Důvodová zpráva

Část všeobecná

XII. sjezd Komunistické strany Československa ve svém usnesení zdůraznil, že za hlavní úkol celé naší společnosti je nutno dnes považovat rozvoj zemědělské výroby, bez jejíhož podstatného vzestupu nelze zabezpečit ani proporcionální vývoj národního hospodářství, ani zvýšení životní úrovně lidu. Proto byl vytyčen úkol vyrovnat do roku 1970 úroveň zemědělství na úroveň průmyslu jako podmínku vytvoření materiálně technické základny pro přechod ke komunistické společnosti.

Také rybářství jako jedno z odvětví zemědělské výroby musí svým podílem přispět k jejímu podstatnému vzestupu. Navrhovaný zákon vytváří podmínky, aby rybářství v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství bylo rozvíjeno tak, aby zajišťovalo zejména zvýšenou produkci kvalitních tržních ryb a přitom umožňovalo, aby se co nejširší okruh pracujících podílel na řízení rybářství i na výkonu rybářského práva.

Rybářství se provozuje hospodařením na rybnících a výkonem rybářského práva v tekoucích vodách.

Rybníky. Hospodářský význam rybníkářství spočívá především v tom, že přispívá k zásobování pracujících dieteticky hodnotným rybím masem. Rybníky, které jako životní prostředí k chovu ryb musí byt udržovány v řádném technickém a hospodářském stavu, představují důležité vodohospodářské zařízení k zadržování vody, zlepšování odtokových poměrů, zvyšování hladiny spodních vod a k zadržování zplavenin úrodné půdy. Rybníky příznivě ovlivňují místní klíma a poskytují příležitost k rekreaci pracujících. Na vhodných rybnících lze provádět v souladu se zájmy chovu ryb velmi výhodně i chov kachen. Rybníky jsou sídlištěm zvěře pernatě a zkrášlují ráz krajiny.

V Československé socialistické republice je 52.163 ha rybníků. Z toho mají podniky státního rybářství ve správě 42.531 ha rybníků. Tyto rybníky slouží převážně k výrobě tržních ryb. Organizační složky Československého rybářského svazu obhospodařují 2261 ha rybníků, které slouží převážně k výrobě násad pro zarybňování tekoucích vod. Zbytek rybníků obhospodařují další státní organizace zejména v oboru působnosti ministerstva školství a kultury a ministerstva národní obrany, dále místní národní výbory, jednotná zemědělská družstva a z části ještě jednotlivci.

Výroba tržních ryb v rybnících činila v roce 1961 84.990 q. Z toho připadá na státní rybářství 80.453 q, tj. 94,7 % a na ostatní organizace pak 4537 q; tj. 5,3 %. Dnešní spotřeba sladkovodních ryb v Československé socialistické republice činí průměrně 0,7 kg na jednoho obyvatele.

Tekoucí vody. Hospodářský význam rybářství v tekoucích vodách spočívá v tom, že i ono přispívá k zásobování obyvatel rybami, pokud si je uloví, čímž přímo přispívá ke zlepšení celkové bilance spotřeby masa. Má též nemalý vymam rekreační a v poslední době se stává významnou složkou domácího cestovního ruchu.

Velmi dobrý stav rybnatosti celé řady rybářských revírů, zejména pstruhových, začíná k nám přivádět i rybáře ze zahraničí.

Z tekoucích vod včetně údolních nádrží se vyloví na udici asi 15.000 q ryb ročně. Na jednu povolenku k rybolovu pro vody mimopstruhové připadá úlovek 14 kg, na jednu povolenku na vody pstruhové 4,5 kg ryb lososovitých ročně. Z jednoho ha tekoucích vod mimopstruhových se loví udicí 58 kg a z vod pstruhových 15,3 kg ryb ročně.

Důležitou součástí tekoucích vod jsou údolní nádrže, jejíchž rybářský význam se v budoucnu výstavbou dalších údolních nádrží ještě zvýší. V některých z nich bude možno lovit sítěmi a tak dodávat ryby pro veřejné zásobování, aniž by byl dotčen lov ryb udicí.

Rybářství je nutno oceňovat též z hledisek kulturních a estetických. Potřeba čisté vody jako nezbytné podmínky k životu ryb činí z osob oprávněných k výkonu rybářského práva důsledného ochránce čistoty vod.

Rybáři jsou organizováni v dobrovolné celostátní organizaci v Československém rybářském svazu, která má 110.000 členů; sdružených v 540 místních organizacích Svazu jako jeho základních složkách. Z tohoto počtu je 70.000 dělníků, 3800 členit JZD; zbytek jsou pracující různých povolání a důchodci.

Pro tento mnohoúčelový a mnohostranný význam rybářství je třeba vytvářet podmínky k dalšímu zvyšování výroby ryb, zapojovat do výroby i ty nejmenší vhodné plochy, odhalovat skryté rezervy a soustavnou péčí zlepšovat podmínky k intenzivnímu chovu ryb v rybnících a tekoucích vodách.

Vývoj úpravy rybářství a zásady navrhovaného zákona

Rybářství bylo upraveno zákonem č. 62/1952 Sb., o rybářství étery znárodnil rybářské právo, odstranil nejednotnost v rybářských předpisech a výkon rybářského práva postavil na plánovanou hospodářskou základnu rozdělením vod na rybářské revíry. Zavedl dále hospodaření podle pevného plánu; zřídit instituci rybářského hospodáře spočívající na zásadě odpovědnosti za řádné hospodaření, uložil povinné zarybňování stanovil povinnost dodržování maximálního počtu povolenek k rybolovu, upravil lov ryb všeobecně závazným rybářským řádem a zajistil vedení rybářské statistiky. Zákon též zajistil pracujícím v širokém rozsahu možnost lovu ryb a tím přispěl ke zlidovění rybářství a současně vydatné a levné rekreací pracujících. Pokud jde o rybníky, uložil zákon jejích držitelům povinnost v rybnících řádně hospodařit a udržovat je v řádném hospodářském stavu. Zajistil i ochranu rybářství při hospodaření s vodou a při stavbě vodních děl.

Zákon č. 62/1952 Sb. byl velmi pokrokový a upravil vhodně zejména rybářské právo v tekoucích vodách podle zásad socialistického hospodaření. Neřešil však všechny otázky rybářství, zejména zajištění intenzivního chovu ryb v rybnících. Nový zákon zajišťuje řádné hospodaření na rybnících a umožňuje uložit potřebná opatření v případě, že na rybnících není řádně hospodařeno. Zákon dále umožňuje ve smyslu čl. 5 ústavy širokou účast pracujících prostřednictvím jejich společenské organizace - Československého rybářského svazu - na řízení rybářství v tekoucích vodách a na výkon rybářského práva v rybářských revírech.

Návrh nového zákona vychází z těchto stěžejních zásad:

1. sleduje, aby rybníky byly intenzívně obhospodařovány,

2. zajišťuje vytváření nejvhodnějších podmínek plánovitého hospodaření na rybnících, tekoucích vodách a v údolních nádržích,

3. rybářské právo v tekoucích vodách patří státu, který jeho výkon přenechává bezplatně přede vším organizačním složkám Československého rybářského svazu,

4. zvyšuje se účast pracujících zejména společenské organizace Československého rybářského svazu na řízení rybářství,

5. umožňuje co nejširšímu okruhu pracujících, aby se podíleli na výkonu rybářského práva,

6. oprávnění lovit ryby a jiné vodní živočichy se váže jako dosud na rybářsky lístek, vydaný okresním národním výborem, a na povolenku k rybolovu, vydanou uživatelem rybářského revíru,

7. sleduje, aby rybníky nebyly odnímány rybníkářskému hospodaření a aby rybochovná zařízení nebyla rovněž odnímána svému účelu.

Finanční důsledky zákona

Prováděním zákona nevzniknou zvýšené finanční náklady. Počítá se s tím, že národní, výbory zvládnou provádění zákona bez zvyšování stavu svých pracovníků, poněvadž budou mít možnost zapojit do plnění úkolů, vyplvajících ze zákona, organizační složky Československého rybářského svazu.

Zvláštní část

K § 2:

V době vydání dosavadního zákona o rybářství nebyla ještě organizačně dořešena otázka dalšího trvání lidových spolků a zájmových organizací. Proto do zákona nemohla být pojata ani organizace, ve které se rybáři sdružovali.

V roce 1957 byla vytvořena celostátní dobrovolná rybářská organizace - Československý svaz rybářů, jehož stanovy byly přijaty I. celostátní sjezdem Svazu a schváleny státními orgány. V roce 1961 se tato organizace ve smyslu článku 6 ústavy Československé socialistické republiky stala součástí Národní fronty. Její název byl změněn na Československý rybářský svaz a nové stanovy byly přijaty II. celostátním sjezdem Svazu. Sdružují se v něm jako v jediné celostátní organizaci pracující, kteří mají aktivní zájem o rozvoj rybářství. Prostřednictvím Svazu a jeho organizačních složek je umožněn pracujícím také výkon rybářského práva a účast na řízení rybářství.

K oddílu prvému

K § 3 a 4:

Ryby v rybnících náležejí tomu, kdo má rybník ve vlastnictví nebo v užívání. Chov, zušlechťování a lov ryb v rybnících není samostatným rybářským právem (§ 6). Rybářství v rybnících se proto provozuje hospodařením na rybnících; jejichž součásti jsou vždy také technická zařízení (hráz, výpust apod.), zajišťující plnou dispozici rybí obsádkou.

Rybníky jsou nejvýznamnějším zdrojem výroby a dodávky tržních sladkovodních ryb. Pro většinu rybníků jsou pevně stanoveny úkoly ve výrobě tržních ryb. Určitá část rybníků je vyhrazena výrobě násad jednak pro rybníky, jednak pro zarybňování rybářských revírů.

Celková spotřeba ryb v Československé socialistické republice je kryta jen z nepatrné části (14,8 %) sladkovodními rybami. Je proto naléhavým národohospodářským zájmem, aby všechny rybníky, na nichž lze rybnikářsky hospodařit, byly trvale udržovány ve stavu způsobilém k výrobě ryb a aby socialistické organizace, které obhospodařují většinu těchto rybníků, využívaly plně nejnovějších vědeckých a technologických poznatků, zejména intenzivního hnojení, přikrmování ryb a soustavné péče o zdravotní stav ryb k soustavnému zvyšování výroby.

Ustanovením tohoto zákona nejsou ovšem dotčeny zvláštní předpisy, které omezují rybníkářské hospodaření na některých rybnících z důvodů hygienické ochrany vody.

Dosavadní stav neumožňoval zajistit využití rybníku, který nebyl řádně rybníkářsky využíván. Zákon odstraňuje tuto mezeru a dává okresnímu národnímu výboru pravomoc zajistit využití takových rybníků soukromníků, jednotných zemědělských družstev i společenských organizací. Přitom návrh zákona vychází ze zásady nevytvářet nový způsob užívání půdy socialistickými organizacemi, nýbrž umožnit postupné sjednocování dosavadních různých způsobů tohoto užívání. Účast podniku státního rybářství a organizačních složek Československého rybářského svazu při tomto řízení má přispět k získám objektivního a odborného podkladu pro rozhodování okresního národního výboru.

K § 5:

Výroba ryb v rybnících je omezována řadou požadavků, které znemožňují nebo ztěžují využívání rybníků k rybářskému hospodaření [např. požadavky na zásobování vodou; na vypouštění odpadních vod, na rekreaci spod.). Někdy z důvodu výstavby, popřípadě provozu průmyslových podniků musí dojít i ke zrušení rybníků.

Všechny tyto požadavky je třeba vždy dobře politicky a ekonomicky zvážit, aby nedocházelo k zbytečnému odnímání rybníků výrobě ryb.

Musí-li dojít k odnětí (zrušení) rybníku z důvodu výstavby apod., ukládá zákon investoru provést již v projektové dokumentaci zdůvodnění zamýšleného odnětí a umožňuje; aby krajský národní výbor na základě tohoto odůvodnění popřípadě uložil provést výstavbu náhradního rybníku. Spolupráce podniku státního rybářství při zpracování zdůvodnění a potom i v řízení u krajského národního výboru, které se zahajuje k jeho návrhu, má přispat, k tomu, aby případně výstavba náhradního rybníku byla řádně ekonomicky zdůvodněna a mohla být provedena co nejhospodárněji. Podnik státního rybářství má totiž ve svých plánech obnovy rybníků zahrnuto jejích obnovování (i zřizování) s co nejmenšími investičními náklady (obnova prováděná úpravou starých hrází, výpustí apod.) a pomocí těchto plánů může účinně pomoci i ke splnění podmínky, aby výstavba, náhradního rybníku byla provedena na nezemědělské půdě nebo na zemědělské půdě horší jakosti.

O provedení výstavby náhradního rybníku rozhoduje krajský národní výbor proto, že případná výstavba bude vhodná často i mimo; obvod okresu, kde leží rybník, který se ruší.

K oddílu druhému

K § 6:

Definice rybářského práva je proti jeho pojmu vymezenému dosavadními předpisy širší. Do pojmu rybářského práva je zahrnuta totiž i povinnost plánovitě ryby chovat, hájit a lovit. Součástí rybářského práva se stává i oprávnění užívat v nezbytné míře pobřežních pozemků.

Vody, v nichž se vykonává rybářské právo, zákon proti dosavadnímu stavu přesněji vypočítává. Dosavadní definice nebyla zcela přesná; v zásadě to byly všechny vody, které nebyly rybníky. Poněvadž zákon nestanovil pro obtížnost pojem rybníku, nebyl ani pojem tekoucích vod přesný. Proto nová definice tekoucích vod, v nichž se rybářské právo vykonává, taxativně tyto vody určuje. Poněvadž i přesto může dojít někdy k pochybnostem, zda jde o tekoucí vodu, rozhodne v takovém případě okresní národní výbor. Okresní národní výbor může prohlásit rybník za trvale nezpůsobilý k řádnému rybníkářskému hospodaření (např. rybníky trvale nevypustitelné); takový rybník se považuje potom za tekoucí vodu. Podle toho lze zahrnout do tekoucích vod i vodní plochy, které nebyly dosud ani tekoucími vodami ani rybníky a unikaly tak evidenci a plánování a jejich uživatelé měli i možnost je spekulativně využívat.

K § 7:

Rybářské právo lze vykonávat řádně jen ve vhodných celcích - rybářských revírech -, které vytváří ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství po projednání s Československým rybářským svazem. Vzhledem k tomu, že k rozdělení vod na revíry již došlo podle dosud platného zákona a že pojem revíru se proti dosavadním předpisům nemění, nebude prováděno nové rozdělování vod na revíry. V úvahu budou přicházet jen změny hranic revírů, popřípadě jejích slučování zejména v důsledku technických zásahů (zpravidla při Výstavbě údolních nádrží, kdy pravidelně zanikne několik revírů a bude třeba vytvořit revír nový). Zřizování revírů přísluší nadále ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství, aby byla zachována jednotná praxe při jejich zřizování, jejích jednotná evidence, a dále i z toho důvodu, že revíry velmi často zasahují do více okresů, a krajů, jejichž hranice jdou někdy také středem vodního toku.

K § 8:

V době vydání dosavadního zákona nebyla vyřešena otázka rybářské organizace a uvažovalo se, že rybáři se budou sdružovat ve zvláštních skupinách při místních národních výborech. Z toho důvodu nemohl zákona č. 82/1952 Sb. pojmout rybářská organizace o vypočtu organizací, prostřednictvím nichž se pracující podílejí na výkonu rybářského práva. Teprve po vytvoření Československého svazu rybářů v roce 1957 umožnila vyhláška č. 193/1957 Ú. l., o změně vyhlášky č. 363/1952 Ú. l., kterou se provádějí některá ustanoveni zákona o rybářství, přidělování rybářských revírů také Československému svazu rybářů a jeho složkám. Z tohoto stavu; étery je zcela v souladu s naší novou socialistickou ústavou, vychází i nový zákon a stanoví proto; že ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství přenechá výkon rybářského práva v rybářských revírech především organizačním složkám Československého rybářského svazu.

Podnikům státního rybářství, střední zemědělské škole, vysokým školám zemědělským a Výzkumnému rybářskému ústavu se přenechají rybářské revíry k účelům chovatelským (chráněné rybí oblasti k získávání matečních ryb) a k účelům výukovým a výzkumným. Podnikům státního rybářství budou přenechány též revíry na údolních nádržích, které budou zvlášť vhodné k výrobě a lovu tržních ryb sítěmi, aby se zlepšilo zásobování sladkovodními rybami. Přitom musí byt pracujícím zajištěn lov ryb udicí.

K § 9:

Ustanovením tohoto paragrafu se zajišťuje řádný výkon rybářského práva a obhospodařování rybářských revírů podle hospodářských plánů.

Podle dosavadní úpravy odpovídá za řádné hospodaření v rybářském revíru rybářsky hospodář. Podle nové úpravy odpovídá za řádné hospodaření socialistická organizace - uživatel rybářského revíru. Přitom se zachovává funkce rybářského hospodáře, aby bylo zajištěno odborné hospodaření, za které především rybářský hospodář odpovídá.

K odchovu násad pro zarybňování rybářských revírů zřídila většina uživatelů těchto revírů umělé líhně ryb nebo obnovila, popřípadě upravila rybníky zpravidla v blízkostí těchto revírů, takže s nimi tvoří jeden hospodářsky celek. Aby byla zajištěna dostatečná výroba násad v těchto účelových rybochovných zařízeních, stanoví zákon; že tato zařízení nebudou zpravidla odnímána svému účelu. Tato zásada ovšem připouští výjimky ve zvlášť odůvodněných případech.

K § 10:

Tento paragraf stanoví opatření k ochraně ryb. Jde o opatření, která byla dosud uvedená ve vyhlášce č. 363/1952 Ú. l., a poněvadž se osvědčila, přejímají se do zákona.

K § 12:

Zřizování chráněných rybích oblastí má zajistit přirozené rozmnožování ryb, které spolu s umělým zarybňováním zajišťuje řádné zarybnění rybářských revírů.

K § 13:

Aby výkon rybářského práva byl vůbec možný; bylo nutno i nadále zákonem stanovit; že osoby; oprávněné k výkonu rybářského práva, mohou vstupovat na pobřežní pozemky, na něž není vstup zakázán v obecném zájmu.

Zákon nestanoví, do jaké vzdálenosti od vodní hladiny lze pobřežní pozemky užívat, poněvadž tato vzdálenost může být různá podle okolnosti jednotlivých případů; zásadně musí to být vzdálenost, která umožňuje výkon rybářského práva.

Jestliže ovšem osoba oprávněná k rybolovu způsobila vstupem na pobřežní pozemky škodu, je samozřejmě povinna takovou škodu nahradit. Byla-li tato škoda způsobena při plnění úkolů vyplývajících z obhospodařování rybářských revírů příslušnou organizací, odpovídá za způsobenou škodu tato organizace. Okresní národní výbor bude rozhodovat o náhradě škody jen tehdy, jestliže se účastnící nedohodnou.

K § 14:

Účelem tohoto ustanovení je zajistit uživateli rybářského revíru možnost zachránit ryby v případě, že je povodeň vytlačila na sousední zatopené pozemky. Uživatel rybářského revíru musí však učinit do 7 dnů opatření k záchraně ryb. To ovšem neznamená, že musí do 7 dnů všechny ryby na zaplavených pozemcích slovit; stačí, že v určitém obvodu se slovením započal. Lhůta 7 dnů počíná dnem, kdy voda na zaplavených pozemcích opadla tak, že ztratila souvislost s tokem.

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje jak na pozemky, které bezprostředně sousedí s vodami tvořícími rybářský revír, tak i na pozemky vzdálenější, na které vnikla při povodni voda, včetně pozemků ohrazených, pokud ovšem vstup na všechny tyto pozemky není zakázán v obecném zájmu.

K oddílu třetímu

K § 15:

Výpočet ryb a jiných vodních živočichů, na které se vztahuje novy zákon, se proti dosavadnímu stavu nemění.

K § 17:

Povinnost investorů vodních děl a zařízení zřizovat a udržovat rybí přechody a česlice je stanovena již zákonem č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství (ve znění zákona č. 12/1959 Sb.), Účelem tohoto opatření je, aby byl umožněn tah ryb a přirozené zarybňování vodních toků.

K § 18 a 19:

Zákon č. 82/1952 Sb. (prováděcí vyhláška č. 363/1952 Ú. l.) ukládal pouze uživatelům rybářských revírů povinnost zřizovat pro rybářský revír rybářskou stráž. Nový zákon rozšiřuje tuto povinnost i na organizace hospodařící na rybnících.

Pokud jde o oprávnění rybářské stráže, jde v podstatě o převzetí dosavadních ustanovení, která se osvědčila.

K § 20:

V tomto ustanovení jsou zakotveny dosavadní výsledky a cíle chovu ryb. Zkušenosti ukázaly, že zlepšování užitkových vlastností a odolnosti ryb zajišťuje se vhodnou generační rybou. Aby byla zajištěna produkce kvalitních generačních ryb, svěřuje se zákonem jejích odchov organizacím, které určí ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Půjde o organizace, které již mají v uvedeném oboru zkušenosti a které již na tomto úseku docílily kladných výsledků, tj. podniky státního rybářství, organizační složky Československého rybářského svazu, rybářské školy a některé organizace lesního hospodářství. Cílem je, aby i ostatní socialistické organizace hospodařící na rybnících a v rybářských revírech chovaly v nich ryby z dobré násady. Realizaci tohoto cíle rovněž zákon umožňuje.

Z uvedených organizací zejména podniky státního rybářství a organizační složky Československého rybářského svazu postupně zajišťují v rámci plánované investiční výstavby rozšiřování odchovných rybníků a zařízení za tím účelem, aby v nejbližších letech byla dodávána pouze kvalitní rybí násada; a to v takovém množství, aby produkce násady stačila i ke krytí potřeby ostatních socialistických organizací, které hospodaří na rybnících a rybářských revírech. Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství podle zmocnění daného mu tímto ustanovením bude k tomuto účelu postupně provádět příslušná opatření.

K § 22:

Výkon rybářského práva v hraničních vodách se upravuje tak, aby byl v souladu s mezinárodními smlouvami, pokud byly takové smlouvy uzavřeny s některým sousedním státem.

K § 23:

Ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství přísluší ústřední řízení rybářství provozovaného hospodařením na rybnících i rybářství provozovaného výkonem rybářského práva. Dozor krajských a okresních národních výborů se podle tohoto ustanovení vztahuje toliko na řádný výkon rybářského práva v rybářských revírech. V souladu s novou úpravou organizace řízení zemědělství se zdůrazňuje povinnost výrobních zemědělských správ dozírat i na řádné hospodaření v rybnících jimi řízených jednotných zemědělských družstev a státních statků.

V souladu s ústavou Československé socialistické republiky je i v tomto ustanovení uplatněna zásada pověřovat dobrovolné společenské organizace i dalšími úkoly na úseku rybářství. Zákon zajišťuje organizačním složkám Československého rybářského svazu účast na dozoru formou účinné spolupráce s národními výbory. Zapojení širokých mas pracujících organizovaných v Československém rybářském svazu do provádění dozoru přispěje k tomu, aby výkon rybářského práva byl prováděn v souladu s řádnými rybářskými zásadami.

V Praze dne 9. srpna 1963

Předseda vlády

v z. Piller J. v. r.