Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1960

III. volební období

17

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k projevu souhlasu Konzulární smlouva mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 7. května 1960

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Konzulární smlouvou mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 7. května 1960.

Důvodová zpráva

Dne 7. května 1960 byla v Praze podepsána Konzulární smlouva mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou. Smlouvu za Československou socialistickou republiku podepsal ministr zahraničních věci Václav David, za Čínskou lidovou republiku velvyslanec Čínské lidové republiky v ČSSR Cao Jin. Vztahy mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou jsou založeny na zásadách bratrské spolupráce a všestranné pomoci v duchu proletářského internacionalismu. Pevný základ byl k tomu dán Smlouvou o přátelství a spolupráci podepsanou, Pekinu 27. března 1957. Tyto vztahy se každým rokem prohlubují ve všech oblastech politického, hospodářského a kulturního života. Podepsaná Konzulární smlouva upravuje smluvně existující rozsáhlé konzulární styky Československé socialistické republiky s Čínskou lidovou republikou a je podkladem pro další rozvoj těchto styků. Vychází ze stejných zásad jako konzulární úmluvy, které Československá socialistická republika již uzavřela se Svazem sovětských socialistických republik, Albánskou lidovou republikou, Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou republikou a Rumunskou lidovou republikou. Smlouva obsahuje ustanovení o zřizování konzulátů a vysílání konzulů, stanoví náležitosti potřebné k tomu, aby se konzul mohl ujmout své funkce. Základní ustanovení smlouvy upravují rozsah práv, výsad a výhod konzulů a konzulárních pracovníků, otázky týkající se služební činnosti konzulu. Ustanovení smlouvy o právech a povinnostech konzulů mohou být uplatňována ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů pověřeným vykonáváním konzulské funkce, aniž by tím byla dotčena diplomatická imunita těchto pracovníků. Protože konzulární agenda mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou je v současné době kromě dvou československých konzulátů v Šanghaji a v Kantonu vykonávána pouze konzulárními odděleními velvyslanectví, jsou tato ustanovení zvláště praktická.

Uzavření Konzulární smlouvy s Čínskou lidovou republikou je dalším krokem k rozšíření smluvního systému Československé socialistické republiky s Čínskou lidovou republikou a přispěje k upevnění a rozvoji přátelských vztahů a všestranné spolupráce mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou.

V Praze dne 14. září 1960

Předseda vlády:

V. Široký v. r.

 

KONZULÁRNÍ SMLOUVA

mezi

Československou republikou a Čínskou lidovou republikou

President Československé republiky a předseda Čínské lidové republiky se rozhodli, na základě Zásad proletářského internacionalismu a vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přáním a zájmy lidu Obou zemí přátelské vztahy a všestrannou spolupráci, uzavřít tuto smlouvu a jmenovali svými zmocněnci

president Československé republiky

Václava Davida

ministra zahraničních věcí,

předseda Čínské lidové republiky

Cao Jina

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Čínské lidové republiky v Československé republice.

Zmocněnci obou smluvních stran se po vzájemné výměně svých plných moci, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli na tomto:

I. Zřizování konzulátů vysílání a přijímání konzulů

Článek 1

(1) Každá ze smluvních stran může na území druhé smluvní strany zřídit generální konzuláty a konzuláty (dále jen konzuláty) a může vysílat generální konzuly a konzuly (dále jen konzulové).

(2) Sídla konzulů a konzulární obvody budou určeny dohodou obou smluvních stran.

Článek 2

(1) Stát vysílající vedoucího konzulátu požádá před jeho jmenováním stát přijímající o souhlas s jeho osobou.

(2) Diplomatický zastupitelský úřad vysílajícího státu předá konzulský patent vedoucího konzulátu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu. V konzulském patentu bude označeno sídlo konzula a konzulární obvod určené dohodou obou smluvních stran.

(3) Vedoucí konzulátu se ujme své funkce po udělení exequatur přijímajícím státem.

Článek 3

(1) Při přechodné nepřítomnosti nebo jiné překážce bránící vedoucímu konzulátu vykonávat jeho činnost, při jeho odvolání nebo úmrtí může vysílající stát zmocnit diplomatického pracovníka zastupitelského úřadu své země nebo odpovědného pracovníka vyřizujícího konzulární záležitosti toho nebo jiného konzulátu, k dočasnému výkonu funkce vedoucího konzulátu. Jméno a původní funkce tohoto pracovníka budou předem oznámeny ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

(2) Pracovník zmocněný k dočasnému výkonu funkce vedoucího konzulátu požívá všech práv, výsad a výhod vyhrazených touto smlouvou vedoucím konzulátů.

II. Práva, výsady a výhody konzulů

Článek 4

(1) Příslušné orgány přijímajícího státu pečují o zdárný průběh služební činnosti konzulů a konzulárních pracovníků a poskytují jim při jejich služební činnosti potřebnou pomoc.

(2) Konzulové požívají příslušných výsad a výhod vyplývajících z této smlouvy a stanovených zákonem přijímajícího státu.

Článek 5

Konzulové nepodléhají ve své služební činnosti pravomoci soudů přijímajícího státu.

Článek 6

Ve věcech, které se netýkají jejich služební činnosti jsou konzulové povinni dostavit se k soudům přijímajícího státu jako svědkové. Jestliže konzulové se z různých příčin nemohou dostavit, mohou vydávat svědectví v místech svého konzulátu nebo ve svém bytě nebo mohou zaslat písemnou výpověď.

Článek 7

(1) Konzulární kanceláře jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nemohou ve služebních místnostech konzulátu používat jakákoliv donucovací opatření.

(2) Archivy úředních spisů konzulátů jsou nedotknutelné. V archivech úředních spisů konzulátů nemohou být uschovávány soukromé dokumenty.

Písemnosti a telegramy odesílané a přijímané konzuly v souvislosti s jejich služební činností jsou nedotknutelné a nepodléhají kontrole.

(3) Vedoucí konzulátů mohou používat šifry.

Článek 8

Konzulově mají právo na budovách konzulátu vyvěšovat znak vysílajícího státu a nápis s označením konzulátu. Na budovách konzulátu a na voze vedoucího konzulátu, může být vztyčována státní vlajka vysílajícího státu.

Článek 9

(1) Konzulové a konzulární pracovníci, pokud jsou občany vysílajícího státu, jakož i jejich manželky a nezletilé děti jsou osvobozeni od osobních a věcných plnění a od přímých daní.

(2) Nemovitý majetek vysílajícího státu určený k umístění konzulátů nebo k bydlení konzulů a konzulárních pracovníků je osvobozen od daní a věcných plnění.

Článek 10

Zavazadla konzulů a předměty dovážené pro jejich potřebu, jakož i předměty dovážené pro potřebu konzulátů jsou na základě vzájemnosti osvobozeny od celních poplatků ve stejném rozsahu, v jakém požívají osvobození diplomatičtí pracovníci a diplomatické zastupitelské úřady.

III. Pravomoc konzulů

Článek 11

(1) Konzulové mají právo hájit ve svém konzulárním obvodu zájmy a práva vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob.

(2) Konzulové se mohou při své služební činnosti obracet na příslušné orgány v konzulárním obvodu a žádat je o pomoc.

Článek 12

(1) Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, zdržující se trvale nebo dočasně v jejich konzulárním obvodu. Předpisy smluvních stran o registraci cizích státních příslušníků zůstávají nedotčeny.

(2) Konzulové mohou vydávat občanům vysílajícího státu pasy. Mohou udělovat víza ke vstupu do vysílajícího státu, k průjezdu nebo výjezdu z něho.

Článek 13

Konzulové mají právo konat na konzulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadle, které nesou vlajku vysílajícího státu nebo jeho výsostné označení, tyto úkony:

1. sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti a listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu,

2. přijímat, sepisovat nebo ověřovat písemná prohlášení občanů vysílajícího státu,

3. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu nebo mezi občany vysílajícího státu a mezi občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí, jež musí být provedeny na území vysílajícího státu a pokud obsahy těchto listin neodporují právním předpisům některé ze smluvních stran,

4. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu, ověřovat opisy, překlady a výpisy písemností pocházejících od orgánů, úředních osob nebo soukromých osob vysílajícího nebo přijímajícího státu, ověřovat podpisy a razítka orgánů nebo úředních osob vysílajícího nebo přejímajícího státu na listinách všeho druhu,

5. přijímat do úschovy peníze a cenné předměty občanů vysílajícího státu, nesmí však tím být porušeny právní předpisy přijímajícího státu,

6. jiné úkony, k nimž jsou pověřeni konzulové vysílajícím státem, jestliže tyto úkony neporuší příslušné právní předpisy přijímajícího státu.

Článek 14

Konzulem sepsané nebo ověřené písemnosti uvedené v článku 13 nebo jejich překlady, nemusí být v zásadě pro použití v přijímajícím státě ověřeny ještě příslušným orgánem přijímajícího státu, s výjimkou těch písemností, které podle právních předpisů přijímajícího státu vyžadují ověření příslušnými orgány přijímajícího státu.

Článek 15

Před konzuly mohou být podle zákonů vysílajícího státu uzavírána manželství, jsou-li obě osoby občany vysílajícího státu. Konzulové mohou osvědčovat narození nebo úmrtí občanů vysílajícího státu. Výše uvedená ustanovení však neruší povinnost přímo i nepřímo zúčastněných osob dodržovat příslušná právní opatření přijímajícího stratu.

Článek 16

Konzulové mají na základě zmocnění daného jim vysílajícím státem právo ustanovit opatrovníka a poručníka občanům vysílajícího státu. V těchto případech mohou konzulové vykonávat dozor nad opatrovnictvím a poručenstvím.

Článek 17

Konzulové mohou poskytovat pomoc lodím vysílajícího státu, vstupovat ve styly s posádkou lodi a cestujícími, vydávat, potvrzovat a přezkoumávat lodní listiny, sepisovat protokol o nákladu, účelu cesty a mimořádných událostech, urovnávat spory mezi velením a posádkou.

Článek 18

Jestliže v konzulárním obvodu dojde k nehodě nebo k ztroskotání lodi vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu jsou povinny oznámit toto konzulům, sdělit jim již učiněná opatření a poskytnout jim nezbytnou pomoc při opatřeních, která činí v souvislosti s nehodou lodi.

Článek 19

(1) Konzulové mohou poskytovat pomoc letadlům vysílajícího státu. Konzulové se mohou obrátit na příslušné orgány přijímajícího státu a poskytovat pomoc členům posádky a cestujícím.

(2) Při havárii nebo nehodě letadla vysílajícího státu v konzulárním obvodu mohou konzulové činit nebo požadovat opatření pro poskytnutí pomoci nebo k záchraně členů posádky a cestujících, pro ochranu zavazadel, zboží, pošty a opravu letadla.

IV. Závěrečná ustanovení

Článek 20

Ustanovení této smlouvy o právech a povinnostech konzulů budou stejně uplatňována ve vztahu k diplomatickým pracovníkům zastupitelských úřadů pověřeným vykonáváním konzulské funkce. Tím nejsou dotčeny diplomatické výsady a výhody těchto pracovníků.

Článek 21

Tato smlouva bude ratifikována a nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Pekinu.

Článek 22

Tato smlouva se uzavírá na dobu pěti let. Zůstane v platnosti vždy dalších pět let, neprojeví-li jedna ze smluvních stran šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího období své přání smlouvu vypovědět.

Sepsáno v Praze dne 7. května 1960 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a čínském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Z plné moci presidenta Československé republiky:

V. David v. r.

Z plné moci předsedy Čínské lidové republiky:

Cao Jin v. r.