TISKY

k těsnopiseckým zprávám

o schůzích
Národního shromáždění Republiky československé.

II. volební období

Svazek IV.

(Tisk 348-397)
Rok 1959-60

PRAHA 1960


Národní shromáždění Republiky československé 1959

II. volební období

348

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou
a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 27. května 1959

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí s Konzulární úmluvou mezi
Československou republikou a Bulharskou
lidovou republikou, podepsanou v Praze dne
27. května 1959.

Důvodová zpráva

Konzulární styky mezi Československou
republikou a Bulharskou lidovou republikou
jsou rozsáhlé jednak v důsledku toho, že na
území Československa žije větší počet osob
bulharské národnosti, ať již trvale usazených
nebo těch, kteří přicházejí do Československa
na základě Dohody mezi Československou re-
publikou a Bulharskou lidovou republikou
o přijímání bulharských dělníků na práci
v Československu ze dne 15. května 1957, jed-
nak v důsledku stále se rozvíjející spolupráce
v politické, hospodářské a kulturní oblasti.

Konzulární agendu vykonává z českoslo-
venské strany konzulární oddělení velvysla-
nectví Československé republiky v Sofii a
z bulharské strany konzulární oddělení vel-
vyslanectví Bulharské lidové republiky v Pra-

ze a generální konzulát Bulharské lidově re-
publiky v Bratislavě.

Vzhledem k rozsahu konzulární agendy a
v zájmu dalšího rozvíjení přátelských vztahů
mezi oběma socialistickými státy je žádoucí,
aby také konzulární styky byly upraveny
mezistátní smlouvou.

Na základě usnesení vlády č. 197 ze dne
11. března 1959 byla sjednána a při příležitosti
návštěvy stranické a vládní delegace Bulhar-
ské lidové republiky v Praze dne 27. května
1959 podepsána Konzulární úmluva mezi Čes-
koslovenskou republikou a Bulharskou lidovou
republikou. Omluvu podepsali ministr zahra-
ničních věcí Československé republiky Václav
David a ministr zahraničních věcí Bulharské
lidové republiky Karlo Lukanov.


2

Podepsaná úmluva poskytuje oběma státům
právo zřizovat konzuláty na území druhé
strany a upravuje práva a povinnosti smluv-
ních stran při vysílání a přijímání konzulů
(článek 1-3). V zájmu nerušeného provádění
konzulární činnosti zabezpečuje úmluva kon-
zulům a konzulárním pracovníkům potřebná
práva, výsady a výhody (články 4-10). Úmlu-
va stanoví jako hlavní úkol konzulů napomá-
hat všestrannému rozvoji politických, hospo-
dářských a kulturních styků obou zemí (člá-
nek 11). Úmluva podrobně vymezuje rozsah
činnosti, kterou mohou konzulové a konzu-
lární pracovníci vykonávat (články 12-20).

Úmluva podléhá ratifikaci a nabude účin-
nosti dnem výměny ratifikačních listin, která
bude provedena v Sofii. Na základě § 74
odst. 1 Ústavy 9. května vyžaduje Úmluva

před ratifikací souhlasu Národního shromáž-
dění, protože jde o pravotvornou smlouvu,
která v některých ustanoveních pozměňuje
platnost příslušných ustanovení českosloven-
ského právního řádu.

Konzulární úmluva mezi Československou
republikou a Bulharskou lidovou republikou je
dalším krokem k vybudování nové soustavy
konzulárních smluv, které již Československá
republika sjednala na stejných zásadách se
Svazem sovětských socialistických republik,
Německou demokratickou republikou, Albán-
skou lidovou republikou a Maďarskou lidovou
republikou. Úmluva přispěje k dalšímu rozvoji
a upevnění přátelských vztahů mezi Českoslo-
venskou republikou a Bulharskou lidovou re-
publikou.

V Praze dne 25. července 1959

První náměstek předsedy vlády:
dr. J. Dolanský v. r.

Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.


3

KONZULÁRNÍ OMLUVA

MEZI

ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A BULHARSKOU LIDOVOU REPUBLIKOU

President Československé republiky a

presidium Lidového shromáždění Bulharské
lidové republiky

vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přá-
ním a zájmy lidu obou zemí vzájemné vztahy
a všestrannou spolupráci, rozhodli se uzavřít
tuto Omluvu a jmenovali svými zmocněnci:

president Československé republiky

Václava D a v i d a,
ministra zahraničních věcí,

presidium Lidového shromáždění Bulharské
lidové republiky

Karlo Lukanova,
ministra zahraničních věcí,

kteří se po vzájemném předložení svých
plných mocí, jež byly shledány v náležitém
pořádku a v předepsané formě, dohodli na
tomto:

I. Zřizování konzulátů a vysílání konzulů

Článek 1

(1) v souladu s touto Úmluvou se každé
Smluvní straně poskytuje právo zřizovat na
území druhá Smluvní strany generální konzu-
láty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární
jednatelství (dále jen konzuláty) a právo vy-
sílat generální konzuly, konzuly, vicekonzuly
a konzulární jednatele (dále jen konzulové).

(2) Počet konzulátů, sídla konzulů a kon-
zulární obvody Smluvní strany vzájemně do-
hodnou.

Článek 2

(1) Stát vysílající konzula požádá stát při-
jímající o souhlas s jeho osobou. Po předložení
konzulského patentu, obsahujícího jméno a
příjmení konzula, jeho konzulskou hodnost,
místo jeho sídla a jemu určený konzulární
obvod, udělí přijímající stát exequatur.

(2) Po jeho udělení se ujme konzul své
funkce. Státní orgány konzulárního obvodu
učiní neprodleně nutná opatření, aby konzul

mohl vykonávat svou služební činnost a po-
žívat práv, výsad a výhod, které mu posky-
tuje tato Úmluva a právní řád přijímajícího
státu.

Článek 3

(1) Při přechodné nepřítomnosti nebo vážné
překážce, bránící konzulovi ve výkonu jeho
služební činnosti, při jeho odvolání nebo
úmrtí, je oprávněn konzulské funkce vykoná-
vat jeho zástupce, jehož jméno a pověření
bylo včas oznámeno příslušným úřadům při-
jímajícího státu.

(2) Zástupce konzula požívá v době výkonu
funkce konzula všech práv, výsad a výhod,
vyhrazených touto Úmluvou konzulům.

II. Práva, výsady a výhody konzulů
a konzulárních pracovníků

Článek 4

Konzulové a rovněž konzulární pracovníci,
pokud jsou občany vysílajícího státu, nepod-
léhají ve své služební činnosti pravomoci
soudů a správních úřadů přijímajícího státu.

Článek 5

(1) Konzulové a konzulární pracovníci jsou
povinni vydávat svědectví u soudů, prokura-
tur, nebo vyšetřovacích orgánů přijímajícího
státu.

(2) Osoby uvedené v předchozím odstavci
mohou odmítnout výpověď o okolnostech,
které se vztahují k jejich služební činnosti.

(3) Nemohou-li se dostavit osobně, mohou
je úřady vyslechnout v místnostech konzulátu
nebo v jejich bytě nebo požadovat písemnou
odpověď.

(4) Ustanovení tohoto článku platí také
pokud jde o řízení prováděné správními úřady.

Článek 6

(1) Konzulární kanceláře, archivy a úřední
korespondence včetně telegramů, telefonů a
dálnopisů jsou nedotknutelné. Soukromé věci


4

a osobní korespondence konzulů musí být vždy
chovány odděleně. Konzulové mají právo po-
užívat šifer a diplomatické pošty.

(2) Orgány přijímajícího státu nemohou
ve služebních místnostech konzulátů, jakož
i v soukromých bytech konzulů provádět do-
nucovací opatření. Do těchto místností ne-
mohou orgány přijímajícího státu vstupovat
bez konsulova souhlasu.

Článek 7

Konzulové mají právo vyvěšovat na budo-
vách, v nichž jsou úřední místnosti konzulátů,
znak vysílajícího státu a nápis s označením
úřadu. Na uvedených budovách a na služebně
používaných vozidlech mají právo vztyčovat
vlajku vysílajícího státu.

Článek 8

(1) Konzulové a konzulární pracovníci, po-
kud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvo-
bozeni od osobních a věcných plnění na zá-
kladě vzájemnosti. Od věcného plnění jsou
osvobozeny též nemovitosti používaně jimi
jako obytné nebo služební prostory.

(2) Uvedené osoby jsou, pokud jde o příjmy
z jejich služební činnosti, osvobozeny od pří-
mých daní a dávek.

(3) Nemovitý majetek vysílajícího státu,
určený k umístění konzulátů nebo k bydlení
konzulů a konzulárních pracovníků, je na
území přijímajícího státu osvobozen od všech
přímých daní.

Článek 9

(1) Celní osvobození konzulů se vztahuje na
jejich cestovní zavazadla a na předměty do-
vážené pro jejich potřebu do výše ročního
limitu stanoveného přijímajícím státem při
zachování vzájemnosti.

(2) Předměty určené pro úřední potřebu
konzulátů požívají plného celního osvobozeni.

Článek 10

Ustanovení článků 8 a 9 se vztahují též na
manželky osob v jednotlivých článcích uve-
dených a na jejich nezletilé děti žijící s nimi
ve společné domácnosti, pokud jsou občany
vysílajícího státu.

III. Služební činnost konzulů

Článek 11

Konzulové napomáhají všestrannému roz-
voji politických, hospodářských a kulturních
styků obou zemí.

Článek 12

(1) Konzulové mají právo hájit ve svém
konzulárním obvodu práva a zájmy státu,
který je vysílá a rovněž jeho občanů a práv-
nických osob.

(2) Konzulové se mohou při své služební
činnosti obracet ve svém konzulárním obvodu
přímo na příslušné orgány a instituce a žádat
je o pomoc při plnění svých úkolů.

Článek 13

(1) Konzulové mají právo vést evidenci
občanů vysílajícího státu, zdržujících se
trvale nebo dočasně v jejich konzulárním ob-
vodu. Předpisy Smluvních stran o registraci
cizích státních příslušníků zůstávají ne-
dotčeny.

(2) Konzulové mohou vydávat pasy obča-
nům státu vysílajícího konzula. Občanům při-
jímajícího státu, cizím státním příslušníkům
nebo osobám bez státní příslušnosti mohou
udělovat viza nebo jiná povolení pro vstup
do vysílajícího státu nebo výjezd z něho.

Článek 14

V oblasti práva občanského, rodinného a
trestního se služební činnost konzulů, pokud
není určeno jinak, řídí Smlouvou mezi Česko-
slovenskou republikou a Bulharskou lidovou
republikou o právní pomoci ve věcech občan-
ských a trestních, podepsanou v Praze dne
13. dubna 1954.

Článek 15

(1) Konzulové jsou oprávněni konat na
konzulátech, ve vlastním bytě občanů vysí-
lajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadlech,
které nesou vlajku nebo výsostné označení
vysílajícího státu - pokud tomu nebrání
právní předpisy přijímajícího státu - tyto
úkony:

a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti
nebo listiny o jednostranných právních
úkonech občanů vysílajícího státu;


5

b) sepisovat nebo ověřovat písemná prohlá-
šení občanů vysílajícího státu;

c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu;
nemohou však sepisovat nebo ověřovat
listiny o právních úkonech o nabytí nebo
zcizení práv k budovám nebo jiným ne-
movitostem, které jsou na území přijíma-
jícího státu;

d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu a
občany přijímajícího státu, pokud se tyto
právní úkony týkají výlučně zájmů na
území vysílajícího státu nebo záležitostí,
k jejichž provedení má dojít na území
vysílajícího státu, a pokud tyto právní
úkony neodporují právním předpisům obou
Smluvních stran;

e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu
na písemnostech všeho druhu; legalizovat
písemnosti pocházející od orgánů nebo
úředních osob vysílajícího nebo přijímají-
cího státu, jakož i od soukromých osob
a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy
z nich;

f) přijímat do úschovy peníze a cenné před-
měty občanů vysílajícího státu; příslušné
právní předpisy přijímajícího státu zůstá-
vají nedotčeny;

g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysíla-
jícím státem.

(2) Konzulem sepsané, legalizované a ověře-
né písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které
jsou uvedeny v odstavci 1, mají v přijímají-
cím státě takovou průkazní moc, jako písem-
nosti sepsané, přeložené, ověřené nebo lega-
lizované příslušnými orgány a úředními
osobami přijímajícího státu.

Článek 16

(1) Před konzuly mohou být uzavírána man-
želství, jsou-li obě osoby, uzavírající manžel-
ství, občany vysílajícího státu. Uzavírání
manželství se provádí v souhlase se zákony
vysílajícího státu.

(2) Konzulové mohou osvědčovat podle
předpisů vysílajícího státu narození a úmrtí
občanů vysílajícího státu.

(3) Příslušné předpisy Smluvních stran tím
zůstávají nedotčeny.

Článek 17

Konzulové mají právo, pokud to připouští
zákonodárství vysílajícího státu ustanovit
opatrovníka nebo poručníka občanům vysíla-
jícího státu. V těchto případech mají konzu-
lové právo vykonávat dozor nad poručenstvím
a opatrovnictvím.

Článek 18

(1)Konzulové poskytují pomoc lodím vysí-
lajícího státu. Zejména mohou vstupovat ve
styk s posádkou lodi a cestujícími, vydávat,
potvrzovat a přezkoumávat lodní listiny a se-
pisovat protokoly o nákladu a účelu cesty a
o mimořádných událostech. Vykonávají funk-
ci dohlédajícího úřadu a urovnávají spory
mezi velením lodi a posádkou.

(2) Ve všech případech jsou místní úřady
povinny na žádost konzula poskytnout mu
nezbytnou pomoc a podporu.

(3) V případě, že úřady přijímajícího státu
mají v úmyslu učinit jakákoliv donucovací
opatření na obchodních lodích vysílajícího
státu, uvědomí o tom předem konzula, aby
mohl být provádění těchto opatření přítomen.
Toto se nevztahuje na celní, pasovou a zdra-
votní kontrolu lodí, členů posádky a cestu-
jících.

Článek 19

Při nehodách a ztroskotání lodí jedné ze
Smluvních stran příslušné orgány okamžitě
uvědomí konzula a sdělí mu jaká opatření
učinily. Rovněž poskytnou konzulovi nezbyt-
nou pomoc při opatřeních, která učiní v sou-
vislosti s havárií lodě a přizvou jej k opatře-
ním nutným ke zjištění příčin nehody a
k zajištění důkazů.

Článek 20

(1) Konzulové poskytují pomoc letadlům
vysílajícího státu, zejména mohou podporovat
v případě přistání členy posádky a cestující
při jejich styku s orgány přijímajícího státu
a učinit potřebná opatření, aby mohli pokra-
čovat v cestě.

(2) Při havárii nebo nehodách letadel vy-
sílajícího státu mohou konzulové okamžitě
činit nebo dožadovat se opatření pro poskyt-
nutí pomoci členům posádky a cestujícím a
pro ochranu nákladu a opravu letadla; pří-
slušné orgány přizvou konzula, aby se zúčast-
nil opatření nutných k zjištění příčin nehody
a k zajištění důkazů.


6

IV. Závěrečná ustanovení

Článek 21

Ustanovení této Úmluvy o právech a po-
vinnostech konzulů budou stejně uplatňována
ve vztahu k pracovníkům diplomatických za-
stupitelských úřadů, pověřených vykonává-
ním konzulární činnosti. Tím nejsou dotčena
jejich diplomatická privilegia a imunita.

Článek 22.

Tato Úmluva se uzavírá na dobu pěti let.
Zůstane v platnosti vždy dalších pět let, ne-

projeví-li jedna ze Smluvních stran šest mě-
síců před uplynutím právě probíhajícího ob-
dobí své přání Úmluvu vypovědět.

Článek 23
Tato Úmluva podléhá ratifikaci.

Úmluva nabude účinnosti dnem výměny
ratifikačních listin, která bude provedena
v Sofii.

Sepsáno v Praze dne 27. května 1959 ve
dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a
bulharském, při čemž obě znění mají stejnou
platnost.

Za Československou republiku
Václav David v. r.

Za Bulharskou lidovou republiku
Karlo Lukanov v. r.

KNT 1 - 3251-59


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP