poškozování národního majetku, popř. v provozních ztrátách organizací spojů. Téměř každé poškození kabelu, i když se spraví, snižuje jeho technické hodnoty, požadované pro kvalitní přenos; toto znehodnocení činí přibližně třetinu ceny zasažené dílčí kabelové délky. To oslabuje schopnost jednotné telekomunikační sítě uspokojovat náležitě potřeby národního hospodářství a obyvatelstva a zejména též zájmy obrany státu. Pokud jde o styk mezinárodní, vyvolává tato situace nepříznivé důsledky i v oboru devizového hospodářství (vyšší devizové výdaje za hovory prodlužované pro špatnou slyšitelnost, pokles příjmu na tranzitních poplatcích) a projevuje se pro ČSSR i politicky nepříznivě. Zvlášť nutná je ochrana koaxiálního kabelu, který umožňuje současný přenos několika tisíc zpráv, informací aj. Tento kabel bude tvořit páteř telekomunikační sítě ČSSR, a to i pro styk se státy socialistického tábora.

K poškozování telekomunikačních kabelů při zemních pracích dochází většinou v těch případech, kdy jednak stavební organizace nejsou včas uvědoměny o tom, že ve staveništi jsou podzemní kabely, popř. neseznámí své pracovníky s polohou těchto kabelů, jednak se organizace spojů včas nedozví, že v místech, kde jsou její kabely, se budou provádět takové práce. K odstranění těchto nedostatků vydalo ministerstvo stavebnictví stavebním organizacím a ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství odborům zemědělství krajských národních výborů pokyny směřující k ochraně kabelů spojů. Organizace spojů jednají přímo se stavebními a projektovými organizacemi a s národními výbory, aby ve spolupráci s nimi docílily zvýšené ochrany kabelů. Přesto je počet případů poškozených kabelů stále značný. V roce 1962 došlo ve 203 případech k poškození dálkových kabelů jednotné telekomunikační sítě a způsobená škoda včetně znehodnocení kabelů byla vyčíslena částkou téměř dva milióny Kčs.

Příčinou tohoto stavu je z největší části okolnost, že chyběly dosud obecně závazné předpisy, které by ukládaly jasné povinnosti v zájmu ochrany podzemních kabelů při zemních pracích. Těchto předpisů je nezbytně třeba, ježto z důvodů utajení nejsou předávány polohopisné dány podzemní kabelové sítě národním výborům (ani stavebním úřadům).

K účinnější ochraně podzemních telekomunikačních kabelů, zejména dálkových, budou určována v nezbytně nutném rozsahu ochranná pásma (ochranných pásem bylo dosud používáno jen k ochraně rádiových vysílacích a přijímacích zařízení).

Dosavadní zkušenosti ukazují, že povinnost zaplatit jen skutečnou škodu za poškozený kabel podle obecných právních předpisů nevedu k odpovědnému postupu stavebníků a stavebních organizací při přípravě a provádění staveb, aby bylo poškozování předcházeno nebo zabráněno. Je pro ně často ekonomicky výhodnější zaplatit náhradu škody než dbát náležité opatrnosti, např. omezit při výkopech v blízkosti kabelů použití mechanizačních prostředků. Je proto nutné postihovat zvláště organizace, které odpovídají za poškození podzemních kabelů, a to citelnými hmotnými důsledky. Jako nejvhodnější forma tohoto postihu jeví se stanovení zvláštní paušální pokuty, která podle rozboru provedeného na 88 případech poškození dálkových kabelů, k nimž došlo v roce 1962 v českých krajích, by měla činit asi 50 000,- Kčs za každé zaviněné poškození dálkového kabelu jednotné telekomunikační sítě.

K oddílu VI

Zařízení jednotné telekomunikační sítě, zejména nadzemní i podzemní vedení, neomezují zpravidla vlastníka (uživatele) nemovitosti podstatně v jeho užívání; je proto namístě ustanovení, že se nemovitostí používá pro telekomunikační zařízení zásadně bez úplaty, jak tomu bylo i dosud podle zákona č. 33/1922 Sb. Za výkon oprávnění k použití nemovitost) pro elektrická vedení nebo pro plynovodní sítě se rovněž neposkytuje náhrada.

Povaha jednotné telekomunikační sítě vyžaduje pohotový a urychlený postup při její výstavbě. Proto se ke stavbě telekomunikačních vedení včetně opěrných a vytyčovacích bodů nevyžaduje obecné stavební řízení. Vzhledem ke stejné technické povaze a společenské důležitosti telekomunikačních vedení zřizovaných jinými organizacemi, oprávněnými k tomu přímo podle zákona nebo výjimečně na základě vydaného povolení, stanoví se pro ně stejná práva a povinnosti jako organizacím spojů při stavbě telekomunikačních vedení.

Při styku telekomunikačních vedení s jinými vedeními, komunikacemi, vodami, vodohospodářskými díly a zařízeními je nutno dbát též plynulosti a bezpečnosti provozu všech těchto děl a zařízení a styk projektovaných telekomunikačních zařízení, musí být projednán s provozovateli ostatních děl a zařízení, popř. s příslušnými orgány státní správy podle zvláštních předpisů (např. vyhláška č. 137/1958 Ú. l.).

Odkladný účinek námitek podaných proti umístění telekomunikačního vedení (§ 17 odst. 4) nelze vyloučit; je-li v nich uplatněn důležitý obecný zájem (např. ochrana zemědělského půdního fondu), pokud bezodkladné zřízení telekomunikačního vedení není nutné ze závažnějšího obecného zájmu.

Stavebnímu řízení podle zákona o stavebním řádu podléhají jako dosud stavby jiných telekomunikačních zařízení kromě vedení a opěrných a vytyčovacích bodů (stavby budov, anténních stožárů apod.).

Příslušnost národních výborů k rozhodování o náhradě věcných škod vzniklých na nemovitosti telekomunikačními zařízeními se stanoví v souladu s osvědčenou praxí; obdobně rozhodují národní výbory též o náhradě škody podle elektrizačního zákona a plynárenského zákona.

Dřevní hmota získaná okleštěním nebo vykácením stromů (§ 13 a 14) zůstává jejich vlastníkům, a ta i tehdy, provede-li okleštění nebo vykácení organizace spojů na svůj náklad.

K oddílu VII

Účelné a hospodárné využívání všech telekomunikačních zařízení a koordinace jejich plánování, výzkumu, vývoje a výroby vyžadují, aby Ústřední správě spojů a jejím orgánům byla poskytnuta oprávnění umožňující jim plnění uložených úkolu ve vztahu k ostatním resortům.

K oddílu VIII

Povinnost zachovávat telekomunikační tajemství, která se dosud vztahovala jen na organizace a pracovníky spojů a přiměřeně na ostatní provozovatele telekomunikačních zařízení a jejich zaměstnance, je účelné rozšířit i na jiné uživatele jednotné telekomunikační sítě; podle trestního zákona (§ 239 a 240) lze totiž stíhat i tyto osoby, prozradí-li nebo využijí-li záměrně tukového tajemství. Telekomunikačním tajemstvím není dotčena povinnost oznamovat určité trestné činy (§ 163 trestního zákona).

K oddílu IX

Organizace spojů podle zákona o telekomunikacích a prováděcích předpisů vykonávají jednak působnost orgánů státní správy, jednak činnost hospodářskou; při některých rozhodnutích se tyto činnosti prolínají, např. omezení telekomunikačního styku, vyloučení závadných zpráv z dopravy, určení pořadí při uspokojování požadavků na zřízení účastnických stanic, otázky výstavby a ochrany telekomunikací. Proto již podle dosavadního zákona o telekomunikacích rozhodovaly tyto organizace o stížnostech, a to i pokud jde o správnost poplatku, podle předpisů o správním řízení, přičemž příslušnost soudit v těchto věcech byla vyloučena.

Tento v podstatě jednoduchý způsob se v dosavadní praxi plně osvědčil i při značném množství projednávaných případů. Práva uživatelů (účastníků) jednotné telekomunikační sítě jsou náležitá chráněny předpisy o správním řízení (vládní nařízení č. 91/1960 Sb.). Správnost rozhodování organizací spojů přezkoumává i mimo odvolací řízení Ústřední správa spojů, která též rozhoduje o odvoláních účastníků proti rozhodnutím, vydaným organizacemi jí přímo podřízenými. K vymožení úhrad a poplatků za telekomunikační zařízení, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto ve správním řízení, se připouští výkon rozhodnutí podle § 274 občanského soudního řádu, protože nové projednávání téhož nároku soudním sporem by znamenalo zbytečné zatěžování soudů, zvýšení nákladů a zejména podstatná zpoždění ve vymáhání nedoplatků.

Provedení zákona si nevyžádá nových nároků na státní rozpočet. Příjmy státního rozpočtu se zvýší odváděním pokut, předepisovaných organizacím za zaviněné poškození podzemních telekomunikačních kabelů. Úspory, k nimž dojde začleňováním neveřejných telekomunikačních sítí a zařízení do jednotné telekomunikační sítě, projeví se postupně a nelze je předem odhadnout; pokud by toto začleňování v konkrétních případech vyžadovalo změnu plánu, bude Ústřední správa spojů postupovat podle předpisu o plánování.

V Praze dne 6. května 1964

Předseda vlády:

Lenárt v. r.