22-P
V Praze dne 9. října 1963
Č. j. t. 139
22-P
Soudruhu předsedovi vlády
v
Praze
Předsednictvo Národního shromáždění Československé socialistické republiky projednalo a schválilo, podle čl. 60 odst. 2. ústavy, dne 9. října 1963 Smlouvu o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, sjednanou v Moskvě dne 5. srpna 1963.
Výtisk usnesení předsednictva Národního shromáždění, jakož i příslušný tisk, jsou připojeny.
předseda Národního shromáždění
Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1963
III. volební období
139
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k vyslovení souhlasu Smlouva o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší,
v kosmickém prostoru a pod vodou, sjednaná v Moskvě dne 5. srpna 1963
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, sjednanou v Moskvě dne 5. srpna 1963.
Důvodová zpráva
Dne 8. srpna 1963 byla na základě zmocnění presidenta republiky podepsána jménem Československé socialistické republiky Smlouva o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, sjednaná v Moskvě mezi vládami Svazu sovětských socialistických republik, Velké Británie a Spojenými státy americkými jako původními smluvními stranami. Smlouvu podepsal za Československou socialistickou republiku v Moskvě ministr zahraničních věcí Václav David, v Londýně československý velvyslanec ve Velké Británii dr. Zdeněk Trhlík a ve Washingtonu československý velvyslanec ve Spojených státech amerických dr. Miroslav Růžek.
Smlouva je výsledkem jednání mezi třemi jadernými mocnostmi, jež byla vedena v Moskvě v červenci t. r. Výsledky moskevských jednání byly uvítány a vřele podporovány vládami většiny států a lidem celého světa. Porada prvních tajemníků ústředních výborů komunistických a dělnických stran a šéfů vlád států Varšavské smlouvy dne 26. července 1963 hodnotila a schválila výsledky jednání tří mocností. Vláda Československé socialistické republiky na své schůzi dne 29. července 1963 vyslovila dohodě dosažené na moskevských jednáních svou podporu. Převážná většina států světa - socialistických, neutrálních a kapitalistických - se rozhodla stát účastníkem Smlouvy o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou. Do 25. srpna 1963 připojilo k Moskevské smlouvě své podpisy 72 států.
Ve stále větší izolaci se ocitají ti, kdož Moskevskou smlouvu odmítají. V útocích proti Smlouvě pokračují krajně reakční kruhy v kapitalistických zemích, především v USA a Německé spolkové republice. Podpis Smlouvy nadále odmítá francouzská vláda. Nejdále ve svém odporu ke Smlouvě došla vláda Čínské lidové republiky, která vydala dne 31. července t. r. a opětovně dne 15. srpna t. r. prohlášení, v nichž se dopustila nejhrubších útoků proti mírové politice Sovětského svazu a zavrhla dosaženou dohodu.
Výsledky moskevských jednání odpovídají tužbám mírumilovných národů, které po mnoho let usilují o účinná opatření k zastavení horečného jaderného vyzbrojování, jež zvyšuje riziko vzniku světové termojaderné války; jako první krok k tomuto cíli požadují zastavení jaderných pokusů, které svým radioaktivním odpadem ohrožují zdraví a životy nynějšího a budoucího pokolení.
Smlouva o zákazu jaderných pokusů ve třech sférách je výrazným úspěchem mírové politiky Sovětského svazu a dalších socialistických zemí a má velký mezinárodně politický význam jako důležitý krok ke zmírňování napětí a k vytvoření příznivé situace pro řešení dalších otevřených problémů. I když neodstraňuje nebezpečí vzniku termojaderné války a neznamená zastavení závodů ve zbrojení, otevírá její sjednání perspektivy pro řešení naléhavých otázek v duchu mírového soužití a tím znásobuje úsilí národů v boji za mír a bezpečnost lidstva. Může přispět k pokroku při jednání o všeobecném a úplném odzbrojení, které je hlavním cílem úsilí všech mírumilovných národů a otevřít cestu k urychlené dohodě o dalších mezinárodních otázkách, především o uzavření paktu o neútočení mezi členskými státy NATO a členskými státy Varšavské smlouvy. Může se stát důležitým impulsem pro dořešení otázky zákazu podzemních jaderných pokusů.
Tyto základní postuláty, k jejichž uskutečnění směřuje úsilí socialistických zemí a všech ostatních mírumilovných národů, jsou vyjádřeny v preambuli ke Smlouvě o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, jakož i v komuniké podepsaném zástupci tří mocností na závěr moskevských jednání. Smluvní strany vyhlašují za svůj hlavní cíl co nejrychlejší dosažení dohody o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou v souladu s cíli Organizace spojených národů, jež by skoncovala s horečným zbrojením a odstranila by pohnutky k výrobě a zkouškám všech druhů zbraní, včetně jaderných. Další ustanovení preambule obsahuje politický a morální závazek smluvních stran usilovat o dosažení dohody o zastavení všech jaderných pokusů na věčné časy.
Předmětem Smlouvy je částečný zákaz jaderných pokusů: podle článku I nesmějí smluvní strany nadále provádět jaderné pokusy v zemském ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, zahrnujíc v to pobřežní vody a volné moře. Kromě toho se zakazují pokusy i v jiném prostředí, pokud by jejich radioaktivní účinky přesahovaly hranice státu, který takové pokusy provádí. V důsledku neústupného postoje západních mocností v otázce kontroly a inspekce se dosud nepodařilo dosáhnout zákazu podzemních jaderných pokusů. Proto Smlouva hovoří o závazku usilovat o dosažení dohody i v této zbývající otázce.
Významným krokem vpřed v dosavadních jednáních je závazek, podle něhož se smluvní strany vystříhají podpory, povzbuzování nebo účasti na provádění jaderných pokusů uskutečňovaných mimo jejich území jinými státy. Tento závazek může být považován za počáteční krok k opatřením omezujícím další rozšiřování jaderných zbraní, zejména na státy, které je dosud nevyrábějí nebo nevlastní. Závazek se však netýká účasti na provádění podzemních pokusů.
Smlouva připouští v článku II možnost změn, pro jejichž provedení se stanoví podobný postup, jaký je předvídán v Chartě Organizace spojených národů. Prakticky může být změna ke Smlouvě provedena jen za předpokladu jednomyslného souhlasu tří hlavních jaderných mocností.
Původními signatáři Smlouvy jsou Sovětský svaz, Velká Británie a USA. Jim se ukládá hlavní odpovědnost za další osudy Smlouvy. Podle článku III je Smlouva zároveň otevřena k podpisu nebo přístupu všech ostatních států světa. Univerzální otevřenost Smlouvy je v souladu s jejím předmětem a cíli: Smlouva se dotýká životních zájmů všech zemí světa a proto všechny státy jsou oprávněny k účasti na ní.
Smlouva vstoupí v platnost poté, co ji ratifikují všichni původní signatáři, tj. Sovětský svaz, Velká Británie a USA. Pro každý další stát vstoupí Smlouva v platnost dnem uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Smlouva je podle článku IV sjednána na neomezenou dobu. Smluvním stranám se však dává právo Smlouvu vypovědět ve tříměsíční lhůtě v případě, že by mimořádné okolnosti související s obsahem Smlouvy ohrozily vyšší zájmy daného smluvního státu.
Smlouva obsahuje rys neobvyklý v dosavadní smluvní praxi, jímž je instituce tří depozitářů. Depozitární povinnosti mají vykonávat vlády tří původních signatářů - Sovětského svazu, Velké Británie a USA. U těchto vlád jsou uloženy originály Smlouvy, u nichž je uskutečňován podpis Smlouvy a budou ukládány ratifikační listiny a listiny o přístupu a tyto vlády budou všem smluvním stranám oznamovat skutečnosti související s účastí jiných států na Smlouvě.
Účast na Smlouvě o zákazu jaderných pokusů ve třech sférách je věcí velké politické důležitosti. Je v zájmu socialistických států, které oprávněně považují dosažení dohody o částečném zákazu jaderných pokusů za významný úspěch své zahraniční politiky, aby se podle možnosti připojily ke Smlouvě všechny státy světa. Účast velkého počtu států na Smlouvě může znesnadnit imperialistickým silám možné pozdější protimírové manévry a sabotáž cílů Smlouvy. Nejširší účast států na Smlouvě může být významnou politickou pobídkou státům, které se dosud vyhýbají přijetí závazku neprovádět jaderné pokusy, aby se podvolily vůli většiny národů světa.
Československá socialistická republika, která vždy neúnavně bojovala spolu se SSSR za zákaz jaderných pokusů a za dosažení pokroku v řadě dalších důležitých mezinárodních otázek, byla jedním z prvních států, které připojily svůj podpis k Moskevské smlouvě. Bylo by vhodné, aby Československá socialistická republika byla rovněž mezi prvními státy, které Smlouvu po jejím vstupu v platnost ratifikují. Včasné uskutečnění ratifikace zdůrazní naši připravenost aktivně podporovat, v duchu generální linie naší zahraniční politiky, všechny pozitivní kroky, vedoucí ke snížení mezinárodního napětí a posílení mírového soužití států s různým společenským zřízením.
V Praze dne 4. září 1963.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
SMLOUVA
o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou
Vlády Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických, dále uváděné jako "původní smluvní strany",
vyhlašujíce za svůj hlavní cíl co nejrychlejší dosažení dohody o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou mezinárodní kontrolou v souladu s cíli Organizace spojených národů, jež by skoncovala s horečným zbrojením a odstranila by pohnutky k výrobě a zkouškám všech druhů zbraní, včetně jaderných;
ve snaze dosáhnout zastavení všech pokusných výbuchů jaderných zbraní navždy, jsouce odhodlány pokračovat za tím účelem v jednání a přejíce si skoncovat se znečišťováním prostředí obklopujícího lidstvo radioaktivními látkami,
dohodly se takto:
Článek I
1. Každá ze smluvních stran se zavazuje zakázat, předcházet a neprovádět žádné pokusné výbuchy jaderných zbraní a žádné jiné jaderné výbuchy v kterémkoli místě podléhajícím její pravomoci nebo kontrole:
a) v ovzduší; mimo jeho hranice, čítajíc v to kosmický prostor; pod vodou, čítajíc v to pobřežní vody a volné moře; a
b) v kterémkoli jiném prostředí, pokud takový výbuch způsobuje zanášení radioaktivního odpadu mimo územní hranice státu, pod jehož pravomocí nebo kontrolou se takový výbuch provádí. Přitom se rozumí, že ustanovení tohoto bodu nesmí být na újmu sjednání Smlouvy, která povede k zákazu všech pokusných jaderných výbuchů navždy, čítajíc v to veškeré takové pokusy pod zemí, o jejíž sjednání budou smluvní strany usilovat, jak to prohlásily v preambuli k této Smlouvě.
2. Každá ze smluvních stran se dále zavazuje vystříhat se podpory, povzbuzování nebo jakékoli účasti na provádění jakýchkoli pokusných výbuchů jaderných zbraní a jakýchkoli jiných jaderných pokusů kdekoli uskutečňovaných, které by byly prováděny v kterémkoli z prostředí uvedených v bodě 1 tohoto článku anebo by měly vzápětí důsledky uvedené v bodě 1.
Článek II
1. Kterákoli smluvní strana může navrhnout změny této Smlouvy. Znění každé navržené změny se předkládá depozitářským vládám, které je rozešlou všem smluvním stranám. Poté, pokud o to požádá jedna třetina nebo více smluvních stran, svolají depozitářské vlády konferenci, na níž pozvou všechny smluvní strany, aby navrženou změnu projednaly.
2. Každá změna této Smlouvy musí být schválena většinou hlasů všech smluvních stran, čítajíc v to hlasy všech původních smluvních stran. Změna nabývá pro všechny smluvní strany platnosti poté, až většina smluvních stran, čítajíc v to všechny původní smluvní strany, uloží do úschovy své ratifikační listiny.
Článek III
1. Tato Smlouva bude otevřena k podpisu všem státům. Kterýkoli stát, který tuto Smlouvu nepodepíše před jejím vstupem v platnost podle bodu 3 tohoto článku, může k ní kdykoli přistoupit.
2. Tato Smlouva podléhá ratifikaci států, které ji podepsaly. Ratifikační listiny a listiny o přístupu budou odevzdány do úschovy vládám původních smluvních stran - Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických, které se tímto určují za depozitářské vlády.
3. Tato Smlouva vstoupí v platnost po ratifikaci všemi původními smluvními stranami a po uložení jejich ratifikačních listin.
4. Pro státy, jejichž ratifikační listiny nebo listiny o přístupu budou uloženy do úschovy po vstupu této Smlouvy v platnost, vstoupí Smlouva v platnost dnem uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o přístupu.
5. Depozitářské vlády neprodleně uvědomí všechny státy, které tuto Smlouvu podepsaly nebo k ní přistoupily, o datu každého podpisu, o datu uložení každé ratifikační listiny a listiny o přístupu, o datu vstupu této Smlouvy v platnost, o datu doručení jakýchkoli žádostí o svolání konference, jakož i o jiných údajích.
6. Tato Smlouva bude depozitářskými vládami registrována v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů.
Článek IV
Tato Smlouva má časově neomezenou platnost.
Každá smluvní strana má právo na základě výkonu své státní svrchovanosti Smlouvu vypovědět, jestliže dospěje k rozhodnutí, že výjimečné okolnosti související s obsahem této Smlouvy ohrozily vyšší zájmy její země. O tomto vypovězení musí tři měsíce předem uvědomit všechny ostatní smluvní strany.
Článek V
Tato Smlouva, jejíž ruské a anglické znění mají stejnou platnost, bude uložena u depozitářských vlád. Depozitářské vlády odevzdají řádně ověřené opisy této Smlouvy vládám států, které Smlouvu podepsaly nebo k ní přistoupily.
Na důkaz čehož podepsaní zmocněnci, byvše řádně k tomu zmocněni, tuto Smlouvu podepsali.
Dáno ve třech výtiscích, v Moskvě dne 5. srpna roku tisíc devět set šedesát tři.
Za vládu Svazu sovětských socialistických republik:
A. Gromyko v. r.
Za vládu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: |
Za vládu Spojených států amerických: |
Home v. r. |
Dean Rusk v. r. |