Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1962

III. volební období

90

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích, podepsaná v Praze dne 10. listopadu 1961, spolu se Závěrečným protokolem.

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích, podepsanou v Praze dne 10. listopadu 1961 a se Závěrečným protokolem k této Smlouvě.

Důvodová zpráva

Právní styky mezi československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou byly dosud upraveny prozatímní meziresortní dohodou, která byla sjednána mezi československým ministerstvem spravedlnosti a rakouským spolkovým ministerstvem spravedlnosti v roce 1947. Znění této dohody bylo uveřejněno v úředním věstníky obou ministerstev. I když nelze tuto dohodu považovat za dohodu mezistátní, byla její ustanovení na obou stranách v podstatě bez větších závad dodržována. Již před několika lety jednalo se s rakouskou stranou diplomatickou cestou o tom, aby byla mezi oběma státy uzavřena mezistátní smlouva o právním styku, která by se stala v obou zemích součástí právního řádu a kterou by byla nahrazena dosavadní prozatímní administrativní dohoda. Rakouská strana připravila návrh smlouvy a předložila jej v roce 1959 československé straně; tento návrh byl svým rozsahem užší než dosavadní meziresortní dohoda a jevilo se proto účelnějším předložit jako podklad pro jednání československý návrh.

První část československého návrhu obsahoval úpravu právního styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích; ve zvláštní části československého návrhu byla upravena pravomoc a příslušnost orgánu smluvních stran ve věcech poručenských, opatrovnických a dědických.

Jednání s rakouskou stranou bylo vedeno ve dvou etapách, a to ve dnech 12.-24. září 1960 ve Vídni a ve dnech 5.-8. června 1961 v Praze, a skončilo parafováním Smlouvy se Závěrečným protokolem; k podpisu Smlouvy se Závěrečným protokolem došlo dne 10. listopadu 1961 v Praze.

Při jednání vycházely obě strany z návrhu vypracovaného československou stranou; Smlouva neobsahuje všechna ustanovení obsažená v československém návrhu, nýbrž pouze ustanovení obsažená v jeho první části; bylo však s rakouskou stranou dohodnuto, že se v jednání bude pokračovat za účelem uzavření zvláštní dohody ve věcech poručenských, opatrovnických a dědických, jež by úplně nahradila administrativní dohodu z roku 1947.

Smlouva je rozdělena na čtyři části: I. část (články 1-20) pojednává o právní ochraně, doručování a právní pomoci v občanskoprávních věcech; je tu zakotvena zásada, že občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního státu volný přistup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných podmínek jako vlastní občan; dále jsou tu ustanovení o nákladech řízení; o výhodách poskytovaných se zřetelem na majetkové poměry, o doručování a o právní pomoci. V II. části (články 21-28) jsou ustanovení o listinách; část III. (článek 27) obsahuje ustanovení o poskytování informací o právním řádu a ve IV. části jsou ustanovení společná a závěrečná.

Součást Smlouvy tvoří Závěrečný protokol; který má čtyři body: bod 1 obsahuje ustanovení o výpisech z matrik církevních orgánů ČSSR a dokladech vydaných církevními orgány v Rakouské republice; podle bodu 2 se ustanovení článku 22 Smlouvy použije také na listiny vydané rakouskými nositeli sociálního pojištění, které podle rakouského práva nejsou veřejnými listinami; bod 3 obsahuje ustanovení o používání ustanovení Smlouvy obdobně na rakouské rozhodčí soudy sociálního pojištění; bod 4 ustanovuje, že nabytím účinnosti Smlouvy není dotčena úprava věcí občanskoprávních a trestních, na něž se Smlouva nevztahuje.

Sjednaná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem je právotvornou smlouvou a vyžaduje podle článku 42 a článku 62 odst. 1 bod 1 Ústavy souhlasu Národního shromáždění a ratifikace presidentem republiky.

Smlouva se Závěrečným protokolem vstoupí v platnost šedesát dní po výměně ratifikačních listin, která bude provedena ve Vídni.

Smlouva se Závěrečným protokolem byla sjednána na dobu pěti let a její platnost se prodlouží na neurčitou dobu, pokud nebude vypovězena šest měsíců před uplynutím těchto pěti let; v případě pozdější výpovědi bude platit ještě jeden rok po vypovězení.

V Praze dna 11. dubna 1962

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích.

President Československé socialistické republiky a Spolkový president Rakouské republiky se dohodli uzavřít Smlouvu o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

President Československé socialistické republiky

Václava Davida,

ministra zahraničních věcí,

Spolkový president Rakouské republiky

Dr. Heinricha Calice,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,

kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se dohodli takto:

I. část

Právní ochrana, doručování a právní pomoc v občanskoprávních věcech

Právní ochrana

Článek 1

(1) Občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního státu volný přístup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných podmínek jako vlastní občané.

(2) Ustanovení této Smlouvy o občanech jednoho ze smluvních států se vztahují rovněž na právnické osoby včetně obchodních společností, které byly zřízeny podle právního řádu jednoho ze smluvních států a mají sídlo na jeho území.

Náklady řízení

Článek 2

(1) Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo intervenienti, a moji své bydliště. Pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států; nelze uložiti složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států složení zálohy k úhradě soudních poplatku, platí ustanovení odstavce 1.

(3) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států zaplacení soudního poplatku pro řízení při padání žaloby (návrhu), musí být poskytnuta občanu druhého smluvního státu pro zaplacení tohoto poplatku lhůta nejméně 1 měsíc.

(4) Občanům druhého smluvního státu smí být uloženo složení zálohy pro náklady, které má nésti jedna strana, jen za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním občanům.

Článek 3

(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná v jednom z obou smluvních států, kterými bylo uloženo žalobci (navrhovateli) nebo intervenientu osvobozenému podle článku 2 nebo podle právních předpisů platných ve státě, kde byla žaloba podána, od žalobní jistoty nebo složení zálohy, zaplacení nákladu řízení nebo soudních poplatků, jsou na návrh vykonatelná na území druhého smluvního státu. Návrh může být podán přímo u soudu, který je příslušný pro rozhodnutí o něm, nebo u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro rozhodnutí, kterými bude výše nákladů řízení nebo soudních poplatků stanovena dodatečně.

(3) Navrhovatel musí předložiti:

a) vyhotovení výroku rozhodnutí opatřené doložkou o právní moct a vykonatelnosti;

b) jeho překlad do jazyka soudu, který je při slušný k rozhodnutí o návrhu;

c) v případě podání návrhu u soudu, který rozhodl v první stolici, též jeho překlad do jazyka soudu, který jest příslušný k rozpadnutí o návrhu.

Pro překlady platí článek 17 odstavec 3. Je-li návrh podán u soudu, který rozhodl v první stolici, bude odeslán stejným způsobem jako dožádání o právní pomoc.

(4) Rozhodnutí soudů druhého státu uvedená v odstavci 1 budou vykonána jako tuzemská rozhodnutí s tím, že proti rozhodnut) o návrhu na exekuci je přípustný opravný prostředek.

(5) K nákladům řízení ve smyslu odstavce 1 patří také náklady za vydání doložky o právní moci a vykonatelnosti, jakož i za požadované překlady a ověření. Tyto náklady určí na návrh ten soud, který rozhoduje o výkonu.

Výhody poskytované se zřetelem na majetkové poměry

(právo chudých)

Článek 4

(1) Občané jednoho ze smluvních stáni požívají před soudy druhého smluvního států výhod poskytovaných se zřetelem na majetkové poměry (právo chudých) za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní občané.

(2) Výhody uvedené v odstavci 1, které příslušejí účastníkovi v soudním řízení v jednom smluvním státě, se vztahují také na všechny procesní úkony, které budou provedeny v těže věci ve druhém smluvním státě. Tyto výhody se vztahují též na exekuční řízení o vymáhání nákladů (článek 3) pokud platí pro toto exekuční řízení podle práva státu, ve kterém má být exekuce provedena.

Článek 5

(1) Potvrzení k dosažení výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, budou vystavena příslušnými úřady smluvního státu, na jehož území má navrhovatel své bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Jestliže navrhovatel nemá bydliště ani pobyt na území žádného ze smluvních států, může toto potvrzení vystavit příslušný diplomatický nebo konsulární zastupitelský úřad státu, jehož občanem je navrhovatel. Toto ustanovení nevylučuje poskytnutí vhod uvedených v článku 4, odstavec 1, na základě potvrzení vydaného úřadem státu, ve kterém má navrhovatel své bydliště nebo pobyt.

Článek 6

Soud, který rozhoduje o návrhu má povolení výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, má právo v mezích tvého úředního Oprávnění přezkoumat předložené potvrzení.

Článek 7

(1) Chce-li občan jednoho u obou smluvních států mající bydliště; pobyt nebo sídlo v jednom z těchto států použít před soudem druhého smluvního státu výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, může padat návrh na přiznání těchto výhod do protokolu u okresního soudu příslušného podle jeho bydliště, pobytu nebo sídla.

(2) K tomuto návrhu se připojí potvrzení uvedené v článku 5 a případně vylíčení podstaty věci.

(3) Návrh i s doklady bude odeslán způsobem uvedeným v článku 9.

(4) Návrh bude projednán bez ohledu na to, že není sepsán v jazyce soudu, který o něm rozhoduje. Překlady, kterých bude popřípadě zapotřebí, opatří orgány státu, jehož soud ve věci rozhoduje.

(5) Soud příslušný k rozhodnutí o návrhu určí navrhovateli v případě, že výhody povolí, z úřední moci zástupce.

Společné ustanovení o doručování a právní pomoci

Článek 8

(1) Smluvní státy se zavazují, že jejich soudy si budou vzájemně na dožádání poskytovat právní pomoc a provádět doručování ve věcech občanskoprávních, jakož i ve věcech rodinného práva.

(2) Soudy poskytují právní pomoc a provádějí doručování ve věcech uvedených v odstavci 1 také na dožádáni správních úřadů, pokud jsou pro tyto věci příslušné. Ustanovení o doručování a o právní pomoci, která se vztahují na dožádání soudů, se užije obdobně i na dožádání uvedených správních úřadů.

Článek 9

Soudy obou smluvních států se navzájem stýkají při doručování a poskytování právní pomoci prostřednictvím svých ministerstev spravedlnosti, pokud není v této Smlouvě stanoveno něco jiného.

Článek 10

Soudy mohou užívat při dožádání o doručení nebo poskytnutí právní pomoci vlastního jazyka. Dožádání je třeba opatřiti úřední pečetí; nepotřebují žádného ověření.

Článek 11

Dožádání obsahuje tyto údaje:

a) označení věci, které se dožádání týká;

b) jméno a příjmení účastníků; povolání, bydliště nebo pobyt, u právnických osob název a sídlo;

c) jména, příjmení a adresy jejich zástupců, jestliže byli zřízení;

d) potřebná údaje o předmětu dohádání, při dožádání o doručení zejména adresu příjemce a označení písemnosti, která má být doručena, při dožádání o právní pomoc zejména okolnosti, o nichž má být proveden důkaz, po případě také otázky, které mají být kladeny osobám, o jejichž výslech se žádá.

Článek 12

Vyřízení dožádání včetně jazyka, kterého se při tom použije, se spravuje právními předpisy smluvního státu, jehož soud je dožádán. Tento soud však použije výslovně označených předpisů druhého smluvního státu o řízení, jestliže byl o to požádán a jestliže použití těchto předpisů neodporuje zásadám právního řádu státu, jehož soud byl dožádán.

Článek 13

(1) Jestliže adresa osoby, která má být vyslechnuta nebo již má být doručena písemnost, je uvedena nesprávně nebo nepřesně, zjistí dožádaný soud podle možnosti správnou adresu.

(2) Není-li dožádaný soud pro vyřízení dožádání příslušný, postoupí dožádání příslušnému soudu, je-li tento soud v témže státě. Dožádaný soud o tom vyrozumí přímo poštou soud dožadující.

(3) Dožádaný soud sdělí včas dožadujícímu soudu na jeho žádost doporučeným dopisem přímo poštou místo a čas, kdy dožádání o právní pomoc vyřídí.

Článek 14

V případech, ve kterých dožádání nebude moci býti vyřízeno, budou spisy vráceny a sděleny důvody, pro které dožádání nemohlo být provedeno nebo pro které jeho vyřízení bylo odmítnuto.

Článek 15

(1) Mezi smluvními státy nebudou hrazeny náklady, které vznikly při vyřízeni dožádání, s výjimkou odměn vyplácených znalcům.

(2) Výši nákladů, která se podle odstavce 1 nehradí, je třeba sdělit dožadujícímu soudu s tím, o jaká náklady jde.

(3) Provedení znaleckého důkazu může být učiněno závislým na složení zálohy u dožádaného soudu pouze tehdy, jestliže znalečné má hradit účastník, jehož bydliště, pobyt nebo sídlo je ve státě, jehož soud byl dožádán.

Článek 16

Vyřízení dožádání může být odmítnuto pouze tehdy, jestliže podle názoru státu, jehož soud byl dožádán, odporuje vyřízení dožádáni veřejnému pořádku.

Zvláštní ustanovení o doručování

Článek 17

(1) Dožádaný soud doručí písemnosti podle svých právních předpisů, jestliže jsou sepsány v jeho jazyce nebo je-li k nim připojen překlad do jeho jazyka; článek 12 není tím dotčen.

(2) V ostatních případech, které nejsou uvedeny v odstavci 1, doručí se písemnosti příjemci pouze tehdy, jestliže je dobrovolně převezme.

(3) Překlad uvedený v odstavci 1 musí být buď vyhotoven úředně nebo jeho správnost potvrzena tlumočníkem, který byl úředně ustanoven v jednom z obou smluvních států; podpis tlumočníka nemusí být ověřen.

Článek 18

Doručení bude potvrzeno buď doručným listem, který byl zaslán dožadujícím soudem nebo který připojil dožádaný soud, anebo protokolem sepsaným tímto soudem. Doručný list a protokol bude opatřen podpisem doručujícího orgánu, soudní pečetí a podpisem osoby, která písemnost převzala, popřípadě poznámkou o jiném způsobu doručení; z doručného listu a z protokolu musí být patrno označení doručované písemnosti, její jednací číslo, dožadující soud, způsob a den doručeni.

Zvláštní ustanovení o právní pomoci

Článek 19

Jestliže se žádá o výdech účastníka sporu, nervi dožádaný soud povinen použít donucovacích pro středků k tomu, aby se tento účastník k soudu dostavil.

Oprávnění diplomatických a konzulárních zastupitelských úřadů

Článek 20

Ustanoveními této Smlouvy není dotčeno oprávnění diplomatických a konzulárních zastupitelských úřadů obou smluvních států stýkati se s občany svého státu také ve věcech upravených touto Smlouvou, pokud nejde o osoby s dvojím státním občanstvím; při tom však nesmí být vyhrožováno donucovacími prostředky ani jich nesmí být použito.

II. část

Ustanovení o listinách

Článek 21

(1) Veřejné listiny vydané soudem nebo správním úřadem jednoho ze smluvních států opatřené úředním podpisem a úředním razítkem požívají také před soudy a správními úřady druhého smluvního notu důkazní moci veřejných listin. To platí taká pro jiné tuzemské listiny, které mají podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém byly vydány, důkazní moc veřejných listin.

(2) Tuto důkazní moc má také ověřovací doložka, kterou soud, správní úřad nebo rakouský veřejný notář ověřil pravost podpisu na soukromé listině.

Článek 22

Listiny uvedené v článku 21, odstavci 1, jakož i doložky ověřující pravost podpisu, které jsou opatřeny úředním podpisem a úředním razítkem soudu, správního úřadu nebo osoby, která listinu vystavila; nemusejí být pro použití před soudy nebo správními úřady druhého smluvního státu dále ověřovány.

Článek 23

(1) Oba smluvní státy si budou bezplatně zasílat matriční doklady týkající se narození, uzavření manželství a úmrtí občanů druhého smluvního státu, pokud zápisy byly učiněny po dni nabytí účinnosti této Smlouvy.

(2) Jestliže po dni nabytí účinnosti této Smlouvy byl proveden dodatečný zápis do matriky narození, manželství nebo úmrtí, bude ve smyslu odstavce 1 zaslán úplný výpis původního i dodatečného zápisu.

(3) Úmrtní listy se zasílají ihned, ostatní listy společně jednou za čtvrt roku.

Článek 24

Na žádost úřadu jednoho smluvního státu vyhotoví a zašle příslušný úřad druhého smluvního tátu pro úřední potřebu bezplatně výpisy, jakož i úřední opisy z matriky nebo vyhotovení soudního rozhodnutí týkajícího se osobního stavu žádost most byt dostatečná zdůvodněna veřejným zájmem.

Článek 25

Zasílání listin podle článku 23, jakož i žádostí podle článku 24 a jejich vyřízení se děje diplomatickou nebo konzulární cestou; překlady není třeba spojovat.

Článek 26

V poměru mezi smluvními státy není zapotřebí potvrzení vyžadovaného právními předpisy jednoho ze smluvních států o příslušnosti úřadu, který vydal osvědčení o způsobilosti k uzavření manželství.

III. část

Informace o právním řádu

Článek 27

Ministerstvo spravedlnosti Československé socialistické republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti Rakouské republiky si budou vzájemně na požádání poskytovat informace o právních předpisech, které platí noho platily v jejich státě.

IV. část

Společná a závěrečná ustanovení

Článek 28

Ustanovení I. a II. části této Smlouvy, která se týkají soudu, se použijí také na československá státní notářství pokud jde o věci, které náležejí v Rakouské republice do působnosti soudů.

Článek 29

Tato Smlouva bude ratifikována; ratifikační listiny budou co nejdříve vyměněny ve Vídni.

Článek 30

(1) Tato Smlouva nabývá účinnosti 60 dní po výměně ratifikačních listin.

(2) Smlouva je uzavřena na dobu 5 let a platí dále, pokud jeden ze smluvních států neoznámí druhému smluvnímu státu 6 měsíců před uplynutím těchto pěti let, že Smlouvu vypovídá.

(3) Nebude-li Smlouva podle odstavce 2 vypovězena, platí dále na neurčitou dobu, pokud jeden ze smluvních států neoznámí druhému smluvnímu státu, že Smlouvu vypovídá; v tomto případě platí Smlouva ještě jeden rok po výpovědi

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto Smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dáno v Praze dne 10. listopadu 1961 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku	Za Rakouskou republiku
V. David v. r.	Calice v. r.

Závěrečný protokol

Při podpisu dnes uzavřené Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích bylo dosaženo dohody o následujících bodech:

1. V Československé socialistické republice jsou veřejnými matričními doklady také matriční výpisy z matrik příslušných církevních orgánů vyhotovené před 1. lednem 1950. Ministerstvo zahraničních věcí Československé socialistické republiky zašle Spolkovému ministerstvu zahraničních věcí Rakouské republiky seznam v úvahu přicházejících církví a náboženských společnosti do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti této Smlouvy.

V Rakouské republice jsou veřejnými matričními doklady také doklady, které byly vydány příslušnými církevními orgány zákonem uznaných církví a náboženských společností, a to oddací listy ohledně manželství, která byla před nimi uzavřena před 1. srpnem 1938, jakož i rodné listy (potvrzena o narození) a úmrtní listy ohledně narození a úmrtí, která byla zapsána před 1. lednem 1939. Spolkové ministerstvo zahraničních věcí Rakouské republiky zašle ministerstvu zahraničních věcí Československé socialistické republiky seznam těchto církví a náboženských společností do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti této Smlouvy.

2. Ustanovení článku 22 se použije také na listiny vydané rakouskými nositeli sociálního pojištění, které podle rakouského práva nejsou veřejnými listinami.

3. Do doby, než nabude účinnosti úmluva o sociálním pojištění mezi oběma smluvními státy, se vztahují ustanovení této Smlouvy obdobně také na rozhodčí soudy sociálního pojištění v Rakouské republice. Rakouské soudy budou provádět doručování a poskytovat právní pomoc na základě dožádání československých soudů podle této Smlouvy ve věcech sociálního zabezpečení.

4. Nabytím účinnosti této Smlouvy není dotčena úprava věcí občanskoprávních a věcí trestních, na které se tato Smlouva nevztahuje (dědické věci, věci poručenské a opatrovnické, jakož i věci trestní; sdělení č. 12 ve Věstníku československého ministerstva spravedlnosti z roku 1948 a shodné sdělení v Úředním listě rakouské justiční správy z roku 1948 str. 7).

Na důkaz toho podepsali zmocněnci tento Závěrečný protokol, který tvoří součást Smlouvy.

Dáno v Praze dne 10. listopadu 1961 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku	Za Rakouskou republiku
V. David v. r.	Calice v. r.