Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963
III. volební období.
129
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k vyslovení souhlasu Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 111
týkající se diskriminace v zaměstnání a povolání, přijatá Generální konferencí
Mezinárodní organizace práce dne 25. června 1958 v Ženevě
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111 týkající se diskriminace v zaměstnání a povolání, přijatou Generální konferencí Mezinárodní organizace práce dne 25. června 1958 v Ženevě
Důvodová zpráva
Podle úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 týkající se diskriminace v zaměstnání a povolání je každý členský stát, který jí ratifikuje, povinen prohlásit a provádět národní politiku zaměřenou k tomu, aby zajistil metodami, které jsou ve shodě s národními podmínkami a zvyklostmi, stejné příležitosti a stejné nakládání v otázkách zaměstnání a povolání při odstraněni jakékoliv diskriminace.
Diskriminace znamená:
a) jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo preferování založené na rase, barvě, pohlaví, náboženství, politických názorech, národní příslušnosti nebo sociálním původu, jejíchž cílem je anulovat nebo ohrozit stejné možností nebo zacházení v otázkách zaměstnaní nebo povolání;
b) jakékoliv jiné rozlišování, vyloučení nebo preferování, jež má za cíl anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení v otázkách zaměstnanosti nebo povolání, které bude moci být určeno příslušným členským státem po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavateli a pracujících, jestliže takové existují, a s jinými příslušnými orgány.
Slova "zaměstnání" a "povolání" znamenají přístup k odbornému výcviku, k zaměstnání a k různým povoláním, jakož i podmínky zaměstnání.
Náš právní řád je s touto úmluvou v souladu. V ČSSR je diskriminace právně i fakticky vyloučena.
Ze socialistických členských států Mezinárodní organizace práce ratifikovaly tuto úmluvu již Bulharsko, Běloruská SSR, Maďarsko, Polsko, Ukrajinská SSR, SSSR a Jugoslávie. Ratifikace úmluvy jednotlivými členskými státy je pozorně sledována především těmi zeměmi, kde rasová diskriminace byla nebo dosud je tíživě pociťována. V tom spočívá jeden ze závažných důvodu pro ratifikaci úmluvy ze strany ČSSR.
K obdobné úmluvě týkající se diskriminace v oblasti vzdělání a přijaté na půdě UNESCO jsme přistoupili dne 6. února 1963.
Úmluva se předkládá Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 42 Ústavy ČSSR se zřetelem k tomu, že se dotýká vztahů upravovaných československým pracovně právním zákonodárstvím, i když v současné době její realizace nevyžaduje přijetí konkrétních legislativních opatření.
V Praze dne 12. června 1963
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
ÚMLUVA Č. 111
týkající se diskriminace v zaměstnání a povolání
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
jež byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a jež se sešla na svém 42. zasedání dne 4. června 1958, a
rozhodnuvši o přijetí jistých návrhů, týkajících se diskriminace v oblasti zaměstnání a povolání, což je čtvrtým bodem pořadu zasedání, a
rozhodnuvši, že tyto návrhy ponesou formu mezinárodní Úmluvy, a
berouc v úvahu, že Filadelfská deklarace stanoví, že všechny lidské bytosti, bez ohledu na rastr, vyznání nebo pohlaví, mají právo pečovat o své materiální blaho a o svůj duchovní vývoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných příležitostí, a
berouc dále v úvahu, že diskriminace představuje porušení práv vyhlášených. Všeobecnou deklarací lidských práv,
přijímá dne 25. června 1958 následujíce Úmluvu, jež může být citována jako Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) z roku 1958:
Článek 1
1. Pro účely této úmluvy slovo "diskriminace" znamená
(a) jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo preferování, založené na rase, barvě, pohlaví, náboženství, politických názorech; národní příslušností nebo sociálním původu, jejichž cílem je anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení v otázkách zaměstnaností nebo povolání;
(b) jakékoliv jiné rozlišování, vyloučení nebo preferování, jež má za cíl anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení v otázkách zaměstnanosti nebo povolání, které bude moci být určeno příslušným členským státem po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracujících, jestliže takové existují, a s jinými příslušnými orgány.
2. Jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo preferování, založené na vyžadované kvalifikaci pro určité povolání není považováno za diskriminaci.
3. Pro účely této Úmluvy slova "zaměstnání" a "povolání" znamenají přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povolením, jakož i podmínky zaměstnání.
Článek 2
Každý členský stát, na něhož se vztahuje tato Úmluva, prohlásí a bude provádět národní politiku, zaměřenou k tomu, aby zajistil metodami, které jsou ve shodě s národními podmínkami a zvyklostmi stejné příležitosti a stejné zacházení v otázkách zaměstnání a povolání s ohledem na to, aby byla od straněna jakákoliv diskriminace v této oblasti.
Článek 3
Každý členský stát, na něhož se vztahuje tato Úmluva, bude ve shodě s národními podmínkami a zvyklostmi -
(a) usilovat o dosažení spolupráce s organizacemi zaměstnavatelů a pracujících a s jinými příslušnými orgány, při prosazovaní přijetí a dodržování této politiky;
(b) vydávat zákony a usilovat o vypracování takových programů výchovy, které jsou s to zajistit přijetí a provádění této politiky;
(c) zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení upravit jakákoliv administrativní opatření nebo praxi, která jsou neslučitelná s touto politikou;
(d) provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé kontrole národního úřadu;
(e) zajistit dodržování této politiky v činnosti služeb odborného zaměření; odborného výcviku a umístění služeb podřízených národnímu úřadu;
(f) ve výročních zprávách o plnění této Úmluvy uvést opatření, která byla učiněna v souladu s touto politikou a výsledky dosažené těmito opatřeními.
Článek 4
Za diskriminaci, nejsou považována žádná opatření tykající se osoby, která je v oprávněném podezření, že se zabývá činností ohrožující bezpečnost státu nebo o níž je prokázáno; že se fakticky zabývá touto činností, za předpokladu, že tato osoba má právo se odvolat k příslušnému orgánu zřízenému v souladu s národní praxí.
Článek 5
1. Zvláštní ochranná a pomocná opatření, stanovená v jiných úmluvách nebo doporučeních přijatých Mezinárodní konferencí práce, nejsou pokládána za diskriminaci.
2. Každý členský stát může po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracujících tam, kde takové existují, rozhodnout, že nebudou považována za diskriminační jiná zvláštní opatření, jejichž cílem je vyjíti vstříc zvláštním potřebám osob, které z důvodů, jako je pohlaví, věk, invalidita, rodinné závazky nebo sociální či kulturní úroveň, jsou všeobecně považovány za osoby, jímž je třeba poskytnout zvláštní ochranu nebo pomoc.
Článek 6
Každý členský stát, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje k jejímu plnění v nemetropolitních územích v souladu s ustanoveními Ústavy Mezinárodní organizace práce.
Článek 7
Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace.
Článek 8
1. Tato Úmluva je závazná pouze pro ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejíchž ratifikace je registrována u generálního ředitele.
2. Vstoupí v platnost 12 měsíců poté; kdy generálním ředitelem budou zaregistrovány ratifikace dvou členských států.
3. Tato Úmluva nabude účinnosti pro každý další členský stát 12 měsíců po datu, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace.
Článek 9
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu; může ji vypovědět po uplynutí deseti let od data vstupu Úmluvy v platnost, oznámením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace. Výpověď nabude účinnosti za rok po datu, kdy byla provedena její registrace.
2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, a který do jednoho roku po uplynutí desetiletého obdobu zmíněného v předcházejícím odstavci nepoužije práva výpovědi, stanoveného tímto článkem; bude vázán na další období deseti let a může pak vypovědět tuto omluvu po uplynutí každého desetiletého období za podmínek stanovených v tomto článku.
Článek 10
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce vyrozumí všechny členské státy Mezinárodní organizace práce o registraci všech ratifikací a výpovědí, jež mu budou sděleny členskými státy Organizace.
2. Při vyrozumívání členských států Organizace o registraci druhé ratifikace, která mu byla sdělena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost.
Článek 11
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce sdělí generálnímu tajemníkovi Spojených národů za účelem registrace ve smyslu článku 102 Charty Spojených národů všechny podrobností, týkající se všech ratifikací a všech výpovědí, které u něho byly registrovány v souladu s ustanoveními předcházejících článků.
Článek 12
Pokaždé, když to bude pokládat za nutné, předloží Správní rada Mezinárodního úřadu práce generální konferenci zprávu o plnění této Úmluvy a prozkoumá vhodnost daní na pořad jednání konference otázku její plné nebo částečné revize.
Článek 13
1. V případě, že by konference přijala novou úmluvu o úplné nebo částečné revizi této Úmluvy pak, pokud by nová úmluva nestanovila jinak
(a) ratifikace nové úmluvy o revizi členským státem bude ipso jure znamenat okamžité vypovězení této Úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného 9. článku, pokud tato nová úmluva o revizi vstoupí v platnost.
(b) datem vstupu nové úmluvy o revizí v platnost přestává být tato Úmluva otevřena k ratifikaci členskými státy.
2. Tato Úmluva v každém případě zůstává v platnosti v této formě a obsahu pro ty členské státy které ji ratifikovaly a které neratifikovaly úmluvu o revizi.
Článek 14
Francouzské a anglické znění textu této Úmluvy mají stejnou platnost.