Důvodová zpráva

A. - Část všeobecná

XII. sjezd Komunistické strany Československa ve svém usnesení zdůraznil, že za hlavní úkol celé naší společnosti je nutno dnes považovat rozvoj zemědělské výroby, bez jejíhož podstatného vzestupu nelze zabezpečit ani proporcionální vývoj národního hospodářství, ani zvýšení životní úrovně lidu. Proto byl vytyčen úkol vyrovnat do roku 1970 úroveň zemědělství na úroveň průmyslu jako podmínka vytvoření materiálně technické základny pro přechod ke komunistické společnosti.

Vzestup zemědělské výroby vyžaduje v první řadě rozhodný růst rostlinné výroby s cílem dosáhnout co největší produkce z každého hektaru půdy při současném růstu produktivity práce a snižování vlastních nákladů.

K zajištění vytčeného cíle je třeba důsledně uplatňovat metody organizace průmyslové výroby charakterizované především vysokým stupněm společenské dělby práce, zvláště účelnou specializací v každé socialistické zemědělské organizaci na základě správného rozmístění a dostatečné koncentrace výroby. Též důsledné používání nejmodernější velkovýrobní technologie na základě komplexní mechanizace pracovních procesů umožní dosáhnout předpokládaného vzestupů zemědělské výroby a produktivity práce. Předpokládá se též odborná kvalifikace pracovníků v zemědělství, neboť jen tak může být efektivně využito nových investic a nových velkovýrobních technologických postupů jakož i zkušeností a metod z organizace průmyslu a poznatků pokrokové zemědělské vědy a výzkumu.

Zvlášť důležitým předpokladem rozvoje zemědělské výroby a vyrovnání úrovně zemědělství na úroveň průmyslu bylo vytvoření nové soustavy řízení zemědělství vycházející z uplatnění výrobní podnikové zásady, z posílení ústředního vlivu uplatněním zásad demokratického centralismu, ze zvýšení odpovědnosti ministerstva zemědělství; lesního a vodního hospodářství a z prohloubení oborového řízení na základě zkušeností z průmyslu. Jako základní článek nové soustavy řízení vycházející z uvedených zásad jsou výrobní zemědělské správy; jejichž působnost je upravena zákonem č. 32/1963 Sb., o organizaci řízení zemědělství.

K splnění velkých a náročných úkolů v zemědělství má přispět i navrhovaný zákon o rozvoj, rostlinné výroby. Dosavadní zákon č. 188/1950 Sb., o zdokonalení rostlinné výroby; byl vydán v době počátku socializace našeho zemědělství, je vývojem již překonán a nemůže být účinným prostředkem k rozvoji rostlinné velkovýroby jak v době ukončen socializace; tak i v etapě budování komunistické společnosti. Je proto třeba dosavadní zákon nahradit novou úpravou; která by odpovídala dosaženému stupni vývoje naší společnosti i novým podmínkám řízení zemědělské výroby.

Návrh předloženého zákona zdůrazňuje řádné hospodaření na veškeré zemědělské půdě a soustavnou péči o zvyšování její úrodnosti. Provádění navrhovaného zákona spolu s důsledným dodržováním ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu podstatně přispěje k rozvoji rostlinné výroby a k efektivnímu využití každého hektaru zemědělské půdy a tím ke splnění velkých úkolů našeho zemědělství.

Finanční důsledky zákona

Návrhem nového zákona nevzniknou bezprostředně zvýšená finanční náklady.

V roce 1964 a 1965 nedoznají podstatných změn ani finanční náklady na šlechtitelské odměny; jejich zvýšení lze očekávat teprve v roce 1969, kdy u nových odrůd, které se v praxi osvědčí, bude vyplácena druhá polovina odměny.

Přehled finančních prostředků na výplatu odměn šlechtitelům v roce 1962

	rozpočet	čerpání
jednorázová odměna původcům	45 000 Kčs	86 250 Kčs
každoroční odměny šlechtitelům za udržovací šlechtění	510 000 Kčs	774 180 Kčs
v roce 1963	60 000 Kčs	75 000 Kčs
	650 000 Kčs	640 000 Kčs
v roce 1964	60 000 Kčs
	650 000 Kčs
v roce 1969	120 000 Kčs
	650 000 Kčs

B. - Část zvláštní

K části první

K § 2:

Navrhované ustanovení nelze chápat jen jako pouhý výčet hlavních úkolů, nýbrž jako souhrn závažných povinností, jejichž včasné a důsledné plnění je jedním z předpokladů ke splnění hlavního úkolu, tj. vyrovnat do roku 1970 úroveň zemědělství na úroveň průmyslu. Ustanovení odstavce 2 zdůrazňuje řídící činnost výrobních zemědělských správ jako základního článku řízení státních statků a jednotných zemědělských družstev.

K části druhé

K § 3 a 4:

Rozhodujícím činitelem; který bezprostředně ovlivňuje jakost i množství rostlinných výrobků, je používání hodnotného osiva a sadby výkonných odrůd.

Šlechtěním rostlin jsou pověřovány převážně šlechtitelské a semenářské podniky, dále některé výzkumné ústavy a vysoké školy. Šlechtění provádějí podle jednotného plánu schváleného ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Přestože šlechtění je zaměřeno na tematické úkoly a tyto, jsou v souladu s úkoly národního hospodářství, vyšlechtěné odrůdy nemusí mít ještě pro současnou a výhledovou potřebu žádoucí vlastnosti. Proto před povolením musí každá nově vyšlechtěná odrůda projít předepsanými odrůdovými zkouškami, a to i jde-li o odrůdu zahraniční, která je často nabízena z obchodních zájmů.

Pokud by však byla vyšlechtěna odrůda mimo pověřené organizace a mimo schválený plán; může být přijata k předepsaným odrůdovým zkouškám a povolena jen tehdy, zaváže-li se šlechtitel odevzdat bezplatně šlechtitelskou dokumentaci a dodat všechen šlechtitelský materiál šlechtitelskému a semenářskému podniku. Tato podmínka neplatí pro zahraniční odrůdy.

Přezkušování odrůd provádí střední kontrolní a zkušební ústav zemědělský; který má ve všech významných výrobních oblastech odrůdové zkušebny. Při přezkušování se prověřuje nejen hospodářská hodnota nové odrůdy, ale i její odlišnost od povolených odrůd domácích i zahraničních. Ke zjištění vlivů klimatických výkyvů na výkonnost odrůd je třeba zkoušky opakovat po více let.

Po ukončení předepsané zkušební doby zpracuje kontrolní ústav výsledky všech zkoušek a jejich souhrnné zhodnocení s doporučením o využití nové odrůdy předkládá Státní odrůdové komisi, která výsledky a doporučení projednává a navrhuje ministerstvu zemědělství; lesního a vodního hospodářství povolení nových odrůd. U povolených odrůd se provádí nepřetržité zkoušky se zřetelem na účel, pro který byly povoleny. Klesne-li výkonnost povolené odrůdy nebo je-li předstižena jinými odrůdami a její další pěstování je nežádoucí, ministerstvo na doporučení Státní odrůdové komise povolení odejme. Soustavně se provádí též zkoušení zahraničních odrůd dováženého osiva.

O povolených odrůdách, jejich autorech a místech šlechtění vede kontrolní ústav řádnou evidenci. Tato evidence je nutná nejen z hlediska rozvoje rostlinné výroby, ale i pro ochranu našich povolených odrůd v zahraničí.

Šlechtěné povolené odrůdy podléhají udržovacímu šlechtění, jehož účelem je soustavná sledovat, zda odrůda zachovává výkonnost; kterou měla v době povolení a zda zachovává i ostatní pro odrůdu typické ukazatele. Udržovací šlechtění některých krajových odrůd je pak účelné hlavně z hlediska jejich zachování při udržení plasticidy odrůdy. Udržovacím šlechtěním se pověřují šlechtitelské a semenářské podniky.

K § 6:

Jak ukazují výsledky zkoušek, které provádí kontrolní ústav, dává povolená odrůda nejvyšší výnos jen v určitých výrobních podmínkách, a z toho důvodu u významných hospodářských plodin vyhlašuje ministerstvo rajonizaci odrůd s uvedením obvodů a výrobních podmínek. Při určování rajonizace odrůd je nutná účast výrobních zemědělských správ a využití jejich znalostí místních podmínek a zkušeností. Maximální využití výkonnosti odrůd má přímý vliv na rozvoj zemědělské výroby a proto oblasti povolených odrůd musí být podkladem pro plánování výroby a obměny osiva a sadby a pro distribuci uznaného osiva a sadby.

K § 7:

Jelikož vyšlechtěné nové významné odrůdy přinášejí národnímu hospodářství značné hodnoty, rozhodla vláda již v roce 1955 svým usnesením č. 1589, aby autorům nových výkonnějších povolených odrůd byla vyplácena zvláštní odměna. Proto návrh zákona obsahuje ustanovení, podle nichž přísluší odměna původci (spolupůvodcům) nové povolené odrůdy, stejně jako lze přiznat odměnu za zlepšení vyhledaných a vyzkoušených odrůd krajových nebo zahraničních. V návrhu osnovy zákona je pamatováno i na možnost poskytnout odměnu za plnění úkolů v udržovacím šlechtění. Dosud odměny byly poskytovány původcům (spolupůvodcům) podle vyhlášky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 50/1958 Ú. l., o osvědčeních o původství na nové odrůdy zemědělských rostlin a na nová plemena zvířat.

K § 8:

Státní odrůdová komise je poradním orgánem ministerstva při metodickém řízení odrůdového zkušebnictví, při rozhodování o povolování odrůd a o odnímání těchto povolení a při stanovení odrůdových oblastí. Členy komise jsou pracovníci ústředních úřadů (např. Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků, ministerstva zdravotnictví) dále pracovníci výzkumných ústavů; šlechtitelských a semenářských podniků; kontrolního ústavu, výrobních zemědělských správ, národních výborů; zástupci zpracovatelského průmyslu zemědělských výrobků, státních statků, jednotných zemědělských, družstev apod.

K § 9:

Zajištění výroby uznaného osiva, sadby a školkařských výpěstků přísluší pouze organizacím pověřeným ministerstvem. Ministerstvo pověřuje výrobu uznaného osiva a sadby vyšších stupňů šlechtění a některých speciálních plodin a školkařských výpěstku šlechtitelské a semenářské podniky a zajišťováním výroby chmelových sádí a kořenáčů národní podnik Chmelařství. Výrobou osiv a sadby nižších stupňů šlechtění, u sadby brambor počínaje stupněm M 3, pověřuje zemědělské nákupní a zásobovací podniky. Šlechtitelské a semenářské podniky plánovanou výrobu uznaného osiva a sadby zajišťují zpravidla ve svých závodech. Výrobu chmelových sádí a kořenáčů zajišťuje národní podnik Chmelařství hospodářskými smlouvami s chmelařskými hospodářstvími, které určí ministerstvo. Pověřené zemědělské nákupní a zásobovací podniky zajišťují výrobu na základě hospodářských smluv, a to zpravidla u semenářských hospodářství zemědělských organizací. Za semenářská hospodářství jsou urgovány nejlepší zemědělské organizace, u nichž na podkladě předcházejícího prověření jsou nejlepší předpoklady pro tuto zemědělskou výrobu. Výběr zemědělských organizací za semenářská hospodářství, jejich schvalování, popřípadě zrušování provádí výrobní zemědělská správa; u organizací, které neřídí, činí tak vždy v dohodě s orgánem, který tuto organizaci řídí.

Potřebný objem výroby uznaného osiva, sadby, chmelové sádě a kořenáčů a rozsah výrobních úkolů jednotlivých pověřených organizací určuje ministerstvo s přihlédnutím zejména k potřebě plánovaných obměn. Pokud jde o výrobu ovocných a révových školkařských výpěstků, neurčuje její objem ani výrobní úkoly jednotlivých pověřených organizací ministerstvo. Pověřené organizace mají samy zajistit výrobu podle potřeby vyplývající z plánovaných úkolů, zejména při obnově a rozšiřování ovocných sadů, plantáží a vinic.

Jestliže je zapotřebí zajistit výrobu osiva, sadby a školkařských výpěstků nových odrůd ještě před jejich povolením, aby bylo umožněno rychlé rozšíření do zemědělské výroby bezprostředně po povolení, může ministerstvo uložit pověřeným organizacím výrobní úkoly i odrůd nepovolených.

K § 11:

Účelem uznávacího řízení je zajistit, aby materiál uváděný, do oběhá (pro domácí potřebu i pro vývoz) svými hodnotami, zvláště pokud jde o čistotu a klíčivost, zdravotní stav, pravost odrůdy apod. odpovídal příslušným československým státním normám.

Uznávací řízení, které provádí kontrolní ústav, záleží ve zhodnocení porostu v jedné nebo více přehlídkách a ve vydání osvědčení; v odehrání vzorku vyčištěného a vytříděného osiva nebo sadby z uznaného porostu, v posoužení jakosti odebraného vzorku a ve vydání uznávacího listu pro osivo nebo sadbu (popřípadě v zamítnutí).

K § 12:

Zásadně se smí uvádět do oběhu pouze uznané osivo, sadba a školkařské výpěstky povolených odrůd, na něž byl vydán kontrolním ústavem uznávací list, ve kterém je uvedena především pravost odrůdy a její hodnota. Za uvádění do oběhu se nepovažuje darování osiva; sadby a školkařských výpěstků v malém množství výlučně pro vlastní potřebu mezi občany.

Uznané osivo a sadba se dodávají především na plánovitou obměnu. V případě; kdy není dostatek uznaného osiva a sadby, ať již na plánovanou obměnu nebo v případech živelních pohrom; neúrod, popřípadě při rozšiřování ploch, může ministerstvo dát souhlas k tomu, aby podniky pověřené organizací výroby, přípravou a distribucí uznaného osiva a sadby uváděly do oběhu též obchodní osivo a sadbu; které povolil kontrolní ústav.

Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v podmínkách pro povolování obchodního osiva a sadby zejména určí, ze kterých porostů a v jakém rozsahu bude obchodní osivo a sadba v běžném hospodářském roce povolováno. Půjde především o porosty při uznávacím řízení sestupněné, dále o porosty běžného pěstování, které odpovídají požadavkům kladeným na zdravotní stav, odrůdovou čistotu; popřípadě původ.

K § 14:

Osivo a sadbu, které je zemědělská organizace povinna si vyrobit a ponechat v množství potřebném pro příští osev či výsadbu (včetně příslušné rezervy), musí tato organizace řádně vyčistit, namořit, popřípadě i jinak upravit, a to buď na zařízeních vlastních neb v čisticích stanicích pověřených organizací (§ 9 zákona) a nesmějí jich použít k jiným účelům. Je povinností nadřízených orgánů; popřípadě organizací dozírat na řádné uložení osiva a sadby až do doby osetí nebo výsadby.

Obměna osiv a sadby je jedním z účinných prostředků pro zvyšování hektarových výnosů. Ministerstvo stanoví rozsah obměny a období, v nichž zemědělské organizace jsou povinny u jednotlivých druhů plodin provést povinnou obměnu. Zemědělské organizace zapracují povinné obměny do svých plánů. Orgány, popřípadě organizace jim nadřízené, dozírají na řádné plnění plánu obměn.

Na plánovanou obměnu se dodává uznané osivo nebo sadba ze státních fondů. Použití tohoto osiva nebo sadby k jiným než určeným účelům je zakázáno a je třeba z takových případů vyvozovat příslušné důsledky.

Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství, popřípadě jim pověřené výrobní zemědělské správy mohou v odůvodněných případech nařídit obměnu osiv a sadby i mimo stanovená období, a i u jiných než určených druhů plodin. Bude tomu např. při výskytu škůdců a chorob rostlin a plevelů, kdy nelze k výsevu nebo k výsadbě použít vlastní osivo a sadbu zemědělských organizací.

K části třetí

K § 15:

Účinná ochrana proti škůdcům a chorobám rostlin a plevelů (dále jen "škůdci") je zvlášť důležitým opatřením v rostlinné výrobě. Jejím cílem je v nejvyšší možné míře snížit ztráty způsobované škůdci. Tyto ztráty činí dosud ročně 10 až 20 % celkové rostlinné produkce. V případech kalamitního přemnožení některých škůdců u jednotlivých plodin dochází pak k daleko větším ztrátám, které se mohou projevit nejen na dalších úsecích zemědělské výroby, ale i v průmyslu; zahraničním obchodě a v zásobování obyvatelstva.

Základním opatřením v ochraně zemědělských kultur proti škůdcům je prevence. Komplex preventivních opatření směřuje k tomu, aby byly jednak vytvořeny příznivé podmínky pro vývoj kultur a nepříznivé pro vývoj škůdců; jednak zabránit šíření škůdců. Ekonomickým, významem preventivní ochrany je zabránit daleko větším nákladům; které vyžadují přímé zásahy proti škůdcům; kteří se již nadměrně rozšířili a zamořili jednotlivé kultury.

Prvním předpokladem úspěšného boje proti škůdcům je jejich včasné odhalení. Uživatelé všech pozemků a uživatelé skladů rostlinných výrobků nebo výrobků rostlinného původu, jímž se § 15 ukládá povinnost hlásit škůdce; mají nejlepší předpoklady škůdce zjišťovat při své každodenní práci a tato jejich povinnost vyplývá i z jejich povinností chránit svěřené hodnoty. Je však povinností každého občana včasným upozorněním na výskyt škůdců pomáhat předcházet škodám na rostlinné výrobě.

K § 16:

Základním předpokladem preventivní ochrany je pokud možno podrobná znalost skutečného rozšíření a intenzity výskytu jednotlivých škůdců. Z toho důvodu vede kontrolní ústav podle pokynů ministerstva ve spolupráci s příslušnými orgány a organizacemi celostátní evidenci výskytu nebezpečných škůdců, která má sloužit pro signalizaci pravděpodobného šíření a přemnožení škůdců. Včasné předvídání nadměrného, výskytu škůdců umožňuje včas organizovat boj proti nim a zajišťovat potřebná množství chemických přípravků a zařízení na ochranu rostlin a jejich účelné rozmístění. Sledování vývoje škůdců umožňuje též volit nejvhodnější termíny pro účinné zásahy proti škůdcům.

K § 17:

Vzhledem k tomu, že boj proti některým škůdcům (např. virová zakrslost ovsa, háďátko bramborové) je mimořádně obtížný nebo nákladný, je v některých případech nejúčinnějším způsobem ochrany vyloučit z pěstování některé plodiny nebo skupiny plodin nebo stanovit zvláštní podmínky pro jejich pěstování. V takových případech je třeba stanovit speciální agrotechniku, osevní postupy, a to tak, aby byly odstraněny podmínky umožňující škůdci další vývoj. V některých případech je třeba provést i likvidaci porostu, zejména tehdy, když tímto opatřením je možno zabránit škodám na rostlinné výrobě v širším měřítku. Důležitým opatřením je též preventivní chemická ochrana. Tato často tvrdě v místech zásahu pociťovaná opatření jsou však někdy z důvodu vyššího zájmu nezbytná a pro svoji závažnost se svěřují ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

K § 18 a 19:

Velmi důležitým preventivním opatřením proti škůdcům je vytvoření základních fytohygienických podmínek umožňujících optimální vývoj plodiny a přitom zabraňující šíření škůdců. Vytváření těchto podmínek je v prvé řadě v možnostech pěstitele. Zákon proto ukládá pěstitelům povinnosti, jejichž splnění znamená účinně předcházet výskytu a šíření škůdců. Důležitou povinností pěstitelů je používat zdravotně nezávadného, vyčištěného, popřípadě vytříděného a účinnými chemickými přípravky namořeného osiva. Osivo a sadba může být hlavním zdrojem zamoření, a proto ukládá zákon pěstiteli věnovat všechnu péči již osivovému a sadbovému materiálu.

Jelikož je třeba důsledně sledovat; zdravotní stav porostů; z nichž osivo a sadba; popřípadě další šlechtitelský materiál pochází, ukládá zákon kontrolnímu ústavu povinnost provádět rostlinolékařský dozor nad plochami určenými pro výrobu šlechtitelského materiálu a současně mu ukládá též povinnost provádět rostlinolékařský dozor i nad sklady osiv, sadby a rostlinných výrobků, a to svými odborně kvalifikovanými pracovníky.

K § 20 a 21:

Všechny státy s vyspělým zemědělstvím chrání své území a svou rostlinnou výrobu před zavlečením nebezpečných škůdců ze zahraničí; a to jednak zvláštními zákonnými opatřeními při dovozu a průvozu rostlinného zboží, dále mezinárodními dohodami jimiž se zavazují k opatřením, která mají zabránit zavlékání nebezpečných škůdců z území jednoho státu na území státu druhého. Soubor těchto opatření se nazývá vnější karanténa. Tato část zákona, která se týká vnější karantény; bude upravena samostatnou vyhláškou. Samostatnou úpravu vyžaduje totiž specifičnost a obsáhlost problematiky a skutečnost, že opatření ve vnější karanténě podléhají změnám vlivem mezinárodních dohod a nových poznatků o škodlivosti a karanténím charakteru jednotlivých škůdců. Přílohou této vyhlášky bude seznam škůdců vnější karantény. V něm budou uvedeni nejnebezpečnější škůdci, a to na základě nejnovějších poznatků o jejich škodlivosti a na základě mezinárodních dohod.

Dovážený, vyvážený a provážený materiál rostlinného původu podléhá rostlinolékařským prohlídkám kontrolního ústavu. Tyto prohlídky podle § 6 zrušeného vládního nařízení č. 1/1959 Sb. prováděly původně kontrolní orgány, a to orgány okresního národního výboru a celní orgány. Jelikož především národní výbory stanovený úkol nemohly plnit na žádoucí odborné úrovni tak, aby byla zajištěna bezpečnost státního území před zavlečením karanténních škůdců, pověřila vláda svým usnesením č. 740/1960 touto činností kontrolní ústav. Kontrolní ústav provádí rostlinolékařské prohlídky speciálně kvalifikovanými pracovníky inspekce karantény a ochrany rostlin a na celnicích tuto činnost nadále provádějí orgány celní služby pověřené tímto ústavem. Nutností operativního rozhodování o opatřeních podle výsledku rostlinolékařské prohlídky je zdůvodněno zmocnění kontrolního ústavu uvedené v § 21 odst. 2.

K § 22 až 24:

Soubor opatření, jimiž má být zabráněno rozvlékání nebezpečných škůdců uvnitř státu, tj. zavlečení škůdců z míst zamořených do míst nezamořených, se nazývá vnitřní karanténa. Seznam škůdců vnitřní karantény je přílohou k prováděcí vyhlášce k tomuto zákonu. Opatření, která zákon umožňuje ukládat, jsou podle zkušeností z boje proti škůdcům naprosto osvědčená, nutná a plně odůvodněná.

Aby bylo zamezeno výskytu a rozšiřování škůdců, ukládá se zákonem uživatelům všech pozemků chránit pozemky a porosty před škůdci a tyto zneškodňovat, a to na vlastní náklad. Tato povinnost se týká i uživatelů neobdělávaných pozemků, vzhledem k tomu, že i tyto pozemky mohou být zdrojem zamoření (např. plevele). Stejná povinnost pečovat o ochranu uskladněných rostlinných výrobků se ukládá i uživatelům skladů rostlinných výrobků nebo výrobků rostlinného původu. Způsob ochrany stanoví prováděcí vyhláška, příslušné ČSN; závazné metodiky ochrany rostlin, směrnice a pokyny ministerstva.

Národní výbory, především místní; kontrolují, jak plní uživatelé pozemků, popřípadě uživatelé skladů své povinnosti. V případě zjištěných závad uloží národní výbor provedení konkrétních opatření. V případě, že nařízená opatření nebyla provedena, dá je provést národní výbor, který opatření uložil, a to na náklad uživatele.

V případě nebezpečí kalamitního přemnožení některého škůdce dává zákon okresními národnímu výboru, po projednání s výrobní zemědělskou správou, popřípadě na její návrh možnost provést hromadná opatření, jako je sběr, výkop ochranných příkopů, kladení nástrah; hledací akce, chemické ošetření spod. a náklady těchto hromadných opatření rozvrhnout na uživatele pozemků úměrně podle výměry ušetřené plochy. Ve zvlášť naléhavých případech může být pro provedení potřebných hromadných opatření zajištěna součinnost všeho obyvatelstva (vládní nařízení č. 40/1953 Sb., o občanské pracovní pomoci).

Ve zvlášť odůvodněných případech, zejména kdy zájem národního hospodářství vyžaduje provést ochranná opatření, v případech mimořádného nebezpečí a zvláštního zájmu na produkci zdravých plodin (např. v zájmu mezinárodního obchodu) nebo v případech, kdy je žádoucí zavedení nových; zvlášť efektivních, praxí dosud nedoceněných akcí (např. rozšíření boje proti plísni bramborové); může ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí stanovu, že potřebné náklady budou zcela nebo zčásti hrazeny ze státních prostředků.

K § 25:

S rozvojem industrializace se množí případy vážných škod na zemědělských kulturách. Kouřové plyny, popílek a jiné exhaláty škodlivé pro rostliny, unikající zejména z průmyslových závodů značně poškozují kultury v širokém okolí. I když tyto problémy částečně řeší některé jiné předpisy; je třeba v tomto zákoně v zájmu komplexnosti ochrany rozvoje rostlinné výroby uložit provozovatelům zařízení, která jsou zdrojem škodlivých exhalací, alespoň povinnost činit opatření k zábraně, popřípadě omezení škod na rostlinné výrobě na nejnižší možnou míru.

K § 26:

K účinnému boji proti škůdcům je třeba účinných chemických a biologických přípravků a vhodných strojů a mechanizačních prostředků; sloužících k jejich použiti. Je nezbytně nutné; aby nově zaváděné chemické nebo biologické přípravky vykazovaly standardní jakost v chemickém složení; fyzikálních vlastnostech a v biologickém účinku na škůdce; proti nimž jsou určeny. Rovněž musí být předem zjištěno, jaké případné nežádoucí vedlejší účinky přináší používání nových přípravků na zdraví lidí, na ošetřovanou plodinu, na včely a jiný užitečný hmyz, hospodářská zvířata; ryby atd. Vzhledem k tomu; že účinnost zásahu není podmíněna pouze účinným chemickým či biologickým přípravkem, ale též způsobem, jakým je plocha, kultura nebo jiný rostlinný materiál ošetřen, musí splňovat i stroje a mechanizační prostředky, které slouží k aplikaci přípravku; řadu podmínek. Aby nebyly do výroby a distribuce zaváděny přípravky, stroje a mechanizační prostředky (včetně dovážených), které všechny žádoucí požadavky nesplňují, je jejich uvádění do oběhu a jejich dovoz vázán na povolení ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Jako jednu z podmínek povolení bude ministerstvo vyžadovat; aby do oběhu uváděné prostředky byly výrobcem (dovozcem) na obalu opatřeny návodem k použití, v němž budou uvedeny potřebné pokyny k ochraně zdraví lidí, zvířat, čistoty vod atd.

Prostředky, jejichž používání by mohlo nepříznivě ovlivnit čistotu vod, zdraví užitečných zvířat, zejména včel a ryb, je dovoleno používat jen za dodržení zvláštních podmínek, které stanoví ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

K části páté

K § 30 až 33:

Zajištění rozvoje rostlinné výroby nezbytně vyžaduje řádný a odborný výkon provádění zkušebnictví a odborné státní kontroly. Tyto činnosti vyžadují ústředního řízení, které zákon svěřuje ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Provádění těchto činností vyžaduje odborných specializovaných pracovníků. Výkonem těchto činností se pověřuje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který je vykonává podle pokynů ministerstva, jak to ústřední řízení těchto činností vyžaduje.

Oprávnění pracovníků kontrolního ústavu ukládat opatření podle § 32 odst. 3 zákona je plně zdůvodněno nutností okamžité nápravy zjištěných závad za účelem zabránění hrozících škod, popřípadě zabránění další škody.

K části šesté

K § 34 až 36:

V této části je upraveno ústřední řízení hlavních úseků ministerstvem, kterému přísluší i řízení rozvoje a využití mechanizace, techniky a automatizace v zemědělství a lesním hospodářství, jakož i účast Slovenské národní rady na rozvoji rostlinné výroby.

K části sedmé

K § 37 až 40:

Navrhovanou úpravou se zrušuje celkem 38 právních předpisů (z toho 3 zákony, 5 vládních nařízení a 1 nařízení ministra). Kromě toho přestaly být použivatelné též předpisy k ochraně zvířat a ptáků užitečných zemědělství, a to zejména

zákon č. 39/1870 čes. z. z., o ochraně několika druhů zvířat užitečných zemědělství,

zákon č. 14/1913 mor. z. z., o ochraně ptáků pro zemědělství užitečných a jiných prospěšných zvířat;

zákon č. 41/1909 slez. z. z., jenž se týče ochrany ptáků zemědělství užitečných.

V Praze dne 1. listopadu 1963

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr zemědělství; lesního a vodního hospodářství:

Inž. Burian v. r.