V roce 1964 však očekávají železničáři Střední dráhy další zvýšené úkoly, které vyplývají z cílů, vytýčených XII. sjezdem strany. Přeprava celkem se proti plánu minulého roku zvyšuje o 4,3 %, z toho vlastní nakládka o 4,1 %. Proti plánu loňského roku má být přepraveno o 8,2 % černého uhlí více. Náročné úkoly čekají dráhu rovněž v technickém rozvoji, investiční výstavbě, v údržbě a generálních opravách a na úseku bezpečnosti provozu. Rovněž třeba hledat cesty, jak zvýšit kapacitu ČSD při dopravě uhlí, protože denně dopravujeme 6000 tun uhlí auty. Zároveň bych chtěl poděkovat ministerstvu národní obrany, které nám velmi pomáhá při odvozu uhlí v našem Severomoravském kraji.

Značné úsilí musí být vynaloženo k tomu, aby plán nakládky a vykládky byl plněn již od počátku roku a k tomu musí značným podílem přispět všichni přepravci. Má-li se zlepšovat práce dopravy, je třeba stabilizovat plán práce Střední dráhy, zvýšit podíl bytů pro železničáře a cílevědomě i v příštích letech odstraňovat rychlými tempy nesoulad v rozvoji výroby a dopravy budováním nových kapacit, progresívním zaváděním nové techniky. Je nutno se také více starat o zvyšování kvalifikace pracovníků, protože kvalifikace je činitel, který rozhoduje o plynulosti práce v železniční dopravě. Ministerstvo dopravy musí v těchto oblastech, jakož i v přísunu vysokostěnných a speciálních vagónů, pro plynulé zvládnutí zvýšené přepravy, hlavně uhlí a hutních výrobků, daleko více pomoci než dosud.

O dobrou práci dopravy se i v r. 1964 základní resorty v našem kraji opírají. Jsem přesvědčen, že nás dopraváci nezklamou.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Investiční politika zůstane i v dalším období úsekem, který rozhodne o tom, zda rozvoj ekonomiky našeho národního hospodářství bude maximálně efektivní. V loňském roce jsme splnili plán investiční výstavby jen na 88 % a řada kapacit, s kterými jsme počítali v plánech výroby v r. 1964, není dokončena.

Náš KV strany v Ostravě se proto pravidelně zabývá problematikou investic a po provedené prověrce plánu investiční výstavby na léta 1964-65, zejména z hlediska nově zahajovaných i málo rozestavěných centralizovaných staveb, byla zahájena prověrka dosahování projektových parametrů u některých staveb, které jsou již zcela nebo částečně v provozu.

Tímto problémem se zabýváme zejména proto, že pomalý náběh investic způsobuje národnímu hospodářství ztráty ještě i v tom období, kdy investice by vlastně již měla navracet vynaložené prostředky.

Hovořil jsem již o tom, že uhlí, které naše doly těží, je fakticky zhodnocováno teprve v úpravnách, kde však je v současné době nedostatečná kapacita.

Příčiny spočívají v opožďování výstavby a na některých úpravnách nedosažením projektované kapacity. Dále v nedostatku náhradních dílů a jejich kvality, které způsobuje snižování současných kapacit.

Tyto okolnosti jsou příčinou toho, že pro letošní rok se nedostává na úpravnách OKR přes 600 000 tun kapacit. Zpožďování investic se nejvíce projevuje na úpravnách Jeremenko, Hlubina a 9. květen. Na samotném prádle Jeremenko činí rozdíl oproti projektované kapacitě 400 tun denně vinou projektanta o dodavatele. U úpravny 9. května je proti původně stanoveným termínům skluz o 8 měsíců s kapacitou 7500 tun denně a u úpravny Jeremenko je skluz 15 měsíců.

I když na základě rozboru této situace byla provedena řada opatření k zlepšení, zůstává faktem, že revír nemá úpravárenských kapacit, což nutně vede k nedělním směnám, přetěžování stávajících kapacit a tím zvyšování poruchovosti.

Kromě dílčích opatření, která náš KV přijme u jednotlivých staveb tak, aby se situace zlepšila, jeví se nutnost přijmout na úseku dokončování investic i opatření obecnější, celostátního charakteru, která by pomohla předcházet dnešnímu stavu. Mám na mysli zejména to, aby například závaznou součástí projektu byly i garantované a schválené náběhové křivky postupného dosahování rozhodujících projektovaných parametrů, dále to, aby hmotná zainteresovanost projektantů, dodavatelů i investorů byla zčásti dlouhodobě vázána na úspěšné provedení garančních zkoušek celé stavby, dále, aby ekonomická část projektu předem uvažovala s dobou záběhu a náklady na záběh, přičemž doba návratnosti by se určovala s ohledem na tyto náklady.

Investice by měly být proplaceny zálohově, tak jak je to běžná praxe v mezinárodním obchodě a vázaný doplatek (15-25 % ceny dodávky) by se proplatil až po úspěšném provedení garanční zkoušky.

Rovněž je možno uvážit i event. širší uplatnění a používání náhrady škody vůči těm dodavatelským podnikům a projekčním ústavům, které škodu zapříčinily

Kromě toho bude třeba přijmout pevné zásady pro způsob včasného zapracování budoucí obsluhy a údržby nového zařízení.

Pokud jde o zlepšení úrovně schvalovaných projektů i zlepšení přípravy investic, je třeba ještě dále zvýšit předstih ve znalosti rozvoje našeho národního hospodářství. Nedostatky na tomto úseku se pochopitelně promítají do investiční politiky nejhůře.

Soudružky a soudruzi poslanci!

Na závěr chtěl bych říci několik slov k rozvoji chemického průmyslu. V našem kraji máme dva veliké podniky těžké chemie - Moravskoslezské chemické závody a Urxovy závody. Zdá se nám, že v resortu chemie jde velmi pomalu vyjasňování rozporů, které byly v návrzích plánů, jak jej podniky předložily. Jedná se hlavně o nevyjasněné otázky v dodávce surovin, v některých případech i odbytu, a to i exportu do kapitalistických států. Například v našem kraji z plánu na I. čtvrtletí nebylo dosud rozepsáno za 12,5 mil Kčs výroby, hlavně pro nevyjasněni dodávek surovin a exportu.

I na vnitřním trhu dochází k dodatečnému snižování požadavků jednotlivých závodů a přitom i vinou podniků se velmi málo reaguje na nové požadavky trhu. Budou-li řešeny základní otázky rozvoje chemického průmyslu, je třeba vzít i tyto naše návrhy v úvahu.

Soudružky a soudruzi!

Naše Národní shromáždění má dnes schválit plán rozvoje národního hospodářství na r. 1964. Jak jsem uvedl, plán je náročný, v řadě míst bude vyžadovat mimořádného úsilí jak hospodářských pracovníků, tak i společenských organizací.

V těchto dnech u nás probíhá široké hnutí závazků za překročení plánovaných úkolů I. čtvrtletí. Na známou výzvu 10 mládežnických kolektivů již odpovědělo přes 6000 kolektivů, že překročí úkoly I. čtvrtletí, s příkladnými celopodnikovými závazky vystoupily naše největší podniky - OKR, VŽKG, NHKG, Přerovské strojírny, Třinecké železárny atd. Připravujeme dlouhodobou soutěž na počest 20. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. Toto úsilí organizátorů výroby, stranických, odborových a mládežnických organizací mi dává právo vyslovit přesvědčení, že pracující našeho kraje splní úkoly roku 1964 s tím, vytvořit podmínky pro to, aby usnesení XII. sjezdu KSČ bylo bezezbytku splněno. (Potlesk.)

Posl. Harus (mluví z pléna): Soudruhu řediteli, mám jednu otázku. Myslím, že ses přeřekl, když jsi řekl, že tyto nedostatky v roce 1963 v našem Ostravsko-karvinském revíru trvaly. Co jste tedy po celý rok dělali, když se vám nepodařilo ani jeden nedostatek odstranit?

Posl. Miska: Nerozumím tomu. Trvaly nebo trvají?

Posl. Harus: Snad se vám podařilo nějaký nedostatek odstranit. Jinak bych se musel zeptat, co jste po celý rok dělali.

Posl. Miska: Soudruhu, rozhodně jsme neleželi, když je 400 000 tun navíc.

Posl. Harus: Ptám se, co stojí ta tuna uhlí navíc.

Posl. Miska: Co stojí? 90 Kčs, 40 Kčs, 65 Kčs stojí tuna. Celkem OKR kope tunu uhlí za 163 korun, ale každá tuna je jiná.

Předsedající mpř. NS Fiala (zvoní). Myslím, že to si ještě vysvětlí přímo soudruzi poslanci mezi sebou. Jestliže poslanec Harus má ještě nějaké připomínky, prosím, aby se ještě přihlásil k slovu.

Mluví nyní poslanec Bichler.

Poslanec inž. Bichler: Soudružky a soudruzi poslanci!

Naše československá metalurgie vybojovala v posledních letech velký a úspěšný boj. Ve výrobě oceli na hlavu obyvatele předstihli jsme nejprůmyslovější stát kapitalistické soustavy - USA. Není to malá věc. Stálo to veliké prostředky, veliké úsilí statisíců našich dělníků a inženýrů. Bylo vykonáno dílo, které dělá čest naší mladé republice.

Od nynějška budeme v tomto ukazateli nechávat USA stále více a více za sebou. Avšak přesto všechno máme za sebou jen prvé kolo. Vstupujeme do druhého, daleko složitějšího a obtížnějšího: do boje za předstižení USA na frontě produktivity, nákladů a kvality. Jen po úspěšném ukončení této etapy budeme mít právo říci, že jsme v metalurgii předstihli nejrozvinutější kapitalistický stát. Dnes je situace taková, že plnění plánu v tunách je již bezpečně v krvi našich hutníků. Zdaleka však není dosud takové evidence a kontroly ve věcech produktivity, nákladů, kvality a technické úrovně výrobků. Cesty ke zlepšení tohoto stavu nejsou neznámé. Srovnání našich hutních závodů s nejprogresivnějšími hutěmi světa ukazuje především na tyto rozdíly: za prvé na to, že vysoce produktivní metalurgické závody jsou buď nové nebo rekonstruované, vybavené moderní technikou, pracující progresívní technologií, s vysokou mechanizací pomocných prací a s dílčí automatizací uzlů, s velkými agregáty, vyrábějící menší počet velkosériových výrobků. Na tuto cestu se dává i naše hutnictví.

Východoslovenské železárny budou závodem takového rázu. Jeho provoz pomůže metalurgii ke zlepšení kvalitativního stavu. Včasné uvedení do provozu VSŽ, jejich dobrý náběh, musí být v popředí našeho zájmu. Vždyť jen v letech 1964/65 investice do VSŽ dosahují výše, jakou celý sektor neproinvestoval v žádném jednotlivém roce. Máme i druhý závod klasické černé metalurgie, Novou huť Klementa Gottwalda, která si vytváří podmínky pro dosažení světové produktivity. Zde jde o její dokompletaci, zvýšení specializace, rozšíření intenzifikace. Ostatní naše hutní závody procházejí rozsáhlými rekonstrukcemi. Vítkovice prožívají nesnadné období výroby při velké přestavbě závodu, Třinec svou rekonstrukci postupně dovršuje. Mnoho práce v tomto směru je na Kladně i v jiných podnicích. S politováním je však nutno říci, že ne všechny rekonstrukce vedou ke zvyšování anebo k dostatečnému zvyšováni produktivity, snižování nákladů, úspoře pracovních sil a zlepšování kvalitativní stránky výroby vůbec. Doufejme, že především na tomto poli, na poli šetření pracovními silami a zlepšování kvalitativních ukazatelů při rekonstrukci závodů, rozbijí naše závody, Komise pro investiční výstavbu i projekční složky svůj bojový tábor.

Rychlé dosažení vysoké produktivity souvisí na mnoha našich hutních závodech s likvidací starých, malých a neproduktivních provozů. Existence těchto pracovně obtížných provozů, vážících velké množství živé síly na výrobek, podlamuje produktivitu naší metalurgie. Totéž platí i o těžebních závodech. Ministerstvo hutí vytypovalo dosud 46 takových provozů k likvidaci s možnou úsporou okolo 3600 pracovníků. Čím dříve se těchto provozů zbavíme, tím lépe, má-li naše metalurgie postupovat úspěšně v boji za zvyšování produktivity. Opatrnictví a nerozhodnost v tomto směru náš vývoj nutně brzdí. Kdo chce se starou neproduktivní fabrikou předstihnout kapitalisty, ten vypadá jako jeden švec u nás na vesnici, který chtěl se svým verpánkem zničit Baťu.

A ještě o jedné věci bych se chtěl ve spojení s produktivitou v hutích zmínit. Skutečností je, že v každé z našich hutí se něco mechanizuje, dělají se první kroky k automatizaci, ve zlepšování organizace práce, ve vybavování moderním zařízením. I s danými prostředky by se však dalo udělat více, kdyby se tyto nerozptylovaly na jednotlivá drobná, vzájemně málo související opatření, která jsou z hlediska produktivity práce málo účinná. Myslím, že místo takovéto roztříštěné praxe by bylo v současné době užitečnější vybrat jeden, dva hutní závody, soustředit na ně veškerou mechanizaci a automatizaci, která je k dispozici, úsilí výzkumných ústavů i SKVT, urychleně likvidovat na nich staré provozy, prověřit jejich organizaci práce, toky materiálů a technologii s cílem dosáhnout na nich světové úrovně produktivity práce.

Takto cílevědomě postupují i sovětští hutníci, kteří před Magnitku, Kuzněck, Nižní Tagil a Dněprodzeržinsk vytyčili úkol předehnat nejlepší americké hutě v produktivitě práce v nejbližší době. Vzhledem k tomu, že naše hutnictví v množství oceli na obyvatele rozhodného úspěchu dosáhlo, měl by být cíl dosažení světové produktivity již na pořadu dne. Myslím, že by bylo reálné na jednom nebo dvou vybraných hutních závodech o jeho dosažení začít usilovat.

A nyní ke kvalitativním úkolům naší metalurgie. Hutníci zabezpečili loni potřeby národního hospodářství lépe než v minulých letech. Pouze 1,7 % zakázek zůstalo nevyřízeno, přičemž limit sortimentu byl splněn. Takového úspěchu bylo dosaženo naposledy v roce 1958. V množství byl uspokojen rovněž export, pro který vyrobil sektor ještě za 100 mil. Kčs více výrobků než předpokládal plán. To jsou výsledky dobré, které zaslouží uznání. S uspokojením lze konstatovat, že i počátek letošního roku se vyvíjí dobře, především proto, že hutě byly na letošní zimu daleko lépe předzásobeny nežli tomu bylo loni. Horší je to však s náklady, s kvalitativní stránkou výroby. Sektor již několik let náklady neplní. Výraznou položku tohoto neplnění tvoří neproduktivní náklady, zmetky, vysoká spotřeba materiálu a surovin na výrobek. V neproduktivních nákladech se projevuje dosud mimo jiné příliš jednostranný vztah československých státních drah k hutním závodům. Je jistě správné, aby hutě byly penalizovány za pomalou vykládku, za zdržné a stojné. Ale je též oprávněný požadavek hutí, aby dráha jezdila podle nějakého jízdního řádu a dopravovala do hutí materiály pravidelně. Značná část zdržného a stojného vzniká právě proto, že materiály a suroviny chodí do hutí ve velkých nárazech. Loni vyšlo například vládní usnesení o předzásobení hutí na zimu, které mj. ukládalo ČSD přivážet do hutních závodů rudu s maximálním váhovým rozptylem plus mínus 10 % denního průměru. Skutečností je, že ČSD tento požadavek vládního usnesení ani jednou v měsíci nesplnily, ale za tuto jejich špatnou práci platily opět jen hutě. S hutěmi je to jako s člověkem: nelze přece s ním zacházet tak, že mu nedáme několik dnů jíst a nebo jen velmi málo, ale pak mu dáme kopec potravin a když je nesní rychle, tak ho potrestáme. Tento nezdravý a nesprávný vztah ČSD k hutním závodům je nutno změnit, nemají-li být výsledky hutí nadále zkreslovány. Hutě jsou průmyslové odvětví s ohromným obratem surovin a materiálů. Tyto spolu s energií a palivem představují okolo tří čtvrtin veškerých nákladů na výrobu. Proto i malé snížení specifické spotřeby představuje obrovské úspory.