Národní shromáždění republiky Československé 1957.
II. volební období.
181.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé
k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních, podepsaná v Moskvě dne 31. srpna 1957.
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění republiky Českoslo-
venské souhlasí se Smlouvou mezi Českoslo-
venskou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci ve
věcech občanských, rodinných a trestních,
podepsanou v Moskvě dne 31. srpna 1957.
Důvodová zpráva.
Vláda předkládá Národnímu shromáždění
ke schválení smlouvu mezi Československou
republikou a Svazem sovětských socialistic-
kých republik o právní pomoci ve věcech ob-
čanských, rodinných a trestních.
Právní pomoc byla až dosud, vzhledem
k přátelským stykům mezi oběma státy, po-
skytována oboustranně ve značném rozsahu
na základě faktické vzájemnosti. V praxi šlo
především o otázky práva rodinného, výživ-
ného a dědického.
Stále se prohlubující přátelské styky mezi
Československou republikou a Svazem sovět-
ských socialistických republik a vzájemná
spolupráce ve všech oborech politického, hos-
podářského a kulturního života, jakož i zájmy
občanů a právnických osob obou států však
vyžadovaly, aby právní vztahy mezi oběma
státy a styky jejich justičních orgánů byly
upraveny smluvně a zejména aby byla rov-
něž upravena otázka uznatelnosti a vykona-
telnosti rozhodnuti justičních úřadů.
2
Ve dnech 20. až 31. srpna 1957 došlo
v Moskvě na základě usnesení vlády ze dne
6. března 1957 č. 261 k jednání mezi delegaci
Československé republiky a delegací Svazu
sovětských socialistických republik o textu
smlouvy o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních.
Smlouva mezi Československou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
o právní pomoci ve věcech občanských, rodin-
ných a trestních byla podepsána v Moskvě dne
31. srpna 1957 s Československé strany minis-
trem spravedlnosti Dr Václavem škodou, se
sovětské strany náměstkem ministra zahra-
ničních věcí Alexejem Vasiljevičem Zacha-
rovem.
Smlouva o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních, uzavřená se
Sovětským svazem, je dalším vysoce důleži-
tým článkem v řetězu smluv, upravujících
právní vztahy mezi Československou republi-
kou a zeměmi socialistického tábora.
Smlouva upravuje vzájemné vztahy spolu-
práce mezi soudy, prokuraturami, státními
notářstvími a jinými úřady, působícími ve vě-
cech občanských, rodinných a trestních.
Smlouva zaručuje příslušníkům obou smluv-
ních stran stejnou právní ochranu, přístup
k justičním úřadům druhé smluvní strany a
možnost podávat zde návrhy a žaloby za stej-
ných podmínek jako příslušníci vlastní strany.
Smlouva upravuje styk justičních úřadů
obou smluvních stran prostřednictvím jejich
ústředních úřadů, což zaručuje urychlení vy-
řizování jejich dožádání oproti dosavadnímu
stavu. Skutečnost, že justiční úřady nejsou
povinny opatřovat překlady písemností do
jazyka druhé smluvní strany, znamená vedle
již zmíněného urychlení celého řízení rovněž
jeho zlevnění.
Vedle všeobecných ustanovení o právní po-
moci obsahuje smlouva rovněž ustanovení
o poskytování osvobození od placení soudních
poplatků a záloh, ustanovení o osvobození od
skládání žalobní jistoty, ustanovení o vzájem-
né vykonatelnosti výroků o nákladech řízení,
ustanovení o uznání soudních rozhodnutí ve
věcech manželských, ustanovení o vzájemné
vykonatelnosti jiných soudních rozhodnutí,
ustanovení o zasílání matričních listin a ji-
ných dokladů a ustanovení o vzájemném pro-
jednávání dědictví.
V trestních věcech obsahuje smlouva usta-
novení o vzájemném vydávání provinilců
k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu a
jiná ustanovení o vzájemném styku přísluš-
ných ústředních úřadů obou států a o posky-
tování právní pomoci.
Cílem všech ustanovení smlouvy je umož-
nit občanům obou smluvních stran rychlejší
a účinnější uplatňování jejich práv, zaručit
jim stejnou ochranu před justičními úřady
druhého státu a umožnit rychleji a účinněji
stíhání těch, kdož se dopustí trestných činů.
Smlouva je významným dokumentem nejen
pro praktickou činnost orgánů justice a pro-
kuratury, nýbrž i pro celý náš právní řád. Um,
že zajišťuje výměnu informací o právním
řádu platném nebo dříve platícím, umožňuje
ještě hlubší studium sovětského právního
řádu a čerpání z jeho bohatých zkušenosti.
V Praze dne 18. září 1957.
Předseda vlády:
v z. Dr. Dolanský v. r.
3
SMLOUVA
mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní
pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
President Československé republiky a
Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovět-
ských socialistických republik,
vedeni společným přáním co nejvíce upev-
nit a dále rozvíjet bratrské svazky mezi ná-
rody Československé republiky a národy
Svazu sovětských socialistických republik,
přikládajíce značný význam spolupráci i na
poli právních vztahů, rozhodli se uzavřít
smlouvu o právní pomoci ve věcech občan-
ských, rodinných a trestních a k tomu účelu
jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
dr Václava Škodu, ministra spravedlnosti
Československé republiky
Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovět-
ských socialistických republik
Alexeje Vasiljeviče Zacharova, ná-
městka ministra zahraničních věcí Svazu so-
větských socialistických republik,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je
v dobré a náležité formě, shodli se na těchto
ustanoveních:
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
Právní ochrana
1. Občané a právnické osoby (dále jen pří-
slušníci) jedné z obou smluvních stran po-
žívají na území druhé smluvní strany stejné
právní ochrany a pomoci, pokud jde o osobní
a majetková práva, jako vlastní občané a
právnické osoby.
2. Mají svobodný a nerušený přístup k sou-
dům, prokuraturám a státním notářstvím
(dále jen justiční úřady) a k jiným úřadům
druhé smluvní strany, které působí v občan-
sko-právních, rodinných a trestních věcech;
mohou před nimi vystupovat a podávat ná-
vrhy a žaloby za stejných podmínek, jako pří-
slušníci druhé smluvní strany.
Článek 2
Poskytování právní pomoci
1. Justiční úřady obou smluvních stran si
v občansko-právních, rodinných a trestních
věcech poskytují navzájem právní pomoc.
2. Justiční úřady poskytují právní pomoc
i jiným úřadům ve věcech uvedených v od-
stavci 1 tohoto článku.
Článek 3
Způsob styku
Justiční úřady smluvních stran se při po-
skytování právní pomoci stýkají navzájem
prostřednictvím svých ústředních úřadů, po-
kud v této Smlouvě není stanoveno něco ji-
ného.
Článek 4
Rozsah právní pomoci
Obě smluvní strany si navzájem poskytují
právní pomoc prováděním jednotlivých pro-
cesních úkonů, zejména: opatřováním a za-
síláním písemností, provedením prohlídek,
odnětím věci, zasíláním a vydáním věcných
důkazů, provedením znaleckých posudků, vý-
slechem obviněných, svědků, znalců, stran a
jiných osob, prováděním soudního ohledání
jakož i doručováním písemností.
Článek 5
Úprava písemnosti
1. Písemnosti, které si zasílají justiční
úřady a jiné úřady (dále jen úřady) při po-
skytování, právní pomoci, musí být opatřeny
pečetí.
2. Při žádostech o poskytování právní po-
moci užívají smluvní strany dvojjazyčných
tiskopisů, jejichž vzory si navzájem vymění.
Článek 6
Forma dožádání o poskytnutí
právní pomoci
1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci
musí obsahovat tyto údaje:
a) označení dožadujícího úřadu;
b) označení dožádaného justičního úřadu;
c) označení věci, v níž se žádá o právní po-
moc;
d) jména (název) účastníků, obviněných, ob-
žalovaných nebo odsouzených, jejich pří-
slušnost, povolání a bydliště, místo po-
bytu nebo sídlo;
e) jména a adresy právních zástupců;
4
f) obsah dožádání, jakož i nutné údaje o před-
mětu dožádání a ve věcech trestních
i označení skutkové podstaty trestného
činu.
2. Dožádání o doručení písemnosti musí
kromě toho obsahovat ještě přesnou adresu
příjemce a označení doručované písemnosti.
Článek 7
Způsoby vyřízení
1. Při vyřizování právní pomoci užije do-
žádaný justiční úřad právních předpisů svého
státu. Je-li však o to dožádaný úřad požádán,
může použít předpisů o řízení dožadující
smluvní strany, pokud nejsou v rozporu
s právním řádem jeho státu.
2. Není-li dožádaný justiční úřad pro vy-
bízení příslušný, postoupí dožádání příslušné-
mu justičnímu úřadu a zpraví o tom doža-
dující úřad.
3. Bude-li dožádaný justiční úřad o to po-
žádán, sdělí dožadujícímu úřadu, kdy a kde
bude dožádání o právní pomoc vyřízeno.
4. Po vyřízení dožádání o poskytnutí právní
pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy
dožadujícímu úřadu; jestliže právní pomoc
nebylo možno poskytnout, sdělí současně dů-
vody, které brání vyřízení dožádání.
Článek 8
Nedotknutelnost svědků
a znalců
1. Svědek nebo znalec, který se na obeslání
doručené justičním úřadem dožádané smluv-
ní strany dostaví před úřad dožadující smluv-
ní strany, nesmí být bez ohledu na své ob-
čanství na jejím území trestně stíhán, ani
vzat do vazby, ani na něm nemůže být vy-
konán trest pro trestný čin, který spáchal
před překročením jejích státních hranic.
2. Této záruky však svědek nebo znalec
pozbude, neopustí-li, ačkoliv tak mohl učinit,
území dožadující smluvní strany do týdne po
tom, kdy mu vyslýchající justiční úřad sdělil,
že jeho přítomnosti již není více třeba. Do
této lhůty se nezapočítává doba, po kterou
svědek nebo znalec nemohl území dožadující
smluvní strany opustit bez svého zavinění.
Článek 9
Dožádání o doručení
písemností.
1. Dožádaný justiční úřad zařídí doručení
podle předpisů platných pro doručování tu-
zemských písemností, jestliže doručovaná
písemnost je sepsána v jeho jazyku nebo je-li
k ní připojen ověřený překlad. Jinak odevzdá
písemnost adresátu, pokud je ochoten ji
dobrovolně přijmout.
2. Ověření překladu provádí příslušný tlu-
močník nebo dožadující úřad anebo diploma-
tický nebo konsulární zástupce jedné ze
smluvních stran.
3. Není-li možno zařídit doručení písem-
ností na adresu, která je udána v dožádání,
dožádaný justiční úřad učiní z úřední povin-
nosti opatření potřebná ke zjištění adresy.
Není-li zjištění adresy dožádaným justičním
úřadem možně, uvědomí o tom dožadující
úřad a vrátí mu písemnost, jež měla být do-
ručena.
Článek 10
Doklad o doručení písemností
Doklad o doručení písemností se pořídí po-
dle předpisů o doručování písemností, plat-
ných v státě dožádaného úřadu.
Článek 11
Doručování písemností
vlastním příslušníkům
Obě smluvní strany jsou oprávněny prová-
dět doručování písemností vlastním přísluš-
níkům svými diplomatickými nebo konsulár-
ními úřady.
Článek 12
Ověřování listin
1. Listiny, které byly na území jedné
smluvní strany zřízeny nebo ověřeny soudem
nebo úřední osobou (stálým tlumočníkem,
znalcem a pod. ) v oboru jejich působnosti a
v předepsané formě a byly opatřeny úřední
pečetí, jsou na území druhé smluvní strany
uznávány bez dalšího ověření.
2. Listiny, které na území jedné smluvní
strany platí za listiny veřejné, požívají také
na území druhé smluvní strany důkazní moci
veřejných listin.
Článek 13
Náklady právní pomoci
1. Za poskytnutí právní pomoci nebude do-
žádaná smluvní strana požadovat úhradu žád-
ných nákladů. Smluvní strany nesou samy
všechny náklady, vzniklé poskytováním právní
pomoci na jejich území.
2. Dožádaný justiční úřad oznámí dožadu-
jícímu úřadu výši nákladů. Pokud dožadující
5
úřad tyto náklady vybere od osoby povinné
k úhradě, zůstanou smluvní straně, která je
vybrala.
Článek 14
Informace o právních
otázkách
Ministerstvo spravedlnosti nebo Generální
prokuratura Československé republiky a Práv-
ní komise při Radě ministrů Svazu sovětských
socialistických republik si navzájem na žá-
dost poskytují informace o právním řádu,
který platí nebo platil v jejich státě.
Článek 15
Jazyk
Úřady Československé republiky používají
ve vzájemném styku při poskytování právní
pomoci českého a slovenského jazyka a úřady
Svazu sovětských socialistických republik
ruského jazyka.
Oddíl II
Zvláštní část
HLAVA I
Právní pomoc ve věcech občanských
a rodinných
Náklady řízení
Osvobození od žalobní jistoty
Článek 16
Příslušníkům jedné ze smluvních stran,
kteří vystupují před soudy druhé smluvní
strany, pokud se zdržují na území jedné ze
smluvních stran, nelze uložit složení jistoty
za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou
cizinci nebo že nemají v tuzemsku bydliště,
pobyt nebo sídlo.
Článek 17
1. Byla-li účastníkům osvobozeným od slo-
žení žalobní jistoty ve smyslu článku 16 této
Smlouvy uložena na území jedné smluvní
strany povinnost k náhradě nákladů řízení,
povolí příslušný soud na území druhé smluv-
ní strany na návrh bezplatně exekuci k vy-
máhání těchto nákladů.
2. Náklady řízení jsou i náklady potvrzení,
překladu a ověření uvedené v článku 18 této
Smlouvy.
Článek 18
1. Soud, který povoluje exekuci pro náklady
řízení, omezí své zkoumání jen na to, zda
rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vy-
konatelné.
2. K žádosti o povolení exekuce se připojí
opis rozhodnutí o nákladech, ověřený sou-
dem první stolice a potvrzení vydané týmž
soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vy-
konatelně.
3. Proti rozhodnutí o povolení exekuce
jsou přípustné opravné prostředky podle prá-
va platného pro rozhodující soud.
4. Doklady uvedené v odstavci 2 tohoto
článku musí být připojeny s překladem po-
řízeným podle článku 9 odstavce 2 této Smlou-
vy do jazyka smluvní strany, na jejímž úze-
mí se má exekuce vykonat.
Článek 19
Návrh na povolení exekuce, která se má
vykonat na území druhé smluvní strany, lze
podat u soudu, který vydal rozhodnutí o ná-
kladech, nebo u soudu, který ve věci rozhodl
v prvé stolici. Tento soud zašle návrh pří-
slušnému soudu druhé smluvní strany způ-
sobem uvedeným v článku 3 této Smlouvy.
Článek 20
Náklady potvrzení, překladu a ověření pí-
semností podle článku 18 této Smlouvy určí
soud, který ve věci jednal v první stolici nebo
soud příslušný k povolení exekuce. Soud pří-
slušný k povolení exekuce, určí i exekuční
náklady.
Osvobození od soudních poplatků a záloh
Článek 21
Příslušníkům jedné smluvní strany se po-
skytuje na území druhé smluvní strany osvo-
bození od poplatků a záloh za týchž podmínek
a v témže rozsahu jako vlastním příslušní-
kům.
Článek 22
1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož
i o poměrech rodinných, výdělkových a ma-
jetkových vydá příslušný úřad smluvní stra-
ny, na jejímž území má navrhovatel bydliště
nebo pobyt.
2. Nemá - li navrhovatel na území té které
smluvní strany bydliště nebo pobyt, postačí
potvrzení vydané příslušným diplomatickým
nebo konsulárním úřadem jeho státu.
3. Justiční úřad, který rozhoduje o návrhu
na osvobození od poplatků a záloh, může po-
žádat o další objasnění.
Článek 23
1. Příslušník jedné smluvní strany, který
chce navrhnout osvobození od poplatků a zá-
loh u justičního úřadu druhé smluvní strany,
6
může tento návrh prohlásit do protokolu
u justičního úřadu příslušného podle svého
bydliště nebo pobytu. Justiční úřad zašle pro-
tokol spolu s potvrzením podle článku 22
odstavce 1 této Smlouvy a spolu s ostatními
doklady předloženými navrhovatelem justič-
nímu úřadu druhé smluvní strany.
2. Zároveň se žádostí o přiznání osvobozeni
od soudních poplatků a záloh se může podat
do protokolu návrh na zahájení řízení o ža-
lobě nebo jiného řízení.
Osobní a rodinné právo
Článek 24
Způsobilost k právním úkonům
Způsobilost osoby k právním úkonům se
spravuje právním řádem smluvní strany, jejíž
je osoba příslušníkem.
Článek 25
Uznání rozhodnutí o rozvodu
a o neplatnosti manželství
Pravomocná rozhodnutí soudů jedné smluv-
ní strany o rozvodu a neplatnosti (o vzniku)
manželství ohledně občanů smluvních stran
budou uznána na území druhé smluvní strany,
bez dalšího řízení, jestliže žádný soud druhé
smluvní strany předtím v téže věci pravo-
mocně nerozhodl.
Toto ustanovení se vztahuje i na rozhod-
nutí vydaná předtím než tato Smlouva nabyla
účinnosti.
Popření a zjištění otcovství
Článek 26
Popření a zjištění otcovství a otázku, zda
dítě pochází z určitého manželství, je nutno
rozhodnout podle právního řádu smluvní
strany, jejíž občanství dítě získalo narozením.
Článek 27
Právní poměry mezi dítětem narozeným
mimo manželství a jeho matkou na straně
jedné a otcem na straně druhé se spravuji
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem je dítě.
Článek 28
K popření a zjištění otcovství a ke zjištěni,
zda dítě pochází z určitého manželství je pří-
slušný soud smluvní strany, jejíž právní řád
je rozhodný podle článku 26 této Smlouvy.
Má-li navrhovatel i odpůrce bydliště na úze-
mí jedné ze smluvních stran, jest i soud této
smluvní strany příslušný k rozhodnutí o po-
pření a zjištění otcovství a o zjištění, zda dítě
pochází z určitého manželství za zachování
ustanovení článku 26 této Smlouvy.
Článek 29
Prohlášení za nezvěstného
nebo mrtvého a důkaz smrti
1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo
mrtvou a ve věcech řízení o důkazu smrti je
dána pravomoc justičního úřadu smluvní
strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy
podle posledních zpráv byla na živu.
2. Justiční úřady jedné smluvní strany mo-
hou prohlásit občana druhé smluvní strany za
nezvěstného nebo mrtvého a také provést ří-
zení o důkazu smrti na návrh osob žijících na
území této smluvní strany, jestliže jejich prá-
va a zájmy se opírají o právní řád této strany.
3. V řízení prohlášení za nezvěstného nebo
mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti použí-
vají justiční úřady smluvní strany právního
řádu svého státu.
Poručenství a opatrovnictví
Článek 30
1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví
nad příslušníky smluvních stran jsou, pokud
dále není stanoveno nic jiného, příslušné úřa-
dy smluvní strany, jejímž příslušníkem je
chráněnec.
2. Právní poměr mezi poručníkem nebo
opatrovníkem a chráněncem se spravuje práv-
ním řádem smluvní strany, jejíž úřad zřídil
poručníka nebo opatrovníka.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo
opatrovnictví se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž příslušníkem je po-
ručník nebo opatrovník.
Článek 31
1. Jsou-li poručenská nebo opatrovnická
opatření potřebná v zájmu příslušníka jedné
smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo*
jmění je na území druhé smluvní strany,
zpraví úřad této smluvní strany bez odkladu
úřad příslušný podle článku 30 odstavce 1
této Smlouvy.
2. V naléhavých případech může úřad druhé
smluvní strany učinit opatření sám, a to podle
svého práva, musí však bez odkladu zpravit
úřad příslušný podle článku 30 odstavce 1
této Smlouvy. Taková opatření zůstanou
v platnosti až do jiného rozhodnutí úřadu
uvedeného v článku 30 odstavci 1 této
Smlouvy.
7
Článek 32
1. Úřad příslušný podle článku 30 odstav-
ce 1 této Smlouvy může přenést poručenství
nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní
strany, jestliže chráněnec má na území této
smluvní strany bydliště, pobyt nebo jmění.
Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se
stane účinným, když dožádaný úřad poručen-
ství nebo opatrovnictví převezme a o tom do-
žadující úřad zpraví.
2. Úřad, který převzal podle odstavce 1
tohoto článku poručenství nebo opatrovnictví,
vede je podle zákonů svého státu. Užije však,
pokud jde o způsobilost k právům a k povin-
nostem nebo o způsobilost k právním úkonům,
práva smluvní strany, jejímž příslušníkem je
chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají
osobního stavu, není oprávněn, může však
udělit přivolení k uzavření manželství, jehož
je třeba podle práva strany, jejímž přísluš-
níkem je chráněnec.
Článek 33
Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem je osvojitel v době osvojení nebo jeho
zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany,
je nutné opatřit při osvojení nebo jeho zru-
šení i přivolení této smluvní strany.
3. Je-li dítě osvojeno manžely, z nichž jeden
je občanem jedné smluvní strany, druhý pak
občanem druhé smluvní strany, musí osvo-
jení nebo jeho zrušení být v souladu s práv-
ním řádem obou smluvních stran.
4. Příslušným k řízení o osvojení nebo
o jeho zrušení je úřad smluvní strany, jejímž
občanem je osvojitel v době osvojení nebo
jeho zrušení. V případě odstavce 3 tohoto
článku je příslušný úřad té smluvní strany,
na jejímž území manželé mají nebo měli své
společné bydliště nebo pobyt.
Článek 34
Zasílání matričních listin
a jiných dokladů
Každá ze smluvních stran se zavazuje za-
sílat druhé smluvní straně na žádost, poda-
nou diplomatickou cestou, doklady o zápisech
v matrikách, doklady o vzdělání, o délce za-
městnání i jiné doklady, týkající se osobních
práv a zájmů občanů druhé smluvní strany.
Uvedené doklady zasílají se druhé smluvní
straně diplomatickou cestou bez překladu a
bezplatně.
Dědictví
Článek 35
Zásada rovného postavení
Příslušníci jedné smluvní strany jsou co do
způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majet-
ku, který je na území druhé smluvní strany
a o právu, které se tam má uplatnit, jakož
i co do způsobilosti nabývat dědickým prá-
vem takového majetku a práva, postaveni na
roven příslušníkům druhé smluvní strany, ži-
jícím na jejím území. Jmění a práva přechá-
zejí na ně za stejných podmínek jako na vlast-
ní příslušníky druhé smluvní strany, žijící na
jejím území.
Článek 36
Dědická způsobilost
1. Dědické právo k movitému jmění spra-
vuje se právním řádem té smluvní strany,
jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době
smrti.
2. Dědické právo k nemovitému jmění spra-
vuje se právním řádem té strany, na jejímž
území je jmění.
Článek 37
Odúmrť
Movitá odúmrť připadne státu, jehož obča-
nem byl zůstavitel v dobo smrti, nemovitá
odúmrť pak státu, na jehož území nemovitost
leží.
Článek 38
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, ja-
kož i právní účinky vad vůle, se spravují
právním řádem smluvní strany, jejímž obča-
nem byl zůstavitel v době, kdy projev učinil.
Toto právo je také rozhodně pro určení, které
druhy pořízení pro případ smrti jsou pří-
pustné.
2. Forma závěti se spravuje právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavi-
tel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, byl-li
zachován právní řád smluvní strany, na jejímž
území byla závěť zřízena. Toto ustanovení
platí i pro zrušení závěti.
Článek 39
Pravomoc
1. Movité dědictví projednají bez újmy
ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční
úřady smluvní strany, jejímž občanem byl
zůstavitel v době smrti.
8
2. Nemovité dědictví projednávají justiční
úřady smluvní strany, na jejímž území je dě-
dictví.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku
platí obdobně i o sporech, které vzniknou
z dědických nároků.
4. Je-li celé movité dědictví po občanu jed-
né ze smluvních stran na území druhé smluv-
ní strany a souhlasí - li s tím všichni dědici,
projedná je na návrh dědice nebo odkazovní-
ka justiční úřad této smluvní strany.
Článek 40
Sdělování úmrtí
1. Zemře-li na území jedné smluvní strany
občan druhé smluvní strany, uvědomí přísluš-
ný úřad bez odkladu diplomatický nebo kon-
sulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a
sdělí mu vše, co je známo o dědicích a o je-
jich bydlišti nebo pobytu, a rozsahu a ceně
dědictví, jakož i o tom, zdali tu je závěť.
Totéž platí, doví - li se příslušný úřad jedné
ze smluvních stran o tom, že občan druhé
smluvní strany, který zemřel mimo území
obou smluvních stran, zanechal jmění na úze-
mí jeho státu.
2. Doví - li se diplomatický nebo konsulární
úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit
justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Článek 41
Oprávnění diplomatického nebo
konsulárního úřadu při projed-
návání dědictví
1. Ve všech dědických věcech, které se vy-
skytnou na území jedné ze smluvních stran,
jsou členové diplomatického nebo konsulár-
ního úřadu druhé smluvní strany oprávněni
zastupovat před justičními nebo jinými úřady
vlastní příslušníky, pokud jsou nepřítomni a
neustanovili si jiného zmocněnce; zvláštní
plné moci není třeba.
2. Zemře-li občan jedné smluvní strany
cestou územím druhé smluvní strany a ne-
měl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci,
které měl u sebe pro vlastní potřebu, ode-
vzdány bez dalšího řízení diplomatickému
nebo konsulárnímu úřadu smluvní strany,
jejímž byl občanem.
Článek 42
Otevření závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný
justiční úřad smluvní strany, na jejímž území
je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu
o stavu a obsahu závěti, podle okolností ově-
řený opis protokolu o vyhlášení závěti a na
žádost i prvopis závěti je třeba zaslat justič-
nímu úřadu státu zůstavitele nebo justičnímu
úřadu druhé smluvní strany, který ve věci
koná řízení.
Článek 43
Opatření k zajištění dědictví
1. Úřady obou smluvních stran učiní podle
svého práva opatření, která jsou nutná k za-
jištění nebo ke správě dědictví, které na je-
jich území zanechal občan druhé smluvní
strany.
2. O opatřeních, která byla učiněna podle
odstavce 1 tohoto článku je třeba bez odkladu
uvědomit diplomatický nebo konsulární úřad
druhé smluvní strany, který může při těchto
opatřeních spolupůsobit. Na návrh diploma-
tického nebo konsulárního úřadu je třeba
opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto
článku změnit, zrušit nebo odložit.
Na žádost diplomatického nebo konsulární-
ho úřadu se mu odevzdá movité dědictví a
doklady zemřelého.
Článek 44
Vydání dědictví
Jestliže po projednání dědictví na území
jedné smluvní strany připadne movité dě-
dictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo
nemovitého dědictví dědicům, jejichž bydliště,
pobyt nebo sídlo je na území druhé smluvní
strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek jeho
prodeje diplomatickému nebo konsulárnímu
úřadu této smluvní strany pod podmínkou, že
a) státní notářství vyzvalo, jestliže je to pře-
depsáno právním řádem státu, kde se na-
chází dědictví, věřitele zůstavitele, aby do
3 měsíců přihlásili své pohledávky;
b) veškeré dědické dávky - a všechny při-
hlášené pohledávky byly zajištěny a za-
placeny;
c) příslušně úřady daly souhlas k vývozu dě-
dických kusů nebo převodu výtěžku jejich
prodeje.
Článek 45
Uznání rozhodnutí v občansko-
právních a rodinných věcech
za vykonatelná
Obě smluvní strany uznávají za vzájemně
vykonatelná: