Dráhy v Československé socialistické republice jsou důležitou tepnou hospodářského života; spojují navzájem jednotlivé části státu, kraje, města, průmyslové a zemědělské oblasti. Pravidelný provoz drah, bezpečná, rychlá a kulturní přeprava cestujících, včasná a spolehlivá přeprava výrobků jsou jedním z předpokladů dalšího rozvoje průmyslové a zemědělské výroby, obchodu, cestovního ruchu a tím i celkového vzestupu životní úrovně.

Dráhy se podílejí podstatně na vývozu a dovozu zboží v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství a s prohlubováním spolupráce Československé socialistické republiky se socialistickými státy i s neustálým vzestupem zahraničního obchodu s ostatními zeměmi světa, Význam a poslání drah v našem státě jsou zvýšeny tím, že Československá socialistické republika svou zeměpisnou polohou má důležité tranzitní postavení. Dráhy mají také značný význam pro obranu státu.

Význam drah vyžaduje, aby věci železniční dopravy byly upraveny v plném souladu se současnými potřebami a aby tak byly i po právní stránce vytvořeny předpoklady k odstranění zaostávající železniční dopravy za potřebami národního hospodářství.

Důvodem zařazení zákona o dráhách do plánu komplexních úprav právních předpisů byla skutečnost, že čtrnáctileté období vývoje, které uplynulo od vydání dosavadního zákona o dráhách, přineslo pronikavé změny v naší ekonomice i ve společnosti vůbec.

Tato skutečnost a z ní plynoucí organizace našeho hospodářství samy dnes vylučují řadu možností nepříznivých vlivů, vůči nimž bylo třeba dráhy chránit. Tomu je dán výraz v novém zákoně. Upouští se od úpravy právních otázek vývojem naší společnosti již překonaných i od ustanovení; jejich porušování není třeba se v socialistické společnosti obávat. Dále se zjednodušuje v souvislosti s tím členění drah a upouští se od zvláštních ustanovení o oprávnění k vybudování a provozování dráhy, od vydávání zvláštního povolení k přípravným pracím na vybudování dráhy, od zvláštní úpravy vyvlastnění pro účely drah, vypracování, projednávání a schvalování přípravné a projektové dokumentace.

Na rozdíl od dosavadní úpravy nebude se v novém zákoně řešit ani otázka sjednávání a vyhlašování mezinárodních smluv ve věcech drah. Sjednávání mezinárodních smluv a dohod řeší rozhodnutí presidenta republiky k čl. 62 odst. 1 č. 1 ústavy a příslušná vládní usnesení. Vyhlašování mezistátních smluv upravujících mezinárodní styk drah i jejich změn bude se řídit ustanovením § 2 písm. c) zákonného opatření č. 4/1962 Sb.

Zákon o dráhách upravuje nové styk mezi vzájemně zaústěnými dráhami se zvláštním zřetelem na potřebu hospodářsky účelné opravy styku vleček s dráhami celostátními. V souvislosti s tím se nově upravují i vztahy mezi organizacemi provozujícími tyto dráhy.

Zákon upouští od stanovení základních přepravních podmínek vládou; základní zásady pro úpravu přepravy osob, zavazadel a zásilek obsahují nový hospodářský zákoník a občanský zákoník.

V souladu se zájmy společnosti na bezpečnosti a ochraně zdraví při práci i v souladu s rozvojem techniky používané na dráhách bude upraven nově státní dozor na dráhách. Úprava vychází z ustanovení návrhu zákoníka práce a zajišťuje kromě jiného dozor na technická zařízení všech druhů drah. Z toho důvodu zpřesňují se zásady pro výkon státního odborného dozoru na dráhách celostátních a nově upravují zásady pro výkon státního odborného technického dozoru zvláště na dráhách městských a dráhách lanových.

Jak ukázala dosavadní praxe, obecná úprava vývoje nových výrobků nevyhovuje potřebám vývoje nových typů drážních vozidel. V novém zákoně o dráhách upravuje se proto samostatně vývoj nových typů drážních vozidel, schvalování technických podmínek drážních vozidel, schvalování projektů a hromadné výroby nových typů drážních vozidel, přičemž se zajišťuje pro drážní vozidla určená pro provoz na celostátních dráhách a dráhách městských jednotné celostátní hledisko odpovídající plánovaným potřebám dopravy a dopravní politiky vůbec.

Provedení návrhu zákona si nevyžádá nových nároku na státní rozpočet. Rozšířená působnost státního dozoru je zajištěna v rámci nové organizace aparátu ministerstva dopravy provedené ke dni 1. května 1963.

(§ 1-3)

Nová úprava vychází z nedílnosti dopravního systému, jeho plánovité výstavby i plánovitého provozu, z výhod socialistické dopravy i z toho, že železniční doprava tvoří hlavní článek jednotného dopravního systému. Vpouští se od členění drah do tříd (dráhy pro přepravu veřejnou, dráhy pro přepravu neveřejnou) a skupin (tratě hlavní; tratě vedlejší), neboť v souladu se současnou společenskou strukturou plní všechny dráhy v podstatě tutéž ekonomickou funkci, totiž podle své povahy podílejí se na plnění státního plánu přepravy způsobem, který určuje potřeba národního hospodářství. Rozsah dopravy (pro vlastní potřebu, pro cizí potřebu, pro obecnou potřebu, přeprava osob) určuje plán rozvoje národního hospodářství, jehož úkolům musí odpovídat provozní a technické vybavení drah; to se určuje při stavebním řízení nebo při povolování provozu nebo jeho změny popř. při projednávání změny povahy dráhy.

Zákon vysvětluje obsah pojmu dráhy výčtem zařízení, která pod tento pojem řadí (železnice, tramvajové dráhy, trolejbusové dráhy a lanové dráhy). Železnice jsou celostátní dráhy, vlečky a některé dráhy zvláštního určení (dráhy důlní, lesní aj.). Za celostátní dráhy se považují železnice provozované Československými státními dráhami, i když souvislá železniční síť, kterou tyto dráhy tvoří, zahrnuje také některé dráhy převážně místního významu (též i úsek Lučenec-Malé Straciny propojený do souvislé železniční sítě přes trať MAV). Znakem celostátních drah je, že slouží veřejným přepravním potřebám uskutečňovaným po těchto dráhách v souvislé železniční síti po celé ploše státu bez ohledu na rozchod jednotlivých jejich železničních tratí.

Pro dráhy zaústěné do souvislé železniční sítě se zavádí označení vlečky, které již bylo použito ve vyhlášce č. 235/1959 Ú. l. a vyskytuje se v označení pomůcek pojednávajících o tomto druhu drah (Vlečkové podmínky, vlečkový přejezd, pravidla technického provozu vleček atd.). Označení v převážné většině vystihuje povahu tohoto druhu drah. Pouze v ojedinělých případech, a to u drah velkých závodů hutních nebo důlních, pojem vlečky není zcela výstižný.

U drah městských se přijímá pro označení kolejových drah vžitý pojem tramvajové dráhy a pro dráhy, jejichž provoz bude zcela oddělen od jiných provozů (pozemní dráha, nadzemní dráha, jednokolejová neklasická dráha), pojem městská rychlodráha.

Do skupiny drah zvláštního určení zahrnuje zákon všechny dráhy; které v našem státě doplňují systém drah a mají pouze místní význam; jsou to dráhy důlní, lesní, pionýrské, lanové - z těchto zvláště lanové dráhy osobní (sedačkové, kabinkové, kabinové).

Z působnosti zákona jsou vyňaty dráhy, jejichž dosah i technická jednoduchost nevyžaduje zvláštní úpravy pro jejich zřizování i provozování. Jsou to kupříkladu dráhy umístěné výlučně uvnitř závodu; dráhy přenosné, které lze přemísťovat jako dopravní jednotku, jako jsou koleje v uhelných povrchových dolech; nákladní lánové dráhy aj. U těchto drah bude podle předpisů o dráhách projednáván pouze střet těchto drah s obecnými zájmy; a to způsob označení křížení těchto drah s pozemními komunikacemi.

Povaha drážního provozu vyžaduje, aby za provoz dráhy byla odpovědna osoba odborně způsobilá; proto zákon určuje, že tam, kde je dráha provozována jako činnost vedlejší nebo pomocná a kde tudíž vedoucí organizace nemá odborný vztah ke dráze a jejímu provozu, musí být ustanovena osoba odpovědná za stavbu a provoz dráhy. Pro potřebu zákona se i taková organizace, eventuálně její organizační část, označuje jako drážní podnik.

(§ 4-11)

Nová úprava stanoví, že v železniční dopravě mají být uskutečňovány jen takové přepravy, které jsou pro plánovaný rozvoj našeho hospodářství nezbytná. Zákon vytyčuje zásadu nepřipustit nehospodárné a protisměrné přepravy, které národní hospodářství ochuzují, snižují přepravní kapacitu drah a navíc jsou prováděny na úkor nezbytných přepravních potřeb. Proto zákon ukládá drážním podnikům i přepravcům, aby zajišťovaly, že přepravy budou uskutečňovány nejúčelnějšími druhy dopravy a nejhospodárnějším využitím dopravních prostředků. Nová úprava stanoví také zásady pro účelné zabezpečení koordinace několika druhů dopravy.

Zákon přenáší vydávání pravidel technického provozu, přepravních řadů a tarifů na ministerstvo dopravy. Pravidla technického provozu a prováděcí předpisy k nim vydané podle dosavadních předpisů zůstávají v platnosti a budou se považovat za pravidla technického provozu podle tohoto zákona.

V novém zákoně se upouští od dosavadní úpravy styku mezi vzájemně zaústěnými dráhami opírající se dosud, např. při styku vleček s dráhami celostátními o přístup jednotlivých organizací na podnikové vlečkové podmínky ČSD. Nová úprava bude vycházet z obecně závazné normy, vyhlášené ministerstvem dopravy. Pravidla pro styk vzájemně zaústěných drah a pro úpravu vztahů mezi zaústěnými organizacemi budou stanovena stejně jako pravidla technického provozu pro jednotlivé druhy drah.

Konkrétní úprava styku vzájemně zaústěných drah bude řešena vlečkovou smlouvou. Vlečková smlouva, i když lze ji subsumovat pod smlouvy; na něž se vztahují ustanovení návrhu hospodářského zákoníka, ve své podstatě upravuje otázku technologie provozu obou zaústěných drah i způsob dopravy po nich. Proto bude rozhodovat o rozporech v podmínkách smlouvy po projednání s příslušným ústředním orgánem nadřízeným vlečkaři ministerstvo dopravy. Ve sporech vyplývajících a neplnění vlečkové smlouvy bude rozhodovat hospodářská arbitráž.

Základní přepravní podmínky stanoví přepravní řády; při přepravě jdoucí z celostátní dráhy na vlečku nebo naopak, při přepravě mezi vlečkou a tarifní stanicí ČSD, při přepravě prováděné vlečkařem v obvodu vlečky nebo v obvodu několika vleček vzájemně přímo zaústěných a při přepravě mezi celostátní dráhou a městskou dráhou jsou obsaženy základní přepravní podmínky v pravidlech pro styk drah.

Podrobnější přepravní podmínky obsahují tarify. Za tarif nová úprava považuje ustanovení, které bude vydáno podle zmocnění přepravních řádů, doplňuje a rozvádí ustanovení přepravních řádů i podmínek pro styk drah, dále pravidla pro výpočet jízdného a přepravného a náhrady za vedlejší výdaje. Přepravní řády a pravidla pro styk drah budou vydány formou vyhlášek a publikovány ve Sbírce zákonů. Pokud jde o tarify (jejich změny, doplňky), budou publikovány nebo registrovány v přepravním a tarifním věstníku vydávaném ministerstvem dopravy. Návrhy nových tarifů budou vždy projednávány se zúčastněnými ústředními orgány; ministerstvo dopravy rovněž zajistí, aby i podstatnější změny tarifů - s výjimkou případů neodkladných opatření vyvolaných provozními poměry - byly se zúčastněnými ústředními orgány projednány. Cílem těchto projednání bude např. i zajištění souladu těchto předpisů se základními ustanoveními hospodářského zákoníka o hospodářských závazcích v nákladní přepravě.

K zajištění jednotnosti cenové a hospodářské politiky státu přenáší se oprávnění stanovit paušální sazby náhrad za poškození nebo znečištění drážních zařízení a za malé poruchy v provozu (např. zastavení vlaku svévolným stržením záchranně brzdy) z drážních podniků na ministerstvo dopravy. Paušální sazby odstraňují zdlouhavé a složité dokazování skutečné výše škody. Pomáhá se tím operativnímu likvidování poměrně početných případů vyvolaných hromadností železniční dopravy.

Ministerstvu dopravy poskytuje nová úprava oprávnění stanovit v přepravních řádech, že za porušení přepravního řádu mohou drážní podniky vybírat peněžité částky (pokuty, přirážky, penále). Jde o případy, které nejsou postižitelné podle jiných předpisů (zákon o místních lidových soudech, o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku apod.).

Nová úprava též stanoví, že při styku s dráhou je každý povinen dbát pokynů, výzev a vyhlášek, směřujících k zajištění bezpečnosti provozu dráhy i bezpečnosti cestujících, ostatních osob, věcí a národního majetku. Jde o souhrn opatření, označených v zákoně č. 60/1961 Sb.; o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku; jako pravidla drážního provozu.

Zákon rozlišuje stavbu dráhy a provoz dráhy. Za stavbu dráhy se považuje objekt dráhy (druh komunikace), jako je těleso dráhy (železniční svršek, železniční spodek a stavby železničního spodku), drážní budovy, zařízení, vedení apod. Za provoz dráhy se považuje veškerá činnost na dráze; projevující se ve svém výsledku zejména jako doprava eventuálně přeprava.

(§ 12-18)

Nová úprava stanoví nejnutnější podmínky pro úpravu styku mezi dráhou a jejím okolím. Úprava vychází z potřeby vhodné regulace nepříznivého vlivu, kterým se na jedné straně pro své okolí vymezené ochranným pásmem projevuje dráha, na druhé straně, kterým se pro dráhu svou činností projevují různé závody jiných odvětví národního hospodářství situované v okolí dráhy. K omezení nepříznivého vlivu, kterým se projevuje dráha vůči svému okolí, stanoví se ochranné pásmo pro jednotlivé druhy drah v různém rozsahu. V souladu s tím se drážnímu podniku ukládá, aby před zahájením provozu na dráze zajistil v ochranném pásmu nemovitosti a jejich příslušenství proti nepříznivým účinkům plynoucím z provozu dráhy; jde o opatření v rozsahu vyvolaných investic. Při projektování, výstavbě a provozu drah je nutno zejména dbát toho, aby byly co nejvíce omezeny škodlivé vlivy na zemědělském a lesním hospodářství a na životním a pracovním prostředí, aby byly šetřeny chráněné části přírody, vegetace potřebné pro hygienickou ochranu, jakož i kulturní památky. V okolí dráhy se pak stanoví určitá omezení činnosti směřující k ochraně objektů nebo provozu jednotlivých závodů. Vzhledem k tomu, že činnost jednotlivých závodů se projevuje vůči dráze; bezpečnosti a plynulosti jejího provozu různě, nevymezuje se blíže rozsah okolí dráhy; rozsah vymezují jednotlivé předpisy upravující příslušnou činnost (např. komorové odstřely). O veškerých opatřeních sledujících zajištění okolí a dráhy proti vzájemným nepříznivým účinkům bude rozhodovat, nedojde-li o nich k dohodě mezi organizacemi, příslušný národní výbor. O opatřeních vyplývajících ze stavebního povolení rozhoduje se ve stavebním řízení. Souhlasu národního výboru také bude třeba k povolení výjimky ze zákazu stavby v ochranném pásmu dráhy. Pro stavby pozemních komunikací, vodních děl, zařízení a vedení, zvláště vedení telekomunikačních, měřických znaků a signálů bude lze výjimku odepřít jen ze závažných důvodů.

Nová úprava umožňuje zřizovat a provozovat drážní vedení na cizích pozemcích, jak se to již provádí u elektrického vedení a vedení rozvádějícího plyn a ropu. Při elektrifikaci drah je třeba umisťovat zvláště sdělovací a zabezpečovací drážní vedení z důvodů jejich protikorozní ochrany a ochrany proti rušení co nejdále od tělesa dráhy, a to převážně na cizí pozemky. Přitom lze umisťovat na těchto pozemcích i souvisící zařízení, jež tvoří příslušenství drážních vedení a jsou nezbytná pro jejich provoz (např. kontrolní body, rozvodné skříně). Za škody způsobené při stavbě se považují také škody způsobené při přípravných přacích ke stavbě vedení.

Pro úpravu styku drah s jednotlivými druhy komunikací, vedeními a s důlní činností platí příslušné předpisy o pozemních komunikacích, vodním hospodářství, hornické činnosti, výrobě a rozvodu elektřiny apod. Nová úprava stanoví pouze nejnutnější zásady pro úpravu styku drah s těmito komunikacemi a vedeními, pokud jednotlivé předpisy podobná ustanovení postrádají (např. v zákonu horním jsou, pokud jde o úpravu styku drah s hornickou činností, v podstatě pouze kompetenční ustanovení). S ohledem na poměrnou početnost různých vedení umístěných v drážním tělese nebo zavěšených na železničních mostech a na značné obtíže při koordinaci jednotlivých prací při údržbě nebo obnově jednotlivých objektů s potřebami drážního provozu osnova výslovně stanoví, že vedení umístěná na tělesech dráhy přizpůsobuje podmínkám drážního provozu organizace, která zmíněná vedení spravuje; úhrada nákladů, spojených s těmito pracemi, vyplývá z plánovací metodiky upravující vyvolané investice, z podmínek stavebního povolení nebo výjimky ze zákazu staveb v ochranném pásmu dráhy. Toto ustanovení se nevztahuje na křižovatky, drah s vedeními, která nejsou umístěna na tělese dráhy a nepoužívají staveb železničního spodku (mosty, tunely); např. pro silnoproudá vedení bude tento styk upraven kromě ustanovení § 13 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona vyhláškou č. 137/1958 Ú. l.

(§ 22-25)

V nové úpravě se vychází z toho, že je budován jednotný dopravní systém. V souladu s tím ke zřízení dráhy může dojít pouze tam; kde je to účelné a kde dojde k odstranění dosavadních disproporcí mezi výkonností jednotlivých druhů dopravy. Nová úprava upouští od zvláštního stavebního řízení. Zachovává však atraktivnost řízení prováděného drážním správním orgánem a stanoví, že veškerá řízení, souvisící s projednáváním výstavby dráhy, musí být provedena pokud možno současně tak, aby mohla být celá problematika zahrnuta do společného rozhodnutí. Při výstavbě drah musí být také zajištěno vynětí potřebných pozemků ze zemědělského půdního a lesního fondu podle ustanovení zákona č. 48/1959 Sb. a zákona č. 166/1960 Sb. Pro výstavbu drah v dobývacích prostorech nerostných surovin na území, kde byla stanovena stavební uzávěra vzhledem k očekávaným následkům v dobývání nerostů, jsou závazná, resp. platí ustanovení § 28 horního zákona č. 41/1937 Sb.

S ohledem na výstavbu nové trakce v železniční dopravě, na rozvoj automatizace zabezpečovacích zařízení a rozvoj ostatních technických zařízení zaváděných na dráhách upravuje se komplexně uvádění drah do provozu. Celé kolaudační řízení shrnuje se v podstatě do technicko-bezpečnostní zkoušky.

Při změně povahy dráhy, např. při přeměně dráhy celostátní na vlečku nebo dráhu městskou, bude třeba vyřešit dosah této změny pro uspokojování přepravy jiným druhem dopravy, otázky technického vybavení dráhy, způsob provozu na dráze; platnost nových pravidel technického provozu, popř. stanovení úlev z nich.

S ohledem na dosah zrušení dráhy pro uspokojování přepravních potřeb v kraji nebo v oblasti upravuje se také samostatně zrušování drah. Stanoví se povinnost projednat zrušení dráhy s příslušnými orgány státní moci. Zrušování drah městských a drah zvláštního určení přenáší se na krajské národní výbory. O snesení dráhy bude rozhodovat okresní národní výbor vzhledem k tomu, že jde o oblast otázek, která spadá převážně do působnosti tohoto orgánu (rekultivace půdy, řešení vodoprávních otázek apod.).

Protipožární ochrana v lesích sousedících s dráhou upravuje se v souladu s příslušnou technickou normou. Podél dráhy budou v ohrožených místech zřizovány úhorky, tj. pruhy zkypřelé země, zbavené trávního porostu, v místech zvýšeného nebezpečí vzniku požáru izolační pruhy, tj. pruhy lesa ohraničené úhorky. V místech častého výskytu požáru budou vedle úhorků zřízeny ochranné lesní pásy; tj. pásy uměle založeného lesa, tvořeného nesnadno zápalnými dřevinami. V místech, kde bude třeba mimořádných protipožárních opatření bude vytvořena holina. Veškerá protipožární opatření před zahájením provozu bude povinen zřídit drážní podnik. Po zahájení provozu na dráze udržuje popř. zřizuje protipožární opatření uživatel lesa (např. při změně složení porostů, při zalesnění nových nelesních půd).

(§ 26-27)

Nová úprava vytváří předpoklady, aby drážní vozidla byla stavěna v souladu s požadavky dlouhodobého rozvoje železniční dopravy. Schvalování technických podmínek a projektů přenáší se na ministerstvo dopravy; jehož v souhlasu bude také třeba k zahájení hromadné výroby nového typu drážního vozidla. Závazné posouzení nového typu vozidla z hlediska veřejných zdravotních zájmů přísluší hlavnímu hygienikovi SSSR.

Vyzkoušení vozidel se upravuje podle povahy vozidla a jeho použití; vyzkoušení budou provádět ministerstvo dopravy a krajské národní výbory.

Podle instr. poř. č. 5/1959 Sb. NV o spolupráci orgánů hygienické a protiepidemické služby státní zdravotní správy a orgánů hygienické a protiepidemické péče železničního zdravotnictví se vztahuje příslušnost hlavního hygienika nejen na typy nových vozidel, ale i na typové projekty železničních objektů.

V Praze dne 15. listopadu 1963

Předseda vlády:

Lenárt v. r.