Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období

138

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou podepsaná

dne 14. ledna 1963 v Hanoji.

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou podepsanou dne 14. ledna 1963 v Hanoji.

Důvodová zpráva

Rozsáhlá konzulární agenda našeho zastupitelského úřadu v Hanoji, která je výsledkem čilých politických, obchodních a kulturních styků mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou, je až dosud vykonávána konzulárním oddělením našeho velvyslanectví v Hanoji. Tento způsob vyřizování konzulárních záležitostí, tj. prostřednictvím vietnamského ministerstva zahraničních věcí, se velmi často ukázal jako zdlouhavý a nepružný. Proto obě strany pokládaly za žádoucí uzavření Konzulární úmluvy, která by umožnila přímý styk pracovníků zastupitelských úřadů s místními orgány, který je velmi významný již zejména vzhledem k přímé lodní dopravě mezi oběma státy.

Ministerstvo zahraničních věcí Vietnamské demokratické republiky požádalo československou stranu s odvoláním na jejž bohatou smluvní praxi o předložení návrhu konzulární úmluvy a doporučilo, aby se jednání o uzavření této Úmluvy vedlo diplomatickou cestou v Hanoji. Československý návrh Úmluvy, který byl vypracován na základě zkušeností, které má Československá socialistická republika se sjednáváním úmluv zejména se socialistickými státy, se ukázal jako vhodný podklad pro jednání a byl bez větších změn vietnamskou stranou přijat.

Jednání mezi zástupci obou států probíhalo v Hanoji diplomatickou cestou a bylo ukončeno dne 14. ledna 1963 podepsáním Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou. Jednotlivá ustanovení Úmluvy odpovídají v podstatě ustanovením obdobných úmluv uzavřených Československou socialistickou republikou s jinými socialistickými státy.

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou obsahuje v článku 1-3 obvyklá ustanovení a zřizování konzulátů a vysílání a přijímání konzulů. Stanoví rozsah práv, výsady a výhody konzulů a pracovníků konzulátů (článek 4-11) a upravuje otázky týkající se služební činností konzulů včetně jejích pravomocí poskytovat pomoc lodím a letadlům svého státu (článek 12 až 22). V závěrečných článcích Úmluvy je stanoveno, že ustanovení, která se týkají práv a povinností konzulů, bude používáno i ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů pověřených vykonáváním konzulských funkcí, aniž by tím byla dotčena diplomatická imunita těchto pracovníků (článek 24).

Úmluva bude ratifikována a nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze (článek 25). Uzavírá se na dobu pěti let, a zůstane v platnosti vždy dalších pět let, pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví šest měsíců před koncem probíhajícího pětiletého období (článek 26).

Konzulární úmluva mezí Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou je výhodná pro obě strany zejména tím, že umožňuje přímý styk pracovníku zastupitelských orgánů s místními orgány. Pro československou stranu je výhodná též tím, že stanoví rozsah práv československých zastupitelských úřadů při poskytování ochrany a pomoci československým lodím.

Sjednaná Konzulární úmluva mezí Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou je právotvornou smlouvou a vyžaduje podle článku 42 a článku 62 odst. 1 bod 1 Ústavy souhlasu Národního shromáždění a ratifikace presidentem republiky.

V Praze dne 14. srpna 1983.

v z. J. Piller v. r.

předseda vlády

V. David v. r.

ministr zahraničních věcí

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou

President Československé socialistické republiky a president Vietnamské demokratické republiky vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přáním a zájmy lidu obou států vzájemné vztahy a všestrannou spolupráci zvláště na poli konzulárních styků na základě zásad proletářského internacionalismu se rozhodli uzavřít tuto Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Čeňka Herolda, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé socialistické republiky ve Vietnamské demokratické republice

president Vietnamské demokratické republiky

Nguyen Co Thacha, náměstka ministra zahraničních věcí Vietnamské demokratické republiky,

kteří vyměnivše si plné moci, jež shledali v pořádku a náležité formě, se dohodli na těchto ustanoveních:

I. Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů:

Článek 1

1. Každá ze smluvních stran může na území druhé smluvní strany zřídit generální konzuláty a konzuláty (dále jen konzuláty) a může jmenovat generální konzuly, konzuly a vicekonzuly (dále jen konzulové).

2. Místa, kde budou konzuláty zřízeny, a konzulární obvody budou určeny dohodou smluvních stran:

Článek 2

1. Stát vysílající požádá diplomatickou cestou přijímající stát o souhlas s osobou konzula předtím, než ho vyšle; aby se ujal své funkce.

2. Diplomatická mise vysílajícího, státu předá konzulský patent ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu. V konzulském patentu bude označeno místo zřízení konzulátu a konzulární obvod, určené dohodou obou stran.

3. Konzul se ujme své funkce po udělení exequatur přijímajícím státem.

Článek 3

1. Při přechodné nepřítomnosti nebo jiné překážce bránící konzulovi vykonávat jeho činnost, při jeho odvolání nebo úmrtí může vysílající stát zmocnit člena diplomatického personálu své diplomatické mise, nebo, odpovědného pracovníka onoho nebo jiného konzulátu k dočasnému řízení tohoto konzulátu. Jméno a funkce tohoto pracovníka budou předem oznámeny ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Pracovník, zmocněný k dočasnému řízení konzulátu, požívá všech práv, výsad a výhod vyhrazených touto Úmluvou konzulům.

II. Práva, imunity a výsady konzulů a pracovníků konzulátu:

Článek 4

Příslušné orgány přijímajícího státu poskytují konzulům a pracovníkům konzulátu při jejich služební činnosti potřebnou pomoc.

Článek 5

Konzulové a pracovníci konzulátu nepodléhají ve své služební činnosti pravomocí soudů a správních úřadu přijímajícího státu.

Článek 6

Ve věcech, které se netýkají jejich služební činnosti, jsou konzulové a pracovníci konzulátu povinni, byli-li o to požádáni, vydávat svědectví před orgány přijímajícího státu.

Jestliže konzulové a pracovníci konzulátu se z různých příčin nemohou dostavit, mohou vydat svědectví v místnostech konzulátu nebo ve svém bytě nebo mohou zaslat těmto orgánům písemnou výpověď.

Konzulové a pracovníci konzulátu mají právo odmítnout poskytnuti informací, týkajících se jejich služební činnosti.

Článek 7

1. Konzulární kanceláře jsou nedotknutelné. Úřady přijímajícího státu nemohou ve služebních místnostech konzulátů a v soukromém bytě konzula používat jakákoliv donucovati opatření.

2. Archívy konzulátů jsou nedotknutelné. Archivy úředních spisů konzulátů nemohou obsahovat soukromé dokumenty.

3. Písemnosti a telegramy odesílané a přijímané konzuly v souvislosti s jejich úřední činností jsou nedotknutelné a nepodléhají kontrole.

4. Konzulové mohou používat šifry a diplomatické pošty.

Článek 8

Konzulové mají právo na budovách konzulátu vyvěšovat znak vysílajícího státu a nápis s označením konzulátu. Na budovách konzulátu a na voze konzula může být vztyčována státní vlajka vysílajícího státu.

Článek 9

1. Konzulové a pracovníci konzulátu, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od osobních a věcných plnění a od přímých daní.

2. Nemovitý majetek vysílajícího státu, určený k umístění konzulátů nebo k bydlení konzulů a pracovníků konzulátu, je osvobozen od daní a věcných plnění.

Článek 10

Zavazadla konzulů a předměty dovážené pro jejích potřebu, jakož i předměty dovážené pro potřebu konzulátů, jsou na základě vzájemností osvobozeny od celních poplatků ve stejném rozsahu; v jakém požívají osvobození diplomatičtí pracovníci a diplomatické mise.

Článek 11

Ustanovení článků 9 a 10 se vztahují též na manželky a nezletilé dětí konzulů a pracovníků konzulátu, pokud s konzuly a pracovníky konzulátu žijí ve společné domácnosti, pokud jsou občany vysílajícího státu, a to v takovém rozsahu, který je určen pro rodinné příslušníky diplomatických pracovníků a personálu diplomatických misí vysílajícího státu.

III. Pravomoc konzulů:

Článek 12

Konzulové napomáhají rozvoji politických, hospodářských a kulturních styků obou států.

Článek 13

1. Konzulové mají právo hájit ve svém konzulárním obvodu zájmy a práva vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob.

2. Konzulové se mohou při své služební činnosti obracet přímo na příslušné orgány a instituce v konzulárním obvodu a žádat je o pomoc.

Článek 14

1. Konzulové jsou oprávněni zastupovat před soudy a jinými orgány přijímajícího státu bez zvláštní plné moci občany nebo právnické osoby státu vysílajícího, jestliže tito v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných příčin nemohou včas chránit svá práva a zájmy.

2. Konzulární zastoupení skončí, převezme-li konzulem zastupovaná fyzická nebo právnická osoba ochranu svých práv a zájmů sama nebo jmenuje-li svého zmocněnce.

Článek 15

1. Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, zdržujících se trvale nebo dočasně v jejich konzulárním obvodu a těmto osobám potvrzovat státní příslušnost. Tímto ustanovením zůstává nedotčeno právo smluvních stran na úpravu registrace cizích státních příslušníků.

2. Konzulové mohou vydávat občanům vysílajícího státu pasy. Mohou udělovat víza ke vstupu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho.

Článek 16

Konzulové mají právo konat na konzulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadle, které nesou vlajku vysílajícího státu nebo jeho jiné výsostné označení, pokud tomu nebrání právní předpisy vysílajícího státu, tyto úkony:

1. sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti a listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu;

2. přijímat, sepisovat nebo ověřovat písemná prohlášení občanů vysílajícího státu;

3. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu; nemohou však sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech; o zřízení nebo zcizení práv k budovám nebo k jiným nemovitostem, které jsou na území přijímajícího státu;

4. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí; jež musí být provedeny na území vysílajícího státu; a pokud obsahy těchto listin neodporují právním předpisům některé ze smluvních stran;

5. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu, ověřovat opisy, překlady a výpisy písemností, pocházejících od orgánů, úředních osob nebo soukromých osob vysílajícího nebo přijímajícího státu; ověřovat podpisy a razítka orgánů nebo úředních osob vysílajícího nebo přijímajícího státu na listinách všeho druhu;

6. přijímat do úschovy peníze a cenné předměty občanů vysílajícího státu; nesmí však být narušeny právní předpisy přijímajícího státu;

7. provádět jiné úkony, k nimž, jsou pověřeni konzulové vysílajícím státem, jestliže tyto úkony neporušují příslušné právní předpisy přijímajícího státu.

Článek 17

Konzulem v mezích jeho pravomoci sepsané, vydané nebo ověřené písemností nevyžadují ověření orgánů přijímajícího státu.

Článek 18

1. Před konzuly mohou být podle zákonů vysílajícího státu uzavírána manželství, jsou-li oba snoubenci občany vysílajícího státu.

2. Konzulové mohou osvědčovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu.

3. Výše uvedená opatření však neruší povinnost přímo i nepřímo zúčastněných osob dodržovat příslušné právní předpisy přijímajícího státu.

Článek 19

Konzulové mají, pokud jsou zmocněni právními předpisy vysílajícího státu, právo ustanovit poručníka občanů vysílajícího státu. V těchto případech mohou konzulové vykonávat dozor nad poručenstvím.

Článek 20

Konzulové mohou poskytovat pomoc lodím vysílajícího státu, vstupovat ve styk s posádkou lodi a cestujícími, vydávat, potvrzovat a přezkoumávat lodní listiny, sepisovat protokol o nákladu, účelu cesty a mimořádných událostech, urovnávat spory mezi velením a posádkou a vydávat a prodlužovat námořnické knížky a námořnické průkazy a provádět v nich změny a jiné záznamy.

Článek 21

Jestliže dojde k nehodě nebo k ztroskotání lodi vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu oznámí toto a sdělí jíž učiněná opatření konzulům a poskytnou jím nezbytnou pomoc při opatřeních, která činí v souvislosti s nehodou lodí.

Článek 22

1. Konzulové mohou poskytovat pomoc letadlům vysílajícího, státu. Konzulové se mohou obrátit na příslušné orgány přijímajícího státu při poskytování pomoci členům posádky a cestujícím.

2. při havárii nebo nehodě letadla vysílajícího státu mohou konzulové činit nebo požadovat opatření pro poskytnutí pomoci nebo k záchraně členů posádky a cestujících a pro ochranu a opravu letadla.

Článek 23

Konzulové mohou vybírat za úřední úkony poplatky podle právních předpisů vysílajícího státu.

IV. Závěrečná ustanovení:

Článek 24

Ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech konzulů budou stejně uplatňována ve vztahu k pracovníkům diplomatických misí, pověřených vykonáváním konzulské funkce. Tím nejsou dotčeny diplomatické výsady a imunity těchto pracovníků.

Článek 25

Tato Úmluva bude ratifikována. Nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Článek 26

Tato Úmluva se uzavírá na dobu pěti let. Zůstane v platností vždy dalších pět let, neobdrží-li jedna ze smluvních stran cest měsíců před uplynutím právě probíhajícího období písemné sdělení druhé smluvní strany o vypovězení Úmluvy.

Sepsáno v Hanoji dne 14. ledna 1963 ve dvojím vyhotovení, každé v jazyce českém a vietnamském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Z plné moci

presidenta Československé socialistické republiky

Čeněk Herold v. r.

Z plné moci

presidenta Vietnamské demokratické republiky

Nguyen Co Thach v. r.