Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
323
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi československou republikou
a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení,
podepsaná v Ženevě dne 4. června 1959
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí s Úmluvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Švýcarskou konfederací
o sociálním zabezpečení, podepsanou v Že-
nevě dne 4. června 1959.
Důvodová zpráva
Podle švýcarských právních předpisů o so-
ciálním pojištění mají ve Švýcarsku žijící ob-
čané států, s nimiž Švýcarsko nemá meziná-
rodní smlouvu, podstatně horší postavení než
švýcarští občané. Těmito diskriminujícími
předpisy byli až dosud postiženi i českoslo-
venští občané, zejména starousedlíci ve Švý-
carsku, kteří podle těchto předpisů nesplňo-
vali podmínky pro poskytování švýcarského
důchodu. V těchto případech jim bylo nabí-
zeno vyzvednutí příspěvků až dosud zaplace-
ných švýcarskému nositeli pojištění, což
ovšem nemůže tyto osoby zabezpečit ve stáří.
Proto již v dubnu 1957 byly mezi českoslo-
venskou a švýcarskou stranou zahájeny roz-
hovory o smluvní úpravu vztahů v oblasti so-
ciálního zabezpečení; z nich vyplynuly zásady,
na jejichž základě měla být vedena další jed-
nání o uzavření úmluvy o sociálním zabezpe-
čení mezi Československou republikou a Švý-
carskou konfederací.
2
K jednání mezi československou a švýcar-
skou delegací o textu úmluvy došlo ve dnech
23. února-2. března 1959. Na závěr těchto
jednání byla parafována úmluva mezi Česko-
slovenskou republikou a Švýcarskou konfede-
rací o sociálním zabezpečení spolu se závěreč-
ným protokolem. Úmluva byla pak dne 4. červ-
na 1959 v Ženevě podepsána.
Úmluva vychází ze zásad dohodnutých již
při předběžných jednáních se švýcarskou stra-
nou v dubnu 1957. Základní zásadou úmluvy
je tak zvaná zásada jednostranného sčítání
pojistných dob. Podle této zásady bude čes-
koslovenská strana pro nárok na důchod při-
hlížet k dobám pojištění v Československé re-
publice i ve Švýcarsku, avšak výši důchodu
stanoví podle poměru doby pojištění v Česko-
slovensku k celkové době pojištění (poskytne
tedy pouze tzv. dílčí důchod). Švýcarská stra-
na pro nárok na důchod bude přihlížet jen
k době pojištění ve Švýcarsku, ale poskytne
důchod nezkrácený, odpovídající podle jejích
předpisů této době pojištění.
Při dosavadní konstrukci švýcarských dů-
chodů je nerovnost obou stran pouze zdán-
livá, neboť švýcarský důchod takto stanovený
je vždy vyšší, než by byl dílčí důchod stano-
vený na základě pojistných dob v obou stá-
tech. Výše důchodů podle dnes platných švý-
carských zákonů závisí totiž jen málo na délce
doby pojištění, takže plný švýcarský důchod
i při kratší době pojištění ve Švýcarsku je vždy
vyšší než by byl důchod dílčí, stanovený sice
na základě součtu doby pojištění v Českoslo-
vensku a ve Švýcarsku, avšak krácený pak
v poměru doby pojištění ve Švýcarsku k cel-
kové době pojištění v obou zemích. Tento způ-
sob je pro švýcarskou stranu v relaci česko-
slovenské nevýhodný, švýcarská strana jej
však požaduje s ohledem na relace k jiným
státům, zejména k Itálii, neboť jí umožňuje
neposkytnout důchod (a provést jen vrácení
zaplacených příspěvků) při kratší době pojiš-
tění ve Švýcarsku, když zde nebyla získána
čekací doba. Případy tohoto druhu nejsou
v relaci k Československé republice praktic-
ké, neboť zde má úmluva význam především
pro československé starousedlé krajany ve
Švýcarsku, kteří podmínku čekací doby
splňují. Ve Švýcarsku čekací doba pro nárok
na důchod činí totiž u starousedlíků, žijících
ve Švýcarsku nejméně deset let, pouze jeden
rok, v ostatních případech pět let. Švýcarská
strana pak nechce přijetím jiného způsobu
výplaty důchodů vůči československé straně,
i když by tento byl pro švýcarskou stranu
výhodnější, vytvořit pro sebe nebezpečný pre-
cedent.
Úmluva upravuje z československé strany
otázky důchodového zabezpečení zaměstnan-
ců, důchodového pojištění členů Jednotných
zemědělských družstev, jednotlivě hospoda-
řících rolníků a jiných osob samostatně hos-
podařících, jakož i otázky preventivní a léčeb-
né péče o zaměstnance v případech úrazů a
nemocí z povolání. Ze švýcarské strany se
pak úmluva vztahuje na otázky spolkového
pojištění starobního a pozůstalých a pojištění
pro případ pracovního a nepracovního úrazu,
jakož i nemoci z povolání. Závěrečný proto-
kol k úmluvě obsahuje rovněž závazek švý-
carské strany rozšířit použití úmluvy i na
připravované švýcarské invalidní pojištění.
Do té doby budou československé invalidní
důchody vypláceny do Švýcarska ve výši jako
do nesmluvní ciziny a nebude pro ně platit
zásada o sčítání pojistných dob v obou stá-
tech.
Na základě úmluvy jsou si českoslovenští
a švýcarští občané postaveni na roven v prá-
vech a povinnostech z odvětví sociálního za-
bezpečení, upravených úmluvou. Přitom jsou
z dosahu úmluvy výslovně vyloučeni česko-
slovenští občané, kteří žijí v cizině bez sou-
hlasu československých úřadů a osoby, kte-
rým bylo československými zákony odňato
československé státní občanství (vysídlení
Němci).
Úmluva zakotvuje mimo jiné rovněž usta-
novení, podle něhož v případě, že nevznikne
nárok na důchod ze švýcarského pojištění,
budou příspěvky, zaplacené československým
občanem švýcarskému pojištění, převedeny
v případech úmluvou stanovených českoslo-
venskému sociálnímu zabezpečení k částečné
úhradě nároků, které budou v těchto přípa-
dech poskytovány z československého sociál-
ního zabezpečení.
Protože úmluva má z československé stra-
ny zabezpečit zejména československé kra-
jany - starousedlíky - ve Švýcarsku, bylo
pojato do závěrečného protokolu ustanovení,
zabezpečující, aby z nároku na švýcarské pře-
chodná důchody nebyli vyloučeni českoslo-
venští občané, kterým byly před vstupem
úmluvy v platnost vráceny příspěvky ze švý-
carského pojištění.
Konečná úmluva stanoví, že platí ode dne
svého vstupu v platnost i pro dříve nastalé
případy a že při jejím použití se přihlíží
i k dobám pojištění nebo zaměstnání, respek-
tive k dobám pobytu ve Švýcarsku, které byly
získány před jejím vstupem v platnost.
Smluvní úprava v oblasti sociálního zabez-
pečení mezi Československou republikou a
3
Švýcarskou konfederací je žádoucí přede-
vším z hlediska československé zahraniční
politiky. Vstupem úmluvy v platnost budou
vyňati českoslovenští krajané - staroused-
líci ve Švýcarsku ze švýcarských diskriminu-
jících ustanovení sociálně pojišťovacích. Bude
tudíž touto úmluvou odstraněna situace, kte-
rá až dosud vytvářela zbytečný zdroj potíží,
jež škodily pověsti a prestiži lidově demokra-
tického Československa v kapitalistickém
Švýcarsku, a to nejen u našich krajanů, ale
i u švýcarských úřadů.
Úmluva o sociálním zabezpečení, uzavřená
se Švýcarskem, bude vlastně první smlouvou
tohoto druhu, která bude mezi Českosloven-
skou republikou a kapitalistickým státem
prováděna. Československá republika sice
uzavřela již v r. 1948 úmluvu s Francií o so-
ciální bezpečnosti, která má upravovat otázky
sociálního zabezpečení občanů jednoho smluv-
ního státu ve vztahu k státu druhému, avšak
tato úmluva není dosud prováděna, protože
nebyly do dnešního dne uzavřeny prováděcí
dohody předpokládané úmluvou.
Důležitý politický význam úmluvy pak pod-
trhuje navíc ta skutečnost, že tato úmluva je
prvním smluvním dokumentem tohoto druhu,
který Švýcarsko sjednalo se státy socialistic-
kého tábora a lze dokonce rovněž říci, že
první smlouvou vůbec, kterou v poslední době
Švýcarsko se státy socialistického tábora
uzavřelo.
V Praze dne 15. června 1959
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
ÚMLUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A ŠVÝCARSKOU KONFEDERACI
O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENI.
President Československé republiky a Švý-
carská spolková rada, vedeni přáním upravit
vztahy mezi oběma zeměmi na poli sociálního
zabezpečení, se dohodli uzavřít Úmluvu a
jmenovali za tím účelem svými zplnomoc-
něnci:
president Československé republiky:
Evžena E r b a n a,
předsedu Státního úřadu sociálního zabez-
pečení,
Švýcarská spolková rada:
Dr. Arnolda S a x e r a,
ředitele Švýcarského spolkového úřadu pro
sociální pojištění.
Zplnomocněnci po vzájemné výměně svých
plných mocí, které byly shledány v dobré a
náležité formě, se dohodli na těchto ustano-
veních:
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
1. Této Úmluvy se použije pro obor těchto
právních předpisů:
1. Ve Švýcarsku:
a) spolkových právních předpisů o pojiš-
tění starobním a pozůstalých;
b) spolkových právních předpisů o pojiš-
tění pro případ pracovního a nepracov-
ního úrazu, jakož i nemoci z povolání;
4
2. v Československé republice:
a) právních předpisů o důchodovém zabez-
pečení zaměstnanců;
b) právních předpisů o důchodovém pojiš-
tění členů jednotných zemědělských
družstev, jednotlivě hospodařících rol-
níků a jiných osob samostatně hospo-
dařících;
c) právních předpisů o preventivní a lé-
čebné péči o zaměstnance vzhledem
k článku 10 této Úmluvy.
2. Této Úmluvy se použije také na vše-
chny právní předpisy, kterými se právní před-
pisy uvedené v odstavci 1 kodifikují, mění
nebo doplňují. Naproti tomu se Úmluvy po-
užije
a) na právní předpisy, kterými se zavádí no-
vé odvětví sociálního zabezpečení, jen
bude-li to dohodnuto mezi smluvními
státy;
b) na právní předpisy, kterými se rozšiřují
dosavadní odvětví sociálního zabezpečení
v jednom smluvním státě na nové kate-
gorie osob, jen pokud vládě druhého státu
během tří měsíců po úředním uveřejnění
takovýchto právních předpisů nebude
odevzdáno opačné prohlášení.
Článek 2
Českoslovenští a švýcarští občané jsou si
postaveni na roven v právech a povinnostech
z odvětví sociálního zabezpečení, uvedených
v článku 1, pokud se v této Úmluvě a dodat-
cích k ní nestanoví jinak.
Článek 3
1. Občané jednoho smluvního státu, kteří
jsou zaměstnáni na území druhého státu,
podléhají právním předpisům tohoto smluv-
ního státu, i když jejich řádné bydliště, je-
jich zaměstnavatel nebo sídlo podniku, který
je zaměstnává, jsou na území prvního smluv-
ního státu.
2. Z této zásady platí tyto výjimky:
a) zaměstnanci, kteří jsou podnikem se sí-
dlem v jednom z obou smluvních států
přechodně vysláni na území druhého stá-
tu, zůstávají po dobu zaměstnání ve dru-
hém státě podrobeni právním předpisům
smluvního státu, ve kterém má podnik
sídlo.
b) Zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni sou-
kromými nebo veřejnými dopravními pod-
niky se sídlem v jednom smluvním státě
na území druhého státu a nejsou jeho
státními občany, podléhají právním před-
pisům státu, na jehož území má podnik
své sídlo.
c) Pracovníci diplomatických a konzulárních
zastupitelstev podléhají právním předpi-
sům státu, který zastupují, pokud jsou
jeho občany. Totéž platí pro zaměstnance
v osobních službách těchto pracovníků,
pokud jsou občany tohoto státu.
Článek 4
Příslušné správní úřady obou smluvních
států mohou stanovit vzájemnou dohodou vý-
jimky ze zásad uvedených v článku 3.
Článek 5
1. Českoslovenští a švýcarští občané, kteří
mají nárok na dávky podle právních předpisů
uvedených v článku 1, dostanou tyto dávky
v plné výši a bez zkrácení, pokud bydlí na
území jednoho z obou smluvních států. Pokud
jsou vypláceny případné přídavky a zvýšení,
které jsou zavedeny jedním smluvním státem,
vlastním občanům ve druhém státě, budou
tyto přídavky a zvýšení poskytovány za stej-
ných podmínek a ve stejném rozsahu i ob-
čanům druhého státu, kteří v něm bydlí.
2. Dávky, poskytované jedním z obou
smluvních států podle právních předpisů uve-
dených v článku 1, náleží občanům druhého
smluvního státu, kteří se zdržují na území
třetího státu, za stejných podmínek a ve stej-
né výměře jako vlastním občanům, zdržují-
cím se ve třetím státě, se kterým nebyla uza-
vřena úmluva o sociálním zabezpečení.
Článek 6
Ustanovení o krácení nebo odpočívání dá-
vek při jejich vzájemném souběhu, obsaže-
ných v právních předpisech jednoho smluv-
ního státu, se použije jen na dávky, jejichž
poskytování se řídí právními předpisy tohoto
státu.
Oddíl II
Zvláštní ustanovení
Hlava první
Dávky v případě stáří a úmrtí
Článek 7
1. Českoslovenští občané, kteří jsou nebo
byli účastni švýcarského pojištění starobního
a pozůstalých, mají nárok na řádné důchody
za stejných podmínek jako švýcarští občané,
jestliže při vzniku pojistného případu
5
a) po dobu úhrnem nejméně pěti plných let
platili příspěvky švýcarskému pojištění
starobnímu a pozůstalých nebo
b) úhrnem nejméně deset let - z toho nej-
méně pět let bezprostředně a nepřetržitě
před pojistným případem - bydleli ve
Švýcarsku a v této době po dobu úhrnem
nejméně jednoho plného roku platili pří-
spěvky švýcarskému pojištění starobnímu
a pozůstalých.
2. Zemře-li československý občan, který
splňoval podmínky odstavce 1 písm. a) nebo
b), mají jeho pozůstalí nárok na řádné dů-
chody ze švýcarského pojištění starobního a
pozůstalých.
3. Českoslovenští občané, kteří při vzniku
pojistného případu nesplňují podmínky od-
stavce 1 písm. a) nebo b), jakož i jejich po-
zůstalí, mají nárok na to, aby příspěvky za-
placené pojištěncem švýcarskému pojištění
starobnímu a pozůstalých byly převedeny
československému sociálnímu zabezpečení,
pokud
a) bydlí v Československu a mají nebo mohou
získat nárok na dávky z československého
sociálního zabezpečení výlučně na pod-
kladě československých právních předpisů
nebo s přihlédnutím k ustanovením této
Úmluvy;
b) bydlí ve Švýcarsku nebo ve třetím státě
a mají nebo mohou získat nárok na dávky
z československého sociálního zabezpečení
výlučně na podkladě československých
právních předpisů.
4. Nejsou-li splněny podmínky pro převod
příspěvků podle předcházejícího odstavce 3,
budou příspěvky vráceny pojištěnci nebo jeho
pozůstalým.
5. Po převodu nebo vrácení příspěvků ne-
mohou již českoslovenští občané a jejich po-
zůstalí uplatňovat na základě těchto příspěv-
ků žádné nároky vůči švýcarskému pojištění
starobnímu a pozůstalých.
Článek 8
1. Při stanovení důchodů poskytovaných
podle československých předpisů v případě
stáří nebo úmrtí, přihlédne se k dobám po-
jištění získaným ve švýcarském pojištění sta-
robním a pozůstalých, pokud tyto doby do-
sahují celkem nejméně šesti měsíců a nepře-
krývají se s dobami československého sociál-
ního zabezpečení.
2. Poskytuje-li se dávka z československé-
ho sociálního zabezpečení s přihlédnutím k do-
bám švýcarského pojištění podle odstavce 1,
vypočte se takto:
a) Československé sociální zabezpečení sta-
noví výši dávky, na kterou by oprávněný
měl nárok, kdyby všechny doby, ke kterým
je třeba přihlédnout podle odstavce 1, byly
získány v samotném československém so-
ciálním zabezpečení.
b) Na tomto podkladě stanoví českosloven-
ské sociální zabezpečení dávku, kterou je
povinno poskytovat, v poměru délky doby
získané v československém sociálním za-
bezpečení k celkové době získané v obou
smluvních státech, přičemž se nepřihlédne
k dobám švýcarského pojištění, pokud se
kryjí s dobami československého sociál-
ního zabezpečení.
c) Byly-li podle článku 7 odstavce 3 této
Úmluvy převedeny na československé so-
ciální zabezpečení příspěvky, které byly
zaplaceny švýcarskému pojištění starob-
nímu a pozůstalých, stanoví se dávka vý-
hradně podle předchozího ustanovení
písm. a).
3. Splňuje-li oprávněný podmínky pro ná-
rok na důchod v případě stáří nebo úmrtí po-
dle právních předpisů obou smluvních států a
přesahuje-li částka důchodu, na kterou by
mohl uplatnit nárok podle samotných česko-
slovenských právních předpisů, úhrn důchodů,
který vyplývá z použití předchozích odstavců
l a 2, může oprávněný požadovat od česko-
slovenského sociálního zabezpečení přídavek
ve výši tohoto rozdílu.
Článek 9
1. Přechodné důchody podle švýcarských
právních předpisů o pojištění starobním a
pozůstalých se poskytnou československým
občanům bydlícím ve Švýcarsku za stejných
podmínek jako švýcarským občanům, pokud
bydleli před uplatněním nároku po dobu deseti
let nepřetržitě ve Švýcarsku a v této době
nedošlo k převedení nebo vrácení příspěvků.
2. Sociální důchody podle československých
právních předpisů o sociálním zabezpečení se
poskytnou švýcarským občanům bydlícím
v Československu za stejných podmínek jako
československým občanům.
Hlava druhá
Dávky při úrazech a nemocech z povolání
Článek 10
Osoba, která je zabezpečena podle právních
předpisů jednoho smluvního státu pro případ
6
úrazu a nemoci z povolání a utrpí úraz nebo
je postižena nemocí z povolání na území dru-
hého státu, může požadovat potřebné ošetření
od příslušného orgánu smluvního státu, na
jehož území se zdržuje. V tomto případě je
příslušný orgán smluvního státu, jehož práv-
ním předpisům tato osoba podléhá, povinen
uhradit náklady ošetření orgánu, který je
poskytl.
Oddíl III
Různá ustanovení
Článek 11
1. Příslušné správní úřady
a) se dohodnou o nutných prováděcích před-
pisech k používání této Úmluvy. Mohou se
zejména dohodnout, že oběma státy budou
stanoveny zprostředkující orgány, které
budou navzájem v přímém styku;
b) informují se vzájemně o všech opatřeních,
která učiní k provedení Úmluvy;
c) informují se vzájemně co nejdříve o všech
změnách svých právních předpisů.
2. Příslušnými správními úřady ve smyslu
této Úmluvy jsou v Československé republice:
pro obor právních předpisů podle článku l
odstavce 1 bodu 2 písm. a) a b):
Státní úřad sociálního zabezpečení v Praze;
pro obor právních předpisů podle článku l
odstavce 1 bodu 2 písm. c):
ministerstvo zdravotnictví v Praze;
ve Švýcarsku:
Spolkový úřad sociálního pojištění v Bernu.
Článek 12
1. Při provádění této Úmluvy si poskytnou
příslušné úřady a orgány navzájem pomoc,
jako by šlo o použití jejich vlastních právních
předpisů o sociálním zabezpečení.
2. Příslušné správní úřady upraví ve vzá-
jemné dohodě zejména lékařskou a adminis-
trativní kontrolu osob, které požívají dávky
na podkladě této Úmluvy.
3. Správní úřady Československé republiky
usnadní provádění švýcarského dobrovolného
pojištění švýcarských občanů bydlících na
území Československa.
Článek 13
1. Poplatková a kolková osvobození nebo
úlevy, stanovené podle právních předpisů
jednoho smluvního státu pro listiny a dokla-
dy, které se předkládají podle těchto práv-
ních předpisů, platí také pro listiny a doklady,
které se předkládají podle právních předpisů
druhého státu.
2. Příslušné úřady a orgány obou smluv-
ních států upustí od požadování diplomatic-
kého nebo konzulárního ověřování listin a
dokladů, které mají být předkládány při pro-
vádění této Úmluvy.
3. Písemnosti, doklady, podání a dopisy,
které se předkládají v souvislosti s provádě-
ním této Úmluvy, mohou být sepsány v úřed-
ních řečech kteréhokoli z obou smluvních
států.
Článek 14
Žádosti, prohlášení a opravné prostředky,
které mají být podány v určité lhůtě u někte-
rého orgánu jednoho z obou smluvních států,
se považují za podané včas také, jestliže bu-
dou podány v téže lhůtě u odpovídajícího
orgánu druhého státu. V tomto případě po-
stoupí tento orgán žádosti, prohlášení a
opravné prostředky neprodleně příslušnému
orgánu druhého státu.
Článek 15
1. Orgány, které mají provádět výplaty
podle této Úmluvy, se zprošťují této povin-
nosti platbou v měně své země.
2. Poukazy, které mají být učiněny při pro-
vádění této Úmluvy, se uskutečňují podle
platební dohody, platné mezi smluvními státy
v době poukazu.
3. Jestliže by v jednom nebo druhém smluv-
ním státě byl omezen devizový styk, učiní
oba smluvní státy ve vzájemné dohodě ne-
prodleně opatření, aby zajistily poukazy čás-
tek dlužných z obou stran podle ustanovení
této Úmluvy.
Článek 16
1. Všechny obtíže, které vzniknou při pro-
vádění této Úmluvy, urovnají příslušné správ-
ní úřady obou smluvních států ve vzájemné
dohodě.
2. Nebude-li možno dosáhnout touto cestou
vyřešení do šesti měsíců, bude spor před-
ložen rozhodčímu soudu, jehož složení a způ-
sob jednání stanoví vzájemnou dohodou vlády
obou smluvních států Rozhodčí soud rozho-
duje ve smyslu a duchu Úmluvy.
7
Oddíl IV
Přechodná a závěrečná
ustanovení
Článek 17
1. Ustanovení této Úmluvy platí ode dne
jejího vstupu v platnost i pro dříve nastalé
případy.
2. Při použití ustanovení této Úmluvy se
přihlíží i k dobám pojištění nebo zaměstnání,
které byly získány před jejím vstupem v plat-
nost. Totéž platí i o dobách pobytu ve Švý-
carsku ve smyslu článku 7 odstavce 1 písm.
b) a článku 9 odstavce 1.
3. Případy, ve kterých nemohly být až do-
sud podle vnitrostátních právních předpisů
smluvních států dávky poskytovány, budou
nově rozhodnuty podle ustanovení této Úmlu-
vy. Případné dávky budou poskytnuty v rám-
ci vnitrostátních předpisů o promlčení, nej-
dříve však od počátku platnosti této Úmluvy.
Článek 18
1. Tato Úmluva spolu se Závěrečným pro-
tokolem, který tvoří její nedílnou součást,
vyžaduje ratifikace. Ratifikační listiny budou
vyměněny co nejdříve v Praze.
2. Tato Úmluva vstupuje v platnost prvním
dnem druhého měsíce následujícího po vý-
měně ratifikačních listin.
Článek 19
1. Tato Úmluva se uzavírá na dobu jednoho
roku. Její platnost se mlčky prodlužuje rok
od roku, pokud nebude jedním z obou smluv-
ních států písemně vypovězena tři měsíce
před uplynutím roční lhůty.
2. Bude-li tato Úmluva vypovězena, zůstá-
vají nároky získané podle jejích ustanovení
zachovány. Čekatelství získaná podle ustano-
vení této Úmluvy budou upravena dohodami
mezi oběma smluvními státy.
Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci
obou smluvních států tuto Úmluvu a opatřili
ji svou pečetí.
Sepsáno v Ženevě dne 4. června 1959 ve
dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém
a německém; obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou republiku:
Evžen Erban v. r.
Za
Švýcarskou konfederaci:
dr. Arnold Saxer v. r.
ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL
Při dnešním podpisu Úmluvy mezi Česko-
slovenskou republikou a Švýcarskou konfe-
derací o sociálním zabezpečení učinili pode-
psaní zplnomocněnci obou smluvních států
tato prohlášení:
1. Českoslovenští občané ve Švýcarsku nebo
ve třetím státě mohou uplatnit nároky z této
Úmluvy, jen předloží-li platný doklad o svém
státním občanství, vydaný místně příslušným
diplomatickým nebo konzulárním zastupitel-
stvem svého domovského státu. Úmluva se
nevztahuje na osoby, kterým bylo českoslo-
venskými zákony odňato československé stát-
ní občanství.
2. Zjišťuje se:
a) že švýcarské spolkové právní předpisy ne-
obsahují žádná ustanovení, podle nichž by
byli různě posuzováni švýcarští a česko-
slovenští občané, pokud jde o práva a po-
vinnosti podle právních předpisů o nemo-
cenském pojištění a pojištění pro případ
tuberkulosy, kterých se tato Úmluva ne-
dotýká;
b) že československé právní předpisy neobsa-
hují žádná ustanovení, podle nichž by švý-
carští a českoslovenští občané byli různě
posuzováni, pokud jde o práva a povin-
nosti podle právních předpisů o nemocen-
ském pojištění zaměstnanců.
Obě smluvní strany prohlašují, že souhlasí
s tím, aby toto stejné posuzování zůstalo
podle možnosti zachováno.
3. Švýcarská strana prohlašuje, že je zá-
sadně ochotna po zavedení invalidního pojiš-
tění zahrnout je do Úmluvy a uzavřít za tím
účelem dohodu podle článku 1 odstavce 2
písm. a) Úmluvy.
Československá strana prohlašuje, že až do
uzavření takovéto dohody budou švýcarským
občanům, kteří bydlí ve Švýcarsku nebo ve
třetím státu, poskytovány invalidní důchody
z československého sociálního zabezpečení,
přičemž jejich výše se bude řídit českoslo-
venskými předpisy o výplatě důchodů do ci-
ziny.
8
4. Ze zásady stejného posuzování podle
článku 2 Úmluvy jsou vyňata:
z československé strany:
ustanovení o osobních důchodech a o důcho-
dech za výsluhu let,
ustanovení o zachování nároků při přerušení
zaměstnání na dobu delší dvou let v přípa-
dech, kdy není přiznán invalidní nebo čás-
tečný invalidní důchod, jakož i ustanovení
o započtení dob zaměstnání nebo pojištění ve
třetím státě;
ze švýcarské strany:
ustanovení o dobrovolném pojištění starob-
ním a pozůstalých pro švýcarské občany v za-
hraničí.
5. Článek 3 odstavec 2 písm. a) a b) Úmlu-
vy se použije na všechny vysílané zaměst-
nance bez ohledu na to, jakou mají státní
příslušnost.
6. Za přechodně vyslané ve smyslu člán-
ku 3 odstavce 2 písm. a) Úmluvy se považují
zaměstnanci, kteří nejsou zaměstnáni ve
druhém smluvním státě déle než tři roky.
Přesahuje-li zaměstnání ve druhém státě
tuto dobu, zůstane výjimečně nadále zacho-
vána příslušnost k sociálnímu zabezpečení
prvního státu, pokud k tomu dají souhlas pří-
slušné správní úřady obou států.
7. Za doby pobytu ve Švýcarsku ve smyslu
článku 7 odstavce 1 a článku 9 odstavce 1
Úmluvy platí i doby pobytu před 1. lednem
1948.
8. Doby, po které českoslovenští občané ve
Švýcarsku byli vyňati z pojištění podle práv-
ních předpisů o pojištění starobním a pozů-
stalých, nepovažují se za doby pobytu ve
smyslu článku 7 odstavce 1 a článku 9 od-
stavce 1 této Úmluvy.
9. Československý občan, bydlící ve Švý-
carsku, který během posledních pěti let před
vznikem pojistného případu opustil Švýcar-
sko v každém roce po dobu nepřesahující dva
měsíce, nepřerušil tím svůj pobyt ve Švýcar-
sku ve smyslu článku 7 odstavce 1 písm. b)
Úmluvy. Tato úprava platí obdobně pro lhůtu
deseti let stanovenou v článku 9 odstavci 1
této Úmluvy.
10. Českoslovenští občané, kterým byl po-
dle článku 9 odstavce 1 Úmluvy přiznán pře-
chodný důchod ze švýcarského pojištění sta-
robního a pozůstalých, nemohou požadovat
převedení nebo vrácení příspěvků podle člán-
ku 7 odstavců 3 a 4 Úmluvy.
11. Vrácení příspěvků zaplacených švýcar-
skému pojištění starobnímu a pozůstalých,
k němuž došlo před vstupem Úmluvy v plat-
nost, nebrání tomu, aby byly poskytnuty pře-
chodné důchody podle článku 9 odstavce 1
Úmluvy, v těchto případech budou však vrá-
cené příspěvky zúčtovány s poskytnutým dů-
chodem.
12. Československým a švýcarským obča-
nům bydlícím ve Švýcarsku, jejichž nároky
vůči československému sociálnímu zabezpe-
čení vznikly před 1. lednem 1957, budou vy-
pláceny důchody v dosavadní výši, ode dne
vstupu Úmluvy v platnost nejméně však ve
výši odpovídající měsíčně stu švýcarským
frankům u starobního důchodu, osmdesáti
švýcarským frankům u vdovského důchodu a
čtyřiceti švýcarským frankům u sirotčího
důchodu.
13. Pokud výplata československých dů-
chodů švýcarským občanům bydlícím mimo
Československo v důsledku nedostatku smluv-
ní úpravy vzájemnosti odpočívala, obnoví se
jejich výplata ode dne vstupu Úmluvy v plat-
nost se zpětnou účinností k okamžiku zasta-
vení výplaty.
14. Z československé strany se prohlašuje,
že švýcarští občané bydlící v Československu,
ve Švýcarsku nebo ve třetím státě jsou po-
staveni na roven Československým občanům
v tom kterém státě, pokud se týká uspoko-
jení nároků z bývalých podnikových pensij-
ních zařízení.
Tento Protokol tvoří součást dnes pode-
psané Úmluvy; vstupuje v platnost za týchž
podmínek a pro stejnou dobu jako tato
Úmluva.
Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci
obou smluvních států tento protokol a opatřili
jej svou pečetí.
Sepsáno v Ženevě dne 4. června 1959 ve
dvojím vyhotovení, každé v jazyce českém
a německém; obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou republiku:
Evžen Erban v. r.
Za
švýcarskou konfederaci:
dr. Arnold Saxer v. r.
KNT 1 - 3202-59