Národní shromáždění Republiky československé 1959
II. volební období
300
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou republikou
a Albánskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 16. ledna 1959
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky československé souhlasí s Konzulární úmluvou mezi
Československou republikou a Albánskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne
16. ledna 1959.
Důvodová zpráva
Vzájemné styky mezi Československou re-
publikou a Albánskou lidovou republikou se
ve všech oblastech neustále prohlubují.
Na základě dohody o vědeckotechnické
spolupráci a o výměně technických zkušeností
z 28. února 1951 se uskutečňuje vzájemná
výměna technických odborníků, rozvíjí se vý-
měna kulturních pracovníků na základě do-
hody o kulturní spolupráci z 1. prosince 1952,
existují bohaté obchodní styky mezi oběma
zeměmi, stoupá počet československých tu-
ristů, kteří tráví svoji dovolenou na albán-
ském pobřeží a rozšiřují se dopravní styky.
V důsledku toho rozšiřuje se i konzulární
agenda mezi oběma státy a ukazuje se potřeb-
ným upravit smluvně vzájemné konzulární
styky.
Ve společném prohlášení vlády Českoslo-
venské republiky a vlády Albánské lidové re-
publiky, podepsaném na závěr jednání mezi
vládními delegacemi obou zemí dne 29. června
1958 v Tiraně, bylo proto zakotveno také
rozhodnutí obou vlád uzavřít v brzké době
konzulární úmluvu.
Po předchozím jednání v Tiraně byla Kon-
zulární úmluva mezi Československou repu-
blikou a Albánskou lidovou republikou pode-
psána v Praze dne 16. ledna 1959 při příleži-
tosti návštěvy stranické a vládní delegace
Albánské lidové republiky v Československu.
Omluvu podepsal za československou stranu
ministr zahraničních věcí Václav David a za
albánskou stranu ministr zahraničních věci
Behar Shtylla.
2
Úmluva je sjednána na stejných zásadách,
které obsahují konzulární úmluvy uzavřené
československou republikou se Sovětským
svazem a s Německou demokratickou re-
publikou.
Úmluva zakotvuje právo obou smluvních
stran zřizovat konzuláty a vysílat konzuly a
stanoví náležitosti potřebné k tomu, aby se
konzul ujal své funkce (články 1-3). Stanoví
práva, výsady a výhody, jichž budou konzu-
lové a odpovědní pracovníci konzulární služby
požívat (články 4-10), a podrobně upravuje
otázky týkající se služební činnosti konzulů
(články 11-20). V článku 14 se úmluva od-
volává na Smlouvu mezi Československou re-
publikou a Albánskou lidovou republikou
o právní pomoci ve věcech občanských, ro-
dinných a trestních, která s ní byla současně
podepsána a kterou se bude řídit činnost
konzulů v oblasti práva občanského, rodinného
a trestního. Články 18-20 upravují činnost
konzulů při pomoci lodím a letadlům vysílají-
cího státu.
V závěrečných ustanoveních se v článku 21
stanoví, že ustanovení úmluvy o právech a
povinnostech konzulů budou stejně uplatňo-
vána ve vztahu k pracovníkům diplomatických
zastupitelských úřadů, pověřených vykonává-
ním konzulární činnosti. Protože v současné
době vykonávají konzulární agendu mezi
oběma státy pouze konzulární oddělení obou
velvyslanectví, je toto ustanovení zvláště
praktické. Dokladem spolupráce obou zemí
i na poli mezinárodním je článek 22 úmluvy,
v němž si obě smluvní strany slibují, že si
budou vzájemně poskytovat pomoc v konzu-
lárních záležitostech v těch zemích, v nichž
jedna ze smluvních stran nemá diplomatické
nebo konzulární zastoupení.
Konzulární úmluva mezi Československou
republikou a Albánskou lidovou republikou
upravuje důležitý úsek mezistátních styků,
který se bude i nadále rozvíjet, a je dalším
krokem k upevnění a prohloubení smluvních
vztahů a spolupráce mezi oběma socialistic-
kými státy.
V Praze dne 7. ledna 1959
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
3
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou republikou a Albánskou lidovou republikou
President Československé republiky a
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky,
vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přáním a zájmy lidu obou zemí vzájemné vztahy
a všestrannou spolupráci,
rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
Václava Davida, ministra zahraničních věcí,
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
Behara S h t y ll u, ministra zahraničních věcí,
kteří se po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku
a v předepsané formě, dohodli na tomto:
I. Zřizování konzulátů a vysílání konzulů
Článek 1
Smluvní strany si vzájemně poskytují právo
zřizovat na území druhé smluvní strany ge-
nerální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a
konzulární jednatelství (dále jen konzuláty) a
právo vysílat generální konzuly, konzuly, vice-
konzuly a konzulární jednatele (dále jen kon-
zulové).
Počet konzulátů, sídla konzulů a konzulární
obvody smluvní strany vzájemně dohodnou.
Článek 2
Stát vysílající konzula požádá stát přijíma-
jící o souhlas s jeho osobou. Po předložení
konzulského patentu, obsahujícího jméno a
příjmení konzula, jeho konzulskou hodnost,
jeho sídlo a jemu určený konzulární obvod,
udělí přijímající stát exeguatur.
Konzul se ujme své funkce po udělení
exequatur. Státní orgány konzulárního obvodu
učiní neprodleně nutná opatření, aby konzul
mohl vykonávat svou služební činnost a po-
žívat práv, výsad a výhod, které mu poskytuje
tato Úmluva a právní řád přijímajícího státu.
Článek 3
Při přechodné nepřítomnosti nebo vážné
překážce, bránící konzulovi ve výkonu jeho
služebních povinností, při jeho odvolání nebo
úmrtí, je oprávněn vykonávat funkci konzula
jeho zástupce, jehož jméno a pověření bylo
včas oznámeno příslušným úřadům přijímají-
cího státu.
Zástupce konzula požívá v době výkonu
funkce konzula všech práv, výsad a výhod,
vyhrazených touto Úmluvou konzulům.
II. Práva, výsady a výhody konzulů
a odpovědných pracovníků konzulární služby
Článek 4
Konzulové a rovněž odpovědní pracovníci
konzulární služby, pokud jsou občany vysíla-
jícího státu, nepodléhají ve své služební čin-
nosti pravomoci soudů a správních úřadů
přijímajícího státu.
Článek 5
Konzulové a odpovědní pracovníci konzu-
lární služby jsou povinni vydávat na požádání
svědectví u soudů, prokuratur nebo vyšetřo-
vacích orgánů přijímajícího státu.
4
Osoby uvedené v předchozím odstavci mo-
hou odmítnout výpověď o okolnostech, které
se vztahují k jejich služební činnosti.
Nemohou-li se dostavit, mohou je úřady
vyslechnout v místnostech konzulátu nebo
v jejich bytě.
Ustanovení tohoto článku platí také pokud
jde o řízení prováděné správními úřady.
Článek 6
Úřední místnosti konzulátů, jejich archívy
a úřední korespondence včetně telegramů,
telefonů a dálnopisů jsou nedotknutelné. Sou-
kromé věci a osobní korespondence konzulů
musí být vždy chovány odděleně. Konzulové
mají právo používat šifry a diplomatické
pošty.
Orgány přijímajícího státu nemohou ve
služebních místnostech konzulátů, jakož
i v soukromých bytech konzulů provádět do-
nucovací opatření. Do těchto místností ne-
mohou orgány přijímajícího státu vstupovat
bez konzulova souhlasu.
Článek 7
Konzulové mají právo vyvěšovat na budo-
vách, v nichž jsou úřední místnosti konzu-
látů, znak vysílajícího státu a nápis s ozna-
čením úřadu. Mají rovněž právo vyvěšovat
vlajku vysílajícího státu na budově konzulátu,
na svém obytném domě a na vozidlech, kte-
rých používají.
článek 8
Konzulové a odpovědní pracovníci konzu-
lární služby, pokud jsou občany vysílajícího
státu, jsou osvobozeni od osobních a věcných
plnění na základě vzájemnosti. Od věcného
plnění jsou osvobozeny též nemovitosti po-
užívané jimi jako obytné nebo služební
prostory.
Uvedené osoby jsou, pokud jde o příjmy
z jejich služební činnosti, osvobozeny od pří-
mých daní a dávek.
Nemovitý majetek vysílajícího státu, urče-
ný k umístění konzulátů nebo k bydlení kon-
zulů a odpovědných pracovníků konzulární
služby, je na území přijímajícího státu
osvobozen od všech přímých daní.
Článek 9
Konzulům a odpovědným pracovníkům
konzulární služby, pokud jsou občany vysíla-
jícího státu, a konzulátům se poskytuje na
základě vzájemnosti osvobození od celních
poplatků v témže rozsahu, jako diplomatic-
kým zastupitelským úřadům, jejich vedoucím
a diplomatickým pracovníkům.
Článek 10
Ustanovení článků 8 a 9 se vztahují též na
manželky a nezletilé děti konzulů a odpověd-
ných pracovníků konzulární služby, pokud
s nimi žijí ve společné domácnosti a jsou
občany vysílajícího státu.
III. Služební činnost konzulů
Článek 11
Konzulové napomáhají všestrannému roz-
voji politických, hospodářských a kulturních
styků mezi oběma zeměmi.
Článek 12
Konzulové mají právo hájit ve svém kon-
zulárním obvodu práva a zájmy svého státu
a rovněž jeho občanů a právnických osob.
Konzulové se mohou při své služební čin-
nosti obracet přímo na příslušné orgány a
instituce v obvodu své působnosti a žádat je
o pomoc při plnění svých úkolů.
Článek 13
Konzulové mají právo vést evidenci občanů
vysílajícího státu, zdržujících se trvale nebo
dočasně v jejich obvodu. Předpisy smluvních
stran o registraci cizích státních příslušníků
zůstávají nedotčeny.
Konzulové mohou vydávat občanům vysí-
lajícího státu cestovní pasy. Mohou občanům
přijímajícího státu, cizím státním příslušní-
kům nebo osobám bez státní příslušnosti udě-
lovat viza nebo jiná povolení pro vstup do
vysílajícího státu nebo výjezd z něho.
Článek 14
V oblasti práva občanského, rodinného a
trestního se služební činnost konzulů, pokud
není určeno jinak, řídí Smlouvou mezi Česko-
slovenskou republikou a Albánskou lidovou
republikou o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních, podepsanou
v Praze dne 16. ledna 1959.
5
Článek 15
1. Konzulové jsou oprávněni konat na kon-
zulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě ob-
čanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo
v letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné
označení vysílajícího státu - pokud tomu ne-
brání právní předpisy přijímajícího státu -
tyto úkony:
a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti
nebo listiny o jednostranných právních
úkonech občanů vysílajícího státu;
b) sepisovat nebo ověřovat písemná prohlá-
šení občanů vysílajícího státu;
c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu;
nemohou však sepisovat nebo ověřovat
listiny o právních úkonech o zřízení nebo
zcizení práv k budovám nebo k jiným ne-
movitostem, které jsou na území přijíma-
jícího státu;
d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních
úkonech mezi občany vysílajícího státu a
občany přijímajícího státu, pokud se tyto
právní úkony týkají výlučně zájmů na úze-
mí vysílajícího státu nebo záležitostí, k je-
jichž provedení má dojít na území vysí-
lajícího státu, a pokud tyto právní úko-
ny neodporují právním předpisům obou
smluvních stran;
e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu
na písemnostech všeho druhu; legalizovat
písemnosti pocházející od orgánů nebo
úředních osob vysílajícího nebo přijímají-
cího státu, jakož i od soukromých osob
a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy
z nich;
f) přijímat do úschovy peníze a cenné před-
měty občanů vysílajícího státu nebo pro
ně určené; příslušné právní předpisy při-
jímajícího státu zůstávají nedotčeny;
g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysíla-
jícím státem.
2. Konzulem sepsané, legalizované a ově-
řené písemnosti, opisy, překlady a výpisy,
které jsou uvedeny v odstavci 1, mají v při-
jímajícím státě takovou průkazní moc jako
písemnosti sepsané, přeložené, ověřené nebo
legalizované příslušnými orgány a úředními
osobami přijímajícího státu.
Článek 16
Před konzuly mohou být uzavírána man-
želství, jsou-li obě osoby uzavírající manžel-
ství občany vysílajícího státu. Uzavírání
manželství se provádí v souhlase se zákony
vysílajícího státu.
Konzulové mohou osvědčovat podle předpi-
sů vysílajícího státu narození a úmrtí obča-
nů vysílajícího státu.
Příslušné předpisy smluvních stran tím
zůstávají nedotčeny.
Článek 17
Konzulové mají právo, pokud je k tomu
právní řád vysílajícího státu zmocňuje, usta-
novit opatrovníka nebo poručníka občanům
vysílajícího státu. V těchto případech mají
konzulové právo vykonávat dozor nad poru-
čenstvím a opatrovnictvím.
Článek 18
Konzulové poskytují pomoc lodím vysílají-
cího státu. Zejména mohou vstupovat ve
styk s posádkou lodi a cestujícími, vydávat,
potvrzovat a přezkoumávat lodní listiny a se-
pisovat protokoly o nákladu a účelu cesty a
o mimořádných událostech. Vykonávají funkci
dohlédacího úřadu a urovnávají spory mezi
velením lodi a posádkou.
Ve všech případech jsou místní úřady po-
vinny na žádost konzula poskytnout mu ne-
zbytnou pomoc a podporu.
V případě, že úřady přijímajícího státu mají
v úmyslu učinit jakákoliv donucovací opa-
tření na obchodních lodích vysílajícího státu,
uvědomí o tom předem příslušného konzula,
aby mohl být přítomen při provádění těchto
opatření. Toto se nevztahuje na celní, paso-
vou a zdravotní kontrolu lodí, členů posádky
a cestujících.
Článek 19
Při nehodách a ztroskotání lodí jedné ze
smluvních stran uvědomí příslušné orgány
okamžitě konzula a sdělí mu, jaká opatření
učinily. Rovněž poskytnou konzulovi nezbyt-
nou pomoc při opatřeních, která činí v této
souvislosti, přizvou jej k opatřením nutným
ke zjištění příčin nehody a k zajištění důkazů.
Článek 20
Konzulové poskytují pomoc letadlům vysí-
lajícího státu. Zejména mohou podporovat
v případě přistání členy posádky a cestující
při jejich styku s orgány přijímajícího státu
a činit příslušná opatření, aby mohli pokračo-
vat v cestě.
6
Při nehodách letadel vysílajícího státu mo-
hou konzulové činit nebo dožadovat se opa-
tření pro poskytnutí pomoci členům posádky
a cestujícím a pro ochranu nákladu a opravu
letadla; budou také přizváni k opatřením nut-
ným ke zjištění příčin nehody a k zajištění
důkazů.
IV. Závěrečná ustanoveni
Článek 21
Ustanovení této Úmluvy o právech a po-
vinnostech konzulů budou stejně uplatňová-
na ve vztahu k pracovníkům diplomatických
zastupitelských úřadů, pověřených vykonává-
ním konzulární činnosti. Tím nejsou dotčena
diplomatická privilegia a imunita těchto pra-
covníků diplomatických zastupitelských úřa-
dů.
Článek 22
Smluvní strany si slibují, že na požádání
jedné ze stran a v rámci dobrých služeb si
budou vzájemně poskytovat pomoc v konzu-
lárních záležitostech v těch zemích, v nichž
tato strana nemá diplomatické nebo konzu-
lární zastoupení.
Článek 23
Tato Úmluva bude ratifikována.
Nabude účinnosti dnem výměny ratifikač-
ních listin, která bude provedena v Tiraně
v době co nejkratší.
Článek 24
Tato Úmluva se uzavírá na dobu pěti let.
Zůstane v platnosti vždy dalších pět let, ne-
projeví-li jedna ze smluvních stran šest mě-
síců před uplynutím právě probíhajícího ob-
dobí své přání Omluvu vypovědět.
Sepsáno v Praze dne 16. ledna 1959 ve dvou
vyhotoveních, každé v jazyce českém a albán-
ském, při čemž obě znění mají stejnou plat-
nost.
Z PLNÉ MOCI PRESIDENTA
ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY:
V. David v. r.
Z PLNÉ MOCI PRESIDIA
LIDOVÉHO SHROMÁŽDĚNÍ
ALBÁNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY:
Behar Shtylla v. r.
KNT 1 - 3116-59