Přechod do období budování rozvinuté socialistické společnosti a přijetí nové ústavy Československé socialistické republiky vyžadují i novou úpravu vztahů na úseku obrany v našem právním řádu. Zákonem o obraně Československé socialistické republiky budou z hlediska socialistické zákonnosti upraveny vztahy na úseku obrany tak, aby odpovídaly podmínkám a potřebám obrany socialistického státu. Dosud platné zákony týkající se tohoto úseku se stávají při zabezpečování obrany republiky brzdou, neboť byly vydány většinou za buržoazní republiky a pro svůj charakter nemohou být již používány v praxi. Navrženým zákonem se sleduje i podstatné zjednodušení dosavadní zákonné úpravy.

Na úseku obrany je třeba z hlediska socialistické zákonnosti takové úpravy, která by plně odpovídala směrnicím a usnesením Komunistické strany Československa. Návrh zákona vychází z linie XI. sjezdu KSČ o náležitém uplatňování obranné funkce státu.

Proti politice války, prováděné imperialistickými státy v čele s USA, uskutečňují socialistické země v čele se Sovětským svazem důslednou mírovou politiku, prosazují zásady mírového soužití a soutěžení obou světových společenských soustav a jsou přesvědčeny o možnosti odvrácení válek. Za existence imperialismu zůstává však půda pro agresivní války. Vojenské bloky, vytvářené imperialistickými státy, budovaní válečných základen, militarismus a revanšistická politika západního Německa přinášejí možnost a hrozbu vojenského napadení. Boj lidu za mír je politickým, ekonomickým a ideologickým bojem, který je veden mírovými prostředky, avšak nemá nic společného s pacifismem. Vyžaduje, aby současně s mírovým úsilím byla zvyšována politická, ekonomická a obranná síla světové socialistické soustavy, jejímž je naše republika pevným článkem. Vždyť mohutná obranná síla světové socialistické soustavy v čele se Sovětským svazem, převaha ve vojenské oblasti je nejspolehlivější zárukou, která drží na uzdě válkychtivé kruhy imperialistů.

Naše republika je nedílnou součástí světové socialistické soustavy. Vzhledem ke své strategické poloze hraje významnou roli v obranném systému zemí Varšavské smlouvy. Při upevňování obrany republiky se vychází z politických, ekonomických a vojenských možností naší země i celé světové socialistické soustavy.

Obrana republiky je založena na mohutném a stále se rozvíjejícím národním hospodářství, na politické uvědomělosti našich pracujících a jejich odhodlání bránit svou vlast a je zajištěna spojeneckými svazky se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy.

V soudobých podmínkách války při možnosti rozsáhlého použití raket a zbraní hromadného ničení je důležité, aby k obraně byla připravena celá země. Dosáhnout této připravenosti předpokládá vysoký politický a morální stav obyvatelstva, možnost zabezpečit rychlý přechod mírového hospodářství na válečné, včasnou a účelnou přípravu dopravy a spojů, ochranu obyvatelstva, měst a závodů před prostředky vzdušného napadení a likvidaci jeho následků, nepřetržitou výrobu, zásobování obyvatelstva a řízení státu. Tento komplex otázek obrany je řešen pod vedením strany v těsné součinnosti státních orgánů za aktivní účasti všech pracujících. Návrh zákona řeší ty vztahy na úseku obrany, které je třeba z hlediska právního řádu upravit zákonem.

Z návrhu nového zákona nevyplynou nové bezprostřední nároky na státní rozpočet, protože návrh shrnuje v jeden celek dosud platné zákony. S finančním zajištěním úkolů prováděných na úseku obrany v době míru je počítá no ve státním rozpočtu na běžný rok, a to v rozpočtech příslušných resortů a národních výborů.

K prvé části

Jedním z důležitých úkolů socialistického státu je náležité uplatňování jeho obranné funkce. Nejvyšší obranyschopnost země je zabezpečována pod bezprostředním vedením Komunistické strany Československa z pozic proletářského internacionalismu. Státní orgány a všichni občané se aktivně podílejí na tom, aby úkoly obrany byly splněny, a to v míru i za války. Obranu státu je nezbytné zabezpečovat na každém úseku společenského života jako nedílnou součást činnosti státních a ostatních společenských orgánů a organizací, které se přitom opírají o tvůrčí iniciativu a aktivní účast pracujících. Úkoly obrany kladou velkou odpovědnost zejména na funkcionáře státních a ostatních společenských orgánů a organizací, jejichž bezprostřední povinností je provádět ve své pravomoci, iniciativně podle daných směrnic opatření k zabezpečení nejvyšší připravenosti k obraně. Zákon rozvíjí ustanovení ústavy o tom, že obrana vlasti a jejího socialistického zřízení je vrcholnou povinností a věcí cti každého občana, je obranou životních zájmů každého příslušníka socialistické společnosti. Za branné pohotovosti státu je nezbytné vyvinout maximální úsilí k zabezpečení obrany, mobilizovat a organizovat pracující v jejich úsilí bránit svou socialistickou vlast. Soulad mezi zájmy socialistické společnosti a občana je zásadou ustanovení zákona, obsahujících úkoly a povinnosti. Jejich účel vyplývá z nezbytnosti řídit a organizovat obranu v nových a složitých podmínkách války, organizovat co nejúčinněji iniciativu a aktivitu pracujícího lidu v boji proti nepříteli. Zmocnění vlády pro podrobnější úpravu některých povinností vychází z předpokladu, že není možno již v míru předvídat do všech podrobností jejich účelný rozsah.

K druhé části

Zákon vymezuje pojem branné pohotovosti státu, v niž mohou nabýt účinnosti opatření k obraně obsažená v této části. Vstup státu do branné pohotovosti je vázán na mobilizaci ozbrojených sil, kterou podle branného zákona nařizuje president republiky, nebo na válečný stav, který podle ústavy vyhlašuje president republiky na návrh vlády, nebo na vypovězení války, o němž podle ústavy rozhoduje Národní shromáždění a jež provádí president republiky.

Válečné poměry si vyžádají přesun národního hospodářství na válečnou kolej. Tento přechod k válečné ekonomice a její úkoly k zabezpečení obrany si vyžádají novou organizaci práce ve změněných podmínkách. Úkoly, které mohou být uloženy občanům, mají zajišťovat provedení hospodářské mobilizace a plynulý chod válečné ekonomiky za nejaktivnější účasti všech pracujících. Jedním z úkolů občanů bude konat i časově omezené krátkodobé práce k zdolání nárazových nebo mimořádných úkonů pro obranu republiky (osobní úkony). K osobním úkonům budou povoláváni občané, např. aby byly bezprostředně odstraněny škody způsobené vzdušným napadením, obnoveny komunikace, provedeny nezbytné záchranné práce apod. Povolání občanů k osobním úkonům neovlivní, pokud jsou zaměstnáni, jejich pracovní poměr. Vzhledem k mimořádným poměrům je vláda zmocněna provést nezbytné úpravy pracovních poměrů.

Převedení národního hospodářství do válečných podmínek vyžaduje provést celý systém opatření, aby byly na tomto důležitém úseku zabezpečeny potřeby obrany. Válečná ekonomika odlišná svou povahou od mírového rozvoje národního hospodářství si vyžádá řadu změn, k jejichž provedení zmocňuje zákon vládu.

Potřeby obrany si vyžádají mobilizaci všech prostředků ke splnění naléhavých úkolů. Rozhodující bude využití prostředků, které má v rukou stát. Vyskytne-li se však naléhavá potřeba, poskytnou prostředky pro obranu i občané, popřípadě organizace jež jsou držiteli věcných prostředků, jež nejsou státním vlastnictvím (§ 10). Věcné prostředky poskytne každý držitel, a to vlastník i držitel nebo ten, kdo má věcný prostředek z jiných důvodů.

Věcné prostředky mohou být požadovány pro potřeby ozbrojených sil, pro potřeby obrany v krajích a okresech, pro civilní obranu, pro zabezpečení dopravy apod. Rovněž druh požadovaných věcných prostředků muže být velmi různý. Při opatřování nemovitostí pro účely obrany se bude postupovat podle ustanovení tohoto zákona o vyvlastnění (§ 25). Úprava poskytování věcných prostředků vychází ze skutečnosti, že není možno již v míru předvídat všechny okolnosti, jež by umožnily stanovit podrobnější úpravu. Tam, kde je již v míru předvídáno poskytnutí věcných prostředků, např. motorových vozidel, mohou být jejich držitelům uložena opatření nezbytná k evidenci.

Obrana v soudobých podmínkách války předpokládá přípravu a provedení opatření k ochraně obyvatelstva a zabezpečení jeho životních podmínek. Jedním z ochranných opatření je odsun obyvatelstva z míst nejvíce ohrožených, z míst postižených nepřátelským vzdušným napadením a v ostatních naléhavých případech.

Zákon zmocňuje vládu zavést účinnost jednotlivých opatření obsažených v této části i mimo brannou pohotovost státu, a to v situaci, kdy bude nezbytné učinit opatření k zvýšení připravenosti státu k obraně, aniž stát vstoupil do branné pohotovosti, zejména ke splnění mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení.

K třetí části

Ustanovení této části nahrazují dosavadní zákon o ochraně a obraně proti leteckým útokům, neboť zastaral.

Civilní obrana odpovídající soudobým podmínkám války je organizována za aktivní účasti všeho obyvatelstva tak, aby vytvářela účinnou ochranu před následky nepřátelského vzdušného napadení.

K čtvrté části.

Ustanovení této části upravující přípravu občanů k obraně republiky nahrazují zákony č. 92/1951 Sb., o branné výchově, a č. 87/1952 Sb., o reorganizaci branná výchovy. Zahrnutí přípravy občanů k obraně do návrhu zákona zdůrazní více než dosud účel a cíl této přípravy. Příprava občanů k obraně v ozbrojených silách je prováděna na základě branné povinnosti upravené branným zákonem. Ostatní výchova a příprava občanů v uvědomělé a po všech stránkách připravené obránce vlasti - jako nedílná součást výchovy vůbec - je organizována především na zásadě dobrovolné účasti, která je výrazem bezprostředního zájmu každého občana na zabezpečení obrany socialistického státu. Významná úloha v přípravě občanů k obraně připadá Svazu pro spolupráci s armádou i ostatním dobrovolným organizacím. Důležitým činitelem v této přípravě je škola, která ji zabezpečuje výchovnými a vyučovacími formami a prostředky. Na organizaci a provádění přípravy se rovněž aktivně podílejí národní výbory, ústřední úřady a orgány, podniky, závody aj.

K páté části

Ustanovení této části obsahují v podstatě úpravu převzatou z dosavadních zákonu s přihlédnutím k soudobým potřebám obrany a ozbrojených sil.

Zabezpečování přípravy a přezkušování opatření pro dobu branné pohotovosti státu vyžaduje součinnost státních orgánů, podniků, závodů i občanu. Jednou z povinností, která je požadována, je poskytování dopravních prostředků, zemních a silničních strojů na mobilizační cvičení ozbrojených sil. Tuto povinnost doposud upravoval zákon o požadování dopravních prostředku pro účely vojenské.

Ustanovení o výstavbě podniků z hlediska obrany vytváří předpoklady pro uplatňování zájmů obrany při plánování výstavby a výroby, zejména při jejím rozmísťování, a nahrazuje již zastaralou úpravu zákona o obraně státu o povolování a schvalování podniků důležitých pro obranu státu. Soudobé podmínky vedení boje vyžadují mimo jiné, aby při rozmisťování důležitých podniků a zařízení byla v mezích ekonomické únosnosti uplatňována zásada rozptylu. Rovněž při výstavbě některých zařízení je třeba dbát zájmů ozbrojených sil. Některá hlediska zájmů vojenské správy jsou uplatňována i podle zákona o stavebním řádu.

Rovněž úpravy terénu na určitém území se mohou dotýkat zájmů ozbrojených sil, zejména z operačních hledisek. Proto návrh zákona převzal z úpravy dosud platné příslušná ustanovení, která dávají potřebná oprávnění národním výborům, vojenské správě a orgánům ministerstva vnitra.

Ustanovení návrhu zákona o přístupu k některým místům zajišťují bezpečnost a nezbytné utajení zařízení sloužících obraně republiky. Aby byl za vojenského cvičení, při přesunech vojsk apod. omezen nebo zakázán přístup nepovolaných osob do některých prostorů (např. velitelských stanovišť, spojovacích uzlů, postavení zbraní apod.), je dáno vojenským orgánům oprávnění žádat u národních výborů omezení nebo zákaz přístupu do těchto míst. Iniciativa vojenských velitelů při cvičení může vést i k použití těch prostorů, které nebyly pojaty do plánu cvičení. Proto je těmto velitelům umožněno provést potřebná opatření neprodlené a dodatečně o nich uvědomit příslušný národní výbor.

Používání pozemků při cvičeních ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra je dosud upraveno zákonem o ubytování branné moci a SNB a úprava je novým zákonem převzata. Možnost používat pozemků zabezpečuje provádění velitelsko-štábních cvičení a cvičení s vojsky svazků a vyšších velitelství, přesahujících hloubkou svého provedení rozsah vojenských výcvikových prostorů.

Ubytování ozbrojených sil je upraveno doposud v zákoně o ubytování branné moci a SNB, který bude novým zákonem zrušen. Návrh přejímá dosavadní úpravu. Uplatňování ubytovací povinnosti bude přicházet v úvahu zejména za branné pohotovosti státu nebo při větším soustředění vojsk na cvičení nebo v jiných mimořádných případech. Jinak jsou požadavky na přidělení ubytovacích prostorů pro potřebu vojsk uplatňovány u národních výborů podle předpisů o hospodaření s nebytovými prostory. Držiteli vhodných objektů a prostředků k ubytovaní, jimž může být uložena ubytovací povinnost, se rozumí každý držitel, a to vlastník i držitel nebo ten, kdo má objekt nebo prostředek z jiných důvodů.

Při používání pozemků pro cvičení ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra a při ubytování ozbrojených sil bude dbáno ustanovení zákona o státní ochraně přírody a zákona o kulturních památkách.

Do návrhu zákona byly převzaty zásady vyvlastnění pro účely obrany upravené dosud zákonem o vyvlastnění k účelům obrany stalo. Vyvlastnění pro tyto účely je dosud nezbytné, zejména při zřizování obranných zařízení, výcvikových základen a jiných staveb, sloužících obraně republiky a potřebám ozbrojených sil.

K šesté části

V této části je soustředěna úprava náhrad, a to v zásadě v dosavadním rozsahu jejich poskytování.

Nejprve je upraveno poskytování náhrad vyplývajících z úkolů ukládaných za branné pohotovosti státu, kdy bude nezbytné přihlížet k některým zvláštnostem válečných poměrů a válečné ekonomiky tak, aby poskytování náhrad i za změněných poměrů plnilo svůj účel.

Ustanovení o ostatních druzích náhrad se opírá o předpisy dosud platná a zkušenosti z jejich provádění. Náhradu za ubytování ozbrojených sil a za vyvlastněné nemovitosti a práva pro účely obrany poskytuje vojenská správa nebo orgány ministerstva vnitra.

Vznikne-li jiná újma z plnění povinností k obraně republiky, přísluší za ni náhrada. Předpokladem nároku je výslovné ustanovení v předpisech vydaných k provedení zákona, že přísluší nárok na náhradu škody. Při stanovení náhrady lze přihlížet jen k hmotné škodě, která vznikla přímo z plnění uložených povinností.

S vydáním předpisů o válečných škodách se z důvodu účelnosti počítá až v době branné pohotovosti státu nebo po jejím skončení.

K sedmé části

Ustanovení, že povinnosti ukládané podle tohoto zákona mohou být ukládány i ve prospěch spojeneckých ozbrojených sil, vyplývá ze zásady vyjádřené v základních ustanoveních o tom, že náš lid spojuje své úsilí k obraně vlasti v duchu proletářského internacionalismu pevným spojeneckým poutem s lidem Sovětského svazu a ostatních socialistických států.

Návrh zákona počítá s tím, že zůstanou z důvodů účelnosti nadále v platnosti ustanovení jiných zákonů (vyjma ty, které se výslovně ruší), jež upravují současně se svou problematikou i některá opatření k obraně státu a její přípravě, jako např. zákony č. 97/1956 Sb., o drahách, č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, apod. V návrhu je vyjádřen i vztah k brannému zákonu, pokud jde o osobní úkony [§ 6 odst. 2 písm. c)].

Vzhledem k tomu, že některé nepublikované předpisy dosud platné se stanou svou povahou prováděcími předpisy nového zákona (např. vládní usnesení č. 699/1959, o zásadách pro rozmísťování a výstavbu podniků a zařízení z hlediska obrany země, vládní usnesení č. 49/1958, o civilní obraně, aj.), je třeba stanovit, že takové předpisy se považují za opatření podle tohoto zákona.

Se zřetelem k požadavku přehlednosti platných právních předpisů na úseku obrany státu jsou uvedeny v § 33 všechny zákony, které pozbývají platnosti.

V Praze dne 17. února 1961

Předseda vlády:

Ministr národní obrany: