Národní shromáždění Republiky československé 1958
II. volební období
275
Vládní návrh
Zákon
ze dne 1958
o úpravě finančního plánování; a finančního hospodaření národních podniků
a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Díl I
Úvodní ustanovení
§ 1
(1) Tvůrčím úsilím pracujících se rozvijí
naše národní hospodářství a rozmnožuje ná-
rodní bohatství. Při socialistické výstavbě
mají důležitou úlohu finance. V souladu s po-
vahou našeho společenského zřízení se financí
plánovitě využívá v zájmu celé společnosti.
(2) Finanční hospodaření národních podniků
a ostatních hospodářských organizací státního
socialistického sektoru upravuje se tak, aby
se finančních vztahů plánovitě využívalo
k rychlému rozvoji výrobních sil, k maxi-
mální tvorbě všech zdrojů a jejich nejefek-
tivnějšímu využívání, k zvýšení tvůrčí účasti
pracujících na řízení hospodářství a k upev-
ňování jednoty zájmů pracujících, podniků a
celé společnosti.
Díl II
Finanční plány
§ 2
(1) Finanční hospodaření státu a organizací
socialistického sektoru je řízeno soustavou
2
finančních plánů, zejména státním rozpoč-
tem, finančními plány podniků a rozpočty ná-
rodních výborů.
(2) Soustavu finančních plánů tvoří vzá-
jemně spjaté finanční plány celostátní, finanč-
ní plány ministerstev, pověřenectev, národ-
ních výborů, dále výrobně hospodářských jed-
notek a jiných podobných jednotek (dále jen
,,hospodářské jednotky"), jakož i národních
podniků a jiných hospodářských organizací
státního socialistického sektoru (dále jen
,,podniky").
(3) Finanční plány jsou spjaty se státním
plánem rozvoje národního hospodářství a
aktivně na něj působí.
Pětileté finanční plány
§ 3
Pětileté finanční plány určují finanční hos-
podaření, zejména tvorbu finančních zdrojů
a používaní finančních prostředků minister-
stev a jiných ústředních úřadů (dále jen
,,mi-
nisterstva"), pověřenectev, národních výborů,
hospodářských jednotek a podniků.
§ 4
(1) Pětileté finanční plány sestavují minis-
terstva, pověřenectva, národní výbory, hospo-
dářské jednotky a podniky v souladu s dlou-
hodobými plány a v souladu s ukazateli pěti-
letých plánů.
(2) Dlouhodobé podíly z finančních zdroji
(dlouhodobé normativy podnikové hmotné za-
interesovanosti) jsou, pokud budou stanove-
ny, součástí pětiletých finančních plánů. Dlou-
hodobé podíly stanoví pro ministerstva vláda,
pro hospodářské jednotky a podniky přímo
podřízené ministerstvu ministerstvo a pro
podniky z úseku hospodářství plánovaného
samostatně národními výbory rada toho ná-
rodního výboru, na jehož rozpočet jsou pod-
niky zapojeny.
§ 5
Roční finanční plány
(1) Roční finanční plány zajišťují, rozvíjejí
a podrobněji rozvádějí úkoly a cíle stanovené
pětiletým finančním plánem.
(2) Roční finanční plány stanoví objem fi-
nančních zdrojů a potřeb, způsob krytí těchto
potřeb, jakož i finanční vztahy k nadřízeným
orgánům a ke státnímu rozpočtu; sestavují
je organizace uvedené v § 4 odst. 1, a to v sou-
ladu se závaznými ukazateli státního plánu a
státního rozpočtu.
3
(3) Roční finanční plány ministerstev, hos-
podářských jednotek a podniků jsou základem
státního rozpočtu a zajišťují jej. Roční fi-
nanční plány podniků a hospodářských jedno-
tek zapojených na rozpočty národních výborů
jsou součástí rozpočtu národních výborů.
§6
Zmocnění
(1) Ministerstvo financí se zmocňuje k bližší
úpravě zásad ročních finančních plánů a spo-
lečně se Státním úřadem plánovacím k bližší
úpravě zásad pětiletých finančních plánů.
(2) Další podrobnosti v rámci předpisů uve-
dených v ustanovení odstavce 1 stanoví pro
obor své působnosti jednotlivá ministerstva
nebo, jde-li o hospodářství plánované samo-
statně národními výbory, rada krajského ná-
rodního výboru.
Díl III
Finanční hospodaření
§ 7
(1) Podniky jsou vybaveny základními pro-
středky a oběžnými prostředky a hospodaří
s nimi podle zásad chozrasčotu. Jsou odpo-
vědny za jejich řádné využívání, zachování,
jakož i další rozmnožování.
(2) Prostředky z finančních zdrojů vytváře-
ných podniky se jednak odvádějí do státního
rozpočtu, jednak se jich používá ve prospěch
podniků, a to buď přímo podniky nebo jejich
nadřízenými orgány.
§ 8
(1) Podniky používají vlastních finančních
zdrojů na financování decentralizované inves-
tiční výstavby, vlastních oběžných prostředků
a k jiným stanoveným účelům.
(2) Při svém hospodaření usilují podniky
o nejvyšší tvorbu finančních zdrojů a o nej-
efektivnější využití všech finančních zdrojů
v plném souladu se zájmy a potřebami socia-
listické společnosti.
§ 9
K doplnění vlastních finančních prostředků
může být podnikům poskytován provozní i in-
vestiční úvěr, a to v souladu s požadavkem
zvýšení efektivnosti řízení národního hospo-
dářství.
4
§ 10
Vztah ke státnímu rozpočtu
Podniky a jim nadřízené orgány odvádějí
do státního rozpočtu určené odvody, zejména
zisku a daně z obratu. Ze státního rozpočtu
mohou se podnikům a nadřízeným orgánům
poskytnout příděly, zejména na financování
základních prostředků.
§11
Zmocnění
(1) Ministr financí se zmocňuje k bližší
úpravě finančního hospodaření, zejména od-
vodů do státního rozpočtu a přídělů z něho,
finančních zdrojů vytvořených podniky a je-
jich používání, úhrad ztrát, financování zá-
kladních prostředků a vlastních oběžných pro-
středků, financování ostatních úkolů a posky-
tování úvěrů, jakož i stanovit zásady pro roz-
bor a schvalování výsledků finančního hospo-
daření podniků a orgánů jim nadřízených.
(2) Ministr financí se dále zmocňuje upravit
platební a zúčtovací styk, pokladní operace,
fakturování a placení, kontrolu prováděnou
peněžními ústavy, zejména kontrolu čerpání
mzdových fondů a důsledky porušení finanční
kázně; může též stanovit, v jakém rozsahu se
předpisy o fakturování a placení, jakož i sank-
ce na porušení těchto předpisů vztahují i na
jiné organizace než podniky (§ 2 odst. 2) a na
obyvatelstvo.
(3) Generální ředitel Státní banky českoslo-
venské se zmocňuje na základě předpisů vy-
daných podle ustanovení odstavců 1 a 2 směr-
nicemi podrobněji upravit financování základ-
ních prostředků a jeho kontrolu, úvěrování,
platební a zúčtovací styk, pokladní operace a
kontrolu čerpání mzdových fondů.
(4) Ministr financí může podle potřeby od-
chylně upravit finanční hospodaření podniků
řízených národními výbory.
Díl IV
Ustanovení společná
§ 12
Ministři a rady krajských národních výborů
odpovídají za finanční hospodaření hospodář-
ských jednotek a podniků v oboru své působ-
nosti, za správné plnění povinností hospodář-
ských jednotek a podniků, jež vyplývají ze
státního rozpočtu, jakož i za správné plnění
finančních plánů.
5
§13
(1) Ministerstvo financí kontroluje finanční
hospodaření ministerstev a plnění finančních
plánu a povinnosti ministerstev uložených jim
ve státním rozpočtu.
(2) Ministerstva a orgány v oboru jejich pů-
sobnosti kontrolují finanční hospodaření pod-
řízených hospodářských jednotek a podniků.
§14
(1) Výsledky finančního hospodaření minis-
terstev a jejich souhrnné roční účetní výkazy
schvaluje ministr financi. Odmítne-li ministr
financí ze závažných důvodů výsledky a vý-
kazy schválit, předloží je příslušný ministr
vládě k projednáni.
(2) Ministr financí předkládá vládě zprávy
o finančním hospodaření ministerstev.
Díl V
Ustanovení závěrečná
§ 15
Dokud nebudou vydány příslušné prováděcí
předpisy, použije se předpisů dosavadních,
pokud neodporuji tomuto zákonu.
§ 16
(1) Zrušuji se všechna ustanovení upravu-
jící věci, na něž se vztahuje tento zákon; ze-
jména se zrušuje zákona č. 106/1951 Sb.,
o úpravě financování národních a komunál-
ních podniků, s výjimkou ustanovení § 14
odst. 2 věty první a druhé, a vládní nařízení
č. 107/1951 Sb., kterým se provádí zákon
č. 106/1951 Sb.
(2) Ustanovení zákona č. 119/1948 Sb.,
o státní organizaci zahraničního obchodu a
mezinárodního zasílatelství, vládního nařízení
č. 13/1952 Sb., o správě spojů, ustanovení § 6
zákona č. 104/1950 Sb., o financování národ-
ních a komunálních podniků, a zákona č. 23/
1957 Sb., o podnikových fondech pracujících,
nejsou dotčena.
§17
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne
1. ledna 1959; provedou jej všichni členové
vlády.
6
Důvodová zpráva
Část všeobecná
Podle usnesení ÚV KSČ v říjnu 1957 a podle
výsledků celostátní diskuse byla učiněna vý-
znamná opatření ke zdokonalení řízení, plá-
nování a financování našeho národního hos-
podářství. Tato opatření se dále rozvíjejí na
podkladě usnesení XI. sjezdu KSČ.
V souladu s nimi se zvyšuje účast pracu-
jících na řízení hospodářství a rozšiřuje se
pravomoc a odpovědnost podniků a národních
výborů.
Při hospodaření národních podniků je nut-
no důsledným uplatňováním ekonomických
zákonů socialismu lépe využívat finančních
vztahů, podnikové a osobní hmotné zaintere-
sovanosti k zabezpečování plánovitého pro-
porcionálního rozvoje výroby, k zvyšování
produktivity práce, k soustavnému odhalování
rezerv, k využívání a k dalšímu rozvíjení
všech materiálních a finančních zdrojů. Tím
se umožní rychlejší rozvoj národního hospo-
dářství a zvyšování životní úrovně našeho
lidu.
Okol zvýšit ekonomickou účinnost řízení
národního hospodářství vyžaduje, aby se dále
rozvinula účast pracujících jako společen-
ských vlastníků všeho národního bohatství na
řízení hospodářství a aby se při řízení plně
využilo předností socialistického společenské-
ho řádu a všech ekonomických zákonů socia-
lismu.
Ke splnění tohoto požadavku je třeba cíle-
domě využívat financí jako nástroje přímého
aktivního ekonomického působení na výrobu
a oběh, a to financí státních, odvětvových
i podnikových.
Finanční zdroje se vytvářejí úsilím všech
pracujících a využívá se jich jen v jejich zá-
jmu. Aby se těchto zdrojů využívalo co nej-
efektivněji ve prospěch jednotlivce i celé spo-
lečnosti pro další rozvoj národního hospodář-
ství, řídí stát plánovitě finanční vztahy. Tyto
finanční vztahy nejsou jen pasivním odrazem
výrobní hospodářské činnosti podniků, ale
tuto činnost účinně ovlivňují.
Lepší využívání financí v zájmu zvýšení
ekonomické účinnosti řízení vyžaduje, aby se
aktivní ekonomická úloha financí projevila
zejména v tom, že
a) budou účinněji působit při rozšířené so-
cialistické reprodukci, na nepřetržitý růst
výrobních sil, proporcionální rozvoj našeho
národního hospodářství a na odhalování re-
zerv,
b) budou nástrojem nejefektivnějšího vy-
užití existujících finančních a materiálových
zdrojů a jejich soustavného růstu,
c) budou působit na upevnění socialistic-
kých výrobních vztahů ve výrobě a rozdělo-
vání, aby se každý pracující mohl účastnit
tvořivě na řízení hospodářství při plném roz-
vinutí úlohy Revolučního odborového hnutí,
d) povedou ke zvýšení hmotné zaintereso-
vanosti pracujících, ovšem v souladu s eko-
nomickými zájmy podniků a zájmy celé spo-
lečnosti,
e) kontrola korunou a všechny formy fi-
nanční kontroly budou zaměřeny především
na ekonomickou kontrolu efektivnosti veške-
rého pracovního úsilí, jakož i na využívání lid-
ských a materiálových zdrojů ve výrobě a
v oběhu zboží v zájmu jednotlivce i celé spo-
lečnosti.
Nynější soustava financování podniků stát-
ního socialistického sektoru byla zavedena od
1. ledna 1952 zákonem č. 106/1951 Sb.,
o úpravě financování národních a komunál-
ních podniků, v souvislosti s novou organizací
národních podniků a výrobních ministerstev
a se změnami v řízení výroby uskutečněnými
na základě usnesení ÚV KSČ ze dne 6. září
1951. V této reorganizaci byly uplatněny zá-
sady odpovědnosti jedné osoby a odstraněny
zbytečné mezičlánky v řízení národního hos-
podářství.
Před vydáním zákona č. 106/1951 Sb. byly
národní a komunální podniky financovány
prostřednictvím Fondu znárodněného hospo-
dářství, do kterého se soustřeďovala veškerá
akumulace od podniků. Zákon č. 106/1951 Sb.
odstranil funkci Fondu znárodněného hospo-
dářství jako ústředí pro financování státního
socialistického sektoru a zakotvil zásadu, že
všechny finanční zdroje musí být soustředě-
ny ve státním rozpočtu, který jako základní
finanční plán státu přímo určuje vzájemné
vztahy státu ke všem hospodářským odvět-
vím. Podle tohoto zákona se ministerstvům
určovaly přímo ve státním rozpočtu jednak
odvody (daň z obratu, část zisků, přebytky
vlastních oběžných prostředků aj. ), jednak
příděly (na investice, na zvýšení vlastních
oběžných prostředků, na úhradu plánovaných
ztrát aj. ). Část zisku zůstávala ministerstvům
k disposici k financování investic a ke zvýšeni
vlastních oběžných prostředků podřízených
organizací.
7
Zákonem č. 106/1951 Sb. byly dále stano-
veny povinnosti a práva ministerstev ke stát-
nímu rozpočtu a odpovědnost ministrů za fi-
nanční hospodaření hlavních správ a podniků,
za splnění finančních plánů a povinností, ulo-
žených jim ve státním rozpočtu, jakož i za
zachování základních a oběžných prostředků
svěřených podnikům. Byla též zdůrazněna
nepřípustnost úvěrů na financování investic
státního sektoru.
Úprava financování podniků podle zákona
č. 106/1951 Sb. spolu s novou organizací ná-
rodního hospodářství splnila vcelku očeká-
vaný úkol. Zajistila účinnější mobilizaci pro-
středků pro další rozvoj národního hospodář-
ství a podstatně přispěla k upevnění finanční
kázně v podnicích.
Decentralizace pravomoci a zjednodušení
plánování a financování uskutečňované od
roku 1956 vyžádaly si některé nezásadní změ-
ny v zákoně č. 106/1951 Sb., které byly pro-
vedeny zákonem o státním rozpočtu na rok
1957 resp. na základě zmocnění v tomto zá-
koně. (Pravomoc rozhodovat o použití nad-
plánových zisků a o úhradě neplánovaných
ztrát přešla z vlády na ministra financí. )
Realizace zásad ke zvýšení ekonomické
účinnosti řízení, plánování a financování vy-
žaduje změnit dosavadní zákonnou úpravu
financování národních podniků s platností od
1. ledna 1959, kdy také vstoupí v účinnost
nová plánovací metodika.
Nová zákonná úprava má za úkol účinněji
napomáhat ke zvyšování efektivnosti výroby
a zajišťovat zainteresování podniků na vý-
sledcích jejich hospodaření podle zásad choz-
rasčotu.
Aby finanční plánování a finanční hospoda-
ření podniků co nejaktivněji působilo na roz-
voj a zhospodárnění výroby a co nejvíce při-
spívalo k rozvoji tvůrčí aktivity pracujících,
upravuje nový zákon financování podniků po-
dle dále uvedených hlavních zásad.
Nová zákonná úprava vytváří především
dvojí způsob financování, a to jednak cen-
trální financování ze státního rozpočtu za-
hrnující zejména financování centralizované
státní investiční výstavby, jednak decentrali-
zované financování, tj. financování z vlastních
zdrojů podniků zahrnující ostatní potřeby
podniků, zejména decentralizované podnikové
investice, generální opravy a doplňování
vlastních oběžných prostředků. Při nedostat-
ku vlastních zdrojů bude možno podnikům
poskytnout bankovní úvěry i na financování
investiční výstavby, popř. též příspěvky
z prostředků nadřízených orgánů a výjimeč-
ně i ze státního rozpočtu.
Významným rysem nové úpravy je, že se
základem finančního plánování stávají pě-
tileté finanční plány.
Dále se prohlubuje uplatňování zásad choz-
rasčotu.
Zvyšuje se pravomoc a odpovědnost podni-
ků při tvorbě finančních zdrojů a používání
finančních prostředků a zájem podniků na
vytyčování mobilizačních úkolů a na nejlep-
ších finančních výsledcích. Tím se zvyšuje
význam vlastních zdrojů podniků pro finan-
cování jejich rozvoje, zejména pro financo-
vání investic a růstu vlastních oběžných pro-
středků. Základem zainteresování podniků na
dobrém hospodaření jsou - kde jsou k tomu
podmínky - dlouhodobé podíly na přírůstku
zisku (nebo na celém zisku) a na odpisech.
Podniky odvádějí do státního rozpočtu zejmé-
na daň z obratu a z výkonů a odvody zisku.
Navržený zákon zakotvuje i důležité opa-
tření ke zvýšení účasti pracujících na řízení
podniků a na kontrole jejich hospodaření.
Každoročně se provádí ve všech podnicích za
tvůrčí účasti pracujících komplexní rozbor
hospodaření. Na jeho základě se schvalují
hospodářské výsledky, rozhoduje se v souladu
s danými směrnicemi o způsobu využití dosa-
žených zisků, činí se opatření k odstranění
nedostatků a ke zrychlení rozvoje podniku.
Aby bylo možno upravovat finanční pláno-
vání a finanční hospodaření a přizpůsobovat
je vývoji, popř. podmínkám jednotlivých od-
větví, stanoví zákon jen hlavní zásady. Opra-
va podrobností se ponechává prováděcím
předpisům ministerstva financí, resp. v rámci
těchto předpisů jednotlivým resortním mi-
nistrům, popř. radám krajských národních
výborů.
Úkoly, které podle navrženého zákona pří-
slušejí vládě a ministrům (ministerstvům),
plní podle ústavního zákona č. 33/1956 Sb.,
o slovenských národních orgánech, na úseku
řízeném sborem pověřenců příslušné sloven-
ské národní orgány.
S prováděním zákona nebudou spojeny nové
výdaje ze státní pokladny. Naopak nový způ-
sob financování podniků spolu s ostatními
opatřeními ke zvýšení efektivnosti řízení ná-
rodního hospodářství se nutně projeví v lep-
ších finančních výsledcích.
II
Část zvláštní
K §§ 2 až 5:
Základem finančního plánování se stávají
pětileté finanční plány. Sestavují se tak, že
ministerstva rozepíší na přímo podřízené pod-
8
niky a hospodářské jednotky směrnice pro
vypracování státního a finančního pětiletého
plánu schváleného vládou. Hospodářské jed-
notky je rozepíší na podřízené podniky. Podle
úkolů určených rozpisem směrnic a podle
vlastních rozborů potřeb národního hospodář-
ství vypracují podniky a ministerstva návrh
pětiletého finančního plánu. Po schválení pě-
tiletého plánu vládou sdělí ministerstva pod-
nikům případné úpravy vyplývající ze schvá-
leného pětiletého plánu; na jejich podkládá
podniky zpřesňují popř. doplňují své pětileté
finanční plány.
Na období 10-15 let budou při sestavování
dlouhodobého plánu rozvoje národního hos-
dářství sestavovány rovněž orientační úvahy
o výši finančních zdrojů a potřeb. Tyto úvahy
však nebudou sestavovat všechny hospodář-
ské organizace, nýbrž budou se vypracovávat
zpravidla jen na úrovni ústředních orgánů.
Nebudou v nich řešeny otázky konkrétních
forem financování jednotlivých potřeb.
Roční finanční plány jsou prováděcími plány
pětiletých plánů.
Při vypracování ročních finančních plánů
budou podniky vycházet nejen z ukazatelů
stanovených pětiletým finančním plánem,
nýbrž též z vlastních ekonomických a technic-
kých rozborů. Nový systém plánování a finan-
cování umožňuje využívat tvůrčí aktivity
pracujících ve větší míře již v období příprav
plánu.
Hospodářskou jednotkou v § 2 odst. 2 se
rozumějí jednak výrobně hospodářské jed-
notky ve smyslu novely zákona č. 51/1955 Sb.,
o národních podnicích a některých jiných hos-
podářských organizacích, jednak podobné jed-
notky zřizované podle jiných předpisů upra-
vujících organizaci národního hospodářství ve
státním socialistickém sektoru.
K §6:
Poněvadž roční finanční plány jsou zákla-
dem státního rozpočtu, zmocňuje se minister-
stvo financí k podrobnější úpravě, která
stanoví zejména obsah finančních plánů, po-
stup při jejich sestavování a projednávání a
další náležitosti týkající se těchto plánů.
Podrobnější předpisy pro sestavování pěti-
letých finančních plánů stanoví ministerstvo
financí společně se Státním úřadem plánova-
cím.
K §§ 7 a 8:
Nově se stanoví, že podniky mají vlastní
finanční zdroje. Poskytnutím vlastních fi-
nančních zdrojů zvyšuje se hospodářská sa-
mostatnost podniků a prohlubuje se chozras-
čot. Příjmy podniků nemají krýt jen běžné
výdaje, nýbrž též zajistit zdroje na financo-
vání rozvoje podniku. Tím, že je rozvoj pod-
niku spojen s výsledky jeho hospodaření, je
podnik zainteresován na trvalém rozvoji a
zvyšuje se jeho zájem na dobrém hospodaření.
K § 91
Na rozdíl od zákona č. 106/1951 Sb. mohou
být podnikům poskytovány nejen provozní,
ale i investiční úvěry. Tento úvěr může být
poskytnut buď jako dlouhodobý úvěr (na urči-
tou stavbu nebo nákup jiných investic), nebo
při nerovnoměrné tvorbě zdrojů na investice
jako úvěr k překlenutí časové neshody mezi
tvorbou zdrojů a jejich použitím.
Zavedení investičního úvěru představuje
významné zvýšení pravomoci podniků a umož-
ňuje zrychlení rozvoje dobře pracujících pod-
niků při zachování proporcionality rozvoje ná-
rodního hospodářství.
Úprava podrobností se ponechává provádě-
cím předpisům ministerstva financí, popř.
předpisům generálního ředitele Státní banky
(§ 11).
K §11:
Obdobné zmocnění, které je uvedeno v od-
stavci 1, bylo i v zákoně č. 106/1951 Sb. Na-
vrženým ustanovením se toto dosavadní zmoc-
nění zpřesňuje.
Úpravu finančního hospodaření bude mi-
nistr financí provádět po projednání s minis-
terstvy a radami krajských národních výborů.
Podle zmocnění navrženého v odstavci 2
mohou se předpisy o fakturování a placení
vztahovat i na obyvatelstvo a jiné organizace
než podniky; tyto předpisy mohou obsahovat
majetkové sankce na opožděné placení za do-
dané výrobky, práce a služby poskytované or-
ganizacemi socialistického sektoru, jestliže
odběratelem jsou jednotliví občané, popř.
organizace nesocialistického sektoru (např.
podniky v národní správě hospodářských or-
ganizací).
Na podkladě zmocnění uvedeného v odstav-
ci 3 bude moci generální ředitel Státní banky
vlastními opatřeními upravovat otázky, které
banka může metodicky sama na podkladě
svých znalostí řídit, tj. poskytování úvěrů,
platební a zúčtovací styk, financování základ-
ních prostředků a jeho kontrolu, pokladní
operace a kontrolu čerpání mzdových fondů.
Soulad těchto opatření se zásadními opatře-
ními ministerstva financí je zajištěn řídící
úlohou ministra financí.
9
Také návrhy předpisů podle odstavců 2 a 3
budou projednány se všemi zúčastněnými re-
sorty, popř. s vybranými podniky.
V odstavci 4 se ministr financí zmocňuje po
projednání s příslušnými ministry a orgány
provádět odchylnou úpravu finančního hospo-
daření podniků zapojených na rozpočty ná-
rodních výborů. Metody řízení podniků národ-
ními výbory a pracovní zaměření těchto pod-
niků odůvodňují povolit odchylnou úpravu.
K §15:
V zájmu včasné přípravy finančních plánů
na rok 1959 vydal ministr financí na základě
dosavadního zákona č. 106/1951 Sb. a na zá-
kladě zmocnění, které mu poskytl rozpočtový
zákon na rok 1958, podrobné prováděcí před-
pisy, aby finanční hospodaření podniků bylo
přizpůsobeno opatřením prováděným v celém
národním hospodářství ke zvýšení ekonomické
účinnosti řízení, plánování a financování. Plat-
nost těchto předpisů se navrženým ustanove-
ním zachovává.
K § 16:
Zákon se vztahuje na všechny podniky stát-
ního socialistického sektoru a proto ustano-
vením odstavce 1 se v zájmu jednotnosti zru-
šuje nejen zákon č. 106/1951 Sb. (s výjimkou
ustanovení § 14 odst. 2 věty první a druhé,
protože toto ustanovení je podkladem pro
další platnost vyhlášky č. 21/1954 Ú. l, o Fon-
du znárodněného hospodářství) a předpisy na
jeho podkladě vydané, nýbrž i všechna usta-
novení jiných zákonů a nařízení, která upra-
vují finanční hospodaření hospodářských or-
ganizací státního socialistického sektoru, ja-
kož i ustanovení obsahující zmocnění k takové
úpravě, stejně jako nižší normy vydané na
základě takovýchto ustanovení.
Výjimkou ze Zrušovací doložky jsou usta-
novení (zmocnění) obsažená v zákoně č. 119/
1948 Sb., o státní organizaci zahraničního
obchodu a mezinárodního zasílatelství. Při-
puštění této výjimky vyžaduje zvláštní posta-
vení a poslání podniků zahraničního obchodu.
Rovněž tak společenská funkce spojů a zvlášt-
nosti ekonomiky spojů vyžadují, aby k nim
bylo přihlédnuto i při úpravě jejich financo-
vání. Vládní nařízení č. 13/1952 Sb., o správě
spojů, dává vládě zmocnění k takové úpravě.
Nezrušuje se ani zákon č. 23/1957 Sb.,
o podnikových fondech pracujících; jeho usta-
novení nejsou tedy navrženou úpravou do-
tčena.
V platnosti zůstává i nadále ustanovení § 6
zákona č. 104/1950 Sb., o financování národ-
ních a komunálních podniků, které umožňuje,
aby podniky převáděly na Fond znárodněného
hospodářství majetkové části (pohledávky) a
závazky. Tyto převody se dosud vyskytují,
byť i bez finančního vypořádání, a přicházejí
v úvahu zejména při začleňování konfiskova-
ných podstat, s nimiž se podnikům dostávají
pohledávky a závazky, jimiž však nelze pod-
niky zatěžovat, poněvadž tyto pohledávky a
závazky nesouvisí s jejich provozem.
V Praze dne 3. listopadu 1958.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr financí:
J. Ďuriš v. r.
KNT 1 - 3296-58