Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1964
III. volební období
177
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k projevu souhlasy Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců,
výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací
ze dne 26. října 1961
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Mezinárodní úmluvou o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizaci ze dne 26. října 1961, s výhradami podle článku 16 odst. 1 písm. a) bod iii) a podle článku 16 odst. 1 písm. a) bod iv).
Důvodová zpráva
Vláda předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Mezinárodní úmluvu a ochraně práv výkonných umělců, výrobců zvukových snímků a rozhlasových a televizních organizací. Úmluva byla sjednána na diplomatické konferenci v Římě dne 26. října 1961 a byla otevřena k podpisu do 30, června 1962. Úmluva nabude účinnosti tři měsíce po uložení šestého dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
Úmluva obsahuje ustanovení o ochraně tří skupin práv:
a) práva výkonných umělců, kteří recitují, předvádějí nebo provádějí literární a umělecká díla. Pojem literární nebo umělecké dílo se kryje s předmětem práva autorského, přičemž nerozhoduje, zda toto dílo je chráněno či nikoliv;
b) práva výrobců zvukových snímků, za které se považuje každý, kdo poprvé jakoukoli technickou cestou zachytí (zaznamená) oprávněně umělecký projev (výkon) výkonného umělce nebo účinně jakýkoli jiný zvukový záznam na hmotný podklad. Patří sem i zvukový pás filmový nikoliv film jako celek, nýbrž jen jeho zvuková část;
c) práva rozhlasů k jejich vysílaným programům. Pod pojmem "rozhlas" je nutno chápat organizaci pro vysílání rozhlasem i televizí. "Vysílání" je jakékoli šíření zvuku buď samo o sobě nebo i obrazem bezdrátově i po drátě.
Sjednáním Úmluvy bylo dovršeno dlouholeté úsilí o uznání nových občanských práv reprodukčních umělců a o mezinárodně právní úpravu vztahů, vznikajících v souvislosti s novými možnostmi využívání technických vynálezů v oboru zaznamenávání a přenášení zvuku a obrazu.
Mezinárodní jednání o této problematice, jejíž historii je možno sledovat již od doby mezi I. a II. světovou válkou, byla v závěrečném období příprav a uspořádání diplomatické konference vedena pod patronací Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Mezinárodní Unie pro ochranu literárních a uměleckých děl (Bernská unie) a Mezinárodní organizace práce (OIT). Československo se intenzívně účastnilo od roku 1951 všech prací na přípravě Úmluvy, přičemž vždy podporovalo především oprávněné snahy umělců a jejich odborových organizací; bylo také jedním z prvních států, které tato práva upravily ve svém vlastním zákonodárství (zákonem č. 115/1953 Sb., o právu autorském).
Úmluva má i některé nedostatky. Nebyl přijat náš požadavek, aby k Úmluvě mohly přistoupit všechny státy, a Úmluva je přístupna jen státům, které jsou účastníky Všeobecné úmluvy o autorském právu nebo členy Mezinárodní unie na ochranu literárních a uměleckých děl (tzv. Bernské unie). Úmluva zachovává dále ustanovení, týkající se závislých území (čl. 27), a nebyl přijat ani náš návrh, aby příslušnost Mezinárodního soudního dvora pro řešení vzniklých sporů nebyla stanovena obligatorně. K těmto ustanovením nejsou přípustny výhrady. Z charakteru Úmluvy vyplývá, že z jejího provádění nehrozí spory politické povahy, které by byly řešeny Mezinárodním soudním dvorem, a tudíž obligatorní příslušnost soudního dvora není v daném případě; překážkou pro náš přístup. Ustanovení týkající se závislých území (tzv. koloniální klauzule) je sice v rozporu s naším stanoviskem, je však v různých formách obsaženo i v řadě jiných smluv, jichž jsme smluvními stranami, a není na překážku našemu přístupu ani v daném případě. Podobně tomu bylo i s požadavky směřujícími k dosažení úplného souladu mezinárodní úmluvy s československou platnou právní úpravou. Pokud jde o náplň Úmluvy bylo více práv (resp. širší právo) přiznáno výrobcům zvukových záznamů a rozhlasovým a televizním organizacím než umělcům, ačkoliv jejich výkony jsou jedním ze základních předpokladů jak pro výrobu gramofonových desek, tak pro rozhlasové a televizní vysílání. Přesto však dosáhlo dlouholeté úsilí výkonných umělců úspěchu, poněvadž jím byla přiznána práva do té doby ve všeobecném rozsahu neuznávaná. Tam, kde doposud pouze vynikající jednotlivci mohli využívat zájmu podnikatele na jejich výkonu a smluvně si zajistit určitá osobní i majetková práva, poskytuje Úmluva jejich obecné uznání.
Vysoká úroveň a světová pověst československého reprodukčního umění vyvolává neustálý intenzívní zájem o vystoupení našich umělců v zahraničí. Z toho vyplývá, že vývoz našeho reprodukčního umění je značný a bude se v budoucnu ještě příznivěji rozvíjet.
Stejně také československý gramofonový průmysl získal si postavení na světovém trhu a naše gramofonové desky jsou ve stále větším rozsahu vyváženy do zahraničí. Účast na Úmluvě přinese nejen další příjmy z veřejného užívání jeho výrobků, ale také daleko účinnější ochranu proti zneužívání.
Kdyby se Československo nestalo účastníkem Úmluvy, mohly by nastat tyto důsledky: rozhlasové a televizní organizace ve státech, které budou smluvními stranami Úmluvy, budou pravděpodobně smluvně vázány organizacemi výkonných umělců a nesměly by předávat své programy (přímé přenosy, zvukové záznamy, televizní filmy) obsahující umělecké výkony do Československa jako do státu, který neposkytuje výkonným umělcům mezinárodní ochrnu. S překážkami by se mohlo setkávat předávání programů československého rozhlasu a televize rozhlasovým a televizním organizacím státu, které budou smluvními stranami Úmluvy, a to pro odpor výkonných umělců, jejichž organizace by se bránily zařazování našich uměleckých programu s odůvodněním, že jde o výkon zaznamenaný ve státě, který není smluvní stranou Úmluvy; tím by mohlo dojít k omezení výměny programů mezi Československem a smluvními státy. S obdobnými potížemi by se setkávalo pravděpodobně vysílání československých gramofonových nahrávek výkonů našich umělců zahraničními rozhlasovými resp. televizními společnostmi a vývoz našich gramofonových desek do členských států Úmluvy by se pravděpodobně vůbec zastavil.
Přestože konečné znění Úmluvy, přijaté diplomatickou konferencí, nevyhovuje - jak uvedeno - všem požadavkům, které uplatňujeme při mezinárodních jednáních, a obsahuje podobné nedostatky jako některé jiné mnohostranné úmluvy, jejichž smluvní stranou je i Československá socialistická republika, účast na Úmluvě je vhodná a bude jí možno s úspěchem využit k plnění úkolů naší kulturní a zahraniční politiky.
Účastníky Úmluvy se mohou stát země, které jsou členy Všeobecné úmluvy o autorském právu nebo Mezinárodní unie na ochranu literárních a uměleckých děl, buď podpisem ve lhůtě, která k tomu byla stanovena, a dodatečnou ratifikací, nebo kdykoliv později přístupem. Československá socialistická republika Úmluvu nepodepsala, protože ve lhůtě do 30. června 1962 nebylo ještě možno bezpečně posoudit účinky účasti na ní. Přístup se jeví nyní vhodným proto, aby si Československá socialistická republika udržela postavení získané iniciativní účastí na přípravě Úmluvy, a mohla ovlivňovat její provádění v maximálním souladu se zájmy naší socialistické společnosti. Obdobné přání vyslovily všechny mezinárodní organizace umělců, aby tak Československá socialistická republika mohla ve spolupráci s nimi bránit tomu, aby při provádění Úmluvy a přípravách příštích jejích revizí nebyly prosazeny jednostranné nepříznivé požadavky. Bude-li Československá socialistická republika mezi prvními šesti účastníky Úmluvy, stane se členem Mezivládního výboru, který bude zřízen podle článku 32 Úmluvy, a získá tak další vliv na vývoj upravovaných otázek ve světovém měřítku.
Podmínkou přístupu k Úmluvě je, aby v právním řádu přistupujícího státu nebyla ustanovení, jež mu brání ve splnění závazků, které na sebe bere Úmluvou (článek 26).
Rozdíly mezi československou platnou zákonnou úpravou a Úmluvou uvedené výše nejsou nepřekonatelné. Úmluva se liší od příslušných československých zákonných ustanovení jen pokud jde o rozsah pojmu "výkonný umělec" (československý zákon přiznává práva jen sólistům; zatímco Úmluva - za podmínek stanovených vnitrostátním zákonodárstvím - i členům kolektivních těles), dále pokud jde o délku ochranné doby u práv výrobců zvukových snímků (československý zákon chrání výrobce zvukových snímků jen 10 let, zatímco Úmluva stanoví minimální ochranu dvacetiletou), a o rozsah práv výrobců zvukových snímků (československý zákon nepřiznává právo povolit nebo zakázat rozmnožování zvukových snímků jejich výrobcům přímo, jak to činí Úmluva v článku 10, nýbrž pouze prostřednictvím výkonných umělců, což jim ovšem prakticky zajišťuje ochranu rovnocennou).
Vzhledem k tomu, že tyto rozdíly nejsou zásadní povahy, bude možno je odstranit při připravované novelizaci československého autorského zákona; v tom smyslu byla již příslušná ustanovení upravena v návrhu nového autorského zákona. Před přístupem k Úmluvě není však úprava zákona nezbytná, protože od nabytí účinnosti Úmluvy Československá socialistická republika přizná příslušníkům cizích smluvních států práva podle Úmluvy a tatáž práva získají recipročně i českoslovenští výkonní umělci, Státní hudební vydavatelství, Československý rozhlas a Československá televize ve smluvní cizině.
Za účelem maximálně výhodného uplatnění Úmluvy budov při přístupu Československé socialistické republiky uplatněny některé z dovolených výhrad. Půjde o výhrady podle článku 16, odst. 1 písm. a) bod iii) a podle článku 16 odst. 1, písm. a) bod iv), jež splňují do jisté míry požadavek vzájemnosti, který československá delegace uplatňovala již na římské diplomatické konferenci. První výhrada umožňuje neuznávat práva výkonného umělce třeba státního příslušníka smluvní strany Úmluvy, jehož výkon byl vydán na gramofonové desce výrobcem desek, který není příslušníkem smluvního státu. Takovéto gramofonové desky bude možno vysílat v Československé socialistické republice rozhlasem nebo televizí, jakož i jinak předvádět na veřejnosti volně (bez jakékoli povinnosti vůči výkonnému umělci i výrobci desky). Druhá výhrada umožňuje přiznávat nárok na odměnu za rozhlasové a televizní vysílání a jiné veřejné užívání gramofonové desky vyrobené v jiném smluvním státě jen v takovém rozsahu, v jakém bude přiznáván obdobný nárok československých umělců a Státního hudebního vydavatelství za stejné používání československých gramofonových desek v příslušném smluvním státě. Tato zásada vzájemnosti se vztahuje zejména též na délku ochranné doby.
Uvedené výhrady jsou kdykoli odvolatelné; mimoto může Československá socialistická republika všechny dovolené výhrady, které neuplatní při přístupu, učinit kdykoli později.
Vycházeje ze shora uvedených důvodů vláda předkládá Úmluvu ve smyslu článku 42 Ústavy Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu s výhradami podle článku 16, odst. 1 písm. a) bod iii) a podle článku 16, odst. 1 písm. a) bod iv).
V Praze dne 5. února 1964.
Předseda vlády:
Lenárt v. r.
Ministr zahraničních věcí:
David v. r.
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA
o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací.
Smluvní státy, vedeny přáním chránit práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, dohodly se na tomto:
Článek 1
Ochrana přiznaná podle této Úmluvy ponechává nedotčenu a žádným způsobem neovlivní ochranu autorského práva k literárním a uměleckým dílům. Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí proto být vykládáno na újmu této ochrany.
Článek 2
1. Pro účely této Úmluvy se národním režimem rozumějí práva přiznaná vnitřním zákonodárstvím smluvního státu, kde se žádá o ochranu,
a) výkonným umělcům, kteří jsou jeho občany, k uměleckým výkonům uskutečněným, vysílaným nebo poprvé zaznamenaným na jeho území;
b) výrobcům zvukových záznamů, kteří jsou jeho občany, ke zvukovým záznamům poprvé trvale zachyceným nebo poprvé vydaným na jeho území;
c) rozhlasovým a televizním organizacím, které znají své sídlo na jeho území, k rozhlasovým nebo televizním pořadům vysílaným vysílacími stanicemi umístěnými na jeho území.
2. Národní režim se poskytne s přihlédnutím k ochraně zvlášť zajištěné a k omezením výslovně stanoveným v této Úmluvě.
Článek 3
Pro účely této Úmluvy se rozumějí
a) "výkonnými umělci" herci, zpěváci, hudebníci, tanečníci a jiné osoby, které hrají, zpívají, předvádějí, přednášejí, provádějí nebo jiným způsobem uvádějí literární nebo umělecká díla;
b) "zvukovým záznamem" každý výlučně sluchem vnímatelný snímek zvuků uměleckého výkonu nebo jiných zvuků;
c) "výrobcem zvukových záznamů" osoba fyzická nebo právnická, která poprvé trvale zachytí zvuky uměleckého výkonu nebo jiné zvuky;
d) "vydáním" uvedení rozmnoženin zvukového záznamu na veřejnost v přiměřeném množství;
e) "rozmnožováním" zhotovení jedné nebo více rozmnoženin snímků;
f) "vysíláním" bezdrátové šíření zvuků nebo obrazů a zvuků pro účely příjmu veřejnosti;
g) "přenosem" současné vysílání jednou rozhlasovou nebo televizní organizací pořadu vystlaného jinou rozhlasovou nebo televizní organizací.
Článek 4
Každý smluvní stát přizná práva podle národního režimu výkonným umělcům, je-li splněna některá z těchto podmínek:
a) umělecký výkon se uskuteční v některém jiném smluvním státě;
b) umělecký výkon je součástí zvukového záznamu, který je chráněn podle článku 5 této Úmluvy;
c) umělecký výkon, který není zaznamenám na zvukový záznam, je složkou vysílaného rozhlasového nebo televizního pořadu, který je chráněn podle článku 6 této Úmluvy.
Článek 5
1. Každý smluvní stát přizná práva podle národního režimu výrobcům zvukových záznamů, je-li splněna některá z těchto podmínek:
a) výrobce zvukového záznamu je občanem jiného smluvního státu (hledisko státní příslušnosti);
b) první trvalé zachycení zvuku bylo uskutečněno v jiném smluvním státě (hledisko záznamu);
c) zvukový záznam byl poprvé vydán v jiném smluvním státě (hledisko vydání).
2. Byl-li zvukový záznam poprvé vydán v nesmluvním státě, avšak do třiceti dnů od prvého vydání také ve smluvním státě (současné vydání), považuje se za poprvé vydaný ve smluvním státě.
3. Nótou uloženou u generálního tajemníka Spojených národů může každý smluvní stát prohlásit, že nebude uplatňovat buď hlediska vydání, nebo hledisko záznamu. Taková nóta může být uložena v době ratifikace, přijetí nebo přístupu, anebo kdykoli později; v tomto případě pak nabude účinnosti šest měsíců po jejím uložení.
Článek 6
1. Každý smluvní stát přizná práva podle národního režimu rozhlasovým a televizním organizacím, je-li splněna některá z těchto podmínek:
a) sídlo rozhlasové nebo televizní organizace je umístěno v jiném smluvním státě;
b) rozhlasový nebo televizní pořad byl šířen vysílací stanicí umístěnou v jiném smluvním státě.
2. Nótou uloženou u generálního tajemníka Spojených národů může každý smluvní stát prohlásit, že bude chránit rozhlasové nebo televizní pořady jen tehdy, je-li sídlo rozhlasové nebo televizní organizace umístěno v jiném smluvním státě a pořad byl šířen vysílací stanicí umístěnou v témže smluvním státě. Taková nóta může být uložena v době ratifikace, přijetí nebo přístupu, anebo kdykoli později; v tomto případě pak nabude účinnosti šest měsíci po jejím uložení.
Článek 7
1. Ochrana výkonných umělců podle této Úmluvy zahrnuje možnost zabránit:
a) rozhlasovému nebo televiznímu vysílání a veřejnému přednesu jejich uměleckého výkonu bez jejich souhlasu, s výjimkou případů, kdy výkon užitý při vysílání nebo při veřejném přednesu je sám o sobě výkonem vysílaným, nebo kdy vysílání je uskutečněno ze snímku;
b) pořízení snímku jejich nezaznamenaného uměleckého výkonu bez jejich souhlasu;
c) rozmnožování snímku jejich uměleckého výkonu bez jejich souhlasu:
i) jestliže původní snímek sám byl pořízen bez jejich souhlasu;
ii) je-li rozmnožován pro jiné účely, než k jakým výkonní umělci udělili souhlas;
iii) byl-li původní snímek pořízen v souladu s ustanoveními článku 15 a rozmnožování se děje pro jiné účely, než které jsou uvedeny v těchto ustanoveních.
2. 1) Udělili-li výkonní umělci svolení k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání, ponechává se vnitřnímu zákonodárství smluvního státu, kde se žádá o ochranu, aby upravilo ochranu proti přenosu, proti pořízení snímku pro účely vysílání a proti rozmnožování takového snímku pro účely vysílání.
2) Podmínky užití snímků zhotovených pro účely vysílání rozhlasovými nebo televizními organizacemi budou upraveny vnitřním zákonodárstvím smluvního státu, kde se žádá o ochranu.
3) Vnitřní zákonodárství nesmí však v případech uvedených v pododstavcích 1 a 2 tohoto odstavce zbavit výkonné umělce možnosti, aby své vztahy k rozhlasovým a televizním organizacím smluvně upravovali.
Článek 8
Každý smluvní stát může svým vnitřním zákonodárstvím určit jakým způsobem budou výkonní umělci zastoupeni při výkonu svých práv, účastní-li se jich několik na témž uměleckém výkonu.
Článek 9
Každý smluvní stát může svým vnitřním zákonodárstvím rozšířit ochranu podle této Úmluvy na artisty, kteří neuvádějí literární nebo umělecká díla.
Článek 10
Výrobci zvukových záznamů mají právo povolit nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnožování svých zvukových záznamů.
Článek 11
Vyžaduje-li smluvní stát podle svého vnitřního zákonodárství jako podmínku ochrany práv výrobců zvukových záznamů nebo výkonných umělců, anebo obou k zvukovým záznamům splnění formalit, budou se tyto podmínky pokládat za splněné, jestliže všechny rozmnoženiny vydaného zvukového záznamu uvedené do prodeje nebo jejich obaly ponesou poznámku skládající se ze znaku (p) s připojením roku prvního vydání, umístěnou takovým způsobem, aby bylo dostatečně dáno najevo, že se činí nárok na ochranu; a neuvádějí-li rozmnoženiny nebo jejich obaly přesně výrobce nebo majitele výrobní licence (připojením jeho jména, obchodní známky nebo jiného příslušného označení), musí poznámka obsahovat také jméno vlastníka práv výrobce. Konečně neuvádějí-li rozmnoženiny nebo jejich obaly přesně hlavní výkonné umělce, musí poznámka obsahovat také jméno osoby, která vlastní práva takových výkonných umělců ve státě, kde se trvalé zachycení uskutečnilo.
Článek 12
Jestliže je zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového zvukového záznamu použito přímo k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání, nebo k veřejnému přednesu, zaplatí uživatel jednu přiměřenou odměnu výkonným umělcům nebo výrobcům zvukových záznamů, anebo oběma. Není-li dohody mezi těmito stranami, mohou být určeny podmínky rozdělení této odměny vnitřním zákonodárstvím.
Článek 13
Rozhlasové a televizní organizace mají právo povolit nebo zakázat
a) přenos svých rozhlasových nebo televizních pořadů;
b) trvalé zachycení svých rozhlasových nebo televizních pořadů;
c) rozmnožování:
i) snímků svých rozhlasových nebo televizních pořadů pořízených bez jejich souhlasu;
ii) snímků svých rozhlasových nebo televizních pořadů pořízených v souladu s ustanoveními článku 15, jsou-li rozmnožovány pro jiné účely, než které jsou uvedeny v těchto ustanoveních;
d) veřejný přednes svých televizních pořadů, děje-li se takový přednes na místech přístupným veřejnosti za vstupné; ponechává se vnitřnímu zákonodárství státu, kde se žádá o ochranu tohoto práva, aby určilo podmínky jeho výkonu.
Článek 14
Ochrana přiznávaná podle této Úmluvy trvá nejméně po dobu, dokud neuplyne období dvaceti let od konce roku, v němž byl
a) pořízen snímek - u zvukových záznamů a u uměleckých výkonů na nich zaznamenaných,
b) uskutečněn umělecký výkon - u uměleckých výkonů nezaznamenaných na zvukový záznam,
c) vysílán rozhlasový nebo televizní pořad - u rozhlasových nebo televizních pořadů.
Článek 15
1. Každý smluvní stát může svým vnitřním zákonodárstvím stanovit výjimky z ochrany zajištěné touto Úmluvou, a to pro
a) soukromé užívání;
b) užití krátkých výňatků při zpravodajství o aktuálních událostech;
c) krátkodobý snímek pořízený rozhlasovou nebo televizní organizací jejími vlastními prostředky a pro jejich vlastní vysílání;
d) užití výlučně pro účely vyučování nebo vědeckého bádání.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku může každý smluvní stát svým vnitřním zákonodárstvím stanovit tytéž druhy omezení ochrany práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, jaké stanovil vnitřním zákonodárstvím v souvislosti s ochranou autorského práva k literárním a uměleckým dílům. Zákonné licence mohou však být stanoveny jen v takovém rozsahu, v jakém to je slučitelné s touto Úmluvou.
Článek 16
1. Každý stát jakmile se Stane smluvní stranou této Úmluvy, bude vázán všemi povinnostmi a bude požívat všech výhod z ní vyplývajících. Kterýkoli stát však může nótou uloženou u generálního tajemníka Spojených národů kdykoli prohlásit, že
a) pokud jde o článek 12:
i) nebude uplatňovat ustanovení tohoto článku;
ii) nebude uplatňovat ustanovení tohoto článku pokud jde o určité druhy užití;
iii) nebude tento článek uplatňovat u zvukových záznamů, jejichž výrobce není občanem jiného smluvního státu;
iv) omezí ochranu stanovenou tímto článkem u zvukových záznamů, jejichž výrobce je občanem jiného smluvního státu, na takový rozsah a dobu, na jaké tento stát poskytuje ochranu zvukovým záznamům poprvé a trvale zachyceným občanem státu, který prohlášení činí; skutečnost, že smluvní stát, jehož výrobce je občanem, nepřiznává ochranu témuž oprávněnému nebo oprávněným jako stát; který činí prohlášení, nepovažuje se však za rozdíl v rozsahu ochrany;
b) pokud jde o článek 13, nebude uznávat ustanovení pod písmenem d); učiní-li smluvní stát takové prohlášení, nebudou ostatní smluvní státy povinny přiznávat právo podle článku 13 písmeno d) rozhlasovým a televizním organizacím, jejichž sídlo je v takovém státě.
2. Je-li notifikace podle odstavce 1 tohoto článku učiněna až po uložení dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu, nabude toto prohlášení účinnosti šest měsíců po jeho uložení.
Článek 17
Každý stát, který dne 26. října 1961 přiznává ochranu výrobcům zvukových záznamů pouze na základě hlediska záznamu, může nótou uloženou u generálního tajemníka Spojených národů při ratifikaci, přijetí nebo přístupu prohlásit, že uznává v článku 5 jedině hledisko záznamu a v článku 16 odst. 1 písm. a) bod (iii) a (iv) hledisko záznamu místo hlediska státní příslušnosti.
Článek 18
Každý stát, který uložil nótu podle článku 5 odst. 3, článku 6, odst. 2, článku 16 odst. 1 nebo článku 17, může další nótou uloženou u generálního tajemníka Spojených národů omezit její obsah nebo ji odvolat.
Článek 19
Jakmile jednou výkonný umělec svolil k tomu aby jeho umělecký výkon se stal součástí obrazového nebo audiovizuálního snímku; článek 7 se od této doby na něj nevztahuje, a to bez ohledu na všechna ostatní ustanovení této Úmluvy.
Článek 20
1. Tato Úmluva se nedotýká práv získaných v kterémkoli smluvním státě před nabytím účinnosti této Úmluvy pro takový stát.
2. Žádný smluvní stát není povinen uplatňovat ustanovení této Úmluvy na výkony nebo vysílání, která se uskutečnila, nebo na zvukové záznamy, které byly trvale zachyceny, před nabytím účinnosti této Úmluvy pro takový stát.
Článek 21
Ochrana podle této Úmluvy se nedotýká žádné ochrany zajištěné pro výkonné umělce, výrobce zvukových záznamů a rozhlasové a televizní organizace jiným způsobem.
Článek 22
Smluvní státy si vyhrazují právo sjednat mezi sebou zvláštní dohody, pokud tyto dohody přiznají výkonným umělcům, výrobcům zvukových záznamů anebo rozhlasovým nebo televizním organizacím širší práva, než jaká přiznává tato Úmluva; nebo pokud budou obsahovat jiná ustanovení neodporující této Úmluvě.
Článek 23
Tato Úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených národů. Bude otevřena do 30. června 1962 k podpisu všem státům pozvaným na diplomatickou konferenci o mezinárodní ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, které jsou účastníky Všeobecné úmluvy o autorském právu, nebo členy Mezinárodní unie na ochranu literárních a uměleckých děl.
Článek 24
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci nebo přijetí signatářskými státy.
2. Tato Úmluva bude otevřena k přístupu každému státu pozvanému na konferenci uvedenou v článku 23 a každému členskému státu Spojených národů s podmínkou, že v obou případech je takový stát smluvní stranou Všeobecné úmluvy o autorském právu nebo členem Mezinárodní unie na ochranu literárních a uměleckých děl.
3. Ratifikaci, přijetí nebo přístup se provádí uložením příslušného dokumentu u generálního tajemníka Spojených národů.
Článek 25
1. Tato Úmluva nabude platnosti tři měsíce po uložení šestého dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
2. Pro každý stát nabude pak tato Úmluva platnosti tři měsíce po uložení jeho dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu.
Článek 26
1. Každý smluvní stát se zavazuje přijmout v souladu se svou ústavou nezbytná opatření, aby se zajistilo provádění této Úmluvy.
2. V době uložení svého dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu musí být každý stát schopen na podkladě svého vnitrostátního zákonodárství uskutečňovat ustanovení této Úmluvy.
Článek 27
1. Každý stát může při ratifikaci, přijetí nebo přístupu, anebo kdykoli potom, prohlásit nótou adresovanou generálnímu tajemníkovi Spojených národů, že tuto Úmluvu rozšiřuje na všechna nebo na některá z území, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá, s podmínkou, že se na příslušné území vztahuje Všeobecná úmluva o autorském právu nebo Mezinárodní úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl.
2. Notifikace podle článku 5 odst. 3, článku 6, odst. 2, článku 16, odst. 2 a článku 18 a 17 mohou být rozšířeny na všechna nebo na kterákoli z území uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Článek 28
1. Každý smluvní stát může tuto Úmluvu vypovědět svým vlastním jménem nebo jménem všech nebo kterýchkoli z území uvedených v článku 27.
2. Výpověď se uskuteční nótou adresovanou generálnímu tajemníkovi Spojených národů a nabude účinnosti dvanáct měsíců po přijetí notifikace.
3. Práva výpovědi podle tohoto článku nemůže použít smluvní stát před uplynutím pětiletého období ode dne, kdy Úmluva nabyla pro takový stát platnosti.
4. Smluvní stát přestane být smluvní stranou této Úmluvy od doby, kdy nebude ani smluvní stranou Všeobecné úmluvy o autorském právu, ani členem Mezinárodní unie na ochranu literárních a uměleckých děl.
5. Tato Úmluva se přestane vztahovat na kterékoli území uvedené v článku 27 od té doby, jakmile se na ně nebude vztahovat ani Všeobecná úmluva o autorském právu, ani Mezinárodní úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl.
Článek 29
1. Až bude tato Úmluva v platnosti pět let, může každý smluvní stát nótou adresovanou generálnímu tajemníkovi Spojených národů požádat, aby byla svolána konference za účelem revize této Úmluvy. Generální tajemník sdělí tuto žádost všem smluvním státům. Sdělí-li během šesti měsíců následujících po nótě generálního tajemníka Spojených národů alespoň polovina smluvních států, že se k žádosti připojuje, oznámí to generální tajemník generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a řediteli úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl, kteří svolají ve spolupráci s Mezivládním výborem zřízeným podle článku 32 revizní konferenci.
2. Přijetí každé revize této Úmluvy vyžaduje souhlas dvou třetin států přítomných na revizní konferenci, s podmínkou, že v této většině budou dvě třetiny států, které v době konaní revizní konference budou smluvními stranami Úmluvy.
3. V případě přijetí úmluvy revidují tuto Úmluvu zcela nebo zčásti, pokud nestanoví revidovaná Úmluva něco jiného:
a) přestane být tato Úmluva otevřenou k ratifikaci, přijetí nebo přístupu od nabytí platnosti revidované úmluvy;
b) zůstane tato Úmluva v platnosti pro vztah mezi smluvními státy, které se nestanou smluvními stranami revidované úmluvy.
Článek 30
Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění této Úmluvy, který nebude odstraněn jednáním, bude vznesen na žádost kterékoli strany ve sporu, nedohodnou-li se na jiném způsobu řešení, Mezinárodnímu soudnímu dvoru k rozhodnutí.
Článek 31
Bez újmy ustanovení článku 5 odst. 3, článku 6 odst. 2, článku 16 odst. 1 a článku 17 nemohou být učiněny k této Úmluvě žádné výhrady.
Článek 32
1. Zřizuje se Mezivládní výbor s těmito úkoly:
a) zkoumat otázky souvisící s prováděním a působením této Úmluvy, a
b) shromažďovat návrhy a připravovat dokumentaci k možné revizi této Úmluvy.
2. Výbor se bude skládat ze zástupců smluvních států, vybraných s náležitým zřetelem k rovnoměrnému zeměpisnému zastoupení. Členů bude šest, bude-li smluvních států dvanáct nebo méně, devět, bude-li smluvních států třináct až osmnáct, a dvanáct, bude-li smluvních států více než osmnáct.
3. Výbor bude zřízen dvanáct měsíců po nabytí účinnosti Úmluvy volbou mezi smluvními státy, z nichž bude mít každý jeden hlas, organizovanou generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce, generálním ředitelem Organizace spojených národů pro výchovu; vědu a osvětu a ředitelem úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl podle pravidel předem schválených většinou smluvních států.
4. Výbor si zvolí svého předsedu a funkcionáře. Vydá si vlastní jednací řád. Tento řád stanoví zejména další působnost výboru a způsob dalšího výběru svých členů tak, aby bylo zajištěno střídání různých smluvních států.
5. Sekretariát výboru budou tvořit pracovníci Mezinárodního úřadu práce, Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl; které určí příslušní generální ředitelé a ředitel těchto tří organizací.
6. Schůze výboru, který bude svolán kdykoli to bude považovat většina jeho členů za potřebné, se budou konat postupně v sídlech Mezinárodního úřadu práce, Organizace spojených národů pro výchovu; vědu a osvětu a úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl.
7. Výlohy členů výboru ponesou jejich příslušné vlády.
Článek 33
1. Tato Úmluva se vyhotovuje v angličtině, francouzštině a španělštině a všechny tři texty jsou stejně autentické.
2. Úřední znění této Úmluvy budou mimoto vyhotovena v němčině, italštině a portugalštině.
Článek 34
1. Generální tajemník Spojených národů oznámí státům pozvaným na konferenci uvedenou v článku 23 a každému členskému státu Spojených národů, jakož i generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, osvětu a vědu a řediteli úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl:
a) uložení každého dokumentu o ratifikaci, přijetí nebo přístupu;
b) datum nabytí platnosti Úmluvy;
c) všechny notifikace, prohlášení nebo sdělení podle této Úmluvy;
d) nastane-li některá z okolností uvedených v článku 28 odst. 4 a 5.
2. Generální tajemník Spojených národů oznámí generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a řediteli úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl také žádosti sdělené mu podle článku 29, jakož i každé sdělení přijaté od smluvních států, které se týká revize Úmluvy.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno v Římě dne 26. října 1961 v jednom vyhotovení v anglickém, francouzském a španělském jazyce. Náležitě ověřené kopie budou doručeny generálním tajemníkem Spojených národů všem státům pozvaným na konferenci, o níž pojednává článek 23, a všem členským státům Spojených národu, jakož i generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a řediteli úřadu Mezinárodní unie pro ochranu literárních a uměleckých děl.