Národní shromáždění Republiky československé 1958.

II. volební období.

234.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne 1958

o úpravě některých nároků a závazků souvisících se sjednocením
Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou.

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1

(1) Československý stát poskytne v mezích
dalších ustanovení tohoto zákona náhradu

a) za nemovitý majetek, který měly česko-
slovenské právnické a fysické osoby dne
29. června 1945 na Zakarpatské Ukrajině,

b) za nároky, které měly dne 29. června 1945
československé právnické osoby proti
právnickým a fysickým osobám Zakarpat-
ské Ukrajiny a československé fysické
osoby proti právnickým osobám Zakar-
patské Ukrajiny,

a pozbyly tohoto majetku podle Smlouvy mezi
Československou republikou a Svazem sovět-
ských socialistických republik o Zakarpatské
Ukrajině a Protokolu k této Smlouvě, vyhlá-
šených pod č. 186/1946 Sb., nebo podle Do-
hody mezi Československou republikou a
Svazem sovětských socialistických republik
o konečném vypořádání majetkových a fi-
nančních otázek, souvisících se sjednocením
Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovět-
skou socialistickou republikou, vyhlášené vy-
hláškou ministra zahraničních věcí č. 1/1958
Sb.

2

(2) Vláda se zmocňuje stanovit zásady,
v kterých případech, zejména za které druhy
majetku (nároku) a v jaké výši se poskytne
náhrada osobám pozbyvším nemovitého ma-
jetku (nároku), po případě jejich právním ná-
stupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří
k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532
obč. zák. se však náhrada neposkytne; při-
tom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a
jakou měl státní příslušnost.

§2

(1) Nemovitý majetek zanechaný na území
Československé republiky osobami, které
optovaly pro Svaz sovětských socialistických
republik a přesídlily na jeho území, přešel na
československý stát, a to dnem, kterým tyto
osoby přesídlily.

(2) Dnem 8. ledna 1958 přešly na českoslo-
venský stát nároky, které měly dne 29. červ-
na 1945 právnické osoby Zakarpatské Ukra-
jiny proti československým právnickým a
fysickým osobám a fysické osoby Zakarpatské
Ukrajiny proti československým právnickým
osobám.

(3) Dlužníci jsou přechodem nároků podle
ustanovení odstavce 2 zproštěni povinnosti
plnit své závazky dosavadním věřitelům a
jsou povinni je plnit československému státu.
Vláda může stanovit, u kterých závazků ne-
má být ze závažných důvodů jejich plnění
požadováno.

(4) Ustanovení zákona č. 183/1950 Sb.,
o majetku zanechaném na území Českoslo-
venské republiky osobami, které optovaly
pro Svaz sovětských socialistických republik

- a přesídlily na jeho území, zůstávají ne-
dotčena.

§3

Rozhodovat ve věcech, na které se vzta-
hují ustanovení § 1 a § 2 odst. 1 a 2, přísluší
ministerstvu financí nebo orgánu jím pově-
řenému; o řízení v těchto věcech platí vládní
nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech
správních (správní řád).

§4

(1) Ministerstvo financí upraví podrobnosti,
zejména za jakých podmínek se náhrada po-
skytuje, jakož i o zániku nároku na náhradu.

(2) Ministerstvo financí se zároveň zmoc-
ňuje, aby v případech zvláštního zřetele hod-
ných prominulo důsledky stanovené v § 4
odst. 2 vládního nařízení č. 8/1947 Sb., o sou-
pisu československého majetku na Zakarpat-

8

ské Ukrajině nebyla-li přihláška nemovitého
majetku podrobeného soupisu podle tohoto
nařízení podána buď vůbec nebo včas.

§5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část:

Mezi Československou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik byla dne
29. června 1945 uzavřena Smlouva o Zakar-
patské Ukrajině (dále jen ,,Smlouva"), která
nabyla účinnosti výměnou ratifikačních listin
dne 30. ledna 1946. Podle Protokolu k této
Smlouvě mohly si osoby české a slovenské
národnosti, které byly příslušné (měly trvalé
bydliště) na území Zakarpatské Ukrajiny,
optovaly pro státní občanství Československé
republiky a přesídlily na její území, vzít s se-
bou všechen movitý majetek. Za nemovitý
majetek mají dostat odškodné. Rovněž tak
mají být odškodněny za nemovitý majetek
osoby české a slovenské národnosti, které
v důsledku nepřátelské okupace musely opus-
tit území Zakarpatské Ukrajiny, a českoslo-
venské právnické osoby, které vzhledem
k národnostnímu složení jejich statutárních
orgánů před okupací je třeba považovat za
české nebo slovenské.

Dohodu o konečném vypořádání majetko-
vých a finančních otázek, souvisících se sjed-
nocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou
sovětskou socialistickou republikou (dále jen
,,Dohoda"), uzavřenou dne 6. července 1957,
byly vypořádány nejen vzájemné nároky na
odškodné podle Smlouvy, nýbrž i nároky
ostatních československých občanů, kteří ku
dni 29. června 1945 měli nemovitý majetek
na území Zakarpatské Ukrajiny. Touto Do-
hodou byly dále vypořádány vzájemně i ná-
roky mezi československými právnickými
osobami a právnickými a fysickými osobami
Zakarpatské Ukrajiny a mezi československý-
mi fysickými osobami a právnickými osobami
Zakarpatské Ukrajiny. K ratifikaci této Do-
hody došlo dne 8. ledna 1958 a tímto dnem
nabyla Dohoda platnosti a účinnosti.

Smlouvou a Dohodou pozbyli českoslovenští
občané vlastnického práva k nemovitému
majetku a k některým nárokům, které měli
na Zakarpatské Ukrajině. Ježto pak Smlouva
řeší otázku náhrady za tento majetek pouze
rámcově a Dohoda ji vůbec neřeší, je třeba

náhradu upravit zákonem, po případě před-
pisy podle něho vydanými.

Zvláštní část:

K § 1. Tímto ustanovením se stanoví, že za
majetek uvedený v odstavci 1, kterého čes-
koslovenské osoby pozbyly podle Smlouvy
nebo Dohody, se poskytne náhrada. Pro po-
souzení otázky, kterého majetku se ustano-
vení § 1 týká, stanoví se shodně s ustanove-
ním Dohody jako rozhodný den 29. červen
1945, tj. den sjednocení Zakarpatské Ukra-
jiny s USSR. Zásady, v kterých případech se
náhrada poskytne, stanoví vláda a podrob-
nosti upraví prováděcí předpisy (§ 4 odst. 1).
Jednou ze zásad bude, že náhrada za majetky,
které by i v Československu podléhaly zása-
hům do vlastnického práva (znárodnění, vý-
kupu podle předpisů o pozemkových refor-
mách apod. ), bude se řídit československými
předpisy o náhradách za takový majetek.

Nárok na náhradu bude příslušet osobám,
které pozbyly majetku nebo nároku, a to
dnem, kdy tohoto majetku nebo nároku po-
zbyly, po případě jejich právním nástupcům.
Jestliže však právním nástupcem osoby, které
by příslušel nárok na náhradu, bude dědic ze
zákona podle dřívějších nebo cizích před-
pisů, přizná se mu nárok jen tehdy, bude-li
patřit k okruhu osob uvedených v §§ 526 až
532 platného občanského zákoníka. Nezáleží
tedy na tom, podle kterého právního řádu se
stal dědicem ze zákona a kdy zůstavitel
zemřel, zda před účinností platného občan-
ského zákoníka, či za jeho účinnosti. Okruh
dědiců při dědění ze zákona se omezuje
v souladu s dnešním dědickým právem proto,
aby nedošlo k hromadění nároků v rukách
jedné osoby. Toto omezení netýká se dědiců
ze závěti.

Za československé fysické osoby se pova-
žují pro účely tohoto zákona osoby, které
měly československé občanství ku dni 29.
června 1945.

Ustanovení § 1 se nedotýká tudíž práv a
nároků vzniklých po 29. červnu 1945 a ne-

4

vztahuje se také na nároky československých
fysických osob vůči fysickým osobám Zakar-
patské Ukrajiny. Tyto nároky nebyly Doho-
dou vypořádány a mohou proto oprávněné
osoby s nimi volně nakládat. Výše těchto po-
hledávek nebyla zjišťována a není známa.

K § 2. K provedení článku 1 bod 2 Dohody
odnímají se osobám, které optovaly pro So-
větský svaz a na jeho území přesídlily, práva
na nemovitý majetek, zanechaný na území
Československé republiky.

Vzhledem k tomu, že českoslovenští dluž-
níci jsou Dohodou zproštěni povinnosti plnit
některé své závazky dosavadním věřitelům,
provádí se přechod těchto nároků na česko-
slovenský stát, ježto jinak by došlo k ne-
odůvodněnému obohacení těchto dlužníků.

V zájmu zjednodušení administrativy
umožňuje se opatřením vlády stanovit, že
některé pohledávky nebudou požadovány;
půjde o pohledávky státu za právnickými
osobami státního socialistického sektoru.

Ustanovení odstavců 1-3 nevztahují se na
majetek, který již na československý stát
přešel podle zákona č. 183/1950 Sb., resp.
kterého za podmínek stanovených tímto zá-
konem někdo jiný nabyl. Tímto zákonem
přešel na čs. stát majetek, zanechaný na úze-
mí Československé republiky osobami, které
optovaly pro státní příslušnost Sovětského
svazu a na jeho území na základě této opce
přesídlily, pokud byl tento majetek úředně
sepsán. Ježto podle Dohody přešel na čs. stát
i ostatní těmito osobami zde zanechaný a
úředně nesepsaný majetek, je třeba stanovit
přechod tohoto majetku na čs. stát.

Ustanovení § 2 se nedotýká závazků vznik-
lých po 29. červnu 1945 a nevztahuje se také
na závazky československých osob vůči fy-
sickým osobám Zakarpatské Ukrajiny. Výše
těchto závazků nebyla zjišťována a není
známa.

K § 3. V zájmu rychlého a pružného pro-
vedení zákona bude rozhodování ve věcech,
na které se vztahují ustanovení § 1 a § 2
odst. 1 a 2, prováděno ve správním řízení.

K § 4. Podrobnosti na základě zásad sta-
novených vládou upraví předpis ministerstva
financí.

Vládní nařízení č. 8/1947 Sb. v § 4 sta-
novilo povinnost optantů a uprchlíků podat
do určité lhůty přihlášku nemovitého ma-
jetku podrobeného povinnému soupisu, která
měla být podkladem pro výpočet odškodnění.
Nebyla-li přihláška podána včas, mělo to za
následek případnou ztrátu nároků na odškod-
nění. Někteří optanti přesídlili však bez vlast-
ní viny až po lhůtě stanovené k podání při-
hlášek, nebo jsou zde jiné důvody, na něž je
třeba vzít zřetel. Proto je třeba zmocnění
ministerstva financí k prominutí důsledků
nepodání přihlášek.

Finanční dosah:

Ministerstvo financí upraví zatím jen vy-
pořádání náhrad za rodinné domky, drobné
zemědělské usedlosti a malé živnostenské
provozovny. K těmto náhradám bude podle
hrubého odhadu zapotřebí asi 100 milionů
Kčs. Tato částka je kryta náhradou, kterou
obdrželo Československo od Sovětského
svazu.

V Praze dne 30. května 1958.

Předseda vlády:
V. Široký v. r.

Ministr financí:
J. Ďuriš v. r.

KNT 1 - 3139-68