1. Odstranit početnost a nepřehlednost právních předpisů o technické normalizaci. Dosud platí:

a) zákon č. 35/1957 Sb., o technické normalizaci,

b) vládní nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci,

c) směrnice č. 79/1958 Ú. l., o vykládání návrhů státních norem a podávání připomínek k těmto návrhům,

d) směrnice z 23. července 1959 o povolování výjimek ze závaznosti státních norem, které byly vyhlášeny v částce č. 67 Ú. l. z r. 1959,

e) směrnice Úřadu pro normalizaci; kterými byl vydán vzorový normalizační regulativ, a které byly publikovány ve Věstníku Úřadu pro normalizaci č. 3/1959,

f) směrnice z 10. března 1960 o postupu při zpracování normalizačního úkolu a o předkládání návrhů státních norem Úřadu pro normalizaci, které jako registrovaný předpis byly oznámeny v částce 19 Sbírky zákonů z r. 1960; plné znění směrnic bylo vyhlášeno ve Věstníku Úřadu pro normalizaci č. 4 z r. 1960,

g) vyhláška č. 156/1960 Sb., kterou se vyhlašuje nový druh technických norem (oborové normy),

h) směrnice z 1. března 1961 o tvorbě, číslování a evidenci oborových norem a o povolování výjimek z jejich závaznosti; byly publikovány v plném znění ve Věstníku Úřadu pro normalizaci č. 4 z r. 1961,

i) státní norma ČSN 01 0011 Tvorba, evidence a vyhlašování technických podmínek; byla vyhlášena vyhláškou č. 161/1959 Ú. l.,

j) státní norma ČSN 01 0010 Stavba, členění a úprava čs. státních norem; byla vyhlášena vyhláškou č. 29/1961 Ú. l.,

k) směrnice z 1. 7. 1962 o zásadách pro stanovení úkolů; které budou řešeny státní normou, publikované ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření č. 7/1962,

l) pokyny Úřadu pro normalizaci ze dne 31. května 1961 pro jednotný postup při vypracování návrhu technické normy v průběhu výzkumu, vývoje a osvojení výroby; byly uveřejněny ve Věstníku Úřadu pro normalizaci č. 8/1961.

Tento přehled právních předpisů o technické normalizaci prokazuje, že právní úprava technické normalizace je roztříštěna do mnoha právních norem, které byly vyhlášeny v různých publikačních pramenech (ve Sbírce zákonů, v Úředním listě a ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření). Proto se navrhuje soustředit veškerou právní náplň technické normalizace do zákona a do podstatně menšího počtu prováděcích předpisů. Navrhovaný zákon obsahuje základní zásady nové právní úpravy technické normalizace. Navrhovaná vyhláška o technické normalizaci se zabývá převážně řešením normalizačních úkolů, projednáváním návrhů technických norem, jejich schvalováním a vyhlašováním a povolováním výjimek z jejich závaznosti. Dále bude třeba upravit zásady pro organizaci a odpovědnost orgánů normalizační činnosti na jednotlivých stupních, zásady pro normalizační činnost prováděnou současně s úkoly výzkumu a vývoje, zásady pro stavbu a členění technických norem, jakož i zásady pro provádění kontroly zavádění, dodržování a využívání technických norem apod. Forma úpravy těchto zásad se nepředepisuje. Může to být formou metodické pomůcky, vzorových směrnic nebo pokynů. Těchto metodických pomůcek bude možno použít jako vzoru pro vydání závazných resortních směrnic vhodně upravených podle podmínek v jednotlivých resortech;

2. snížit počet stupňů technických norem. Zákon č. 35/1957 Sb., o technické normalizaci, zavedl čtyři stupně norem, a to státní, úsekové a podnikové a technické podmínky. Pátý stupeň technických norem - oborové normy v souladu s oborovým řízením zavedla vyhláška č. 156/1960 Sb. Tento počet stupňů norem je neodůvodněně vysoký.

V našich poměrech je možno vystačit se 3 stupni technických norem. Ve smyslu usnesení vlády č. 222/63 o uplatnění technické normalizace v národním hospodářství, do soustavy technických norem patří technické normy státní, oborové a podnikové. Technické podmínky zůstávají jen jako zvláštní druh dohod uzavíraných mezi socialistickými organizacemi. Technické podmínky jsou závazné jen pro smluvní partnery. Náplň upravovaná dosud úsekovými normami bude napříště převedena podle povahy věci buď do náplně oborových nebo státních norem. Přitom orgány oprávněnými schválit oborovou normu budou oborově příslušné ústřední orgány nebo organizace pověřené jimi řízením technické normalizace v určeném oboru. V navrhovaném zákoně o technické normalizaci se tudíž:

a) ponechávají jen normy státní, oborové a podnikové; přitom se počítá, že podnikové normy bude možno použít i k normalizaci výrobků, vyráběných jedním výrobcem a určených užší, mu okruhu uživatelů, dojde-li mezi nimi o tom k dohodě,

b) stanoví, že oborové normy schvalují oborově příslušné ústřední orgány nebo organizace jimi pověřené řízením technické normalizace v určeném oboru;

3. nově upravit závaznost technických norem. Dosavadní právní předpisy o technické normalizaci rozlišují normy závazné a normy doporučené. Přitom uživatel doporučené normy byl povinen se jí řídit, pokud neměl vážné důvody se od ní odchýlit.

Závaznost technických norem státních a oborových řeší navrhovaný zákon o technické normalizaci tak, že upouští od označování technických norem z hlediska jejich závaznosti a ukládá organizacím, které předmět technické normy státní nebo oborové vyrábějí, používají; zkoušejí, kontrolují nebo podle něho postupují při výrobě nebo jiné, zejména technické činnosti, aby tuto svou činnost vykonávaly podle ustanovení příslušné normy. Závaznost jednotlivých ustanovení se vyjádří tak, aby odpovídala požadavkům národního hospodářství.

Závaznost podnikové normy se omezuje na organizaci, která normu schválila, popř. na organizace, s nimiž byla projednána a dohodnuta.

Navrhovaný zákon mimo to řeší i otázku závaznosti technických norem pro jednotlivé pracovníky a omezuje ji na případy, kdy plní úkoly organizací a kdy pro výkon této činnosti byli s příslušnými normami seznámeni;

4. zkvalitnit normalizační činnost. Dřívější plány technické normalizace prakticky obsahovaly jen soupis úkolů zpracovávaných v běžném roce, protože plány technické normalizace byly sestavovány na krátké roční období. Proto nebyla a nemohla být zajištěna perspektiva řešení, potřebná komplexnost a vazba na ostatní části národohospodářského plánu, zejména plánu technického rozvoje. Také docházelo k přeplňování plánu velkým množstvím úkolů, z nichž celá řada byla podružného významu.

Tento stav vyžaduje nadále řešit v plánu jen takové úkoly, které jsou pro národní hospodářství rozhodující a znamenají nejvyšší technickoekonomický a společenský přínos. Má-li dojít k prohloubení, ke zkvalitnění a ke zvýšení účinnosti technické normalizace, je třeba, aby etapě tvorby technických norem z nejdůležitějších úseků národního hospodářství předcházel rozbor a průzkum těchto úseků z hlediska zaměření a uplatnění technické normalizace. Výsledkem rozboru a průzkumu bude zpravidla návrh na stanovení pořadí a lhůt pro řešení jednotlivých úkolů, zásad, podmínek řešení (např. provedení potřebného šetření, výzkumných nebo vývojových prací apod.) a podmínek realizace. Proto vedle normotvorných úkolů zavádí nová úprava úkoly rozborové. Obdobně se počítá s normalizačními úkoly na mezinárodní úrovni, označované jako "mezinárodní spolupráce" (účast na tvorbě mezinárodních normalizačních doporučení v rámci některých mezinárodních normalizačních organizací i v rámci odvětvových normalizačních orgánů zemí RVHP apod.);

5. odstranit nedostatky v zavádění; dodržování a využívání výsledků technické normalizace pro zavedení vyšších forem organizace výroby. Dosavadní předpisy o technické normalizaci ukládají zpracovateli technické normy a orgánu schvalujícímu normu vypracovat a projednat současně s návrhem normy i návrh opatření pro zavedení a dodržování, popř. i pro využívání normy. Přesnější direktivy ani zákon ani jeho prováděcí předpisy neobsahují. To vedlo mnohdy k tomu, že návrh opatření pro zavedení normy nebyl vypracován a náležitě projednán a že realizace normy nebyla zajištěna, i když již norma nabyla účinnosti. V některých případech z téhož důvodu vůbec k realizaci normy nedošlo.

Cesta k odstranění uvedených závad je již v samotném názoru na podstatu technické normalizace. Dosavadní zákon o technické normalizaci charakterizuje technickou normalizaci jako zjišťování a stanovení pokud možno nejmenšího počtu řešení opakovaného případu. Má-li však být technická normalizace opravdu nástrojem řízení a zvyšování efektivnosti národního hospodářství, pak s ní musí být nerozlučně spjato i zajišťování realizace toho řešení, které bylo zjištěno jako nejvýhodnější.

Tuto zásadu také návrh nového zákona plně respektuje tím, že prosazuje uplatňování jednotlivých způsobů normalizační činnosti ve výzkumné, vývojové, konstrukční apod. činnosti, a tím že stanoví povinnost zkoumat ve všech stadiích řešení normalizačního úkolu, jaká opatření musí učinit výrobci, odběratelé, spotřebitelé, zkušební nebo kontrolní orgány apod., aby bylo dosaženo sledovaného cíle. To povede k získání potřebných podkladů pro posouzení správnosti řešení z hlediska národního hospodářství, pro rozhodnutí o zavedení progresivních opatření a pro účelné stanovení počátku účinnosti technické normy, jakož i k získání přehledu o možnostech využití a efektivnosti navrhovaného řešení.

Uvedená hlediska jsou obsažena v ustanoveních o sestavování návrhu opatření k zavedení, dodržování a využívání normy, o jeho projednávání a doplňování a o jeho využití jako podkladu k provádění kontroly zavádění, dodržování a využívání příslušné normy;

6. upevnit spolupráci mezi zpracovatelem návrhu technické normy a účastníky na jeho vypracování a projednávání a soustředit projednávání návrhu normy (návrhu opatření) do etapy normalizačních prací u zpracovatele i za potřebné účasti hlavních uživatelů normy, nositele úkolu a Úřadu pro normalizaci a měření. Dosavadní zákon o technické normalizaci neukládá zpracovateli, s kým má návrh normy projednat. Povinnost účastnit se projednávání návrhu normy nebo spolupráce na jeho vypracování, povinnost zapůjčit zpracovateli vzorky a jiné doklady není stanovena, popř. byla stanovena jen ve prospěch Úřadu pro normalizaci a měření. To mělo za následek, že dvojím projednáváním návrhu normy, nedostatečnou účastí na jeho projednávání a nedostatečným zajišťováním spolupráce se řízení o návrhu normy prodlužovalo na úkor aktuálnosti normy a jejího včasného zavedení, dodržování, popř. využívání.

Navrhovaný zákon proto ukládá zpracovateli normalizačního úkolu, aby návrh normy projednal s účastníky bez ohledu na jejich resortní příslušnost. Ukládá také ostatním organizacím, jichž se řešení normalizačního úkolu týká, aby

a) vyhověly žádosti zpracovatele nebo nositele nebo Úřadu pro normalizaci a měření a předložily mu nebo zapůjčily potřebné podklady (dokumenty, vzorky) a zapůjčily mu výsledky zkoušek nebo jiných zjištění,

b) vyjádřily se ve stanovené lhůtě k zásadám technickoekonomického řešení, k návrhům technických norem a k návrhům opatření, vypracovaných při řešení normalizačního úkolu a zaslaných jim k vyjádření a sdělily, jaká opatření budou muset učinit pro zavedení, dodržování a využívání normy a jak je zajistí,

c) aby se účastnily jednání o řešení normalizačního úkolu a jeho výsledků;

7. zapojit do normalizační činnosti orgány Revolučního odborového hnutí. Podle dosavadních právních předpisů s výjimkou vyhlášky č. 79/1958 Ú. l. nejsou orgány ROH zapojeny do normalizační činnosti. Počítá se s nimi při řešení otázek týkajících se bezpečností při práci jako s účastníkem, kdežto řešení ostatních normalizačních otázek se ponechává zcela hospodářským orgánům. Tím je zcela pominuta skutečnost, že orgány ROH, zejména Vědeckotechnická společnost, může i po odborné stránce působit k vyšší kvalitě technických norem, že orgány ROH jsou spoluzodpovědné za využívání nové techniky při výrobě nebo jiné činnosti, kterou je možno normalizovat, a že mají velmi účinné prostředky k propagaci a popularizaci technické normalizace nebo i jednotlivých důležitých norem.

Navrhovaný zákon o technické normalizaci tyto nedostatky odstraňuje tím, že všem orgánům a organizacím ukládá plnit normalizační úkoly v úzké spolupráci s organizacemi a zařízeními ROH. Podrobnější ustanovení o této spolupráci budou obsahovat prováděcí předpisy.

Finanční dosah

Zavedením nové právní úpravy technické normalizace nevzniknou s výjimkou vydavatelství technických norem (organizační útvar Úřadu pro normalizaci a měření) požadavky na rozpočty příštích let. Rovněž nedojde k úsporám, které by bylo možno účetně zjistit a vyčíslit.

Přesun náplně dosavadních úsekových norem, od nichž nová právní úprava technické normalizace upouští, se výrazně neprojeví ve zvýšení počtu státních norem, poněvadž značná část státních norem bude při revizích postupně převáděna na oborové normy. Poněvadž tvorbu úsekových norem již nyní zajišťují ve značné míře z pověření příslušného ministerstva podřízené organizace, neprojeví se rovněž ani částečný přesun náplně dosavadních úsekových norem do oborových norem.

Přesun náplně dosavadních technických podmínek, které nová právní úprava nepřejímá do soustavy technických norem, do zvláštních dohod, popř. do podnikových norem; bude proveden zpravidla v rámci příslušné výrobní hospodářské jednotky, takže ani tu nedojde k novým příjmům nebo vydáním, které by bylo možno číselně vyjádřit.

Přesunem náplně dosavadních úsekových norem a technických podmínek do oborových norem zvýší se nároky na tisk a distribuci oborových norem, jejichž počet podstatně vzroste, a to přibližně o 50 % titulů dosud vydávaných vydavatelstvím technických norem. Tím se zvýší potřeba dalších pracovníků, a to nejméně o 16 v nejbližších třech letech (v r. 1964 o 10, v r. 1965 o 3 a v r. 1966 o 3 pracovníky). S tím bude spojeno zvýšení požadavků na mzdový fond a to v r. 1964 o 140 520 Kčs, v r. 1965 a 1966 vždy o dalších 42 156 Kčs (počítáno podle dosavadního průměrného platu 1 171.- Kčs měsíčně.) 10% příspěvek není uvažován.

S rozšířením tisku a distribuce oborových norem zvýší se i věcné náklady vydavatelství; bude třeba získat prostory pro nové pracovníky, pro sklady technických norem (nejméně o 300 m²) a pod.; zvýšení věcných nákladů bude činit přibližně 7000 Kčs ročně na jednoho pracovníka bez nákladů výrobní povahy.

Zvýšení osobních a věcných nákladů bude uhrazeno zvýšením příjmů z prodeje technických norem, které bude úměrné zvýšení činnosti vydavatelství.

Zastavením tisku úsekových norem odpadne příslušná agenda v ústředních orgánech nebe v jejich podřízených organizacích. Takto uvolněná pracovní kapacita představuje v jednotlivých ústředních orgánech a v jejich podřízených organizacích jen malý zlomek pracovní kapacity jednoho pracovníka. Uvolněná kapacita bude použita pro plnění normalizačních úkolů, které dosud nemohly být uspokojivě plněny, i když šlo o hlavní úkoly útvaru pro technickou normalizaci (řízení technické normalizace, zajišťování realizace schválených technických norem, sestavování plánu technické normalizace a kontrola jeho plnění, spolupráce na řešení vzrůstajících mezinárodních normalizačních úkolů v RVHP aj.). Normalizační útvary na resortech nejsou dostatečně vybaveny (např. na MCHP a MVS vykonává normalizační agendu jeden pracovník).

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K jednotlivým ustanovením návrhu zákona:

K § 1

Definici technické normalizace, jak je uvedena v § 1 zákona č. 35/1957 Sb., o technické normalizaci, se vytýká, že platí v plné šíři jen pro strojírenské výrobky. Tato výtka je oprávněná (vepř. v otázce snižování sortimentu výrobků). Kromě toho se vytýká dosavadní definici, že pomíjí zavádění výsledků normalizační činnosti do praxe. I tato výtka je oprávněná, poněvadž stanovení nejvýhodnějšího řešení z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti má praktický význam teprve tehdy, je-li zavedeno v praxí. Tento požadavek vede k tomu, že za normalizační činnost je nutno považovat i praktické zjednodušování (typizace), sjednocování (unifikace) a přesné určováni (specifikace), uplatňující se při řešení výzkumných, vývojových, konstrukčních a podobných úkolů, i když výsledkem této činnosti není technická norma.

Technická normalizace zasahuje téměř do všech technických oborů, popř. do činností přímo s technickými obory souvisejících. Proto definici, která by postihovala všechny uvedené obory činnosti, bylo by možno aplikovat i na jiné činnosti, kam normalizační činnost nezasahuje nebo nemůže zasahovat. Při zúženém pojmovém určení technické normalizace se nepostihnou zase ty obory, kde se normalizační činnost úspěšně vyvíjí.

Proto § 1 navrhovaného zákona upouští od dosavadního pojmu technické normalizace a po všeobecné definici technické normalizace, vyhovující všem úsekům činnosti rozšířené o požadavek uplatňovat zjištěné nejvýhodnější řešení, uvádí příklady úkolů, které technická normalizace řeší a jakými metodami. Příklady úkolů technické normalizace jsou uvedeny v ustanoveních pod písmeny a)-h); metody technické normalizace jsou obsaženy v prvé části druhé věty ve slovech "určuje, sjednocuje, zjednodušuje a zevšeobecňuje".

Tento způsob pojmového určení technické normalizace má před dosavadní definicí tu výhodu, že vede k ucelenější představě o technické normalizaci.

K § 2

Definice technické normy je v podstatě shodná s definicí uvedenou v dosavadním zákoně. K zásadní změně proti dosavadnímu stavu dochází v počtu a v rozsahu platnosti navrhovaných stupňů technických norem. Pokud jde o počet stupňů norem, poukazuje se na bod 2 všeobecné části této zprávy. Dosavadní úprava rozsahu platnosti má vadu v tom, že pro určení rozsahu platnosti nepoužívá stejných kritérii. U státních norem stanoví rozsah platnosti místně (v celostátním rozsahu), kdežto u úsekových a podnikových norem funkčně (rozsahem působnosti nebo oborem působnosti). Při tom však stejně - podle potřeby praxe - docházelo k tomu, že úsekovými normami jsou upravovány výrobky, které se neomezovaly jen na obor působnosti ústředního úřadu, který je schválil. Totéž platí o podnikových normách.

Má-li se dojít k vytvoření soustavy norem, musí jednotlivé stupně norem být srovnávány ze stejných hledisek. Společnými hledisky pro všechny stupně technických norem jsou důležitost předmětu normy, popř. okruh uživatelů normy.

K § 3

Oproti dosavadnímu zákonu neobsahuje návrh nového zákona ustanovení o označování norem za závazné a doporučené. Důvody jsou ve všeobecné části uvedeny pod č. 3.

K § 4

Navrhované ustanovení je převzato z dosavadních předpisů o technické normalizaci (§ 1 odst. 2 vládního nařízení č. 48/1957 Sb.) a vyjadřuje spolu s ustanovením § 3, že technické normy státní a oborové jsou právními předpisy.

Ustanovením § 4 má být zajištěno, aby v případě konfliktu technické normy s ustanovením vyhlášky nebo jiného publikovaného právního předpisu bylo jasné, který předpis platí. V případě zmíněného konfliktu bude třeba bezodkladně přezkoumat jak technickou normu, tak i vyhlášku, zejména pak to, zda vyhláška neobsahuje překonané řešení. V tomto případě bude nutno bezodkladně novelovat nevyhovující ustanovení vyhlášky nebo celou vyhlášku.

K § 5

Vzhledem k obecné závaznosti státních a oborových norem a mnohotvárnosti hospodářských podmínek je nutno počítat s účelnými nebo odůvodněnými odchylkami a výjimkami. Proto je třeba v navrhované právní úpravě technické normalizace stanovit přímo případy, na které se závaznost technických norem nevztahuje, nebo určit, co se má učinit, jestliže uživatel technické normy nebude moci ji dodržet pro dočasně trvající překážky.

První případ řeší navrhovaný zákon tak, že zmocňuje Úřad pro normalizaci a měření; aby v prováděcích předpisech stanovil, v kterých případech se může uživatel normy odchýlit od jejich ustanovení bez jakéhokoliv souhlasu orgánu nebo organizace, která normu schválila. Jde o zkušební výrobky, experimentální stavby, výrobky určené pro vývoz, výrobky dovezené (s výhradou, že odpovídají požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zdravotním, veterinárním, popř. rostlinolékařským předpisům), jak je stanoveno v hospodářském zákoníku. Rovněž od ustanovení technické normy se mohou odchýlit smluvní účastníci, dohodnou-li se na jakosti lepší, než stanoví technická norma, pokud z obsahu normy neplyne něco jiného.

Druhý případ řeší navrhovaný zákon institucí výjimek. Výjimky povoluje orgán nebo organizace, která normu schválila. Navrhovaný zákon připouští, aby výjimku povoloval i jiný orgán nebo organizace, jestliže tím bylý pověřeny přímo v technické normě. Tuto možnost je třeba uvážit již při vypracování návrhu technické normy a dojde-li se k závěru, že by bylo výhodnější, aby výjimky povoloval jiný orgán nebo organizace, než ty, které normu schválily, je nutné zařadit příslušné ustanovení do návrhu normy. Podle navrhovaného zákona schvalující orgán nebo organizace není oprávněn přenést rozhodování o povolení výjimky na jiný orgán nebo na jinou organizaci.

K § 6 a 7

Tato ustanovení stanoví, jaké cíle sledují řešení normalizačních úkolů a jakým požadavkům národního hospodářství musí řešení odpovídat.

K § 8

Tvorba technických norem je řízena plánem. Bližší údaje nejsou v tomto § uváděny, neboť plánovací činnost je upravována zvláštními pokyny. Současně se připouští, že návrhy na úpravu nebo vypracování nové technické normy může podat každý, má-li k tomu důvody. Je to výraz uplatnění práv pracujících přispívat k zvyšování efektivnosti národního hospodářství, zjistí-li, že například působení technických norem je negativní, že ukazatelé normy již neodpovídají požadavkům národního hospodářství apod. Požadavek, aby navrhovatel návrhy na zařazení úkolu do plánu odůvodnil, vyplývá ze zásady, že do plánu technické normalizace se zařazují jen úkoly řádně odůvodněné.

K § 9 a 10

V dosavadním zákonu o technické normalizaci se ukládá zpracovateli projednat návrh normy a návrh opatření na zavedení normy v rámci působnosti nositele úkolu. Toto projednání nebylo postačující pro schválení normy. Proto bylo ve vládním nařízení o technické normalizaci zavedeno závěrečné projednávání; které prováděl schvalující orgán nebo organizace. To však v některých případech mělo za následek, že zpracovatel odevzdával návrhy státních norem ne dosti kvalitní a ne úplné; poněvadž spoléhal, že v závěrečném projednávání budou případné nedostatky návrhu odstraněny. Také tím se řízení o návrhu technické normy značně protahovalo ke škodě národního hospodářství.

Tento nedostatek návrh zákona odstraňuje tím, že projednání výsledků řešení normalizačního úkolu, zejména návrhu normy, návrhu opatření, popř. i závěrečné zprávy, koncentruje do stadia přípravy prací a do etapy vypracování návrhu normy a že se řešení úkolů vedle účastníků, jichž se dotýká obsah navrhované normy, účastní jak nositel úkolu, tak i u normalizačního úkolu řešeného na státní úrovni, Úřad pro normalizaci a měření. To také umožní ukončit schvalovací řízení ve lhůtě podstatně kratší než dosud. Účastí nositele úkolu a Úřadu na tvorbě norem se tvorba norem zkvalitní a podstatně urychlí.

Nově se upravuje řešení rozporů, které vznikají při projednávání návrhů norem a návrhů opatření. Nemůže-li zpracovatel dosáhnout dohody, postoupí spornou otázku nadřízenému orgánu nebo organizaci. Nedosáhne-li se tam dohody, přísluší konečné rozhodnutí ve věcech upravovaných státní normou Úřadu, ve věcech upravovaných oborovými normami příslušnému ústřednímu orgánu. Jde-li o rozpor mezi organizacemi podřízenými různým ústředním orgánům, rozhodne Úřad nebo ústřední orgán jen po předchozím projednání rozporu s příslušným ústředním orgánem, event. v závažných a odůvodněných případech předloží spornou otázku k rozhodnutí vládě.

Organizace, která rozpor řeší, nemůže rozpor předložit nadřízené organizaci, pokud nebyl projednán mezi vedoucími nebo jejich zástupci.

Schvalující organizace návrh normy, návrh opatření a závěrečnou zprávu neprojednává, nýbrž je jen přezkoumá a redakčně upraví.

K § 11

Posláním technické normy je přispívat na konkrétním úseku k vyšší efektivnosti národního hospodářství. Z toho důvodu nesmí technické normy zaostávat za pokrokovou technikou a musí uspokojovat potřeby národního hospodářství. Technická norma, která zastarala a zaostává za stavem techniky ve světě, která neplní nebo není schopna plnit vzrůstající požadavky národního hospodářství, stává se brzdou technického nebo ekonomického pokroku. Proto je třeba ji zrušit, popř. ji změnit tak, aby plně mohla plnit své poslání.

K § 12 až 15

Působnost organizací v oblasti technické normalizace vymezuje návrh nového zákona jen rámcově.

V § 13 uplatňuje návrh zákona princip oborového řízení v oblasti technické normalizace.

V § 15 dává základ pro vytváření komisí pro řešení normalizačních otázek, ať již se týkají řízení nebo organizace normalizační činnosti nebo posuzování a projednávání jednotlivých návrhů technických norem.

K § 16 až 21

Podstatně šířeji se zabývá návrh nového zákona povinnostmi organizací v oblasti technické normalizace. Návrh se neomezuje jen na povinnosti, které organizace mají při přípravě řešení normalizačních úkolů, ale i při projednávání a schvalování výsledků řešení normalizačních úkolů a při realizaci těchto výsledků v praxi.

Současně se ukládá výzkumným, vývojovým a podobným pracovištím, aby v závěrečných zprávách k výzkumným, vývojovým a podobným úkolům uváděly též i návrhy na využití výsledků výzkumu, vývoje apod. k účelnému doplnění, upravení nebo zrušení platné technické normy nebo k vypracování nové normy.

K § 22

To, že se za technickou normalizaci považuje i uplatňování zásad typizace, unifikace a specifikace v činnostech spojených s přípravou výroby, neznamená přesunutí řízení na orgány technické normalizace, nýbrž zdůraznění nutnosti spolupráce orgánů technické normalizace s orgány přípravy nové techniky.

K § 23

Technické podmínky přestávají podle navrhovaného zákona, jako dvoustranný právní akt, mít charakter technické normy, neztrácejí však zcela svou oprávněnost. V případě, že na výrobek nebo činnost není dosud vydána technická norma nebo platná technická norma nemá potřebná podrobná ustanovení, mají pro potřebnou specifikaci výrobků nebo činnosti technické podmínky své místo, zejména když potřebná specifikace má přechodnou povahu. Technické podmínky mohou tak tvořit pojítko mezi technickými normami a hospodářskými smlouvami.

K § 25

Technické normy vydané podle dosavadního zákona o technické normalizaci, které dosud platí, nelze prohlásit za technické normy podle navrhovaného zákona, nelze je jedním právním aktem převést na jednotlivé druhy technických norem, které navrhovaný zákon zavádí, a ani je nelze zrušit, a to zejména z těchto důvodů:

a) doporučené technické normy (může jít o státní, úsekové nebo oborové normy) nelze převést na závazné, poněvadž jednotlivá ustanovení byla formulována s ohledem na to, že jde o normu doporučenou, a jež by byla jinak koncipována, kdyby šlo o závaznou normu. Změnou normy doporučené na závaznou by tak některá ustanovení doporučené normy nabyla takovou povahu, že by se uživatelé normy nemohli od nich odchýlit bez povolení výjimky. Při značném počtu doporučených norem (státních, úsekových a oborových) by to vedlo k rozhojnění administrativních prací, pro které Úřad, ústřední orgány a pověřené organizace nemají pracovní kapacitu,

b) úsekové normy budou postupně převáděny při jejich revizi na státní a oborové normy. Vodítkem při tom bude důležitost předmětu, který úsekové normy upravují. Přesnou hranici, které úsekové normy budou převáděny na státní a které na oborové normy, obecně nelze stanovit; to bude otázkou při posuzování každé jednotlivé úsekové normy,

c) u technických podmínek je situace podobná jako u úsekových norem. Technické podmínky budou převáděny jednak na oborové a podnikově normy, jednak budou nahrazovány zvláštními dohodami (technickými podmínkami) podle právních předpisů o hospodářských vztazích mezi socialisticky"mi organizacemi. Vodítkem tu bude opět důležitost předmětu, který byl upraven technickými podmínkami. Bližší direktivu nelze dát, poněvadž převedení, nahrazení nebo zrušení technických podmínek bude vždy otázkou jejich individuálního hodnocení.

V Praze dne 20. března 1984

Předseda vlády:

Lenárt v. r.