Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962
III. volební období
97
Vládní návrh
Zákon
ze dne...........
o boji proti alkoholismu
Alkoholismus brzdí upevňování a rozvoj socialistického soužití, působí škody společenské, hospodářské, mravní i zdravotní a může narušovat výstavbu rozvinuté socialistické společnosti.
Aby, všechny státní orgány a všechny společenské, hospodářské a jiné organizace vyvinuly jednotné úsilí v boji proti alkoholismu, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Boj proti alkoholismu směřuje zejména proti požíváni alkoholických nápojů v nadměrném množství, v závadných výrobcích nebo za nevhodných okolností, např. před výkonem zaměstnání nebo jiné činností, při tomto výkonu, v nemoci nebo v těhotenství, jakož i proti požívání alkoholických nápojů dětmi a mladistvými.
(2) Alkoholickými nápoji podle tohoto zákona jsou lihoviny; víno a pivo a všechny ostatní nápoje, které obsahují více nad 0,75 objemových procent alkoholu.
§ 2
Prostředky boje proti alkoholismu
Boj proti alkoholismu se uskutečňuje zejména
a) výchovou obyvatelstva ke střídmosti v požívání alkoholických nápojů, výchovou školní mládeže a pracujícího dorostu k abstinenci,
b) širokým aktivním zapojováním pracujících a jejich společenských organizací do různých forem preventivní protialkoholní činnosti, zejména výchovné a osvětové,
c) zajišťováním materiálních předpokladů pro zásobování obyvatelstva vhodnými nealkoholickými nápoji a propagaci těchto nápojů,
d) výzkumem příčin a následků alkoholismu a jejich odstraňováním,
e) zřizováním protialkoholních zařízení a léčením osob, které si způsobily požíváním alkoholických nápojů poruchu na zdraví, jakož i lékařským dozorem na ně,
f) zákazem nebo omezením podávání alkoholických nápojů a dalšími opatřeními podle ustanovení dále uvedených,
g) postihem provinilých osob podle příslušných zákonů.
§ 3
Ústřední protialkoholní sbor
(1) Protialkoholní boj je koordinován a metodicky veden Ústředním protialkoholním sborem při ministerstvu zdravotnictví.
(2) Členy tohoto sboru jsou zástupci ministerstev a jiných ústředních orgánů a společenských organizací i jiné osoby. Členy sboru jmenuje a odvolává na návrh příslušných orgánů a organizací ministr zdravotnictví. Ministr zdravotnictví jmenuje též předsedu sboru.
(3) Ústřední protialkoholní sbor podává iniciativní návrhy a náměty na rozvíjení a prohloubení protialkoholního boje a sleduje, popř. kontroluje všechna protialkoholní opatření.
(4) Statut Ústředního protialkoholního sboru schvaluje vláda.
§ 4
Úkoly národních výborů
(1) V krajích a okresech řídí boj proti alkoholismu národní výbory. Národní výbory přitom zejména
a) zajišťují pomocí kulturních podniků a osvětových zařízení propagaci boje proti alkoholismu všemi dosažitelnými prostředky,
b) propagují a organizují hodnotné využití volného času, zejména u dětí a mládeže, a chrání mládež před vlivem alkoholu, zejména propagací a organizací masové účasti mládeže i dospělých v různých formách tělesné výchovy, zakládáním zájmových zdravotnických kroužků a zdravotnických hlídek mládeže a spoluprací se státními spořitelnami při propagaci spoření a hodnotného využití úspor,
c) organizují populární i odborné přednášky protialkoholního obsahu na školách pro žáky i učitele a v průmyslových a zemědělských závodech pro pracující, zejména pro dlouhodobé brigádníky,
d) zařazují přednášky protialkoholního obsahu do výchovy pracovníků v dopravě a řidičů motorových jiných dopravních prostředků a seznamují je s protialkoholními předpisy,
e) zajišťují dostatečné a plynulé zásobování měst i vesnic nealkoholickými nápoji a propagují jejich požívání,
f) prosazují, popř. zajišťují dodržování protialkoholních předpisů, zejména v dopravě, na rizikových pracovištích, v prodejnách a v zařízeních veřejného i závodního stravování,
g) zajišťují zřizování potřebných protialkoholních zařízení a jejich účelné rozmístění a zajišťují včasné ošetření opilých a podnapilých osob a vhodné léčení alkoholiků,
h) usilují o to, aby alkoholismus neohrožoval řádné rodinné vztahy a zdravý vývoj mládeže a v boji proti alkoholismu plní i ostatní úkoly při zajišťování socialistického pořádku.
(2) Národní výbory plní všechny úkoly v boji proti alkoholismu ve spolupráci s dobrovolnými společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím, s Československým červeným křížem; s Československým svazem tělesné výchovy a s Československým svazem pro spolupráci s armádou, s vedením podniků a závodů, s orgány jednotných zemědělských a jiných lidových družstev, a pokud jde o mládež, též s Československým svazem mládeže, s rodiči a školou.
§ 5
Protialkoholní, sbory národních výborů
(1) Ke koordinaci a k zabezpečení úkolů v boji proti alkoholismu zřizují národní výbory krajské, okresní a popř. místní (městské) protialkoholní sbory.
(2) Předsedou protialkoholního sboru je člen rady národního výboru, zpravidla předseda zdravotnické komise nebo komise školské a kulturní.
(3) Krajské protialkoholní sbory jsou metodicky vedeny Ústředním protialkoholním sborem, okresní protialkoholní sbory krajským protialkoholním sborem, místní (městské) protialkoholní sbory okresním protialkoholním sborem.
(2) Statuty protialkoholních sborů schvalují příslušné národní výbory.
§ 6
Práva a povinnosti protialkoholních sborů
(1) Protialkoholní sbory jsou oprávněny vyžadovat si pro svoji činnost podklady od jiných orgánů. Členové sborů mají povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, a kterých se dozvěděli při své činnosti jakožto členové sboru.
(2) Všechny orgány a organizace jsou povinny v oboru své působnosti odpovědně se zabývat návrhy a doporučeními protialkoholních sborů.
§ 7
Povinnosti orgánů a organizaci
Státní orgány a společenské, hospodářské a jiné organizace a zařízení jsou povinny při plnění svých úkolů i spoluprací v propagační činnosti s příslušnými orgány a organizacemi iniciativně napomáhal; v boji proti alkoholismu.
§ 8
Označováni alkoholických nápojů
Nejde-li o lihoviny; víno nebo pivo, musí byt nápoje obsahující více než 0,75 objemových procent alkoholu výrazně označovány jako alkoholické.
Ochranná opatření
§ 9
(1) Nedovoluje se:
a) prodávat nebo podávat alkoholické nápoje, a to ani v uzavřeném baleni, osobám mladším 18 roků, osobám, které v pochybnostech nemohou prokázat občanským průkazem, že jsou starší 18 let, osobám, které jsou ošetřovány ve zdravotnických zařízeních, a osobám, podnapilým nebo opilým, jakož i nabízet, zprostředkovávat nebo jinak umožňovat těmto osobám požívání takových nápojů;
b) podávat alkoholické nápoje nebo umožnit jejich požívání komukoliv při tanečních zábavách, veřejných shromážděních a sportovních a kulturních podnicích s výjimkou
aa) piva a vína, jde-li o taneční zábavy nebo veřejná shromáždění,
bb) piva nejvýše 10, jde-li o sportovní podniky,
c) podávat v závodech a při závodním stravování alkoholické nápoje s výjimkou piva nejvýše 8,
d) pálit podomácku líh,
e) osobám mladším 15 let, pokud nejsou v doprovodu zletilých osob, jejichž péči byly svěřeny, vstupovat po 20. hodině do veřejných místností, kde se podávají alkoholické nápoje.
(2) Zákaz prodeje alkoholických nápojů (odstavec 1 písm. a)) se nevztahuje na prodej piva osobám mladším 18 let, pokud je odnášejí mimo provozovnu.
Národní výbor může omezit nebo zakázat
a) v určitých dnech nebo za určitých okolností v závodech veřejného stravování, v maloobchodních prodejnách nebo na jiných veřejně přístupných místech prodej a podávání alkoholických nápojů,
b) vystavování alkoholických nápojů ve výkladních skříních nebo ve vitrínách uvnitř závodů nebo na jiných místech veřejně přístupných, jakož i propagaci jejich spotřeby.
§10
(1) Osoby, které vykonávají činnost, s jejímž výkonem bývá spojeno nebezpečí pro život nebo zdraví lidí nebo pro majetek, nesmějí požívat alkoholické nápoje při výkonu této činnosti, bezprostředně před jejím vykonáváním nebo i v jiné době, jestliže by v důsledku toho mohly být ještě při nastoupení této činnosti pod vlivem alkoholu.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny na výzvu orgánů státní zdravotní správy nebo orgánů Veřejné bezpečnosti podrobit se vyšetření, aby mohlo být zjištěno, zda nejsou ovlivněny alkoholem.
§ 11
(1) Provozovatelé i vedoucí prodejen a závodů veřejného stravování jsou povinni zajistit, aby byl zachováván zákaz prodeje a podávání, popř. požívání alkoholických nápojů podle §§ 9 a 10 v jejich závodech.
(2) Rodiče (zákonní zástupci) děti a mladistvých a osoby, jejichž péči a výchově je dítě nebo mladistvý svěřen trvale nebo přechodně, jsou povinni dbát toho, aby byl zachováván zákaz podá vání alkoholických nápojů dětem a mladistvým.
§ 12
Osoba, která se požitím alkoholického nápoje přivedla do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo do stavu, v němu ohrožuje sebe, svou rodinu, své okolí nebo majetek, je povinna podrobit se ošetřování až do úplného vystřízlivění v protialkoholním zařízení zřízeném pro tento účel. Protialkoholní zřízení může uložit této osobě povinnost zúčastnit se přednášek konaných v protialkoholním zařízení. Orgány Veřejné bezpečnosti spolupůsobí podle potřeby při dopravě takových osob do zařízení.
§ 13
(1) Osoba, která se požíváním alkoholických nápojů přivádí opětovně do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo majícího nepříznivý vliv na rodinu nebo na pracovní výkon nebo do stavu jinak poškozujícího obecné zájmy, nebo která si tímto požíváním způsobila poruchu na zdraví (dále jen "alkoholik"), je povinna podrobit se podle rozhodnutí zdravotnického zařízení dispenzární péči; zejména je povinna
a) podrobit se vyšetření zdravotního stavu,
b) dát se ambulantně léčit
O odvolání proti tomuto rozhodnutí, pokud mu v plném rozsahu nevyhoví ředitel ústavu národního zdraví, rozhoduje národní výbor, jemuž je tento ústav národního zdraví podřízen.
(2) Jestliže se alkoholik řádně neléčí nebo ambulantní léčení nestačí a jestliže alkoholik odmítá podrobit se dobrovolně ústavnímu léčení, může mu povinnost podrobit se ústavnímu léčení uložit okresní národní výbor; dobu povinného ústavního léčení určí okresní národní výbor na návrh zdravotnického zařízení.
§ 14
Výplata mzdy alkoholika
Jestliže ostatní výchovná opatření byla nedostačující a výplatou mzdy, alkoholikovi by byly poškozeny zájmy jeho dětí nebo jiných osob, jimž je alkoholik povinen výživou, může příslušný odborový orgán, u členů výrobních družstev představenstvo družstva, určit v součinnosti s protialkoholním zařízením a po projednaní s místním národním výborem příslušným podle místa bydliště alkoholika, komu bude mzda, popř. její část vyplácena; u členů jednotných zemědělských družstev může to určit místní národní výbor v součinnosti s protialkoholním zařízením. Příjemce mzdy nebo její části je povinen použít ji toliko ve prospěch alkoholika, jeho dětí a jiných osob, kterým je alkoholik povinen výživou.
Závěrečná ustanovení
§15
Pokud zvláštní předpisy obsahují v zájmu boje proti alkoholismu přísnější ustanovení, je nutno se řídit těmito zvláštními předpisy.
§ 16
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. se, doplňuje tak, že za § 194 se vkládá 194a, který včetně nadpisu zní:
"§ 194a
Nedovolená výroba lihu
(1) Kdo bez povolení ve větším množství pálí nebo jinak vyrábí líh nebo kdo líh bez povolení vyrobený ve větším množství přechovává nebo uvádí do oběhu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně zhotoví nebo přechovává zařízení na výrobu lihu."
§17
Zrušuje se zákon č. 87/1948 Sb., o potírání alkoholismu.
§ 18
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Socialistická a komunistická společnost předpokládá člověka nejen vzdělaného a uvědomělého, ale i ukázněného a osvobozeného od všech neblahých přežitků minulosti. Mezi zvláště zhoubné a společensky nebezpečné přežitky patří alkoholismus, který závažným způsobem ztěžuje a narušuje cestu ke komunistické společnosti. Proto boj proti alkoholismu je také součástí boje za komunismus v naší vlasti.
Alkoholismus je stále světovým problémem, a to zejména v kapitalistických státech. Na 26. mezinárodním kongresu o alkoholu a alkoholismu ve Stockholmu, který se konal v roce 1960, uvedl ředitel Mezinárodního úřadu pro boj proti alkoholismu v Lausanne, že na celém světě se zejména po druhé světové válce zdvihla vlna boje proti alkoholismu jako reakce na zvyšování úrazovosti a nehodovosti, zejména v dopravě, zaviněné v důsledku požívání alkoholických nápojů. Vyzdvihl při této příležitosti zejména socialistické země, ve kterých protialkoholický program řízený státem a socialistické zdravotnictví zaručuje dobré výsledky. Na prvém místě pak uvedl ČSSR.
V SSSR se považuje boj proti alkoholismu za společenský problém velké důležitosti. Omezuje se výroba i spotřeba alkoholických nápojů, není dovoleno pití alkoholických nápojů v práci, zejména v dopravě, reklama ve prospěch alkoholických nápojů je zakázána. Výchova ke střízlivosti jako jeden z nejúčinnějších prostředků boje proti alkoholismu počíná již ve škole.
U nás již za první republiky byl vydán zákon č. 86/1922 Sb., kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů, a prováděcí nařízení k němu. Když se pak po-druhé světové válce ukázala nutnost zintenzívnit boj proti alkoholismu, byl vydán nový zákon č. 87/1948 Sb., o potírání alkoholismu, který již znamená důležitý mezník v řešení problémů souvisících s alkoholismem. Tento zákon však pochází z doly, kdy náš lid mohl teprve volně vykročit na cestu k socialismu, kdy se teprve začalo rýsovat sjednocené zdravotnictví a přebudování našeho právního řadu a kdy obchod a závody veřejného stravování byly ještě ve značné míře v soukromých rukách. To všechno se zračí v textaci zákona. Mimo to má zákon, i když v zásadách obsahuje správné myšlenky, zejména tyto nedostatky:
1. Motivuje boj proti alkoholismu pouze z hlediska ochrany lidského zdraví; není v něm dostatečně pamatováno na zájem společnosti, na otázky výchovné, mravní a hospodářské.
2. Zákon neustanovil orgán, kterému by příslušelo koordinovat boj proti alkoholismu; teprve vládním usnesením z 19. 9. 1956 o souborných opatřeních v kaji proti alkoholismu byl dán podklad pro zřizování koordinačních orgánů, a to Ústředního protialkoholního sboru, krajských protialkoholních sboru a okresních protialkoholních sborů.
3. Vykonatelnost rozhodnutí o povinném léčení alkoholika, zejména o povinném léčení ústavním, je podle zákona dosít pochybná a cesta k tomuto opatření komplikovaná. Zdravotnické zařízení musí požádat národní výbor, aby vydal rozhodnutí o tom, že alkoholik je povinen podrobit se péči protialkoholního zařízení. Jde-li pak o povinné léčení ústavní, musí se protialkoholní zařízení znovu obrátit na národní výbor, který teprve vydá nové rozhodnutí. To vše je příčinou nežádoucích průtahů v léčení alkoholika.
4. V zákoně chybí právní podklad pro provádění potřebných vyšetření k určení alkoholu v krvi nebo dechu. To je na závadu včasných zákroků, zejména orgánů VB proti osobám vykonávajícím činnost, s jejímž výkonem bývá spojeno nebezpečí pro život anebo zdraví lidí nebo pro majetek. Vyhláška č. 141/1960 Sb. upravila tyto otázky, jen pokud jde o silniční provoz, trestní řád pak řeší věc jen ve spojitostí s trestním řízením (§ 114 odst. 2).
Od doby, ledy byl vydán dosavadní zákon, se našem státě mnoho změnilo. Vzrostla kupní síla naších pracujících, vzrostla mechanizace v našem průmyslu a zemědělství, vzrostl nesmírně počet motorových vozidel na našich silnicích. Tím také stoupala úrazovost a také procento, jimž se na ní podílí alkoholismus.
Tak v roce 1955 bylo způsobeno 15.552 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 1571 dopravních nehod.
V roce 1956 bylo způsobeno 21.613 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 1917 dopravních nehod.
V roce 1957 bylo způsobeno 34.495 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 2321 dopravních nehod.
V roce 1958 bylo způsobeno 28.930 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 2247 dopravních nehod.
V roce 1959 bylo způsobeno 34.806 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 2967 dopravních nehod.
V roce 1960 bylo způsobeno 38.550 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 3453 dopravních nehod.
V roce 1961 bylo způsobeno 42.745 dopravních nehod, z toho pod vlivem alkoholu 2743 dopravních nehod.
Podíl škod způsobených, opilými řidiči je ovšem mnohem větší, než představuje podíl na nehodách. Tak v r. 1959 způsobili opilí řidiči 28% škod. Na mrtvých obětech dopravy se podíleli opilí řidiči toho roku 24%. Každá desátá nehoda zaviněná opilým řidičem skončila smrtí. Po vydání vyhlášky č. 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu, se poměry v tomto směru sice zlepšily (hmotných škod způsobených opilými řidiči bylo necelých 8%, usmrcených osob necelých 18 procent), avšak 190 mrtvých a téměř 5,000.000 Kčs v absolutních číslech je stále vážnou výstrahou.
Na vysvětlenou se uvádí, že citovaná vyhláška, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1961, vyslovila v § 4 znovu zákaz požívání alkoholických nápojů řidiči před jízdou a za jízdy, vyslovený již v § 7 zákona č. 87/1948 Sb.; při provádění vyhlášky však byl tento zákaz orgány VB důsledně prosazován.
V roce 1960 byly spáchány pod vlivem alkoholu 13.804 trestné činy, v roce 1961 16.270. Ze sebevrahů ve věku 30 až 50 let spáchal v r. 1961 každý šestý sebevraždu v souvislosti s alkoholismem.
Z 15.631 rozvodů, k nimž u nás došlo v r. 1961, bylo odůvodněno 2194 případů alkoholismem některého z manželů. Byl tedy každý sedmý rozvod zaviněn alkoholismem.
V olomoucké poradně pro děti bylo zjištěno, že poruchy v chováni dětí tam evidovaných byly v 8 procentech zaviněny alkoholismem některého z rodičů.
K 1. lednu 1961 bylo v ČSSR evidováno 66.492 alkoholiků, z toho mladistvých 953.
K 1. lednu 1962 bylo v ČSSR evidováno 88.114 alkoholiků, z toho mladistvých 934.
Tato data ukazují, že je nutno i nadále věnovat pozornost problému alkoholismu a u příležitosti prověrky právního řádu nahradit dosavadní zákon zákonem novým.
Zásady nového zákona jsou tyto:
1. Vyslovit povinnost všech státních orgánů a všech společenských, hospodářských i jiných organizací a zařízení aktivně bojovat proti alkoholismu.
2. Vyřešit postavení a činnost protialkoholních sborů přímo v zákoně.
3. Zachovat dosavadní správné zásady v boji proti alkoholismu obsažené v zákoně č. 87/1948 Sb. a navíc zakotvit v zákoně povinnost, podrobit se na vyzvání určitých orgánů zkouškám na určeni alkoholu v krvi a dechu a povinnost alkoholiků dát se ošetřit v protialkoholním zařízení a podrobit se ambulantnímu i ústavnímu léčení.
4. Vyřešit otázku výplaty mzdy alkoholika jiné osobě, ohrožuje-li nadměrné požívání alkoholu živitelem výživu rodiny.
Provedení zákona si nevyžádá žádných zvýšených náklad oproti dosavadnímu stavu opatření podle něha se budou uskutečňovat jako dosud v rámci státního plánu.
Zvláštní část
K § 1:
Nesprávný výklad pojmu "alkoholismus" vede k nesprávným a škodlivým zákrokům vrcholícím v úplné prohibici. Že tyto přehnané snahy nejen neuspěly, ale vedly k opačným výsledkům, je z historie dostatečně známo. Proto podle nového zákona netřeba vidět alkoholismus v požívání alkoholických nápojů, pokud se tak děje v přijatelné míře a za přijatelných okolností. U dětí a mládeže je však třeba prosazovat úplnou abstinenci.
Alkoholickými nápoji jsou podle ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu - shodně s dřívějšími ustanoveními - nápoje, které byly získány
a) lihovým zkvašením rostlinných, cukernatých nebo škrobnatých látek (pivo, víno apod.),
b) destilaci takových látek (destiláty),
c) smíšeních těchto destilátů s určitými přísadami,
d) smíšením lihu (etylalkoholu) s určitými přísadami.
Ovocná šťávy a sirupy někdy obsahuji více než 0,75 objemových procent alkoholu, protože alkohol vzniká při jejich výrobě jako nutný vedlejší produkt, a jeho vyloučení by způsobilo zhoršení kvality, popř. úplné znehodnocení nápoje. Z toho důvodu dřívější zákon zmocnil ministra zdravotnictví, aby z působnosti zákona vyjímal takové nápoje. Toto ustanovení se však ukázalo v praxi zcela zbytečným a nebylo proto do nového zákona přejato.
Léky, které obsahují alkohol, nejsou samozřejmě alkoholickými nápoji podle navrhovaného zákona; o jejich podávání a prodeji platí zvláštní předpisy.
K § 2:
Nový zákon přejímá vcelku dosavadní ustanovení o prostředcích, jimiž je veden boj proti alkoholismu. Jde o opatření preventivní, o odůvodněnou částečnou prohibici a o opatření represivní. Postih provinění, přestupků a trestných činů spáchaných v souvislosti s požíváním nebo podáváním alkoholických nápojů, popř. s pokoutní výrobou nebo s uváděním zdravotně závadných alkoholických nápojů do oběhu, nemá být ovšem řešen v navrhovaném zákoně, protože o tom platí speciální předpisy, a to zákon č. 38/1961. Sb., o místních lidových soudech (§§ 19 a 20), zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku (§§ 13, 19, 38 a 39), a trestní zákon (zejména § 12 odst. 2, § 72 odst. 2 a 291, 202, 218 a 281). V zájmu účinného boje proti černému pálení lihu je však třeba doplnit ustanovení trestního zákona o trestný čin "nedovolená výroba lihu". O tom jedná zvláštní paragraf (§ 16).
K §§ 3 až 6:
Boj proti alkoholismu měly podle dosavadních předpisů provádět okresní národní výbory zpravidla prostřednictvím ústavů národního zdraví a místních národních výborů. 1 když zdravotnictví přísluší v boji proti alkoholismu významné místo, není zdaleka jeho jediným účastníkem. Protože se však praxe vyvinula na škodu věci tímto směrem, pověřila vláda usnesením ze dne 19. září 1956 č. 2527 ministra zdravotnictví, aby k zajištění koordinace boje proti alkoholismu ustavil ze zástupců zúčastněných úřadů a orgánů a dobrovolných organizací Ústřední protialkoholní sbor, a uložila mu, aby zřídil při tehdejších zdravotnických odborech rad KNV, a kde toho problematika boje proti alkoholismu vyžaduje, i při zdravotnických odborech rad ONV protialkoholní sbory. To se ukázalo jako jedno z nejzávažnějších opatření v boji proti alkoholismu. Ústřední protialkoholní sbor, který zahájil činnost 29. ledna 1957, prokázal hned od začátku; že nebude žádnou institucí formální. Počátkem r. 1958 bylo pro zpružnění práce zvoleno předsednictvo, které projednává všechny aktuální otázky. Kromě předsednictva bylo ustaveno několik komisí, které se podrobně zabývají speciální tematikou; komise pro řešení právních otázek při potírání alkoholismu, komise pro výrobu a distribuci nealkoholických nápojů, vědecká komise, komise pro boj proti alkoholismu mezi mládeží a konečně komise pro sledování tisku, rozhlasu, televize a divadel.
Tato poslední komise má úkoly nejen kontrolní, ale i propagační a vydává pro potřebu členů ÚPS a hlavně krajských a okresních protialkoholních sborů písemné materiály (Zpravodaj ÚPS).
Protialkoholní sbory byly pak ustaveny ve všech krajích a ve většině okresů republiky. Výsledky dosavadních průzkumů však ukázaly, že se neosvědčilo jednoznačné zařazení protialkoholních sborů k odborům zdravotnictví národních výborů. Tímto řešením byl mnohdy boj proti alkoholismu považován orgány národních výborů i společenskými organizacemi za záležitost ryze zdravotnickou, neboť není dosud plně chápán význam boje proti alkoholismu v souvislosti s plněním úkolů národního hospodářství a se zvyšováním životní úrovně lidu. Zde je třeba si povšimnout toho, že v SSSR považují lékaři alkoholika ne za nemocného, ale za člověka, kterého je třeba vychovat zejména po mravní stránce; alkoholik je společenský rušitel pořádku.
Bylo by proto účelným, aby krajské, okresní a místní (městské), protialkoholní sbory byly zřizovány v souladu s ustanovením § 74 vládního nařízení č. 71/1960 Sb. přímo radami národních výborů. Národním výborům je ponecháno na uvážení, kdo bude předsedou sboru; zpravidla to má být předseda zdravotnické komise nebo komise školské a kulturní. Národní výbor také uváží, organizační začlenění protialkoholního sboru.
Statut Ústředního protialkoholního sboru, který schvaluje vláda, nejen upraví působnost sboru, ale také stanoví, která ministerstva, jiné ústřední orgány a společenské organizace mají být ve sboru zastoupeny. Ministr zdravotnictví pak jmenuje navržené zástupce. Obdobně tomu bude u národních výborů, které schvalují statuty svých protialkoholních sborů.
Krajské, okresní a místní (městské) protialkoholní sbory mají koordinovat a zabezpečovat úkoly národních výborů, které tu jsou stanoveny v souladu s vládním usnesením č. 2527/1956.
K § 7:
Zde se stanoví široká povinnost všech státních orgánů, všech společenských, státních, hospodářských i rozpočtových, družstevních i jiných organizací napomáhat v boji proti alkoholismu. Jde o podstatné rozšíření ustanovení § 2 dosavadního zákona, podle něhož boj proti alkoholismu měly provádět národní výbory za spolupráce orgánů péče o mládež a škol.
K § 8:
Protože podávání a požívání alkoholických nápojů je spojeno s určitými omezeními a sankcemi, je nutno, aby tyto nápoje byly jako alkoholické zřetelně označeny. Označovat povinně lihoviny, vlno a pivo na obalech jako alkoholické nápoje není však ani obvyklé, ani nutné. O těchto nápojích je obecně známo, že jde o alkoholické nápoje. Mimoto z obvyklého nebo jinými předpisy stanoveného označování stupňovitosti (u piva) nebo procenta alkoholu (u lihovin) je patrno, že jde o alkoholické nápoje.
K § 9:
Ustanovení tohoto paragrafu nepotřebují zvláštního vysvětlení. Jde o dosud platná omezení na ochranu dětí a mladistvých, nemocných a veřejného pořádku je třeba mít na mysli, že pod pojmem "taneční zábava" se nerozumí tanec návštěvníků v tzv. tanečních kavárnách nebo v nočních podnicích; jsou tím míněny jen příležitostné podniky pořádané pouze nebo převážně za účelem tance, jako plesy, veselice apod.
Dosavadní ustanovení o tom, že je dovoleno prodávat pivo mladistvým (ne dětem), pokud je odnášejí mimo provozovnu, se přizpůsobuje skutečnému životu. Napříště je dovoleno prodávat pivo (nikoli však ostatní alkoholické nápoje), pokud je odnášeno mimo provozovnu, všem osobám mladším 18 let.
Novým ustanovením je zákaz vstupu do veřejných místností, kde se podávají alkoholické nápoje, po 20. hodině dětem, které nejsou v doprovodu zletilých osob, jejichž péči byly svěřeny. Nově přináší osnova také výslovný zákaz pálení alkoholu podomácku.
Přímo v zákoně se stanoví zákaz podávání alkoholických nápojů, s výjimkou piva nízké stupňovitosti, v závodech a v závodních jídelnách. Zákaz podávání alkoholických nápojů v závodních jídelnách je již v platnosti podle vyhlášky č. 171/1960 Sb., o závodním stravování; jeho potřeba vyplynula hlavně z požadavku bezpečnosti při práci. Je účelné, aby tento zákaz byl znovu v rozšířené formě vysloven v komplexu opatření proti alkoholismu.
K § 10:
Omezení uvedená v tomto paragrafu postihují celou řadu povolání, jako např. osoby zúčastněné na řízení dopravy, strojvůdce, řidiče vozidel, osoby obsluhující stroje a zvířata a z valné části dělníky na stavbách.
Je nutno, aby byla vyslovena povinnost těchto osob podrobit se vyšetření, aby mohlo být zjištěno, zda nejsou ovlivněny alkoholem. O potřebě tohoto ustanovení byla již zmínka v obecné části důvodové zprávy.
K § 11:
Zde se stanoví povinnost provozovatelů a vedoucích prodejen a závodů veřejného stravování i rodičů zachovávat zákazy a omezení stanovená v předchozích paragrafech.
K § 12 a 13:
Ustanovení těchto paragrafů napravuje nedostatky dosavadního zákona tím, že vyslovuje povinnosti alkoholiku stanoví pravomoc protialkoholního zařízení a okresního národního výboru při léčení alkoholika. V zájmu urychleného postupu je stanovení povinnosti orgánů VB spolupůsobit podle potřeby při dopravě alkoholika k okamžitému ošetření.
Při rozhodování protialkoholního zařízení okresního národního výboru podle § 13 odst. 1 a 3 se postupuje podle vládního nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení. Při odvolání proti rozhodnutí protialkoholního zařízení se bude postupovat jako podle § 76 léčebného řádu (vyhl. č. 164/1958 Ú. l.).
Zatímco boj proti alkoholismu směřuje proti nevhodnému požívání alkoholických nápoji v plné šíři, nepostihuje pojem "alkoholik" všechny osoby, které nevhodně požívají alkoholické nápoje. Alkoholické nápoje požívají v nevhodných formách a za nevhodných okolností totiž též "pijáci" (to jsou ti, kteří požívají alkoholické nápoje ať pravidelně nebo příležitostně v takovém množství, aby pocítili jim známý účinek alkoholu na nervový systém) a někdy, za určitých okolností, i "konzumenti alkoholických nápojů" (to jsou ti, kteří požívají jen malá kvanta alkoholických nápojů, protože z jejich vlastností využívají jen tekutinu a chuť, nikoliv účinek drogy). Proti těm však není třeba použít opatření uvedených v § 13.
Léčením alkoholiků se tento zákon nezabývá; otázky s tím souvisící se řeší na širší základně v rámci předpisů o léčení psychiatrických onemocnění a o léčbě prací.
K § 14:
Tento paragraf je obdobou ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud jedná o výplatě nemocenského. Úkoly ROH u členů výrobních družstev zajišťují výrobní družstva jako společenské organizace vlastními orgány. Tomuto stavu je přizpůsobeno i ustanovení tohoto paragrafu.
K § 15:
Některé speciální předpisy stanoví přísnější opatření v boji proti alkoholismu, zejména je-li to odůvodněno povahou činnosti, např. v dopravě. Bylo by na újmu věci, kdyby vzešly třeba jen pochybnosti o tom, zda tato opatření jsou v souladu s tímto zákonem. Účelem tohoto paragrafu je předejít takovým pochybnostem.
K § 18:
V zájmu účinného boje proti černému pálení lihu je nutno umožnit tam, kde prostředky prevence a výchovy nestačí, i použití prostředků donucovací povahy, zejména trestního postihu. Je třeba umožnit postih černého pálení lihu a přípravy k této činnosti jako trestného činu v širším rozsahu, než jak je to možno podle dosavadní zákonné úpravy.
Jde zejména o to, aby bylo postihováno jako trestný čin i pálení lihu určeného pro spotřebu ve vlastní domácnosti, pokud se to děje ve větším množství, a o to, aby za trestný čin bylo prohlášeno i neoprávněné zhotovování a přechovávání přístrojů určených k výrobě lihu.
V Praze dne 27. července 1962.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.