Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
324
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou
a Maďarskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 27. března 1959
*
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí s Konzulární úmluvou mezi
Československou republikou a Maďarskou li-
dovou republikou, podepsanou v Praze dne
27. března 1959.
Důvodová zpráva
Konzulární styky mezi Československou
republikou a Maďarskou lidovou republikou
jsou rozsáhlé jednak v důsledku přesunů oby-
vatelstva, k nimž mezi oběma sousedními ze-
měmi od konce první světové války několi-
kráte došlo, jednak v důsledku rozvíjející se
spolupráce v politické, hospodářské a kulturní
oblasti.
Konzulární agendu vykonává z českoslo-
venské strany konzulární oddělení velvysla-
nectví Československé republiky v Budapešti
a z maďarské strany jednak generální kon-
zulát v Bratislavě a jednak konzulární oddě-
lení velvyslanectví Maďarské lidové republiky
v Praze.
Vzhledem k rozsahu konzulární agendy a
v zájmu dalšího rozvíjení přátelských vztahů
mezi oběma socialistickými státy je žádoucí,
aby také konzulární styky byly upraveny me-
zinárodní smlouvou.
Na základě usnesení vlády ze dne 25. února
1959 č. 154 probíhala v Praze od 23. března
1959 jednání delegací, která skončila dne
27. března 1959 podpisem Konzulární úmluvy
mezi Československou republikou a Maďar-
skou lidovou republikou. Omluvu podepsali
první náměstek ministra zahraničních věcí
dr. Antonín Gregor a mimořádný a zplno-
mocněný velvyslanec Maďarské lidové repu-
bliky v Československu József G á b o r.
2
Podepsaná úmluva poskytuje oběma státům
právo zřizovat konzuláty na území druhé
strany a upravuje práva a povinnosti smluv-
ních stran při vysílání a přijímání konzulů
(články 1-4).
V zájmu nerušeného provádění konzulární
činnosti zabezpečuje úmluva konzulům a pra-
covníkům konzulátu potřebná práva, výsady
a výhody (články 5-11).
Úmluva podrobně vymezuje rozsah čin-
nosti, kterou může vykonávat konzul a jeho
úřad (články 12-21), nebo kterou analogicky
podle článku 22 mohou vykonávat konzulární
oddělení obou velvyslanectví.
Na návrh maďarské strany obsahuje úmlu-
va v článku 18 ustanovení o vyrozumívání
konzulů o každém řízení o projednání pozů-
stalosti, v němž je dotčen dědický zájem ob-
čana státu, který konzula vyslal. Toto usta-
novení doplňuje rozsah povinností, které
o vyrozumívání zastupitelských úřadů v po-
zůstalostních věcech stanoví Smlouva o práv-
ní pomoci v občanských a trestních věcech,
podepsaná dne 6. března 1951 v Budapešti
(č. 85/51 Sb. ).
V závěrečných ustanoveních (článek 23)
předpokládá úmluva ratifikaci. Podle § 74 od-
stavce 1 Ústavy je nutno po předchozím sou-
hlasu Národního shromáždění ratifikovat po-
litické smlouvy a smlouvy, k jejichž prove-
dení je třeba zákona. Úmluva je pravotvornou
smlouvou politické povahy, která některými
svými ustanoveními pozměňuje příslušná
ustanovení československého právního řádu
(např. ustanovení článku 14 o konzulárním
zastoupení bez zvláštní plné moci se odchy-
lují od občanského soudního řádu) a proto ve
smyslu § 74 odstavce 1 Ústavy vyžaduje
úmluva ratifikaci po předchozím souhlasu Ná-
rodního shromáždění.
Úmluva je dalším krokem k vybudování no-
vého systému konzulárních smluv, které již
Československo sjednalo na stejných zása-
dách se Sovětským svazem, Německou demo-
kratickou republikou a Albánskou lidovou re-
publikou. Úmluva přispěje k dalšímu rozvoji
a upevnění přátelských styků mezi českoslo-
venskou republikou a Maďarskou lidovou re-
publikou.
V Praze dne 17. června 1959
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
3
KONZULÁRNÍ OMLUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A MAĎARSKOU LIDOVOU REPUBLIKOU
President Československé republiky a
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
vedeni přáním dále upevňovat přátelské
vztahy mezi oběma státy a prohloubit vzá-
jemnou spolupráci také v oblasti konzulárních
styků
rozhodli se uzavřít konzulární úmluvu a za
tím účelem jmenovali své zmocněnce:
president Československé republiky
dr. Antonína Gregora, prvního náměstka
ministra zahraničních věci Československé
republiky,
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
Józsefa G á b o r a, mimořádného a zplnomoc-
něného velvyslance Maďarské lidové republi-
ky v Československu,
kteří vyměnivše si své plné moci a shle-
davše je v dobré a náležité formě dohodli se
takto:
I
Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání
konzulů
Článek 1
1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze
smluvních stran právo zřizovat konzuláty na
území druhé smluvní strany.
2. Sídlo konzulů a jejich konzulární obvod
se vždy určuje na základě dohody smluvních
stran.
Článek 2
1. Konzulové jmenovaní vysílajícím státem
zahájí svou činnost poté, co jim přijímající
stát po předložení konzulského patentu udělí
exequatur. V konzulském patentu se uvede
konzulární obvod a sídlo konzula.
2. Orgány přijímajícího státu učiní vše-
chna potřebná opatření, aby konzulové mohli
provádět svou úřední činnost nerušeně a po-
žívat všech práv, výsad a výhod, které jim
zabezpečuje právní řád přijímajícího státu a
tato Úmluva.
Článek 3
1. Činnost konzula končí jeho odvoláním,
odnětím exequatur nebo úmrtím.
2. V případě odvolání konzula, odnětí exe-
quatur nebo v případě jeho smrti, dočasné ne-
přítomnosti nebo jiných okolností, které jsou
na překážku jeho činnosti, přísluší výkon
oprávnění konzula jeho zástupci. O tom je
nutno včas zpravit příslušný orgán přijímají-
cího státu.
3. Zástupce konzula, který je pověřen do-
časným vedením konzulátu, požívá týchž
práv, výsad a výhod, které se poskytují na
základě této Úmluvy konzulovi.
Článek 4
Pod označením "konzulát" se v této Úmluvě
rozumí generální konzulát, konzulát, vice-
konzulát a konzulární jednatelství, pod ozna-
čením "konzul" generální konzul, konzul,
vicekonzul a konzulární jednatel.
II
Práva, výsady a výhody
Článek 5
Konzulové a pracovníci konzulátu smluv-
ních stran nejsou podřízeni, pokud jde o je-
jich služební činnost, pravomoci přijímajícího
státu.
Článek 6
Konzulové mají právo umístit na budovu
konzulátu znak vysílajícího státu a nápis
označující konzulární úřad; mají rovněž prá-
vo vyvěšovat na budově konzulátu, na svém
obytném domě a na vozidlech, která použí-
vají, vlajku vysílajícího státu.
Článek 7
1. Konzulové a pracovníci konzulátu, jakož
i jejich manželky a nezletilé děti, pokud jsou
občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od
osobních služeb a přímých daní, kterým pod-
léhají občané přijímajícího státu.
2. Osvobození od placení daní se nevztahuje
na příjem získaný v přijímajícím státě, ani na
nemovitý majetek, ležící na jeho území.
3. Parcely, budovy a dopravní prostředky
jsou osvobozeny od vojenských a jiných věc-
ných plnění a povinností pouze tehdy, když
jich konzul, nebo pracovníci konzulátu, kteří
jsou občany vysílajícího státu, používají pro
úřední nebo osobní potřebu.
4
Článek 8
Nemovitosti, které jsou majetkem vysílají-
cího státu a slouží k umístění konzulátu nebo
jako byty pro konzuly a pracovníky konzu-
látu, nepodléhají přímým daním.
Článek 9
1. Konzulové a pracovníci konzulátu, kteří
jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobo-
zeni na základě vzájemnosti od celních po-
platků v tom rozsahu, v jakém jsou osvo-
bozeni pracovníci diplomatických zastupitel-
ství smluvních stran v obdobných funkcích.
2. Předměty, které jsou určeny pro úřední
potřebu konzulátu, nepodléhají celním nebo
jiným poplatkům.
3. Ustanovení odstavce 1 se vztahují též
na manželky a nezletilé děti osob tam uve-
dených.
článek 10
1. Konzulové a pracovníci konzulátu jsou
povinni vydat na předvolání svědectví před
orgány přijímajícího státu ve věcech, které
se netýkají jejich úřední činnosti.
2. Nemohou-li se konzulové a pracovníci
konzulátu dostavit, vydají svědectví ve svém
bytě nebo v úředních místnostech konzulátu.
Tato výhoda nepřísluší pracovníkům kance-
lářské a technické služby.
3. V předvolání konzula nesmí být uvedeny
žádné pohrůžky pro případ, že se před orgán
přijímajícího státu nedostaví.
Článek 11
1. Úřední místnosti konzulátu a konzu-
lární archiv jsou nedotknutelné. Do těchto
místností a do bytu konzula nemohou úřední
orgány přijímajícího státu vstupovat bez sou-
hlasu konzula, ani v nich uplatňovat donuco-
vací opatření.
V konzulárním archivu se nemohou uscho-
vávat písemnosti soukromého rázu.
2. Úřední korespondence konzula, včetně
zpráv posílaných dálkovými spoji, je nedo-
tknutelná a nekontrolovatelná.
3. Konzul má právo užívat ve styku
s úředními orgány vysílajícího státu šifry a
diplomatické kurýrní služby. Při používání
všeobecných prostředků spojovací služby
platí pro konzula stejné sazby jako pro diplo-
matické zástupce.
III
Pravomoc konzulů
Článek 12
Konzulové přispívají svou činností k pro-
hlubování politických, hospodářských a kul-
turních styků mezi oběma zeměmi.
Článek 13
1. Konzulové chrání v konzulárním obvodu
práva a zájmy vysílajícího státu, jeho obča-
nů a právnických osob (dále jen občané).
2. Při výkonu své pravomoci mohou se
obracet na orgány konzulárního obvodu. Proti
porušení práv a zájmů vysílajícího státu a
jeho občanů se mohou u těchto orgánů
ohradit.
Článek 14
1. Konzulové mají právo za účelem prove-
dení nutných opatření zastupovat před soudy
a jinými úředními orgány přijímajícího státu
bez zvláštní plné moci občany vysílajícího
státu vždy, když tito v důsledku nepřítom-
nosti nebo z jiných příčin nemohou včas chrá-
nit svoje práva a zájmy.
2. Konzulární zastoupení skončí, když kon-
zulem zastoupená osoba ochranu svých práv
a zájmů převezme sama, nebo když jmenuje
svého zmocněnce.
Článek 15
1. Konzulové mají právo vést evidenci ob-
čanů vysílajícího státu, vystavovat jim ces-
tovní pasy a jiné osobní doklady a potvrzení
a prodlužovat jejich platnost, jakož i vyko-
návat další úkony s tím spojené.
2. Konzulové mohou vydávat viza ke vstu-
pu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho.
3. Mají rovněž právo, pokud jsou k tomu
zmocněni vysílajícím státem, provádět ma-
triční zápisy o narození a úmrtí obča-
nů vysílajícího státu nebo jejich narození a
úmrtí osvědčovat. O zápisech o narození a
úmrtí uvědomí konzul vždy příslušný orgán
přijímajícího státu.
Článek 16
1. Před konzuly a před k tomu -zmocně-
nými pracovníky konzulátu mohou podle
právního řádu vysílajícího státu uzavřít man-
želství snoubenci, jsou-li oba občany vysíla-
jícího státu.
2. Konzul je oprávněn, pokud ho k tomu
zmocňuje právní řád vysílajícího státu, zapsat
před ním uzavřená manželství a jejich zrušení
do matriky. O tom vyrozumí příslušné orgány
přijímajícího státu.
5
Článek 17
1. Konzulové jsou oprávněni konat na kon-
zulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě ob-
čanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo
v letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné
označení vysílajícího státu, pokud tomu ne-
brání právní řád přijímajícího státu, tyto
úkony:
a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti
nebo listiny o jednostranných právních
úkonech občanů vysílajícího státu;
b) sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů
vysílajícího státu;
c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu;
nemohou však sepisovat nebo ověřovat
listiny o právních úkonech o zřízení nebo
zcizení práv k budovám nebo k jiným ne-
movitostem, které jsou na území přijí-
majícího státu;
d) sepisovat nebo ověřovat listiny o práv-
ních úkonech mezi občany vysílajícího
státu a občany přijímajícího státu, pokud
se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů
na území vysílajícího státu, nebo k jejichž
provedení má dojít na území vysílajícího
státu a pokud tyto právní úkony neodpo-
ruji právnímu řádu obou smluvních stran;
e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu
na písemnostech všeho druhu; legalizovat
písemnosti pocházející od orgánů, úřed-
ních osob nebo občanů vysílajícího nebo
přijímajícího státu a ověřovat jejich opi-
sy, překlady a výpisy z nich;
f) přijímat do úschovy peníze, cenné před-
měty a listiny od občanů vysílajícího státu
nebo pro ně určené; příslušné právní před-
pisy přijímajícího státu zůstávají nedo-
tčeny;
g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysíla-
jícím státem.
2. Konzulem sepsané, legalizované a ově-
řené písemnosti, opisy, překlady a výpisy,
které jsou uvedeny v odstavci 1, mají v při-
jímajícím státě takovou platnost a průkazní
moc, jako písemnosti sepsané, přeložené, ově-
řené nebo legalizované příslušnými orgány a
úředními osobami přijímajícího státu.
Článek 18
1. Činnost konzulů ve věcech pozůstalost-
ních se řídí - s doplňky stanovenými v od-
stavci 2 - Smlouvou o právní pomoci v ob-
čanských a trestních věcech, uzavřenou
smluvními stranami dne 6. března 1951 v Bu-
dapešti.
2. Příslušný orgán přijímajícího státu je
povinen vyrozumět konzula o každém řízení
o projednání pozůstalosti, v němž je dotčen
dědický zájem občana vysílajícího státu, aby
konzul mohl provést nutná opatření na ochra-
nu práv a zájmů dědiců. V těchto případech
nutno konzulovi oznámit všechny známé údaje
týkající se dědiců, bydliště nebo pobytu do-
tyčného občana vysílajícího státu, stavu a
hodnoty pozůstalosti, jakož i údaje týkající se
případné závěti.
Článek 19
Konzul může ustanovit opatrovníka nebo
poručníka občanům vysílajícího státu, pokud
je to v souladu s právním řádem vysílajícího
státu. V těchto případech má konzul právo
vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrov-
nictvím.
Článek 20
1. Konzul může osobně nebo prostřednic-
tvím svého zmocněnce poskytovat všestran-
nou pomoc lodím, plujícím pod vlajkou vysí-
lajícího státu, když tyto vplují do přístavu
konzulárního obvodu. Může vejít ve styk
s posádkou lodi a cestujícími, přezkoumávat
lodní doklady, sepsat protokol o nákladu,
účelu plavby a zvláštních událostech. Konzul
podporuje velitele lodí při dodržování pořád-
ku na lodi. V tomto směru jsou příslušné or-
gány přijímajícího státu povinny na požádání
poskytnout konzulovi nebo veliteli lodi pod-
poru a pomoc.
2. V případě, že příslušné orgány přijíma-
jícího státu mají v úmyslu provést donuco-
vací opatření na obchodních lodích vysílají-
cího státu, je nutné, aby o tom vyrozuměly
předem konzula. Konzul může být přítomen
při těchto opatřeních. Toto se nevztahuje na
provádění celní, pasové a zdravotní prohlídky
lodi, posádky a cestujících.
3. V případě nehody nebo poškození lodi
vysílajícího státu má konzul právo učinit opa-
tření v zájmu podpory posádky lodi nebo ces-
tujících, bezpečného umístění nákladu a opra-
vy lodi anebo s touto žádosti se obrátit o po-
moc na příslušné orgány přijímajícího státu.
4. V případě nehody nebo poškození lodi
vysílajícího státu orgány přijímajícího státu
podají o tom bezodkladně konzulovi zprávu a
současně ho informují o provedených opatře-
ních v zájmu záchrany lidí, lodi a jejího ná-
kladu. Orgány přijímajícího státu poskytnou
potřebnou pomoc konzulovi při provádění
opatření v případě nehody nebo poškození lodi
vysílajícího státu.
6
5. Tento článek se nedotýká ustanovení ji-
ných dohod o poskytování vzájemné pomoci
pro případ nehody nebo poškození lodi.
Článek 21
Ustanovení článku 20 této Úmluvy je nutno
přiměřeně použit těž na letadla.
IV
Závěrečná ustanoveni
Článek 22
Ustanovení této Úmluvy o pravomocí a po-
vinnostech konzulů platí přiměřeně také pro
pracovníky diplomatických zastupitelství,
kteří jsou pověření vykonáváním konzulární
činnosti. Toto ustanovení se nedotýká práv,
výsad a výhod členů diplomatických zastu-
pitelství.
článek 23
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Výměna
ratifikačních listin bude provedena v Buda-
pešti.
2. Úmluva nabude platnosti třicátého dne
po výměně ratifikačních listin.
Článek 24
Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu
pěti let. V případě, že jeden rok před uply-
nutím její platnosti žádná ze smluvních stran
neoznámí druhé smluvní straně svůj úmysl
Omluvu zrušit, zůstane tato nadále v plat-
nosti a to po dobu jednoho roku ode dne, kdy
jedna ze smluvních stran oznámí, že Úmluvu
vypovídá.
Tato Úmluva byla vyhotovena v Praze dne
27. března 1959 ve dvou původních vyhotove-
ních, každé v jazyku českém a maďarském.
Obě znění mají stejnou platnost.
Za presidenta
Československé republiky:
Ant. Gregor v. r.
Za Presidiální radu
Maďarské lidové republiky:
Gábor József v. r.
KNT 1 - 3205-59