Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963

III. volební období.

127

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k vyslovení souhlasu Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 o odborové svobodě

a ochraně odborového práva, přijatá Generální konferencí Mezinárodní organizace

práce dne 9. července 1948 v San Francisku

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 87 o odborové svobodě a ochraně odborového práva, přijatou Generální konferencí Mezinárodní organizace práce dne 9. července 1948 v San Francisku.

Důvodová zpráva

Mezinárodně politický význam úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87 o odborové svobodě a ochraně odborového práva spočívá především v tom, že je důležitou oporou pro odborové organizace kapitalistických zemí.

Nejdůležitější ustanovení úmluvy jsou obsažena v článcích 2, 3 a 8. Článek 2 stanoví, že pracující a zaměstnavatelé bez jakéhokoliv rozdílu mají právo ustavovat organizace bez předchozího schválení podle vlastní volby, jakož i státi se členy těchto organizací a to za jediné podmínky; že se podřídí stanovám těchto organizací". plánek 3 stanoví, že veřejné orgány se musí zdržet jakéhokoliv zásahu, který by omezoval právo organizací pracujících a zaměstnavatelů vypracovávat své stanovy a administrativní předpisy, svobodně volit své zástupce, organizovat své záležitosti a svou činnost a formulovat svůj program činnosti, nebo zabraňovat jeho zákonnému provádění. V článku 8 se pak praví, že vnitrostátní zákonodárství nemá poškozovat ani nemá být uplatňováno takovým způsobem, jenž by poškozoval záruky stanovené úmluvou". Ústava ČSSR nikterak neomezuje právo odborově se organizovat (článek 5).

Článek 18 usnesení IV. všeodborového sjezdu prohlašuje, že stanovy odborové organizace a opatření podle nich učiněná nepodléhají schválení ani evidenci státních orgánů. Zákon č. 37/1959 Sb. dává tomuto usnesení zákonnou závaznost vůči hospodářským a státním orgánům. Pokud jde o Revoluční odborové hnutí, byla zákonem č. 37/1959 Sb. zrušena příslušná ustanovení zákona č. 68/1951 Sb. a dobrovolných organizacích a shromážděních, a prováděcí vyhlášky č. 320/1951 Ú. l., podle nichž ke vzniku organizace je třeba schválení jejího organizačního řádu krajským národním výborem nebo ministerstvem vnitra a dále podle nichž má vést obvodní národní výbor příslušný podle místa organizace evidenci o složkách organizací a zejména o tom, kdo jménem organizace jedná.

Zákon č. 68/1951 Sb. a prováděcí vyhláška č. 320/1951 Ú. l. však nadále platí v plné šíři mimo ROH. Aby po ratifikací úmluvy č. 87 bylo dosaženo plného právního souladu s uvedenými zákonnými předpisy, bude třeba provést jejich novelizací. Ministerstvo vnitra v současné době pracuje na přípravě potřebných legislativních opatření.

Úmluvu č. 87 dosud ratifikovaly všechny ostatní členské socialistické státy Mezinárodní organizace práce.

Úmluva se předkládá Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 42 Ústavy ČSSR se zřetelem k tomu, že se dotýká vztahů upravovaných československým pracovně právním zákonodárstvím.

V Praze dne 12. června 1963

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr zahraničních věcí:

V. David v. r.

ÚMLUVA Č. 87

o odborové svobodě a ochraně odborového práva

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolaná Správní radou Mezinárodního úřadu práce do San Franciska na 31. zasedání, které se konalo od 17. června 1948,

po rozhodnutí přijmout formou úmluvy různé návrhy, týkající se odborové svobody a ochrany odborového práva, kterážto otázka je zařazena jako sedmý bod pořadu zasedáni,

berouc v úvahu, že preambule Ústavy Mezinárodní organizace práce - uvádí mezi prostředky vhodnými pro zlepšení podmínek pracujících a zajištění míru "potvrzení zásady odborové svobody";

berouc v úvahu, že Filadelfská deklarace znovu prohlásila, že "svoboda slova a shromážďování je nezbytnou podmínkou stálého pokroku",

berouc v úvahu, že Mezinárodní konference práce na svém 30. zasedání jednomyslně schválila zásady, které musí být základnou mezinárodní úpravy,

berouc v úvahu; že Valné shromáždění Spojených národů na svém druhém zasedání přijalo za své tyto zásady a vyzvalo Mezinárodní organizaci práce, aby vyvinula všechno své úsilí k tomu, aby bylo možno přijmout jednu nebo více mezinárodním úmluv,

schvaluje dne 9. července 1948 níže uvedenou úmluvu, která bude nazvána Úmluvou o odborové svobodě a ochraně odborového práva, 1948:

ČÁST I. ODBOROVÁ SVOBODA

Článek 1

Každý člen Mezinárodní organizace práce, pro něhož platí tato Úmluva, se zavazuje uskutečnit následující opatření.

Článek 2

Pracující a zaměstnavatelé bez jakéhokoliv rozdílu mají právo ustavovat bez předchozího schválení organizace podle vlastní volby, jakož i státi se členy těchto organizací, a to za jediné podmínky, že se podřídí stanovám těchto organizací.

Článek 3

1. Organizace pracujících a zaměstnavatelů mají právo vypracovávat své stanovy a administrativní předpisy, svobodně volit své zástupce, organizovat své záležitosti a svou činnost a formulovat svůj program činnosti.

2. Veřejné orgány se musí zdržet jakéhokoliv zásahu, který by omezoval toto právo nebo zabraňoval jeho zákonnému provádění.

Článek 4

Organizace pracujících nebo zaměstnavatelů nepodléhají rozpuštění nebo zastavení činnosti administrativní cestou.

Článek 5

Organizace pracujících a zaměstnavatelů mají právo ustavovat federace a konfederace, jakož i stát se jejich členy a každá organizace, federace nebo konfederace má právo se stát členem některé mezinárodní organizace pracujících a zaměstnavatelů.

Článek 6

Opatření výše uvedených článků 2, 3 a 4 se vztahují na federace a konfederace organizací pracujících a zaměstnavatelů.

Článek 7

Nabytí statutu právnické osoby organizacemi pracujících nebo zaměstnavatelů, jejích federacemi a konfederacemi nemůže být podřízeno takovým podmínkám, které by ohrožovaly uplatňování opatření výše uvedených článků 2, 3 a 4.

Článek 8

1. Při vykonávání práv, která jsou jim přiznána touto Úmluvou, mají pracující, zaměstnavatelé a jejich příslušné organizace, tak jako druhé osoby a organizované kolektivy, respektovat zákonnost.

2. Vnitrostátní zákonodárství nemá poškozovat, ani nemá byt uplatňováno takovým způsobem, jenž by poškozoval záruky stanovené touto Úmluvou.

Článek 9

1. V jaké míře budou záruky, jež stanoví tato Úmluva, uplatněny v ozbrojených silách a v policii, bude stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím.

2. Podle zásad stanovených odstavcem 8 článku 19 Ústavy Mezinárodní organizace práce ratifikace této Úmluvy některým členským státem nemá byt považována za dotčení jakéhokoliv jíž existujícího zákona, jakéhokoliv mravu, jakéhokoliv zvyku nebo jakékoliv dohody, které poskytují ozbrojeným silám a policii záruky, jež stanoví tato Úmluva.

Článek 10

V této Úmluvě znamená slovo "organizace" každou organizací pracujících nebo zaměstnavatelů, která má za cíl podporovat a hájit zájmy pracujících nebo zaměstnavatelů.

ČÁST II.

OCHRANA ODBOROVÉHO PRÁVA

Článek 11

Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, pro něhož platí tato Úmluva, se zavazuje učinit všechna potřebná a vhodná opatření, aby zajistil pracujícím a zaměstnavatelům svobodné vykonávání odborového práva.

ČÁST III.

RŮZNÁ OPATŘENÍ

Článek 12

1. Pokud jde o území uvedená v článku 35 Ústavy Mezinárodní organizace práce, změněných pozměňovacím dokumentem k Ústavě Mezinárodní organizace práce z roku 1946; s výjimkou území uvedených v odstavcích 4 a 5 uvedeného takto pozměněného články, má každý členský stát organizace, který ratifikuje tuto Úmluvu, zaslat generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce současně s ratifikací Úmluvy, nebo v co nejkratším termínu po její ratifikaci prohlášení oznamující:

a) území, u nichž se zavazuje, že v nich budou opatření Úmluvy uplatněna beze změny;

b) území, u nichž se zavazuje, že v nich budou opatření Úmluvy uplatněna s úpravami a v čem tyto změny spočívají;

c) území, na nichž Úmluvu není možno uplatnit a v tomto případě důvody, pro které jí není možno uplatnit;

d) území, pro něž si vyhrazuje své rozhodnutí.

2. Závazky uvedené pod písmeny a) a b) prvního odstavce tohoto článku budou pokládány za nedílné součástí ratifikace a budou mít tytéž účinky.

3. Každý členský stát může odvolat novým prohlášením všechny nebo část výhrad obsažených v jeho předchozím prohlášení na základě ustanovení pod písmeny b), c) a d) prvního odstavce tohoto článku.

4. Každý členský stát může během období, v nichž může byt tato Úmluva vypovězena podle ustanovení článku 16, zaslat generálnímu řediteli nové prohlášení pozměňující v jakémkoliv jiném směru znění celého předchozího prohlášení a informující o situaci v určených územích.

Článek 13

1. Jestliže otázky, o nichž jedná tato Úmluva, spadají do vlastní pravomocí orgánů nemetropolitního území, členský stát odpovědny za mezinárodní styky tohoto území v dohodě s vládou tohoto území může zaslat generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce prohlášení jménem tohoto území o přijetí závazků obsažených v této Úmluvě.

2. Prohlášení o přijetí závazků obsažených v této Úmluvě mohou byt zaslána generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce:

a) dvěma nebo více členskými státy organizace za území spadající pod jejích společnou pravomoc;

b) každým mezinárodním orgánem zodpovídajícím za správu nějakého území na základě ustanovení Charty Spojených národů nebo jakéhokoliv jiného platného ustanovení, týkajícího se tohoto území.

3. Prohlášení zaslaná generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce podle ustanovení uvedených v předchozích odstavcích tohoto článku mají uvádět, zda ustanovení Úmluvy budou uplatněna na určitém území se změnou nebo beze změny; pokud prohlášení stanoví; že opatření Úmluvy se uplatňují s výhradou úprav; musí být podrobně stanoveno, v čem uvedené změny spočívají.

4. Členský stát nebo členské státy nebo příslušný mezinárodní orgán se mohou zcela nebo částečně dalším prohlášením zřící práva dovolávat se úpravy uvedené v předchozím prohlášení.

5. Členský stát nebo členské státy nebo příslušný mezinárodní orgán mohou během období, v němž může být tato Úmluva vypovězena, podle ustanovení článku 16 zaslat generálnímu řediteli nové prohlášení pozměňující v jakémkoliv jiném směru znění celého předchozího prohlášení a informující o situaci, pokud jde o uplatňování této Úmluvy.

ČÁST IV.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 14

Formální ratifikace této Úmluvy budou sděleny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zaregistrovány.

Článek 15

1. Tato Úmluva bude závazná jen pro ty členy Mezinárodní organizace práce; jejichž ratifikace bude zaregistrována generálním ředitelem.

2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců poté, co budou zaregistrovány generálním ředitelem ratifikace dvou členů.

3. Dále pak pro každého člena nabude tato Úmluva účinnosti za dvanáct měsíců poté; co byla zaregistrována jeho ratifikace.

Článek 16

1. Každý z členů, který tuto Úmluvu ratifikoval, ji může vypovědět po uplynutí desetiletého období od data vstupu Úmluvy v platnost, a to listinou zaslanou generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zaregistrovanou.

2. Každý z členů, který tuto Úmluvu ratifikoval, a který v době jednoho roku po uplynutí desetiletého období zmíněného v předchozím odstavci nepoužije možnosti výpovědi podle tohoto článku, bude vázán pro nové období deseti let a bude tedy mocí tuto Úmluvu vypovědět po uplynutí každého desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

Článek 17

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členům Mezinárodní organizace práce registrací všech ratifikací, prohlášení a vypovědí, které mu budou zaslány členy organizace.

2. Zároveň s oznámením, uvědomujícím členy organizace o registrací druhé ratifikace, která mu bude zaslána, upozorní generální ředitel členy na datum, jímž tato Úmluva vstoupí v platnost.

Článek 18

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce poskytne generálnímu tajemníkovi OSN za účelem registrace podle článku 102 Charty OSN úplné informace o všech ratifikacích, prohlášeních nebo výpovědích, které zaregistroval v souladu s předchozími články.

Článek 19

Po uplynutí každého období deseti let, počínaje dnem vstupu této Úmluvy v platnost; předloží Správní rada Mezinárodního úřadu práce generální konferenci zprávu o provádění této Úmluvy a rozhodne, zda je třeba zařadit na jednací pořady konference otázku její úplné nebo částečné revize.

Článek 20

1. V případě, že by konference přijala novou úmluvu o úplné nebo částečné revizi této Úmluvy, a pokud nová úmluva nestanoví jinak:

a) ratifikace nové úmluvy o revizí jedním členem bude mít nehledě k výše uvedenému článku 16, právní účinek okamžitého vypovězení této Úmluvy s výhradou; že nová úmluva o revizí vstoupí v platnost;

b) dnem vstupu nové úmluvy o revizi v platnost, přestane být tato Úmluva otevřena k ratifikaci členů.

2. Tato Úmluva zůstane však v každém případě v platnosti co do formy a obsahu pro ty členy, kteří ji ratifikovali, a kteří neratifikovali úmluvu o revizi.

Článek 21

Francouzské a anglické znění textu této Úmluvy mají stejnou platnost.