Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
318
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou
a Sjednocenou arabskou republikou o obchodu a plavbě,
podepsaná v Káhiře dne 7. února 1959
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí se Smlouvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Sjednocenou arabskou
republikou o obchodu a plavbě, podepsanou
v Káhiře dne 7. února 1959.
Důvodová zpráva
Hospodářské vztahy mezi Československou
republikou a Sjednocenou arabskou republikou
jsou až dosud upraveny rámcově Dohodou
o úpravě obchodních styků s Egyptem ze dne
16. března 1930 a Obchodní dohodou se Sýrií
ze dne 30. července 1952. Oba tyto dokumenty
jsou však rozdílné především v rozsahu do-
ložky nejvyšších výhod. Proto bylo využito
jednání mezi Československou republikou a
Sjednocenou arabskou republikou o novou ob-
chodní a platební úpravu a československá
strana navrhla Sjednocené arabské republice
uzavřít novou hospodářskou smlouvu obecné
povahy pro celé území Sjednocené arabské
republiky.
Mezi oběma zeměmi se neustále rozvíjí již
dnes bohatý styk v oblasti obchodu. Rovněž
však nabývají značné důležitosti i otázky
námořní plavby, neboť československé ná-
mořní lodi kotví v přístavech Sjednocené
arabské republiky.
2
Proto byla mezi oběma zeměmi dne 7. února
1959 v Káhiře podepsána smlouva o obchodu
a plavbě, která upravuje zásadně vzájemné
hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi, a to
jak styky v oblasti obchodu, tak i otázky
námořní plavby.
Smlouva zakotvuje ve svém článku 1 zá-
sadu nejvyšších výhod ve všech otázkách
týkajících se obchodu mezi oběma zeměmi.
Z této zásady jsou podle článku 2 vyňaty
pouze výhody, které jedna ze smluvních stran
poskytla nebo v budoucnosti poskytne sou-
sedním státům pro usnadnění pohraničního
styku a výhody, které Sjednocená arabská
republika poskytla nebo poskytne arabským
zemím.
Článek 3 smlouvy stanoví, že smluvní
strany nebudou při dovozu zboží pocházejícího
z území druhé smluvní strany požadovat
konzulární faktury, což přispěje k zjednodu-
šení formalit při dovozu a vývozu zboží.
Uplatnění této zásady v syrské provincii, kde
dosud byly konzulární faktury požadovány,
bude znamenat významnou úsporu devis
(v r. 1958 bylo velvyslanectví SAR v Praze
uhrazeno za konzulární poplatky 145. 000
Kčs).
Článek 4 se zabývá osvobozením některých
předmětů a zboží od celních poplatků, které
se vytahuje i na předměty dovážené v rámci
vědecko-teohnické spolupráce.
Článek 5 zajišťuje ochranu průmyslového
vlastnictví v souladu s Pařížskou unijní
úmluvou ze dne 20. března 1883 a s Madrid-
ským ujednáním ze dne 14. dubna 1881, jichž
jsou oba smluvní státy stranami.
V článku 6 smlouvy je obsažena doložka
o právní subjektivitě československých pod-
niků pro zahraniční obchod, která je pro čes-
koslovenskou stranu velmi významná přede-
vším také z důvodů precedenčních pro další
jednání o hospodářských smlouvách obecné
povahy s jinými státy.
Článek 7 se zabývá otázkami plavby. Sta-
noví zásadu poskytování nejvyšších výhod
v otázkách plavby, přičemž v otázce zacházení
s loďmi jedné smluvní strany v přístavech
druhé strany byla přijata tzv. doložka pa-
ritní, zajišťující zacházení s loďmi druhé
strany jako s loďmi vlastními. Tato doložka
má vlastně jednostranný význam pro česko-
slovenskou stranu, které zajišťuje výhodnější
zacházení s jejími námořními loďmi v přísta-
vech Sjednocené arabské republiky. Odsta-
vec 1 článku 7 předpokládá uzavření mezi-
podnikové plavební dohody mezi oběma
stranami. K jednání příslušných organizací,
pověřených, námořní dopravou, o uvedené
dohodě došlo ještě v době pobytu českoslo-
venské obchodní delegace ve Sjednocené
arabské republice a plavební dohoda byla
podepsána.
Smlouva je uzavřena na dobu tří let s mož-
ností jejího prodlužování mlčky vždy na další
tři roky do té doby, pokud nebude šest měsíců
předem vypovězena.
Smlouva mezi Československou republikou
a Sjednocenou arabskou republikou o obchodu
a plavbě je hospodářskou smlouvou obecné
povahy a vyžaduje ve smyslu § 74 odst. 1
Ústavy schválení Národního shromáždění a
ratifikace presidentem republiky. Protože
však je zájem na tom, aby ustanovení smlou-
vy, která jsou pro vzájemné hospodářské
styky velmi důležitá, byla v brzké době uve-
dena v život, dohodly se obě smluvní strany,
že smlouva bude předběžně prováděna ode
dne podpisu, což umožňuje ustanovení česko-
slovenského zákona č. 66/1949 Sb.
Smlouva o obchodu a plavbě má značný
význam pro úpravu vzájemných hospodář-
ských styků mezi oběma zeměmi. Obsahuje
řadu důležitých ustanovení, která tyto styky
staví na právní základ a upravují tak zásadně
důležitý úsek vzájemných vztahů.
V Praze dne 15. června 1959
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
3
SMLOUVA O OBCHODU A PLAVBĚ
MEZI
ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU A SJEDNOCENOU ARABSKOU REPUBLIKOU
President Československé republiky a pre-
sident Sjednocené arabské republiky ve snaze
přispět k dalšímu rozvoji hospodářské spolu-
práce a obchodních styků mezi oběma zeměmi
rozhodli se uzavřít smlouvu o obchodu a plav-
bě a proto jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky:
Ing. Jaroslava KOHOUTA,
náměstka ministra zahraničního obchodu
a
president Sjednocené arabské republiky
Dr. Abdel Moneim El KAISSOUNI,
ústředního ministra hospodářství,
kteří, vyměnivše si plné moci a shledavše je
v dobré a náležité formě, dohodli se takto:
Článek 1
Obě smluvní strany si budou navzájem
poskytovat bezpodmínečné a neomezené na-
kládání podle zásady nejvyšších výhod ve
všem, co se týká obchodu mezi oběma zeměmi.
Článek 2
Nakládání podle zásady nejvyšších výhod,
stanovené článkem 1 této smlouvy se nebude
vztahovat na výhody, které jsou anebo v bu-
doucnosti budou poskytnuty jednou ze smluv-
ních stran sousedním státům pro usnadnění
pohraničního styku a na výhody, které Sjed-
nocená arabská republika poskytla nebo v bu-
doucnu poskytne arabským zemím.
Článek 3
V zájmu zjednodušení formalit při dovozu
a vývozu zboží nebude žádná z obou smluv-
ních stran požadovat při dovozu zboží, pochá-
zejícího z území druhé smluvní strany, kon-
sulární faktury.
článek 4
Obě smluvní strany povolí dovoz a vývoz
prostý celních poplatků za dovoz a vývoz
v rámci svých příslušných platných předpisů
a nařízení, jako:
a) vzorky zboží a reklamní materiály, sloužící
pouze k získávání objednávek a k propa-
gaci zboží;
b) předměty a zboží určené pro výstavy a
veletrhy za předpokladu, že tyto předměty
a zboží nebudou prodány;
c) zboží, dovezené za účelem opravy a zdo-
konalení, určené ku zpětnému vývozu;
d) předměty, dovážené v rámci vědecké a
technické spolupráce podle zvláštní do-
hody a v souhlasu s předpisy UNESCO.
Článek 5
Obě smluvní strany se zavazují, že budou
chránit průmyslové vlastnictví v souladu se
svými příslušnými vnitřními nařízeními a
v souhlasu s Pařížskou unijní úmluvou
z 20. března 1883 a s Madridským ujednáním
z 14. dubna 1881.
Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na
zboží v průvozu.
Článek 6
Kontrakty budou uzavírány mezi českoslo-
venskými podniky zahraničního obchodu jako
samostatnými právnickými osobami, případně
jinými samostatnými právnickými osobami,
pověřenými československými zákony zahra-
ničním obchodem z jedné strany a právnic-
kými a fysickými osobami ve Sjednocené
arabské republice z druhé strany.
Článek 7
Obě smluvní strany si vzájemně poskytnou
nakládání podle zásady nejvyšších výhod
v otázkách plavby v souhlasu s plavební do-
hodou, jež má být uzavřena mezi Českoslo-
venskou republikou a Sjednocenou arabskou
republikou a s předpisy platnými pro pří-
stavy.
Každá strana bude s loďmi druhé strany
ve svých přístavech zacházet stejně jako
s vlastními.
Článek 8
Dnem, kdy tato smlouva vstoupí v platnost,
pozbývají platnosti Dohoda o úpravě obchod-
ních styků mezi Československou republikou
a Egyptem ze dne 16. března 1930 a Obchodní
dohoda mezi Československou republikou a
Syrskou republikou ze dne 30. července 1952.
4
Článek 9
Tato smlouva bude ratifikována. Vstoupí
v platnost dnem výměny ratifikačních listin,
která bude uskutečněna v Praze.
Tato smlouva se uzavírá na dobu tří let. Její
platnost bude automaticky prodlužována vždy
o další tři roky do té doby, pokud ji jedna ze
smluvních stran nevypoví písemným vyrozu-
měním druhé smluvní straně nejméně šest
měsíců před uplynutím právě probíhajícího
tříletého období.
Obě smluvní strany se dohodly, že smlouva
bude předběžně prováděna ode dne podpisu.
Dáno v Káhiře, dne 7. února 1959 ve dvou
původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za Československou republiku:
Ing. J. Kohout v. r.
Za Sjednocenou arabskou republiku:
Ei Kaissouni v. r.
KNT 1 - 3201-69.