ČÁST ČTVRTÁ
SLUŽBY
Hlava první
OBECNÁ USTANOVENÍ O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB
§ 222
(1) Službami poskytují socialistické organizace občanům věcná plnění, výkony, jakož i jiná plnění k uspokojování jejich hmotných a kulturních potřeb.
(2) Ustanovení tohoto zákona o službách platí i pro služby poskytované podle zvláštních předpisů, pokud to jimi není vyloučeno.
§ 223
Organizace poskytující služby jsou povinny vytvářet předpoklady pro jejich poskytování tak, aby společensky odůvodněné požadavky občanů byly řádně a plynule uspokojovány.
§ 224
(1) Služby se poskytují na základě smluv nebo na základě jiných skutečností právními předpisy stanovených.
(2) Organizace je povinna na žádost občana službu poskytnout, jestliže poskytnutí služby náleží k jejím úkolům a je v mezích jejích provozních možností.
(3) Ustanovení o službách poskytovaných na základě smlouvy se použijí přiměřeně i pro služby poskytované na základě jiných skutečností, není-li zvláštní úpravy.
§ 225
(1) Služby se poskytuji jako služby placené; nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní předpis, že poskytují bezplatně.
(2) jestliže občan zneužije služeb poskytnutých zcela nebo zčásti bezplatně; je povinen nahradit náklady, které tím organizaci vznikly, i když z toho neměl majetkový prospěch.
§ 226
Organizace je povinna poskytnout službu tak, aby potřeba občana mohla být řádně uspokojena; vyžaduje-li to povaha služby, je organizace povinna občana o ní též správně a úplně informovat.
§ 227
Občan je povinen poskytnout organizaci součinnost, které je k provedení služby třeba. Jestliže občan potřebnou součinnost včas neposkytne, má organizace právo na náhradu nutných nákladů, které jí tím vznikly. Neposkytne-li občan součinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě dané mu organizací, může organizace kromě toho odstoupit od smlouvy.
§ 228
Převede-li organizace na občana poskytnutou službou vlastnictví k věci, nemohou být proti němu uplatněna práva jiných osob týkající se této věci. Totéž platí, jestliže občan poskytnutou službou nabude práva věc užívat.
Cena
§ 229
Cena se určí při uzavření smlouvy podle cenových předpisů.
§ 230
Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu občana zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat jen tehdy, jestliže je občan písemně schválil nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.
§ 231
(1) Není-li možno cenu při uzavření smlouvy určit pevnou částkou, musí být určena alespoň odhadem. Zjistí-li organizace dodatečně, že bude nutno cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinna občana na to neprodleně písemně upozornit a sdělit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.
(2) Občan je oprávněn po sdělení nově určené ceny od smlouvy odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit organizaci částku připadající na vykonanou práci a vzniklé náklady podle původně určené ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo občana na náhradu škody.
(3) Neodstoupí-li občan od smlouvy bez zbytečného odkladu, je povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu.
§ 232
(1) Cena je splatná zpravidla v hotovosti po poskytnutí služby. Jestliže je to odůvodněno povahou služby nebo stanoveno zvláštním předpisem, může organizace požadovat zálohu nebo zaplacení ceny předem.
(2) Jestliže se cena za poskytnutou službu fakturuje, je občan povinen zaplatit cenu do sedmi dnů po doručení faktury, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. V pochybnostech se má za to, že faktura byla občanovi doručena třetího dne po odeslání. Na splatnost musí být občan ve faktuře upozorněn. Kdy je organizace povinna fakturovat, stanoví zvláštní předpisy.
(3) Nezaplatí-li občan fakturovanou cenu za službu, na kterou se vztahuje povinnost organizace k fakturování, je povinen platit poplatek z prodlení. Je-li faktura nesprávná, není občan povinen poplatek z prodlení platit; je oprávněn požadovat vydání nové faktury.
Odpovědnost za provedení služeb a za škodu
§ 233
(1) Za řádné a včasné poskytnutí služeb odpovídají organizace způsoby v tomto zákoně stanovenými nebo účastníky dohodnutými.
(2) Odpovědnosti podle odstavce 1 není dotčena odpovědnost organizace za škodu. Organizace odpovídá i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s poskytnutím služby zaviněním osob, které k poskytnutí služby použila.
(3) Odpovědnost stanovená zákonem nemůže být účastníky vyloučena ani omezena.
§ 234
(1) Občan má právo od smlouvy odstoupit, nebyla-li služba provedena ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou poskytl. Odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit organizaci částku připadající na vykonanou práci a na vzniklé náklady, jen pokud měl z částečného plnění služby majetkový prospěch.
(2) Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo na náhradu škody.
§ 235
(1) Byla-li služba poskytnuta vadně, má občan právo na bezplatné odstranění vady nebo na doplnění služby. Není-li to dobře možné, má právo na nové poskytnutí služby nebo na zrušení smlouvy; jestliže služba pro vadnost provedení nemůže řádně plnit svůj účel; v ostatních případech vadného provedení služby má občan právo na přiměřenou slevu.
(2) Právo na nové poskytnutí služby občanovi nepřísluší, jde-li o službu, která byla poskytnuta hromadně.
(3) Písemným prohlášením vydaným občanovi může organizace za poskytnutí služby převzít odpovědnost ve větším rozsahu, než je uvedeno v odstavci 1 a 2. V písemném prohlášení určí organizace podmínky a rozsah této odpovědnosti.
§ 236
(1) Práva z odpovědnosti za vady poskytnuté služby musí občan uplatnit u organizace bez zbytečného odkladu. Práva zaniknou, nebyla-li uplatněna do šesti měsíců od poskytnutí služby, pokud v tomto zákoně není pro jejich uplatněni stanovena lhůta jiná.
(2) Občan má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo musí být uplatněno u organizace nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, do které musí být uplatněno právo z odpovědnosti za vady; jinak právo zanikne.
§ 237
Organizace odpovídá za poškození, ztrátu nebo zničení věci, kterou k provedení služby od občana převzala, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
§ 238
Organizace odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí služby použito; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
Hlava druhá
PRODEJ V OBCHODĚ
§ 239
(1) Občan má právo, aby mu obchodní organizace prodala podle jeho výběru věci určené k prodeji.
(2) Z prodeje vzniká organizaci povinnost prodanou věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít a zaplatit organizaci její cenu.
§ 240
Věci, u nichž to vyžaduje jejich povaha, jakož i věci, k jejichž prodeji je organizace určena, ale které běžně nevede, se prodávají na objednávku. Objednanou věc je organizace povinna opatřit v dohodnuté lhůtě, a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě okolnostem přiměřené. Nestane-li se tak, je občan oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením kupujícího od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody.
§ 241
(1) Je-li organizace podle dohody s občanem nebo podle povahy věci povinna v dodat věc na místo občanem určené, je občan povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je občan povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s organizací jinak.
(2) Nepřevezme-li občan věc v době uvedené v odstavci 1, je organizace oprávněna požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví zvláštní předpis.
§ 242
Služby, které nejsou s prodejem věci obvykle poskytovány, musí být zvlášť dohodnuty.
Prodejní cena
§ 243
(1) Prodává se za hotové; jinak než za hotové se prodává jen v případech stanovených zvláštními předpisy.
(2) U věci vystavených k prodeji musí být jejich ceny vyznačeny.
Jakost a množství
§ 244
Prodávaná věc musí mít požadovanou jakost, množství, míru nebo váhu a musí být bez vad, zejména musí odpovídat technickým normám. Připouští-li to povaha věci, má občan právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena.
§ 245
Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání technickou normou, je organizace povinna občana s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li organizace tuto povinnost; je povinna nahradit občanovi škodu z toho vzniklou.
§ 246
Věci, které mají vady; jež nebrání, aby mohlo být věcí užíváno k určenému účelu, smějí být prodávány jen za nižší ceny; kupujícího je třeba upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje.
Odpovědnost za vady prodané věci
§ 247
(1) Organizace odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí. U věcí použitých neodpovídá za vady vzniklá jejich použitím nebo opotřebením. U věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá za vadu; pro kterou byla sleva poskytnuta.
(2) Nejde-li o věci; které se rychle kazí, nebo o věci použité, odpovídá organizace i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době (záruka).
§ 248
(1) Záruční doba je šest měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta, do které musí být věc použita, neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty.
(2) U prodeje věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců. Záruční doba přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky věci. Organizace je povinna vydat kupujícímu při prodeji záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohlášením v záručním listě vydaném občanovi může organizace poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí organizace podmínky a rozsah této záruky.
§ 249
Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím.
§ 250
Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má občan právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna. Organizace je povinna odstranit vadu nejdéle ve lhůtě, která byla pro služby téhož druhu krajským národním výborem stanovena. Nebyla-li věc ještě použita, může občan namísto odstranění vady požadovat výměnu věci nebo, týká-li se vada jen součástky věci, výměnu součástky. Organizace může vždy namísto odstranění vady vyměnit vadnou věc za bezvadnou.
§ 251
(1) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci, anebo má právo smlouvu zrušit. Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
(2) Jde-li o jiné vady neodstranitelné, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci.
§ 252
Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou organizace odpovídá (§ 247), má občan místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.
§ 253
Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u obchodní organizace, kde věc byla koupena. Je-li však v záručním listě uvedena organizace určená k opravě, která je v místě obchodní organizace nebo v místě pro občana bližším, uplatní občan právo na opravu u organizace určené k opravě; tím uplatní právo ze záruky. Organizace k opravě určená je povinna opravu provést ve lhůtě, která pro služby téhož druhu byla stanovena krajským národním výborem.
§ 254
(1) Práva z odpovědnosti za vady věcí, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být uplatněna nejdéle v den následující po koupi věci a u věcí použitých nejdéle do šesti měsíců po jejich koupi; jinak práva zaniknou.
§ 255
(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy občan po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá. Organizace je povinna vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2) Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci. Totéž platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka:
Prodej jinými než obchodními organisacemi
§ 256
Ustanovení § 239 odst. 2 a § 240 až 255 platí též, prodávají-li věci občanům jiné organizace než obchodní.
Hlava třetí
PŮJČOVÁNÍ VĚCÍ
§ 257
Smlouvou o půjčení věci vznikne občanovi právo věc po dohodnutou dobu užívat a povinnost zaplatit organizaci půjčovné.
§ 258
(1) Organizace je povinna předat občanovi věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Ustanovení § 245 platí i, pro užívání půjčené věci.
(2) Má-li půjčená věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo která takové užívání ztěžuje; má občan právo, aby mu byla půjčena jiná věc, sloužící témuž účelu. Nejde-li o půjčení bezplatné; má kromě toho právo a prominuti nebo slevu půjčovného za dobu, kdy věc nemohl pro její vadu řádně užívat buď vůbec, nebo jen za ztížených podmínek.
(3) Právo na prominutí nebo slevu půjčovného musí být uplatněno u organizace nejpozději do vrácení věci; jinak právo zanikne.
§ 259
(1) Občan je oprávněn užívat půjčenou věc řádně a v souladu s účelem, jemuž slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením.
(2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí občan přenechat věc k užívání jinému.
§ 260
(1) Za opotřebení věci způsobené řádným užíváním občan neodpovídá.
(2) Dojde-li k poškození, ztrátě nebo zničení půjčené věci, je občan povinen ohlásit to organizaci bez zbytečného odkladu. Povinnost občana nahradit škodu se řídí ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za škodu; občan však neodpovídá za škodu, která vznikla tím, že organizace nesplnila povinnost uloženou ustanovením § 258 odst. 1 věty druhé.
§ 261
(1) Vrátí-li občan věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen platit půjčovné až do vrácení věci. Bylo-li to dohodnuto, je při opožděném vrácení povinen zaplatit též poplatek z prodlení:
(2) Jestliže se půjčená věc ztratila nebo byla zničena, je občan povinen platit půjčovné a poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení dohodnuto, dokud ztrátu nebo zničení organizaci neohlásí nebo dokud se organizace o tom jinak nedozví.
(3) Občan má právo na slevu půjčovného a poplatku z prodlení, jestliže opožděným vrácením nebo ohlášením vzrostly půjčovné a poplatek z prodlení tak, že by jejich placení nebylo úměrné ceně věci. Jestliže na opožděném vrácení nebo ohlášení nenese vinu, není povinen půjčovné za dobu po uplynutí dohodnuté doby půjčení a poplatek z prodlení platit.
§ 262
(1) Věc půjčenou bezplatně je občan povinen vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do kance určené doby půjčení.
(2) Organizace může požadovat vrácení věci půjčené bezplatně i před skončením určené doby půjčení, jestliže občan věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.
(3) V půjčovních řádech může být stanoveno, že občan, který nevrátí věc půjčenou bezplatně včas, je povinen platit poplatek za opožděné vrácení; výši poplatku a způsob jeho placení určí půjčovní řád.
Hlava čtvrtá
ZHOTOVENÍ VĚCI NA ZAKÁZKU
§ 263
Smlouvou o zhotovení věci na zakázku vznikne občanovi právo, aby mu organizace podle jeho objednávky věc zhotovila, a povinnost zaplatit organizaci cenu služby.
§ 264
Není-li služba poskytnuta na počkání, je organizace povinna vydat občanovi o přijetí objednávky písemné potvrzení. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu, rozsahu a jakosti služby, jakož i cenu a dobu provedení služby.
§ 265
Až do zhotovení věci může občan od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit organizaci částku, která připadá na práce již provedené, pokud organizace nemůže jejich výsledku jinak použít, a nahradit jí účelně vynaložené náklady. Tím nejsou dotčena ustanovení § 234 až 236.
§ 266
Poskytne-li občan řádně a včas potřebnou součinnost; avšak organizace v určený čas k provedení služby nepřistoupí, přísluší mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u organizace nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci, odstoupí-li však z tohoto důvodu od smlouvy (§ 234), musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.
§ 267
(1) Má-li občanem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému zhotovení věci na zakázku, je organizace povinna občana na to bez zbytečného odkladu upozornit. Tutéž povinnost má organizace i tehdy, žádá-li občan, aby služba byla provedena podle pokynů, které jsou nevhodné.
(2) Trvá-li občan přes upozornění organizace na objednávce, může organizace od smlouvy odstoupit.
Provedení služby
§ 268
(1) Organizace je povinna zhotovit věc podle smlouvy; řádně a v dohodnuté době, která nesmí přesahovat lhůtu stanovenou pro služby téhož druhu krajským národním výborem. Jestliže je pro provedení stanovena technická norma, musí provedení odpovídat této normě.
(2) Ustanovení § 245 platí i pro užívání věci zhotovené na zakázku.
§ 289
Trvá-li občan na provedení služby, která nebyla poskytnuta včas, má právo na slevu z ceny; podmínky a rozsah slev stanoví prováděcí předpis.
Odpovědnost za vady
§ 270
(1) Organizace odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí občanem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti občanem při zakázce vymíněné.
(2) Organizace odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného občanem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže občana na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornila.
§ 271
(1) Záruční doba je šest měsíců, u zhotovení stavby osmnáct měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců; záruční doba přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky. Organizace je povinna vydat občanovi záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohlášením v záručním listě vydaném občanovi může organizace poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovená v tomto zákoně. V záručním listě určí organizace podmínky a rozsah této záruky.
§ 272
Záruční doba začíná běžet od převzetí věci. Převzal-li občan věc až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již ode dne, kdy měl tuto povinnost.
§ 273
(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je občan oprávněn požadovat bezplatné odstranění vady. Organizace je povinna odstranit vadu nejdéle ve lhůtě, která byla pro služby téhož druhu krajským národním výborem stanovena.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má občan právo na zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad odstranitelných, jestliže pro opětné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle objednávky, má občan práva na přiměřenou slevu.
§ 274
Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u organizace v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Organizace je povinna vydat občanovi potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání.
Převzetí věci
§ 275
(1) Občan je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy služba měla být provedena, a byla-li služba skončena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím skončení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
(2) O věci, kterou občan nepřevzal ve lhůtě uvedené v odstavci 1, platí ustanovení § 282 odst. 2 a 3 o nevyzvednutých věcech.
Hlava pátá
OPRAVA A ÚPRAVA VĚCI
§ 276
Smlouvou o opravě nebo úpravě věci vznikne občanovi právo, aby mu organizace podle jeho objednávky provedla opravu nebo úpravu věci; organizaci vznikne právo, aby jí občan zaplatil cenu služby.
Provedení služby
§ 277
Organizace je povinna provést opravu nebo úpravu věci podle smlouvy řádně a v dohodnuté době, která nesmí přesahovat lhůtu stanovenou pro služby téhož druhu krajským národním výborem. Jestliže je pro provedení stanovena technická norma, musí provedení odpovídat této normě.
§ 278
(1) Organizace má právo zadržet si věc, která byla předmětem služby, dokud občan cenu služby nezaplatí. Toto právo organizaci nepřísluší, je-li cena organizací požadovaná sporná a občan ji zajistí složením do notářské úschovy.
(2) Zadrženou věc je organizace povinna řádně opatrovat; má právo na náhradu nutných nákladů, které jí opatrováním vznikly.
Odpovědnost za vady
§ 279
(1) Organizace odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci občanem po provedené službě, jakož i za vady, které se vyskytnout po převzetí věci v záruční době.
(2) Organizace odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů občana, jestliže ho na vadnost věci či na nevhodnost pokynů neupozornila.
§ 280
(1) Záruční doba je tři měsíce, není-li zvláštními předpisy stanoveno jinak; u stavebních prací je záruční doba osmnáct měsíců.
(2) Jestliže účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále po delší dobu užívána, stanoví zvláštní předpisy pro opravu nebo úpravu věci záruční dobu delší než tři měsíce; záruční doba přesahující tři měsíce se může týkat i jen některé součástky. Organizace je povinna vydat občanovi záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohlášením v záručním listě vydaném občanovi může organizace poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí organizace podmínky a rozsah této záruky.
§ 281
(1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má občan právo na bezplatné odstranění vady. Organizace je povinna vadu odstranit nejdéle ve lhůtě, která byla pro služby téhož druhu krajským národním výborem stanovena. Nelze-li vadu odstranit, nebo neodstraní-li ji organizace v určené lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má občan právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny služby.
(2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u organizace v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva až do provedení opravy nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Organizace je povinna vydat občanovi potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy nebo úpravy a o době jejího trvání.
Nevyzvednuté věci
§ 282
(1) Občan je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy služba měla být provedena, a byla-li služba skončena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím skončení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
(2) Nevyzvedne-li si občan věc ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy byl povinen ji vyzvednout, má organizace právo věc prodat. Je-li organizaci známa adresa občana a jde-li o věc větší hodnoty, je organizace povinna o zamýšleném prodeji občana předem písemně vyrozumět a poskytnout mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci.
(3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí organizace občanovi výtěžek prodeje po odečtení ceny služby, poplatku za uskladnění a nákladů prodeje. Právo na výtěžek prodeje musí občan uplatnit u organizace clo jednoho roku od prodeje věci; jinak právo zanikne.
§ 283
Ustanovení § 264 až 267, 269 a 272 platí i pro opravy a opravy věci.