Národní shromáždění Republiky československé 1958.
II. volební období.
226.
Zpráva
výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 214),
kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb.
Ústavně-právní výbor Národního shromáž-
dění projednal ve své schůzi dne 4. dubna
1958 vládní návrh zákona (tisk 214), kterým
se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949
Sb.
Zpravodaj poslanec František Bubník sdělil,
že vláda se usnesením ze dne 31. března 1958,
které bylo dne 1. dubna 1958 předloženo před-
sednictvu Národního shromáždění dopisem
předsedy vlády čj. 15. 78. 3/58(7), rozhodla
pozměnit vládní návrh zákona (tisk 214), kte-
rým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/
1949 Sb., tak, že
a) v čl. I č. 2 tohoto návrhu se upravuje
znění § 3 uvedeného zákona takto:
,,Organisace ozbrojených sil.
(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez
rozdílu národnosti. Služebním jazykem je
jazyk český a slovenský; ve styku s muž-
stvem neznalým služebního jazyka lze užít
také jeho mateřského jazyka.
(2) Podrobnosti o právních poměrech pří-
slušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich
příslušnosti k nim, zejména z nadřízeností
nebo podřízenosti vůči jiným jejich přísluš-
níkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik
a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož
i o organisaci ozbrojených sil, upraví v me-
zích tohoto zákona, popřípadě v mezích vlád-
ních nařízení vydaných k jeho provedení,
v oboru své působnosti ministerstvo národní
obrany a ministerstvo vnitra služebními
předpisy, pokud tato úprava nenáleží presi-
dentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbro-
jených sil.
(3) Počty vojska stanoví vláda na návrh
ministra národní obrany, předložený, pokud
jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě
s ministrem vnitra. ";
b) důvodová zpráva zní v části týkající se
§ 3 zákona takto:
,,Obrana státu a jeho lidově demokratic-
kého zřízení je podle § 34 ústavy vrcholnou
povinností všech občanů, bez rozdílu národ-
nosti, náboženského vyznání, vzdělání, so-
ciálního původu a postavení. Ustanoveni
o služebním jazyku nebrání tomu, aby v nut-
ných případech, např. při používání volacích
znaků a hesel apod., bylo používáno k za-
2
bránění nedorozumění jen nařízeného znění.
Zásadám naší národnostní politiky odpovídá
ustanovení, že ve styku s mužstvem nezna-
lým služebního jazyka lze užít také jeho ma-
teřského jazyka.
S vytvořením vojsk ministerstva vnitra
souvisí i navrhované rozšíření působnosti
k vydávání předpisů v rozsahu, ke kterému
je dosud zmocněno ministerstvo národní
obrany. V dohodě s ministrem vnitra budou
též předkládány návrhy na stanovení počtů
vojsk ministerstva vnitra. "
Zpravodaj poslanec Bubník se připojil
k pozměňujícímu návrhu vlády a ústavně-
právní výbor schválil § 3 obsažený v článku I
č. 2 ve znění pozměňujícího návrhu ze dne,
1. dubna 1958.
S touto změnou v § 3 obsaženém v článku I
č. 2 a po některých tiskových opravách
ústavně-právní výbor předložený vládní ná-
vrh zákona, kterým se mění a doplňuje bran-
ný zákon č. 92/1949 Sb. (tisk 214) schválil a
doporučil též Národnímu shromáždění ke
schválení.
v Praze dne 4. dubna 1958.
Josef Zedník v. r.,
předsedající.
František Bubník v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne 1958,
kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb.
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I
Branný zákon č. 92/1949 Sb. se mění a do-
plňuje takto:
1. § 1 odst. 1 zní:
,,(1) K obraně svobody a nezávislosti
Československé republiky, jakož i k ochraně
lidově demokratického zřízení a výstavby
socialismu buduje svrchovaný českosloven-
ský lid ozbrojené síly, společně Čechům, Slo-
vákům a příslušníkům ostatních národností,
jako součást lidově demokratického zřízení a
provádí lidovou obranu vlasti, spočívající na
zásadě, že Československá republika je pev-
ně zajištěna lidově demokratickým zřízením
a spojeneckými svazky se Svazem sovětských
socialistických republik a s ostatními lidově
demokratickými státy. "
2. § 3 zní:
,,Organisace ozbrojených sil
(1) Útvary ozbrojených sil se doplňuji
bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je
jazyk český a slovenský; ve styku s muž-
stvem neznalým služebního jazyka lze užít
také jeho mateřského jazyka.
(2) Podrobnosti o právních poměrech
příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z je-
jich příslušnosti k nim, zejména z nadříze-
nosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich
příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský
výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají,
jakož i o organisaci ozbrojených síl, upraví
v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích
vládních nařízení vydaných k jeho provedení,
v oboru své působnosti ministerstvo národní
obrany a ministerstvo vnitra služebními
3
předpisy, pokud tato úprava nenáleží presi-
dentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbro-
jených sil.
(3) Počty vojska stanoví vláda na návrh
ministra národní obrany, předložený, pokud
jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě
s ministrem vnitra. "
3. K § 5 se připojuje odstavec 4 tohoto
znění:
,,(4) Osoby pravomocně odsouzené ke
ztrátě práva volebního se nepovolávají mimo
dobu trvání mimořádných opatření k vojen-
ské činně službě ani k odvodu po dobu, na
niž byla ztráta práva volebního vyslovena. "
4. § 8 zní:
,,Zhodnocení výkonu branné povinnosti
(1) Předpokladem zastávání jakýchkoli
veřejných funkcí je řádně plnění veškerých
povinností, které dotčeně osobě tento zákon
ukládá.
(2) Tam, kde pro posouzení platových,
mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků
plynoucích z pracovního poměru rozhoduje
doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo
povolání, započítává se do této doby doba,
po kterou dotčená osoba konala vojenskou
činnou službu (§ 20 odst. 2), při čemž zvlášt-
ní předpisy stanoví podrobnosti; nedotčena
zůstávají ustanovení zvláštních předpisů o za-
počítávání vojenské činné služby pro účely
nemocenského pojištění zaměstnanců, sociál-
ního zabezpečení a placené dovolené na zota-
venou. "
5. § 9 se ruší.
6. § 10 odst. 2 zní:
,,(2) Odvodní povinnost obsahuje povin-
nost dostavit se k zápisu a odvodu (§ 15), po-
případě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se
předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné
lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření,
jakož i vyšetření zvláštních osobních schop-
ností a vlastností dotčené osoby (výběrové
vyšetření). Osoba, která má odvodní povin-
nost, nazývá se branec. "
7. § 11 odst. 1 zní:
,,(1) Pravidelná odvodní povinnost vzni-
ká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům
1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, ne-
jsou-li již vojáky na podkladě mimořádného
nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná od-
vodní povinnost trvá, nejde-li o některý
z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4
nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvod-
ního řízení, jemuž se osoba této povinnosti
podléhající podrobila v roce, v němž dovršila
20 let, nezanikla-li vydáním konečného od-
vodního rozhodnutí (§ 15 odst. 3) již dříve. "
8. § 15 zní:
,,Zápis a odvody
(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem
je vzít brance do vojenské evidence, zjistit
předběžně jejich způsobilost k vojenské čin-
né službě a učinit opatření k zlepšení zdra-
votní a jiné způsobilosti branců pro výkon
vojenské činně služby.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné
nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhod-
nout o povinnosti branců k vojenské činné
službě podle zjištěné tělesné a duševní způ-
sobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že
branec je povinen vojenskou činnou službou
(odveden), nazývá se odvedením.
(3) Odvody provádějí okresní odvodní ko-
mise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vo-
jenské správy. Dobrovolné odvody mohou
provádět též vojenské odvodní komise. Proti
odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo
není odveden (konečné odvodní rozhodnutí)
nebo že se má dostavit k odvodu v příštím
roce (odvod odročen), není opravného pro-
středku. Odvod může být odročen ze zdra-
votních nebo jiných důvodů na jeden rok,
nejvýše však po dobu tří let. Po této době
rozhodne komise s konečnou platností
o schopnosti nebo neschopnosti brance k vo-
jenské činné službě. Brancům, kterým byl
odročen odvod ze zdravotních důvodů, po-
skytuje se bezplatná léčebná péče ve zdra-
votnických zařízeních státní zdravotní sprá-
vy.
(4) Vláda stanoví nařízením, jak se zři-
zují okresní a krajské odvodní komise, jak
jsou složeny a jak se zápis a odvody prová-
dějí, a upraví jím odvodní řízení. "
9. § 16 odst. 2 zní:
,,(2) Pravidelné odvody se konají jako
hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se ko-
nají každoročně zpravidla v měsících září a
říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obra-
ny jinak. Dodatečně odvody se konají podle
potřeby. "
10. § 16 odst. 3 se ruší.
4
11. § 18 odst. 1, 3 a 4 zní:
,,(1) Je-li odůvodněna domněnka, že
konečně odvodní rozhodnutí, podle něhož
branec nebyl odveden, je nesprávně, pře-
zkouší je krajská odvodní komise.
(3) vláda stanoví nařízením, kdo pře-
zkoušení nařizuje a za jakých podmínek a
jakým způsobem se přezkoušení provádí.
(4) Proti rozhodnutí krajské odvodní
komise není opravného prostředku. "
12. § 19 odst. 1 a 3 zní:
,,(1) Činí-li vzdálenost odvodního místa
od místa brancova pobytu více než 6 km,
hradí stát výdaje za jeho dopravu k zápisu,
odvodu a zpět. Branci se hradí při použití
veřejných hromadných dopravních prostřed-
ků jízdné v nejnižší třídě.
(3) Vláda stanoví nařízením, jakým
způsobem se hradí náklady spojené s plně-
ním odvodní povinnosti. "
13. § 23 zní:
,,Vyloučení z vojska
Z vojska se vyloučí osoby, u nichž to
stanoví soud pravomocným rozsudkem. Těm-
to osobám nemůže být povolen dobrovolný
vstup do vojska. "
14. § 25 odst. 3 zní:
,, (3) Vojáky ve výslužbě stávají se vo-
jáci z povolání,
a) kteří byli propuštěni z vojenské činné
služby po dosažení věku 60 let,
b) kteří byli přeloženi do zálohy a pobírají
důchod podle předpisů o sociálním zaopa-
tření příslušníků ozbrojených sil, po do-
sažení věku 60 let,
c) kteří byli propuštěni z vojenské činné
služby ze zdravotních důvodů pro trvalou
neschopnost k vojenské činné službě.
Služební povinnost vojáků ve výslužbě trvá,
dokud nebyli propuštěni z vojska. Vláda sta-
noví nařízením, kdy mohou být na přechod-
nou dobu povolání k činné službě. "
15. § 25 odst. 4 se ruší.
16. § 26 zní:
,,Služební povinnost příslušníků Státní
bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti
(1) Příslušníci Státní bezpečnosti a Ve-
řejné bezpečnosti, kteří vykonali základní
službu, jsou po dobu činné služby v těchto
sborech osvobozeni od služební povinnosti,
kterou by jinak byli povinni.
(2) Osoby propuštěné z činně služby
v těchto sborech mají služební povinnost
jako vojáci v záloze téhož ročníku narození.
Vláda stanoví nařízením a v mezích tohoto
nařízení ministerstvo národní obrany služeb-
ním předpisem, za jakých podmínek lze těm-
to osobám upravit vojenskou hodnost se zře-
telem na hodnost dosaženou v těchto sbo-
rech. "
17. § 29 zní:
,,Určení k náhradní službě ze zákona
K náhradní službě se urči osoby, které
bez vlastní viny byly odvedeny po 31. pro-
sinci roku, v němž dovršily 30 let, nebo bez
vlastní viny nenastoupily základní službu do
31. prosince roku, v němž dovršily 30 let. "
18. § 30 odst. 3 zní:
,,(3) O žádostech za určení k náhradní
službě rozhodují krajské odvodní komise;
proti jejich rozhodnutí není opravného pro-
středku. Řízení o žádostech za určení k ná-
hradní službě upraví vláda nařízením. "
19. K § 31 se připojuje odstavec 3 tohoto
zněni:
,,(3) Nejsou-li splněny podmínky § 30
odst. 1, lze odvedence určit k náhradní služ-
bě jen se souhlasem vlády. "
20. § 34 odst. 1 zní:
,,(1) Odvedencům, kteří se připravují
na určité povolání, lze na jejich žádost po-
volit odklad základní (náhradní) služby, a to
nejdéle do stanoveného nástupního dne v ro-
ce, v němž dovrší 22 let, výjimečně do sta-
noveného nástupního dne v roce, v němž do-
vrší 24 let, a jde-li o studující vysokých škol,
do ukončení studia, nejdéle však do 28 let.
Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do
nástupního dne v roce, v němž žadatel do-
vršil 22 let, vyžadují-li toho jiné důvody
hodné zvláštního zřetele. "
21. § 35 zní:
,,Prominutí náhradní služby
Osobám, které bez vlastní viny do
31. prosince roku, v němž dovršily 30 let,
nenastoupily náhradní službu, k níž byly
určeny na žádost nebo z moci úřední, jakož
i osobám, určeným k náhradní službě ze zá-
kona, může ministerstvo národní obrany vy-
konání náhradní služby prominout. "
5
22. § 38 odst. 2 zní:
,,(2) Osoby, kterým byla náhradní služ-
ba prominuta podle ustanovení § 35, zařadí
se do zálohy, a nastoupily-li již náhradní
službu, přeloží se do zálohy dnem, který ná-
sleduje po dni propuštění z této služby. "
23. § 39 odst. 4 zní:
,,(4) Vojáci z povolání, jakož i vojáci,
kteří konali další službu (§ 37), jsou po pře-
ložení do zálohy povinni vojenskými cviče-
ními jako příslušníci téhož ročníku narození. "
24. § 41 zní:
,,Druhy zvláštní služby
Zvláštní službou se rozumí:
a) služba příslušníků veřejných ozbroje-
ných sborů, konaná v ozbrojených silách po-
dle tohoto zákona (§ 46 odst. 2) nebo podle
zvláštních zákonů,
b) služba konaná v ozbrojených silách po-
dle tohoto zákona (§ 46 odst. 2) příslušníky
veřejných ochranných sborů a osobami pod-
léhajícími branné povinnosti, které se podro-
bují branné výchově. "
25. § 44 se ruší.
26. § 46 odst. 1 zní:
,,(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím
zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a
jednotu státu, ústavu a republikánskou státní
formu a lidově demokratické zřízení (doba
zvýšeného ohrožení státu), může president
republiky nařídit, aby byli povoláni k mimo-
řádné službě na dobu nezbytné potřeby vo-
jáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím
počet vojáků v záloze sedmi nejmladších roč-
níků narození. "
27. § 48 odst. 2 a 3 se ruší.
28. § 48 odst. 4 se zařazuje jako odsta-
vec 2 a zní:
,,(2) Za branné pohotovosti státu se
konají jen mimořádné a dobrovolné odvody.
Dobrovolně mohou však v této době vstoupit
do vojska jen osoby, které v době přihlášky
nebyly ještě povolány k mimořádnému odvo-
du. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří
nebyli povoláni k vojenské činné službě, může
vojenská správa na jejich žádost povolit
dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost
za povolení dobrovolného konání mimořádně
služby nelze odvolat. "
29. § 50 zní:
,,Zproštění mimořádné služby
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou
službu lze zprostit osoby, u nichž je v dů-
ležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném
důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly
dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v zá-
loze mladší 35 let mohou být zproštěni jen
v případech hodných zvláštního zřetele.
(2) Zproštění může být omezeno na
určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povole-
no zproštění, lze ze služebních důvodů zrušit.
(3) Rozsah zproštění a jeho účinnost
stanoví v podrobnostech vláda. "
30. § 51 zní:
,,Ohlašovací povinnost a vojenská evi-
dence
(1) Branci, vojáci mimo činnou službu
a osoby, jež byly určeny k osobním úkonům
pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní
službě a byly o tomto svém určení uvědo-
meny, jsou povinni hlásit skutečnosti důle-
žité pro vojenskou evidenci. Vláda stanoví
nařízením podrobnosti, zejména v jakých
lhůtách, u kterých orgánů a jakým způsobem
se ohlašovací povinnost plní.
(2) Vláda stanoví nařízením povinnosti
výkonných orgánů místních národních výbo-
rů, jiných orgánů a organisací k vedení vo-
jenské evidence. "
31. § 54 se ruší.
32. § 76 zní:
,,Příslušnost
(1) Pokud tento zákon nebo předpisy
vydané podle něho nestanoví jinak, jsou
k vydávání rozhodnutí a opatření podle to-
hoto zákona příslušné v I. stolici okresní
(městské, obvodní) vojenské správy a výkon-
né orgány okresních (městských, obvodních)
národních výborů, v II. stolici krajské vojen-
ské správy (městské vojenské správy jim na
roven postavené) a výkonné orgány kraj-
ských (ústředních) národních výborů. Sídla
okresních (městských, obvodních) vojenských
správ a krajských vojenských správ a obvo-
dy jejich působnosti stanoví ministerstvo
národní obrany. Příslušnost vojenských
útvarů ve věcech vojáků v činné službě
upraví ministerstvo národní obrany a minis-
terstvo vnitra služebními předpisy.
6
(2) Pokud tento zákon nebo předpisy
vydané podle něho nestanoví odchylky od
obecných předpisů o řízení ve věcech správ-
ních, platí tyto předpisy.
(3) Soudy, prokuratura a orgány státní
správy jsou v mezích své působnosti povin-
ny spolupůsobit při provádění tohoto zákona
a předpisů vydaných podle něho.
(4) Orgány ministerstva vnitra jsou
v mezích své působnosti povinny vyhovět
přímým dožádáním místních vojenských
správ v případech, kdy je nebezpečí v pro-
dlení, zejména ve věcech týkajících se zjiš-
ťování pobytu osob, které se nedostavily
k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou
službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vo-
jáků, kteří nenastoupili činnou službu. "
33. § 78 se ruší.
34. § 79 se ruší.
35. § 85 zni:
,,Tento zákon nabývá účinnosti dnem
1. října 1949; provedou jej ministři národní
obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými
Členy vlády. "
Článek II
1. V branném zákoně nahrazují se slova
,,československá branná moc" slovy
,,ozbrojené síly Československé republiky",
,,branná moc" slovy ,,ozbrojené síly",
,,vojenská osoba" slovem
,,voják",
,,Sbor národní bezpečnosti" slovy ,,Stát-
ní bezpečnost a Veřejná bezpečnost",
,,záložník" slovy ,,voják v záloze",
,,ročník zálohy" slovy
,,ročník narození".
2. Ustanovení branného zákona o náhradní
záloze, o náhradních záložnících a o vojácích
v záloze s výslužným se zrušují.
3. Kde branný zákon odkazuje na ustano-
vení vojenského trestního zákona rozumějí se
tím obdobná ustanovení trestního zákona
č. 86/1950 Sb. ve znění zákona č. 63/1956 Sb.
Článek III
Vojáci v činné službě, kteří v letech 1951
až 1956 byli na svou žádost (se svým sou-
hlasem) vzděláni a vycvičeni pro službu vo-
jáků z povolání, nebo kteří byli na svou žá-
dost (se svým souhlasem) zdokonaleni nebo
vycvičeni ve zvláštních odvětvích vojenské
služby, jsou povinni další službou. Jejich po-
vinnost k další službě se posuzuje podle
předpisů platných v den počátku účinnosti
tohoto zákona.
Článek IV
Zrušuje se § 12 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 2
zákona č. 286/1948 Sb., o národní bezpeč-
nosti.
Článek V
Opatření učiněná přede dnem počátku
účinnosti tohoto zákona ve shodě s nim se
považují za učiněná podle něho.
Článek VI
Ministr národní obrany se zmocňuje, aby
ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění bran-
ného zákona č. 92/1949 Sb., jak vyplývá z poz-
dějších předpisů.
Článek VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provedou jej ministři národní obrany a
vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
KNT 01 - 3093-58