Národní shromáždění Republiky československé 1958.
II. volební období.
231.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Republiky československé
k projevu souhlasu Úmluva o vymáhání výživného v cizině, podepsaná
v New Yorku dne 20. června 1956.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Republiky českoslo-
venské souhlasí s Úmluvou o vymáhání vý-
živného v cizině, podepsanou v New Yorku
dne 20. června 1956.
Důvodová zpráva.
Z podnětu Hospodářské a sociální rady OSN
došlo v roce 1956 k uspořádání konference,
která přijala 20. června 1956 Úmluvu o vy-
máhání výživného v cizině a doporučila stá-
tům, aby k ní přistoupily.
Účelem Úmluvy je usnadnit vymáhání vý-
živného pro osoby, které žijí na území ně-
které smluvní strany a mají oprávněné ná-
roky vůči osobám, podléhajícím soudní pra-
vomoci jiné smluvní strany. Tohoto účelu má
být dosaženo pomocí orgánů, které smluvní
strany na svém území stanoví a které na zá-
kladě zmocnění oprávněné osoby budou pů-
sobit na plnění vyživovacích povinností. Po-
věřený orgán se má nejprve pokusit dosáh-
nout plnění povinností smírnou cestou a je-li
to nutné, podat žalobu a podniknout ostatní
potřebné kroky k vykonání soudního rozhod-
nuti.
K žádosti navrhovatele a doporučení pří-
slušného orgánu může být navrhovateli po-
skytnuta bezplatná právní pomoc a osvobo-
zení od soudních poplatků. V řízení má být
jednáno s navrhovatelem stejným způsobem,
jako je jednáno s občany státu, kde je řízení
konáno a nikdo nemá být nucen k poskyto-
vání záruky nebo jistoty z jakýchkoliv dů-
vodů. Úmluva tak zjišťuje procesní rovnost
účastníků.
2
Otázky vzniklé v souvislosti se žalobou
nebo řízením mají se řídit zákonem státu od-
půrcova včetně jeho mezinárodního práva
soukromého, čímž Úmluva umožňuje odkaz
na právní řád v souhlase s vnitrostátními
předpisy každého státu.
Úmluva zavazuje smluvní strany, že povolí
nejvyšší výhody pro peněžní převody určené
k placení výživného, čímž napomáhá k reali-
saci vyživovací povinnosti.
Úmluva sama o sobě nezajišťuje vykona-
telnost cizích soudních rozhodnutí, takže tuto
otázku, v praxi velmi důležitou, je třeba dále
posuzovat podle vnitrostátních předpisů, resp.
dvoustranných smluv. V závěrečných člán-
cích obsahuje Úmluva obvyklá ustanovení
mezinárodních mnohostranných smluv.
Přístupem k Úmluvě bude umožněna užší
spolupráce v oblasti vymáhání výživného
s příslušnými orgány cizích států, s nimiž
Československo nemá mezinárodní smlouvy
neba dohody o právní pomoci. Proto je pří-
stup výhodný pro občany, kteří mají opráv-
něné nároky vůči osobám, žijícím v těchto
státech.
Předložená Úmluva v zásadě není v rozporu
s naším právním řádem, i s naší dosavadní
praxí. Jedině odst. 3 čl. 6 Úmluvy stanoví
jiný právní řád, podle něhož budou posuzo-
vány všechny otázky, vzniklé v souvislosti
s jakoukoliv žalobou nebo řízením podle této
Úmluvy, než jak jej předepisuje § 27 zákona
č. 41/48 Sb. Proto Úmluva vyžaduje ve smys-
lu odst. 1 § 74 Ústavy 9. května před ratifi-
kací souhlasu Národního shromáždění.
Z odstavce 2 čl. 1 Úmluvy vyplývá, že
Úmluva jako mnohostranná dohoda je doku-
mentem podpůrným vůči těm smlouvám,
které státy již dříve uzavřely, takže usta-
novení dvoustranných smluv Československa
o právní pomoci s jinými státy zůstávají
Úmluvou nedotčeny a v poměru k těmto stá-
tům bude i nadále třeba říditi se ustanove-
ními dvoustranných dohod jako lex specialis.
V Praze dne 30. dubna 1958.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
3
ÚMLUVA O VYMÁHANÍ VÝŽIVNÉHO V CIZINĚ
Preambule
Majíce na zřeteli nutnost urychleného ře-
šení humánní otázky, která vznikla z toho,
že potřebné osoby jsou svou výživou závislé
na osobách zdržujících se v cizině,
majíce na zřeteli, že projednávaní žalob
o výživné nebo vymáhání nároků na ně v ci-
zině působí velké potíže po stránce právní
i praktické,
jsouce rozhodnuty vytvořit prostředky pro
řešení takových otázek a pro překonání těch-
to obtíží
smluvní strany se dohodly na těchto usta-
noveních:
Článek 1
Účel Úmluvy
1. Účelem této Úmluvy je usnadnit vymá-
hání výživného osobě, nadále nazývané
,,na-
vrhovatel", která žije na území jedné ze
smluvních stran a uplatňuje nároky vůči jiné
osobě, nadále nazývané
,,odpůrce", která pod-
léhá soudní pravomoci jiné smluvní strany.
Tohoto účelu má být dosaženo prostřednic-
tvím orgánů nazývaných nadále "odesílající"
a
,,přijímající" orgány.
2. Prostředky stanovené v této Úmluvě ne-
nahrazují, nýbrž doplňují všechny prostřed-
ky, které poskytuje vnitrostátní nebo mezi-
národní právo.
Článek 2
Určení orgánů
1. Každá smluvní strana určí v době, kdy
budou uloženy ratifikační listiny nebo listiny
o přístupu, jeden nebo více soudních či správ-
ních úřadů, které mají na jejím území pů-
sobit jako odesílající orgán.
2. Každá smluvní strana určí v době, kdy
budou uloženy ratifikační listiny nebo listiny
o přístupu, veřejný nebo soukromý orgán,
který má na jejím území působit jako při-
jímající orgán.
3. Každá smluvní strana bezodkladně ozná-
mí generálnímu tajemníkovi Spojených náro-
dů svá opatření učiněná podle odstavce 1 a 2
a všechny změny, které by v tomto směru
napříště nastaly.
4. Odesílající a přijímající orgány mohou
být v přímém styku s odesílajícími a přijí-
majícími orgány ostatních smluvních stran.
Článek 3
Podání žádosti odesílajícímu orgánu
1. Žije-li navrhovatel na území jedné
smluvní strany, nadále nazývané
,,stát na-
vrhovatele" a odpůrce je podřízen soudní
pravomoci jiné smluvní strany, nadále na-
zývané
,,stát odpůrce", může se navrhovatel
obrátit na odesílající orgán svého státu se
žádostí o vymáhání výživného od odpůrce.
2. Každá smluvní strana bude informovat
generálního tajemníka o dokladech, které
jsou obvykle požadovány podle zákona státu
přijímajícího orgánu k prokázání nároků na
výživné, o způsobu, jakým mají být důkazy
předloženy a o ostatních požadavcích, které
je nutno splnit podle tohoto zákona.
3. Žádost musí být doložena všemi dokla-
dy vztahujícími se k věci, které budou obsa-
hovat v případě potřeby plnou moc pro při-
jímající orgán, aby jednal jménem navrho-
vatele nebo ustanovil jinou osobu, která by
jednala jménem navrhovatele. Žádost má být
také doložena fotografií navrhovatele a pokud
je to možné, fotografií odpůrce.
4. Odesílající orgán učiní všechny vhodné
kroky k zajištění toho, že bude vyhověno po-
žadavkům zákona státu přijímajícího orgánu;
s výhradou ustanovení tohoto zákona musí
žádost obsahovat:
a) plné jméno, adresu, datum narození, ob-
čanství a zaměstnání navrhovatele a jmé-
no a případně adresu jeho zákonného zá-
stupce;
b) plné jméno odpůrce a pokud je to na-
vrhovateli známo, jeho adresy za posled-
ních pět let, datum narození, občanství a
zaměstnání;
c) podrobné objasnění důvodů a předmětu
žádosti, jakož i všechny ostatní informace
o majetkových a rodinných poměrech na-
vrhovatele i odpůrce.
Článek 4
Zasílání dokladů
1. Odesílající orgán zašle doklady přijí-
majícímu orgánu odpůrcova státu, ledaže by
byl přesvědčen, že žádost je nepoctivá.
2. Před odesláním takových dokladů se
odesílající orgán přesvědčí, zda mají řádnou
formu podle zákona státu navrhovatelova.
4
3. Odesílající orgán může sdělit přijímají-
címu orgánu své mínění o opodstatněnosti
žádosti a může doporučit, aby navrhovateli
byla poskytnuta bezplatná právní pomoc a
aby byl osvobozen od poplatků.
Článek 5
Zasílání rozsudků a ostatních soudních spisů
1. Odesílající orgán zašle podle ustanovení
článku 4 na žádost navrhovatele každé roz-
hodnutí, konečné či prozatímní, i každé jiné
soudní opatření ohledně placení výživného,
které navrhovatel obdržel, příslušnému soudu
některé smluvní strany a je-li to nutné a
možné, zprávu o jednání, na jehož základě
bylo takové rozhodnutí vyneseno.
2. Rozhodnutí a soudní opatření uvedená
v předcházejícím odstavci mohou být zaslána
místo dokladů zmíněných v článku 3 nebo
k doplnění těchto dokladů.
3. Řízením podle článku 6 se rozumí v sou-
ladu se zákonem odpůrcova státu buď řízení
o vydání exequatur nebo o registraci nebo
podání nové žaloby založené na rozhodnutí,
které bylo předáno podle ustanovení od-
stavce 1.
Článek 6.
činnost přijímajícího orgánu
1. Přijímající orgán, který jedná vždy
v rozsahu zmocnění daného mu navrhovate-
lem, podnikne jeho jménem všechny kroky
potřebné pro vymáhání výživného, včetně
smíru, a je-li to nutné, připraví a podá ža-
lobu o výživném a podnikne potřebné kroky
k vykonání rozsudku, nařízení nebo jakého-
koli jiného soudního rozhodnutí týkajícího se
placení výživného.
2. Přijímající orgán bude běžně informovat
odesílající orgán. Nebude-li mu možno ve
věci jednat, sdělí odesílajícímu orgánu dů-
vody, které tomu brání a vrátí mu doklady.
3. Nehledě k jakýmkoli ustanovením této
Úmluvy, řídí se všechny otázky vzniklé v sou-
vislosti s jakoukoli žalobou nebo řízením zá-
konem státu odpůrcova a zejména meziná-
rodním právem soukromým tohoto státu.
Článek 7
Dožádání
1. Jestliže zákony obou dotčených smluv-
ních stran připouštějí dožádání, bude postu-
pováno podle těchto ustanovení:
a) soud projednávající žalobu o výživné může
poslat dožádání o další důkazy a doklady
buď příslušnému soudu druhé smluvní
strany nebo kterémukoli jinému úřadu
nebo orgánu určenému druhou smluvní
stranou, na jejímž území má být dožádání
vykonáno;
b) aby se strany mohly zúčastnit nebo být
zastoupeny, je dožádaný úřad povinen
uvědomit dotčený přijímající a odesílající
orgán, jakož i odpůrce o čase a místě, kdy
a kde se má vyžádaný úkon konat;
c) dožádání má být vykonáno s největším
urychlením; jestliže dožádání nebude vy-
řízeno do 4 měsíců od jeho doručení do-
žadovanému úřadu, budou dožadujícímu
úřadu sděleny důvody, pro které nebylo
dožádání vyřízeno nebo pro které bylo
jeho vyřízení odloženo;
d) za vyřízené dožádání nebude smět být vy-
žadována náhrada soudních poplatků nebo
výloh jakéhokoli druhu;
e) výkon dožádání může být odepřen jedině:
1. jestliže věrohodnost písemností není
nepochybná;
2. jestliže smluvní strana, na jejímž úze-
mí mělo být dožádání vykonáno, se do-
mnívá, že by tím byla ohrožena její
svrchovanost nebo bezpečnost.
Článek 8
Změny soudních rozhodnutí
Ustanovení této Úmluvy platí také pro žá-
dosti o změnu soudních rozhodnutí ve vě-
cech výživného.
Článek 9
Vynětí a osvobození
1. V řízeních vedených podle této Úmluvy
bude s navrhovali jednáno stejným způsobem
a budou požívat stejných úlev od placení po-
platků a výloh, jako požívají obyvatelé nebo
občané státu, kde je řízení konáno.
2. Od navrhovatelů nesmí být požadováno,
aby poskytli záruku nebo složili peněžitou
částku nebo depositum jako jistotu za ná-
klady nebo jinou jistotu z toho důvodu, že
jsou cizinci nebo že nejsou obyvateli.
3. Odesílající ani přijímající orgány nebu-
dou ukládat žádné poplatky za služby pro-
kázané podle ustanovení této Úmluvy.
5
Článek 10
Převod peněžních hotovostí
Smluvní strany, podle jejichž zákonů je
omezen převod hotovostí do ciziny, poskyt-
nou nejvyšší výhody pro peněžní převody
určené k placení výživného nebo ke krytí vý-
loh, které vznikly z jakéhokoli řízení podle
této Úmluvy.
Článek 11
Ustanovení o federativních státech
V prípadě, že jde o stát federativní nebo
nejednotný, budou platit tato ustanovení:
a) pokud jde o články této Úmluvy, jejichž
provádění spadá pod zákonodárnou pra-
vomoc federálních zákonodárných orgánů,
bude federální vláda vázána ve stejném
rozsahu jako ty smluvní strany, které ne-
jsou státy federativními;
b) pokud jde o články této Úmluvy, jejichž
provádění spadá pod zákonodárnou pravo-
moc dílčích států, provincií nebo kanto-
nů, které nemají podle federální ústavy
povinnost činit zákonodárná opatření,
oznámí federální vláda co nejdříve, s klad-
ným doporučením, tyto články příslušným
orgánům dílčích států, provincií nebo
kantonů;
c) federativní stát, který je smluvní stranou
této Úmluvy, poskytne na žádost které-
koli jiné smluvní strany, podanou pro-
střednictvím generálního tajemníka, údaje
o právní úpravě a praxi federace a jejích
dílčích částí, týkající se kteréhokoli
ustanovení Úmluvy a ukazující, do jaké
míry byla tato ustanovení uskutečněna
zákonnými nebo jinými opatřeními.
Článek 12
Rozsah územní platnosti
Ustanovení této Úmluvy se vztahují nebo
budou použitelná stejnou měrou ve všech
nesamostatných územích, svěřeneckých nebo
ostatních územích, za jejichž mezinárodní
vztahy je smluvní strana odpovědná, ledaže
by tato smluvní strana při ratifikaci nebo při
přístupu k této Úmluvě prohlásila, že tato
Úmluva se nemá vztahovat na jedno nebo
více takových území. Každá smluvní strana,
která učinila takové prohlášení, může kdy-
koli později rozšířit závaznost Úmluvy i na
taková území, nebo na kterékoli z nich, a to
oznámením učiněným generálnímu tajemníku.
Článek 13
Podpis, ratifikace a přístup
1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu do
31. prosince 1956 pro všechny členské státy
Organisace spojených národů, pro všechny
nečlenské státy, které jsou členy Mezinárod-
ního soudního dvora nebo členy odborných
organisací, jakož i pro všechny ostatní ne-
členské štáty, které byly vyzvány Hospodář-
skou a sociální radou, aby se staly členy
Úmluvy.
2. Úmluva bude ratifikována. Ratifikační
listiny budou uloženy u generálního tajem-
níka.
3. Každý stát uvedený v odstavci 1 tohoto
článku bude moci kdykoli přistoupit k této
Úmluvě. Listiny o přístupu budou uloženy
u generálního tajemníka.
Článek 14
Účinnost
1. Tato Úmluva vstoupí v účinnost 30. dne
ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu podle článku 13.
2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje
nebo k ní přistoupí po uložení třetí listiny
o ratifikaci nebo o přístupu, vstoupí Úmluva
v účinnost 30. dne po uložení ratifikační lis-
tiny nebo listiny o přístupu tohoto státu.
Článek 15
Výpověď Úmluvy
1. Každá smluvní strana může tuto Úmluvu
vypovědět oznámením generálnímu tajemní-
kovi. Výpověď může být učiněna též pro ně-
která nebo pro všechna území uvedená
v článku 12.
2. Výpověď vstoupí v účinnost jeden rok po
dni, kdy oznámení o ní dojde generálnímu
tajemníku s tou výjimkou, že se nebude vzta-
hovat na případy v den účinnosti výpovědi
nevyřízené.
Článek 16
Řešení sporů
Dojde-li mezi smluvními stranami ke spo-
ru o výkladu nebo použití této Úmluvy a
jestliže tento spor nebyl vyřešen jiným způ-
sobem, bude předložen Mezinárodnímu soud-
nímu dvoru. Spor bude předložen buď formou
oznámení speciální dohody nebo formou jed-
nostranného žalobního podání jedné ze spor-
ných stran.
6
Článek 17
Výhrady
1. V případě, že některý stát při podpisu,
ratifikaci nebo uložení listiny o přístupu
vznese výhradu k některému článku této
Úmluvy, oznámí generální tajemník znění
výhrady všem státům, které jsou členy této
Úmluvy a ostatním státům uvedeným v člán-
ku 13, Každá smluvní strana, která tuto vý-
hradu nepřijme, může v době 90 dnů od
oznámení výhrady sdělit generálnímu tajem-
níkovi, že výhradu nepřijímá; v tom případě
Úmluva nevstoupí v účinnost mezi státem,
který podal námitky a mezi státem, který
učinil výhradu. Každý stát, který přistoupí
k Úmluvě později, může učinit při svém pří-
stupu takové prohlášení.
2. Každá smluvní strana může kdykoli od-
volat dříve učiněnou výhradu, o čemž uvědo-
mí generálního tajemníka.
Článek 18
Vzájemnost
Smluvní strana může se dovolávat usta-
novení Úmluvy ve vztahu k jiným smluvním
stranám jen v tom rozsahu, v jakém je sama
Úmluvou vázána.
Článek 19
Oznámení generálního tajemníka
1. Generální tajemník bude informovat
všechny členské státy Spojených národů a
nečlenské státy uvedené v článku 13:
a) o zprávách podle článku 2 odstavce 3;
b) o informacích obdržených podle ustano-
vení článku 3 odstavce 2;
c) o notifikacích a prohlášeních učiněných
podle ustanovení článku 12;
d) o podpisech, ratifikacích a přístupech
podle článku 13;
e) o dni, kdy Úmluva vstoupí v účinnost po-
dle článku 14 odstavce 1;
f) o výpovědích učiněných podle článku 15
odstavce 1;
g) o výhradách a prohlášeních učiněných
podle článku 17.
2. Generální tajemník bude také informo-
vat všechny smluvní strany o žádostech o re-
visi a odpovědích na tyto žádosti ve smyslu
článku 20.
Článek 20
Revise
1. Každá smluvní strana může kdykoli žá-
dat revisi této Úmluvy notifikaci adresova-
nou generálnímu tajemníkovi.
2. Generální tajemník zašle tuto notifikaci
každé smluvní straně se žádostí, aby mu sdě-
lila během 4 měsíců, zda žádá svolání kon-
ference k projednání navrhované revise.
Souhlasí-li většina smluvních stran se svo-
láním konference, generální tajemník ji svolá.
Článek 21
Uložen Úmluvy a jazyky
Originál této Úmluvy, jejíž texty v jazyce
anglickém, čínském, francouzském, ruském a
španělském jsou stejně autentické, bude ulo-
žen u generálního tajemníka, který zašle její
ověřené opisy všem státům uvedeným v člán-
ku 13.
KNT 01 - 3124-58