Vykonatelnost rozhodnutí a smíru

§ 36

Pravomocná rozhodnutí místního lidového soudu, kterými byly uloženy pokuta nebo povinnost k náhradě škody nebo k jinému majetkovému plnění, jakož i smíry schválené místním lidovým soudem jsou soudně vykonatelné.

§ 37

(1) Nebude-li rozhodnutí místního lidového soudu o uložení pokuty ve stanovené lhůtě dobrovolně plněno, postoupí předseda místního lidového soudu spis okresnímu soudu k výkonu rozhodnutí.

(2) Nebudou-li rozhodnutí místního lidového soudu o povinnosti k náhradě škody nebo k jinému majetkovému plnění nebo povinnosti vyplývající ze smíru schváleného místním lidovým soudem ve stanovené lhůtě dobrovolně plněny, postoupí předseda místního lidového soudu, požádá-li o to oprávněný účastník, spis okresnímu soudu k výkonu rozhodnutí nebo smíru.

§ 38

Vedení podniku nebo jiný orgán příslušný podle povahy věci jsou povinny provést pravomocné rozhodnutí místního lidového soudu, kterým bylo uloženo některé z opatření uvedených v § 31 odst. 1 písm. d) a e).

Stížnost pro porušení zákona

§ 39

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí místního lidového soudu, kterým byl porušen zákon, může podat okresní prokurátor nebo předseda okresního soudu stížnost pro porušení zákona, o stížnosti rozhoduje okresní soud.

(2) Byl-li pravomocným rozsudkem okresního soudu, kterým rozhodl o odvolání proti rozhodnutí místního lidového soudu, porušen zákon, může podat krajský prokurátor nebo předseda krajského soudu stížnost pro porušení zákona, o stížnosti rozhoduje krajský soud.

§ 40

Soudy rozhodující o stížnosti pro porušeni zákona postupují, nemá-li tento zákon zvláštních ustanovení, podle zásad o vyřizování stížností pro porušení zákona, obsažených v soudních řádech.

Závěrečná ustanovení

§ 41

(1) Národní výbory a vedení podniků, u nichž jsou ustaveny místní lidové soudy, jsou povinny bezplatně poskytovat pro jednání místních lidových soudů vhodné místnosti i jiné potřeby, bezplatně provádět potřebné administrativní práce a hradit i jiné výdaje s činností místních lidových soudů spojené.

(2) Národní výbory a závody, u nichž jsou ustaveny místní lidové soudy, jsou také povinny pečovat o řádné uložení spisů místního lidového soudu.

§ 42

(1) Účastníci řízení před místním lidovým soudem nehradí náklady řízení a soudní poplatky.

(2) Náklady, které v řízení vzniknou účastníkovi řízení, nese účastník sám bez nároků na jejich náhradu.

§ 43

(1) Závody jsou povinny poskytovat soudcům místních lidových soudů pracovní volno na dobu nezbytně nutnou k tomu, aby mohli řádně plnit povinnosti vyplývající ze soudcovské funkce. Soudci místních lidových soudů mají však, dbajíce co největší hospodárnosti, vykonávat povinnosti vyplývající ze soudcovské funkce převážně mimo pracovní dobu.

(2) Zasedání místních lidových soudů se svolávají zpravidla mimo pracovní dobu tak, aby se jich mohl zúčastnit co nejširší kolektiv pracujících. Soudcům místních lidových soudů a pracujícím, kteří budou před místní lidový soud předvoláni, umožni závod v případě potřeby účast na zasedání místního lidového soudu tím, že jim přesune pracovní dobu. Nebude-li to uskutečnitelné, mají soudci místních lidových soudů a svědkové před místní lidový soud předvolaní nárok na náhradu ušlé odměny za práci. Soudci místních lidových soudů a svědkové předvolaní před místní lidový soud mají dále nárok na náhradu nutných hotových výdajů.

(3) Náhrady ušlé odměny za práci poskytují:

a) soudcům místních lidových soudů podniky, u nichž jsou tito soudci v pracovním poměru,

b) svědkům předvolaným před místní lidový soud na pracovišti podnik, u něhož je místní lidový soud ustaven,

c) ostatním soudcům místních lidových soudů a svědkům předvolaným před místní lidový soud v obci místní národní výbory.

(4) Náhrady nutných hotových výdajů poskytují:

a) podniky soudcům místních lidových soudů na pracovišti a svědků m předvolaným před místní lidový soud na pracovišti,

b) místní národní výbory soudcům místních lidových soudů v obci a svědkům předvolaným před místní lidový soud v obci.

§ 44

Místní lidové soudy neprojednávají provinění osob podléhajících pravomoci soudů vojenských. Provinění těchto osob vyřizuji příslušní velitelé v rámci své kázeňské pravomocí.

§ 45

(1) Na pracovištích, kde působí místní lidové soudy, nepoužívá se ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví.

(2) Orgány, které budou na pracovištích, kde nepůsobí místní lidový soud, používat ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, mohou ukládat za kárná provinění podle uvedeného zákona pouze opatření uvedená v § 31 odst. 1 písm. a) až c) zákona o místních lidových soudech.

§ 46

Zrušuje se § 5 odst. 1 zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádáni a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví.

§ 47

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1961.

Důvodová zpráva

Budování vyspělé socialistické společností v naší vlasti je nerozlučně spjato s prohlubováním socialistické demokracie a rozvojem socialistické státnosti. Do řízení společnosti a státu jsou zapojovány široké vrstvy pracujících, o jejichž tvůrčí iniciativu se stále více opírají i státní orgány. Neustále se zvyšuje význam dobrovolných společenských organizací pracujících, na které jsou postupně přenášeny i některé úkoly státních orgánů.

Prohlubování socialistické demokracie v organizaci, činnosti a metodách práce státního aparátu se výrazné projevuje také v ustanoveních Ústavy o místních lidových soudech. Ústava zařazuje tyto soudy do soustavy československých soudů a stanoví, že se zřizují k dalšímu prohlubování účasti pracujících na výkonu soudnictví.

Svou podstatou jsou místní lidové soudy orgány, u nichž se v nerozlučné jednotě prolínají rysy společenské organizace i státního orgánu. Místní lidové soudy jsou voleny pracujícími, soudci místních lidových soudů vykonávají svou funkci vedle svého povolání a používají při své soudcovské činnosti především metody výchovy a přesvědčování. Jejich rozhodnutí jsou vykonatelná státním donucením a správnost těchto rozhodnutí mohou přezkoumávat vyšší soudy. Výchovný vliv místních lidových soudů je zesilován aktivní účastí pracujících na projednávání jednotlivých případů. Intenzita tohoto výchovného působení místních lidových soudů je taková, že ukládaná opatření jako prostředek státního donucení ustupují do pozadí.

Místní lidové soudy tedy nejsou dalším nástrojem uplatňování trestního postihu vůči občanům, kteří poruší ustanovení socialistického práva. Projednávat budou drobná provinění a poklesky narušující zájmy společnosti i jednotlivých občanů, méně závažné trestné činy a drobné spory mezi občany.

Ústava stanovila, že rozsah pravomoci místních lidových soudů, způsob, jak se zřizují, jejich volební období i násady jejich organizace a jednání stanoví zákon. Předložená osnova provádí toto ustanovení Ústavy. Osnova vychází ze zásad vytčených v usnesení plena ÚV KSČ z prosince 1960 k otázkám dalšího upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví.

K jednotlivým ustanovením osnovy:

1. Úkoly místních lidových soudů a hlavní zásady jejich činnosti

(§ 1 až § 7 osnovy)

Úkoly místních lidových soudů stanoví osnovy. Vytčené úkoly v podstatě odpovídají úkolům uloženým čl. 97 Ústavy všem soudům. V rámci stanovené jim pravomoci a věcné příslušnosti vychovávají občany k důslednému dodržování všech právních předpisů a zásad socialistického soužití, k ochraně socialistického vlastnictví, k socialistickému poměru k práci a k ochraně osobnosti a prav spoluobčanů. Osnova zdůrazňuje výchovnou funkci místních lidových soudů. Místní lidové soudy mají prohlubovat socialistické právní vědomi pracujících a usilovat o to, aby postupně vytvořily na závodech a v obcích takové prostředí, ve kterém každý občan pod vlivem morálního působení kolektivu pracujících bude dobrovolně dodržovat všechny povinností občana socialistického státu a člena socialistické společnosti.

K posílení své výchovné funkce mají místní lidové soudy spolupracovat se všemi orgány a organizacemi, které rovněž pečují o výchovu pracujících k dodržování socialistického právního řádu a zásad socialistického soužití. Osnova ukládá, že mají v tomto směru spolupracovat zejména s orgány národních výborů, společenskými organizacemi a vedením podniků a závodů. Místní lidové soudy nenahrazuji jejich výchovné působení. Před projednáním jednotlivých případů mají zpravidla zjistit, zda osoba provinilého občana a závažnost jeho činu poskytuji předpoklady možnosti jeho nápravy působením společenských organizací. Zjistí-li, že tento předpoklad byl splněn, mají věc postoupit tomu orgánu nebo té společenské organizaci, které s přihlédnutím k danému případu mohou v rámci svého výchovného působení věc vyřídit.

Všechny státní orgány a společenské organizace mají poskytovat místním lidovým soudům soustavnou a všestrannou pomoc a podporu, vytvářet příznivé podmínky pro jejich činnost a upevňovat jejich vážnost mezi pracujícími. V ustanovení 3 osnova mimo to stanoví, že místní lidové soudy se mohou obracet na různé státní orgány se žádostí o výslech svědků nebo jiné prošetření skutečností. Místní lidové soudy si ovšem, dříve než využijí této Formy pomoci, musí uvědomit, že takové úkony má provádět především místní lidový soud sám. Pouze tehdy, kdyby narazil na vážné překážky (např. svědek se zdržuje mimo obvod místního lidového soudu, odmítá vypovídat před místním lidovým soudem a podobně), má místní lidový soud využít pomoci jiného státního orgánu, zejména národního výboru, orgánů bezpečnosti nebo okresního soudu.

V ustanoveních § 5 až 7 vytyčuje osnova základní násady organizace a činnosti místních lidových soudů. Tyto násady jsou provedeny v následujících ustanoveních osnovy. Podle ustanovení poslední věty § 7 může místní lidový soud zvolit formu svého rozhodnutí. Nemusí vždy rozhodovat rozsudkem, i když jde o rozhodnutí, které se vyhlašuje jménem republiky.

2. Ustavování a organizace místních lidových soudů

(§ 8 až § 10 osnovy)

Místní lidové soudy budou ustavovány postupně podle toho, jak budou na závodech a v obcích vytvářeny podmínky příznivé pro řádnou jejich činnost. Osnova proto stanoví, že o ustavení místního lidového soudu rozhoduje na návrh místního národního výboru nebo základní organizace Revolučního odborového hnutí okresní národní výbor. V současné době budou okresní národní výbory vycházet z usnesení pléna ÚV KSČ z prosince 1960, podle kterého se místní lidové soudy mojí ustavovat na závodech a v obcích městského charakteru s počtem aspoň 3000 obyvatel. V závodě a v obci se zpravidla ustaví jeden místní lidový soud. Ve velkých podnicích se samostatnými závody (např. Vítkovické železárny) bude možno ustavit místní lidové soudy v jednotlivých závodech. Ve větších městech bude možno ustavit místní lidové soudy pro jednotlivé části města.

Místní lidové soudy nebudou ustavovány ve vesnických obcích a v jednotných zemědělských družstvech.

Podrobnější ustanovení o tom, na kterých pracovištích se budou místní lidové soudy ustavovat, budou obsahovat směrnice, které k provedení zákona o místních lidových soudech vydá vláda.

Místní lidový soud se budu skládat z předsedy, z jeho zástupce a dalších soudců místního lidového soudu. Jejich počet se stanoví podle potřeby. Soudci místních lidových soudů budou voleni na shromážděních pracujících veřejným hlasováním na dobu Z let. Zvolený soudce může být odvolán svými voliči i před uplynutím funkčního období z důvodů uvedených v § 9 odst. 4 osnovy. Za odvolaného nebo zemřelého soudce, anebo za soudce, který byl soudcovské funkce zproštěn, zvolí se na zbytek funkčního období jiný soudce pouze tehdy, bude-li to k řádnému chodu místního lidového soudu potřebně. Předsedu a jeho zástupce si zvolí soudci sami ze svého středu. Osnova nestanoví počet zástupců. Jejich počet si určí místní lidový soud podle svých potřeb.

Po svém zvolení složí soudce místního lidového Soudu slib do rukou předsedy místního národního výboru. Před složením slibu nemůže soudcovskou funkci vykonávat, případné odmítnutí slibu by bylo důvodem pro odvolání ze soudcovské funkce.

Za soudce může být zvolen každý občan, který dosáhl věku 21 let a splňuje ostatní podmínky uvedené v § 9 odst. 2.osnovy. Osnova zejména zdůrazňuje, že soudce místního lidového soudu musí požívat pro své morální kvality veškeré vážnosti občanů, aby mohl zastávat soudcovskou funkce.

3. Věci, které projednávají místní lidové soudy

(§ 11 až § 23 osnovy)

Místní lidové soudy rozhodují o proviněních, o některých trestných činech a o jednoduchých majetkových sporech mezi občany. § 12 osnovy řeší otázky místní příslušnosti místních lidových soudů. Vychází přitom z myšlenky, že příslušným k projednání věci má být ten soud, který nejlépe může splnit svou výchovnou funkci. Dává proto přednost místním lidovým soudům na pracovištích, kde stmelené pracovní kolektivy dělníku jsou zárukou intenzivního výchovného vlivu i autority místního lidového soudu. Tyto soudy mají projednávat všechny případy provinění a trestných činů spáchaných osobami zaměstnanými na pracovišti, bez zřetele k tomu, kde spáchaly čin, z něhož se mají lidovému soudu odpovídat. U majetkových sporů bude místní lidový soud na pracovišti příslušný tehdy, budou-li na příslušném pracovišti zaměstnáni oba účastníci sporu. Nebude-li dána příslušnost místního lidového soudu podle pracoviště, bude věc projednávat místní lidový soud v obci příslušný podle trvalého pobytu provinilého občana, v majetkových sporech místní lidový soud v obci příslušný podle trvalého pobytu odpůrce. Místní lidový soud příslušný k projednáni provinění nebo trestného činu (nikoli majetkového sporu) může však věc postoupit jinému soudu, má-li za to, že jiný soud může čin i osobu provinilého občana lépe posoudit a tím účinněji výchovně působit. Při postoupení věci si musí vyžádat předem souhlas soudu, kterému věc postupuje. Bez jeho souhlasu nemůže věc postoupit.

Podle ustanovení § 1 osnovy mohou místní lidové soudy rozhodovat také o trestných činech menší společenské nebezpečnosti, jestliže jim byly postoupeny k projednání a rozhodnutí prokurátorem nebo soudem. Místní lidový soud může za postoupený trestný čin uložit pouze opatření uvedená v zákoně o místních lidových soudech, nikoli trest uvedený v trestním zákoně. K předpokladům umožňujícím postoupení trestného činu místnímu lidovému soudu náleží nejen menší stupeň společenské nebezpečnosti činu, ale i výchovná síla kolektivu na pracovišti nebo v obci. Místním lidovým soudům bude proto možno v dalším vývoji naší společnosti postupovat stále širší okruh věcí.

Provinění vypočítává osnova v §§ 16 až 21. Osnova v nich podchycuje část přestupků stíhaných dosud podle ustanovení trestního zákona správního, mají-li typicky protispolečenský charakter, dále činy stíhané dosud jako kárná provinění podle zákona č. 24/1957 Sb. a navazuje i na některé skutkové podstaty trestných činů. Při řešení otázky, zda konkrétní čin, který svým obsahem naplňuje znaky některého provinění uvedeného v § 16 až § 21 osnovy, je proviněním, musíme vycházet z definice provinění. Definice se snaží stanovit hranici, při které se stává konkrétní čin proviněním (viz slova "v takové míře, že to ohrožuje nebo poškozuje zájmy společnosti nebo práva a oprávněné zájmy jednotlivce"). Nedosáhne-li konkrétní čin uvedeného stupně společenské nebezpečnosti, není ani proviněním, nýbrž pokleskem, kterým se budou zabývat společenské organizace, orgány závodu apod. Definice stanoví i horní hranici, při které konkrétní čin pro vyšší společenskou nebezpečnost přestává být proviněním a stává se trestným činem. O tom, zda konkrétní čin je proviněním, rozhoduje tedy stupeň společenské nebezpečnosti činu. Například drobné rozkrádání může být proviněním podle § 16 osnovy nebo trestným činem. Hranice mezi proviněními a jim odpovídajícími trestnými činy jsou sice plynulé, přitom však natolik zřetelné, že v praxi nebude zpravidla činit potíže rozhodnout, zda konkrétní protispolečenský čin má být posuzován jako provinění nebo jako trestný čin.

Ke snadnějšímu rozlišení proviněni a trestného činu, popřípadě i jejich rozlišení od pouhého poklesku, který nedosáhl ani stupně společenské nebezpečnosti provinění, má sloužit tedy definice provinění v § 15 osnovy. K této definici se poznamenává, že termínem "jednání" se rozumí i opomenutí takové činnosti, kterou je provinilý občan vzhledem ke svým poměrům povinen vykonávat.

K termínům použitým v ustanovených § 16 až § 21 osnovy se poznamenává:

Ustanovením, že činy uvedené v § 10 a § 18 lze považovat za provlnění, nepřevyšuje-li škoda příliš částku 500 Kčs, vyjadřuje osnova myšlenku, že se má přihlížet k okolnostem jednotlivého případu jako provinění bude tedy možno posuzovat i případy, při nichž škoda převýší částku 500 Kčs, nebude-li překročení této hranice příliš vysoké.

Slovo "opětovně" nespojuje osnova s určitým počtem spáchaných činů. V jednotlivých případech bude třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu a na základě všestranného posouzení věci rozhodnout, zda čin má být posuzován jako provinění, nebo jako trestný čin proto, že se provinilý občan dopustil již jednoho nebo několika obdobných činů.

Pro provinění podle ustanovení § 21 osnovy lze stíhat i občana, který porušením předpisu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ohrozí třeba i jen bezpečnost vlastní osoby.

Ublížením na zdraví majícím za následek kratší pracovní neschopnost (§ 21 písm. a) rozumí osnova takové poranění nebo onemocnění, které znesnadňuje výkon obvyklé pracovní činnosti postiženého občana, je však více méně přechodného charakteru, takže pracovní neschopnost postiženého občana nepřesáhne dobu 7 dnů.

Při rozhodování o provinění nebo trestném činu může místní lidový soud rozhodnout také o náhradě škody způsobené proviněním nebo trestným činem, nepůjde-li ovšem o spor z poměru pracovního nebo rodinného. Uzná-li například místní lidový soud občana vinným proviněním podle § 20 písm. a) osnovy, nebude moci současně vyřešit otázku rozsahu vyživovací povinnosti této osoby. V takových případech odkáže poškozenu občany na okresní soud.

Místní lidové soudy mohou dalo projednávat a rozhodovat i jednoduché majetkové spory mezi občany, jestliže hodnota sporty nepřevýší 1000 Kčs a uhnuti-li se navrhovatel se svým nárokem na místní lidový soud. Navrhovatel má totiž možnost obrátit se podle svého výboru na místní lidový soud nebo na okresní soud. Hlavním úkolem místních lidových soudů při projednávání majetkových sporů je přispět k uzavření smíru. Nebude-li však smír účastníky sporu uzavřen a bude-li spor náležet do příslušnosti místního lidového soudu, rozhodne místní lidový soud a jeho rozhodnutí bude soudná vykonatelné. Ustanovením 22 osnovy není dotčeno ustanovení 1.51 obč. zák. o ochraně držby. Spory o rušenou držbu projednávají tedy i nadále národní výbory. Teprve tehdy, když se občan rozhodne obrátit na soud, aby soud zjistil a potvrdil jeho právo (§ 151 odst. 2 obč. zák.), uplatní se ustanovení osnovy a místní lidový soud projedná a rozhodne spor o právo nebo o náhradu škody. Sporů o rušenou držbu není mnoho a v tomto zákoně nechceme předcházet úpravě této instituce v připravované osnově nového občanského zákoníka. Spory z pracovního práva a spory z rodinného práva jsou vyňaty z příslušnosti místních lidových soudů pro zvláštní charakter těchto sporů. Spory z pracovního práva projednávají podle ustanovení zákona č. 37/1959 Sb. a vyhlášky ÚRO č. 184/1959 Ú. l. orgány odborových organizací. Přenášet je na místní lidové soudy by nebylo vhodné. Spory z práva rodinného bývají obvykle složitými a jejich hodnota téměř vždy přesahuje částku 1000 Kčs. V těchto věcech nelze provádět u místních lidových soudů ani smírná jednání.

4. Řízení před místními lidovými soudy

(§ 24 až § 32 osnovy)

Úprava řízení před místními lidovými soudy vychází ze zásad, že jednání před místními lidovými soudy má probíhat bez zbytečných formalit a že má v největší možné míře přispět k výchově provinilého občana. Osnova proto umožňuje, aby se občané přítomní při projednávaní věci přímo podíleli na objasnění případu a zhodnocení činu i provinilého občana. Z výchovného charakteru řízení vyplývá i ustanovení, že při projednávání provinění a trestného činu nemusí soud uložit žádné z opatření uvedených v § 31 osnovy, jestliže samo projednání věci splnilo svůj výchovný účel.

Podávat návrhy na projednání věci před místním lidovým soudem mohou občané, organizace a orgány uvedené v § 24 osnovy. Návrh je možno podat ústně i písemně. Bude-li podán ústně, zařídí předseda místního lidového soudu nebo jeho zástupce, aby o návrhu byl pořízen stručný záznam.

Postup při projednávání věci před senátem místního lidového soudu je uveden v ustanoveních §§ 25 až 32 osnovy. Osnova vychází z požadavku, aby projednávání věci bylo jednoduché, věcné a důstojné. O průběhu jednání je třeba pořídit protokol, ve kterém se výstižně popíše průběh jednání, zejména návrhy účastníků, výsledky provedených důkazů a rozhodnutí soudu. Protokol pořídí osoba pověřená předsedou senátu. Nemá to být člen senátu, neboť pořizováním protokolu by byla odváděna jeho pozornost od sledování věci. Bude-li protokol obsahovat rozhodnutí senátu, musí jej členové senátu podepsat. Vyznačí-li se v protokolu i smír uzavřený účastníky v majetkovém sporu, podepíší jej i účastníci řízení.

Po řádném objasnění věci vynese senát místního lidového soudu své rozhodnutí. Může přitom:

a) dospět k názoru, že k nápravě provinilého občana postačilo samo projednání věci. V tomto případě vysloví, že se občan činu za vinu mu kladeného dopustil, neuloží však žádné z opatření uvedených § 31 osnovy,

b) uznat vinu občana a uložit mu některé z opatřeni uvedených v § 31 osnovy,

c) dospět k názoru, že nelze prokázat, že se občan činu za vinu mu kladeného dopustil, v tomto případě vynese zprošťující rozhodnutí,

d) dospět k názoru, že se občan činu dopustil před dovršením 15. roku věku, anebo že od spáchání provinění uplynula doba 1 roku, v těchto případech řízení zastaví,

e) dospět k názoru, že jde o trestný čin. V tomto případě postoupí věc prokurátorovi, nejde-li ovšem o trestný čin postoupený místnímu lidovému soudu prokurátorem nebo soudem.

Účastníkem řízení je občan, který je k místnímu lidovému soudu předvolán proto, že se projednává jeho provinění nebo trestný čin, proto, že je jednou ze sporných stran v majetkovém sporu nebo proto, že uplatňuje náhradu škody podle ustanovení § 31 odst. 3 osnovy:

5. Řízení o opravných prostředcích

(§ 33 až § 35, § 39 až § 40 osnovy)

Řádným opravným prostředkem proti rozhodnuti místního lidového soudu je odvolání, které se podává u místního lidového soudu. Rozhoduje oněm okresní soud.

Osoby a orgány oprávněné podat odvoláni jsou uvedeny v § 33 osnovy. Prokurátor může podat odvolání v jakékoli věci, nejen v případě trestných činů, které byly místnímu lidovému soudu postoupeny prokurátorem nebo soudem.

Občanům, jichž se rozhodnutí přímo dotýká, běží odvolací lhůta ode dne následujícího po dni, kdy jim bylo rozhodnutí místního lidového soudu ústně nebo písemně sděleno. Osnova dovoluje, aby místní lidový soud prominul občanovi zmeškání lhůty, pokud ji zmeškal ze závažných důvodů uvedených v § 33 osnovy. Prokurátorovi a orgánům nebo organizacím, které daly podnět k projednávání věci před místním lidovým soudem běží naproti tomu odvolací lhůta ode dne následujícího po dni vyhlášení rozhodnutí místním lidovým soudem. Nebyli-li prokurátor nebo zástupci uvedených orgánů a organizací přítomni při vyhlašováni rozhodnutí, není místní lidový soud povinen dodatečně jim svá rozhodnutí písemně sdělovat. Z této zásady osnova upravuje pouze jednu výjimku, a to v případě, kdy místní lidový soud rozhodoval o trestném činu, který mu byl postoupen prokurátorem nebo soudem. V tomto případě je místní lidový soud povinen sdělit své rozhodnutí písemně prokurátorovi nebo soudu. Prokurátorovi, který nebyl přítomen při projednávání takové věci před místním lidovým soudem, začíná běžet lhůta k podání odvolání ode dne následujícího po dni doručení písemného sdělení místního lidového soudu o výsledku projednání věci.

O odvolání rozhoduje okresní soud, který:

a) zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně,

b) rozhodne o odvolání, bylo-li podáno včas.

Při projednávání odvolání postupuje okresní soud podle zásad o vyřizování odvolání, obsažených v soudních řádech, s odchylkami uvedenými v osnově. Hlavní odchylky, které se vyskytují v řízení o odvolání, upraveném osnovou, ve srovnání se soudními řády jsou tyto:

a) v řízení o odvolání jsou zahrnuty i obnova řízení a navrácení ve stav předešlý při zmeškání lhůty,

b) osnova připouští, aby odvolací soud sám napravil některá drobná pochybení místního lidového soudu, a to i tehdy, jestliže jinak odvolání zamítne. Takovým drobným pochybením například bude, zapomene-li místní lidový soud určit lhůtu k plnění, uvede-li nesprávně jména účastníků apod.,

c) osnova důsledně uplatňuje zásadu, že okresní soud nemá rozhodovat ve věci samé. Zjistí-li okresní soud, že rozhodnuti místního lidového soudu je nezákonné nebo z jiných důvodů nesprávné, zruší rozhodnutí a vrátí věc místnímu lidovému soudu k novému projednání.

Ve věci samé může okresní soud rozhodnout pouze tehdy, kdyby místní lidový soud neprávem rozhodl ve věci, k jejímuž projednání je příslušným okresní soud.

Mimořádným opravným prostředkem je stížnost pro porušení zákona, kterou lze podat proti pravomocnému rozhodnutí místního lidového soudu nebo proti rozhodnutí okresního soudu o odvoláni do rozhodnutí místního lidového soudu, byl-li rozhodnutím místního lidového soudu nebo okresního soudu porušen zákon. Stížnost pro porušení zákona může podat:

a) okresní prokurátor nebo předseda okresního soudu, jde-li o pravomocné rozhodnutí místního lidového soudu,

b) krajský prokurátor nebo předseda krajského soudu, jde-li o pravomocné rozhodnutí okresního soudu o odvolání proti rozhodnutí místního lidového soudu.

Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona může dát kterýkoli občan nebo kterákoli společenská organizace.

6. Vykonatelnost rozhodnutí a smíru

(§§ 36 až 38 osnovy)

V ustanoveních § 36 až § 38 upravuje osnova otázku výkonu rozhodnutí místních lidových soudů. Vychází přitom z těchto zásad:

a) pravomocná rozhodnutí, kterými byla uložena pokuta nebo povinnost k majetkovému plnění, a smíry schválené místním lidovým soudem jsou vykonatelné. Výkon provádějí okresní soudy,

b) výkon rozhodnutí místních lidových soudů, kterými se ukládá nápravné opatření srážkou z platu nebo dočasné přeložení na nižší funkci nebo jiný pracovní úsek, provede závod nebo jiný orgán, ve kterém provinilý občan pracuje.

Rozhodnutí místních lidových soudů jsou tedy stejně závazná jako rozhodnutí soudů ostatních.

7. Závěrečná ustanovení

(§ 41 až § 47)

V závěrečných ustanoveních se řeší otázky hmotného zabezpečení řádného chodu místních lidových soudů, hrazení nákladů řízení a soudních poplatků, osobní příslušnosti místních lidových soudů a vztahu zákona o místních lidových soudech k zákonu č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozováni majetku v socialistickém vlastnictví.

Při řešení otázky hmotného zabezpečení řádného chodu místních lidových soudů vychází osnova z názoru, že náklady s tím spojené mají nést podniky a národní výbory, u nichž budou místní lidové soudy ustavovány. Podniky a národní výbory musí proto poskytnout místním lidovým soudům bezplatně všechny potřeby (například místnosti, otop, světlo, psací potřeby atd.), provádět administrativní práce vyplývající z činnosti místních lidových soudů [například ukládání a úschova spisů, udržování potřebných evidenčních pomůcek, obesílání účastníků, psaní protokolů a podobně) a nést i různé jiné výdaje spojené s činností místních lidových soudů.

Osnova vychází ze zásady, že účastníci řízení před místním lidovým soudem nehradí náklady řízení ani soudní poplatky. Není totiž z důvodů politických účelné, aby místní lidové soudy, u nichž se prolínají rysy společenské organizace i státního orgánu, vyžadovaly za svou činnost uvedené náhrady. Narušovala by se tím výchovná funkce místních lidových soudů. Osvobození od soudních poplatků se nevztahuje na řízení u odvolacího soudu.

Místní lidové soudy budou zřizovány postupně. Osnova proto musí řešit otázku, které orgány a podle kterých právních předpisů budou postihovat protispolečenské činy a řešit spory mezi občany náležející do pravomoci místních lidových soudů tam, kde místní lidové soudy nebudou ustaveny. Při řešení uvedených otázek vychází osnova z těchto zásad:

a) provinění budou tam, kde nebudou působit místní lidové soudy, projednávat národní výbory, a to podle zásad uvedených v zákoně o správní odpovědnosti,

b) trestné činy a majetkové spory uvedené v tomto zákoně budou tam, kde nebudou působit místní lidové soudy, projednávat okresní soudy,

c) na pracovištích, kde nebudou působit místní lidové soudy, se bude i nadále používat zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. Kárná opatření, která bude možno v kárném řízení ukládat, však se přizpůsobují systému opatření osnovy zákona o místních lidových soudech. Proto osnova ruší § 5 odst. 1 zákona č. 24/1957 Sb. a stanoví, že v kárném řízení se mohou ukládat opatření uvedená v osnově zákona o místních lidových soudech.

Provedení zákona o místních lidových soudech nepovede ke zvýšení výdajů státního rozpočtu. Výdaje spojené s rozvíjením činnosti místních lidových soudů podstatně neovlivní výši celoročních výdajů vynakládaných na vlastní administrativu. Tyto náklady bude proto možno uhrazovat v rámci schválených rozpočtů a finančních plánů.

V Praze dne 17. března 1961

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

Ministr spravedlnosti:

dr. Neuman v. r.