Delegace v roce 1957 měla nejužší styk s dělníky, rolníky, kulturními pracovníky a zástupci státních orgánů vaší země. Tato setkání s československými pracujícími upevnila přátelství mezi lidem obou našich zemí a výměna zkušeností byla pro obě strany plodným přínosem k dalšímu rozvoji socialistické demokracie v obou našich zemích.

S obzvláštní radosti vzpomíná tehdejší delegace na srdečné setkání s bohužel brzy poté zesnuvším presidentem ČSSR soudruhem Antonínem Zápotockým, kterého si celý náš národ hluboce vážil, a s předsedou Národního shromáždění soudruhem Zdeňkem Fierlingerem. (Potlesk.)

Naše delegace je přesvědčena o tom, že nynější návštěva poslanců Lidové sněmovny ještě více upevní přátelské pouto mezi oběma našimi zeměmi. Delegace si vytkla za cíl studovat, jak se v ČSSR od roku 1957 úspěšně dále rozvíjela socialistická demokracie ve státním a hospodářském životě. Českoslovenští pracující docílili velkolepých úspěchů při budování socialismu ve své zemi. Dík jejich mohutnému úsilí a vynikajícím výkonům zvítězil v jejich zemi socialismus. (Potlesk.)

Veliké společenské a hospodářské změny jsou vyjádřeny v nové socialistické ústavě, kterou si obyvatelstvo ČSSR dalo v uplynulé roce.

Pracující NDR sledují s velikým nadšením vynikající výsledky budovatelské práce československého lidu a přejí mu mnoho zdaru při uskutečňování jeho třetího pětiletého plánu. (Potlesk.)

Vztahy mezi NDR a ČSSR mají hluboké a pevné kořeny. Opírají se o zásady stejného společenského zřízení v našich zemích, o naše stejné cíle a náš společný boj za zabezpečení a zachování míru ve světě. Obě země společně bojují za prosazování zásad mírového soužití a proti všem projevům kolonialismu a neokolonialismu. Přátelství mezi lidem obou zemí se rok od roku stále více upevňovalo. Návštěva stranické a vládní delegace ČSSR v NDR v listopadu 1959 byla přesvědčivou manifestací nerozborného německo-československého přátelství.

Bratrské vztahy, které se stále více rozvíjejí ve všech oblastech státního a společenského života, jsou plodným přínosem pro socialistickou výstavbu v obou zemích. Veliký význam má hospodářská spolupráce NDR a ČSSR, která se stále rozšiřuje a jíž se otevírají stále větší možnosti. Tato úzká spolupráce přispívá k dalšímu upevňování a posilování socialistického tábora a k zabezpečení socialistické výstavby v obou zemích proti rušivým opatřením imperialistů. (Potlesk.)

Výrazem úzkého bratrského přátelství mezi lidem obou našich zemí je pevné společenství v boji proti zápodoněmeckému militarismu, imperialismu a revanšismu. Důležitým přínosem k odhalování západoněmeckého militarismu a revanšismu bylo vystoupení československé delegace na XV. zasedání Valného shromáždění OSN. NDR vděčí ČSSR za četné akce, provedené československou stranou proti nacistickým zločincům a nacistickým krvavým soudcům, kteří zaujímají vedoucí místa v Adenauerově státě, za akce k odhalování revanšistické politiky bonnské vlády a jí podporovaných revanšistických svazů. (Potlesk.)

Váš president Antonín Novotný řekl na celostátní konferenci v červenci 1960:

"Tímto směrem budeme spolu se všemi socialistickými zeměmi dále rozvíjet soustředěný nápor, aby byla zatarasena cesta rostoucí výbojnosti německého militarismu. Na jejich provokace odpovídáme dalším zintenzívněním našeho boje za přijetí sovětských návrhů na uzavření mírové smlouvy s Německem a řešení otázky západního Berlína. Tyto návrhy představují program zajištění mírového rozvoje Německa ve prospěch bezpečnosti a pokojného života všech evropských národů."

A předseda československého Národního shromáždění Zdeněk Fierlinger řekl na zasedání předsednictva Národního shromáždění dne 12. 3. 1959 u příležitosti 20. výročí přepadení ČSSR nacisty:

"Mírová smlouva by dala Německu důstojné postavení ve světě a německému lidu zaručila demokratický a mírový vývoj. Mírovou smlouvou by byla také vyřešena berlínská otázka, která v současné době představuje nebezpečné ohnisko mezinárodního napětí a války."

Obyvatelstvo Německé demokratické republiky je si jisto tím, že se boji německého národa za mír a za jeho národní jednotu i v budoucnu vždy dostane podpory a pomoci československého lidu. (Potlesk.)

Československý lid nechť je ujištěn, že má na severní hranici své země za souseda mírumilovný německý stát, na který se kdykoliv může spolehnout. (Potlesk.) Obyvatelstvo NDR je si vědomo toho, že v boji proti západoněmeckému militarismu a revanšismu nese zvláštní zodpovědnost. Lidová sněmovna, Státní rada, vláda a obyvatelstvo NDR budou i nadále vynakládat všechny své síly, aby odstranily zbytky druhé světové války v Německu, aby odstranily nebezpečí války, vycházející ze západního Německa a aby vytvořily předpoklady pro mírové sjednocení Německa. (Potlesk.)

V komuniké březnového zasedání politického poradního výboru účastnických států Varšavské smlouvy jsou národy znovu důrazně upozorňovány na nebezpečný vývoj v západním Německu. Říká se v něm: "Západní Německo se mění v hlavní ohnisko nebezpečí války v Evropě."

Charakteristickou známkou nebezpečí pro světový mír vycházející ze západního Německa, je urychlené budování agresívní armády pod velením válečných zločinců jako je Foertsch, vyzbrojené raketami a jadernými zbraněmi.

Tento agresívní nástroj v rukou západoněmeckých imperialistů je o to nebezpečnější, že vládnoucí kruhy západního Německa učinily z revanšismu a antikomunismu přímo pevnou součást své státní politiky.

Západní Německo vznáší jako jediný evropský stát územní požadavky vůči ostatním evropským státům. Při sledování svých agresívních úmyslů se západoněmečtí revanšističtí politikové řídí taktikou tak zvaného pozvolného postupu. Nejhlasitěji žádají dobytí NDR, velikých částí Polské lidové republiky a stále bezostyšněji připojení bývalých Sudet. Koncem minulého roku například prohlásil revanšista a Adenaerův ministr Seebohm před členy revanšistických sudetoněmeckých krajanských spolků: "Naše vlast (Seebohm tím míní ČSSR) je nejen součástí Německa, nýbrž i zeměpisným středem Evropy." Vůdcové západoněmecké sociální demokracie se pokouší pokud možno ještě předstihnout válečné a revanšistické štváče bonnské vládní strany. Sociálně demokratický poslanec Spolkového sněmu Jaksch nedávno formuloval stanovisko svých stoupenců typu Brandta, Wehnera, Erlera atd. ve vedení Sociálně demokratické strany Německa k tak zvané Mnichovské dohodě z roku 1938. Řekl, že "sociální demokraté naprosto nejsou povinni považovat ťloupežnéŤ československé hranice z roku 1919 za nedotknutelné".

Západoněmecký šéf vlády Adenauer má v úmyslu v květnu osobně vystoupit na tak zvaném Sudetoněmeckém sjezdu 1961 a dát tak podnět k novému zintenzívnění revanšistické vlny, již dnes zaplavující celé západní Německo, organizované a financované bonnskou vládou a zaměřené zvláště také proti ČSSR.

Plány západoněmeckých revanšistů předvídají obnovení "velkoněmecké říše" a uskutečnění ještě daleko širšího agresívního programu. V listu "Soldatenzeitung", spolufinancovaném západoněmeckou vládou, byl 6. ledna 1961 otevřeně propagován předběžný revanšistický program německého militarismu. Jako tak zvané nezbytné součásti německé říše se uvádějí všechna německá východní území v rámci hranic z 31. 12. 1937, Sudety, území Memelu a Gdansk. Kromě toho se uvádí nároky na zbývající bývalé západní Prusko, jakož i na horní Slezsko. Dále se jako předpoklad pro anexi dalších východo - a jihovýchodoevropských území žádá odvolání rozhodnutí z konce druhé světové války o vysídlení německého obyvatelstva.

Při sledování těchto cílů se západoněmečtí imperialisté rozhodně brání proti navazování normálních styků se socialistickými státy. Podnikají naopak vše, aby navázání takových styků zmařili. Zároveň se vládnoucí síly Spolkové republiky pokoušejí přesvědčit západní mocnosti o svých revanšistických plánech a spřádat své plány bleskové války.

Uvnitř Spolkové republiky podnikají západoněmečtí revanšističtí štváči vše co je jen myslitelné, aby mezi západoněmeckým obyvatelstvem vytvořili masovou základnu pro svou dobrodružnou revanšistickou politiku a aby vybudovali frontu všech nepřátel socialismu a demokracie. K těmto účelům vytvořili pověstné krajanské spolky (landsmanšafty). Tak zvaný průzkum východních otázek (Ostfoschung) prožívá za Adenauera rozkvět, jaký lze srovnat pouze s dobou Hitlerova fašismu.

Západoněmečtí imperialisté zároveň rozpoutali hon na všechny upřímné německé demokraty a bojovníky za mír a pokrok a pokoušejí se zabezpečit svůj režim rozsáhlým nouzovým zákonodárstvím.

Revanšistická politika, vycházející ze západního Německa, je provozována týmiž silami, které již dvakrát uvrhly národy do krvavých světových válek. Západoněmecká vláda a státní aparát stejně jako západoněmecké hospodářství jsou ovládány nepolepšitelnými nacisty, revanšistickými štváči a těmi, kdož se obohacují ze zbrojení. Jména jako Globke, Seebohm, Foertsch, Flick národům připomínají strašná léta loupežné nacistické války.

Je samozřejmé, že proti prvnímu mírovému státu v dějinách Německa, proti NDR, je zaměřena zvláště silná nenávist a bezmocný vztek spolu s panickým strachem západoněmeckých imperialistů. Západoněmečtí vládci se bojí o své pozice a budují železnou oponu mezi oběma německými státy.

Obávají se příkladu pro lid západního Německa, vycházejícího z naší republiky. I já jsem před třemi měsíci - 13. ledna - na vlastním těle pocítil, v jakém rozsahu dosud v západním Německu žije a působí odporný, vskutku nelidský odkaz Hitlerův. Když jsem v Marburgu-Marbachu na pozvání marburských studentů hovořil o reálných možnostech mírového sjednocení Německa, unikl jsem jen o vlásek pokusu o vraždu. O mnoho týdnů později otiskl jeden z největších západoněmeckých ilustrovaných časopisů bez komentáře dopis čtenáře pana Richarda Neumanna z Lörrachu v Badenu, v němž se uvádí: "... Byl bych střílel, kdybych se byl k Dieckmannovi dostal." To je neblahý odkaz Hitlera a Eichmanna, odkaz, který dnes, v roce 1961, žije v západním Německu jako kdysi.

Přesto se však naše politika přibývající měrou stává hybnou silou jednání nejširších vrstev západoněmeckého obyvatelstva. Příkladem toho je Národní kongres za mír a odzbrojení, který se koncem ledna konal ve Výmaru za účasti asi 800 hostů z řad inteligence západního Německa a který se stal skutečně povzbudivým příkladem plodné výměny názorů mezi Němci na Východě a Západě, - jak tomu již bylo na našich celoněmeckých dělnických konferencích.

Německá demokratická republika je prvním mírumilovným a demokratickým státem v německých dějinách. Lidové masy v naší republice vymýtily německý imperialismus a militarismus. Byly zde uskutečněny zásady antihitlerovské koalice, formulované především v Postupimské dohodě. (Potlesk.)

Německá demokratická republika je také jediným právoplatným německým státem, protože naše republika odstranila kořeny německého militarismu, protože povýšila cíle mírumilovných, demokratických a pokrokových sil, jež bojovaly proti hitlerovskému fašismu, na státní zákon, protože dělnická třída ve svazku s pracujícími rolníky a všemi ostatními pracujícími a demokratickými silami vykonává státní moc, protože hájí mírové zájmy celého německého národa a usiluje o sjednocení Německa cestou vytvoření konfederace obou států. (Potlesk).

Naše republika, a to mohu říci s hrdostí, je politicky pevně semknutý, pokrokový a mírumilovný stát, silný dík výkonům a uvědomělé spolupráci pracujících. Podle objemu výroby je Německá demokratická republika pátým průmyslovým státem Evropy; patří k desíti předním průmyslovým mocnostem světa. (Potlesk.)

Základnu pro naši výstavbu dnes tvoří náš sedmiletý plán. V prvních dvou letech sedmiletého plánu lze v NDR zaznamenat významné úspěchy. Průmyslová výroba stoupla o 21 %. V roce 1961 má průmyslová výroba dosáhnout objemu 76,4 miliard DM. To je o 5,1 miliard DM resp. 7,2 % více než v roce 1960. Kupní síla obyvatelstva stoupla o 8,6 miliard DM. Naše republika má v letošním roce k dispozici 17 miliard DM jako akumulační prostředky. Další zvyšování naší materiální a kulturní úrovně závisí na dosaženém stupni vývoje, na růstu produktivity práce a tím především na podpoře a pokroku vědy a techniky.

Západoněmečtí militaristé se pokoušejí všemi prostředky narušovat mírovou výstavbu v NDR. To bylo cílem v loňském roce zahájené rušivé akce bonnské vlády k přerušení vnitroněmeckého obchodu. Národní hospodářství NDR mělo být postaveno před neřešitelné úkoly tím, že západní Německo dne 31. září 1960 vypovědělo obchodní smlouvu. Tento plán se však bonnským vládcům nezdařil. S nezištnou pomocí socialistického tábora a zvláště Sovětského svazu nyní jednou provždy zabezpečíme plánované hospodářství NDR proti rušivým opatřením. Přitom se Německá demokratická republika může opírat i o tak dobrého přítele jakým je Československá socialistická republika. Také bratrská pomoc a spolupráce ČSSR a NDR, jakožto dvou nejvyspělejších průmyslových států socialistického tábora po Sovětském svazu, je zárukou toho, že se imperialistům nepodaří narušit hospodářskou výstavbu v NDR. Naši pracující dnes považují zabezpečení našeho hospodářství před všemi imperialistickými pokusy o narušování za nejnaléhavější politický úkol a spolu s našimi vědci provádějí se stále větším úspěchem všechna v tomto smyslu žádoucí opatření. (Potlesk.)

Současná etapa socialistické výstavby v Německé demokratické republice je charakterizována upevňováním a zdokonalováním našich socialistických výrobních poměrů, bouřlivým rozmachem produktivních sil, masovou iniciativou našich pracujících a stálým prohlubováním socialistické demokracie. V souladu s tímto vývojem přijala právě nyní Lidová sněmovna Německé demokratické republiky nový zákoník pracovního práva. Poprvé v dějinách Německa se uzákoňuje dělnickou třídou vybojované právo na práci jako právo na činnost podle schopností, na odměnu podle množství a jakosti práce, jakož i na tvůrčí spoluúčast při plnění plánů a řízení podniků a hospodářství. Zákoník pracovního práva se stane učebnicí pro všechny pracující a jejich odbory v celém Německu.