TISKY
k těsnopiseckým zprávám
o schůzích
Národního shromáždění Republiky Československé.
II. volební období.
Svazek III.
(Tisk 211-347. )
Rok 1958-59.
KANCELÁŘ
NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
KNIHOVNA
PRAHA 1959.
Národní shromáždění republiky Československé 1958.
II. volební období.
211.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik o úpravě státního občanství osob
s dvojím občanstvím, podepsaná v Praze dne 5. října 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí s Úmluvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Svazem sovětských so-
cialistických republik o úpravě státního ob-
čanství osob s dvojím občanstvím, podepsa-
nou v Praze dne 5. října 1957.
Důvodová zpráva.
Na území Československé republiky i Svazu
sovětských socialistických republik žije urči-
tý počet osob, majících jak československé,
tak i sovětské státní občanství. K těmto
případům docházelo, event. může i v budouc-
nu docházet v důsledku rozdílné úpravy na-
bývání a pozbývání státního občanství, vy-
plývající z odlišnosti právních řádů.
Z československé praxe je známo, že nej-
častěji docházelo k případům dvojího stát-
ního občanství československých a sovět-
ských státních příslušníků tehdy, kdy sovět-
ské státní občanky před 24. červnem 1947
(před nabytím účinnosti zákona č. 102/1947
Sb. o nabývání a pozbývání československého
státního občanství sňatkem) uzavřely sňatek
s československým občanem. Podle českoslo-
venských předpisů, platných před tímto da-
tem, nabývala cizinka sňatkem s českoslo-
venským občanem automaticky českosloven-
ského státního občanství. Protože pak podle
sovětských předpisů uzavření sňatku nemělo
vliv na její dosavadní státní občanství, za-
chovala si nadále občanství sovětské.
Některé další kategorie osob, přicházejících
v úvahu, budou na území Sovětského svazu:
vystěhovalci z doby I. republiky, kteří získali
sovětské státní občanství a naše dosud nepo-
zbyli; českoslovenští občané, trvale žijící
v Sovětském svazu, kteří získali naturalisací
sovětské státní občanství; ruští emigranti,
kteří získali u nás za I. republiky občanství
2
a nyní se nacházejí na území SSSR, kde si
odpykali trest za nepřátelskou činnost proti
sovětské vládě; zajatí příslušníci vojsk t. zv.
Slovenského státu, kteří zůstali v SSSR, čs.
občanky, které se vdaly po 24. červnu 1947
a přijaly na území SSSR sovětské občanství;
některé případy z opce na Zakarpatské Ukra-
jině.
Na území ČSR to budou dále tyto osoby:
manželky sovětských státních příslušníků,
kterým bylo na jejich žádost ponecháno čes-
koslovenské státní občanství; děti z těchto
manželství; osoby, kterým bylo uděleno stát-
ní občanství podle ústavního zákona č. 74/
1946 Sb., o udělení státního občanství kra-
janům, vracejícím se do vlasti.
Z rozdílnosti ustanovení právních řádů obou
zemí mohou dále vzniknout i nyní několike-
rým způsobem dvojí státní občanství naroze-
ných dětí.
Proto vláda Sovětského svazu, vycházejíc
ze své Deklarace z 30. října 1956, ve snaze
odstranit nejmenší možnosti nedorozumění,
které by mohly z existence dvojího občanství
vzniknout, dala podnět ke smluvnímu vyře-
šení této otázky.
K jednání mezi delegacemi Československé
republiky a Svazu sovětských socialistických
republik o uzavření úmluvy o úpravě státního
občanství osob s dvojím občanstvím došlo ve
dnech 27. září až 5. října 1957 v Praze. Text
úmluvy byl podepsán dne 5. října 1957 v Pra-
ze za Československou republiku I. náměst-
kem ministra zahraničních věcí Dr. Antonínem
Gregorem, za Svaz sovětských socialistických
republik velvyslancem SSSR v Československé
republice I. T. Grišinem.
Úmluva sleduje odstranění stavu dvojího
státního občanství československých a sovět-
ských státních příslušníků, žijících na území
Československé republiky a Sovětského sva-
zu i na území třetích států tím, že umožňuje
těmto osobám zvolení jednoho z obou stát-
ních občanství.
Upravuje otázky dvojího státního občan-
ství nezletilých dětí a otázky dvojího občan-
ství dětí, které vzniknou v budoucnosti.
Zabývá se dále státním občanstvím osob,
které ve lhůtě 1 roku, stanovené úmluvou,
nepodají prohlášení o zvolení státního ob-
čanství.
V závěrečných ustanoveních pak úmluva
zakotvuje závazek obou smluvních stran,
uveřejnit text úmluvy v periodickém tisku,
aby byly informovány osoby, jichž se úmluva
dotýká.
Úmluva umožní ve vztazích mezi Českoslo-
venskou republikou a Svazem sovětských so-
cialistických republik odstranění stavu dvo-
jího státního občanství, který je zjevem ne-
uspokojivým a zvláště ve vztazích spřátele-
ných států nevítaným a přispěje tak k dal-
šímu utužení přátelství mezi národy obou
zemí.
V Praze dne 27. listopadu 1957.
Předseda vlády:
V. Široký v. r.
Ministr zahraničních věcí:
V. David v. r.
3
Úmluva
mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o úpravě
státního občanství osob s dvojím občanstvím
President Československé republiky a pre-
sidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských
socialistických republik,
majíce na zřeteli, že se vyskytuje určitý
počet osob, které každá ze Smluvních stran
podle svého zákonodárství považuje za své
občany,
a řídíce se přáním odstranit případy dvo-
jího státního občanství tím způsobem, že si
dotčené osoby zvolí státní občanství na zá-
kladě dobrovolnosti,
rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmeno-
vali za tím účelem svými zmocněnci:
president Československé republiky
Dr. Antonína G r e g o r a, I. náměstka mi-
nistra zahraničních věcí,
presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovět-
ských socialistických republik
I. T. G r i š i n a, mimořádného a zplnomoc-
něného velvyslance SSSR v Československé
republice,
kteří si vyměnili plné moci, jež byly shledány
v dobré a náležité formě a dohodli se takto:
Článek l
Osoby, které obě Smluvní strany považují
na základě svého zákonodárství za své obča-
ny, mohou si podle této Úmluvy zvolit státní
občanství jedné nebo druhé Smluvní strany.
Článek 2
Osoby, na něž se tato Úmluva vztahuje,
které žijí na území jedné ze Smluvních stran
a které si chtějí zvolit státní občanství druhé
Smluvní strany, podají o tom prohlášení za-
stupitelskému úřadu této druhé Smluvní
strany.
Uvedené osoby, které žijí na území třetího
státu, podají prohlášení o zvolení státního
občanství zastupitelskému úřadu státu, jehož
státní občanství si chtějí zvolit.
Pro podání prohlášení o zvolení státního
občanství se stanoví lhůta jednoho roku ode
dne, kdy tato Úmluva vstoupí v účinnost.
Článek 3
Prohlášení o zvolení státního občanství po-
dávají zletilé osoby. Za zletilé osoby se podle
této Úmluvy považují osoby dosáhnuvší věku
18 let nebo osoby mladší, pokud vstoupily
v manželství.
Článek 4
Státní občanství nezletilých dětí se řídí
státním občanstvím rodičů, mají-li oba rodiče
podle této Úmluvy totéž státní občanství nebo
žije-li pouze jeden z rodičů.
Má-li nebo zvolí-li si jeden z rodičů státní
občanství jedné Smluvní strany a druhý má
nebo si zvolí státní občanství druhé Smluvní
strany, státní občanství jejich nezletilých
dětí, majících dvojí státní občanství, určuje
se dohodou rodičů, vyjádřenou jejich společ-
ným prohlášením. Nedojde-li k takové do-
hodě, děti podrží státní občanství Smluvní
strany, na jejímž území žijí v den uplynutí
roční lhůty, uvedené v článku 2 této Úmluvy.
Nezletilé děti, mající dvojí státní občanství,
jejichž jeden z rodičů žije na území jedné
Smluvní strany a druhý na území druhé
Smluvní strany, podrží státní občanství toho
z rodičů, který je má ve výchově, jestliže
o tom nedošlo k jiné dohodě mezi rodiči.
Nezletilé děti, které mají dvojí státní ob-
čanství a žijí na území třetího státu, v pří-
padě, že o jejich státním občanství nedojde
mezi rodiči k dohodě, podrží státní občanství
Smluvní strany, kde měly ony nebo jejich ro-
diče trvalé bydliště před odjezdem za hranice.
Nezletilé děti, jejichž rodiče buď zemřeli
nebo jsou neznámého pobytu, podrží státní
občanství Smluvní strany, na jejímž území
žijí v den skončení roční lhůty, uvedené
v článku 2 této Úmluvy.
Nezletilé osoby, dosáhnuvší věku 14 let,
mohou si podáním prohlášení zvolit státní
občanství jedné ze Smluvních stran, budou-li
chtít, aby se vůči nim nepoužilo výše uvede-
ných ustanovení tohoto článku.
Článek 5
V případech, kdy v budoucnosti vznikne
dvojí státní občanství u dětí, rozhoduje o vol-
bě státního občanství jedné ze Smluvních
stran dohoda rodičů, oznámená jejich společ-
4
ným prohlášením při zápisu narození dítěte
do matriky. Nedojde-li k takové dohodě, bude
mít dítě státní občanství Smluvní strany, na
jejímž území se narodilo; dítě narozené na
území třetího státu bude mít státní občanství
Smluvní strany, na jejímž území měli jeho
rodiče před odjezdem za hranice trvalé byd-
liště.
Článek 6
Každá ze Smluvních stran poskytne druhé
Smluvní straně nejpozději do šesti měsíců po
uplynutí lhůty, uvedené v článku 2, seznamy
osob, jež si podle této Úmluvy zvolily její
státní občanství.
Článek 7
Osoby, na něž se vztahuje tato Úmluva,
budou považovány výhradně za státní občany
té Smluvní strany, jejíž státní občanství si
zvolily.
Osoby, které prohlášení o zvolení státního
občanství nepodají během lhůty, stanovené
článkem 2 této Úmluvy, budou považovány
výhradně za občany Smluvní strany, na jejímž
území žijí.
Osoby s dvojím státním občanstvím, žijící
na území třetího státu a které během lhůty
uvedené v článku 2 této Úmluvy nepodají
prohlášení o zvolení státního občanství, bu-
dou považovány za občany Smluvní strany, na
jejímž území měly před odjezdem za hranice
trvalé bydliště.
Článek 8
Osoby, které budou žít na území jedné
Smluvní strany poté, kdy si zvolily podle této
Úmluvy státní občanství druhé Smluvní stra-
ny, budou v postavení cizinců.
Článek 9
Prohlášení o zvolení státního občanství po-
dle této Úmluvy nepodléhají žádným poplat-
kům.
Článek 10
Smluvní strany se dohodly, že pro infor-
maci dotčených osob bude tato Úmluva uve-
řejněna v periodickém tisku Smluvních stran,
jakmile vstoupí v účinnost.
Tato Úmluva bude ratifikována a vstoupí
v účinnost dnem výměny ratifikačních listin,
k níž dojde v Moskvě.
Sepsáno v Praze, dne 5. října 1957 ve dvou
vyhotoveních, každé v jazyku českém a rus-
kém, při čemž obě znění mají stejnou plat-
nost.
Z plné moci
presidenta Československé
republiky:
Dr. A. Gregor v r.
Z plné moci
presidia Nejvyššího sovětu
Svazu sovětských socialistických republik:
I. T. Grišin v. r.
KNT 01 - 3041-58