Důvodová zpráva

Silniční sít v ČSSR má celkovou délku 73 000 km, avšak její rozložení je nerovnoměrné vzhledem k tomu, že za kapitalismu byly silnice budovány jen v oblastech, kde živelně rostl průmysl, zatímco hospodářsky slabé oblasti (zejména na Slovensku) neměly většinou prostředky ani k tomu, aby své silnice udržely alespoň v bezpečně sjízdném stavu. Kromě toho dopravní hodnota a stav většiny silníc neodpovídá požadavkům rychlé, bezpečné, plynulé a hospodárné dopravy. Národní výbory, jímž je svěřena péče o silnice, mají proto velmi významný úkol při odstraňování hluboké disproporce mezi mohutným rozmachem silniční dopravy a zaostáváním technické úrovně sítnic.

Ke zlepšení stavu silniční sítě vynakládá náš stát každoročně značné prostředky na výstavbu, obnovu a údržbu silnic, nastoupenou cestou modernizace silniční sítě se postupně, vyrovnává rozdíl mezi stavem silnic a potřebami silniční dopravy. Ve třetím pětiletém plánu jsou soustředěny prostředky na nejzatíženější a nejnebezpečnější silniční úseky, zejména na výstavbu mimoúrovňových křižovatek s drahou a výpadových silnic z velkých průmyslových měst, podíl bezprašných silnic bude zvýšen na tři pětiny celkové délky silniční sítě jako další opatření na tomto úseku se zvyšuje úroveň mechanizace při výstavbě a údržbě silnic, zavádějí se nové technologické postupy při silničních pracích, nově se uspořádává organizace údržbářských prací vytvořením pracovních četa zlepšují se platové podmínky cestářů.

Efektivnost prostředků určených na zlepšení stavu silniční sítě je však do značné míry snižována závadami, které vznikají nedostatečnou ochranou silnic proti rušivým vlivům z okolí a nevhodnému užívání;(např. obestavování silnic, nevhodné terénní úpravy v sousedství silnic, používání silnic způsobem, jemuž stavebně technické vybavení silnice neodpovídá). K tomu přistupuje i neúplná a nedostatečná právní úprava silničního hospodářství, která ztěžuje práci národních výborů na tomto úseku. Právní poměry silnic jsou totiž upraveny celou řadou zastaralých předpisů z doby Rakousko-Uherska, předmnichovské republiky a okupace, často jiným způsobem v českých krajích a jiným na Slovensku. V této spleti dnes již nevyhovujících předpisů se nemohou poslanci a pracovníci národních výborů orientovat, nehledě k tomu, že některé z nich jsou dnes prakticky nedostupné. Uživatelé silnic pak postrádají úpravu odpovědnosti za sjízdnost silnic, povolování uzavírek a objížděk a přepravy nadměrných nákladů.

Podklad pro novou úpravu silničního hospodářství měl být dán zákonem č. 147/1949 Sb., jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích. Tento zákon sice sjednotil téměř celou silniční sít zestátněním silnic zemských, okresních a vicinálních, avšak nevyřešil žádné další otázky silničního hospodářství, nýbrž ponechal v platnosti řadu zastaralých předpisů a neposkytl dostatečně širokou základnu k tomu, aby tyto předpisy mohly být nahrazeny novými. Zákon sám byt brzo překonán dalším vývojem, zejména novým uspořádáním silniční správy v důsledku rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů.

Právní poměry místních komunikací nejsou vůbec upraveny, takže místní národní výbory nemají pro svou činnost na tomto úseků žádnou normativní oporu, přitom význam místních komunikací, jichž je v ČSSR 53 000 km, neustále stoupá, zejména s výstavbou nových sídlišť. Ve třetím pětiletém plánu bude také zahájena výstavba dálnice, díla v naší dopravní technice zcela výjimečného a vyžadujícího zvláštní úpravy.

Nový silniční zákon je proto důležitým článkem v souboru opatření směřujících k postupnému zlepšování silničního hospodářství a poskytne národním výborům a organizacím silničního hospodářství pomoc při plnění jejich úkolů v modernizaci silniční sítě a výstavbě nových pozemních komunikací.

Zásady nového silničního zákona

Navrhovaná úprava silničního hospodářství vychází zejména z těchto zásad:

1. Vzájemná nejužší souvislost všech pozemních komunikací projevující se především tím, že na sebe navazují a vzájemně ovlivňují svůj vývoj a zpravidla také i způsob výstavby a údržby, vyžaduje, aby jediným zákonem byly upraveny poměry všech pozemních komunikací.

2. Správa silnic a místních komunikací je svěřena národním výborům, které ji obstarávají přímo nebo hospodářskými anebo rozpočtovými organizacemi. Správa dálnic bude vzhledem k jejich celostátnímu významu zajišťována ústředně.

3. Stanoví se odpovědnost organizací silničního hospodářství za škody, které uživatelům vzniknou ze závad ve sjízdnosti silnic.

4. Zvyšuje se ochrana silnic před poškozováním, opotřebením nad obvyklou míru, znečišťováním, jakož i před škodlivými vlivy z okolí.

5. Zvýšení bezpečnosti provozu na silnicích, jakož i usnadnění a zdokonalování jejich údržby se zajišťuje pruhy přilehlých pozemků jako silničních pomocných pozemků.

6. Zásady stanovené pro úpravu poměrů silnic platí přiměřeně i pro dálnice a místní komunikace.

7. Ministerstvu dopravy a spojil se dává zmocnění, aby k provedení těchto zásad vydalo podrobné předpisy.

Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu zákona

K § 1: Návrh zákona vychází ze stanoviska, že pozemní komunikace, a to dálnice, silnice, místní komunikace a do jisté míry i účelové komunikace, tvoří organický celek, jehož zvýšený význam je podmíněn vývojem silniční dopravy a hospodářským a kulturním rozvojem krojil, okresů a obcí.

K § 2: V souladu se směrnicemi XI. sjezdu Komunistické strany Československa a výsledky celostátní konference Komunistické strany Československa z července 1960 budou odstraněny v základních rysech hlavni disproporce mezi technickým stavem silnic a požadavky silniční dopravy. Modernizace silnic se projevuje do značné míry již ve třetím pětiletém plánu.

K § 3: V souladu s novými předpisy o národních výborech vykonávají správu silnic a místních komunikací a dozor nad nimi národní výbory: Tím se ve smyslu zásad dalšího prohloubení a rozšíření socialistické demokracie vytvářejí další předpoklady lotu těsnou spolupráci a účast pracujících při plnění úkolů v odvětví silničního hospodářství.

Kromě hospodářských úkolů přísluší národním výborům plnění zvláštních úkolů státní správy ve věcech silnic a místních komunikací a do jisté míry i účelových komunikací (např. rozhodování o přípustnosti stavby, rozhodování o silničních ochranných pásmech, o silničních pomocných pozemcích, povolování zvláštního užívání silnic a místních komunikací, povolování uzavírek a nařizování objížděk).

Celostátní význam, posláni a povaha dálnic vyžaduje, aby jejich správa byla zajišťována ústředně.

Z povahy účelových komunikací (§ 22 návrhu zákona) vyplývá i ustanovení upravující otázku, kdo zřizuje a udržuje tyto komunikace. Pokud jde o účelové komunikace socialistických zemědělských závodil zřizovaly v rámci hospodářsko technických úprav pozemků, zůstávají nedotčena ustanovení § 13 vládního nařízení č. 97/1955 Sb., a § 9 odst. 3 vyhlášky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 27/1953 Ú. I.

O správě pozemních komunikací jako národního majetku platí vládní nařízení č. 81/1956 Sb. a vyhláška ministerstva financí č. 205/1958 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 133/1960 Sb.

K § 4: Silnice je charakterizována svou dopraní funkcí a zařazením do silniční sítě Charakterizovat ji jejím stavebně technickým vybavením by pobylo výstižné již vzhledem ke stoupajícím nárokům na vybavení dopravně zatížených místních a účelových komunikací.

Jednotná péče i postupné sjednocování dopravní hodnoty silnic z nich činí jednotnou síť, kterou návrh zákona v souladu s běžným názvoslovím označuje jako "silniční sít".

Pozemní komunikace mimo území zastavění nebo určené k souvislému zastavění, které spojují železniční stanice se silnicemi, se staly součástí silniční sítě již na základě § 19 vládního nařízení č. 37/1951 Sb. vydaného k provedení zákona o drahách. V zájmu jednotnosti rozšiřuje se silniční síť i o pozemní komunikace, které spojují letiště určená pro veřejnou dopravu a veřejné přístavy se silnicemi.

Z ustanovení § 4 zákona č. 147/1949 Sb. se přejímá zásada prakticky zachovávaného postupu doplňování silniční sítě převzetím pozemních komunikací nižšího typu a z § 5 téhož zákona zásada vyřazování silnic, jichž není třeba k účelnému uspořádání silniční sítě.

Průjezdním úsekům silnic v městech a jiných obcích zachovává návrh zákona v jejich vztahu k místním komunikacím povahu silnic. Proti všeobecnému vytržení průjezdních úseků ze silniční sítě mluví zejména okolnost, že by z toho vzešla nejednotná správa, péči o ně lze však přenést na městské národní výbory ve městech, kde to bude účelné a hospodárné. Podle usnesení vlády ze dne 4. prosince 1956 č. 2712 je to v krajských městech a v městech, v nichž je provozována doprava pouličními drahami nebo trolejbusy.

Prováděcí předpisy stanoví rozdělení silnic po dle tříd.

K § 5: Návrh zákona vychází ze zásady § 2 odst. 2 zákona č. 147/1949 Sb. Z této zásady vyplývá, že součásti pozemní komunikace mají povahu nejen stavební (např. most, chodník), nýbrž i nestavební (např. přívoz místo mostu), a že to nejsou jen díla a zařízení, která patří k silnici jako ke stavbě nýbrž i zařízení, jichž je třeba k vybavení silnice jako dopravní dráhy silničních vozidel (např. dopravní značky, zábradlí).

Bližší určení součástí silnic se ponechává prováděcím předpisům.

K § 6: Pro vymezení a způsob obecného užívání je rozhodující skutečnost, že stát staví a udržuje silnice a zlepšuje jejich stavební stav vlastním nákladem v rozsahu prostředku určených k tomu státním plánem rozvoje národního hospodářství a poskytuje jejich bezplatné užívání, proto také stát stanoví podmínky tohoto užíváni.

Při obecném užívání a při zachování stanovených podmínek silničního provozu počítá se s normálním (běžným) opotřebením silnice a za ně se náhrada nepožaduje. Při poškození silnice platí o náhradě škody obecné předpisy. Návrh zákona upravuje však zvláště otázku opotřebení nad obvyklou míru a znečištění silnice. Přitom u znečištění je podmínkou odpovědnosti, že znečištění způsobilo nebo mohlo způsobit závadu ve sjízdnosti, je to odraz odpovědnosti za sjízdnost silnice stanovené v § 9 návrhu zákona. Protože při opotřebení nad obvyklou míru nebo znečištění silnice půjde v podstatě o určení nákladů na úpravu nebo opravu silnice, svěřuje se rozhodování o náhradě národním výborům.

K § 7: Uzavírek a objížděk bude okresní, popřípadě krajský národní výbor, používat po předběžném vyrozumění uživatelů silnic jen v nezbytně nutná míře, aby nevznikly zbytečné škody na dopravních prostředcích a spotřebě pohonných hmot.

K § 8: V pojmu zvláštního užívání silnic lze rozlišovat dvě skupiny užití:

a) užití silnice nad obvyklou míru - jeho důsledkem je zpravidla vyšší opotřebení silnice, vyplývá to z toho, že silnice není pro takové užití vybavena, sem patří např. doprava zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů, která vyžaduje dočasné zesílení objektů, rozšíření prostoru nad vozovkou apod.;

b) užití silnice k jiným účelům, než ke kterým je určena - jeho důsledkem je zpravidla omezení sjízdnosti (dopravní kapacity); sem patří např. skládání věcí na silnici, neznají-li být neprodleně odklizeny.

Příslušnost dopravních inspektorátů zůstává nedotčena, pokud jde o povolování závodu, soutěží, shromáždění, průvodů apod., tedy v případech, kde je rozhodující hledisko veřejné bezpečnosti.

Zvláštní předpisy, na které se odkazuje v odstavci 2, jsou zejména zákon č. 33/1.922 Sb., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy (ustanovení § 9 tohoto zákona se použije při projednávání způsobu umístění dotčených zařízení), zákon č. 7/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynu (plynárenský zákon) a zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon).

K § 9: Se zřetelem na zásady uvedené v odůvodnění k § 6 návrhu zákona nemá uživatel nárok na náhradu škody, která mu vzešla ze stavebního stavu nebo povahy silníce. Příčilo by se však zásadám odpovědnosti za škody, kdyby byla vylučována odpovědnost i v těch případech, kdy škoda vznikla ze závad ve sjízdnosti silnice, jejichž odstranění je věcí údržby. Tato odpovědnost je vyloučena jen v těch, případech, kdy bude prokázáno, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

K § 10: Ohrožení silnice jako stavby může nastat zvláště změnou odtokových poměrů v jejím okolí (podmáčením silničního tělesa); ohrožení provozu na silnici muže být důsledkem porušení její stavební celistvosti, ale též důsledkem provozu výroben a podobných pracovišť v její blízkosti (např. lomů), dále nevhodnými úpravami pozemků, s nichž mohou na silnici padat kameny apod. V odstavci 2 tohoto paragrafu je upravena otázka náhrady nákladu za opatření směřující k ochraně silnic v případech, které by svou povahou mohly být zdrojem neshod.

K § 11: Silniční ochranná pásma jsou dosud upravena v části III (§§ 12 až 15) vyhlášky č. 572/1950 Ú. l. L, tedy v předpisu z oblasti výstavby obcí. Toto nevhodné řešení je nahrazeno definitivní zásadní úpravou, podrobná úprava, která nahradí ustanovení zmíněné vyhlášky, bude obsažena v prováděcích předpisech.

K § 12: V tomto ustanovení jde o ochranu budoucí plánované výstavby silnice, účelem je zabránit rozsáhlejším stavebním pracím v pásmech, v nichž bude probíhat trasa silnice, a tím předejít často značným národohospodářským ztrátám.

K § 13: Silniční pomocné pozemky jsou pruhy pozemků podél silnic ležící těsně za příkopem, popřípadě při patě silničního náspu, které jsou určeny pro skládku štěrku a jiného udržovacího a pomocného materiálu, pro umísťování nadzemního a podzemního vedení všeho druhu a pro pěstování silničního stromoví. K zajištění bezpečnosti provozu na silnicích a k usnadnění údržby silnic je totiž nutno postupně odstraňovat ze silniční koruny všechny předměty, které tam z provozních důvodů nejsou žádoucí.

Podrobnosti o určování šíře silničního pomocného pozemku stanoví prováděcí předpisy, přičemž se počítá s minimální šíří 60 cm, širší pruh bude přicházet v úvahu jen tam, kde to neohrozí zájmy zemědělské výroby. Rozhodnutí o šíři pruhu bude učiněno podle místních poměrů, zejména se zřetelem na předpisy o územním plánování, o ochraně zemědělského půdního fondu a ochraně lesního fondu.

K § 14: Silniční stromoví doplňuje, chrání a zabezpečuje silniční těleso a zajišťuje, usnadňuje a chrání dopravu na silnici tím, že silnici orientačně vyznačuje v krajině za mlhy, v noci a v zimě za sněhu, dále pomáhá k začlenění silnice do krajiny. Je proto nutno vysazování stromů podél silnice a jejich ošetřování řídit podle potřeb výstavby a údržby silnic a bezpečností dopravy. Ovocné silniční stromoví má však současně značný význam pro zásobování obyvatelstva ovocem. Dosavadní způsob zajišťování sklizně neodpovídá výrobním možnostem a proto bylo vládním usnesením ze dne 12. dubna 1961 č. 293 uloženo národním výborům převést postupně a podle místních podmínek obhospodařování a výsadbu ovocných stromů podél silnic do péče socialistických zemědělských závodů. O jiné užitkové a okrasné stromy a keře na silničních pozemcích budou i nadále pečovat organizace silničního hospodářství. Tuto otázku blíže upraví prováděcí předpisy.

K § 15: Ustanovení tohoto paragrafu zachycuje dnešní praxi. Zásněžky, tj. ochranné ploty proti sněhu, jsou dočasná opatření v době vegetačního klidu, hospodaření na dotčených pozemcích se tím nebrání.

K § 16: Rozhodnutí o přípustnosti stavby je jednou z náležitostí potřebných k zahájení stavby silnice se zřetelem na zájmy občanů i organizací. Nedotčeny jsou zejména předpisy o ochraně zemědělského půdního fondu a ochraně lesního fondu, předpisy o vodním hospodářství, o dokumentaci staveb a předpisy o územním plánování.

K § 17: Úplnost navrhovaného zákona vyžaduje aby obsahoval též ustanovení o vyvlastnění nemovitostí potřebných pro plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných.

K § 18: Toto ustanovení odstraňuje nedostatek dnešního právního řádu, který neupravuje vztahy silnic k jiným dílům. Ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu je odůvodněno skutečností, že úrovňové křižovatky silnic s drahami jsou nebezpečnými a dopravně závadnými místy silničního provozu.

Ustanovení odstavce 4 je v souladu s předpisy o dokumentaci staveb a zajišťuje komplexnost provádění investiční výstavby i zachování dopravního spojení. Platnost vládního nařízení č. 18/1956 Sb., o odstranění a vypořádání některých škod vyvolaných provozem báňských podniků, zůstává nedotčena, dokud nebude toto vládní nařízení novelizováno.

Zvláštními předpisy upravujícími vzájemný styk silnic s jinými díly jsou např. zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, zákon č. 41./1957 Sb., o využití nerostného bohatství, zákon č. 97/1950 Sb., o drahách, zákon č. 33/1922 Sb., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy, a vládní nařízení č. 29/1959 Sb., o oprávnění k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky ropu.

K § 19: Jde o to, aby v zájmu našeho hospodářství bylo již v projektové dokumentaci a rozpočtu velké stavby počítáno s tím, že dosavadní silnice nebude s to snést mimořádný provoz, který s sebou přinese výstavba velkého díla, tím se zabrání značným národohospodářským škodám na dotčených silnicích. Toto ustanovení je v souladu s předpisy o dokumentaci staveb.

K § 20: Pro pojmové vyznačení dálnice se používá technicko-ekonomických znaku vžitých i z hlediska mezinárodního, které v podstatě vystihují poslání dálnic i odlišnost jejich stavebně technického vybavení od ostatních skupin pozemních komunikací.

Zásady stanovené pro silnice lze v podstatě převzít i pro dálnice a proto návrh zákona vztahuje příslušná ustanovení o silnicích přiměřeně též na úpravu poměrů dálnic, jen ustanovení § 19 nepřichází pro dálnice v úvahu.

Prováděcí předpisy blíže stanoví podrobnosti a odchylky.

K § 21: Poměry místních komunikací se v podstatě neliší od poměrů silnic a proto návrh zákona všeobecně rozšiřuje platnost ustanovení o silnicích i na místní komunikace. Při tom se předpokládá se zřetelem na některé odlišné znaky místních komunikací, že prováděcí předpisy, kterými budou v podrobnostech upraveny poměry místních komunikací, zpřesní tyto poměry i některými odchylkami.

Prováděcí předpisy stanoví též bližší směrnice pro rozhodování místních národních výboru na zařazování pozemních komunikací do sítě místních komunikací a vyřazování komunikací z této sítě.

K § 22: zásadně se za účelově komunikace považují komunikace, které je nutno udržovat v zájmu plnění určitých výrobních nebo jiných úkolů, jako např. lesní a polní cesty, příjezdní cesty k závodům, dolům, lomům, pískovištím, rekreačním a jiným objektům, cesty v uzavřených prostorech a objektech apod. Místní národní výbor při rozhodování o zařazení účelových komunikací, zejména polních cest, do sítě místních komunikací bude vycházet ze současného stavu a v každém jednotlivém případě posoudí podle místních poměrů, zejména podle toho, kdo komunikaci udržuje, do jaké míry je veřejně užívaná a jak je pro toto užívání komunikačně potřebná, zda účelovou komunikaci zařadí do sítě místních komunikací či nikoliv. To se týká zejména polních cest spojujících dvě obce anebo obec se silnicí nebo místní komunikací, cest zpřístupňujících rekreační oblasti jako rybníky, koupaliště, veřejná památková místa apod. V každém případě však je nutno pro vymezení pojmu účelových komunikací socialistických zemědělských závodů vycházet ze zvláštní povahy polních cest a z ustanovení vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.

O právních poměrech účelových komunikací, zejména o jejich vztazích k sousedství, platí obecné předpisy, pokud z tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných nevyplývá nic jiného.

K § 23: Z důvodů úplnosti upravuje návrh zákona též zásadně povinnost čištění a posypávání chodníku, která je dosud upravena pro české kraje nařízením č. 1/1943 Sb., o čištění veřejných chodníků. Tento předpis se současně zrušuje a zavádí se jednotná úprava na celém území státu.

K § 24 písm. e): Kritériem pro stanovení, ve kterých případech je výjimečně příslušný krajský národní výbor, bude zejména okolnost, zda půjde o silnici I. třídy či silnici II., popřípadě III. třídy (podle rozdělení obsaženého v prováděcích předpisech), se zřetelem na ustanovení §§ 18 a 32 vládního nařízení č. 71/1960 Sb., která stanoví, že okresní národní výbory vykonávají investorskou činnost pro státní silniční sít II. a III. třídy a krajské národní výbory pro státní silniční síť I. třídy.

Finanční dosah navrhovaného zákona

Provedení navrhovaného zákona nevyvolá potřebu nových finančních prostředků a nároků na státní rozpočet.

Silniční pomocné pozemky jsou již u části silniční sítě ve správě organizací silničního hospodářství, a pokud budou získávány nové, neovlivní to celkové okresní výnosy ze zemědělských pozemků. Náhrady za vyvlastňované pozemky budou hrazeny z kapitoly 10 rozpočtu okresních národních výborů a z tohoto důvodu nebude žádáno zvýšení rozpočtových částek. Postupné přemísťování nevyhovujících vedení podle § 18 odst. 3 návrhu zákona bude prováděno v rámci plánovaných rekonstrukcí těchto vedení, pokud nepůjde o ojedinělé závažné překážky silničního provozu, které budou odstraňovány urychleně, úhrada nákladů takových přemístění se bude řídit obecnými předpisy, a pokud jde o energetická vedení, zákonem č. 79/1957 Sb. a prováděcími předpisy k němu vydanými.

V Praze dne 30. srpna 1961

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr dopravy a spojů:

v z. Vrtiak v. r.

I. náměstek ministra dopravy a spojů