(§ 5 až § 12)

Dosavadní rozdělení hospodářské arbitráže na arbitráž státní, resortní a družstevní zůstává i v nové úpravě. Je ovšem řada organizačních změn, o nichž lze souhrnně říci, že se jimi zvyšuje význam především arbitráže státní, jak to také odpovídá jejímu funkčnímu poslání. V organizační struktuře Státní arbitráže ČSSR se v souladu s politickým usnesením a se skutečným stavem uvádí vojenská složka v Praze a dále oblastní oddělení v Bratislavě. Vedoucí pracovníci těchto útvarů jsou současně náměstky hlavního arbitra ČSSR. Navrhovanou osnovou se tedy nic nemění na existenci zvláštního organizačního útvaru Státní arbitráže ČSSR v Bratislavě, v jehož čele zůstává i nadále náměstek hlavního arbitra ČSSR. Vymezení hospodářských sporů, které budou projednávány a rozhodovány oddělením v Bratislavě, provede hlavní arbitr ČSSR po dohodě s příslušnými ministerstvy.

Navrhovaná osnova předvídá možnost zřízení zvláštních orgánů státní arbitráže, např. v místech soustředěné průmyslové výstavby nebo pro řešení sporů mezi určitými socialistickými organizacemi apod. Současně pamatuje na možnost, kdy by ze závažných příčin bylo třeba, aby jedna krajská arbitráž vykonávala působnost ve více krajích.

Změny jsou v postavení Státní arbitráže ČSSR, která je ústředním orgánem, jehož kompetence je blíže vymezena v § 1 a 8 osnovy. Provádění této činnosti umožní Státní arbitráži ČSSR zjišťovat podstatu aktuálních ekonomických problémů při řízení hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi, podílet se na jejich řešení, sledovat a zajišťovat ekonomický dosah jednotlivých opatření, uvědomovat si nejaktuálnější potřeby zásahů a opatření na tomto úseku a připravovat směrnice a zásady pro rozhodovací činnost a pro řízení činnosti všech arbitrážních orgánů.

Zákon proto také stanoví, že Státní arbitráž ČSSR vzájemně spolupracuje se socialistickými orgány i organizacemi a ve své práci využívá praktických zkušeností a poznatků z jejich činnosti, (§ 8 odst. 2).

Na shora uvedené úkoly ústředního orgánu státní arbitráže je vzat zřetel i v její struktuře, například tím, že se zřizuje při Státní arbitráži ČSSR Ekonomický poradní sbor (§ 10), jehož funkcí bude najít, za pomoci širokého aktivu hospodářských pracovníků a pracujících přímo z podniků a závodů, nejsprávnější stanovisko k základním ekonomickým problémům řízení hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi.

Důležitou součástí činností Státní arbitráže ČSSR je věcná koordinace a vydávání předpisů na tomto úseku a řízení činnosti všech ostatních arbitráží, zejména vydáváním obecných směrnic a instrukcí, pravidelné porady, průzkum a kontrola práce arbitrážních orgánů, svolávání aktivu hospodářských pracovníků, provádění konzultací, instruktáží a školení a všestranná péče o další rozvoj, správné zaměření a zvyšování účinnosti systému hospodářských smluv a chozrasčotu (§ 8).

Návrh zákona vymezuje organizaci, postavení a úkoly Státní arbitráže ČSSR jako ústředního orgánu státní správy natolik, že nebude třeba vydávat zvláštní statut.

K organizační změně došlo u krajských státních arbitráží (§ 11). Tyto arbitrážní orgány budou v sídle krajů a budou přímo podřízeny Státní arbitráži ČSSR. Touto organizační změnou nemá nikterak utrpět vzájemná spolupráce s KNV (§ 11 odst. 2), kterou je třeba dále posilovat, například tím, že krajské arbitráže budou předkládat radě KNV zprávy o zkušenostech a poznatcích ze své činnosti a dávat jí návrhy v hospodářských věcech. Také právo rady a komisí KNV podle § 41 odst. 4 umožní uplatnit v odůvodněných případech potřebné zájmy a zřetele místního řízení.

Možnost účasti vedoucího krajské arbitráže na schůzích pléna, rady, popřípadě na práci příslušných komisí KNV taktéž umožní radám krajských národních výborů, aby mohly účinně prostřednictvím krajských arbitráží usměrňovat podřízené podniky a organizace při plnění jejich úkolů, stanovených státním plánem. Organizační změna zároveň přispěje k lepší stabilizaci a účelnému využití arbitrážních pracovníků z hlediska celostátní potřeby.

Resortní arbitráž a družstevní arbitráž zřizují ministři (předsedové ústředních svazů družstev) v dohodě s hlavním arbitrem ČSSR (§ 12). V souladu se směrnicí danou usnesením PB ÚV KSČ se zesiluje usměrňovací vliv hlavního arbitra ČSSR na činnost resortní a družstevní arbitráže; na existenci a organizaci jednotlivých resortních (družstevních) arbitráží se však nic proti dosavadnímu stavu nemění (§ 48). Nebude nadále podle nového zákona o hospodářské arbitráži třeba vydávat zvláštní předpisy o arbitrážním řízení a organizaci v jednotlivých resortech, jak tomu bylo až dosud, nýbrž v souladu se zásadou zjednodušení právního řadu, budou napříště platit ustanovení o arbitrážním řízení, uvedená v zákoně, pro všechny arbitrážní orgány, včetně resortních a družstevních arbitráží. Tím budou předpisy o arbitrážním řízení pro podniky značně zjednodušeny a zpřehledněny. Tím se však nezasahuje do pravomoci ministrů, případně vedoucích ústředních orgánů učinit v rámci své pravomoci opatření, která by zabránila zbytečným arbitrážním jednáním. Takovým opatřením je např. úprava MTS ukládající ředitelům VHJ řešit předsmluvní spory mezi podřízenými organizacemi cestou kvalifikovaného pokusu o dohodu (smír; § 21, odst. 2).

(§ 13 až § 19)

Úprava příslušnosti, i když je provedena oproti vládnímu nařízení č. 47/1953 Sb. rozdílnou metodou, zachycuje v podstatě stav v úpravě příslušnosti arbitrážních orgánů, platný v době projednávání této osnovy. Při stanovení příslušnosti hospodářské arbitráže vychází zákon ze zásady zvýšení rozhodovací pravomoci krajských státních arbitráží. Stanoví, že Státní arbitráž ČSSR projednává a rozhoduje taxativně vyjmenované hospodářské spory (§ 13). Zákon počítá i s tím, že může projednávání a rozhodovaní některých z těchto sporů postoupit krajské státní arbitráži (§ 18).

Místní příslušnost krajské státní arbitráže se řídí sídlem organizace, proti níž arbitrážní řízení směřuje (§ 14 odst.). Vzhledem k připravované úpravě v novém hospodářském zákoníku, není zde třeba mluvit o odštěpném závodě.

Příslušnost orgánů resortní arbitráže zastává nezměněna (§ 15).

Těmito ustanoveními zákona je vymezena příslušnost jednotlivých orgánů hospodářské arbitráže úplně, takže nebude třeba vydávat žádné obecné prováděcí předpisy. Pro nutné případy (soustředěni zvláště důležitých sporů, týkajících se centralizované investiční výstavby, jmenovitých akcí sledovaných vládou a podobné výjimky) je možno vystačit se zmocněním pro hlavního arbitra ČSSR podle § 19 odst. 2. Pokud by šlo o obecné opatření širšího rozsahu, provede je hlavní arbitr ČSSR po dohodě s příslušnými resortními ministry.

(§ 20 až § 43)

V souladu s usnesením vlády o zjednodušení našeho právního řádu a se zásadou nevydávat nadbytek prováděcích předpisů, vychází navrhovaná ustanovení tohoto oddílu z principu, že je nutno arbitrážní řízení zjednodušit a sjednotit tak, aby platilo pro všechny arbitrážní orgány, jak státní, resortní, tak i družstevní arbitráže. Návrh zákona je konstruován tak, že parno do zákona jsou zařazena všechna dnes již stabilizovaná ustanovení obecného rázu, která se dotýkají na úseku arbitrážního řízení socialistických organizací. Nebude třeba vydávat tudíž samostatné arbitrážní řády, jak tomu bylo dosud, a naopak je umožněno zrušit také vyhlášku hlavního arbitra ČSSR č. 147/1957 Ú. l., kterou se vydává arbitrážní řád, jakož i všechny ostatní předpisy o arbitrážním řízení, včetně předpisů vydaných jednotlivými resorty. Tím budou právní předpisy na tomto úseku podstatně zjednodušeny.

Do tohoto oddílu jsou zařazena základní ustanovení z dosavadního arbitrážního řádu, a to ve zjednodušeném rozsahu. Nedošlo zde k podstatným změnám, neboť většina základních ustanovení byla prověřena dosavadní praxí arbitráže a osvědčila se. Nejdůležitější, a pro arbitrážní řízení specifická, zásada, spočívající vtom, že hospodářský spor je projednáván spolu se zástupci obou socialistických organizací, které arbitr vede k dohodě, je v návrhu znova zdůrazněna arbitr rozhodne spor jen tehdy, jestliže se strany nemohou dohodnout anebo jestliže by jejich dohady byla v rozporu s právními předpisy nebo zásadami hospodářské politiky. Jestliže je dohoda v souladu s těmito požadavky, arbitr ji schválí. Dohoda má povahu arbitrážního rozhodnutí. Znamená to zvýšení požadavků kladených na dohodu stran, kterou má být neshoda odstraněna (§ 30 odst. 1).

Otázku, kdo může být zástupcem socialistických organizací v arbitrážním řízení, řeší zákon se zřetelem na potřeby stran i hladkého průběhu arbitrážního řízení (§ 30 odst. 1). V arbitrážním řízení mohou vystupovat a jednat jen odborní pracovníci organizací nebo pracovníci jejich nadřízených nebo podřízených orgánu, nemusí to však být jen vedoucí těchto organizací. Zástupci socialistických organizací v arbitrážním řízení nemohou však být advokáti.

Žádost o snížení majetkových sankcí nebude podle tohoto zákona považována za arbitrážní žádost a bude brána jako podnět k zahájení arbitrážního řízení o zaplacení majetkových sankcí. Tomu bude také přizpůsobena úprava této otázky v novém hospodářském zákoníku.

Novoty formou, která má umožnit širšímu okruhu pracujících přímý vliv na řízení dodavatelskoodběratelských vztahů také při projednávání a řešení hospodářských rozporů a dosáhnout tak, aby se zvýšila jejich aktivní účast při zajišťování a plnění plánovaných úkolů, je možnost projednávání a rozhodování hospodářských sporů v arbitrážní komisi (§ 31). Členové komisí budou z řad pracujících vybíráni podle povahy sporu ze seznamu, který sestaví pro Statní arbitráž Československé socialistické republiky hlavní arbitr ČSSR, v dohodě s ústředními úřady, na návrh ÚRO. Pro ostatní orgány hospodářské arbitráže budou jmenovat a odvolávat členy arbitrážních komisí vedoucí arbitrážních orgánů, na návrh krajských odborových rad, popřípadě u resortních arbitráží příslušných odborových svazů. Komise bude podle významu a složitostí sporu tří až pětičlenná. Předsedou komise je arbitr, který její práci usměrňuje a řídí. Komise se snaží dovést organizace k dohodě v souladu s ustanovením § 30 odst. 1; nepodaří-li se to, usnese se většinou hlasů na tom, jak má být spor rozhodnut. Z arbitrážního rozhodnutí musí být zřejmé, že hospodářský spor byl projednán komisí a jaký byl její návrh na řešení.

Osnova pamatuje i na náhradu nákladů, cestovného apod. členů arbitrážních komisí (§ 32 odst. 4). Řešení úhrady nákladů, které navrhuje, je v souladu se skutečností, že půjde o menší počet případů.

Tento nový způsob projednávání a rozhodování hospodářských sporů vedle obecného připuštění možnosti projednávání a rozhodnutí některých hospodářských sporů rozhodcem, kterého si organizace zvolí (§ 32), znamená další prohloubení socialistické demokracie na úseku činnosti hospodářské arbitráže. Cílem těchto opatření je přispět k podstatnému zvýšení aktivní účasti pracujících na správě státu a řízení hospodářství.

I za nové organizace je jedním z nejdůležitějších požadavků práce hospodářské arbitráže co nejrychlejší odstranění neshody mezi socialistickými organizacemi. Předpokladem pro rychlé projednávání hospodářských sporů je jasné uvedení skutečností, důkazů a důvodů, proč je podávána arbitrážní žádost, jakož i návrh, jak by měl být spor rozhodnut. Doklady, které je třeba k arbitrážní žádosti připojit zůstávají stejné jako dosud. Nesplňuje-li žádost podmínky požadované v § 21 a neodstraní-li socialistická organizace tyto nedostatky ve stanovené lhůtě, arbitráž žádost odmítne (§ 22).

Arbitráži se v podstatě v dosavadním rozsahu zajišťuje používání důkazních prostředků a stanoví v tomto směru příslušné povinnosti (§ 25 odst. 1 a 2).

Krajským národním výborům je zajištěno, aby mohly i prostřednictvím krajských státních arbitráží usměrňovat podřízené podniky a organizace k plnění jejich úkolů stanovených hospodářskými plány. Vedle ostatních ustanovení osnovy (§ 11 odst. 2) k tomu má přispět i právo uplatnit tento tajem v cestě dozoru hlavního arbitra ČSSR (§ 41 odst. 4).

Platí i nadále zásada, že arbitráž hodnotí důkazní prostředky se zřetelem ke všem okolnostem případu (§ 25 odst. 4).

Vzhledem k dosavadní praxi se podstatně snižuje výše pořádkových pokut (§ 29).

Osnova přejímá v podstatě beze změny dosavadní osvědčená ustanovení o zkráceném arbitrážním řízení za pomoci arbitrážního platebního rozkazu. Rozšiřuje možnost jeho využití tím, že zvyšuje výši peněžité pohledávky na 20 000,- Kčs (§ 38).

Zákon upouští od dosavadních ustanovení o výkonu arbitrážního rozhodnutí za pomoci soudní, popřípadě správní exekuce, která se v praxi neosvědčila. Proto používá nepřímých prostředků k vynucení splnění arbitrážního rozhodnutí, znějícího na nepeněžité plnění, uložením pokuty, popřípadě několika pokut až do celkové výše 100 000,- Kčs (§ 40 odst. 2).

K některým změnám dochází v úpravě dozoru (§ 41 až § 43). Změny vyplývají jednak z nové organizace arbitráže, podle níž krajské státní arbitráže již nejsou zřízeny u krajských národních výborů a podléhají přímo Státní arbitráži ČSSR a jednak z rozšíření a zintenzivnění organizační, řídící a kontrolní činnosti ústředního orgánu státní arbitráže, resp. hlavního arbitra ČSSR.

Proti dosavadnímu stavu zůstává beze změny, že arbitrážní rozhodnutí jsou konečná a není proti nim opravný prostředek (§ 36). Vadná rozhodnutí mohou být odstraněna cestou jejich přezkoumání. K přezkoumání rozhodnutí z vlastního podnětu hlavního arbitra Československé socialistické republiky může dojít také na základě upozornění kontrolních orgánů, např. též Státní banky československé. Rozhodnutí všech orgánů státní arbitráže přezkoumává hlavní arbitr ČSSR, který může přezkoumáváním určitých sporů podle potřeby pověřit vedoucí krajských státních arbitráží. Toto ustanovení je v souladu se zásadou účelné dělby práce na jedné straně a zajištěním důsledné a centralizované kontroly nad správností a jednotností rozhodování na straně druhé. V souladu s požadavky praxe připouští se možnost, aby ve zcela výjimečném případě mohl hlavní arbitr ČSSR napravit cestou dozoru vadné rozhodnutí i po lhůtě 2 měsíců (viz poslední věta § 41 odst. 1).

Aby byla důsledně zajištěna jednotná rozhodovací praxe všech arbitrážních orgánů, rozšiřuje osnova, v souladu se zásadou schválenou PB ÚV KSČ, vliv hlavního arbitra ČSSR na přezkoumávání práce resortních a družstevních arbitráží (§ 42, 43). Dává mu možnost dát podnět k přezkoumání rozhodnutí vedoucího resortní či družstevní arbitráže, které je v rozporu s právními předpisy, popřípadě zásadami hospodářské politiky ČSSR. Zároveň je nutné k zajištění informovanosti hlavního arbitra ČSSR o případných nesprávných rozhodnutích resortní či družstevní arbitráže, dát podnikům a socialistickým organizacím, bez ohledu na jejich podřízenost, možnost obracet sena něj, aby mohl i v takových případech dát podnět k přezkoumání správnosti arbitrážních rozhodnutí, i pokud jde o rozhod nutí vedoucích resortní či družstevní arbitráže a zajišťovat tak jednotnost arbitrážního rozhodování u všech arbitrážních orgánů. Tímto opatřením se též zajišťuje, aby hospodářská arbitráž, která je orgánem dozírajícím na dodržování právních předpisu a zásad hospodářské politiky v oblasti hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi, mohla účinněji bojovat proti případným nesprávným místním a resortním vlivům na úseku řízení vztahů vzájemné spolupráce socialistických organizací.

(§ 44 až § 52)

Podle dohody s ministerstvem financí se počítá s tím, že zůstane v platnosti nařízení ministra financí o arbitrážních poplatcích. Napříště budou tyto předpisy vydávány v dohodě s hlavním arbitrem Československé socialistické republiky (§ 44).

Nové je společné ustanovení § 47 o počítání lhůt, které za den rozhodný pro zahájení arbitrážního řízení a tím i zachování lhůt k uplatnění hmotně právních nároků stanoví den, kdy žádost došla hospodářské arbitráži, nebo byla podána doporučeně na poštu. Odstraňuje se tak dosavadní rozlišování v zahájení arbitrážního řízení, jehož předmětem je předsmluvní spor na straně jedné a ostatní spory na straně druhé (§ 7 odst. 2 vyhlášky č. 147/1957 Ú. l.).

Až do vydání nových předpisů o soudním řízení je nutné přechodné ustanovení § 49 odst. 2. Do tohoto oddílu je převzato z arbitrážního řádu ustanovení o povinnosti všech pracovníků i orgánů pečovat o zachování státního, hospodářského a služebního tajemství (§ 50).

Protože osnova zákona podrobně upravuje všechny otázky pravomoci, organizace i příslušnosti všech arbitrážních orgánů, jakož i hlavní zásady arbitrážního řízení, není zapotřebí dávat v tomto zákoně hlavnímu arbitrovi ČSSR obecné zmocněni k vydávání prováděcích předpisů, neboť jich není v současné době třeba. Také v tomto směru osnova sleduje záměr co nejvíce zjednodušit právní předpisy na tomto úseku. Tím je vyhověno jednomu ze základních požadavků vládního usnesení č. 899 ze dne 20. října 1961, uvádět v zákonech a nařízeních vše podstatné a předcházet tak v co největší míře nutnosti vydávat další prováděcí předpisy.

Derogační klausule, obsažená v § 51 osnovy, jmenovitě ruší všechny předpisy o arbitráži a arbitrážním řízení, dosud vydané. Ruší také vládní nařízení č. 28/1959 Sb., které obsahovalo dosud některé výjimky ze zásady, že neshody mezi socialistickými organizacemi projednává a rozhoduje hospodářská arbitráž. Spory, které dosud podle tohoto zrušovaného vládního nařízení rozhodovaly soudy, budou podle tohoto zákona projednávat a rozhodovat arbitrážní orgány; to samozřejmě neplatí o sporech uvedených v § 7 odst. 1 pod písm. c) a e) citovaného vládního nařízení, jejichž rozhodování bylo zvláštními předpisy svěřeno jiným orgánům. Dvě skupiny sporů uvedených v citovaném vládním nařízení přejdou však od soudů na hospodářskou arbitráž, až pro to budou vytvořeny potřebné organizační, popřípadě kádrové předpoklady. Proto je v § 49 odst. 3 stanoveno, že hospodářská arbitráž bude projednávat a rozhodovat hospodářské spory, v nichž jednou ze zúčastněných organizací je jednotné zemědělské družstvo (kromě sporů, které jí už byly svěřeny zák. opatřením č. 80/1962 Sb. o rozšířeně působnosti orgánů státní arbitráže na spory na úseku stavební investiční činnosti JZD) a hospodářské spory o náhradu škody souvisící s provozem dopravních prostředků (včetně sporů z regresních nároků), až ode dne, který stanoví vláda. Do té doby budou tyto spory projednávat a rozhodovat podle dosud platných předpisů soudy, popřípadě některé spory s účastí jednotlivých zemědělských družstev okresní národní výbory.

Uvedení nového zákona o hospodářské arbitráži v život znamená prohloubení a rozšíření činnosti zejména státní arbitráže. Počty pracovníků a prostředky stanovené plánem a rozpočtem pro dosavadní arbitráže při KNV, jakož i pro oblastní oddělení Státní arbitráže ČSSR v Bratislavě, bude nutno převést na Státní arbitráž ČSSR, která převezme též správu majetku jim svěřeného a bude vykonávat i ostatní práva, která jim příslušela. K novým ani vyšším výdajům ze státního rozpočtu nedochází.

Zákon má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1963, takže bude dostatek času k provedení potřebných instruktáží jak arbitrážních pracovníků, tak i hospodářských pracovníků podniků a resortů.

V Praze dne 12. září 1962

Předseda vlády:

V. Široký v. r.