Před koncem článku autorka vzdychá:
"V současné době nemá rozhlas
ve Spolkové republice nic ekvivalentního, co by
mohl postavit proti komunismu a jeho propagandě mezi dělníky
ze zahraničí."
Mezi desítkami tisíc dopisů ze zahraničí,
o kterých jsem vpředu mluvil, je také něco
málo dopisů negativních, podle obsahu dopisů
rozčilených měšťáků,
které však, aniž by chtěly, dávají
Československému rozhlasu vysvědčení
o tom, že dobře dělá svou práci.
O § 1 navrhovaného zákona o Československém
rozhlase jsem již mluvil. Plnění svých
úkolů zajišťuje rozhlas podle § 2
a 3 za pomoci státních orgánů a socialistických
organizací, s nimiž úzce spolupracuje, zřizuje
rozhlasová studia, uskutečňuje přenosy
z veřejných událostí, z kulturních,
uměleckých, sportovních a jiných vystoupení,
z veřejných představení, buduje síť
vlastních zpravodajů apod. Pořadatelé
zmíněných vystoupení jsou povinni
umožnit podle § 4 bezplatné provedení
přenosu. Podle § 11 nejsou tím dotčena
práva podle autorského zákona. Paragrafy
5 až 8 upravují organizační strukturu
Čs. rozhlasu, který je samostatnou ústřední
organizací, za jehož činnost odpovídá
ústřední ředitel jmenovaný
vládou. Oblastního ředitele na Slovensku
jmenuje předsednictvo Slovenské národní
rady na návrh ústředního ředitele
Československého rozhlasu. Ten odpovídá
za činnost rozhlasu na Slovensku předsednictvu SNR
a ústřednímu řediteli rozhlasu.
Vnitřní uspořádání a
způsob hospodaření stanoví statut
vydaný vládou. V tomto statutu se stanoví,
že Československý rozhlas jako samostatná
ústřední organizace, která hospodaří
podle vlastní kapitoly státního rozpočtu,
může nabývat práva a zavazovat se. Dále
v něm jsou podrobněji rozvedeny úkoly Čs.
rozhlasu. Nejširší jsou ustanovení o organizační
struktuře. V této části jsou stanoveny
úkoly a práva ústředního ředitele,
dále se v nich hovoří o poradních
orgánech ústředního ředitele,
z nichž je hlavním kolegium ředitele.
Členy kolegia jsou náměstkové ústředního
ředitele a další pracovníci rozhlasu,
které jmenuje ústřední ředitel.
Způsob jednání kolegia upraví jednací
řád. Další část statutu
je věnována činnosti rozhlasu na Slovensku
a studiím v krajích. Konečně obsahuje
statut ustanovení o spolupráci se stranickými
a společenskými organizacemi.
Předložený vládní návrh
zákona o Čs. rozhlase má v našem právním
řádu zakotvit nejen organizaci, práva a povinnosti
Čs. rozhlasu, ale i jeho poslání při
vybudování vyspělé socialistické
společnosti a vytváření podmínek
pro přechod ke komunismu. Právě to nebylo
obsaženo v zákoně č. 137/48 Sb., kterým
byl rozhlas postátněn a jehož § 3 již
dávno nevystihuje dnešní rozsáhlé
úkoly rozhlasu. Ve všech ostatních minulých
zákonech byla řešena jen organizační
otázka rozhlasu či televize anebo obou společně.
Rozvoj Čs. rozhlasu je zabezpečován prostředky
státního plánu a rozpočtu, při
čemž je v současné době část
jeho nákladů kryta rozhlasovými poplatky
domácích posluchačů. Výnosy
nekryjí zahraniční vysílání,
jehož provoz je dotován prostředky ze státního
rozpočtu. Navrhovaná osnova zákona si nevyžádá
nové zvláštní finanční
náklady, které by nebyly předpokládány
dlouhodobými plány.
Návrh vládního zákona o Československém
rozhlasu projednal a schválil dne 22. prosince 1963 kulturní
výbor Národního shromáždění.
Jeho jménem doporučuji schválení návrhu
plénu Národního shromáždění.
(Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil:
Do rozpravy se přihlásil posl. Šafařík,
dávám mu slovo.
Posl. Šafařík: Soudružky a soudruzi
poslanci,
přihlásil jsem se k zákonu o Československém
rozhlase do rozpravy. Domnívám se totiž, že
mluvit o rozhlase není tak jednoduché. Nejde jen
o vysílání, jde o účinnost
vysílání. Nyní nutně potřebujeme
k podpoře hospodářského plánu,
k plnění jeho úkolů na celé
ekonomické frontě, rozvinout mezi pracujícími
jednotnou, koordinovanou a důslednou ideově výchovnou
a politicky účinnou propagandistickou práci.
Nyní už nestačí pouhá propagace
všeobecných zásad a hesel, nýbrž
jde o to, aby se ke každé věci přistupovalo
konkrétně, abychom učili lidi, jak mají
myslet jako hospodáři své země, myslet
- jak bych řekl - v kategoriích státu, abychom
své každodenní úkoly na různých
pracovních úsecích považovali za součást
socialistické výstavby, která je věcí
celé společnosti.
Tohle klade i na Československý rozhlas - a právě
na rozhlas vysoké nároky, aby zdaleka aktivněji,
pružněji a účinněji svým
vysíláním, programem a posláním,
pomáhal upevňovat v zásadních hlediskách
vědomí pracujících v duchu marxisticko-leninského
světového názoru.
Byla doba, kdy v tomto směru byl rozhlas orgány
i pracujícími víc kritizován než
chválen. Zdálo se, že ustoupí do pozadí
a zůstane trvale ve stínu prudce vzrůstající
televize. K tomu víceméně napomáhal
kromě denního tisku, který se spokojuje pouze
z uveřejňováním rozhlasových
programů, i náš kulturní tisk, který
sice někdy plýtvá všemi možnými
rubrikami, jenom ne rubrikou rozhlasu.
Nakonec i vlastní týdeník - "Československý
rozhlas a televize" -, o který je v posluchačstvu
velký zájem a kromě snad letních měsíců
zůstává poptávka trvale neuspokojena,
nedělá nic nebo téměř nic pro
politický a ideový růst i pro zdokonalování
své jistě velmi potřebné a důležité
práce, ale také pro výchovu náročného
posluchačstva, jemuž je rozhlasové vysílání
jedním ze zdrojů poučení, uměleckých
zážitků, politických informací
i zábavy, nikoliv jen zvukovou kulisou.
Domnívám se, že dnes ta doba už minula.
Především rozhlas dokázal svou platnost,
poutavost a potřebnost - a také svou svébytnost.
A je na jeho vedení, aby právě tuto svébytnost,
rozhlasovou specifičnost jasněji vyhraňoval,
aby se zcela vymanil - riskujme tuto formulaci - ze stínu
televize, což ovšem nemá znamenat nižádné
zeslabení vzájemné úzké spolupráce.
Dnes se technická, akustická a čistě
rozhlasová technika rychle rozvíjí díky
znalostem techniků a umění a fantazii autorů
a režisérů.
Některé pořady, zvláště
umělecké jsou vytvářeny pro náročnějšího
posluchače než je posluchač televizní,
jemuž se podává všechno už jaksi
hotové i s obrazem. Máme také už méně
povrchní a diletantskou hospodářskou publicistiku,
ať už kolem kulatého stolu či v jiných
besedách, třebaže naši pracující
stále ještě mnohé ty horkou jehlou šité
nebo náladově tvořené reportáže
ostře kritizují, protože jsou na hony vzdáleny
od skutečného života.
Rozhlas má a musí v pracujících utvrzovat
důvěru, šířit optimismus a hlavně
bojovat za správnou věc, za pravdu marxisticko-leninské
politiky Komunistické strany Československa, odsuzovat
všechny snahy o bezideová umělecká díla,
ať už jde o divadelní hru či o cokoli
jiného, a také sám se oprostit od nesrozumitelné
výlučnosti, která by ho odtrhovala od složitých
problémů dneška. Stále si uvědomovat,
že je tu celá řada forem a pořadů,
jimiž může plnit významné poslání
v naši společnosti. Nemám tu teď zrovna
na mysli pořady ryze umělecké, jako jsou
rozhlasové hry nebo koncerty vážné hudby,
ačkoli i ty hrají důležitou kulturně
politickou úlohu, ani zvukovou kulisu hudby, linoucí
se po celé dny z rozhlasu po drátě v obchodech
a provozech, jež činí rozhlas potřebným
a užitečným. Mám na mysli významné,
politicky a ideově nesmírně důležité,
takzvané živé záběry, projevy,
diskuse a události zachycované na mikrofon a vysílané
ihned, přímo. Jsou pohotové, mají
kouzlo bezprostřednosti a pravdivou působivost.
A právě v nejširším rozvíjení
tohoto typu pořadů by měla spočívat
práce rozhlasu.
Znamená to jít po cestě, kterou svého
času vykročilo R 40, které svou bezprostředností
první odbouralo koženost připravovaných
a někdy polopatistických pořadů. Besedy
kolem kulatého stolu jsou dalším krokem na
této cestě. Chceme jich co nejvíc ke všem
aktuálním otázkám a událostem!
Stejně tak i typ středečních besed
se stranickými a vládními činiteli
o důležitých politických, hospodářských
a kulturních otázkách i otázkách
obrany vlasti, pořádaný ve spolupráci
s televizí, je znamenitý - a měl by si pokud
jde o rozhlas najít i formu zcela samostatnou.
Dalším typem pořadu, jenž by měl
najít uplatnění ještě i v dalších
formách, je pořad: Lidé, život, doba!
Právem získal loni cenu rozhlasové kritiky.
Na jeho reportážních kritických pořadech
pracují zkušení lidé, kteří
dovedou nacházet nové, neotřelé pohledy
na situaci, správně postihují negativní
jevy v naší společnosti a tnou do živého,
kde je to potřeba. Zde tedy ještě šířeji
a hlouběji! Naši pracující dobře
kvitují, že se v rozhlase na přední
místo dostala vedle mezinárodních problémů
i hospodářská problematika, při níž
jsou milióny posluchačů soustavně
informovány o plnění plánu hospodářského
a společenského rozvoje naší socialistické
vlasti. Velmi si naši pracující cení
i toho, že se v rozhlase věnuje dost místa
a času výstavbě klíčového
průmyslu, pozornosti investiční činnosti,
problémům exportu, spolupráci průmyslu
se zahraničím a vnitřním obchodem.
Hodně tu pomáhají příklady,
jako např. ostravských horníků nebo
havlíčkobrodských družstevníků
a pracovníků státních statků.
Je třeba, soudružky a soudruzi poslanci, ocenit i
snahy a práci rozhlasu na úseku výchovné
a vzdělávací činnosti, v upevňování
vědomí lidu v duchu vědeckého světového
názoru, přispívání k jeho výchově
v ideách komunismu a proletářského
internacionalismu, v boji za mír a bratrské spolupráce
se Sovětským svazem a zeměmi socialistické
soustavy. Jaký to byl např. skvělý
večer, když nás rozhlas seznamoval s více
než hodinovým autentickým a prakticky úplným
zvukovým záznamem besedy rakouského marxisty
Ernsta Fischera s posluchači pražské filosofické
fakulty o problémech mládeže! To byl pro milióny
posluchačů vzorový politický pořad,
ukázka, jak se dá myslit nahlas, a navíc
tu bylo řečeno tolik důležitých,
osvobozujících pravd, jako nikdy v minulosti.
A přitom - jak napsaly "Literární noviny"
- byla to současně velká lekce marxistické
propagandy, jak ji marxismus a komunismus chápou, tj. nikoliv
propagace neexistujících a pochybných kvalit
i vlastností, nýbrž propagandy důležitých,
vážných pravd, jež je třeba sdělit
co největšímu počtu majitelů
rozhlasových povolení a zároveň učinit
ji zbrani v rukou tvůrčích sil pracujícího
lidu a socialistické inteligence. Chce se nám věřit,
že touto besedou nastoupil náš rozhlas s rozmyslem
a záměrně na cestu, na které může
sehrát nesmírně významnou úlohu
při řešení mnoha současných
problémů.
Naproti tomu určité výhrady mají především
školští pracovníci v okresech k pořadům
rozhlasu, které jsou zaměřeny k problémům
rozmisťování mládeže do výběrových
škol a do učňovských poměrů.
Podotýkají, že se jim jedná o každého
mladého člověka, nechtějí žádnému
z nich lepit na paty minulost rodičů a usilují
o to, aby všichni mladí lidé byli vhodně
zařazeni podle potřeb naší společnosti.
Rozhodně však nepovažuji za únosné,
a nijak to také nepomáhá pracovníkům
odpovědným za rozmisťování dorostu,
když závěr rozhlasového pořadu
vyzní v tom smyslu, že není správné,
že uchazeč, pocházející z rodiny,
která vlastnila třeba 30 až 50 hektarů
zemědělské půdy, se nedostal na takovou
výběrovou školu, jak si přál.
Myslím, že je třeba si uvědomit, že
na výběrové školy se ročně
nedostávají i celé stovky schopných
dětí, jejichž rodiče jsou vzornými
pracovníky a zasloužili se o budováni naší
společnosti prostě proto, že nelze překročit
stanovený plán. V této souvislosti bych chtěl
ukázat na další nedostatek, který by
měl být řešen alespoň trochu
jednotně: je to otázka okresního vysílání
rozhlasu po drátě. V některých okresech,
jak jsem zjistil, je příslušný pracovník
začleněn do Domu osvěty, jinde u okresních
novin a v dalších okresech při jiných
kulturně politických institucích. Vzhledem
k omezenému dosahu a rozvoji rozhlasu po drátě
by bylo třeba k této otázce zaujmout jednoduché,
nikoliv komplikované, v každém případě
jednotné stanovisko.
Mezi rozhodující nástroje ideového
působení v masách lidu patří
vedle krajských a okresních novin, také krajská
studia rozhlasu. Nepodceňujme, ale spíše doceňujme
jejich význam a úlohu. V našem Východočeském
kraji například rozhlas sehrál úlohu
při seznamování s usnesením XII. sjezdu
i s usnesením ústředního, krajského
a okresních výborů Komunistické strany
Československa. Podstatnou měrou přispívá
k jejich uvádění v život. Tyto prostředky
mohou při správném vedení a využití
značně pomoci k rozvoji národního
hospodářství. Jako příklad
lze uvést tematický pořad hradeckého
krajského studia o závodech naftových motorů
v Plotišti, kde v několika relacích bylo pojednáno
o potřebě kvalifikovaných pracovních
sil pro tyto závody. Relace se neminuly účinkem.
Právě tak v pořadech o rekonstrukci dolu
Jan Šverma v Žacléři, kde na základě
pravidelné veřejné kontroly závazků
se pomáhá k tomu, aby práce byly ukončeny
včas.
I když činnost krajských rozhlasových
studií závisí mnohdy víc na technické
základně a kulturním zázemí
v jednotlivých krajích, domnívám se,
že by měl čs. rozhlas i tady nastoupit tutéž
cestu, kterou nastoupil v ústředním měřítku:
víc a účinněji dokazovat svou platnost,
poutavost a potřebnost a především svou
svébytnost.
Nastoupit tuto cestu by Československému rozhlasu
pomohl důležitý pomocník, při
všestranném prohlubování a plnění
úkolů rozhlasu v naší vlasti i v zahraniční
propagandě dokonce pomocník nezbytný - experimentální
studio, o jehož zřízení se jedná
již velmi dlouho. Jenže z něho téměř
sešlo!
Dále je také třeba uvažovat o výši
kapacit našich vysílačů. Zatím
mají nejvýše 100 kW a ve stále rostoucích
západních vysílačích přímo
mizí.
Dalším naléhavým úkolem je zvědečtění
přístupu k tvorbě rozhlasových pořadů.
K tomu je zapotřebí výrazně rozšířit
a prohloubit průzkum mezi posluchači. Zasvěcených
pracovníků se pro tento důležitý
úkol najde jistě dost a dost. Jen je třeba
rychle a pružně přistoupit k řešení
tohoto úkolu.
Cest k plnění, poslání rozhlasu je
tedy nemálo. Je jen nutno jít po nich důsledně
a stále hledat a odkrývat cesty ještě
další, tak, jak je každodenní život
přináší a nabízí. K tomu
bude mít vedení Československého rozhlasu
pomoc i v novém zákoně, pro který
budeme, věřím, spontánně hlasovat.
(Potlesk.)
Místopředseda NS Pospíšil: Hlásí
se ještě někdo o slovo? (Nikdo.) Tím
je rozprava skončena. Dávám slovo soudruhu
zpravodaji k doslovu.
Zprav. posl. Zvára: Vzdávám se slova.
Místopředseda NS Pospíšil: Můžeme
tedy přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí
s tímto vládním návrhem zákona,
a to ve znění zprávy kulturního výboru,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. Národní shromáždění
tedy schválilo tento vládní návrh
zákona. Tím jsme také projednali šestý
bod pořadu.
Přistoupíme k projednání sedmého
bodu pořadu, kterým je
7. Zpráva kulturního výboru k vládnímu
návrhu zákona (tisk 158) o Československé
televizi.
Zpravodajem je posl. Dobiáš, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Dobiáš: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci!
Přistupujeme k projednání vládního
návrhu zákona o Čs. televizi. Uvědomujeme
si všichni, že jde na jedné straně o instituci
velmi mladou a na druhé straně že jde o instituci
velmi vlivnou. Stala se za pár let neodmyslitelnou složkou
našeho každodenního života. Zabrala nám
nejen místo v našem soukromí, ale zabrala nám
i kus tak drahocenného času.
Před deseti lety začala naše televize pravidelně
vysílat. Byli jsme tehdy někteří šťastnými
majiteli prvních sovětských televizorů.
Dnes po deseti letech 1 630 000 vlastní televizory, a to
mnoha různých značek a mezi nimi naše
aparáty si vedou dobře. Každým rokem
jsme překročili plánovaná čísla
a tak v počtu obyvatel na jeden televizor Československo
už dnes předstihlo jak Francii, tak Itálii,
Rakousko, Švýcarsko. Jak roste počet účastníků,
rostly i nároky na program, požadavky na rozsah televizního
vysílacího času. Naše televize si vede
záznamy, vede statistiku, které programy jsou nejoblíbenější.
Dnes v době olympijských zimních her tato
statistika sotva platí, z nás většina
by hlasovala určitě pro přenosy hokejových
zápasů a dala by je v těchto dnech vysoko
na přední místo. Zde televize drží
pevně v rukou zlatou medaili za zpravodajství a
už ji rozhlasu nepustí.
Myslím že nikdo nebyl tak jasnovidný, aby věděl
na začátku, jaký má být v televizi
program, jaká má být jeho skladba vůbec,
co má a co nemá televize dělat. Za těch
několik málo let se mnohé zkoušelo a
bylo štěstí, že v naší televizi
nebyla nouze o nápady, a proto se podařilo v programu
víc, než plány předpokládaly
Členové kulturního výboru Národního
shromáždění v minulém roce navštívili
místa, kde naše televize pracuje a na vlastní
oči se přesvědčili, jak vypadá
celá ta televizní kuchyně i s příslušenstvím.
Ani jsme se nepokusili celé toto vybavení zařadit
do nějaké bytové kategorie, protože
na tak vzadu v pořadníku umístěné
vybavení není pamatováno. A to už náš
kulturní výbor viděl Měšťanskou
besedu, kolébku naší televize, po mnohých
adaptacích. Bohužel s touto budovou se nedalo počítat
víc než na prvních pár měsíců
provizoria a od této doby jsme ztratili dost času,
dost peněz a bohužel i dost sil. Měli jsme
zde lépe hospodařit, vidět jasněji
a naléhavěji do budoucna, s větší
odvahou, s větším elánem, s větším
důrazem pustit se do výstavby televizního
střediska v Praze a v Bratislavě a dodržet
původní termín, v roce 1965 zahájit
práci v nových studiích, vybavených
po všech stránkách tak, jak to dnešní
doba technicky nesmlouvavě vyžaduje a jak si to televize
plně zaslouží. Naše televize potřebuje
na prvním místě účinnou a rychlou
pomoc v technickém vybavení svého celého
provozu. Z programu v mnohých pořadech jsme dosáhli
významných úspěchů nejen u
našich diváků, ale i na mezinárodních
festivalech a právě odtud jsme si odnesli ceny a
uznání, jako například z Monte Carla,
tak z Říma, Alexandrie atd. Umělecká
úroveň našich televizních programů
má svůj dobrý mezinárodní zvuk,
má svou ne běžnou fantazii, zkrátka
prozrazuje nadání našich tvůrčích
lidí. A na pořad dne stále naléhavěji
přichází směna televizních
programů v mezinárodním měřítku
a to znamená pro nás jak velkou příležitost,
tak nemenší odpovědnost. To znamená
podílet se aktivně na této směně
televizních programů, pronikat s našimi programy
stále početněji na zahraniční
televizní stanice, to znamená vzít do svých
rukou jedinečnou možnost podávat živý
účinný obraz o životě socialistického
Československa daleko za hranicemi a pro mnoho a mnoho
miliónů televizních diváků.