Důvodová zpráva

Základní zásady organizace a činnosti československé advokacie upravuje zákon č. 114/1951 Sb., o advokacii. Uvedený zákon stanovil, že úkoly advokacie plní advokátní poradny a do čela advokacie postavil Ústředí advokátních poraden. Vrchní dohled na činnost advokátních poraden i na činnost Ústředí advokátních poraden náleží podle tohoto zákona ministru spravedlnosti.

V roce 1960 byla provedena nová územní organizace našeho státu. Nové územní organizací se postupně přizpůsobila i organizace advokacie. V krajích se ustavila Sdružení advokátních poraden a v okresech byly ustaveny advokátní poradny. Vztahy mezí Ústředím advokátních poraden a krajskými orgány advokacie však při této územní přestavbě advokacie důsledně vyřešeny nebyly. Bránila tomu ustanovení platného zákona o advokacii, který je v současné době překonán. Zákon o advokacii z roku 1951 má být proto nahrazen předkládanou osnovou, která vychází z těchto zásad:

1. Společenskou funkcí advokacie je poskytovat právní pomoc občanům, orgánům a organizacím, a tím pomáhat při upevňování socialistické zákonnosti. Advokacie přitom plní i důležitou funkci výchovnou. Pomáhá při propagaci socialistického právního řádu a při výchově občanů k dodržování právního řády a zásad socialistického soužití.

2. Československá advokacie je advokacií socialistickou. Soukromý výkon advokacie není dovolen. Advokáti poskytuji právní pomoc jako členové Krajských sdružení advokátů a v rámci advokátních poraden.

3. Advokáti se sdružují v Krajských sdruženích advokátů; která organizují, řídí a kontrolují činnost a hospodaření advokacie v kraji. V čele advokacie stojí Ústředí československé advokacie, které řídl a kontroluje činnost a hospodaření advokacie na území celého státu. Jeho hlavním úkolem je sledovat, jak jednotlivé složky advokacie plní své úkoly, a pomáhat při odstraňování všech překážek a nedostatků, které by mohly brzdit nebo ztěžovat řádné plnění úkolů advokacie.

4. Vztahy mezi Krajskými sdruženími advokátů a Ústředím československé advokacie se upravují podle zásad demokratického centralismu; vychází se přitom z myšlenky, že část dosavadních úkolů ústředních orgánů má být přenesena na krajské orgány advokacie.

5. Dohled ministra spravedlnosti na činnost a hospodařeni advokacie se v podstatě zachovává v dosavadním rozsahu.

K jednotlivým ustanovením osnovy:

§ 1 až 4 stanoví základní úkoly advokacie. Osnova přitom zdůrazňuje výchovnou funkci advokacie. Advokáti jsou povinní hájit práva a zákonem chráněné zájmy zastupovaných občanů, orgánů a organizací aktivně a s plnou znalostí věci, nesmějí však pomáhat při prosazování zájmů zjevně neoprávněných, zejména zájmů, které jsou v rozporu se zájmy socialistické společnosti. Mají také pomáhat při výchově občanů k dodržování socialistického právního řádu a zásad socialistického soužití, vysvětlovat občanům obsah a sociálněpolitický smysl právních předpisů, rozsah jejich práv a povinností a snažit se odstraňovat nastalé rozpory ještě před jejich projednáváním před soudy nebo jinými státními orgány.

Zastupovaný si může v rámci advokátní poradny zvolit advokáta, kterému poskytne plnou moc a který bude v řízení před soudem nebo jiným orgánem hájit jeho práva a oprávněné zájmy. Svobodná volba osoby advokáta zastupovaným je účinnou zárukou důvěry občanů v advokacii. Toto právo je organicky spojeno s povinností advokáta zastupování převzít a potřebnou právní pomoc poskytnout. Advokát může odmítnout poskytnutí právní pomoci jen ze závažných důvodů. Nejdůležitější uvádí (ovšem pouze příkladmo) § 4 odst. 3 osnovy.

Ustanoveními § 3 a 4 nejsou dotčeny zvláštní předpisy, upravující otázky zastupování způsobem odlišným, například ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 184/1959 Ú. l., kterou se vydávají směrnice pro rozhodování pracovních sporů v závodech. V tomto řízení nemůže vystupovat jako zástupce advokát, ale pouze spolupracovník nebo svéprávný rodinný příslušník účastníka řízení.

Ustanovením § 4 odst. 3 osnovy není také dotčeno ustanovení § 35 tr. ř., podle něhož může v řízení před vojenskými soudy a v řízení o trestných činech náležejících do příslušností krajského soudu být obhájcem pouze advokát zapsaný do zvláštního seznamu.

§ 5 až 16 osnovy vytyčují základní zásady organizace advokacie.

Advokáti se sdružují v Krajských sdruženích advokátů, která organizují, řídí a kontrolují činnost a hospodaření advokacie v kraji. V Praze se sdružují v Městském sdružení advokátů, které plní funkci a úkoly krajské organizace. Své úkoly plní v advokátních poradnách zřizovaných Krajskými sdruženími advokátů. Advokacii může vykonávat pouze člen Sdružení.

Nejvyšším orgánem Sdružení je členská schůze advokátů, která zejména projednává zásadní otázky řízení advokacie v kraji, schvaluje plány pracovních úkolů a rozpočty Sdružení a volí, popřípadě odvolává členy výboru.

Výkonným orgánem členské schůze je výbor, který provádí usnesení členských schůzí a plní i jiné úkoly Sdružení. Výbor také zřizuje a ruší advokátní poradny a volí a odvolává vedoucí advokátních poraden.

V čele advokacie stojí Ústředí československé advokacie, které řídí a kontroluje činnost a hospodaření advokacie na území celého státu. Ústředí usměrňuje činnost advokacie v souladu s politickou linií stanovenou v usneseních Komunistické strany Československa a vlády; všestranně pomáhá krajským organizacím advokacie a soustavně kontroluje jejich činnost a hospodaření.

Nejvyšším orgánem Ústředí je celostátní konference delegátů volených na členských schůzích advokátů. Celostátní konference projednává zásadní otázky řízení,činností a hospodaření advokacie a volí, popřípadě odvolává členy výboru Ústředí a členy slovenského výboru.

Výkonným orgánem celostátní konference je výbor ústředí, který vykonává řídící a kontrolní činnost Ústředí a provádí usnesení celostátní konference. Jeho základní úkoly jsou vypočteny v § 12 osnovy.

Na Slovensku je výkonným orgánem celostátní konference slovenský výbor, který plní v rozsahu vymezeném výborem Ústředí úkoly náležející do činnosti tohoto výboru, pokud se týkají řízení; činnosti a hospodaření advokacie na Slovensku. Slovenský výbor v podstatě převezme úkoly, které prozatím plní oblastní výbor Ústředí advokátních poraden. Dosavadní činnost oblastního výboru je dokladem toho, že existence zvláštního výkonného orgánu Ústředí na Slovensku je plně opodstatněna. Slovenský výbor napomůže tomu, aby různé otázky řízení, činnosti a hospodaření advokacie na Slovensku byly řešeny s plným přihlédnutím ke specifickým poměrům Slovenska.

Osnova nestanoví období, v nichž se mají jednotlivé orgány advokacie (členské schůze advokátů, výbory Sdružení, celostátní konference, výbor Ústředí, slovenský výbor) scházet. Přesné stanovení těchto období by se totiž mohlo dostávat do rozporu s potřebami života. Kontrolní funkce Ústředí a dohled ministra spravedlnosti nad advokacií jsou přitom zárukou toho, že volnost, kterou v tomto směru osnova ponechává, nepovede k pasivitě jednotlivých orgánů advokacie.

Zákon o advokacii z roku 1951 stanoví; že orgánem Ústředí advokátních poraden je plenární schůze vedoucích advokátních poraden a delegátů z řad ostatních pracovníků advokacie. Osnova naproti tomu stanoví, že orgány Ústředí i orgány Sdružení jsou voleny pouze advokáty. Spoluúčast ostatních pracovníků advokacie při řízení advokacie se tímto ustanovením nesnižuje. Pracovnicí advokacie, kteří jsou v pracovním poměru ke Krajským sdružením advokátů, se dnes spolupodílejí na řízení advokacie prostřednictvím odborové organizace. Usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací ROH, právně upevněné zákonem č. 37/1959 Sb., vztahuje se totiž i na organizace ustavené v advokátních poradnách.

Základní hospodářskou jednotkou jsou podle osnovy krajské organizace advokacie (Sdružení). Sdružením náležejí odměny za právní pomoc, Sdružení hradí škody způsobené advokátem nebo jiným pracovníkem advokacie při poskytování právní pomoci, a Sdruženi hradí i výdaje spojené s organizací advokacie v kraji. Sdružení hospodaří podle rozpočtu. Advokátním poradnám bude svěřeno, pokud jde o hospodaření, pouze řešení takových věcí, které souvisí s vedením advokátní poradny, například likvidace drobných vydání, schvalování cestovních účtů, stanovení výše odměny za právní pomoc apod.

Hospodaření advokacie pna celém území republiky řídí a kontroluje výbor Ústředí, který schvaluje rozpočty Sdružení a sestavuje finanční plány advokacie. Součástí těchto finančních plánů budou rozpočet Ústředí, rozpočty Sdružení, plán investiční výstavby a plán práce všech složek advokacie.

Z dohledu ministra spravedlnosti nad činností a hospodařením-advokacie vyplývá, že ministr spravedlnosti stanoví objem plánu investiční výstavby a plánu práce a že schvaluje finanční plán advokacie. Ministr spravedlnosti stanoví také výši odvodil přebytků hospodaření advokacie do státního rozpočtu.

V § 17 až 26 upravuje osnova základní otázky právního postavení advokátů a jejich základní práva a povinnosti.

Osnova vychází z názoru, že právní poměr advokáta je zvláštním druhem pracovního poměru, který se v podstatě posuzuje podle obecně platných právních předpisů upravujících pracovněprávní poměry. Od ostatních pracovních poměrů se pracovní poměr advokátů odlišuje zejména tím, že vznik a zánik tohoto pracovního poměru je nerozlučně spjat se členstvím v Krajském sdružení advokátů.

Za člena Krajského sdružení advokátů může být přijat pouze občan, který splňuje podmínky uvedené v § 17 osnovy. Cílem přitom je, aby za členy Sdružení byli přijímáni pouze občané, kteří

a) svou politickou vyspělostí a svou oddaností socialistickému zřízení poskytují předpoklady správného plnění všech úkolů advokacie,

b) a kteří mají i náležité znalosti odborné, zaručující zastupovaným odbornou právní pomoc.

Právnickým vzděláním rozumí osnova právnické vzdělání získané na některé z právnických fakult v naší republice.

Právní praxí rozumí osnova právní praxi v justici anebo u prokuratury.

Požadavek, aby advokát byl občanem naší republiky, vyplývá z povahy činnosti advokáta, který při plnění svých úkolů spolupracuje s různými státními orgány, zejména se soudy. Osnova však nevylučuje, aby oprávnění vykonávat advokacii bylo výjimečně přiznáno i cizinci. Poskytuje proto ministru spravedlnosti oprávnění požadavek státního občanství prominout.

Pracovní poměr advokáta zaniká tím, že advokát vystoupí ze Sdružení, nebo tím, že výbor Sdružení jeho členství ve Sdružení zruší. Důvody zrušení členství ve Sdružení uvádí § 24 odst. 2 osnovy. Z důvodu uvedeného pod písm. c) může být členství ve Sdružení zrušeno například proto, že se snižuje počet advokátů v kraji. K právní účinností usnesení výboru Sdružení o zrušení členství ve Sdružení je třeba předchozího souhlasu ZV ROH, neboť ustanovení čl. 6 písm. d) usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací ROH (viz zák. č. 37/1959 Sb.) se vztahuje i na advokáty.

Osnova také umožňuje; aby výbor Sdružení dočasně zakázal advokátovi; proti němuž bylo zahájeno trestní řízení anebo u něhož se projednává návrh na zrušení jeho členství; poskytování právní pomoci. Výbor to učiní zejména tehdy, vznikne-li podezření, že advokát způsobem poskytování první pomoci porušuje právní předpisy nebo ohrožuje obecný zájem nebo zájmy zastupovaných.

Ze zásady, že právní poměr advokáta je v podstatě zvláštním druhem pracovního poměru, vyplývá

a) ustanovení § 20 osnovy, že advokátovi přísluší odměna ve výši stanovené Sdružením a že advokát (ani jiný pracovník advokacie) nesmí získat v souvislosti s poskytováním právní pomoci pro sebe nebo pro jiného jihy majetkový prospěch,

b) ustanovení § 23 odst. 1 osnovy, že za škodu způsobenou advokátem při poskytování právní pomoci odpovídá Sdružení. Rozsah a podmínky této odpovědnosti upravují občanskoprávní předpisy,

c) ustanovení § 23 odst. 2 osnovy, že advokát odpovídá za škodu způsobenou Sdružení podle předpisů upravujících náhradu škody způsobené porušením povinností z pracovního poměru. K předpisům, na které toto ustanovení odkazuje, náleží zejména zák. 71/1958 Sb.

Má-li advokát plnit řádně své úkoly, musí požívat plné důvěry zastupovaného. Zákon mu proto ukládá (§ 19 osnovy), aby zachovával mlčenlivost o věcech, které mu budou svěřeny při poskytováni právní pomoci. Advokát nesmí o těchto věcech vypovídat u soudu ani u jiného orgánu. Povinnosti mlčenlivosti může být zproštěn pouze zastupovaným. Ve věcech důležitého státního zájmu může být závazku mlčenlivosti zproštěn také Ústředím československé advokacie.

Osnova nepřejímá ustanovení poslední věty prvního odstavce § 17 zák. č. 114/1951 Sb. Na advokáty se tedy nevztahuje ustanovení § 168 tr. zák., pokud se o trestných činech uvedených v tomto ustanovení dovědí v rámci poskytování právní pomoci. Ustanovení § 167 tr. zák., které ukládá občanů m povinnost překazit trestné činy, o nichž se hodnověrně dovědí, dotčeno není. Osnova to výslovně stanoví, aby se předešlo pochybnostem při výkladu tohoto ustanovení.

O skutečnostech, které svěří zastupovaný advokátovi, mohou se dovědět i ostatní pracovníci advokacie. § 19 odst. 2 osnovy proto ukládá povinnost mlčenlivosti i ostatním pracovníkům advokacie, a to ve stejném rozsahu jako advokátům.

Zvláštní právní předpisy upravující postavení advokátů (např. vyhláška č. 94/1958 Ú. l., upravující nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení advokátů) zůstávají ustanovením § 26 nedotčeny.

V ustanoveních § 27 až 29 upravuje osnova právní poměry advokátních čekatelů. Advokátní čekatel je v pracovním poměru ke Sdružení. V tomto pracovním poměru vykonává právní praxi, při které získává znalosti umožňující mu po absolvování této praxe vykonávat povolání advokáta. Z povahy právní praxe plyne, že advokátní čekatel musí při jejím výkonu zastupovat při jednotlivých úkonech právní pomoci advokáta. Platný zákon o advokacii řeší tuto otázku tak, že Ústředí advokátních poraden má právo udělovat advokátním čekatelům tzv. substituční oprávnění, tj. oprávnění zastupovat advokáty při poskytování právní pomoci. Osnova poskytuje tato oprávnění již ze zákona. Za řádné poskytnutí právní pomoci odpovídá zastupovaný advokát, nikoli advokátní čekatel. Osnova proto stanoví, že advokátní čekatel je povinen řídit se pokyny advokáta; kterého zastupuje.

V ustanoveních § 30 až 32 upravuje osnova kárnou odpovědnost advokátů. Osnova vychází z myšlenky, že úkoly advokacie mohou plnit pouze pracovníci, kteří mají důvěru veřejnosti a kteří jsou svým spoluobčanům vzorem svou oddaností socialistickému zřízení, občanskou bezúhonností, osobním životem a svým vztahem k plnění pracovních úkolů.

Poruší-li advokát právě uvedené povinnosti (§ 30 osnovy), dopustí se kárného provinění. V kárném řízení mu budou vytknuty nedostatky chování nebo závady v práci a použije se proti němu jako výchovného prostředku kárných opatření.

Soustava kárných opatření se přizpůsobuje soustavě opatření v kárném řízení proti státním zaměstnancům (viz vl. nař. č. 12/1961 Sb.) a proti soudcům z povolání (viz zák. č. 142/1961 Sb.). Kárné opatření veřejné důtky se zpravidla zveřejní pouze v pracovním kolektivu advokátní poradny.

Kárné řízení provádí výbor Krajského sdružení advokátů.

Ustanovením § 31 odst. 2 a 3 přispívá osnova k tomu, aby orgány Sdružení provádějící kárné řízení měly možnost zjistit skutečný stav věci a spravedlivě rozhodnout. Tato ustanovení zajišťují součinnost všech pracovníků advokacie, jakož i soudů a jiných státních orgánů s orgánem provádějícím kárné řízení.

Kárné řízení proti ostatním pracovníkům advokacie osnova neupravuje; k projednání jejich poklesků proti pracovní kázni postačuje disciplinární pravomoc vedoucího advokátní poradny.

Společenský význam advokacie, která poskytuje občanům, orgánům a organizacím potřebnou právní pomoc a přitom spolupracuje se soudy i jinými státními orgány, vyžaduje, aby na činnost a hospodaření advokacie dohlížel ministr spravedlnosti. Při výkonu tohoto dohledu dbá ministr spravedlnosti na to, aby činnost advokacie byla v souladu s politickou linií vytyčovanou Komunistickou stranou Československa a vládou, s právním řádem a se zájmy naší socialistické společnosti.

Dohled ministra spravedlnosti na činnost a hospodaření advokacie upravuje osnova v ustanoveních § 33 a 34. Účinným nástrojem ministra spravedlnosti při výkonu dohledu je jeho oprávnění zrušit kterékoli rozhodnutí nebo opatření Ústředí i Sdružení, anebo zastavit jeho výkon, bude-li v rozporu s právními předpisy nebo s obecným zájmem. Tento dohled vykonává ministr spravedlnosti v součinnosti s orgány advokacie.

Z funkce dohledu ministra spravedlnosti nad advokacií vyplývá, že zásadní otázky činnosti a hospodaření advokacie a jejího řízení budou projednávány v kolegiu ministra spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti a všechny orgány advokacie budou dále pečovat o to, aby se prohlubovala spolupráce soudů a advokacie v boji proti všem nedostatkům vyvolávajícím porušování socialistické zákonnosti.

§ 35 až 38 osnovy obsahují ustanovení přechodná a závěrečná. Vedle zákona č. 114/1951 Sb.; o advokacii ruší se i prováděcí předpisy vydané k tomuto zákonu, pokud jsou v rozporu s ustanoveními osnovy; zejména se ruší výnos ministra spravedlnosti ze dne 23. ledna 1959; kterým se vydává organizační řád Ústředí advokátních poraden. S vydáním nového organizačního řádu se nepočítá, poněvadž návrh zákona je vypracován tak, aby odpadla nutnost vydávat vedle zákona, ještě organizační a pracovní řád advokacie. Advokátní tarif (nařízení ministra spravedlnosti č. 115/1951 Sb.) bude používán až do vydání tarifu nového.

Provedení zákona o úkolech a organizaci advokacie nepovede ke zvýšení výdajů státního rozpočtu:

V Praze dne 17. května 1963

Ministr spravedlnosti:	Předseda vlády:
dr. Neuman v. r.	V. Široký v. r.