Národní shromáždění republiky Československé 1958.
II. volební období.
217.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1958
o změně předpisů o osvojeni.
Národní shromáždění Republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
se mění a doplňuje takto:
1. K § 63 se připojuje další odstavec to-
hoto znění:
,,(2) Výrokem soudu, že osvojitel bude za-
psán v matrice místo rodičů osvojence,
vznikne mezi osvojencem a osvojitelem i jeho
příbuznými příbuzenský poměr. "
2. § 66 zní:
,,(1) Osvojení vznikne soudním výrokem na
žádost osvojitele.
(2) K žádosti osvojitele může soud, maje
na zřeteli zájem osvojovaného dítěte, vyslo-
vit, že osvojitel bude. zapsán v matrice jako
otec nebo matka osvojence místo rodičů.
(3) K osvojení, jakož i k výroku podle od-
stavce 2 je třeba přivolení zákonného zástup-
ce osvojovaného dítěte; je-li toto dítě s to
posoudit dosah osvojení i uvedeného výroku,
je třeba také jeho souhlasu. Pokud jsou zá-
konými zástupci osvojovaného dítěte jeho ro-
diče, není třeba jejich přivolení,
2
a) jestliže je dítě po dobu nejméně jednoho
roku v ústavní péči a rodiče o ně nepro-
jeví po tu dobu žádný zájem, nebo
b) jestliže rodiče neprojeví o dítě žádný zá-
jem po dobu nejméně dvou let, nebo
c) jestliže rodiče dali přivolení k osvojeni
předem bez vztahu k určitým osvojitelům;
přivolení předem je možno dát jen ústně
do protokolu před soudcem nebo před or-
gánem pověřeným péčí o mládež.
V těchto případech je třeba přivolení opa-
trovníka, který byl osvojovanému dítěti usta-
noven v řízení o osvojení. "
3. § 68 zní:
,,(1) Osvojením zaniká rodičovská moc ro-
dičů osvojencových, a je-li osvojenec poru-
čencem, zaniká poručenství.
(2) Vyživovací povinnost vůči osvojenci
v jeho dosavadní rodině trvá nadále jen po-
tud, pokud jiné osoby výživou povinné ne-
jsou s to své vyživovací povinnosti dostát;
vyživovací povinnost osvojence vůči dosa-
vadní rodině zaniká.
(3) Rodiče osvojence nemají nárok s osvo-
jencem se stýkat.
(4) Je-li osvojitelem manžel (druh) jedno-
ho z rodičů osvojencových, nedotýká se osvo-
jení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem
i jeho příbuznými. "
4. Za § 69 se vkládá § 69a tohoto znění:
,,Dojde-li k výroku soudu, že osvojitel bude
zapsán v matrice místo rodičů osvojence, za-
niká i vyživovací povinnost vůči osvojenci
v jeho dosavadní rodině (§ 68 odst. 2). Usta-
novení § 67 odst. 2 a § 69 tu neplatí. Takto
provedené osvojení nebrání, aby osvojenec
mohl být opět osvojen. "
Čl. II.
Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech
občanskoprávních (občanský soudní řád), se
mění a doplňuje takto:
§ 265 zní:
,,(1) Před rozhodnutím o osvojení vyslech-
ne soud - podle možnosti osobně - osvo-
jitele a jeho manžela, je-li třeba jeho sou-
hlasu, rodiče osvojovaného dítěte, opatrov-
níka, který mu byl ustanoven v řízení o osvo-
jení, popřípadě jeho poručníka, dále orgán
pověřený péčí o mládež a osvojované dítě,
je-li schopno posoudit dosah osvojení. Soud
3
rodiče nevyslechne, jestliže jsou zbaveni ro-
dičovské moci nebo jsou zcela zbaveni své-
právnosti, jakož i tehdy, není-li třeba jejich
přivolení k osvojení, ač jsou zákonnými zá-
stupci dítěte.
(2) Osoby, které podle odstavce 1 není tře-
ba slyšet, nejsou účastníky řízení o osvojení. "
Čl. III.
Výrok o tom, že osvojitel bude zapsán
v matrice místo rodičů osvojence, může soud
lit dodatečně dokud osvojenec nedosáhl
zletilosti, a to i v případech, kde rozhodl
o osvojení před účinností tohoto zákona. Ne-
byl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen,
není k tomuto výroku zapotřebí jeho sou-
hlasu.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti za jeden
měsíc po vyhlášeni; provedou jej ministři
spravedlnosti, vnitra, zdravotnictví a školství
a kultury.
Důvodová zpráva.
Osvojení ve společnosti směřující k socia-
lismu je jedním z prostředků, jež mají umož-
nit zdárný růst a vývoj dětem, které nemají
rodičů nebo postrádají řádné rodičovské
péče, popřípadě dětem, o něž není v jejich
vlastni rodině dostatečně postaráno.
Ukazuje se však, že dosavadní úprava osvo-
jení již není zcela vyhovující. Při vzrůstající
životní úrovni pracujících a prohlubování so-
cialistické morálky a socialistického způsobu
života dochází k příznivému zjevu, že stále
přibývá osob, které projevují zájem o osvo-
jení opuštěných dětí a u nichž jsou dány opti-
mální podmínky pro to, aby těmto dětem po-
skytly socialistickou rodinnou výchovu a
dobrou a všestrannou péči.
Většina dětí, o něž rodiče přestali pečovat,
je umístěna v kolektivní péči, kterou posky-
tují dětské zdravotnické ústavy, dětské do-
movy a jiná výchovná zařízení. Protože k je-
jich osvojení je třeba přivolení rodičů, jejichž
pobyt je v mnoha případech neznámý, takže
přivolení nelze opatřit, zůstávají v ústavní
péči i děti, u nichž jsou předpoklady pro
osvojení a které by mohly vyrůstat v rodin-
ném prostředí. I když v těchto ústavech je
o děti díky nesmírně péči státu, který na
tyto účely vynakládá značné částky, po
stránce pedagogické, zdravotní i hospodářské
dobře postaráno, je nepochybné, že zejména
dětem v útlém a předškolním věku nemůže
ani dobrá ústavní výchova opatřit rodinné
prostředí. Takové prostředí mohou vytvořit
jen řádní pracující lidé, oddaní myšlence so-
cialismu, kteří jsou způsobilí v osvojených
dětech vypěstovat smysl pro rodinný život a
odpovědný poměr k celé společnosti. Vždyť
socialistická společnost spatřuje v rodině zá-
klad socialistické výchovy, spočívající na pra-
covním společenství všech jejich příslušníků,
na úctě k rodičům a na jednotě zájmů rodiny
se zájmy lidově demokratického státu.
Těmto požadavkům vyhovuje navrhovaná
nová úprava předpisů o osvojení v tom, že
1. upouští od zásady, že rodiče osvojeného
dítěte musí být vždy před rozhodnutím
o osvojení slyšeni,
2. stanoví podmínky, za nichž mohou být
osvojeny děti, o něž není v rodině dostateč-
ně postaráno, i bez přivolení rodičů, ač jsou
jejich zákonnými zástupci,
3. umožňuje, aby rodiče dali přivolení
k osvojení předem bez vztahu k určitým
osvojitelům,
4. umožňuje, aby osvojitelé byli v matrice
osvojence zapsáni místo jeho rodičů.
4
Nedostatek dosavadní úpravy osvojení je
především v tom, že se vyžaduje přivolení
k osvojení i těch rodičů majících rodičovskou
moc, kteří neprojevují o dítě žádný zájem.
To má za následek, že se řízení o osvojení
často značně znesnadňuje, ne-li vůbec zne-
možňuje.
Navrhuje se proto, aby změnou ustanovení
§ 66 zákona o právu rodinném bylo stanove-
no, že přivolení takových rodičů není zapo-
třebí.
Protože osvojení znamená pro dítě rozho-
dující změnu v jeho životě a každá další změ-
na v jeho osobních poměrech by nepříznivě
působila na jeho další charakterový a mravní
vývoj, bude muset soud v případech, kde se
nevyžaduje souhlasu rodičů k osvojení, po-
stupovat zvlášť pečlivě. Pro posouzení, že ro-
diče neprojevují o dítě žádný zájem, nebude
proto stačit pouhé formální zjištění, že vůči
dítěti neplní základní povinnosti. Soud upustí
od opatření přivolení rodičů tehdy, jestliže
z celého jejich jednání, postoje a citových
vztahů k dítěti je zřejmé, že o ně nestojí, že
se ho zřekli a že ani do budoucna mu ne-
hodlají poskytovat potřebnou péči a zájem.
Na takto kvalifikovaný nezájem se dá usou-
dit například tehdy, jestliže rodiče vůbec ne-
přispívají nebo odmítají přispívat na jeho
výživu a výchovu, nepřijdou se na ně podívat,
nezajímají se o jeho zdravotní stav a cho-
vání, nenapíší jemu ani osobám, v jejichž je
péčí, neposkytují mu hmotnou ani morální
pomoc v obtížných životních situacích atp.
Nepůjde-li ovšem o nezájem, je-li známo, že
jej rodiče ani projevit nemohli, například
proto, že jsou duševně choří.
Za přiměřenou dobu, jejíž uplynutí nasvěd-
čuje úplnému nezájmu rodičů o dítě a v níž
i v nejkrajnějších případech mohli o ně pro-
jevit zájem, lze pokládat dobu nejméně dvou
let, a je-li dítě v ústavní péči, dobu nejméně
jednoho roku. U dětí v ústavní péči plyne
tato doba ode dne, kdy rodiče dětí nebo ale-
spoň jeden z nich byli ústavní správou na
zákonné následky projeveného nezájmu upo-
zorněni.
Dalším nedostatkem dosavadní úpravy
osvojení je to, že se vždy znovu vyžaduje
přivolení k osvojení i těch rodičů, kteří již
předem výslovně prohlásili, že souhlasí s osvo-
jením svého dítěte, ať bude osvojitelem kdo-
koliv. Vyžadování opětného souhlasu má ne-
příznivé důsledky v tom, že se nejen prodlu-
žuje a mnohdy vůbec znemožňuje řízení
o osvojení, ale i rodiče se zpravidla na úkor
věci dovídají, kdo jejích dítě osvojuje. To
pak někdy vede k nežádoucímu a škodlivému
narušování výchovy osvojence v rodině osvo-
jitele.
Nedostatek, který brání plnému rozvinutí
socialistického institutu osvojení, je též v do-
savadním ustanovení § 265 občanského soud-
ního řádu, podle něhož má soud před roz-
hodnutím o osvojení vždy vyslechnout rodiče
osvojovaného dítěte, a to i tehdy, nejsou-li
jeho zákonnými zástupci. Zvláště toto usta-
novení není často v souladu se zájmy dítěte.
Tomu je tak nejen u rodičů, o nichž již byla
řeč, ale také u rodičů, kteří byli zbavení rodi-
čovské moci. Takoví rodiče dali svým chová-
ním najevo, že o své dítě nemají zájem, takže
jejich výslech nemůže být řízení o osvojení
nijak na prospěch. Řízení o osvojení nemůže
ovšem prospět ani výslech rodičů, kteří jsou
zcela zbavení svéprávnosti.
Navrhuje se proto, aby takoví rodiče ne-
museli být v řízení o osvojení slyšení a aby
vůbec neměli postavení účastníků v tomto
řízení. To bude mít v zápětí nejen snazší prů-
běh řízení o osvojení, nýbrž i určitou ano-
nymitu řízení, po níž se volá. Nebylo by
správné zajistit anonymitu i vůči ostatním
rodičům, kteří mají o své děti zájem, avšak
nemohou se pro vážné objektivní potíže
jejich výživě a výchově věnovat, poněvadž,
mají-li se rodiče vyjádřit o vhodnosti osvo-
jení, je třeba jim dát možnost poznat pro-
středí, do něhož mají jejich děti po osvojení
přijít.
Vztahům, které se vytvoří osvojením, bude
mnohdy na prospěch, nebude-li z dokladů
osvojence patrné, že byl osvojen a kdo jsou
jeho rodiče.
Navrhuje se proto, aby osvojitelům byla
dána možnost žádat, aby v matrice byli za-
psáni jako rodiče osvojence. Soud této žá-
dosti vyhoví, bude-li to k prospěchu osvo-
jence a budou-li s tím souhlasit osoby, je-
jichž přivolení je třeba k provedení osvojení
(§ 63 odst. 3). Souhlasu dítěte již osvojeného,
které nebylo v řízení o osvojení slyšeno, není
třeba proto, že by se takto dozvědělo, že není
přirozeným dítětem osvojitelů.
Výrok soudu o tom, že osvojitelé budou za-
psáni v matrice místo rodičů osvojencových,
bude mít za následek, že osvojenec vystoupí
z právního svazku k dosavadní rodině a že
se jeho postavení v nové rodině po stránce
právní i společenské zcela vyrovná postavení
vlastního dítěte. To se projeví prakticky pře-
devším v tom, že zanikne jakákoli vyživovací
povinnost k osvojenci v dosavadní rodině
5
avšak současně vznikne v rodině osvojitelů.
Na příbuzenském poměru vůči členům jeho
dosavadní rodiny se však pochopitelně nic
nezmění, takže osvojenec nemůže uzavřít
platné manželství proti zákazu § 9 zákona
a právu rodinném. Vzhledem k tomu však,
že osvojenec vstupuje do příbuzenského po-
měru i vůči příbuzným osvojitelů, nemůže
uzavřít platné manželství ani s těmi příbuz-
nými osvojitelů, na něž se vztahuje citovaný
§ 9 zákona o právu rodinném. Další praktický
důsledek tohoto způsobu osvojení je ten, že
osvojení nebude možno zrušit. Protože takto
osvojené dítě má po právní stránce zcela po-
stavení dítěte přirozeného, může však být
opět osvojeno, například novým manželem
jeho rozvedené matky.
Zápisem osvojitelů do matriky místo rodičů
se upevní poměr osvojitelů k osvojeným dě-
tem a značně se zmenší možnost, aby se tyto
děti předčasně dozvěděly, že osvojitelé ne-
jsou jejich rodiči. Nedozví-li se zpravidla
v těchto případech - v důsledku navrhované
úpravy - ani rodiče, kdo jejich dítě osvojil,
omezí se tím nepříznivé vlivy, kterými by
mohli na dítě působit. Zároveň se osvojitelé
zbaví obav, že se dítě bude chtít vrátit do
své původní rodiny nebo že si jeho rodiče věc
později rozmyslí a budou se domáhat vráceni
dítěte nebo styku s ním. Tím se vytvoří také
předpoklady pro častější případy osvojení.
Z provádění tohoto zákona nevzejdou pro
státní rozpočet žádné nové náklady.
V Praze, dne 7. března 1958.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Škoda v. r.
KNT 01 - 3075-68.