Celostátní konference KSČ v červenci 1960 i zasedání ÚV KSČ v únoru 1961 konstatovalo, že podstatný vzestup zemědělské výroby je klíčem k uskutečnění dalšího vzestupu životní úrovně.

V ČSSR byly vytvořeny podmínky, aby nyní po vítězství socialistických výrobních vztahů na vesnici byly odstraněny všechny nedostatky v zemědělské výrobě a aby se uskutečnil základní obrat v jejím rozvoji.

Třetí pětiletý plán na léta 1961-1965 stanovil našemu zemědělství velké a náročné úkoly v rozvíjení živočišné výroby. Jde o to, zabezpečit hojnost kvalitních a zdravotně nezávadných potravin a surovin živočišného původu, a to opatřeními již v samé prvovýrobě.

Těmto úkolům musí sloužit rovněž rozvinutá a důsledná veterinární péče, její vliv se musí uplatnit již v zemědělské výrobě zejména účinnou preventivní ochranou zdraví zvířat, hygienou plemenitby, odchovu, výživy, životního prostředí a ošetřování, dále vyhledáváním příčin hromadných onemocnění a jejich odstraňováním. Její vliv bude pokračovat i v podnicích potravinářského a jiného průmyslu, kde se suroviny živočišného původu a krmiva vyrábějí a bude končit ve skladech a zařízeních, z nichž se tyto produkty uvádějí do oběhu.

Nová zákonná úprava na rozdíl od dosavadní se nespokojuje jen s vytyčením zásad pro výkon činnosti veterinární služby a veterinárního dozoru ze strany státu a jeho orgánů, ale staví do popředí zásady veterinární péče, o kterou musí dbát každý, komu je svěřena starost o zvířata, o jejich chovy, kdo vyrábí a zpracovává potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva, kdo je skladuje, přepravuje a uchovává pro další spotřebu.

Dosavadní předpisy vyjadřovaly jen povinnosti a práva veterinární služby, byly podkladem spíše pro zásahy při tlumení nákaz zvířat a kontrole nezávadnosti potravin živočišného původu, než podnětem k všestranné a komplexní péči o zdraví zvířat a péči o hygienu potravin.

Nový zákon tedy odstraňuje dosavadní chápání rozsahu veterinární služby, likviduje její úzce odborné zaměření a orientuje veterinární službu na komplexní všeobecné pojetí úkolů. Jde tedy o kvalitativní zvrat na tomto úseku, který povede ke zlepšení a účelnějšímu zapojení odborných pracovníků na pomoc rozvoji našemu zemědělství a při zabezpečování zdravotní nezávadnosti a jakosti potravin a nezávadnosti surovin živočišného původu a krmiv.

Zákon vychází ze zásady, že péče o zdraví zvířat a o zdravotní nezávadnost potravin a surovin živočišného původu, stejně tak i péče o nezávadnost krmiv všeho druhu je nedílnou součástí výrobních úkolů v zemědělství, jakož i v potravinářském, popřípadě i v jiném průmyslu. Každý, komu jsou na těchto úsecích svěřeny výrobní úkoly, musí při nich plnit zásadní požadavky veterinární péče a hygienické a protiepidemické péče. V zemědělství půjde zejména o to, aby byla věnována pozornost zdravé plemenitbě, aby hospodářská zvířata byla chována ve zdravém prostředí a aby jejich odchov a výživa zaručovala zdravý rozvoj živočišné velkovýroby zootechnická opatření, nové technologické a pracovní postupy musí jít ruku v ruce se zásadami veterinární péče. Ředitelé státních statků a vedoucí ostatních zemědělských závodů, v jednotných zemědělských družstvech představenstva, ředitelé podniků vyrábějících potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva, vedoucí dopravních podniků a skladů budou odpovědni za správné uplatňování veterinární péče a za dodržování všech zákonných ustanovení i jednotlivých rozhodnutí na úseku veterinární péče a hygienické a protiepidemické péče.

Zákon se nespokojuje stanovením odpovědnosti vedoucích pracovníků, ale zdůrazňuje rovněž povinnosti těch, kteří se bezprostředně o zvířata starají, tj. ošetřovatelů, pěstitelů i chovatelů domácích zvířat.

Stát především prostřednictvím národních výborů a jejich veterinárních zařízení bude napomáhat správnému uplatňování veterinární péče, organizovat a dozírat na dodržování všech opatření a současně poskytovat odbornou léčebnou péči zvířatům, činit opatření k ochraně a k zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění a chránit státní území proti zavlečení a šíření nákaz zvířat. Veterinární péče v tomto rozsahu uplatňovaná za řízení národních výborů a za odborné pomoci veterinárních pracovníku pomáhá vytvářet v zemědělské prvovýrobě i při průmyslovém zpracování živočišných produktů podmínky pro výrobu zdravotně nezávadných potravin a surovin živočišného původu a tím též přispívá v úzké součinnosti s hygienickou a protiepidemickou péčí k plnění úkolů stanovených zákonem č. 4/1952 Sb. k ochraně zdraví lidí.

Novým zákonem budou odstraněny v praxi i nedostatky, které připadají na vrub dosavadní roztříštěnosti veterinárního úseku. Dosavadní úprava nevyjadřovala nutnou jednotu preventivní veterinární péče o zdraví zvířat s péčí o zdravotní nezávadnost potravin a surovin živočišného původu. Mnoho nedostatků vznikalo i v souvislosti s roztříštěnou organizaci a odpovědností v jednotlivých úsecích veterinární činnosti.

Zákon č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby ani veškerou veterinární činnost nevymezil, upravil jen preventivní, ochrannou a léčebnou veterinární službu, a to ještě jen s ohledem na tehdejší formy zemědělské výroby, spíše ve směru k zemědělské malovýrobě. Důležitý úsek veterinární činnosti, uskutečňovat spolu s péčí o zdravý chov zvířat i opatření k produkci zdravotně nezávadných potravin a surovin živočišného původu, byl resortní oddělen a vzájemně se doplňoval jen nedostatečně, chybí zejména potřebný zpětný vliv na zkvalitnění živočišných výrobků již v prvovýrobě.

Veterinární řád (vládní nařízení č. 99/1952 Sb., o organizaci veterinární služby a o některých veterinárních opatřeních) spojil v jednom resortu i dozorna provádění prohlídky jatečných zvířata masa a na zpracování masa a mléka a surovin živočišného původu, toto spojení nebylo však ihned plni organizačně prohloubeno, protože až do roku 1955 byla část veterinární služby řízena ministerstvem zdravotnictví. Ujasnění vztahů mezi veterinární péčí a mezi hygienickou a protiepidemickou péčí je nyní vyjádřeno v dohod z roku 1955 mezi ministry zdravotnictví a zemědělství a v zákoně č. 18/1957 Sb. Podle obou dokumentů přísluší orgánům ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství běžný a provozní hygienický dozor na zpracování, úchovu a přepravu poživatin živočišného původu až do distribuce, v distribuci pak hygienické a protiepidemické službě ministerstva zdravotnictví.

Praxe potvrdila správnost takové organizace práce, neboť umožnila řešit rozhodující otázky veterinární péče komplexně a lépe napomáhala i k rozvoji zemědělské živočišné velkovýroby. Na druhé straně se tím vytvořily podmínky pro nejužší spolupráci při plnění úkolů veterinární i hygienické a protiepidemické péče. Nový zákon tuto praxi nejen upřesňuje, ale vytváří předpoklady k dalšímu vývoji.

Prováděním navrhovaného zákona nevzniknou nové nebo zvýšené finanční náklady.

Organizace veterinární služby byla provedena v souvislosti s novou organizací národních výborů a je zakotvena ve vládním nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů.

V dosavadní úpravě poplatků za úkony veterinární služby se nepočítá se změnami, bude zachován dosavadní stav, podle něhož jsou osvobozeny od poplatků i náhrad zejména státní hospodářské organizace, jednotná zemědělská družstva a zemědělci podléhající zemědělské dani. Poplatky a náhrady platí tedy jen nezemědělský držitel zvířat.

V těchto ustanoveních jsou upraveny základní zásady veterinární péče, její rozsah a vyjádřena všeobecná odpovědnost za plnění úkolů veterinární péče. Bližší výklad k těmto otázkám obsahuje všeobecná část důvodová zprávy. Odpovědnost ředitelů státních statků a vedoucích ostatcích zemědělských závodů, představenstev, jednotných zemědělských družstev, ředitelů podniků za zpracování, ošetření, skladování potravin a surovin živočišného, původu a krmiv, i vedoucích dopravních podniků vyžaduje, aby spojovali plnění výrobních úkolů s požadavky veterinární péče a dbali, aby všichni jejich pracovníci si osvojovali základní znalosti na tomto úseku bez újmy vlastní odpovědnosti ustanovují ve svých podnicích a jednotných zemědělských družstvech způsobil pracovníky k zajišťování uvedených úkolů.

Při projektování a výstavbě budov a zařízení (včetně mechanizačních) pro chov zvířat, stejně při jejich rekonstrukcích se vždy plně nepřihlíželo k požadavkům veterinární péče a průmyslové podniky na zpracovávání potravin a surovin živočišného původu a krmiv nebyly vždy budovány nebo rekonstruovány s ohledem na tyto požadavky. Rovněž je třeba, aby posudky o normách živočišných výrobků, potravin a surovin živočišného původu, jakož i krmiv, o technologických a pracovních postupech při jejich výrobě, popřípadě jejich schválení, vydávaly příslušné orgány vždy s, přihlédnutím k požadavkům veterinární péče.

Předmětem péče podle tohoto zákona jsou všechna zvířata, potraviny a suroviny živočišného původu a krmiva. Všeobecný pojem "zvířata" z hlediska veterinární péče je třeba chápat co nejšířeji, půjde zejména o jednokopytníky, skot, ovce a ostatní paznechtníky, prasata, divoce žijící i domácí ptáky, zvěř, zvířata pro zoologické zahrady, králíky, psy, kočky, ryby, včely, korýše a měkkýše. "Potravinami a surovinami živočišného původu" jsou zejména maso a masné výrobky, živočišné tuky, orgány zvířat vcelku i v částech, vějte a výrobky z vajec, mléko a výrobky z mléka, sperma, med, vosk, kůže a kožky, srst, vlna, peří, štětiny a žíně, rohovina, kosti apod., stejné jako rohové, kostní, masové, krevní, kafilerní a rybí moučky. Veterinární péče se týká krmiv ať živočišného a rostlinného nebo i syntetického původu.

Zdůrazňuje se preventivní charakter veterinární péče, která se v první řadě musí projevit v zemědělské prvovýrobě zootechnická i plemenářská opatření musí být prováděná v nejužším souladu s požadavky veterinární péče.

Veterinární dozor se přitom uplatní pravidelnými a soustavnými prohlídkami zvířat a chovů včetně sledování hygienického stavu objektů a zařízení pro chov zvířat.

Preventivní charakter veterinární péče by nebyl důsledný, kdyby se stejná péče nevěnovala i zvířatům chovaným mimo zemědělství, a to bud hromadně ať již trvale nebo přechodně (například, zoologické zahrady, trhy, nákupní místa, jatky), nebo v domácnostech. Odstavec 3 § 6 proto stanoví základní povinnosti na úseku veterinární péče všem chovatelům zvířat, včetně mysliveckých a rybářských hospodářů.

Péče státu, zejména národních výborů, o prevenci se musí výrazně projevit v tom, že již při zpracování dlouhodobých i ročních plánů rozvoje zemědělské výroby budou dbát požadavků veterinární péče. Plány jednotných zemědělských družstev i státních statků nemohou být potvrzeny nebo schváleny, nebudou-li sledovat tyto požadavky.

Úkoly v prevenci se projevují tam, kde se zvířata nebo jejich části zužitkovávají: Zákon proto vyslovuje požadavek, že nákupní a tržní místa, jatky, všechny průmyslové podniky a zařízení pro zpracování potravin a surovin živočišného původu a krmiv, sběrny, sklady a prodejny a dopravní prostředky a systém jejich dopravy musí odpovídat požadavkům veterinární péče.

Ustanovení o ochraně státního území vyjadřuje zájem státu, aby při dovozu a průvozu zvířat, potravin a surovin živočišného původu i krmiv se nešířily nebezpečné nákazy. Nelze přitom ani opomenout ochranu při dovozu a průvozu takových předmětů, které mohou být nositeli nakažliviny jako steliva, postrojů, ovoce, zeleniny apod. Ochrana státního území bude v těchto případech, zabezpečena především důsledným dodržováním veterinárních předpisů již při uskutečňování obchodních smluv.

I při nejdůkladnějších preventivních opatřeních nutno počítat s možností vzniku nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat. Přitom nutno brát i v úvahu nebezpečí přenášení některých nákaz ze zvířat na lidi. Zákon proto zdůrazňuje všeobecnou povinnost okamžitého hlášení takových nákaz a podezření z nich a prvých hromadných onemocněni nebo uhynutí za podezřelých příznaků, aby tak bylo možno v úzké spolupráci všech orgánů učinit nutná ochranná a zdolávací opatření. Významnou pomocí musí se stát ozdravovací plány, podle kterých budou zdolávány nákazy, které se u nás v současné době ještě vyskytují ve větším rozsahu (tuberkulóza a brucelóza). Při výskytu nebezpečných nákaz, které by mohly ohrozit větší oblasti, bude nutné využít k organizování zdolávacích opatření též co největší aktivity občanů a společenských organizací. Národní výbory, budou proto při zemědělské komisi i zřizovat užší (nákazové) komise.

Ve výjimečných případech může ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství přímo provést některá opatření k zdolávání zvláště nebezpečných nákaz, které by mohly ohrozit rozsáhlá území a mít vliv na celostátní situaci zejména je-li nebezpečí z prodleni. Půjde např. o náhlé rozšíření nákazy při transportu zvířat přes státní území:

Zákon vyzdvihuje důležitou úlohu veterinárního dozoru při porážkách jatečných zvířat a stanoví, že jatečná zvířata v celém průběhu zužitkování, tj. před porážkou, při porážení i po poražení, musí být odborně vyšetřena. Taková prohlídka dává záruku, že oběhu budou uvolněny jen zdravotně nezávadné produkty. Totéž platí o zvěřině, rybách a jiných zvířatech nebo jejich částech, určených k výživě lidí nebo ke krmení. I když zde půjde o obtížnější proces zabezpečování zdravotní nezávadnosti, bude nutné učinit vhodná opatření a určit v prováděcích předpisech způsob veterinárního vyšetření a stanovit, v kterých případech bude prováděno. Výjimku zákon připouští jen u drobného domácího zvířectva, které si poráží držitel pro svou potřebu v domácnosti.

Místa pro porážení zvířat jsou rozhodujícím místem, odkud lze také účinnými opatřeními zabraňovat šíření nemocí zvířat. Nález při prohlídce na jatkách může odhalit včas zdroje nemocí a umožnit tak provést v zemědělské výrobě neprodleně opatření ke snížení dalších ztrát ve výrobě. Aby, se zabránilo šíření nákaz a bylo vyloučeno nebezpečí přenášení nemocí, musí se porážka nemocných zvířat a zvířat podezřelých z nákaz provádět ve zvláštních zařízeních - sanitních jatkách nebo ve zvláštních sanitních odděleních jatek. K témuž cíli směřuje i ustanovení, že jatky a nákupní místa nesmí být provozně spojena, nákupním matem je tržiště, kde se nakupují zvířata od zemědělských závodů nebo jiných držitelů. Vzhledem k tomu, že v současné době probíhá výstavba jatek a organizace jatečnictví není ještě skončena, nebude vždy možné vyhovět zásadě porážení nemocných zvířat na zvláštních jatkách, ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady bude proto v přechodné době určovat v jednotlivých případech podmínky porážení takových zvířat odlišně od výše uvedené zásady.

Národním výborům jako orgánem státní moci a správy náleží řídit a organizovat úsek veterinární péče a zabezpečovat provádění úkolů veterinární péče. Tato starost náleží k obecným úkolům především okresních národních výborů, řídit hospodářský život, dbát o zdraví a o zvyšování životní úrovně. Zákon proto zdůrazňuje odpovědnost národních výborů i na úseku veterinární péče, a to nejen za její organizování, ale i za provádění a kontrolu.

Ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství zůstává celostátní řízení a politickoorganizátorská práce na úseku veterinární péče a metodické vedení veterinární činnosti.

K provádění všestranné veterinární péče napomáhá nová organizace veterinární činnosti, provedená podle vládního nařízení č. 71/1960 Sb. Veterinární nemocnice, kafilérie, pobočky Státního veterinárního ústavu a inspekce jakosti mléka a masa včlenily do krajského veterinárního zařízení jako rozpočtové organizace krajského národního výboru. V čele je odborný pracovník - krajský veterinární lékař. V okrese jsou rovněž všechny složky veterinární činnosti soustředěny v obdobném okresním veterinárním zařízení v čele s okresním veterinárním lékařem. Těžiště práce se přenáší do veterinárních středisek a hlavně do zemědělských závodů a potravinářských podniků. Tímto organizačním opatřením se dosáhlo úzké spolupráce a koordinace všech složek dosavadní veterinární služby a lepšího plnění úkolů.

Úzká spojitost úkolů veterinární péče s úkoly zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu zdůvodňují nutnost, aby ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství podle zásad vydaných společně s ministerstvem zdravotnictví a národní výbory podle těchto zásad řídily zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu. Organizačně je tato činnost soustředěna ve veterinárních zařízeních a je vykonávána odborně způsobilými veterinárními pracovníky v úzké součinnosti s orgány hygienické a protiepidemické služby.

Praktická veterinární činnost a dozor nad uplatňováním veterinární péče si vyžádá často i potřebu okamžitých zákroků přímo v zemědělských závodech, především při ochranných a zdolávacích opatřeních proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat. V zájmu správného a rychlého výkonu je nutné, aby takový výkon provedl a odpovědnost za běžné opatření nesl okresní, popřípadě krajský veterinární lékař a jejich odborně způsobilí veterinární pracovníci.

Odborně způsobilí veterinární pracovnici k tomu pověření mají při výkonu běžné veterinární praxe na úseku preventivní ochrany zdraví zvířat a zdolávání nákaz oprávnění vydávat závazné pokyny, nařízení a zákazy nutné k uplatnění řádné veterinární péče. Stejné oprávnění mají i na úseku zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu.

Je samozřejmé, že všeobecná a zásadní opatření nevyžadující okamžitého zákroku, ale plánovitého postupu při zajišťování veterinární péče posoudí a rozhodne příslušný orgán národního výboru na podkladě zprávy a návrhu svého veterinárního zařízení.

Při výkonu činnosti odborně způsobilých veterinárních pracovníků musí se projevit účast všech zejména tím že poskytnou osobní pomoc a je též věcně umožní - např. úpravou vhodné místnosti, zapůjčením dopravních prostředků, úpravou sociálního zařízení zajištěním elektrické a jiné energie a otopu - provádět řádný výkon po všech stránkách. Při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu v podnicích, kde je zaveden stálý veterinární dozor, bude umožněno veterinárnímu pracovníku, aby prováděl též jednoduché laboratorní zkoušky v laboratořích, které jsou v podniku, nebo které podnik v rámci svého investičního úkolu zřídí.

Cílevědomá osvětová činnost, organizovaná národními výbory posílí odpovědnost za důsledné uplatňování veterinární péče. Účinná kontrola a dozor odborně způsobilými pracovníky veterinárních zařízení národních výborů, vykonávané za řízení národních výborů a za přímé účasti pracujících, přispěje k tomu, aby veterinární péče byla důsledně uplatňována a dosáhlo se tak cílů, které má zákon zabezpečit. K tomu musí přispívat i trvalá spolupráce veterinárních pracovníků zejména s místními národními výbory, jim budou tito pracovníci iniciativně poskytovat pomoc, především při uplatňování veterinární páče v zemědělských závodech.

Větší měrou musí věda napomáhat k uplatňování nových pokrokových poznatků ve veterinárním oboru, měla by se zejména zaměřovat k praktickým potřebám veterinární péče. V souvislosti s tím bude správné, aby ČSAZV vytvořila i organizační předpoklady pro hlubší praktické rozvíjení poznatků vědy ve veterinárním oboru.

Vzájemné vztahy mezi ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a mezi ministerstvy zdravotnictví, vnitra, potravinářského průmyslu, národní obrany a jinými ministerstvy a ústředními úřady musí při uplatňování veterinární péče spočívat ve vzájemné úzké součinnosti a spolupráci tak, aby vždy byl chráněn zájem celého národního hospodářství.

Zejména na úseku ochrany před nemocemi přenosnými mezi lidmi a zvířaty navzájem a při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu se předpokládá, že zásady zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění zákona č. 18/1957 Sb., a navrženého zákona o veterinární péči budou plněny ve vzájemné spolupráci všech zúčastněných.

Zákon pamatuje i na případy, kdy v důsledku některých veterinárních opatření dochází k hospodářskému poškození organizací nebo osob. Jako dosud pamatuje se na to, aby k částečnému krytí ztrát byly poskytnuty úhrady ze státních prostředků.

Zrušují se všechna ustanovení zákona č. 287/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby, tedy i ta, která se dotýkají živočišné výroby. Rozvoj živočišné velkovýroby v socialistických zemědělských závodech lze snadněji a pružněji řešit metodickým řízením při plnění plánu rozvoje národního hospodářství opatřeními podle § 26 odst. 3 zákona č. 165/1960 Sb., o třetím pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky.

V Praze dne 9. června 1961

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství:

v z. K. Mestek