Důvodová zpráva

Všeobecná část

Úsilí socialistické společnosti směřuje k tomu, aby stále rostoucí zaměstnanost žen mohla být v harmonickém souladu i s jejich mateřským posláním, aby se příznivě vyvíjel růst populace a aby nové generace dětí byly početné a zdravé. K tomu je zapotřebí působit jak při pracovním procesu v závodech, tak v ostatním životě společností.

V Československu podobně jako v jiných zemích roste počet zaměstnaných žen a jejich hospodářské a společenské postavení se tím zásadně mění. Je-li však žena zaměstnána a je-li zároveň matkou, spočívá na ní stále ještě převážná část péče o děti a o domácnost. Je proto zapotřebí vytvářet předpoklady, aby obě tyto funkce ženy se mohly rozvíjet bez zbytečného fyzického a duševního přepínání a aby zaměstnávání žen nebylo překážkou pro jejich mateřské poslání a nevedlo k omezování porodnosti.

Kromě výchovy všech občanů, aby měli skutečně socialistický vztah k mateřství a kromě rozšiřování a zlepšování služeb, které ulehčují práce, v domácnosti nebo je zčásti i přejímají, je další významnou pomocí zejména budování a rozvoj zařízení pro péči o děti, tj. jeslí, mateřských škol, školních družin, klubů mládeže atd.

Zvláštní význam pro péči o děti a pro zaměstnávání matek dětí v útlém věku mají jesle. Zatím je však míst v jeslích, i když jejich počet vzrůstá, poměrně velmi málo ve srovnání s počtem dětí, které jsou ve věku určeném pro péči v jeslích. V celé Československé socialistické republice bylo

v roce	jeslí	míst v jeslích	z toho v záv. jeslích
1961	1280	45 089	8 434
1962	1 367	50 247	10 680

Kdyby jen polovina zaměstnaných žen s dětmi do 3 let požadovala umístění svých děti v uvedeném věku v jeslích, bylo by k tomu však zapotřebí v r. 1961 asi 150 000 míst a v r. 1962 asi 165 000 míst; tento počet by v příštích letech s rostoucí zaměstnaností žen dále úměrně stoupal.

Přitom budování jeslí je velmi nákladné (investiční náklady 20 000 Kčs na jedno místo) a také jejich provoz si vyžaduje značných nákladů (přibližně Kčs 600,- měsíčně na jedno dítě) a značného počtu odborných a pomocných pracovnic. Pobyt dětí v jeslích přináší i některé potíže, zvláště při infekčních onemocněních, karanténě apod. Matky pak musí ošetřovat dítě doma a vynechávat práci. Nelze přehlížet ani mínění některých odborníků, že pro zdravý vývoj dítěte, zejména pro jeho příští duševní a citový vývoj má až do jednoho roku jeho věku veliký význam přímá mateřská péče.

I když tedy budeme dále rozšiřovat počet míst v jeslích a v jiných zařízeních péče o dítě, není možné jít pouze touto cestou, ale je zároveň nutné umožňovat pracujícím ženám přímou mateřskou péči o dítě po delší dobu od narození než dosud.

Proto se XII. sjezd Komunistické strany Československa usnesl prodloužit ženám v pracovním poměru placenou mateřskou dovolenou až do půl roku a zaručit jim právo na další neplacenou mateřskou dovolenou po dobu dalšího půl roku. Z těchto důvodů se také v návrzích budoucího zákoníku práce připravuje řada úprav pracovněprávního postavení žen, zejména v těhotenství a mateřství a úprava mateřské dovolené. V souvislosti s tím jsou i nutné úpravy peněžitých dávek nemocenského pojištění určených k hmotnému zabezpečení při mateřské dovolené.

Navrhovaný zákon má uskutečnit v oboru nemocenského pojištění a v oboru pracovního práva zatím první etapu těchto cílů, a to již před všeobecnou úpravou pracovněprávní stránky těchto otázek připravovanou v zákoníku práce. Vychází z těchto hlavních zásad:

1. Pracovnicím se přiznává právo na mateřskou dovolenou jako na pracovní volno v zaměstnání zásadně po dobu 22 týdnů. Pracovnice, které získaly v nemocenském pojištění spolu s případnou dobou získanou v jiném obdobném zabezpečení v posledních dvou letech před porodem čekací dobu aspoň 270 dnů, jsou po dobu mateřské dovolené zabezpečeny z prostředků nemocenského pojištění peněžitou pomocí v mateřství.

2. Matkám, které pečují o děti, se zaručuje právo na další mateřskou dovolenou bez nároku na mzdu a bez hospodářského zabezpečení z nemocenského pojištění až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Peněžitou pomocí v mateřství z nemocenského pojištění jsou po část této další mateřské dovolené zabezpečeny pouze matky, které porodily zároveň dvě nebo více dětí (po 13 týdnů), nebo které jsou osamělé a pro něž byl zdrojem obživy jejich výdělek za práci (po 4 týdny).

3. Peněžitá pomoc v mateřství je odstupňována v prvních 18 týdnech jako dosud podle délky nepřerušeného zaměstnání v témž podniku a v další době podle toho, kolikáté dítě se matce narodilo; je vyšší v prvních 18 týdnech (75 % až 90 % z čisté denní mzdy) a nižší v dalších týdnech (40 % až 60 % z čisté denní mzdy). Ženám, které jsou z vážných důvodů osamělé, se poskytuji od 19. týdne peněžitá pomoc v mateřství ve výši 70 % z čisté denní mzdy.

4. Mateřská dovolená, popřípadě další mateřská dovolená, jakož i peněžitá pomoc v mateřství se po určitou dobu poskytují také pracovnicím, které převzaly dítě brzy po narození do své trvalé péče, která má nahradit mateřskou péči. Naproti tomu se doba mateřské dovolené a poskytování peněžité pomoci v mateřství zkracuje ženám, které se přestaly o dítě starat nebo kterým se narodilo mrtvé dítě, popřípadě kterým dítě v době mateřské dovoleně zemřelo.

5. Organizace jsou povinny poskytnout ženám v souvislostí s porodem pracovní volno po dobu, po kterou jim náleží mateřská dovolená, a požádají-li o to, i po další dobu (po dobu další mateřské dovolené), až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.

6. Pracovnice jsou po dobu, kdy jsou na mateřské dovolené nebo na další mateřské dovolené, chráněny proti rozvázání pracovního poměru ze strany organizace a proti přeložení do jiného místa. Zároveň se jim zaručuje po návratu z mateřské dovolené, aby byly zařazeny na dřívější práci a pracoviště.

7. Pracovnicím náleží přestávky ke kojení dítěte, které se započítávají do pracovní doby.

8. Organizacím se ukládá vycházet pracovnicím, které pečují o děti, vstříc při úpravách pracovní doby a při zařazování do pracovních směn.

Jiné výhody, které jsou zaručeny v souvislosti s narozením dítěte; jako např. jednorázová podpora při narození dítěte, přídavky na děti, slevy na dani ze mzdy, se samozřejmě zachovávají a právní předpisy; které je upravují, zůstávají nedotčeny.

Zákon má platit nejen pro pracovnice v pracovním poměru; ale obdobně, popřípadě s potřebnými odchylkami také pro ženy, které jsou účastny nemocenského pojištění při jiných činnostech (např. pro uvolněné funkcionářky národních výborů, studentky, umělkyně), pro členky výrobních družstev a pro vojákyně z povolání.

Zvláštní část

K § 1:

Toto ustanovení vyjadřuje nejpodstatnější myšlenku nové úpravy; tj. prodloužit mateřskou dovolenou na 22 týdnů a zaručit pracovnicím právo na další neplacenou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhnu věku jednoho roku.

Pojem "mateřské dovolené" je až dosud spjat s nárokem na hmotné zabezpečení peněžitou pomocí v mateřství z prostředků nemocenského pojištění. Z tohoto pojetí vychází i navrhovaná úprava, avšak doplňuje se výslovným právem pracovnic na poskytnutí pracovního volna ze strany organizace, ke které jsou v pracovním poměru.

Právo zaměstnaných matek na další mateřskou dovolenou nebylo až dosud nikde zaručeno. Někdy se sice po uplynutí 18 týdnů dosavadní zákonné mateřské dovolené poskytuje matkám další neplacené pracovní volno, ale povolení záleží zcela na dobré vůli organizace. Také doba, na kterou se takové další volno dosud poskytuje, bývá poměrně krátká. Řada pracovnic vystupuje proto z pracovního poměru. Nová úprava právo na další mateřskou dovolenou matkám výslovně zaručuje, a to až do doby, kdy narozené dítě dosáhne věku jednoho roku. Tato hranice je stanovena v souladu s připravovaným zákoníkem práce.

K § 2:

Čekací doba 270 dnů pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se přejímá z dosavadní úpravy v zákoně o nemocenském pojištění a v prováděcí vyhlášce k němu (vyhláška č. 258/1956 Ú. l.). Rozdíl je jen v tom, že do 270 dnů pojištění se pracovnici napříště započtou i doby, kdy byla zabezpečena podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, popřípadě podle dřívějších předpisů o jejich pojištění. Započtou se také doby studia na školách poskytujících střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání, a to i když studentka nebyla při studiu účastna nemocenského pojištění; tím budou vyřešeny případy mladých matek, které dosud nemohly splnit čekací dobu, jestliže porodily brzy po ukončení studia a jen po krátké době zaměstnání.

Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje místo mzdy; po dobu za kterou by žena měla mzdu, by jí tedy peněžitá pomoc v mateřství nenáležela. Peněžitá pomoc v mateřství má stejně jako dosud přednost před případným nemocenským; vznikne-li pracovní neschopnost v době poskytování peněžité pomoci v mateřství nebo trvá-li pracovní neschopnost i po nástupu mateřské dovolené, náleží pracovnici místo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.

Ustanovení odstavce 4 zajišťuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství i pracovnicím, kterým se podle platných předpisů o nemocenském pojištění zachovávají i po skončení pojištění po určitou dobu nároky z něho plynoucí. Jde o případy, kdy pracovnici plyne ze zaniklého pojištění ochranná lhůta (§ 42 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb.), popřípadě o případy, kdy nárok na peněžitou pomoc v mateřství vznikl po skončení pracovního poměru a po uplynutí ochranné lhůty, avšak ještě v době, kdy pracovnice dále pobírala nemocenské.

K § 3:

Proti dosavadní úpravě vyplývající z § 26 zákona č. 54/1956 Sb. se poskytování peněžité pomoci v mateřství prodlužuje z dosavadních 18 týdnů zásadně na 22 týdnů. Navrhované ustanovení vymezuje rovněž obvyklý způsob čerpání peněžité pomoci v mateřství. Přitom ve srovnání s dosavadním stavem je tu rozdíl pouze v tom, že pracovnice může peněžitou pomoc v mateřství čerpat nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu nebo naopak ji může začít čerpat i později než 4 týdny před očekávaným dnem porodu, jestliže jí lékař vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám povolil dále pracovat. Pravidlem ovšem má zůstat, aby ženy nastupovaly mateřskou dovolenou s nárokem na peněžitou pomoc v mateřství 4 týdny před očekávaným dnem porodu.

K § 4:

Ve srovnání s dosavadním stavem se výše peněžité pomoci v mateřství upravuje po uplynutí prvních 18 týdnů tak, že je odstupňována podle pořadí narození dítěte a stoupá při narození druhého a třetího, popřípadě dalšího dítěte; přitom se počítají i děti, které již dospěly, zemřely, popřípadě se narodily mrtvé, jakož i děti osvojené. Při porodu více dětí se sazba určuje podle pořadí, které poslední dítě zaujímá v celkovém pořadí všech dětí, které pracovnice ve svém životě porodila. Narodí-li se tedy pracovnici, která má již jedno dítě, dvojčata, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jako při narození třetího dítěte, tj. od 19. týdne podle sazby 60 %. Při výpočtu čisté denní mzdy pro stanovení peněžité pomoci v mateřství se postupuje podle platných předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců; určité výhody se při tom zaručují ženám, které byly v těhotenství ze zdravotních důvodů převedeny na jinou práci, popřípadě jimž byl zkrácen pracovní úvazek.

K § 5:

Pro matky, kterým se narodí dvojčata, popřípadě více dětí zároveň, je daleko obtížnější zařídit po uplynutí 22 týdnů mateřské dovolené další péči o tyto děti než při narození jednoho dítěte. Kromě toho takové děti potřebují zpravidla přímou mateřskou péči po delší dobu. Proto se v takovém případě umožňuje pracovnici získat peněžitou pomoc v mateřství ještě po dalších 13 týdnů, ovšem ve výměře stanovené v § 4 odst. 4.

K § 6:

Pracovnice, pro které je určeno toto ustanovení, mají přednost při umisťování svých dětí v jeslích, popřípadě v jiných zařízeních péče o dítě. Poněvadž však postavení těchto pracovnic je značně obtížnější než pracovnic, které nežijí osaměle, zaručuje se jim právo na poskytování peněžité pomoci v mateřství po další čtyři týdny, jestliže požádají o další mateřskou dovolenou. Z těchže důvodů se jim sazba peněžité pomoci v mateřství od 19. týdne upravuje jednotně na 70 % čisté denní mzdy.

Posouzení, zda v konkrétním případě jsou splněny stanovené podmínky, náleží odborovému orgánu, který v závodě provádí nemocenské pojištění, protože má nejlepší předpoklady k objektivnímu vyšetření a k rozhodnutí.

K § 7:

Poskytování peněžité pomoci v mateřství se zaručuje i pracovnicím, které převzaly na základě rozhodnutí příslušných orgánů (orgánů pověřených péčí o mládež, soudů) dítě ve zcela útlém věku do své trvalé péče k pozdějšímu osvojení; jejich postavení je po převzetí dítěte stejné jako u matky. Podmínku dokončeného osvojení nelze vyžadovat, poněvadž děti se mají osvojovat až po jednom roce věku.

Z obdobných důvodů se peněžitá pomoc v mateřství zaručuje také pracovnici, která převzala do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči dítě, jehož matka zemřela. To ovšem neplatí pro ženy, které péči o takové dítě vykonávají jako placené zaměstnání.

I pracovnice uvedené v § 7 musí splňovat podmínku 270 dní pojištění (§ 2 odst. 1 až 3), a to ke dni převzetí dítěte. Doba poskytována peněžité pomoci v mateřství končí nejpozději dnem, kdy dítě dosáhne věku půl roku a nemůže přesáhnout ani 18 týdnů.

Poskytování peněžité pomoci v mateřství bude v uvedených případech jen ojedinělé, a to proto, že děti se svěřují do péče v rodině budoucích osvojitelů zpravidla až po půl roce věku, jakož i proto, že počet úmrtí žen v souvislosti s porodem je u nás zcela nepatrný.

K § 8:

Zdravotní stav dítěte vyžaduje někdy déle trvající umístění v kojeneckém nebo jiném léčebném ústavě; tak je tomu zejména u nedonošených (nezralých) dětí. Takové děti vyžadují i po propuštění z ústavního ošetřování vždy zvýšenou péčí. Čerpání mateřské dovolené a peněžité pomoci v mateřství v době, kdy je dítě z těchto důvodů v ústavním ošetřování, by proto nesplňovalo svůj účel; proto je správná, aby pracovnice mohla zatím nastoupit práci, mateřskou dovolenou přerušit a vyčerpat ji později až po převzetí dítěte z ústavu. Dosavadní předpisy takové ustanovení neobsahovaly a proto bylo možno podobné případy řešit jen mimořádně odstraňováním tvrdosti.

Nová úprava zaručuje pracovnici nárok na peněžitou pomoc v mateřství po dobu delší než dosud a podstatná část této doby je určena k péči o narozené dítě. Jestliže se matka přestala o dítě starat a dítě bylo z toho důvodu svěřeno do péče v jiné rodině nebo odevzdáno do ústavní péče, není již u ní důvod pro další poskytování pracovního volna ani peněžité pomoci v mateřství. Obdobná situace zde je, dojde-li k úmrtí dítěte nebo narodí-li se dítě mrtvé.

Proto se v uvedených případech doba poskytování peněžité pomoci v mateřství omezuje. Omezení nároku se přitom řeší tak, aby bylo respektováno hledisko péče o zdraví ženy i požadavky konvence Mezinárodní organizace práce č. 102/1952 o minimálních normách sociálního zabezpečení a č. 103/1952 o ochraně mateřství.

K oddílu třetímu (§ 9 až 13): Jde o pracovně právní vztahy, které se tu upravují předběžně v souladu s připravovaným zákoníkem práce. Tato ustanovení budou s účinností zákoníku práce nahrazena jeho ustanoveními upravujícími tyto otázky.

K § 9:

Mateřská dovolená jako pracovní volno v souvislosti s porodem náleží po dobu stanovenou v § 3, popřípadě v § 8 všem pracovnicím, a to i tehdy, jestliže nemají čekací dobu 270 dnů pojištění v posledních dvou letech před porodem, předepsanou pro získání peněžité pomoci v mateřství (§ 2). V souvislosti s převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující mateřskou péči je organizace povinna poskytnout pracovnici rovněž mateřskou dovolenou, a to v rozsahu určeném v § 7 odst. 2. Mateřská dovolená jako pracovní volno v souvislosti s porodem nesmí být, jak to odpovídá zdravotním potřebám rodiček i mezinárodním konvencím, kratší než 12 týdnů a nesmí skončit nebo být přerušena dříve než 6 týdnů po porodu. Toto minimální pracovní volno je nutné vždy vyčerpat.

Kromě toho je organizace povinna poskytnout po uplynutí dob uvedených v § 3, popřípadě v § 7 odst. 2 pracovnici, která pečuje o dítě mladší jednoho roku, jestliže o to požádá, další mateřskou dovolenou až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Jde tu o mnohem delší dobu, než po kterou se poskytuje v některých případech peněžitá pomoc v mateřství (§ 5 a § 6 odst. 1). Tuto další mateřskou dovolenou je organizace povinna poskytnout v rozsahu, o který pracovnice žádá, zpravidla nejméně na dobu jednoho měsíce, a to popřípadě opakovaně, pokud dítě nedosáhlo věku jednoho roku.

Čerpání mateřské dovolené je právem ženy; neznamená to však, že by žena nemohla mateřskou dovolenou nebo další mateřskou dovolenou ukončit dříve, má-li péči o dítě zajištěnou jinak. I v takových případech je však třeba dodržet aspoň minimální doby stanovené v odstavci 2, zejména nelze připustit, aby žena nastupovala do práce dříve, než uplyne 6 týdnů po porodu. Nastoupila-li žena do práce, není to na překážku tomu, aby mohla později, pokud dítě nedosáhlo věku jednoho roku, znovu uplatnit nárok na pracovní volno.

K § 10:

Přestávky ke kojení dítěte jsou již nyní poskytovány, takže věcně se přejímá dosavadní stav. Zpřesňují se pouze podmínky pro jejich poskytování tím, že se rozlišuje, zda jde o ženu s plným pracovním úvazkem či nikoliv.

Podle většiny dosavadních směrnic pro výklad 1154 b) o. z. o., které vydaly jednotlivé resorty, lze tyto přestávky sloučit a poskytnout najednou během téhož pracovního dne na počátku nebo na konci směny. Navrhované ustanovení nevylučuje podobný postup, předpokládá se však, že k možnosti takového sloučení přestávek se vyjádří lékař.

Náhrada mzdy se poskytuje v těchto případech jako při jiných překážkách v práci, tj. ve výši průměrného výdělku dosaženého v normální pracovní době za poslední ukončené zúčtovací období.

K §§ 11 až 13:

Omezení možnosti rozvázat pracovní poměr s pracovnicí v době těhotenství a v době, kdy má v trvalé péči dítě ve věku jednoho roku, mají za účel chránit těhotné ženy a matky dětí v útlém věku před existenčními starostmi.

Při zrušení podniku přechází povinnost sjednat pracovní poměr s takovými pracovnicemi na organizace, které přebírají práva a závazky zrušené organizace. Jestliže by přitom výjimečně nepřecházela práva a závazky na jinou organizaci musí organizace, která se ruší, zajistit nové přiměřené zaměstnání matkám dětí do 15 let a těhotným ženám, které jsou z vážných důvodů osamělé. Organizace má samozřejmě účinně pomáhat při získání nového přiměřeného zaměstnání i ostatním pracovnicím.

Navrhovaná úprava brání dále tomu, aby ženy byly po návratu z mateřské dovolené poškozovány zařazením na jinou než původní práci a pracoviště, popřípadě na práci méně kvalifikovanou.

Zákaz překládání těhotných žen nebo matek, které mají v trvalé péči dítě do jednoho roku věku, má obdobně jako zákaz rozvázání pracovního poměru chránit zaměstnané ženy před takovými změnami práce, popřípadě pracoviště, které by buď mohly nepříznivě působit na jejich zdraví anebo ztížit jim či, znemožnit péči o dítě a ohrozit tak jeho zdárný vývoj.

Rovněž je povinností organizace, aby při zařazování pracovníků do směn přihlížela k oprávněným požadavkům těhotných žen a matek. Stejný cíl sleduje i ustanovení o možnosti zkrácení pracovní doby nebo o její vhodné úpravě (např. začátku nebo konce pracovní doby).

Organizace je samozřejmě povinna spolupracovat při těchto opatřeních se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí a vyžádat si jeho předchozí souhlas ve všech případech, kdy je to předepsáno, tj. především tehdy, když pracovnice nemůže být po návratu z mateřské dovolené zařazena na původní práci nebo pracoviště, poněvadž byly zrušeny, a když má být zařazena na jinou práci nebo pracoviště na dobu delší než jeden měsíc.

K § 14:

Peněžitá pomoc v mateřství podle tohoto zákona je peněžitou dávkou nemocenského pojištění ve smyslu § 11 č. 2 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb. a nahrazuje stejnojmennou dávku upravenou dosud v § § 26 a 27 citovaného zákona.

K § 15:

Všechny pracovnice, které jsou na mateřské dovolené podle dosavadních předpisů o nemocenském pojištění ještě v posledním dnu před účinností tohoto zákona, mají nárok na poskytování peněžité pomoci v mateřství podle nových předpisů.

Vzhledem k tomu, že jde o přechod na novou úpravu, která zčásti spočívá na jiné konstrukci než úprava předchozí, je třeba nárok na peněžitou pomoc v mateřství v tomto přechodném období zvlášť upravit.

K § 16:

Pracovnice, které jsou na mateřské dovolené podle dosavadních předpisů anebo pečují o dítě ve věku do jednoho roku, které se narodilo před účinností navrhovaného zákona, mají zaručen nárok na mateřskou dovolenou, popřípadě na další mateřskou dovolenou podle ustanovení tohoto zákona. Nároky na další pracovněprávní ochranu v rozsahu stanoveném ve třetím oddílu mají též pracovnice, které v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou těhotné nebo pečují o dítě ve stanoveném věku. Zákaz výpovědi podle § 11 se vztahuje i na případy, kdy výpověď byla dána před účinností zákona, ale výpovědní lhůta v den počátku jeho účinnosti ještě neuplynula.

K §§ 17 až 19:

Tato ustanovení vymezují další okruh žen, pro něž má platit nová úprava. V § 17 jde zejména o případy, kdy pracovnice vykonává činnost zakládající pojištění podle § 2 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., popřípadě podle některé odchylné úpravy vydané na základě příslušných zmocnění zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců. Nová úprava tedy zaručuje tytéž nároky např. domáckým dělnicím, vědeckým aspirantkám, učnicím, funkcionářkám národních výborů a dalším ženám. Přitom pro některé z těchto skupin je nutné vzhledem ke zvláštní povaze jejich činnosti stanovit potřebné odchylky.

Náklady na novou úpravu

Odhad nákladů na novou úpravu peněžité pomoci v mateřství vychází z celkového vývoje porodnosti v Československu, zejména z vývoje porodnosti v souboru zaměstnaných žen a z rozdělení počtu porodů podle pořadí narozeného dítěte. Přitom se respektuje vývoj dalšího růstu zaměstnanosti žen, výše průměrné denní mzdy rozhodné pro stanovení peněžité pomoci v mateřství a přihlíží se i k některým dalším činitelům (počet matek s dvojčaty a více dětmi, počet osamělých matek spod.). Z těchto předpokladů bylo celkové zvýšení nákladů na peněžitou pomoc v mateřství v souboru žen v pracovním poměru a členek výrobních družstev odhadnuto takto:

 

Soubor	Výše nákladů na peněžitou pomoc v mateřství pro celý rok 1964 (v tisících Kčs)		Zvýšení podle nové úpravy činí
	podle dosavadní úpravy	podle nové úpravy	absolutně	v % dosavadních nákladů
žen v pracovním poměru	465 900	531 100	+ 65 200	+ 14,0
členek výrobních družstev	10 100	11 500	+ 1 400	+ 14,0
úhrnem	476 000	542 600	+ 66 600	+ 14,0

Vzhledem k neúplné spolehlivosti použitých početních podkladů se může skutečná částka zvýšení odchylovat od výše uvedeného odhadu. Lze však očekávat, že skutečná celková částka nákladů podle nové úpravy se bude pohybovat v mezích 540 miliónů Kčs až 545 miliónů Kčs a zvýšení ve srovnáni s náklady vyplývajícími z dosavadních předpisů v mezích 64 miliónů Kčs až 69 miliónů Kčs.

Skutečný náklad v roce 1964 bude ovšem nižší, poněvadž zákon má nabýt účinnosti teprve od 1. dubna 1964. Rozpočtované náklady 476 miliónů Kčs budou překročeny pouze o 49,9 miliónů Kčs; z nich připadá na členky výrobních družstev jeden milión Kčs. Zvýšení bude uhrazeno z rozpočtové vládní rezervy.

Pro rok 1965 lze počítat s tím, že dále poroste podíl porodů, který připadá z celkového počtu porodů na případy, v nichž náleží ženám v pracovním poměru a členkám výrobních družstev peněžitá pomoc v mateřství. Předpokládá se, že celkové náklady v roce 1965 plánované podle dosavadních předpisů v částce 514,3 miliónu Kčs se zvýší na 586,3 miliónu Kčs, tj. o 72,0 miliónu Kčs (+ 14 %).

Zvýšené náklady v oboru ministerstva národní obrany a v oboru ministerstva vnitra jsou rozpočtově kryty.

Vliv úpravy na potřebu pracovníků

Prodloužení mateřské dovolené se v národním hospodářství projeví také určitým snížením počtu pracovnic aktivně činných v závodech a následkem toho potřebou dalších pracovníků. Odhad této potřeby provedený Státní plánovací komisí vychází ze zjištění, že v roce 1962 bylo v průměru po celý rok stále na mateřské dovolené 40 830 pracovnic (počítáno z evidenčního počtu pracovníků). Dále odhad vychází z toho, že dosavadní placená mateřská dovolená se prodlužuje z 18 týdnů na 22 týdnů a z toho, že neplacené pracovní volno činilo dosud, propočte-li se na všechny případy mateřské dovolené, jen o něco málo více než jeden týden na případ. Za těchto předpokladů by se potřeba pracovníků celoročně zvýšila

- v důsledku prodloužení placené mateřské dovolené z 18 týdnů na 22 týdnů asi o 7 500 pracovníků (v roce 1964 při účinnosti od 1. dubna o 5 600 pracovníků),

- v důsledku zavedení další neplacené mateřské dovolené, kdyby všechny ženy skutečně využily možnosti ji vyčerpat v plném rozsahu, asi o 45 000 pracovníků (v roce 1964 při účinnosti od 1. dubna asi o 33 700 pracovníků).

Při vážení těchto dat nelze však přehlédnout, že podle reprezentativního šetření provedeného v roce 1959 téměř polovina žen po skončení mateřské dovolené rozvazovala pracovní poměr. Vedle toho další značný počet žen si bere již dnes neplacenou dovolenou po uplynutí mateřské dovolené. V důsledku toho musejí již nyní organizace přijímat za ně nové pracovníky. Kromě toho ani po zavedení nové úpravy nevyužije jistě značný počet matek nároku na další neplacenou mateřskou dovolenou, pokud budou mít o dítě postaráno jinak (např. péčí příbuzných, v jeslích apod.), a některé nastoupí do zaměstnání dokonce již po 18. týdnu, jestliže to hospodářská situace rodiny bude vyžadovat.

Nová úprava přispěje však ke stabilizaci pracovních poměrů zaměstnaných žen. Dá také ženám lepší perspektivy na pracovní zařazení po návratu z mateřské dovolené.

V Praze dne 9. března 1964.

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Předseda Ústřední rady odborů:

Zupka v. r.